Vítkovy noviny	BREZEN 2007

1. čtvrtek		Zase napadlo dvacet centimetrů prašanu. Rychle jsem odeslal rozpis daní k posouzení specialistou, odepsal Evanovi, a vyrazil na hory. Už několik dní jsem plánoval asi 25km dlouhou hřebenovku, ale nesehnal jsem partnera. Sám jít jsem souhlasil s Emilí by bylo moc nebezpečné. Tak jsem dopoledne sjezdoval, a odpoledne prošlapoval hlubokým sněhem trasu na Potrubí. Uznal jsem, když jsem byl po třech km zcela vyčerpaný, že hřebenovka by bývala nerozum, i když bylo nádherné počasí. Večer jsme měli zas “Spanish Immersion”, ponoření se do španělštiny, tentokrát u Larryho a Penny. Bylo nás deset, včetně nově příchozí Connie od Michaela z práce. Žila v Nicarague. Bylo to zas prima.
2. pátek		Na rozdíl od včerejška bylo pošmourno, dobré na dohonění práce v zaměstnání. Snažil jsem se znovu vytáhnout platbu od kolumbijců. Navečer jsme vyrazili s pátečním klubem na přespolní běhání u líhně, a místo u Gustava jsme se sešli u nás, dělali pizzu, popíjeli bílá vína a pivo, a pak já promítal videa z Apexu a Hög Loppet. Byla senza zábava, a dlouho jsme povídali. Vyslechli jsme také jak nyní 67-letý Monte horolezčil před sedmi lety v Dolomitech se synem, a jak ho potom rok pronásledovaly noční můry. Letos v létě se tam znovu chystají.
3. sobota		Larry mě pozval na treninkový let IFR, pak nesehnal letadlo. Emily šla prodávat cukroví coby výdělečnou akci se skupinou mladých novinářů ze střední školy, a já…. s Wesem a Sally na běžky u líhně. Byla tam zvláštní Olympiáda pro handikapované. Večer pěvecký koncert, kde zpívali naši přátelé Larry, Monte a Judy s velkou skupinou Columbia Corale.
4. neděle		Ráno mi volal Larry, zda bych mu nedělal rezervního pilota při IFR letu. Cítil jsem se viný souhlasit - Aeroklub měl sestavovat ve stejné době kluzáky – a navíc, na lítání jsem doposud nebyl nažhavený… se stále senzačním lyžováním… nicméně souhlasil jsem, říkajíc si “kdy bych měl takovou příležitost”. Základny mraků byly jen málo nad úrovní letiště, docela jsem se obával, že se nedostaneme zpět. Larry si všimnul mého přešlapování a zvlášť extra prověřil předpověď, a po dalších skoro hodinu a půl jsme se vznášeli v mracích. Když jsme z nich vypadli jen kousek před naším letištěm, dal jsem Larrymu poklonu. V aeroklubu se o důvodu mého zaneprázdnění dozvěděli, a když jsem se konečně v jednu odpoledne objevil, pořádně mě vyplísnili. Byli už se vším skoro hotoví. Zbylo mi pomoc jen s jedním zbývajícím kluzákem. Připadalo mi trapné jako jediný pak lítat –zbyl ještě čas udělat tři občerstvovací lety do 300 m. Byl jsem ale jediný instruktor, a tak jsem musel, aby měl kdo pak přezkušovat ostatní. Tak jsem zničeho nic letěl tuto neděli čtyřikrát.
5. pondělí		Ráno zase pošmourno, na Mission hlásili déšť a na hřebenu sněžení s větrem 60 km/h, nic mě tedy z úřadu ven nelákalo. Udělal jsem daně pro Karlu a jiné účetnictví, odpověděl několik dotazů a zabalil malou objednávku náhradních dílů. Na oběd s Emily se ale vyjasnilo a po něm jsem to nevydržel. Zanedlouho mě už vlek vynášel a za odpoledne jsem nasjezdoval přes deset tisíc svislých stop. Pak jsem odeslal poštu a šel do banky. Na večerní kafe a zelenou bábovku co Emily upekla k sv. Patrikovi přišli na návštěvu sousedi, naši noví přátelé Elisabeth a Mark. Přinesli s sebou mapy a plno fotek, a po několik hodin se s námi dělili o své zážitky z dvoutisícikilometrového putování v Chile, odkud se právě vrátili. Mark tam dva měsíce dělal coby zemědělský inspektor USA pro kontrolu kvality vývozu ovoce z hlediska nezavlečení sem žádných nákaz. Elisabeth se k němu po měsíci připojila, a nakonec udělali cestu na sever od Santiaga. Na závěr večera Emily ukázala téměř dokončenou tapesterii, kterou vyrobila coby dárek pro Elisabeth, aby jí připomněla její rodný ostrov Texel v Holandsku.
6. úterý		Zase pošmourno, ale na webcamu na Mission bylo vidět, že mraky končily v 4000 stopách a výše bylo sluníčko. Vleky v úterý a středu ale jsou zavřené. Z ústředí CAPu zavolali, jak to bude s vydáním letového osvědčení pro kluzák. Zdá se, že i přes zpoždění ho hodlají odebrat.
7. středa		Analyzoval jsem v práci vyhlídky, co můžu dělat v budoucnu, když kluzáky z Kunovic již nebudou dodávané.
8. čtvrtek		Práce v úřadě. Zkoumal jsem sortiment a zdroje, odkud je opatřit.
9. pátek		Připravoval jsem návrh na peněžní vyrovnání s kunovickou továrnou při dodávce posledního kluzáku. Odpoledne jsme vyrazili s pátečním klubem, možná letos naposledy na běžky u líhně. Pak na dloooouhou večeři v restauraci u Ocasu Draka.
10. sobota		Emily šla se Sally na výšlap, já na letiště na bezpečnostní přednášku a přezkušovat. Celkem jsem vzal do vzduchu sedm pilotů a žáků. Na letišti jsem strávil sedm hodin. Na večeři připravila Emily výborné jídlo, pečené sladké žluté a oranžové brambory s dušeným květákem se sýrem a smaženým mletým skopovým. K tomu červené Merlot od Glen Ellen. Večer jsme byli na koncertu folk hudebníka Toma Rawsona (ukázky písniček a více na www.tomrawson.com). Záviděl jsem mu hlas a resonanci, jak lehce se mu prozpěvovalo.
11. neděle		Změnil se čas na letní. Nejen čas, ale i počasí se změnilo na letní. Ráno sice ještě byly vozovky vlhké, na vrchu sjezdovek vítr 50 km/h, ale odpoledne vyskočila ve městě teplota na rekordní 22°C. Vyšli jsme si s Emilí na procházku na vrchu nad naším domem. V naší pospolitosti přednesl navštěvující duchovní dr. James Kubal-Komoto úvahu na téma, “Jak být více duchovním člověkem za patnáct minut denně”. Pro něj bez toho, aby obětoval své zanícení realismu, záleží jeho duchovní život na tom, jak ho každodenně žije. Vidí čtyři stěžejní body, pod kterými může tento přístup shrnout: Vytváření osobních vztahů a soucítění s ostatními; schopnost těšit se ze života a být vděčný za to; přijmutí sama sebe; a žít smysluplně.
12. pondělí		Bylo znovu nezvyklé teplo.
13. úterý		Balil jsem velké zásilky náhradních dílů.
14. středa		Odeslal jsem zásilky Fedexem z letiště. Pak jsem vyrazil na běžky na Potrubí, sníh byl měkký, kde svítilo slunce, a tvrdý jak kámen ve stínu. Na stezce bylo plno popadaných větví a stromů. Večer jsem v práci připravil novou reklamu pro svou firmu do leteckého časopisu, vyjde v květnu.
15. čtvrtek		Spanish Immersion. Sešlo se u nás jedenáct lidí, Emily upekla tortilla enchiladu se sýrem, a ostatní přinesli plno dobrot a pití. Byla prima zábava a snad jsme se i něco přiučili španělsky. Tentokrát mezi námi byli čtyři s tou řečí coby mateřštinou, nově příchozí z nich z Panamy, ostatní z Mexika. Zpívali jsme a čtyři z nás hráli postupně na kytaru.
16. pátek		Práce, obtížné odpovídání na dotazy, které začly přicházet v odezvě na skutečnost, že moje firma vrátila zálohy zákazníkům… “je to pravda, že se výroba Blaníků zastavila???”… Odpoledne jsme s naším pátečním klubem vyrazili na výšlap okolo Sedlové skály, na výbornou večeři v domu Rany a Lynna, a pak na koncert operní zpěvačky Jane Thorngren a komorního orchestru. Skvělé zážitky, ohromné na povzbuzení ducha i těla.
17. sobota		Ráno jsme vyrazili s Emily tak brzo, že jsme byli jedni z prvních na lyžařském výtahu, když se rozjel v devět ráno. Teplota byla mírná, 5°C, a po první dvě hodiny byly sjezdovky ještě docela dobré. Pak se začal sníh přeměňovat v mokrý bílý písek. Jezdili jsme spolu s Cathy a Drew, kamarády z běžkaření. Od dvanácti do půl šesté jsem instruoval v plachtařském klubu, celkem jsem letěl sedmkrát a udělal dvouroční přezkoušení jednoho z pilotů. Emily mezitím dělala na textilovém obrazu jehličnatého lesa. Večer jsme strávili ve společnosti přátel z naší pospolitosti v domě Laury, bylo tak mírně, že jsme seděli u táboráku venku až do devíti.
18. neděle		Odpoledne jsem místo lítání (byly krásné kumuly) dělal dřevorubce, javor na naší zahradě nutně potřeboval prořezávku a naše zásoba dřeva do krbu obnovu.
19. pondělí		V práci po mě chtěli z ústředí CAPu, zda můžu nabídnout alternatívní kluzáky (uvažují o nákupu dalších pěti). Současně po mém dorážení na ně přislíbili, že převedou konečnou platbu za kluzák, který visel “na kahánku”, protože jeho dokončení kunovičtí opozdili o plné čtyři měsíce, a vypadalo to dlouho na to, že bude kupcem (CAPem) stornován. Kluzák má být dle sdělení továrny hotov koncem března. Po dokončení pracovních záležitostí jsem po čtyři hodiny řezal předešlý den skácené větve z javoru.
20. úterý		CAP zatím nezaplatil. Po práci jsem zas zpracovával dřevo a dokončil úklid. Emily šla do knižního klubu diskutovat s přáteli “Kolaps” od Jareda Diamonda.
21. středa		Ještě než vyšlo slunce v tento den rovnodennosti jsem vystoupal se skupinou přátel na skalisko nad údolím. Odpoledne po práci jsem zase prořezával javor.
22. čtvrtek		Nechal jsem vyměnit zimní pneumatiky za letní.
23. pátek		CAP konečně zaplatil, a dokonce I kolumbijci přislíbili, že příští týden zaplatí! Po práci jsem pokácel zbylé dvě půlmetr silné větve z javoru, a konečně ze stromu slezl. Stačil jsem spláchnout pot ve sprše a hned na to vyrazit se Emilí na pochod s naším pátečním klubem. Dozvěděli jsme se, že den předtím se Monte napíchnul na svou lyžařskou hůlku a zlomil si žebro. Tak nešel, a večeře klubu se ale konala u nich. Zůčastnila se také naše dcera Karly, která přijela na týdenní jarní prázdniny – nebyla doma dva a půl měsíců! Promítl jsem své video z Rovnodenní, líbilo se. Pak jsme šli na koncert vážné a duchovní hudby, kde účinkující byli místní soukromí učitelé hudby, mezi nimi i ta, která vyučovala Karlu dvanáct let na piano.
24. sobota		Emily s Karlou šly pomáhat s produkcí dalšího čísla studentských novin místní střední školy. Já pracoval, a pak zpracovával velkou hromadu dřeva na zahradě. Odpoledne jsem vyučoval plachtařského studenta Brad Olsona.
25. neděle		Karla hrála na piano během dopoledního obřadu v naší pospolitosti, byl to skvělý zážitek ji poslouchat. Večer jsme si přehráli její hodinový solo recitál ze závěru střední školy. Domlouvali jsme se s Karlou, co bude dělat během leta, jaké vezme kurzy na podzim, a zda ji podpoříme na studium v cizině v lednu 2008.
26. pondělí		Emily si vzala tento den volno, aby byla víc s Karlou. Ve třech jsme ráno vyrazili lyžovat. Sníh byl tvrdý jak kámen. Já jsem při filmování Karly padl do strany na své hůlky, a pohmoždil si žebra na levé straně. V práci jsem vyjednával prodej použitého Blaníka.
27. úterý		V práci jsem měl hrozný, vyšponovaný den. Vyjednávání vyústilo ve velké problémy.
28. středa		Karla se šla podívat na koncert svého orchestru střední školy, pak zkoumat po městě možnosti zaměstnání na letní prázdniny. Stammtisch.
29. čtvrtek		Dnes byl v práci nesmírně vyšponovaný den, vyjednávání s kupci kluzáků, platba kunovickým, obnova bankovního certifikátu, a večeře se španělským klubem, a na noc příprava na dobrodružství příštích dní.
30. pátek		Ještě když byly vyhlídky dodávek kluzáků optimistické jsme se s Emilí rozhodli navštívit během jejích jarních týdenních prázdnin našeho přítele Etienna a jeho rodinu v Argentině, a zakoupili letenky. K tomu směřovalo vše moje učení španělštiny za uplynulý rok, abych nebyl úplný hotentot. Plán byl odletět v pátek v poledne ze Seattlu…
31. sobota		… a v sobotu ráno dorazit do Buenos Aires.

Noviny jsou optimalizované pro grafické rozlišení obrazovky 800 x 600.