Vítkovy noviny

	... fotoalbum říjen 2007	Koncem července 2023 jsem vytvořil souhrnné fotoalbum, ve kterém jsou všechny fotky z tohoto měsíce, října 2007. Předělat starou webovou stránku tak, aby se jednotlivé fotky promítaly vedle textu o příslušném dnu v měsíci by mi zabralo přespříliš času. Toto opatření jsem učinil proto, že původní odkazy z 2007 nefungují (od té doby jsem byl nucen změnit internetového poskytovatele).

1. pondělí		Po včerejším celodenním dešti bylo slunečno, na hřebenu nad městem zářil čerstvý sníh, jak pocukrování na dortu. Místo koštování nádherné přírody jsem se prodíral pondělním pracovním návalem.
2. úterý		Za ranního přítmí jsem šel veslovat, těžké mraky vypadaly hrozivě, ale to jen tak. Kousek od doku jsem natrefil na mývaly, pak zas na bobra. V kanceláři jsem převáděl do počítače dotazníky o platech inženýrských profesí v tomto státě pro jednu asociaci. Dobalil jsem další větší zásilku pro leteckou akademii USAFu v Koloradu.
3. středa		Před šedesáti lety se mým rodičům narodil další syn, já. Slavení začalo již minulou sobotu. Po výborné večeři jsme si dali s Emily další ukrojení z dortu, a sledovali film o skotském výtvarníkovi Andy Goldsworthy.
4. čtvrtek		Rozbřesk mě zas nalezl na Kolumbii, vyvesloval jsem vysoko nad severní most. Poštěstilo se mi předat Larrymu kameru bez toho, abychom jí utopili. V poledne jsme s Emilí pomáhali místním přivítat japonskou delegaci z Misawy.
5. pátek		S našimi přáteli z pátečního klubu jsme si vyšlápli na Sedlovou horu, pak slavili mé narozeniny v domě Lynna a Rany, poté vychutnávali pěvecký koncert skupiny ze severního Ruska.
6. sobota		S Larrym jsme vyveslovali až nad čtvrtý most na řece Wenatchee; zas jsem viděl, tentokrát nejen sám, srny, jak se brodí přes řeku. Navečer jsme se zúčastnili mejdanu úřadu Emily, v domě jejího spolupracovníka Johna 30 km na západ od Wenatchee, zasazeném ve fantastické přírodě s výhledem na zasněžené hory. Na závěr mě všichni také pogratulovali k narozeninám.
7. neděle		Duchovní unitariánů mluvila o přechodech a přeměnách v našich životech. Po mši jsme o nich debatili s Emilí během naší sportovní procházky podél řeky Kolumbie. Snažili jsme si vybavovat, co nás v příštím roce a dále čeká; a co naše děti. Odpoledne Emily pracovala se studenty na novinách, já v kanceláři.
8. pondělí		Pracoval jsem a že byl státní svátek jsem objevil až na poště a bance, které byly zavřené. Vyrobil jsem bednu na díly pro klub v Illinois, a zodpovídal dotazy. Večeři jsem připravil já, pečený kukuřičný bochánek s fazolí, sýrem a medem. Emily dělala se svými studenty až do sedmi. Celý den jí nepřestala bolet hlava.
9. úterý		Veslování ráno bylo zas nádherným prožitkem, vycházející slunce přitom vytvořilo zářivé červánky, udělal jsem fotku na vodě tak, aby byly zachyceny. V práci jsem domlouval inspekci použitého kluzáku, nabízeného přes mou firmu. Večeři jsem znovu dělal já, upekl jsem špenát s rýží, cibulí a sýrem. Toto jídlo jsem pak donesl do počítačové laboratoře střední školy a nakrmil tam Emily a čtyři studenty, ti pak pokračovali až do noci s přípravou na vydání svých novin.
10. středa		Zavezl jsem bednu s náhradními díly na letiště a odeslal Fedexem. Poobědval s Emily tentokrát v restauraci, abychom se nasytili i na večer, kdy byl závěr maratonu vydávání studentských novin, tentokrát s 16ti stránkami; skončili až v jedenáct hodin večer. Před západem slunce jsem si vyrazil na malý výšlap na náhorní planině nad naším domem. Večer pak jsem dokončil vypracování zprávy o inženýrských platech a doručil ji asociaci, která mi jí zadala.
11. čtvrtek		Vyvesloval jsem až za čtvrtý most na řece Wenatchee, když slunce vytvořilo zas nádhernou hru barev na východní obloze. Přečetl jsem nejnovější vydání novin Karly, kam se ty mé na její hrabou.
12. pátek		Sraz v Olympii a oslavy mých narozenin s příbuznými a našimi dětmi.
13. sobota		V Olympii, procházky po plážích mořských zálivů.
14. neděle		V Olympii a Tacomě na koncert s účinkujícími také Karly a Kjela.
15. pondělí		Veslování. Zpět do práce.
16. úterý		Veslování.
17. středa až 29. pondělí	V druhé půli října jsem podnikl cestu do Evropy za účelem pracovních setkání a rovněž navštívení přátel, spolužáků a příbuzných. Pracovně mě k cestě motivovala hlavně skutečnost, že můj tradiční dodavatel (LET Kunovice) přestal vyrábět letecký spojovací materiál pro kluzáky, a místo toho začal přeprodávat nakupovaný, s čím dál tím vyšší přirážkou. Rozhodl jsem se proto vyhledat různé prvovýrobce a začít nakupovat přímo od nich. Při návštěvách pro mě nových podniků jsem se rovněž poptával, zda by nepotřebovali mou pomoc s prodejem i jiných výrobků, které vyrábějí. Nejdřív však jsem zavítal do továrny Sportinë Aviacija (SA) v Litvě, kterou moje firma výhradně zastupuje v USA. Jednak jsem zkontroloval průběh stavby několika kluzáků, které mám u SA objednané... ... a pak se snažil uspíšit doručení dodávek náhradních dílů pro stávající opravy, a také prozkoumal a následně zakoupil určité díly pro Blaníky ze zásob, které SA ještě měla z dob, kdy SA bylo ústředím pro servis Blaníků v SSSR. Po několika dnech v Litvě jsem se přesunul do ČR a tam zkontaktoval a navštívil kolem patnácti výroben a velkoobchodů s leteckými součástkami, na Moravě a v Čechách. S některými z nich jsem uzavřel obchody, zatímco s jinými to očekávám po následném jednání. Pro okamžité potřeby mé firmy jsem odebral takové množství dílů, že jsem jimi zaplnil větší kufr. Pan Sobotka od firmy Frencken v Brně Titanová táhla pro Airbus; Frencken S Laďou z LETu Kunovice Iva před skladem v LETu Kunovice Pracovní návštěvy jsem prokládal setkáními s přáteli, spolužáky a příbuznými. Mému příteli Zdenkovi z Moravy nedávno zemřel otec, se kterým si byl blízký a tak jsem ho zajel povzbudit a být mu psychickou oporou. Průběžně jsem se Zdenkovi také snažil volat, a myslím, že mu to bylo milé. Povedlo se mi ve spolupráci se spolužáky zorganizovat také dva srazy... ... jeden větší v Rakovníku. Na ten neformální sraz se sešel rekordní počet spolužáků - patnáct. Eva, Jarda a Helena Pepa, Sára, Jája a Jana Máša, Lída, Anka, Lída a Věra Anka, Lída a Jana Zuzana a Anka Jitka a Jana a pak jeden malý sraz v Praze ... Já, Zuzana, Hana a Anna... Oba srazy byly výborné, zas jsme se navzájem užili a krásně jsme si spolu popovídali. Sešel jsem se i s příbuznými, mými sestřenicemi... s Blankou a Bohuš a s Enkou.. ... a dozvěděl se jejich nové zprávy. Potěšilo mě, že všichni byli zdrávi. Když jsem byl v Praze, tak jsem se podivoval, kolik bylo vybudováno nových moderních obchodů a služeb, rozšířeno metro, a jak Praha vzrostla. Také jsem se kochal krásami historické části města, shlédl několik výstav a zašel do divadla. Nakonec jsem navštívil bratra Milana ... a pomohl mu vyřešit záhadu, proč zbrusu nový komín netáhl. To se povedlo k jeho plné spokojenosti. Pak jsem mu pomohl znovu se zacvičit do tajů používání šicího stroje. Dále jsme navštívili rodinný hrob a pak si vyšli na pochůzky lesy okolo, na ty delší jsme si vzali auto. Pohled od Zábradlíčka ke Zbečnu Amalínský kostel Návštěva u Milana byla velmi příjemná a byl jsem rád, že jsem se s ním zas viděl; i on byl. Po pracovní stránce byla má cesta do Evropy rozhodně prospěšná a osobní setkání natolik milá, že kdyby to bylo možné, rád bych býval zůstal ještě déle. Leč musel jsem se vrátit a doufat, že se zas někdy příště s mě blízkými lidmi v mé domovině uvidím.
30. úterý		Jakmile jsem se vrátil zpět do Wenatchee, veslování po Kolumbii mi bylo balzámem pomáhajícím hojit stesk po mých blízkých, tak silný v mém srdci.
31. středa		Objevil se zatoulaný kufr a zapomenuté nákupy z Amsterdamu, a tím má říjnová cesta skončila. Konec měsíce byl spojen s oslavami Halloween. Jak jste je slavili vy?

*Vítkovy noviny*	*říjen 2007*
Den: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31