Vítkovy noviny
prosinec 2006

V souhrnu charakterizovaly tento měsíc španělština, focení, běžkaření, sjezdování, setkání s přáteli, koncerty, předvánoční úklid, vichřice, výroba vánočního cukroví, stromek, práce náhradní díly, požár, cestování do Oregonu, bramborový salát, vánočka, losos, vánoční mše, nadílka, Štědrý večer, nadílka, počasí, jídlo na Boží Hod, na Štěpána safari, kino, vinné sklepy, cesta zpět do Seattlu a Bellinghamu, lyžování u sopky Pekař, závěr roku a Silvestr.

 

1. pátek Španělština – první půle konečného testu. Údolní mlha. Navečer jsem deprimující světlo nevydržel, a musel jsem za sluncem. Doufal jsem, že Virgin Plains budou nad mraky. Nebyly. Tak jsem vyjel až na vrchol Badger. Zapadající slunce mi umožnilo udělat krásnou serii fotek, a zachytit průlet dopravního letadla, které sestoupilo až nad Pangborn ze severu, udělal jsem video. Velká zima. Trochu jsem se projel na běžkách. Emily udělala k večeři jídlo z “eggplant”.
2. sobota Nádherné počasí a skvělý prašan na Mission, zalyžovali jsme si s Emily poprvé v letošní sezoně na sjezdovkách. Na parkovišti jsme si popovídali s Andy a Jan Dappen. Večer jsme strávili u Toevů na “kruhové večeři”, dobré jídlo, víno a polemika, já s Benem.
3. neděle   Ráno do CUUF, tam aukce. Večer na symfonický orchestr s tradičními vánočními skladbami.
4. pondělí   Španělština – druhá půle konečného testu, a pocit prázdnoty a zklamání, že lekce skončily, a moc brzy… vlastní výuka měla přece pokračovat až do pátku! Docela jsem pociťoval zlobu na Steva, že to tak, “usekl”. Ani se nedozvím, jaké jsem udělal chyby v pátečním a dnešním testu.
5. úterý    
6. středa    
7. čtvrtek    
8. pátek

Dnes jsme šli na vánoční koncert do kostela Grace Lutheran, kde hraje na varhany Judy a zpívá Monte. Nejdřív jsme se s nimi a s Rana a Lynn sešli na pití a večeři ve svérázné taverně McGlinn´s. Obojí byl velmi příjemný zážitek.
9. sobota

Původně jsme s Emily chtěli jít na sjezdovky, ale Mission vypadal, že bude v mracích (skutečně, jak nám později přátelé potvrdili, byl). Místo toho jsme si vyrazili na běžky podél zavlažovacího kanálu na jih od ulice Nile směrem na Rock Island. Šoupali jsme se po trávě a kamenech, bylo to ale i tak prima. Fotky. Odpoledne měla Emily trénink v CUUF pro moderátory diskuzních skupin, “covenant”. Večer kávový v CUUF s nádherným programem smyčcového kvarteta, sešlo se ale jen dvacet lidí. Jaká škoda pro ty, kteří nepřišli.
10. neděle Emily měla na starosti přinést večeři Michaelovi Carlosovi, který se vrátil z nemocnice. Šel jsem s ní, přinesl jsem mu pivo. Byl to šokující zážitek ho vidět, hlavu zašroubovanou v kleci připevněné k postroji okolo hrudníku, aby se mu nehýbala páteř (zlomil si obratel na krku), šoulal se o berlích, říkal, že může vidět ostře dopředu, ale když se dívá dolů, je vše dvojité. Přesto se snažil hrát na kytaru a klavír. Stěžoval si na ukazováček, který nemůže ohnout, ale jinak byl v dobré kondici… tělesně. Vyrovnávání se se skutečností, že během jeho dopravní nehody přišla o život jeho přítelkyně, ho bude asi ještě hodně dlouho pronásledovat…
11. pondělí   Po práci úklid v domě. Emily otiskla náš vánoční oběžník, anglickou verzi. Já připravil adresy.
12. úterý   Nastala silná obleva, vše teče. Zítra odpoledne se má vrátit ze školy domů Karla, pojede s Terrou.
13. středa   Přes noc napadlo pár palců těžkého sněhu. Ráno byla duha. Fotky. Karlu přivezla Terry ve čtyři odpoledne, jeli z Takomy přes Quincy. Ve třech jsme jeli na Stammtisch v Leavenworth, v Café Mozart. Dobrá jídla a pití. Pak na koncert kapel střední školy.
14. čtvrtek

Okolo jedenácté začalo hustě sněžit. Ve dvě už bylo deset cm. Karla začla odhazovat těžký sníh, večer jsem to udělal ještě jednou. Přes noc velký vítr, hodně stromů se vyvrátilo, u nás se nic nestalo, ani elektrika nevysadila na rozdíl od jiných míst. Zvlášť postižen byl Puget Sound.
15. pátek Ráno jsem odhazoval sníh, pomohl taky Davidovi odvedle, a pak u nájemného domu. Namohl jsem si biceps na levé paži. Karla šla na pep band. Oběd v Super China Buffetu Karlinou spolubydlící Kelsey a její mátí. Večer měla Karla mejdan s pěti přáteli u nás, vyráběli vánoční ozdoby a cukroví.
16. sobota Ráno jsme vyrazili na Mission Ridge jít uříznout vánoční stromek, po stezce k Čertové skále. Sněhový pluh ale zanechal velkou hradbu sněhu podél silnice, žádná parkoviště až na lyžařské středisko nevypluhoval. Včera bylo středisko zavřené, pro hodně padlých stromů - vichřici naměřili na vrcholu hřebenu neuvěřitelných 224 km/hod. Tak jsme se vypravili do kaňonu Scottova potoka, a tam asi po míli běžkaření v skoro půl metru kyprého prašanu uřízli letošní vánoční stromek. Odtáhli jsme ho k autu na modré plastové plachtě, Karla a já coby tažní vasalové. Večer jsme strávili na “kruhové večeři” u Rundellů, kde se sešlo ke čtyřiceti přátelů a známých. Pěkná nálada byla narušena, když bratra Johna Rundella ranila mrtvice, byl v bezvědomí dlouhou chvíli. Jacquelin a její naturopatický manžel se o něj starali, než za deset minut přijela záchranka.
17. neděle

Karla byla tento den hudebnicí v CUUF, a mnozí jí děkovali za její hru. Program byl na téma paganismu. Po kostele jsem vsadil stromek do stojanu, umístil v rohu naší obývačky, a vyrazil sám lyžovat na sjezdovkách. Přestože bylo slunečno, sjezdovky byly vzhledem k roční a denní době všechny ve stínu, a byla pěkná zima. Mezitím stromek Emily a Karla krásně ozdobily; tady finguju, jako bych se o to nějak zasloužil.
18. pondělí   Zpět do práce, z LETu po mě chtěli návrh na překládání technické dokumentace, tak jsem jim nabídl své služby. Nákupní úřad kolumbijského letectva mi poslal zprávu, že zatoulanou zásilku, která přišla z Kolumbie zpět, můžu přeposlat tentokrát jen do jejich úřadu na Floridě, tak jsem to se zatajeným dechem udělal. Navečer došla z opravny má kamera, tak jsem ji večer procvičoval, abych se ujistil, že vše na ní funguje dobře. Vše fungovalo dobře, jen mě moc netěšilo, že Emily mé výtvory moc neohromily.
19. úterý

Ráno mě Karla zavolala, “podívej se, oheň”, já vykoukl, skutečně, ve středu města hořel velký sklad s nábytkem. Odpoledne jsem koupil Emily speciální polštář na krk, a pro dům mašinku na capuccino. Šel jsem k holiči, pak mi byla zima, s krátkým ježkem. Večer jsme šli s Emily na party diskuzního klubu čtenářů u Pearl a Dicka. Sešlo se osmnáct lidí, byla živá diskuze. Karla mezitím sezvala čtyři své kamarády na společenské hry a zábavu. O společnost nemá nouzi.
20.středa    
21. čtvrtek   S Karlou a Emily na běžky po trase k Devil´s Spur. Emily na Covenant schůzi.
22. pátek   V práci rozesílání velkého množství zásilek náhradních dílů.
23. sobota Přes noc napadlo 15 cm sněhu. Okolo desáté ráno jsme byli spakovaní a přes Quincy, Goldendale, a Portland jsme vyrazili do Roseburgu. V Eugene jsme se křižovali s rodinou Nancy, jeli do Portlandu vyzvednout z letiště Lauru. Tak jsme se společně navečeřili v restaraci IHOP. Jedině díky mobilům jsme se sešli. Do Roseburgu jsme dorazili v devět, a hned jsme začali připravovat já bramborový salát a Emily vánočku. Nechápu proč mě trvalo příšerně dlouho salát vyrobit – tři a půl hodiny!!! Spát jsme šli po půlnoci, domácí ještě s Laurou nedorazili.
24. neděle

Na Štědrý Den jsme s Emily a Karlou šli dopoledne do kostela Larryho a Nancy, jejich velmi konzervativní pravicové instituce. Larry coby hudební pastor dirigoval pětadvacetičlenný smíšený sbor, texty byly promítané na plátno vepředu. Po mši jsme s Emilí jeli hodinu do Eugene, kde jsme vyzvedli Evana, který tam přijel dálkovým autobusem. Z práce dostal tři dny volno, ale bude je muset napracovat. Odpoledne přijeli Sheila s Edem, a brzy nastala všeobecná míchanina příprav na večerní jídlo. Překvapil jsem Nancy a Larryho, když jsem se k nim připojil podruhé na návštěvu jejich bohoslužby, od šesti do sedmi večer. Jako jediný z přítomných jsem ale nepokleknul k přijímání; jejich pastor hned zpočátku upozornil, že to je pouze pro věřící v jejich specifickou víru, a ti, kteří nevěří v jejich doktrinu, ať se vzdálí… Zajímavé, ale současně smutné bylo vidět a slyšet, natolik "otevřená" a "vítající jiné" je ta jejich církev. Okolo osmé jsme konečně zasedli ke Štědrovečerní hostině, a potom děti směly rozbalit pár dárků. Bramoborový salát byl od předešlého večera pěkně proleželý a tak chutnal ještě lépe, než obyčejně. Losos byl grilovaný, a rozplýval se na jazyce. Výborné pochutnání. Připíjeli jsme víno a nepijáci jablečnou bublavou šťávu, a povídali do půlnoci. Pak se za příšeří, když už děti odešly spát, přikrádali k zavěšeným ponožkámí dospělí a plnili je dobrotami a různými srandičkami. Venku mezitím začalo pořádně pršet, a bylo velmi nezvykle teplo, 17° C.

25. pondělí

Na Vánoce lilo, ale to nevadilo, skoro celý den jsme strávili uvnitř, až na krátkou procházku, kterou jsem s Emilí coby jediní provedli odpoledne, v dešti. Potoky se rozvodnily a přelévaly se do polí.

Vybalování dárků tentokrát netrvalo dlouho, díky dohodě mezi zúčastněnými. V půl jedenácté ráno pod stromkem již nic nebylo. Na večerní pohoštění přišlo několik dalších hostí od Larryho a Nancy z jejich kostela.

26. úterý

Děti šly do přírodního parku s divokou zvěří a pak do kina. Já doprovázel Emily a její rodiče na túře tří vinných sklepů, kde jsme koštovali místní produkci. První vinice v Oregonu byla založena právě poblíž Roseburgu, začátkem 60tých let dvacátého století. Večer jsme hráli společenské hry, nejvíc jsme se nasmáli při té, kdy se pomocí ručních znaků předávají hesla a tázaný hráč má uhádnout, kdo heslo právě má. Bylo prima být všichni dohromady na vánoce, panovala dobrá, uvolněná nálada.
27. středa O půl jedenácté jsme vyrazili se do Seattlu, vzít Evana zpět, a dále Karlu do Bellinghamu. Cesta proběhla bez průtahů, počasí bylo jen málo deštivé. Karla si poprvé prohlédla, jak Evan bydlí. Předal jsem mu vyžádané jeho lyžařské vybavení, navečeřeli jsme se v japonské restauraci poblíž Evanova domu. Evan ten samý večer v jedenáct šel pracovat v počítačovém oddělení u svého zaměstnavatele, Expeditors. My tři pokračovali dále, a do Bellinghamu jsme dorazili v osm večer. Setkali jsme se rodinou Kjela a s Rhondou, přítelkyní Karen. Předali jsme si vánoční dárky. Největší hit byl obrazový kalendář, který vytvořila Karla pro Kjela a sebe. Otevřel jsem několik lahví červeného a tak nálada proudila rozbujele. Spát jsme šli trochu dříve, protože na následující den byl naplánovaný lyžařský výlet na sopku Pekař.
28. čtvrtek

V osm ráno se sešlo na parkovišti kostela Funstonových přes jedenáct dětí a čtyři dospělí. Emily zůstala s Karen a Rhondou v Bellinghamu, já jel s lyžaři. Vzal jsem si běžky, a následoval jiné nadšence, kteří na rozdíl ode mne byli vybaveni mnohem důkladnějšími prkny se speciálním vázáním, nebo s důkladnými sněžnicemi. Mezi stoupajícími na hřeben bylo i několik nadšenců se sněžnými prkny přivázanými k batohu, na nohou se sněžnicemi. Bylo okolo pěti pod nulou, sníh byl prašan, a zprvu obloha byla bez mráčku. Vystoupal jsem dále a výše, než jsem zprvu očekával, až na předěl, odkud bylo vidět na všechny strany, s nádhernými výhledy na 3,300 m vysokou sopku Pekař, a na 3,000 m rozeklaný štít Shuksan, a na je obklopující hřebeny a kotle. Sledoval jsem patnáctičlennou skupinu Kanaďanů, kteří stoupali na sněžnicích, abych nebyl na trase sám, kdyby se mi náhodou něco přihodilo. Byla s nimi docela legrace. Taky bylo docela zajímavé seznámit se trochu více cestou zpět se skupinou z kostela Funstonových. Imponovalo mi, že nejen pastor pro mládež lyžuje, ale i ten hlavní. Oba se jmenují Kevin. Jejich církev je episkopální, která vzešla z anglikánské církve. Pastoři se žení a mají děti. Vrátili jsme se z lyžování po šesté; původně jsme chtěli s Emily jet ten samý den zpět do Wenatchee, ale rozhodli jsme se u Funstonových zůstat na noc. K večeři si každý systémem bufetu připravil panini a k tomu škeblovou polévku. Promítali jsme video z vystoupení hudebních skupin v Auburn, kdy jsme se sešli naposledy, a já ukázal záběry z lyžování.

29. pátek

Ráno jsme si popřáli nový rok, Karen s Craigem šli do svých zaměstnání (ona právnice, on inženýr, každý má svou vlastní firmu), a Emily a já jsme vyrazili do Wenatchee. Karla zůstala v Bellinghamu na jejich velehody na australský styl, na Silvestra. Od vrcholu Stevensova průsmyku na východ bylo zas hodně sněhu, ale silnice byla dobře propluhovaná. I tak se nějaký blázen stačil převrátit na střechu. V Leavenworth jsme si s Emilí projeli osmikilometrovou trať na běžkách okolo líhně lososů, a pak doma prohazovali sníh v příjezdu k domu. V práci jsem udělal pár závěrečných úkonů konce roku, velmi mě nakrkl přepravce Hapag. Ztratil můj příkaz na doručení kontejneru s kluzákem, a tak dojde k opoždění až do 2007.
30. sobota   Ráno jsme vyrazili s Emily na sjezdovky. Údolí pokrývala silná vrstva oblačnosti, ale nad ní bylo nádherně modré nebe a sluníčko. Sníh byl tuhý prašan, a lyžovačka senza. Vydrželi jsme až do dvou. Večer začaly potíže s kocourem Pumpkinem, začal každé tři čtyři hodiny zvracet, pokaždé se mu to povedlo zas na koberec, či polštáře, či povlaky, tak jsem měl co uklízet.
31. neděle Odpoledne jsme vyrazili s Emily na běžky na pole nad naším domem.

Pro slavení Silvestra jsme pozvali členy pátečního klubu. Slavení jsme prováděli za pomoci plzeňského a šampusu, já připravil obložené chlebíčky, chutnaly docela dobře. O půlnoci odpalovalo hodně sousedů ohňostroje a rakety, zanedlouho avšak byl pokoj. Spánek ale jsem měl přerušovaný, chudákovi našemu kocourovi zase nebylo dobře.


 

Přeju vše nejlepší v 2007!