Vítkovy noviny	leden 2008
... fotoalbum leden 2008	Koncem července 2023 jsem vytvořil souhrnné fotoalbum, ve kterém jsou všechny fotky z tohoto měsíce, ledna 2008. Předělat starou webovou stránku tak, aby se jednotlivé fotky promítaly vedle textu o příslušném dnu v měsíci by mi zabralo přespříliš času. (Toto opatření jsem učinil proto, že původní odkazy z 2008 nefungují. Od té doby jsem byl nucen změnit internetového poskytovatele).
Den: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31

1. úterý		Den začal přivítáním nového roku, ještě o půlnoci ze Silvestra. Venku sousedi odpalovali ohňostroje, sníh křuplal pod nohama. Brzy ráno jsem vstal a šel veslovat, tento den klub vodáků měl prvoroční slavnost na vodě. Zprvu jsem byl sám, sjel jsem po proudu až ke dvoum jižním mostům přes Kolumbii, pak se vrátil a setkal se na vodě s dalšími dvanácti nadšenci. Odpoledne jsme šli s Emilí na běžky, s našimi přáteli Judy a Monte a jejich vnučkou Carmen. Jezdili jsme po golfovém hřišti v Leavenworthu, a viděli plno srnek.
2. středa		První pracovní den roku, a hned velký nápor, jak pro Emily, tak pro mě. Pro uvolnění jsme večer hráli s Emilí slovní hru.
3. čtvrtek		Mírně sněžilo, když jsem dával skif do Kolumbie. Bylo okolo nuly, tepleji pro zvířata, viděl jsem zas bobra, husy, kachny a dva orly. Fotil jsem plovoucí pírka z divokých hus, a jiné motivy.
4. pátek		Napadlo zde plno sněhu a tak jsem si přidal ke cvičení jeho odhazování z příjezdu k našemu domu. Vyrazili jsme s pátečním klubem na běžky tentokrát přímo ve městě ve Wenatchee, podél zavlažovacího kanálu vinoucího se čtvrtěmi. Pak jsme si dali pizzu u Abby a popíjeli tmavé pivo.
5. sobota	Volavka vzlétá	Ráno jsem šel veslovat, mírně sněžilo, ale to nevadilo. Zas nádherný prožitek. K poledni jsme vyrazili s Emily a přáteli Larry a Penny do Leavenworthu na běžky, projezdili jsme asi 20 km na tratích podél golfového hřiště a u líhně lososů. Sešli jsme se také náhodně s jedním Čechem, uměleckým kovářem. Tak jsem si po čase zas promluvil s někým česky tváří v tvář. Večer jsme se veselili u Briana a Chandry s přáteli z pospolitosti unitariánů, sešlo se přes třicet lidí.
6. neděle	Pohled z lyžařského střediska do údolí, kde bydlíme	Ráno jsem vstal brzy a pracoval v úřadě, pak jsme šli s Emilí do kostela unitariánů, téma bylo změna je možná, když jí chceme. Na oběd jsme si připravili s Emily chleby a snědli je cestou na hřeben nad údolím, kde jsme lyžovali na sjezdovkách na nádherném prašanu až do setmění. Večer jsme si promítli film, muzikál, který doporučili američtí filmoví kritici, zvaný “Jednou”. Více o filmu je na www.once.cz . Jednu z hlavních rolí hraje Češka. Film hodně rozhýbal emoce jak Emily, tak mě.
7. pondělí		Bylo asi pět pod nulou, kdy jsem vesloval na Kolumbii, zas krásný zážitek. Pak jsem konečně nechal v garáži instalovat pneumatiky s bodláky na své služební auto, v předpovědi bylo více a více sněhu. Večer jsme si s Emilí promítali ukázky o tom, jak produkovali film “Jednou”. Pak jsme rozjímali o tom, jaké to asi bude, až půjdeme do důchodu, zda budeme mít dostatek koníčků se zaměstnat, na co se těšit. Hlavně Emily chybí naše děti.
8. úterý		Ráno jsem musel dvakrát prohazovat sníh, aby se Emily mohla dostat z garáže. Sníh padal dále po zbytek dne, a obaloval okolí do nádherného hábitu. Večer jsem šel s Emily a našimi přáteli z ulice Markem a Elisabeth na koncert Michaela Carlose, v netradičním prostředí, ve čtecím koutu městské knihovny. Michael hrál sám, na akustickou kytaru, při několika jeho písních se mi zamžily oči. Později jsem hrál já sám, ale to už v domě Marka a Elisabeth, kteří nás pozvali na čaj a jablečný koláč. Zpíval jsem své české písničky a pak jiné. Cestou domů se na chvilinku ukázaly tři hvězdy, a pak se znovu sníh tiše snášel z oblohy.
9. středa	Řeka Wenatchee byla zamrzlá Pumpkin si libuje před krbem...	Bylo –7°C když jsem dával skif do řeky. Viděl jsem zprvu plno hvězd a pak se začalo rychle rozednívat, jak byla obloha čistá. Řeka Wenatchee byla zamrzlá, tak jsem si musel odříci svou obvyklou odbočku proti jejímu proudu, místo toho jsem si o ten samý délkový úsek přidal veslování nad horní most přes Kolumbii, kde je voda teplejší, protože vytéká z přehrady. Zas poletovalo plno hus, volavek a dva orli. V práci jsem docílil úspěchu po téměř dvouletém snažení, kdy vyjednávání o prodeji licenčních práv pro výrobu náhradních dílů na letecké akademii USAF bylo odsouhlaseno všemi stranami, a podepsáno. Nyní budu mít co dělat s dodáváním výkresů a návodek, a s vybíráním poplatků. Jsem zvědav, nakolik bude kunovická továrna dodávat dokumenty srozumitelně přeložené do angličtiny, k čemuž se zavázala. Začal jsem vyrábět bednu pro dodávku překrytu kabiny pro zákazníka z Nového Zélandu. Pak jsem zpíval české písničky z dob, kdy jsem se začal učit hrát na kytaru, jednu dokonce od Gotta, který se mimochodem včera poprvé oženil o kus na jih odtud v Las Vegas. Večer jsem potěšil kocoura Pumpkina tím, že jsem zapálil oheň v krbu, ten se parádně před ním usadil, zatímco já ťukal vedle něj toto do laptopu.
10. čtvrtek		Prohazoval jsem sníh u ulice, zas připadlo asi 5 cm, celkem je okolo domu a po městě nyní stlačeného sněhu v soustavné vrstvě 25 cm, a veliké hromady podél příjezdů. Krásná zimní atmosféra. Vyrobil jsem velkou krabici pro plexisklo do Nového Zélandu.
11. pátek	Odplouvám od horního mostu přes Kolumbii Běžkujeme za tmy podél trati u líhně lososů	Zas se mi nádherně veslovalo, led žádný nebyl a tak jsem se mohl dostat nad čtyři mosty po postranní řece, dvě volavky mě oblétly. V práci jsem vypracoval vyúčtování za 2007 a zaplatil platy a daně. Dost mě mrzelo, že velká část z toho posledního nejspíš půjde na válku v Iráku. Potěšil mě Luďek, byli s Lenkou v San Salvadoru, odkud mi zavolal. Uvažuje nechat si zabudovat motor do svého dvoumístného LAK-20, aby sám mohl odstartovat. Navečer a pak za tmy jsme klouzali s našimi přáteli z pátečního klubu na běžkách u líhně lososů. U Gustava jsme se hezky navečeřeli a koštovali místní tmavá piva. Emily a mě vyhledal John, spolubydlící Evana ze Seattlu, byl v Leavenworthu na konferenci. Také jsme se seznámili s rodinou Erina, syna mého známého plachtaře, jeho ženou Annou a jejími rodiči Elmerem a Judy. Anna očekává v květnu jejich první baby, a potřebují vlastní byt.
12. sobota		Zas trochu sněžilo a místo původně plánované dlouhé jízdy k jezeru Wenatchee na běžky jsme si zajezdili s Emily poblíž našeho domu, v městském parku, kde byla protažená trasa. Nic moc, ale dostalo nás to ven. Dodělal jsem administrativu pro berní úřad, a pak jsme s Emily diskutovali o možných cestovních plánech na tento rok. Také jsem se připravoval na rozhovor se sousedem. Rád bych, aby z jeho pozemku hned za naším plotem ostranil nový javor, už přes střechu vysoký, zřejmě vysemeněný naším stromem. Tento nový přírůstek začíná ubírat výhled z naší terasy na hory. Večer byl výborný koncert v naší hale unitariánů, vystupovali básníci a zpěváci, debut měl místní Brian Ohme s velkým úspěchem, a jeho následoval osvědčený zpěvák folku Tom Rawson ze Seattlu.
13. neděle	V pošmourné ráno jsem vesloval podél ponořených stromů, a pak jsem dopoledne pracoval.	Odpoledne jsme vyrazili s Emily na hřeben nad městem za Cathy a Drewem na sjezdovky. V obrovském kontrastu k počasí v údolí bylo nahoře fantastické počasí, sluníčko, sníh prašan. Cathy a Drew jezdili jak ďáblové a já s nimi, vrhali jsme se nejpříkřejšími svahy. Pak jsem jezdil mírnějšími s Emily.
14. pondělí		Pošmourné počasí v údolí pokračovalo a nádherné nad ním také. Den jsem ale strávil v úřadě.
15. úterý		Na cestě k doku jsem ráno viděl ve sněhu stopy mývala. Vyvesloval jsem zas po Wenatchee, viděl dva orly. Odpoledne jsem šel odeslat zásilky na Fedex.
16. středa		Mluvil jsem dvakrát s armádou v jihoamerické Kolumbii, s akademií v Koloradu, s údržbáři v New Jersey a zodpovídal horu emajlů. Venku bylo čtyři pod nulou, čistá, jasná obloha, sluníčko rozzařovalo zasněženou krajinu.
17. čtvrtek		Telefonoval jsem s ředitelem letecké továrny z Litvy a pak plnil krabice s náhradními díly pro zákazníky, odeslal jsem je z pošty po návratu z veslování, kam jsem se tentokrát vypravil až okolo desáté ráno, když slunce ohřálo vzduch. Obloha byla nádherně modrá, vzduch -4°C, a teplo na vodě. Odpoledne jsem prostřihal přerostlý javor přes plot v zahradě souseda Martina, který mi zkrácení povolil na odsouhlasenou výšku, nepřevyšující čtyři metry dvacet. Emily pak učila Elisabeth na naší zahradě vzadu jezdit na běžkách.
18. pátek		Ráno jsem dokončil potřebné proacovní záležitosti a k poledni jsme se Emilí naložili náš mikrobus na čtyřdenní cestu za lyžováním na běžkách v Kanadě... viz http://www.nickelplatenordic.org/ Ubytování jsme měli zajištěné v http://www.stayatapex.com/frame.cfm?ServiceID=11&CategoryID=7 s Monty a Judy, Lynnem a Ranou. Po jedné odpoledne jsme vyjeli a cestovali přímo na sever asi pět hodin, nejprv podél řeky Kolumbie, pak řeky Okanogan, a posledních padesát kilometrů kaňony hor až k lyžařskému středisku APEX. Po menším hledání jsme našli v komplexu spojených chat tu naší. Moc se mi líbilo, kolik v ní bylo venku i uvnitř použito dřeva. Byly jím obložené stropy, sloupy podpíraly střechu, bylo vidět až úplně nahoru, obytná prostora měla tři úrovně, otevřené jakoby v kostele. Jen tři ložnice a dvě koupelny měly dveře. Navíc až úplně pod střechou byla ještě další skrýš pro dvojpostel, přístupná po žebříku z ručně otesaných kůlů. Všechno dřevo bylo obnažené a natřené jen průhledným lakem, a působilo teple a příjemně. Chata byla na kopci v lese asi sto výškových metrů nad středem lyžařského střediska. Tam jsme na večeři sjeli do restaurace. Odtud jsme sledovali hned za oknem noční lyžování, povídali si, prohlíželi si interiér výčepu vyzdobený zajímavými trofejemi, a popíjeli k jídlu místní tmavá piva. Večer zpět v chatě jsme se dívali na videa z našich společných předešlých lyžařských výprav, která jsem promítal na velkou stěnu nad krbem.
19. sobota		Přes noc pršel mrznoucí déšť, a vše bylo pokryto vrstvou čistého ledu. Bohužel Monte si toho včas nevšiml a na příchodu k chatě upadl a narazil si ruce, naštěstí si nic nezlomi. Oškrabali jsme po snídani led z jednoho ze dvou našich aut, naložili se do něj, a vyjeli do asi pět kilometrů vzdáleného střediska pro běžkařské lyžování, se jménem Nickel Plate. Tam je labyrint strojně upravovaných tratí jak pro klasické tak pro bruslařské běžkaře, víc jak třicet kilometrů. Klub z blízkého Pentictonu během letu postavil pěknou chatu a další budovu pro záchody, takže se lze kam uchýlit na obědy, občerstvení i v případě špatného počasí. Lístky za použití tratí nás s Emily stály sedmdesát kanadských dolarů za tři dny. Když se zmiňuji o cenách, náš podíl za pobyt na chatě na tři dny byl něco přes čtyřista dolarů. Během dne se počasí umoudřilo a začalo se vyčasovat a ochlazovat, sníh se měnil z krupiček na chomáčky, a jen málo pofukovalo. Jezdili jsme v úzce sepnuté skupině po mnoha z dobře značených trasách po vlnitém terénu položeném ve výšce skoro dvou kilometrů, v borovicovém a smrkovém lese, kde stromy se nad nás vysoko tyčily. Po vítaném obědě v chatě a ohřátí jsme vyrazili na stezky znovu, a jezdili skoro až do setmění. Zpět na chatě jsme se postupně všichni až na Monteho přemístili do bublavé kádě na balkoně hned za okny, přístupného francouzkými dveřmi z obytného prostoru, s výhledem na stromy, jednu z pist sjezdového střediska. Sníh byl větříkem sváván ze střech, a snášel se na naše hlavy, jak jsme se uvolňovali v příjemné vodě. Judy mezitím upekla špenátové lasagna a po roztáhnuté večeři jsme hráli několik hodin společenské hry, pak jsem hrál na kytaru a zpíval české písničky, ostatní četli a pak jsme se všichni okolo deseti odebrali na kutě.
20. neděle	VIDEO - první část Klikni na "VIDEO" a otevře se nové okénko. Video je z pátku až neděle, a je skoro devět minut dlouhé. Dá se zvětšit na celou obrazovku kliknutím do obdélníčku v pravém rohu dole.	Ráno nás přivítalo dalších dvacet centimetrů prašanu, ke snídani jsem hrál všem nahrávku z vánočního koncertu, kde Monte a Judy také vystupovali. Členové naší skupiny různě posedávali v chatě a hlavně četli. Pak jsme museli oprášit z auta kopec sněhu, abychom se do něj vůbec dostali, a mohli se dopravit do běžkařského střediska. Já seděl na baťohu až úplně vzadu, zmáčkli jsme se všichni do jednoho auta. Teplota klesla na -12°C, tak jsem přijal nabídku Monteho a namazal jsem lyže, přes speciální skluznici, kterou jsem před tím nikdy nemazal. Stálo to za to. Velké zlepšení jak odrazu, tak skluzu. Povával vítr a chumelilo zdatně, přes to nám zima nebyla a projeli jsme něco přes deset kilometrů labyrintem stezek, než jsme se vrátili do chaty na oběd. Během lyžování jsem zkoušel telefonní spojení, signál byl sporadický. Po obědě jsme vyrazili do jižní části stezek, Emily a Rana zůstaly v chatě, šetřit síly na další den. Tak jsme běžkařili čtyři, a po hodině jsme se zas rozpůlili, já jel zbytek odpoledne s Lynnem, a tehdy jsme si pěkně osobně popovídali. POdělil se se mnou o tom, jak měl před třemi léty, v sedmapadesáti, operaci prostaty, a jak to od té doby ovlivnilo jeho pohlavní život. Zpátky v chatě jsme zas vlezli všichni až na Monteho do kádě, tentokráte to bylo zajímavé tím, že při té venkovní teplotě jsem za chvíli zjistil, že mám tuhého ježka na hlavě, totiž vlasy mi zmrzly. Tentokrát jsem měl další pěkný osobní hovor, s Ranou, o tom, jak se chystá do důchodu a jaká má očekávání; já povídal o domě, kde jsem vyrostl, bratrovi, a o údržbě. Pak jsem editoval během posledních dvou dní natočené video a fotky, a udělal z toho program, který jsme si po večeři pustili. Pak jsme všichni zpívali folkové písničky až se všichni až na mě hudbou nasytili, ostatní se zas ponořili do čtení svých knížek, zatímco já si dál zpíval tentokrát české písničky, potichoučku, abych ostatní nerušil, a přesto jim atmosféru podbarvil. Posléze všichni se odebrali na kutě, já se ještě podíval ven, kde se mezitím všechny mraky rozpustily, obloha byla pokrytá tisíci zářivými hvězdami a přímo nad hlavou svítil Měsíc; teplota byla okolo -15°C.
21. pondělí	VIDEO - druhá část Klikni na "VIDEO" a otevře se nové okénko. Video je z pondělí, a je čtyři minuty dlouhé. Dá se zvětšit na celou obrazovku kliknutím do obdélníčku v pravém rohu dole.	Východ slunce byl fantastický, jeho paprsky prozářily mnoha okny prostor naší obytné části chaty, od růžovoučkých přes červené a žluté barvy, nádhera. Udělal jsem několik fotek venku a pak se pustil do odškrabávání námrazy na našem autě, osprchoval se, posnídali jsme naposledy společně tento rok na Apex, a naložili auta. Lynn a Rana se už vraceli, Rana potřebovala pracovat, ale my zbylí čtyři jsme zas vyrazili do Nickel Plate. Za sluníčka a modrého nebe teplota ukazovala -19°C. Naštěstí bylo naprosté bezvětří, namazali jsme lyže arktickým voskem, a vyrazili na trasy. Nelitovali jsme. Bylo absolutně nádherně venku, i za té zimy. Brzy jsme se rozhýbali a vyjeli až na předěl, odkud bylo vidět daleko do kraje, možná i přes sto kilometrů. Fotili jsme, tentokráte se i Emily pustila do focení, a obdivovali prašanem pocukrované smrky a borovice, rozličné tvary, které sníh vytvořil, povídali s ostatními lyžaři. Po jedné hodině odpoledne jsme se rozloučili s pětašedesátiletým Pavlem, Čechem ze Zlína, který léta upravoval stezky v Nickel Plate, chystá se do důchodu, možná se ukáže i u nás.. pak jsme se naložili do našeho minibusu a vyrazili na pětihodinovou jízdu na jih, do Wenatchee. Hranice jsme překročili na málo frekventovaném přechodu, o kterém občas čteme, že tam lapají pašeráky, vpustili nás bez zádrhele. Sledovali jsme dále kaňon řeky Similkameen , obdivovali krajinu, led a kry na řece, dívali se na orly, a tak nám cesta domů rychle utíkala. Na východě se znovu vynořil Měsíc, těsně před úplňkem, jeho záře se odrážela od hladiny řeky Kolumbie, podél které jsme jeli poslední hodinu a půl naší cesty. Doma nás přivítal kocour Pumpkin, viděl nás rád zas zpátky.
22. úterý		Obšťastnil jsem litevskou továrnu zaplacením za další kompletní kluzák, německou továrnu zaplacením za vlečný vůz, a kunovické továrně sdělil, že smlouvu na dodání opravárenské dokumentaci podepíši, a zanedlouho převedu významnou zálohu. Dokončil jsem důležitou část svých prací akorát včas, kdy bylo sluníčko ještě na dlaň nad západním obzorem. Rychle jsem na sebe hodil běžkařské oblečení a obutí, strčil běžky do auta a popojel tři bloky na parkoviště blízké základní školy. Ta je obklopená velikánskou loukou sportovišť, na které jsem si vytvořil vlnitou běžkařskou trasu, po které jsem se pak projížděl hodinu a půl, a sledoval nádherné změny osvětlení, jak slunce zapadalo a pozvolna se smrákalo.
23. sobota		Emily bolela hlava, nešla do práce. Udělal jsem jí snídani a šel do kanceláře, pak vyrazil zas na sportoviště poblíž našeho domu. Provázely mě divoké husy, kterým se líbila tráva pod sněhem.
24. čtvrtek		Ráno teplota ukazovala -15°C, bylo však slunečno. Zaběhl jsem na Fedex, odevzdal jednu a vyzvedl jinou zásilku, tu druhou s konečnou platbou za kluzák z Litvy, takže je moje firma zas solidně v černém inkoustu. Uložil jsem platbu do banky a stačil ještě dojet domů akorát včas, než zašlo slunce, abych si mohl hodinku zaběžkovat na hřišti. K mému překvapení jsem se setkal na dráze s Montem! (Jemu a Judy jsem před pár dny volal, že jsem běžkařskou dráhu vyšlapal, bydlí od ní jen přes ulici.) Setkání bylo zajímavé. Monte byl oblečen také ve starším oblečení, a na nohách měl staré lyže a v rokou také staré hůlky, zprvu jsem ho dlouho nepoznal (jel jsem za ním), i jeho běžecký styl byl mnohem méně sebejistý, než na strojně tvořených drahách, které nyní preferuje. Ale Montemu je už 68 a tak si dává pozor....
25. pátek		Zas bylo ráno –15°C, ale v průběhu slunečného dne se oteplilo na –11°C. Po práci jsem vyrazil se sedmi přáteli z našeho pátečního klubu do Leavenworthu na běžky. Drew slavil své 44té narozeniny, nechal se se mnou vyblejsknout, jak nám narostla námraza na bradách.
26. sobota		Dnes bylo ráno –14°C, a během slunečného dne se oteplilo na –11°C. Vyrazil jsem na běžky na trať poblíž našeho domu na školním hřišti, tentokrát si zajezdil hodinu a půl a ujel snad osm kilometrů. Večer jsme byli s Montem a Judy na koncertě kapely, která hrála hudbu zvanou Blue Grass (modrá tráva, nevím, proč se jí tak říká). Je to lidová hudba, která se hraje hodně na jihovýchodě USA.
27. neděle		Byl zamračený den, –11°C, a i moje nálada byla ponurá. V kostele jsem zapálil svíčku a s přítomnými se podělil o svá přání všeho nejlepšího pro Milana, své milé přátele v ČR a pro Ivana tento týden v Egyptě. Postupně na mě jejich duše působily a já se z depresívní nálady dostal. Program v kostele se mi také líbil, v souhrnu řečník řekl "Mesiáš není, jseš jím ty", tím mínil každého z nás. Odpoledne se mnou lyžovala zas na sportovišti poblíž našeho domu Emily. Ta po chvíli šla na diskuzní kroužek o roli křesťanství v této době, já pokračoval v mém duchovním rozjímání dalším běžkařením, jel jsem s mála zastaveními dvě hodiny a ujel asi dvanáct kilometrů.
28. pondělí		Přepnul jsem telefon v úřadě na svůj mobil, zásilky pro poštu dal do auta, rychle se převlékl do sportovního a vyrazil na druhou stranu údolí. Měl jsem v mysli dva plány, buď běžkovat, anebo veslovat. To poslední vyhrálo, kry plavaly jen malé a já snadno jimi proplul na teplou, východní část řeky, kde nebyly. Vyvesloval jsem zas až nad horní most, cestou se zastavil v tiché zátoce, odkud jsem mluvil s Emily. Ta měla v plánu přijít na sportovní vycházku po stezce po východním břehu s Elisabeth, nakonec přijela bez ní. Emily vzala s sebou kameru a udělala fotky, jak vesluju. Pak přišel extrémní zážitek. Když jsem přišel k autu a hledal peněženku v baťůžku, co jsem měl v loďárně uložený, nenalezl jsem jí. Přes všechna hledání jsem jí nenašel, a usoudil, že mi nejspíše vypadla cestou od auta k loďárně na sportovní stezku. Zavolal jsem Emily, ta ještě nakoupila poslední nákup a pak jsme společnou úvěrovou kartu zablokovali. Bylo to mrzuté, mimo ní se mi ztratil i řidičák, pilotní průkaz, licence leteckého instruktora, nějaká hotovost a méně důležité doklady, ale také pěkné fotky mých dětí. Po vyčerpávajícím pátrání jsem přijal skutečnost ztráty, jel na poštu, kde jsem odeslat balíky nemohl, neměl jsem čím zaplatit, zato jsem vyzvedl tři velké krabice, jednu tak velkou, že obsadila obě zadní sedadla napříč. Na poště mě přivítala rozsypaná krabice se zásilkou náhradních dílů. Sympatickému novému zásobiteli budu muset taktně sdělit, jak příště takové věci balit, aby jich cestou plno nevypadalo. Večer jsme si s Emily promítli dojímavý švýcarský film Vitus o nadaném dítěti a jeho rodině.
29. úterý		Vrhl jsem se do nakupené práce a řešení náhrad včerejší ztráty. Šel jsem do úřadu pro vydávání řidičských průkazů, pak měl jednání ve dvou bankách. Snad pro odreagování jsem nahrál písničku Ve Špindlerově Mlýně. Uvažoval jsem vyrazit na běžky, dal jsem dlaň na sníh a ten se mi na ní přilepil, usoudil jsem, že se moc oteplilo, navíc jsem měl horu práce v úřadu, tak jsem se jí věnoval.
30. středa		Už tolikátý den se stále držel sníh, rána začínala s teplotou okolo deseti pod nulou. Přes den se oteplilo, bylo hezké sluníčko, ale už ubývalo, to jsem si přál, sníh znovu ztvrdnul. V předvečer jsem vyrazil na běžky, a jezdilo se mi dobře. Tento den byl výjímečně krásný.
31. čtvrtek		Poslední lednový den. Zas mráz a sníh, slunečno zrána a couvající Měsíc. Co mě a tobě přinese příští měsíc?