Vítkovy noviny	prosinec 2007
Den: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31

	... fotoalbum prosinec 2007	Koncem července 2023 jsem vytvořil souhrnné fotoalbum, ve kterém jsou všechny fotky z tohoto měsíce, prosince 2007. Předělat starou webovou stránku tak, aby se jednotlivé fotky promítaly vedle textu o příslušném dnu v měsíci by mi zabralo přespříliš času. (Toto opatření jsem učinil proto, že původní odkazy z 2007 nefungují. Od té doby jsem byl nucen změnit internetového poskytovatele).
1. sobota	Zatímco Emily sestavovala se studenty střední školy další vydání jejich novin, já dokončil své tvořivé dílo, předal ho a vyrazil na lyže. Středisko je nedaleko, něco přes deset kilometrů nad městem Wenatchee na hřebenu Mission. Parkoviště je ve výšce 1400 m, zhruba jako vrchol Klínovce, a vrchol hřebenu je v 2100 m. Byl otevřen jen dolní vlek, ale i tak jsem se pěkně vyřádil. Večer byl mejdan v domě jedněch našich známých z obce unitariánu, sešlo se okolo dvaceti lidí a byla dobrá zábava.
2. neděle		Poprvé jsem zakusil, jaké je to veslovat v chumelenici, a v –5° C mrazu. Vše šlo jako obvykle, až na zamrzající drážku posunu sedačky, která pro plynulé veslování musí klouzat sem a tam bez zadrhání. Nyní se vytvářel na kolejničkách led, který jsem musel rozmrazovat houbičkou vodou z Kolumbie. Nicméně obvesloval jsem svou obvyklou trasu, a obdivoval přírodu okolo mne. V nedělním setkání pospolitosti unitariánů byl hlavní přednašeč muž, asi mého věku. Dělil se s námi o svůj boj nepodlehnout AIDS, s čímž se potýká již od 1985. Z jeho líčení bylo inspirující slyšet, jak důležité je nepodlehnout vzdávání, naopak soustřeďovat se na to kladné v žití a znovu a znovu nacházet síly pro pokračování, překonáváním zdravotních i psychických obtíží. Odpoledne Emily pracovala se studenty na novinách, a já se koukal na sáňkaře. Večer jsme šli spolu na pěkný koncert městské symfonie, dávali díla od Strausse, Vivaldiho a několika dalších méně známých umělců.
3. pondělí		Přes noc padal mrznoucí déšť, který připravil na ulicích pěknou klouzačku. Nicméně Emily šla do práce jako obvykle, a já odklízel, aby příchod k ulici v noci nezamrzl. Dnes mě na poště přivítal dárek a měl jsem radost, také jsem odeslal. Ke konci dne se trošinku ukázalo slunko, a pak zas studený déšť pokračoval v bubnování na střechu.
4. úterý		Po Kolumbii plula ledová tříšť, kterou do ní přinášela postranní řeka Wenatchee. I tak jsem vesloval, k závěru se udělala nádherná duha. Odpoledne jsem jel pro Emily koupit papír na tištění školních novin. Emily se studenty pak tiskla a skládala, udělali 450 výtisků, když se hlavní tiskárna porouchala, vzdali to v půl jedenácté večer.
5. středa		Šel jsem na vyšetření ke kožnímu chirurgovi a pak celý den pracoval. Emily také, a pak v práci používala tiskárnu svého oddělení na dodělávání školních novin, za pomoci obětavých studentů. Přinesl jsem večeři a trochu pomohl. Pak se vrátil do práce.
6. čtvrtek		Ráno bylo nádherné, několik stupňů pod nulou ale bezvětří, veslování fantastické. Novota byla vysoká prudká voda přitékající z řeky Wenatchee. Prohlédnul si mě orel.
7. pátek	U Gustava	Našel jsem ztracené drahé pádlo kamaráda Johna, fotografa. Byl ohromně šťastný, když jsem mu ho doručil. Po práci jsme s Emilí šli poprvé letos na běžky s našimi přáteli Cathy a Drew, na běžkařskou dráhu lesem u líhně lososů u vesničky v bavorském stylu Leavenworthu, asi padesát km od Wenatchee. Za přítmí a pak za tmy jsme se proklouzali asi 8 km a pak si dali večeři a místní piva v útulné restauraci u Gustava, s kupolí ve tvaru cibule. Gustav je uvnitř celý vyložený dřevem, krásná atmosféra, podávají velký výběr nápojů a malý jídel, ale to nevadí, obyčejně máme velkou žízeň, já si dal polskou kolbiasu a k tomu si přidal ze skleničky křen, nevšiml jsem si nálepky extra silný, málem mi vypadly oči a odpadl nos, přežil jsem to. Legrace bylo plno. Krásný začátek běžkařské sezóny. Bylo asi tři pod nulou, a sníh pěkně klouzal.
8. sobota		Ráno bylo asi dva pod nulou když jsem dorazil k doku, vál ale docela čerstvý severák a na řece se tvořily nebezpečně vysoké vlny. Málem jsem už odešel domů, když se vítr začal zklidňovat, vyvesloval jsem do delty a tam se protáhl novou pro mě trasou. V jednom zákrutu vodního ramene jsem objevil hnízdo bobrů, které si vystavili z větví. Na řece Wenatchee znovu proudila voda prudce, po proudu jsem doslova letěl s lodí, tak rychle se stromy na břehu okolo mě kmitaly. Na Kolumbii jsem se k velkému mému potěšení střetl s Larrym a spolu jsme vyveslovali proti znovu se tvořícím větším vlnám až nad horní most a pak jeli vedle sebe celou cestu zpátky k doku, kde jsem dal Larrymu kameru a on udělal vzácné fotky mě na člunu.
	s Larrym u jeho rodičů, kterým je 84 a 90 let	Když jsem dorazil domů, docela nečekaně jsem se rozhodl připojit se k Larrymu na jeho několikadenní jízdu za rodiči do sousedního státu, Idaha, do města Moskvy. Chtěl jsem mu dělat společnost a současně jsem doufal v možné naše další sblížení. Sledoval jsem, co mi navrhoval můj instinkt. Rychle jsem se sbalil, rozloučil se s Emily a po jedenácté jsem s Larrym vyrazil z Wenatchee. V Moskvě jsme byli po čtvrté odpoledne. Během jízdy jsem obdivoval exotickou krajinu, dělal fotky, a pomáhal Larrymu s řízením. Rodiče bydleli stále v domě, kde Larry žil od svých třinácti, a nyní jim bylo 84 a 90 let. Povídali jsme s nimi další čtyři hodiny a pak spolu další dvě, pak šli na kutě v prostorném domě.
9. neděle	domy v Moskvě, Idaho	Začínalo se rozednívat, když ráno jsme s Larrym vyrazili za osmistupňového mrazu na procházku po okolí, rezidenční čtvrti s mnoha historickými rodinnými domy, na pro něj významná místa, školu, kostel, domy přátel ze střední školy, prvních lásek, bylo to moc fajn s ním jít a povídat. Později zatímco on si vyšel s jeho devadesátiletým otcem na další procházku, já zašel na mši místní pospolitosti unitariánů, zapálil jsem svíčku pro své nejbližší a před přítomnými na ně hlasitě pomyslel. Zpíval jsem s ostatními několik písní a pookřával při vyslechání hudby Telemana a Scriabina, předvedené dvěma výbornými hudebníky na piano a klarinet. Pospolitosti pomáhá, že mohou čerpat talent z Univerzity státu Idaha, která se v Moskvě nachází. Před obědem jsme s Larrym cvičili s míčem jako na košíkovou, ale tři kila těžkým, ohromná průprava. Larry pak hrál na piano a připravoval nové skladby pro sbor, a pak já hrál na kytaru moje české písničky. Kupodivu maminka Larryho, Fern, byť Američanka s německými a anglickými předky, se před lety začala učit česky (otec jejího manžela byl původem Čech, přišel okolo roku 1900) a o mé zpívání se živě zajímala. Tak jsem trávil s Fern delší dobu předváděním výslovnosti, vysvětlováním gramatiky ap. Larry mi byl povděčný, že si mě zřejmě jeho mamka oblíbila, i jeho otec, a to mu ulehčilo tuto návštěvu, kdy jindy se k němu chovají rodiče snad méně přítulně. Zajímaly mě jejich rodinné historie a pomáhal jsem Larrymu v přípravě jídel, a tak jsme strávili v pohodě celý den. Mezitím naše ženy, Emily a Penny, se odpoledne sešly ve Wenatchee na koncertě v luteránském kostele, kde řada sborů předvedla adventní skladby. Penny z hudby byla naměkko, nedávno jí umřela její máti, a bylo dobře, že měla Emily po svém boku. Také jsem zavolal Milanovi, a dozvěděl jsem se, že ztratil svou nejbližší přítelkyni, která zemřela koncem listopadu. Snažil jsem se mu být trochu oporou, nyní když nevěděl, s kým bude trávit vánoce.
10. pondělí	dům rodičů Larryho východní Washington sjezd ke Kolumbii, přehrada na skalnatém ostrově poblíž Wenatchee	Přes noc napadlo asi patnáct centimetrů sněhu a celé okolí působilo měkce a půvabně. S Larrym jsme vyrazili po blízkém předměstí a pak postranními uličkami ven z města do polí na šestikilometrovou procházku, povídali jsme o svém vyrůstání a o ženách v našich životech. Zpět u domu jeho rodičů jsme odhrabali sníh ze všech chodníků a příjezdů. Mezitím přijela opatrovnice najmutá rodiči, nasnídali jsme se, udělal jsme rodinné fotky a po pokojném ránu jsme se po poledni rozloučili s rodiči a vyrazili zpět do Wenatchee. Sníh už po silnicích tál a po několika hodinách jízdy směrem na západ zmizel úplně. Do Wenatchee jsme dorazili po západu slunce, Larry mi poděkoval za společnost a já jemu. Byl jsem rád, že jsem pomohl přinést sluníčko do životů nejméně tří lidí. Moje instinktivní rozhodnutí v sobotu bylo dobré. Emily měla také pěkný víkend až na to, že jsem jí trochu chyběl. Poděkoval jsem jí, že mě dopřála sblížení s Larrym. Byla ráda, když slyšela od Larryho, jak z mé přítomnosti jeho maminka i otec pookřáli, a že i on mi byl vděčný. Po večeři jsme šli s Emily a Elisabeth shlédnout film „SICKO“ od Michaela Moora o lékařském pojištění a péči v USA v porovnání s jidne ve světě. USA je podle Majka nyní na 37tém místě.
11. úterý	za šera na Kolumbii, než to začlo foukat	Hodně brzy při – 4° jsem byl znovu na vodě, za šera proklouzal první půli mé veslovací trasy, pak se začlo rozednívat a taky foukat, zanedlouho se zvedly vlny s pěnou a několik z nich mi naplnily člun, a nasákly mi ponožky, musel jsem nouzově pokračovat podél východního břehu, vodu vysušil houbou, a pak šikmo zas přes vlny k doku, tentokrát bez incidentu. Měl jsem napilno, abych se dostavil načas na operaci podezřelých hnědých a blýskavých skvrn na svých zádech. Chirurg Steve Knox za asistence Kathleen na mě pracovali třičtvrtě hodiny, s místním umrtvením odstranili čtyři výrůstky a pak zašili. Nemám prý týden sportovat, jsem zvědav, zda to vydržím. Za týden se mám také dozvědět, zda některý z výrůstků nebyl zhoubný. Zbytek dne jsem komunikoval a odpovídal na dotazy.
12. středa		Tento den byl ve znamení temných mračen, které se shromáždily nejen okolo hřebenu Mission, ale i u přívodu vody k WC v naší domácí koupelně. Nechtěně se ze mne stal instalatér. Co prasklo byl ventil mezi zdí a nádržkou za toiletou, kterým se voda může uzavřít, pouze pro tu mísu. Ale že byl ventil zkorodovaný, musel jsem vypustit vodu z celého domu, aby nebyla potopa, když jsem od zdi vše odpojil, a postupně nahradil novým ventilem a hadicí se správnými koncovkami, což si vyžádalo dva výlety do železářství, naštěstí byly otevřeny do deseti večer.
13. čtvrtek	klikni na:  VIDEO Pumpkin	Udělal jsem video, jak je náš čtrnáct let starý kocour Pumpkin ještě čilý.. VIDEO ukázky jeho nejoblíbenější činnosti. Nahrál jsem také další písničku s kytarou, "Senecte, pomoz".
14. pátek		Ráno mi zavolal Steve Knox, můj kožní chirurg. Informoval mě o výsledku rozboru odstraněné kůže z mého levého ramene. Ukázalo se, že tkáň byla po okrajích zhoubná. basal cell carcenoma Nejprve navrhnul opětnou operaci v lednu, ale po mém následném telefonátu přislíbil, že v týdnu před vánoci se mě pokusí vsunout mezi běžný rozvrh a udělá nový výřez. Odpoledne a navečer již za tmy jsme s Emilí vyrazili do Leavenworth na běžky. Po uměle osvětlených trasách jsme s přáteli Drew a Cathy klouzali po čerstvém sněhu. Zatímco oni pak šli na pivo k Gustavovi, my s Emily jeli zpět, abychom mohli vyslechnout předvánoční koncert pěveckého sboru Columbia Chorale, ve kterém mimo jinými zpívali i naši přátelé Larry a Penny, a Monte a Judy. Bylo to úžasné.
15. sobota		Na tento den jsme měli domluveni setkání v horách. Z Tacomy přivážela Karla své přátele Kjela, Cory a Amaru. Střetli jsme se v průsmyku Blewet, kde během dvou hodin předtím Emily a já běžkařili podél státní silnice a značili možné kandidáty pro náš letošní vánoční stromek. Poukaz jsme zakoupili již den předtím. Tradičně se nám znovu povedlo stromek dovézt na lyžích (i když ty jsme měli jen my dva s Emily, pro ostatní jsme měli boty do sněhu). Bylo plno legrace, veselí, bujné nálady, která pak pokračovala i celý večer i dlouho do noci. Tolik smíchu, energie a mladistvosti!
16. neděle		Stříbrná neděle, svátek míru, lásky, víry. Po snídani, ke které jsem připravil na litinovém lisu z těsta na omelety vypečené čtverečky s důlčíky, mladí vyrazili do lyžařského střediska na sjezdovky, napůl vybaveni našim starším a vypůjčeným vybavením. O hodinu později jsme se s Emilí k nim připojili. Sníh byl ze třetiny přírodní a ze dvou umělý, díky novému potrubí z malé přehrady na vrcholu hřebene a strojům na sníh, tak po sjezdovkách ho bylo asi 60 cm. Karla jako obvykle vyrazila jak chrt z klece, ještě, že jsem byl rozježděný od minula, nádherně se nám rychle a hbitě lyžovalo. I Amara, která byla na lyžích potřetí v životě, rychle se přizpůsobovala, a tak jsme mohli jezdit společně. Odpoledne jsem pracoval v úřadě a doháněl resty z uplynulého týdne. Emily a Karly vystrojovaly pěkný vánoční stromek v severozápadním rohu obývačky.
17. pondělí		Po hladině Kolumbie plaval bobr, když jsem vkládal člun do vody. Nádherné veslování po šestidenní odmlce, po jak zrcadlo ploché hladině řeky. Na poště mě čekalo překvapení. Karla a její přátelé strávili další den u nás, po poledni odjeli. Večer předváděla Karla fotky a videa z jejího života na vysokoškolské koleji.
18. úterý		Napadlo asi 15 cm sněhu, měl jsem potěšení s odklizováním, nikam jsem dál nevyrážel, a trávil celý den v práci. Jen večer jsme byli s Emily a Karlou na mejdanu kolegyň a kolegů od Emily z práce, tím Emily začly vánoční prázdniny.
19. strředa		Ráno bylo zas nádherné na veslování, hladina jak zrcadlo. Něco po deváté mě volala Kathleen z nemocnice, že můj kožní chirurg dr. Knox má volné okno, pro opětný výřez tkáně. Vrátil jsem se k nim, jak už ke starým známým, a pěkně jsme si během půl hodiny trvajícího zákroku popovídali. Nakonec jsem udělal fotku jich obou, a pak z mého úřadu poslal e-majlem. Dr. Knox mi napsal, s díky, že za 21 let, co s Kathleen dělal, nikdo jejich fotku spolu neudělal. Mimochodem pan dr. Knox chodil na stejnou vysokou školu, kam nyní chodí Karla. V poledne měla pro změnu Karla svou operaci... za úplného uspání jí vytrhl zubní chirurg všechny její zuby moudrosti.. shodou okolností, jejímu příteli Kjelovi udělal včera to samé jiný chirurg, v Bellinghamu. Odpoledne jsme se střídali s Emilí nad dozírání nad Karlou, zda je v pořádku, ta se zotavovala rychle. Večer jsme si promítli film o polárních medvědech.
20. čtvrtek		Tiskli jsme rodinné vánoční přání v anglické verzi, já v práci dokončoval spěšné objednávky před vánoci. Při západu slunce mi z nemocnice zavolala Kathleen, že jim již dorazil rozbor z laboratoře z mé nejnovější operace. Na žádném okrajů z výřezů již nenalezli zhoubné buňky. Vše je nyní zas v pořádku. Poděkoval jsem Kathleen, zeptal jsem se, zda viděla fotku, či si ji otiskli, že ano, ale že zůstane na klinice. Popřál jsem jí krásné vánoce, a ona mě také, s tím, že mě bude mávat z mostu z kola, když já budu pod ním veslovat. Šli jsme na večeři u Monte a Judy a posezení s našimi přáteli z pátečního klubu, s promítáním videí a obrázků z celého našeho roku, udělal jsem pro všechny CDčka coby vánoční dárek, i oni měli dárky pro nás. Zpočátku večera zchladilo naše nadšení nemilá příhoda: Emily si při spěchání na sraz zabouchla svou levou ruku do šoupacích dveří minibusu. Ruka zpočátku vypadala rozmačkaná, krvácela a naběhla na jejím hřbetě velká modrá boule. Zabalení do ledu po chvíli pomohlo zduření úplně splasknout, a když mohla hýbat pak všemi prsty, rozhodli jsme se nejít na záchranku či rentgen. Postupně se jí ruka zlepšovala. Emily s Karlou odešly ze srazu trochu dříve, protože šly na cvičení sboru v kostele. Karla cvičila duet s Cathy, piano a čelo, skladbu zvanou "Zelené rukávy", Emily zpívala se sborem.
21. pátek		Ráno jsme s Emilí a Karlou vyprazdňovali obsah dvou ledniček, v přípravě na doručnení nové coby náhradu za starou. Když doručovatelé odmítli prohodit ledničky dle našeho přání a jak jsme předplatili, rozzlobil jsem se. Emily a Karla, zatímco já přendaval bedny v garáži, dohodly jiný plán, o kterém jsem nevěděl, pak jsem se ztrapnil před doručovateli. Po hodině jsme se s Emilí dohodli, že příště budeme spolu oba lépe komunikovat, než v tento den. Mrzelo mě, že tento incident vznikl, že jsem nepostupoval s Emily jako harmonická složka, ale bylo dobře, že vznikl. Ukázal mi, nakolik potřebuji jednat častěji s ní a ne jen osamoceně. Později, když jsem byl sám v kanceláři, jsem se zavázal k aktivní nápravě a začal se cítit lépe. Povídání s mou duší mi také hodně pomohlo. Večer nám přinesla Elisabeth zmražený pórek a přišla si vyzvednout holandské noviny. Když viděla opuchlou ruku Emily, prohlásila snad co by jen ženy řekly, „na každé špatné věci je nějaká dobrá, máš nyní zas krásnou hladkou kůži na ruce...“. Zatímco Emily a Karla měly mejdan se studenty školních novin v domě Violety, já šel večer s asi dvanácti dalšími unitariány zpívat koledy do domů lidí, kteří se nemohli dobře pohybovat. Na cestě do třetího domu můj přítel Larry uklouzl na zledovatělém chodníku a upadl rovnou obličejem na beton, a prokousl si spodní pysk. Já ho s Penny vzal hned do nemocnice, tam jsme mu byli nápomocní zatímco mu sestra Ana brala vitální znaky a pak doktor Mike Mueller ho pečlivě prohlédl a po místním umrtvení mu zvenčí zašil prokouslou díru, třemi stehy. Ta vnitřní rána se nechává otevřená, aby si zarostla sama! Pro odvedení myšlenek a uvolnění jsme Larrymu zpívali v operační místnosti s Penny koledy, Larry se také připojil, a zanedlouho se sbíhal personál nemocnice, kteří nemohli věřit svým uším, poslouchali a i zadávali své volby koled. Po necelé hodině jsme byli zpět v domě Larryho a Penny, a zanedlouho se vrátili ostatní, každý přál Larrymu brzké zotavení, popíjeli jsme svařené víno, povídali, a koštovali cukroví. Cestou domů jsem se díval na Měsíc, už skoro v úplňku.
22. sobota		Ráno jsem pracoval a pak pomáhal připravovat náš dům na velkou návštěvu během Vánoc. Přes den sněžilo, přesto bez problému k nám navečer dorazili rodiče Emily z Oregonu, přivezli i Evana ze Seattlu, jeli v jednom autu, poslední část přes hory a sněhem řídil Ed (86 let!).
23. neděle		Šli jsme do kostela unitariánů, kde Karla doprovázela zpívající a i hrála tři kusy solo. Vystupující hostující pastor mluvil o vzniku vánoc a zakončil pěkným srovnáním mezi strachem a láskou, kdy první je pocit dovnitř, zatímco druhý je otvírání dovnějška, dávání se bez očekávání odvěty. Také se zmiňoval, jak z prvopočátku pohanství vyjadřovali lidé vděk za navracející se slunce, teplo, a s ním život. Půl hodinu před půlnocí dorazila sestra Emily, Nancy s rodinou. Bylo jich pět - manžel Larry, děti Erik (13) a Antony (10), a dcera Larryho z jeho prvního manželství, Laura (23). Tak se nás se nashromáždilo na následujícíh pět dní v našem domě jedenáct, s kocourem Pumpkinem dvanáct.
24. pondělí		Nikdy jsem si předtím nevybavil, že bych šel veslovat na Štědrý den. Byl předpovězen bezmračný den se sluníčkem, teplota jen do nuly. A skutečně ráno tak bylo. Veslování bylo úžasné, zas jsem viděl plno divokých hus, volavky, a i plul pod stromem, kde seděl velký orel. Byl pracovní den, a já potřeboval doručit zákazníkům několik spěšných dodávek Fedexem, z nichž jedna právě dorazila z ČR. Přijímal jsem vánoční přání a dělil se s přáteli o sváteční náladu, s předstihem na místní události. Mluvil jsem i s Milanem, ten se právě vrátil ze hřbitova, jedl rybí polívku a trávil Štědrý večer tentokrát poprvé sám, bez přátel, a také bez stromečku. Zdálo se mi, že přesto měl dobrou náladu, a tak jsem byl jsem rád, že netruchlil (aspoň tak mi to připadlo). V průběhu dne jsem vyráběl tradiční český bramborový salát. Mezitím Erik, Antony, Evan a Nancy stavěli venku sněhuláka, a vyváděli na sněhu. O páté jsme měli slavnostní večeři s grilovaným lososem a bramborovým salátem, a k sedmé šli do kostela na štědrovečerní mši. Ta se skládala většinou z hudebních produkcí, mezi nimi také zpívali ve sboru i Emily a manžel Nancy Larry, a Karla doprovázela na piano a hrála duet s Cathy, ta hrála na čelo. Po programu jsme ještě déle mluvili s přáteli a koštovali různé druhy cukroví, které členové přinesli na podělení se o ně. Zpět doma jsme otevřeli několik dárků, hlavně aby malí kluci byli utišeni; jinak si v rodině rodičů Emily jako u většiny Američanů nadělují dárky ráno na první den vánoční, pětadvacátého. Rodina má tradici plnit ponožky dárky (potom, co na Štědrý večer už šly děti spát). Trochu nám dělalo starost, že jsme nemohli po poslední půlden nalézt kocoura Pumpkina, který se stranil dvou dovádivých kluků. Nakonec těsně před spaním se mi ho povedlo objevit v uzavřené garáži, spal potom z vděčnosti na mých nohách.
25. úterý		Zrána paprsky vycházejího slunce zabarvily do růžova zasněžené hory obklopující Wenatchee. Překvapivě žádné děti nebyly vzhůru brzy, aby mohly vybalit obsah svých ponožek a dožadovat se dalších dárků... až po deváté se všichni shromáždili, vybalovali ponožky (kam si podle zvyku této rodiny dávají členové různé sladké drobnosti, ovoce a legrační dárky). Přitom jsme koštovali vánočku a popíjeli kávu. Po další hodinu a půl jsme se obdarovávali dárky. Podle domluvy jsme si nedávali žádné velké drahocennosti, a ani moc dárků, aby se jednak někdo necítil ukrácený, a také aby se lidi nezačli během obdarovávání nudit, jak se dříve stávalo, než jsme nový systém zavedli. Po obědě jsem jel vyzvednout studentku Chiaki, nad kterou s Emily držíme patronát, a ta pak strávila s naší rozšířenou rodinou zbytek dne. Chiaki je Japonka, z Okinawy. Okolo třetí začalo hustě sněžit, a víc sněhu bylo v předpovědi. Vzpomínal jsem na své blízké v ČR, jak oni asi trávili své sváteční dny. Mnozí poslali vánoční přání jak poštou, tak hlavně elektronicky, někteří se docela rozepsali. Každému a každé vám jsem vděčný.
26. streda		Za teploty mínus šest celsia jsem si zas nádherně zavesloval, viděl jsem zajímavé stopy na doku, jako od nějakého dinosaura. Na fotce jsou v porovnání s mými teniskami stopy volavky. Na dnešní den bylo ohlášené dobré počasí, ale na příští chumelenice. Rodiče Emily se rozhodli vyrazit zpět do Oregonu proto v tento den, jako vždy jsem je nerad viděl odjíždět, objal jsem je oba, políbil Sheilu (komentovala, že se jí líbil polibek na obě tváře, „po evropsku“), Edovi jsem řekl, že ho mám moc rád, aby věděl. Kdo ví, kdy ho znovu uvidím. Je mu již 86 let. Po jejich odjezdu ze zbývajících nás vyrazilo sedm na lyžování. Jeli jsme jedním autem. To před odjezdem nejprve stávkovalo, ukázalo se, že baterii musím koupit novou. Z našeho domu v údolí to trvalo jen dvacet minut vyjet nahoru na parkoviště lyžařského střediska, jeden z velkých důvodů, proč jsme se sem přestěhovali, že je to tak při ruce. Jela Nancy se syny Erikem a Antonym, ti jezdili na sněžných prknech, které si nahoře v lyžařském středisku pronajali. Zbytek party tvořila Emily a já, a naše děti Evan a Karla. Malý Antony, desetiletý, se beze strachu pustil přímo zkopce, pak už když se mu to moc rozjelo se objevil sněhový oblak jak sebou praštil, a tak se zastavil. Vyskočil a jel zas dál. Karla a Evan jezdili s ním skoro celé odpoledne. Já dělal společnost Nancy, Emily a Erikovi, tomu to moc nešlo, byl nakonec celý otlučený, promočený a snad úplně neztratil odhodlání jezdit na prkně se naučit. Vyjel jsem také až na vrchol hřebenu, několikrát s Evanem, byl úžasný výhled. Jezdili jsme až do setmění, do zavření vleků, a sjeli do údolí ve výborné náladě. Po návratu z lyžování jsme se dočasně rozloučili s Nancy a Larrym, ti odjeli do 50 km vzdáleného Leavenworthu, na romantický večer, noc a příští den sami. S Emilí jsem převzal patronát nad pěti dětmi. K večeři jsme si dali těstoviny s pesto, a s lososem, a zeleninovým salátem. Večer jsme si promítali kino, "Příběh vánoc", o malém klukovi, který si přál k vánocům vzduchovku, velmi humorné.
27. čtvrtek	Nancy, já, a Emily Večer v Leavenworthu	Při kontrole baterie auta se ukázalo, že její elektroda je odlomená. Se zmrzlými prsty se mi nakonec podařilo vše vymontovat a zabudovat novou baterii. Vyjeli jsme do Leavenworthu, sešli jsme se s romanticky naladěnými Nancy a Larrym na obědě v Andrea Keller na typická německá jídla, včetně mnichovského piva, točeného. Pak jsme se rozdělili, mladí šli na skluzavky a do obchodů, a pět starších na běžky u líhně lososů.
28. pátek		Brzy ráno jsem vzal Evana na autobus do Seattlu, a i rodina Nancy odjela okolo desáté. Zůstali jsme jen čtyři z dvanácti, Emily, Karla, Pumkin a já. Poslal jsem poslední velké objednávky roku dodavatelům. Karla pracovala dlouho do noci na svém dárku pro Kjela, jejich společeného obrazového kalendáře pro 2008.
29. sobota		Sníh byl křuplavý pod nohama když jsem za svítání nesl skif do řeky, bylo –7°C. Od postranní řeky Wenatchee plul škraloup ledu, a tak jsem se tam nemohl vydat. Místo toho jsem vyvesloval vysoko nad horní most na Kolumbii, napůl vzdálenosti k mohutné přehradě Rocky Reach. Zatímco ho Karla návštěvovala svou učitelku piana, Emily a já jsme si vyrazili na běžky okolo areálu střední školy, velmi příhodně pouhých dva městské bloky od našeho domu. Počasí bylo celý den nádherné, slunečné.
30. neděle		Naplánovali jsme setkání s rodinou Kjela v Seattlu, na oběd. Předpověď počasí pro horské průsmyky mezi Wenatchee a Seattlem zněla, že mělo připadnout 30 až 60 centimetrů čerstvého sněhu.
31. pondělí	Poslední den v roce 2007. Přeji ti do nového roku 2008 hodně zdraví, lásky a pohody.