Vítkovy noviny	listopad 2007
Den: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30

	... fotoalbum listopad 2007	Koncem července 2023 jsem vytvořil souhrnné fotoalbum, ve kterém jsou všechny fotky z tohoto měsíce, listopadu 2007. Předělat starou webovou stránku tak, aby se jednotlivé fotky promítaly vedle textu o příslušném dnu v měsíci by mi zabralo přespříliš času. (Toto opatření jsem učinil proto, že původní odkazy z 2007 nefungují. Od té doby jsem byl nucen změnit internetového poskytovatele).
1. čtvrtek		Do měsíce listopadu jsem vstoupil s velkým šplouchnutím: za teploty 1°C jsem se převrhl a vypadl z člunu při veslování, když jsem se za temna srazil s plovoucím ponořeným kmenem. Vyškrábal jsem se posléze na loď a ještě vyvesloval nahoru po Kolumbii až k soutoku s řekou Wenatchee. Kamera potopení přežila, mobil ne. Při cestě po proudu jsem projížděl závojemi páry, jakoby se řeka vařila. Večeřeli jsme s Emilyným šéfem Ronem a jeho ženou Susan v thajské restauraci, pak šli na vystoupení politické satirické skupiny Capitol Steps z Washingtonu, DC, a moc se pobavili.
2. pátek		Potřeboval jsem znovu získat sebedůvěru a tak jsem šel zas veslovat, tentokrát bez úhony a s nádherným prožitkem. Odpoledne jsem přidal k ranní hodině a půl sportování další ten samý čas, s naším pátečním klubem jsme vystoupili okolo a na Sedlovou horu. Večer jsem zazpíval pár svých písniček v naší pospolitosti unitariánů, k údivu přítomných, kteří neměli do té doby ponětí, že taky hraju na kytaru a zpívám.
3. sobota		Zajeli jsme s Emily za Karlou. Její škola pořádala přednášky pro rodiče. Také jsme se sešli s Kjelem a jeho rodinou, a oslavili jeho devatenácté narozeniny. Karla nám předvedla kus od Griega, nádherný zas poslech. Večer hrála zas se svou rokovou kapelou, jejich budova pořádala mejdan, kdy byli převlečeni coby římani. Slyšel jsem jen jejich zkoušku, pak jsem jel s Emilí do Olympie na nocleh u Judsona.
4. neděle		Navštívili jsme Evana v Seattlu a vyslechli detajly o jeho nejnovější kolizi na kole, tentokrát si jen vykloubil prst a nic horšího, jeho nové kolo bylo zchroumané ale dá se opravit. Evan byl v dobré náladě, a s humorem poznamenal, že když pracoval tak o víkendech si mohl dělat co chtěl. Nyní, co zas chodí na vysokou, musí o víkendech studovat a psát úlohy.
5. pondělí		Po práci jsme si s Emilí vyšli podél řeky Kolumbie a kochali se podzimními barvami, všímali jsme si, kde bobři ohryzávali stromy.
6. úterý		Znovu jsem šel veslovat, viděl několik volavek, plno kanadských hus a kačen.
7. středa		Pracoval jsem dlouho, i večer, a připravoval dodávku velkých dílů.
8. čtvrtek	Na vodě bylo tepleji, viděl jsem několik rybářů... ... a tři orly. Pak jsem vyráběl bednu pro potah na křídlo. Večer jsem se zúčastnil mejdanu z úřadu Emily.
9. pátek		Den jsem strávil v práci. Navečer jsme si vyšlápli s naším pátečním klubem na planinu nad naším domem a došli až k hřbitovu starousedlíků. Ťapkali jsme zpět už skoro za tmy, doprovázelo nás vytí kojotů. Pak jsme si dali pizzu u Monteho a Judy, a koštovali rozličná piva, mezi nimi velkopopovického Kozla a z Hradce Králového jejich Lva. Mezitím jsem přátelům promítnul obrázky z mé nedávné cesty do Evropy. Dali mi najevo, že nyní mají lepší porozumění, z jakého kulturního prostředí pocházím.
10. sobota		Časně v sobotu mrholelo ale stejně jsem šel na vodu, veslovat. Konec plachtařské sezony pro náš klub přišel v tuto sobotu. Šel jsem pomáhat klubu se skládáním kluzáků do hangáru na zimu. Večer jsme šli do divadla, kde žáci střední školy hráli dvě hry od Woodyho Allena.
11. neděle		Dnes byl v naší pospolitosti unitariánů program u příležitosti zítřejšího svátku válečných veteránů. Hodně Američanů sdílí svůj nesouhlas s politikou současné vlády, nesouhlasí s invází do Iráku a jsou frustrovaní ze ztráty hrdosti na Ameriku, kdy víc a víc lidí z jiných zemí Američany nemají rádi či je přímo nenávidí. Karla napsala aranžmá na vlastneckou píseň o tom, jak jsou Američani hrdí na svou zemi. Úmyslně přearanžováním do dissonantních hladin a molové stupnice Karla pomohla vyvolat v posluchačích pocit, který odpovídal jejich současnému cítění. Larry a Penny píseň zazpívali. Klikni sem pro přehrání písně. Odpoledne jsme s Emilí pověsili na dům vánoční elektrická světla, zatímco bylo venku nezvykle teplo, a tak si ušetřili dělat tuto práci za mrazu. Emily pracovala na dokončování prošívané deky coby dar veteránům.
12. pondělí		V mírném dešti jsem vesloval po Kolumbii, i také tři ženy, Grace, Sharon a Tina. Ta poslední byla o deset let starší, než já.
13. úterý		Emily dokončila textilii, kterou anonymně věnuje nějakému veteránovi navracejímu se z Iráku nebo Afghanistánu. Dělala na ní od září.
14. středa		Za nádherných červánek jsem vesloval i uvnitř delty, byla vysoká voda. Během veslování jsem si zpíval. Večeřeli jsme u sousedů, kde Mark slavil své narozeniny. Sváteční jídlo, indonézský stůl, mu připravila jeho žena, holanďanka Elisabeth. Večer jsem se zúčastnil výroční schůze veslařského klubu, hovořilo se o stavbě nové loďárny.
15. čtvrtek		Celý den jsem se nevynořil z kanceláře, zpracovával jsem mimo jiné zajímavé objednávky z Paraguaje, Islandu, Ohia a Kolorada. Překvapil mě telefonátem Ivan ze Švédska, nadšeně se podělil o zprávu, že v úterý se mu narodil vnuk.
16. pátek		Ráno jsme s Emily jeli v tandemu do servisu aut, nechat vyměnit na minibusu pneumatiky za zimní s bodlákama. Pak jsem vyrazil veslovat, do mlhy, která halila celé údolí. Pohyboval jsem se opatrně v blízkém dohledu břehu, a dával pozor na ponořená nebezpečí, jako polopotopené kmeny. Zpíval jsem si a vyvolával jména mých bližních. Po práci odpoledne jsem lezl po kopcích s naším pátečním klubem, brzy se setmělo a putovali jsme za tmy s půlměsícem nad hlavou a baterkami, z výšin jsme obdivovali rozzářené město Wenatchee.
17. sobota		Zas jsem ráno vyrazil veslovat, přede mnou se vznesla volavka. Večer se u nás sešlo osmnáct známých z naší pospolitosti unitariánů na večeři, povídání, a uvažování. Byla dobrá zábava, nakonec jsem zahrál pro přítomné pár svých písniček na kytaru.
18. neděle		Brzy ráno jsme vyzvedli dvacetiletou japonku Chiaki, nad kterou držíme patronát, a vyrazili do Takomy. Tam jsme se podívali do věhlasého muzea skla a vyslechli dvouhodinový koncert orchestru university PLU, kde Karla a Kjel hráli. Vrátili jsme se ve tmě, já celou cestu zpíval.
19. pondělí		Vesloval jsem a sledoval, jak divoké husy trénovaly pro tah na jih. Byly jich stovky. Vedle loďárny jsem vyfotil plovoucí listy z okolních stromů.
20. úterý		V pět ráno jsem se zúčastnil videokonference světových dealerů litevské továrny s kluzáky. Během dne jsem koupil mobil, a začal novou éru mé přístupnosti. Zamínil jsem si být stále na signálu.
21. středa		Ráno veslování, pak balení. V poledne jsme vyrazili 600 km na jih do Oregonu. Část naší trasy vedla úžasným kaňonem řeky Kolumbie, kde se voda rozlévala do obrovského jezera, obklopeného na obou stranách stovky metrů vysokými čedičovými skálami sopečného původu. V deset večer jsme dorazili do Sunriver, letos již po dvaadvacáté na výroční rodinný sraz.
22. čtvrtek		Pronajali jsme předem rodinný dům, kterých je v Sunriver tisíce, umístěných v co nejméně porušeném lese protkaném cyklostezkami, točivými silničkami, dvěma golfovými hřišti, letištěm, řekou, stezkami pro koně a mnoha možnostmi pro sporty venku i uvnitř. Celkem se nás sešlo deset lidí plus jeden pes. Dům byl vybaven vším potřebným. V kuchyni bylo kompletní příslušenství (lednička, mrazák, mikrovlna, sporák, pec, myčka na nádobí, rozličné roboty, náčiní, příbory, talíře, šálky, sklenice na víno atd.) Ve pěti ložnicích byly již upravené postele s čerstvými prostěradly, v koupelnách plno ručníků, v prádelně pračka a sušička, dvougaráž obsahovala také pět jízdních kol, venku byl horký bazének s vířivou vodou, v jídelně velký stůl kam se všichni vešli, v obývačce krb, pohodlné válendy, světla na čtení, okna na všechny strany do přírody. Shromáždili jsme hory přivezených potravin a pití, a začali připravovat tradiční hody u příležitosti čtyřista let starého svátku Díkůvzdání. Svátek vznikl z vděčnosti bělochů indiánům po prvním roce, kdy místní pomohli nově příchozím přežít první rok na novém kontinentu. V moderní době se svátek vyznačuje požíváním největšího množství jídla, hlavně krocana a u mnoha mužů sledováním amerického fotbalu v televizi. Indiáni svátek z pochopitelných důvodů asi moc neslaví, potom, jak se běloši k nim později zachovali.
23. pátek	Na blízké sopce Samotář (2764 m) je veliké lyžařské středisko V Sunriver je nové sportovní centrum s třemi bazény a dovrchu proudící vodou na lyžování, Antony a Erik se vyřádili.. Karla se dere stěnou na horolezectví a já na stroji na veslování...	Na rozdíl od většiny Američanů, kteří v den po Díkůvzdání holdují největšímu nakupování v roce jsme se rekreovali v okolí domu a pak vyrazili do nejnovější atrakce v Sunriver, před dvěma dny otevřené, sportovního centra s třemi bazény, stěnou na horolezectví, kurtem na míčové hry, tří posiloven (včetně stroje na veslování, čehož jsem s potěšením využil a zasportoval si... skutečnost ale stále mnohem předčí stroj). Několikrát jsme vyrazili na procházky po golfových hřištích a mnoha cestičkách, obloha byla blankytně modrá a svítilo sluníčko. Několik hodin jsem věnoval práci, stálo to za úsilí, vydělal jsem zas nějakou korunu. Večer jsme si promítali rodinná videa a obrázky.
24. sobota		Než všichni vstali, vyšel jsem si na procházku podél řeky Deschutes a rozjímal. Pak jsem zavolal lyžařské středisko na sopce Samotáři. Tam hlásili, že byly otevřeny jen dva vleky, a sněhu míň jak 30 cm. Z mých možných následovníků odpadali kandidáti na lyžování jeden za druhým, až jsme se nakonec rozhodli podniknout návštěvy na jarmark, předvánoční nákupy, a pro Evana a mě projížďku napříč Sunriver na kolech, asi deset kilometrů. Vzal jsem to zpátky okolo letiště, stájí, loďárny a řeky. Když se setmělo, zářil Měsíc v úplňku. Sledovali jsme ho přes páry stoupající z venku umístěného teplého bazénku, do kterého jsme se po večeři uchýlili, vůbec nevadilo, že již pořádně zas mrzlo. Nesplněné touhy po lyžování jsem aspoň částečně uspokojil; spolu s Karlou jsme shlédli nejnovější film od zde věhlasého režiséra Warren Millera, „Playground“ (Hřiště), v nádherném prostředí jedné z nejstarších staveb v Sunriver, Velké Haly, celé ze dřeva.
25. neděle		Brzy ráno jsem vyrazil do posilovny ještě jednou si „zaveslovat“, pak se rychle osprchovat a balit, nastal den pro všechny navrátit se do našich domovů. Spočítali jsme výdaje na pobyt a rozdělili úměrným dílem mezi nás účastníky. Přišly na něco pod sto padesát dolarů na osobu za čtyři dny, včetně pronájmu domu, plna jídel a pití. To bylo velmi přijatelné. Ještě jsme udělali tradiční výroční fotku na schodech, a my vyrazili ve čtyřech na sever, silnou mrznoucí mlhou, avšak po suchých silnicích. Asi 500 km na sever v Ellensburgu jsme přesadili Evana a Karlu na autobus do Seattlu a Tacomy, a ve dvou dorazili zpět do Wenatchee k netrpělivě nás vyhlížejícímu Pumpkinovi.
26. pondělí		Mrazivé ráno mě neodradilo od veslování, na vodě a v přírodě o tolik víc uspokojujícího, než v posilovně. Jel jsem okolo obrovského houfu divokých hus na písečném ostrohu, jen pár metrů od nich, bylo to nádherné. Také pět volavek poletovalo nad vodou hned vedle.
27. úterý		Měsíc krásně svítil na modré slunečné obloze půl dopoledne, až zapadl za zářivě zasněženými horami na severozápadě. Pumpkin se vyžíval na všech vysluněných místech. Večer jsem pracoval na své nové písničce.
28. středa		Okolo Měsíce byl velký kruh a hvězdy zářily, když jsem před svítáním dával člun do vody. O chvíli později vytvořilo Slunce nádhernou hru barev na jihovýchodním obzoru; vzal jsem snímek z vody. Pod mostem na řece Wenatchee jsem sledoval osamělého rybáře, jak se mu podařilo chytit asi půlmetrového lososa. Pracoval jsem pak pilně celý den a rozeslal několik větších zásilek. Navečer začal silně padat sníh, první chumelenice zimy přišla. Vzpomínal jsem na své blízké a přál jim všechno nejlepší.
29. čtvrtek		Když se zde mění roční období, tak se mění výrazně. Ráno jsem odhraboval sníh z příjezdu k domu a po chodnících.
30. pátek		Příroda okolo vypadala úplně jinak z úrovně Kolumbie, se sněhem pokrývajícím okolí. Po práci jsme vyrazili s pátečním klubem na asi poslední výšlap sezony, na vrch zvaný Kohoutí hřebínek, a šlapali deseti centimetry suchého sněhu, prašanu. Večer jsme se radovali v restauraci Jablečný gril, a připíjeli si vybranými pivy. Tím skončil náš listopad. Jaký byl tvůj?