Vítkovy noviny	červen 2008
Den: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
Rubriky: Index novin | Plachtění | Práce | Veslování | Videa Nápověda: Klikni na obrázek a otevře se zvětšenina. Klikni na den v řadě a otevře se okénko toho určitého dne v měsíci. Klikni na Index vydaných novin pro jiné měsíce a roky. Klikni na podtrhnutý text pro spojku na další odkaz.

	... fotoalbum červen 2008	Koncem července 2023 jsem vytvořil souhrnné fotoalbum, ve kterém jsou všechny fotky z tohoto měsíce, června 2008. Předělat starou webovou stránku tak, aby se jednotlivé fotky promítaly vedle textu o příslušném dnu v měsíci by mi zabralo přespříliš času. (Toto opatření jsem učinil proto, že původní odkazy z 2008 nefungují. Od té doby jsem byl nucen změnit internetového poskytovatele).
1. neděle	Přivítal jsem první červnový den procházkou.
2. pondělí	Vyrazil jsem na Kolumbii v poněkud pošmourný den, přesto naplněn nadšením.
3. úterý	Práce v úřadě, další zaškolování mé asistentky Tami.
4. středa	Toto ráno jsem vesloval spolu s Larrym. Pak jsem balil na nadcházející cestu.
5. čtvrtek		V pět ráno jsem započal cestu přes třetinu zeměkoule, autem do Cle Elum s Emily, pak autobusem do Seattlu, a letadlem do Amsterdamu.
6. pátek		Nakoupil jsem sýry, kameru a několik dárků a pokračovoval jsem s KLM do České republiky, kde jsem strávil noc v penzionu Zuzana na předměstí Prahy a výborně se tam zotavil z časového odstupu.
7. sobota	Vstal jsem až po deváté, a jel do středu města vyzvednout auto z půjčovny. Pak jsem pokračoval do místa, kde jsem vyrůstal, na Křivoklát. Setkal jsem se s bratrem Milanem, který stále v domě našeho dětství žije. Také se sousedy Zbyňkem a Marií. Odpoledne jsem pěšky vyrazil k Sýkorům, kde se konal sraz spolužáků z mé základní školy. Sešlo se nás sice méně, než loni, o to lépe jsem si mohl s každým do pozdních hodin dobře popovídat.
8. neděle		Měřil jsem s Milanem stav vody ve studně, a odpadu v dvou žumpách. Povídal jsem s paní Šímovou, sousedkou a sešel se s elektrikářem Josefem Beránkem. S tím jsem se dohodl na pondělí odpoledne, prověřit elektriku ze studny do domu. U souseda Oldy jsem se sešel s ním a vnukem Martinem, který mi ukázal, jak se dostat na Křivonet. Pak jsem procházel obcí s počítačem a zjišťoval místa příjmu internetu, posléze se připojil k Milanovi a Oldovi na pivo ve výborné restauraci Nad Hradem.
9. pondělí	Brzy ráno jsem zavolal starostovi Městečka Gorčíkovi a sešel se s ním, je to studnař. Milan se s ním spojil před dvěmi měsíci, leč neurgoval, tak Gorčík usoudil, že Milan ztratil zájem. K mému nadšení Gorčík přislíbil přijít k nám ve stejnou dobu jako elektrikář Beránek. V Rakovníku jsem pak začal žádat o prodloužení svého pasu, úřednice potřebovala ode mě mimo průkazy co jsem měl i rodný list a potvrzení posledního bydliště. Ty jsem neměl. Větší úspěch jsem měl v bance, kde mi znovuobnovili platnost čipové karty a nový průkazný materiál. Okolo jesliček jsem se pak vrátil na Amalín, a během hodiny domluvil s elektrikářem a studnařem možnosti výměny vodovodního systému. Byl jsem nadšen, když večer potvrdili, že přijdou znovu ve čtvrtek včetně nástrojů a výměnného materiálu. Také jsem se sešel s místním internetovým koordinátorem sítě Křivonet, Petrem Šandou, který mi vysvětloval přístup. S Milanem jsme se navečeřeli v restaruraci Nad Hradem.
10. úterý		Sprchoval jsem se nahý venku na zahradě vodou ze střechy, pak probíral v domě a dělal seznam, co asi by bylo nejpotřebnější vyhodit, nakoupit nové, a vyměnit. Pak jsem si vyšel na procházku po lese na Zbeckých a k tenisu. Odpoledne jsem se šel koupat s Milanem v Berounce v Děčích. Na Sokolí jsem se seznámil s panem Novákem, jehož syn studuje elektroniku a zajišťuje fungování Křivonetu. Při návratu z restaurace, když byla tma, jsem byl nadšen, že se okolo mne vznášely světlušky.
11. středa	Poprvé se mi povedlo přijmout zprávy přes Křivonet. Musel jsem jít na určité místo v lese, kde byl příjem. Odesílání mi ale ještě nešlo, tak jsem své asistentce zatím nemohl poradit. Vyrazil jsem do svého rodiště, Karlových Varů, kde na matrice mi vydali rodný list. Prošel jsem se okolo vřídel a z Imperiálu odpověděl Tami. Poblíž jsem se podíval na dům, kde jsem žil do svých tří let. Pobědval jsem Na skoku během nádherné procházky. Cestou zpět jsem se stavěl u Bucku, a prověřil možnost odvozu odpadu z domu na skládku poblíž Lánů.
12. čtvrtek		Prověřoval jsem vodovodní kohoutky, zašel na obecní úřad, kde mě paní Pachová vydala potvrzení o posledním bydlišti, pak nechal papírek pro fekálníky a vyjel do Rakovníka na průzkum kouhoutků a těsnění v Aquatopu a Plastimatu. Zkoušel jsem internet bez úspěchu. Při návratu domů jsem se propadl s autem do díry, musel jsem se vyheverovat prkny. Dělal jsem na kohoutcích, v půl třetí přišel panGorčík a spustil se žebříkem do studny. O hodinu později se dostavil elektrikář Beránek se svým kolegou Topinkou, já a Milan jsme pomáhali, kde se dalo. Po třech hodinách bylo staré čerpadlo vyměněno, nový odvod vody plastovou trubkou instalován, tlakový spinač na vodárně vyměněn, elektrický jistič proti přetížení čerpadla připojen, a voda po třech rocích odmlky začla znovu téci. Pocítil jsem euforii nejen z toho, že tekla, ale že se mi to povedlo za míň jak týden od mého příjezdu zorganizovat. Obnova stála včetně nového vybavení osmnáct tisíc korun, o náklady jsem se podělil s Milanem. Pak jsme šli oslavit do restaurace, cestou domů nám svítily světlušky.
13. pátek	Zas jsem se zas nahý osprchoval venku dešťovou vodou, voda z studny sice už tekla, nebyla však ještě ani teplá a kohoutky zatím nefungovaly. Pro nové jsem dojel do Rakovníka, stavil jsem se na pasovém oddělení, kde zas nemohli přijat mou žádost, tentokrát jim celý den nefungovalo připojení na ministerstvo vnitra. U Sýkorů jsem vyzvedl Milana od piva a jeli pro fakturu od O2 na Leontýn, abychom v Rakovníku mohli podat žádost u agenta O2 na internetové připojení, stihli jsme Beránka a Topinku jak dodělali elektrický jistič, vyšel jsem si na Jiráskův vrch, pak večeře s Milanem Nad Hradem.	Křivoklát od severu
14. sobota		Rozebral jsem záchodovou mísu, odmontoval a vymělnil jsem všechny kohouty vody a v půl jedenácté jel do Rakovníka pro další, plus vnitřek nádržky napouštění vody do WC, vracel se přes Nový Dům a stavěl se tam na hřbitově, pak čistil vše v koupelně, baterie, sprchu, těsnění odpadu umyvadla, večeře s Milanem v Rest. Nad Hradem, tentokrát uvnitř, kde se bohužel kouřilo.
15. neděle	Slepoval jsem těsnění umyvadla ve WC, vystřihl jsem kroužky z gumové desky, kterou mi věnoval Olda, dál jsem rozebíral WC nádržku, šel jsem na internet a podívat se na kolařské závody, pak podél kančího posedu, zbytek odpoledne až pozdě do večera na zahradě odškrabávání nánosu z vnitřku záchodové mísy, bylo toho na kbelík, k mému nadšení konečně mísa začla splachovat bezchybně a i jen s málem vody. Poslední večeře s Milanem nad Hradem, spát jsme šli brzy.
16. pondělí		Vstal jsem v půl sedmé, organizoval před služebními cestami, odpovídal emajly přes Křivonet, jel na pasové oddělení do Rakovníka, kde konečně přijali mou žádost. Pak do Prahy, objíždění dodavatelů, do IKEi výzkum ložnic, pak do banky pro obnovení podpisového vzoru, odepisování na služební emajly a pak přenocování na okraji Prahy.
17. úterý	Nastavoval jsem počítač na připojení do banky, instalace nového certifikátu, konečně úspěch, pak následovaly platba LP Praha, emajly, nabídky, administrativa, výprava do obchodu Hornbach, procházka nad Prokopským údolím a večeře v Ořechu.
18. středa		Vstal jsem v šest, odpovídal emajly a řešil menší problémy v úřadě, z Kanady vrátili cennou zásilku, jiný zákazník prohlašoval, že dostal nesprávný potah na křídlo, atd. v deset jsem vyrazil za Milanem na Leontýn a jeli jsme spolu do Plzně. Tam byl v poledne pietní obřad, náš poslední starší příbuzný nás opustil, sestra našeho otce, bylo jí devadesát dva. Při té příležitosti jsme se setkali s příbuzenstvem, s mnohými já poprvé v životě.
19. čtvrtek	Přejel jsem na Moravu, od Brna byla objížďka přes Kyjov. V LETu jsem se seznámil s vedoucím dokumentace Pavlem Ulrichem, překladatelkou Jitkou Valentovou, a pracovníkem z úseku technických služeb inž. Hrubošem. Od paní Kudelové jsem převzal horu dokumentace, kterou jsem musel individuálně podepsat, to byl docela trest, přes tři a půl tisíce podpisů. Od paní Daníčkové z obchodu jsem pak převzal krabici s náhradními díly, navštívil vedoucí expedice paní Ježkovou. Navečer jsm šel s Laďou Slaníkem a dcerkou Kajkou po parku a díval se na řezbáře na zámku ve Veselí. Zdenka připravila velmi chutnou večeři a pohostinnost. Zalehl jsem brzy po deváté.
20. pátek		Snažil jsem se spojit na internet, ale přímo se mi nepovedlo, tak jsem strávil více času zodpovídáním poptávek a dotazů od Tami. Popovídal jsem si ještě se Zdenkou a pak vyrazil za dalšími dodavateli cestou zpět do Čech. Odpoledne jsem vyzvedl klíče v penzionu Petra pro ubytování zbytku mé rodiny, které jsem čekal večer. Zajel jsem do Hornbachu a nakoupil plno nářadí a barev pro nadcházející plánované práce v domě na Křivoklátě. Pak vyzvedl součástky od LP Praha, seznámil se se synem Martinem Míly Bláhové. Koupil jsem notebook pro Milana, a pak jel na letiště vyzvednout Evana a Karlu. K mému šoku přiletěl jen Evan, Karlu nepustili z USA, protože jí propadl pas. Evana jsem ubytoval v Petře a posléze vysadil v jednom baru. Na letiště jsem se málem nedostal pro neočekávanou změnu komunikací. Emily přiletěla včas, ale bylo jí špatně, z Londýna nevolno, psychicky rovněž kvůli komplikaci Karly. V penzionu Petra se jí trochu uvolnilo, Evan mezitím zjistil přes internet, že Karle by vystavili nový pas za den. Spát jsme šli po jedné v noci.
21. sobota	Karle skutečně za den vystavili nový pas, a při troše štěstí cestovat na čekání snad by mohla dorazit v šest večer do Prahy. Posnídali jsme ve velmi pěkně vybaveném penzionu Petra a popovídali s jejími příjemnými a pracovitými majiteli, Pavlem a Irenou a dozvěděli jsme se o jejich zajímavých dcerách Petře a Erice. Evan vyrazil pak metrem do Prahy a já s Emilí procházeli IKEU, nakoupili prostěradla, pokrývky a polštáře, postupně jsme si pak pospali v minibusu, a nakoupili velké zásoby potravin vedle v Tescu. Na letišti v šest jsme Karlu dlouho neviděli, po hodině vyšla z celního prostoru, v slzách. Ztratili jí kufr. Vyjeli jsme před osmou na Křivoklát, a k deváté se sešli s Milanem, přivítali se, a povečeřeli v rest. Nad Hradem. Sledovali jsme kopanou, a pak zabalili staré matrace do nových povlaků a zalehli v jedenáct.
22. neděle		Vstal jsem v sedm, ostatní později, v jedednáct jsem odjel s Emilí a Karlou do Prahy. Evan zůstal s Milanem na Křivoklátě a gruntovali. V Praze jsme koupili v IKEI matrace, já v Globusu nářadí a materiál na prodloužení rámů postelí, pak jel na Ruzyň pokusit se přijat proclit již obdržené ND, abych to nemusel dělat později, ale po dlouhém čekání bezúspěšně, musí se to dělat těsně před odletem. Vyzvedl jsem zatoulaný kufr Karly, a objížďkou přes Břví dorazil do Zličína, Karla mezitím mluvila s Kjelem u Starbucks přes Skype. Vrátili jsme se na Křivoklát a já šel plavat s Milanem a Evanem v Děčích, pak prodloužil rám jedné postele, Emily a dětmi pověsili závěs na okno, spát jsem šel v deset, ostatní později.
23. pondělí	V pět ráno byla bouřka, vylezli jsme s Emilí do ní a zakrývali překrytem vyházené matrace a jiné krámy, na skládce je mokré neberou. Pak se nám nechtělo spát, šel jsem vybrat emajly, při snídani dali dárky Karle k jejím dvacátým narozeninám v tento den. Dostala tričko, náramek a krtečky. S Evanem jsme naložili mikrobus k prasknutí odpadem z domu, jeli do Rakovníka já do banky, na náměstí se Evanovi líbil systém parkování, pak přejeli přes ND a krásnými lesy do Lán na Ekoskládku, zvážili nás dvakrát, před vyložením a po, vykládali jsme uvnitř lupkového dolu uprostřed plna prachu a nečistoty (to moc nepomohlo mému podráždění krku). Zapomněli jsme masky na obličej. Přijetí odpadu stálo dvě stě korun. Ve tři jsme vyrazili na sraz mých spolužáků z vysoké školy. V Roztokách jsme náhodou natrefili na Milana, tak měl možnost Karle osobně pogratulovat k narozeninám. Stavili jsme se krátce před Starbuckem, v Tescu koupili dort, větší množství potravin a pití. Pak jsme dorazili na sraz U Pětníka v Lotyšské kousek od Kulatého náměstí v Dejvicích. Na srazu jsem se zprvu cítil neuvolněně, také mě trápilo škrábání v krku a rýma, postupně jsem se začal radovat ze shledání, sešli se Ivan P, Ivan B, Pavel B a Hanka, Petr P a Květa, Jirka Bína, Karel S a my čtyři. Karla a Evan s námi trpělivě strávili těch pět hodin, co jsme se spolužáky hovořili, popíjeli a jedli. Rozloučili jsme se v rozjařeném duchu, pak se ještě stavěli před Starbuckem u IKEi na spojení se s blízkými, domů na Křivoklát dorazili v jednu v noci.
24. úterý	Večer jsem se pokoušel pomoci Evanovi a Karle se napojit na internet, pod stromem, nešlo to. Mrzelo mě, že jsem spojení ještě nezařídil, to bylo jedno z věcí, které jsem chtěl mít zařízené, než přijeli. Bohužel O2 až po týdnu sdělil, že Milanův telefon je moc daleko od ústředny, a tak objednané připojení na ADSL se neuskutečnilo. Tak zpět k plánu koupit antenu, konvertor, a dráty a připojit se v domě ke Křivonetu.. další komplikace. Vytírání pavučin, luxování, spánek v deset.	Sprcha, emajly a od deváté prodlužování druhé postele, okolo jedenácté volal Ivan P, byl na cestě za mnou, že mu v Berouně ujel vlak. Zprvu jsem souhlasil s jeho zdvořilým návrhem, že si projde Beroun a přijede pozdějším vlakem, pak jsem si uvědomil svou zaslepenost (dávat obnově domu přednost před setkáním s kamarádem), tak jsem vyjel Ivana vyzvednout, byli jsme pak spolu dalších šest hodin. Ukázal jsem Ivanovi dům, co s ním, prošli jsme se po krásném okolí, povídali o jeho rodině, kamarádech, našich společných zájmech. Bylo to moc fajn být spolu a docela mě bolelo vidět pak Ivana odcházet na vlak.
25. středa	Vstal jsem v šest a pracoval na emajlech a přípravě na elektronické platby, to trvalo dvě hodiny, pak v osm ke stromu, kde kupodivu vše fungovalo jak mělo včetně čtečky a čipové karty, převedl jsem veliké platby dodavatelům i příspěvek Křivonetu. Okolo desáté snídaně, nakládání do mikrobusu, nervozita zaseknutá sedačka, v jedenáct na Leontýn vyzvednutí Milana a pak do Prahy, domlouvání kde kdo kdy bude, u Starbucku zjištění, že je jiný také v Palladiu, tak do středu města, ostatní pěšky, já dál na zařizování prodloužení clení a jiných záležitostí na východ od středu města. Bylo velké teplo. Posléze jsme se setkali všichni před Obecním domem. Před půl čtvrtou jsme vyrazili na sever do Turnova, přikoupili potraviny a po páté dorazili do penzionu Olda v Doubravicích pod Hrubou Skálou, na dvoudenní pobyt dlouho předem zamluvený. Při příjezdu vypukla silná bouřka, ale to nevadilo, majitel penzionu Milan Dlouhý žertoval, když mě uviděl, že neočekával, že Široký bude hubený, zatímco on, Dlouhý, je tlustý. Ještě potřebujeme Bystrozrakého! Pěkné povídání, seznámení se s jeho ženou Hanou, zjištění, že ona má při svých 59 letech nemoc Alzheimer, jemu je 58, výhledově prý prodá penzion a bude se věnovat jí a cestovat. Ubytovali jsme se v pohodlných dvou místnostech každé se sprchou, a večer sledovali evropský přebor v kopané.	Milan opouští svůj úřad na Leontýně Široký a Dlouhý
26. čtvrtek		Ráno jsme posnídali v penzionu z vlastních zásob, a pak se rozdělili. Evan a Karla vyrazili na kolech, které poskytl pan Dlouhý, a Emily, Milan a já šli na túru - na hrad Hrubá Skála, hřeben nad ním s vyhlídkami na pískovcové věže, hrad Valdštejn, lázně Sedmihorky a zpět. Zvuky lesa, vůně, výhledy a šlapání spolu byl nádherný zážitek. I Karla s Evanem měli výbornou vyjížďku, pak si Evan ještě vyrazil znovu, tentokrát na sever až za Malou Skálu a vrátil se až navečer. Vykoupali jsme se v bazénu a snědli pesto, které Emily připravila. Večer sledovali kopanou.
27. pátek	Uvolněně jsme posnídali a naložili své věci do auta pro další výpravu. Pan Dlouhý měl břišní koliku, snad se brzy zotaví. Mluvili jsme s jeho bratrem. Vyjeli a vystoupili jsme na hrad Trosky, kde je jižní věž nyní až nahoru přístupná, a odkud byl nádherný rozhled na všechny strany. Milan byl nadšený, ohromně na hrady a věže rád leze. Pak jsme vyjeli na horu Kozákov a tam vylezli na další věž, hodně foukal vítr a podlaha se kolébala. Sjeli jsme do Turnova a tam poobědvali, trošinku sprchlo, pak jsme nakupovali a já s Milanem si prohlídli muzeum o minerálech, výrobě šperků, a viděli ohromnou malbu od M. Aleše. Posléze jsme vyrazili do oblasti Malá Skála na další túru skalními městy a s vyhlídkami do údolí Jizery, k Ještědu, do daleka. Sbíral jsem kamínky a všichni jsme hodně fotili. Zas nádherný zážitek. K šesté jsme vyrazili zpět k domovu, dostali jsme se okolo Prahy celkem rychle až nás zácpa v Michlích zpomalila, pak jsme hledali místo na večeři v Řeporyjích, Třebonicích až dokonce v Rudné, měli plno, tak jsme nakonec povečeřeli v Globusu, a přejeli před IKEu na spojení s internetem. Karla byla dost nešťastná ze způsobu, jakým Kjel reagoval na ní, zdálo se jí, že dost lhostejně. Také jsem komunikoval, ale zdaleka nestačil odpovědět na nakupené zprávy a dotazy. Domů jsme se dostali až po desáté, slyšeli jsme zaznívat hudbu, ukázalo se, že to byl koncert Brutusu v Roztokách u jezu, a až na Amalíně bylo rozumět. Evan po jedenácté vyrazil se na ně jít podívat, v noci mě ze snů probudil jejich závěrečný ohňostroj v půl druhé. Evan tam ještě byl.
28. sobota		Ráno jsme pracovali v domě zásadním gruntováním, Milan s Emilí a Evanem vyprazdňovali oblečení ze skříní a nosili do mikrobusu, já škrabal strop v ložnici na jihozápad a připravoval na štukování. Karle bylo zatěžko, že oblečení nevěnujeme těm, kteří ho potřebují. Než na ekoskládce zavřeli, stačil jsem doručit zas plný mikrobus odpadu. Cestou jsem viděl plno kolařů. Celé odpoledne i navečer jsme všichni dělali úklidové a renovační práce v domě, já vyplňoval praskliny v omítce maltou, Karla a Evan škrabali, Emily vyklízela, Milan sekal na zahradě. Večeřeli jsme pečený špenát s rýží, bez sýra, nebyl. I tak jídlo, které Emily v polních podmínkách připravila, chutnalo dobře.
29. neděle	Od rána jsme pokračovali ve škrabání loupajících se nátěrů v domě, zaplňování škvír, na záchodě, na schodech, prakticky celý den. Promluvil jsem se sousedy Feuersteinovi o možnosti napojení se na jejich internet, pak šel po ulici a všiml si modrých zvonků, pak do domu Karla Nováka a sepisování seznamu co objednat u firmy i4wifi v Praze. Milan pak naši rodinu pohostil v restauraci Nad Hradem, překvapilo mě, kolik jeho gesto stálo (1400 Kč), říkal při tom, že nestačí utratit, co vydělává. Potěšilo by mě, kdyby také utrácel více za služby na údržbu domu. Večer zas poletovaly světlušky, internet ale u stromu nešel.
30. pondělí		Dál jsme pokračovali ve štukování, brousení, natírání, to se nevedlo, protože starý nátěr se i přes mnohé odškrabání stále drasticky loupal zvlášť při použití válečku, to útočilo na mojí trpělivost, dělali jsme celý den, večer Emily připravila pečené kuře s rýží, už dlouho takové pohoštění nebylo podávano v tomto domě. Snad se nám podaří ještě uvidět některé z mých přátel a příbuzných, než naše návštěva skončí.