Vítkovy noviny

prosinec 2005

Ahoj,

Když jsem psal v listopadu, měl jsem dojem, že se toho tehdá moc neudálo. Tentokrát se během prosince udávalo možná až moc, a jsem docela rád, že teď na konci roku máme poklid a oddych od přebytku vzruchů. Nicméně jsem rád, že jsme si mohli užít návštěv a jiných vítaných atrakcí.

DÍKŮVZDÁNÍ

Koncem listopadu jsem se svou rodinou vyrazil na jih do Oregonu, na svátky Díkůvzdání, do města Roseburg, kde bydlí rodina sestry Emily, Nancy. Z jihu na sever cestovali rodiče sester, Ed a Sheila z Ashlandu.

Díkůvzdání je velmi starý americký svátek, vždy poslední čtvrtek v listopadu. Historie svátku je připomenutí společné hostiny indiánů a prvních amerických kolonistů v roce 1621. Od roku 1782 je to státní svátek. Od jiných se liší kupodivu tím, že nikdy nebyl zkomercializovaný jako třeba vánoce či velikonoce. Příbuzní se schází na velké hody, kdy se v novodobé tradici jí krocan se spoustou příloh, někteří stolující se doslova přecpou.

MARATON

Evan pokračoval ve studiu na univerzitě, a ve volném čase trénoval na maraton. Ten se konal v Seattlu dne 27. listopadu, v neděli. Běželo se 42,2 km. Naše rodina ho jela komplet do Seattlu povzbuzovat. Měli jsme možnost mu fandit na sedmi různých místech trasy, včetně finiše. Jsme na něj náležitě hrdí, umístil se v horní třetině závodníků. Celkem v různých kategoriích běželo či pochodovalo k patnácti tisícům sportovců.

Po maratonu začal Evan u městského podniku hromadné přepravy osob v Seattlu placený čtrnáctidenní výcvik a posléze zaměstnání na soboty a neděle - zodpovídání dotazů od uživatelů služeb podniku.

STUDENTSKÉ NOVINY

Na konci listopadu se Karle a jejím přátelům rozjasnily chmury a začalo to vypadat, že se jim přece jen snad povede své noviny vzkřísit. Jedna učitelka z nižší střední školy se nabídla coby nová poradkyně, a Emily coby asistentka. Během první půle prosince intenzivně na tvorbě nového čísla pracovali, a nakonec ho úspěšně vydali týden před vánocemi. Třída žurnalistiky bohužel ale zanikla, žádného nového učitele vedení střední školy nenajalo.

ADOPCE TONYHO

Larry a Nancy se již delší dobu snažili adoptovat druhé dítě, aby Erik nebyl jedináček, a aby oni, coby zanícení konzervatívní křesťané, konali svou dobročinnou povinnost. Koncem listopadu se jim podařilo uzavřít komplikovaný a prodražující se proces; adoptovat sedmiletého kluka, Tonyho. Začátkem prosince letěli pro něj do Guatemaly.

Cestovali tam v pěti - Larry, Nancy, Erik a Laura; plus přizvali s sebou také jednoho svého známého, který mluvil dobře španělsky, a fungoval coby jejich překladatel. Strávili tam tři dny, převzání Tonyho od pěstounské rodiny - kde Tony strávil poslední půlrok - předtím neví dobře, kde a jak vůbec žil - proběhlo bez zádrhelů. Přivykání si na nové prostředí v USA ale bylo pro Tonyho těžké. O tom více v pasáži o Vánocích.

SNÍH

Začátkem prosince zde napadlo hodně sněhu, kdy i okolo domu ho bylo plno. Vyrážel jsem na běžkách v okolí podél zavlažovacích kanálů, které se vinou zabydlenou částí údolí. Domy postupně užírají původní sady, jak se město rozrůstá.

Hraničí s kanálem obyčejně svými zahradami a zadními fasádami, a tak se dá vidět leccos zajímavého, co není vidět z ulice.

VÁNOČNÍ STROMEK

Na běžkách jsme ve třech také vyrazili na svah hory poblíž místního lyžařského střediska, tradičně v lese uříznout (s povolením) vánoční stromek.

Ten, který jsme letos vybrali, byl obalen námrazou a vážil tunu, s Karlou jsme ho s potížemi dotáhli k autu, jako bychom táhli nějakou laň. Po několika týdnech (nechali jsme ho venku na terase) se konečně oteplilo a led na větvích roztál. Až pak se ukázalo, jaký mocný stromek to byl - prakticky širší, než vyšší.

HUDBA A ZPĚV

V předvánoční době jsme vyslechli řadu pěkných koncertů. Městský symfonický orchestr, asi padesátičlenný, předvedl díla skladatelů, mezi nimiž byli Handel, Mozart, Anderson, Torme/Mueller, Strauss, Davis, a Donizetti. Jiný den jsme si poslechli orchestry střední školy Karly - dechovou kapelu, jazz band, komorní orchestr a tři pěvecké sbory.

O pár dní později předvedli studenti soukromé hudební školy, kam i Karla dochází, hudbu většinou klasických skladatelů. Koncert se konal v luteránském kostele s nádhernou akustikou a dobře naladěným piánem. Pro změnu v katolickém kostele jsme vyslechli hudbu Handela prezentovanou sborem dospělých. A v neposlední řadě jsme si i sami zazpívali během vánoční mše na Štědrý večer, v síni naší pospolitosti unitariánů. Vánoční hudba zněla během prosince všude - i z rádij, sterea, TV.

NA CHATĚ V OREGONU

Na týden před vánocemi jsme vyrazili na předplacený pobyt na horské chatě v Oregonu, poblíž sopky Mt. Hood, nedaleko Portlandu. Dorazili jsme tam oklikou přes Seattle, kde jsme vyzvedli Evana a Kjela. Počasí nám jeden den přálo, a užili jsme si čersvého prašanu na ve výšce 1600 až 2400 m položeném středisku Hood Meadows, na východní straně sopky.

V další dny bylo lyžování nemožné, dostavila se ledová bouře, která obalila vše silnou vrstvou ledu, včetně listů na rododendronech (tamní domácí rostlinstvo).

Měli jsme i tak plno zábavy a zaměstnání; hraním společenských her, výrobou curkroví, Emily quiltových ubrusů, a já prací - telefonem a přes internet. Jeden den jsme strávili v Portlandu, někteří nákupy, jiní (Evan a já) projížděním po linkách městské a předměstské kolejové hromadné přepravy cestujících. Evan mi velmi zaujatě sděloval, jaké všechny vývoje vznikají okolo trasy - sídliště, nákupní střediska, infrastruktura města, a jak to vše ovlivňuje hodnoty pozemků a vytváří nové možnosti růstu. Je do tohoto tematu v poslední době velmi zažraný.

OTRAVNÉ ZDRAVOTNÍ POTÍŽE

Cestou zpět jsme se zas stavěli v Seattlu, kde jsme vysadili Kjela a posléze i Emily. Ta měla na následující den domluvenu u specialisty injekci do okolí určitého nervu ve své páteři; za cílem utišit zanícení způsobeného výrůstky na obratlích. Týden předtím se podrobila drahé prohlídce aparaturou způsobem magnetické rezonace, díky které to místo a výrůstky doktoři našli. Zatím se výrazné zlepšení nedostavilo, a Emily nadále trápí situace, kdy na pravé ruce má ukazováček a prostředník necitlivý, a pravou ruku bez bolesti nemůže používat.

SRAZ NA VÁNOCE VE WENATCHEE

Domů jsme dorazili jen dva, já a Karla, a to se již začli sjíždět příbuzní na vánoční sraz, který tento rok jsme hostovali my u nás doma ve Wenatchee. Karla a já jsme měli za úkol vygruntovat záchody a koupelny, vyluxovat, povléci postele, atd., protože postupem času se v našem domě ubytovalo na pět dní jedenáct lidí. První várka byla rodina sestry Emily, Nancy. Ta dorazila v pětičlenném počtu, včetně nejnovějšího přírůstku Tonyho, na kterého jsme byli velmi zvědaví. Udělal na nás dobrý dojem, coby velmi zvídavý a přítulný klouček. Většinou si pěkně hrál sám nebo s Erikem, svým novým starším bratrem. S ním a jeho sestrou Laurou se dorozuměl nejlépe.

Jeho noví rodiče umí bohužel jen pár španělských slov. Navíc mají značně konzervativní pravidla na dodržování kázně (na můj vkus až archaické), a tak někdy pouze z nedorozumění udělovali neúměrné tresty (během nichž jsme se my ostatní, včetně rodičů Emily, cítili velmi trapně.) Nedošlo však k žádným hádkám, za dobu, co se známe, jsme se přizpůsobili navzájem natolik, že si dáváme dostatečně osobního prostoru pro tolerování rozdílných přístupů k rodičovství, vzdělávání, i víře. Nepřichází to však automaticky, musíme na tom pracovat, je to někdy i únavné, a některým tématům se opatrně vyhýbáme.

TRADICE VÁNOC

Vánoční slavení jsme smíchali z evropských a amerických tradic. Stromek jsme vnesli do domu a ozdobili 23.12., za přihlížení a pomoci dětí. Mnohé zdejší rodiny dávají do svých obývaček stromky již začátkem prosince, krátce po největším dnu nákupů - dnu po svátku díkůvzdání, letos 25.11. Vánoce jsou zde nejvíce zobchodněné ze všech svátečních období roku. To nakupování pokračuje od listopadu až prakticky do Štědrého večera. V našem příbuzenském spolku máme domluveno (taháme losy na díkůvzdání) kdo komu bude nadělovat, a to jen jeden větší dar na osobu, aby balíčků na vybalování nebylo tolik, lidi se nenudili, a tudíž vzácnost okamžiku nebyla narušována. Obyčejně se nám to ale stejně nepovede, protože členové svých rodin navzájem domluvu sabotují a dárků víc přikoupí. Mícháním tradic se doba vybalování protáhla.

Po štědrovečerní večeři a po návratu z vánoční mše v osm večer se všichni shromáždili okolo stromku, a každý otevřel několik dárků. Jejich hromada pod stromkem se mírně zmenšila, a byla ponechána na vybalování podle amerického zvyku ráno 25.12. Když se děti vzdálily, pak dospělí začali cpát ponožky pověšené z lyžařské hůlky nad krbem různými podle zvyku v naší rodině legračními dárky. Ty pak zůstaly na krbu přes noc.

Ráno 25.12. jsme se všichni - až na Evana, který stále pracoval v Seattlu - shromáždili okolo vánočního stromku. Tonyho jsme museli přenést z postele, byl dlouho vzhůru a ne a ne se probudit. Pak najednou jako by někdo přepnul spínač a Tony se vzbudil s velkou vervou a odhodláním vybalit všechny možné ponožky a krabice, které uviděl, a tak jsme ho zas museli mírnit. Pozdě večer jsem vyrazil přes hory do dalšího údolí, kde jsem vyzvednul Evana u autobusu, kterým půl cesty přijel, když mu skončila práce. Doma jsme byli po půlnoci, pár lidí bylo ještě vzhůru, a tak jsme byli přece jen na první den vánoční všichni pohromadě. Další den jsme měli nadělování dárků pro Evana a on ostatním. Na odpoledne jsme vyrazili do blízkého městečka v horách, postaveného v bavorském stylu. Evan a já jsme jezdili na běžkách, zatímco ostatní z party nakupovali, pak jsme zašli do jedné z mnoha tematických restaurací a dali si bavorská jídla a já pivo. Večer jsme se bavili doma hraním společenských her.

Následující den nás opustili jak rodina Nancy a Larryho, tak rodiče Emily, měli před sebou dlouhou, desetihodinovou cestu auty zpět do svých domovů v Oregonu. Naštěstí na vozovkách nebyl žádný led ani sníh, a tak jejich přesun proběhl bez problémů.

LYŽOVÁNÍ

Karla, Evan a já jsme vyrazili na sjezdovky, odpoledne začal intenzivně padat sníh. Na upravených sjezdovkách i mimo ně narůstala rychle vrstva nového prašanu. Poprvé od jeho postavení zde ve Wenatchee jsme si okoštovali a užili staronový rychlovýtah pro čtyři lyžaře vedle sebe (středisko ho koupilo použitý z Utahu, a během léta a podzimu ho smontovalo na "našem" kopci). Jaký obrovský rozdíl od toho minulého, kdy lyžaři doráželi na vrchol hřebenu po dvaceti minutách často zmrzlí jak rampouši, zvlášť, když to foukalo! Nyní zdvih o 600 metrů výše na hřeben ve výšce 2100 m trvá jen devět minut. Evan s Karlou samozřejmě vyrazili dolů přímou čarou, přes nejstrmější sjezdovky, a jejich otec je odhodlaně i když s narůstajícím odstupem následoval. Přirozeně jeli bez zastavení, a tak když jsem chtěl, aby se mi neztratili, musel jsem je následovat. Dole u výtahu jsem pak prakticky padl vypětím, svaly na stehnech volaly o milosrdenství. Nicméně během dne jsme se vyjezdili a já kupodivu jsem dětem ještě stačil. Výborný den pak skončil ale na hořké notě. Evan zničil jednu lyži. Nestačily mu běžné sjezdovky, musel mezi stromky a mimo upravený terén. Lyže podrobil takovému mučení (naše lyžařské středisko má svahy pokryté ostrými čedičovými balvany, na které je třeba dávat pozor), že se mu to vymstilo. Pod botou vytrhl hranu a skluznici v délce půl metru. Lyže jsem mu nadělil k vánocům, povedlo se mi na výměnném srazu sehnat výhodně pěkné ojeté s vykrajovanými oblouky. Nezbylo mi než prohlásit, že od tohoto okamžiku si bude kupovat lyžařské vybavení sám.

DOZVUKY VÁNOC

Pocit roztrpčení se mi postupně rozpustil, když jsme odpoledne ve čtyřech shlédli nové kino Narnia, zfilmovanou knížku od C.S. Lewise. V úzkém kruhu jen naší bezprostřední rodiny jsme strávili několik dní po odjezdu příbuzných, a pak i naše děti vyrazily pryč. Evan zpět do Seattlu za prací přes konec roku, a Karla za svým přítelem Kjelem z Bellinghamu. Pobyt s nimi jsme si prodloužili jízdou přes hory, tři hodiny tam, a tři zpět.

SILVESTR

Na Silvestra zas napadl v okolí našeho domu sníh, a tak jsme si s Emily vyrazili do městského parku, kde jsme si vyběhli vlastní stopu. Na večer jsme pak zajeli ke známým Larrymu a Priscille, kteří sezvali také několik dalších jejich přátel. Bydlí v horském kaňonu Entiat asi padesát kilometrů od nás. Larry na vrcholu jejich louky zapálil hranici velkých polen, a odtud dolů osvětlil pochodněmi dráhu pro sáňkování. Na grilu upekl velkého krocana.

Já z přísad, které Emily nakoupila, vytvořil dvě mísy obložených chlebíčků. Jak jejich výroba, tak konečné vzezření a chuť vyvolalo pochvalné poznámky od přítomných. Moc se toho nepilo, protože řidiči museli být ve střehu pro cestu domů. Byla mlha, a navíc cestou zpět nám přešly přes cestu celkem čtyřikrát menší skupiny srn. Domů jsme dorazili před místní půlnocí akorát včas, abychom mohli v TV shlédnout ukázky ze slavení příchodu nového roku v New Yorku, a pak v živém přenosu velký ohňostroj do rytmu vybrané hudby odstřelovaný z celého tělesa vyhlídkové věže Space Needle v Seattlu. A tak jsme přivítali rok 2006 zde.

Doufám, že i ty jsi měl či měla pěkné vánoce a Silvestra. Jsem rád, že od mnohých přátel a známých jsme dostali mimo formálního vánočního a novoročního přání také doprovodný dopis. Tudíž si můžeme jeden druhého zas živěji představit, soucítit v případě nepříznivých zpráv, a zaradovat se ze zpráv pozitivních.

Přeji ti do nového roku hodně dobrého zdraví, zajímavá nová poznání, v práci i ve volném čase úspěšné řešení všemožných výzev, dobré vycházení se spolupracovníky, nadřízenými, známými, členy rodiny, a osobně co nejvíc lásky, štěstí, pohody a spokojenosti.