V září jsem dokončil po dvou měsících “The Covenant” (Smlouva) od James A. Michenera. Je to velmi zajímavý román o zabydlování jižní Afriky. Nyní pro změnu čtu "Geologickou historii okolí Wenatchee" od Charlyho Masona.

Na začátku září jsme si s Karlou opatřili nové kamery, dvojčata, úplně ten samý typ Canon IS2, abychom se mohli jeden od druhého učit v používání. Akorát nám vybylo v rozpočtu na jejich pořízení. Od té doby jsme oba nafotili na stovky záběrů, škoda, že zde budu moci uvést z nich jen pár pro omezený prostor, který má tato webová stránka k dispozici. To je mrzuté zvláště teď, když příroda hraje podzimními barvami.

Poslední den v srpnu jsme pomohli Karle se přestěhovat za hory, do čtyři hodiny odtud vzdálené vysoké školy PLU v Takomě. Tudíž jsme se od toho okamžiku stali s Emily oficiálně “bezdětní”, a s povděkem jsme přivítali, že Karla začla vydávat své noviny, “Irregularly”, každý týden, a rozesílat je jak nám, tak příbuzným, přátelům a známým. Na vysoké bere tento semestr komunikaci, výtvarné umění a sluchovou teorii hudby, dále povinné soukromé hodiny na piano (vyžadované k udržení stipendia), a navíc se stala členkou souboru dechových nástrojů. Bydlí s jednou spolubydlící na pokoji, Kelsey, na koleji přímo uprostřed školy. Mimo studia udržuje denní kontakt s Kjelem, svým dálkovým přítelem z Bellinghamu, a o víkendech za ním zajíždí, či on přijede. Po sedmi týdnech absence zavítala Karla i k nám sem do Wenatchee, když měli ve škole čtyřdenní pauzu. Myslela si, že se zde bude nudit, ale překvapilo ji, že nakonec neměla dost času na vše podnikání s námi, s kamarádkami ze školy, učiteli ze střední školy, a svou původní učitelkou na piano.

Pumpkin se uveleboval na polštáři, nejnovějším výtvoru Emily, nebo na našich klínech, kdykoli usedneme ke čtení.

Létání

Až na jedno nedávné přezkoušení jednoho žáka (šedesátníka) a puštění ho na solo jsem za poslední dva měsíce již nelétal. Vyžíval jsem se díváním na a focením mraků dlouhé vlny, která se zde na podzim vyskytuje. 28.10. nastal pro náš místní aeroklub konec plachtařské sezony, rozebrali jsme kluzáky a naskládali je do hangáru na zimní přestávku. Létat začneme zas začátkem března.

Návštěvy

V říjnu sem zavítal coby člen delegace z Japonska pan Suzuki z Misawy. Jeho dcera u nás bydlela před třema roky, a pak naše Karla u nich. Srdečně Emily a mě vyzval, abychom je u nich navštívili. Možná se k tomu někdy odhodláme.

Počasí

14. září napadl první sníh na hřebenu nad městem, tak rychle, že jsme ani nestačili hlasovat, kdo uhodne, kdy přijde poprvé. Za tři dny roztál, podruhé napadl 18. října, a od té doby se stále častěji objevuje.

Přátelé a příbuzní

V září jsme slavili narozeniny Larryho u nich doma, sešlo se na třicet gratulantů. Další významné narozeniny byly Edovy, Emilyna otce, bylo mu 85 let. Oslavy se konaly poblíž Seattlu v aule studentského klubu vysoké školy UPS, kde Ed i jeho žena Sheila studovali. Pogratulovat jim přišlo přes padesát příbuzných, přátel a známých, já točil video. Zde je Ed na obrázku.

Rekreace

Tuto rubriku jsem zaplnil poznámkou o plavbě po řece Kolumbii na člunu Larryho a Penny, kdy Larry lyžoval ještě 13.10. On byl ten jediný, kdo se fyzicky vyžil, my tři ostatní jsme odpovídali stereotypu, který mám o lidech, kteří se na motorových člunech jen povalují, vystavují svá těla jen slunečním paprskům, a naplňují je jídlem a alkoholickými nápoji (což jsme také udělali, díky na poslední chvíli přibalené láhvi červeného merlot z Kalifornie).

Sousedi

V září jsme se seznámili s novými sousedy na ulici, s Elizabeth a Markem, kteří koupili dům kde předtím bydleli jiní naši přátelé. Mark je specialista na rostlinnou epidemiologii, zaměstnaný ministerstvem zemědělství. Před dvěma roky se seznámil v Holandsku s Elizabeth, vzali se a nyní bydlí zde. S Elizabeth mluvím nyní skoro každý den holandsky, je nadšená, že má s kým hovořit ve své mateřštině, a tudíž si tuto řeč zase významně obnovuju. Emily chodí s Elizabeth na procházky, což oceňuje, když je Mark často na cestách od jedné kalamity k druhé.

Události

Náš syn Evan se v září zúčastnil velkého triathlonu, v Kirklandu poblíž Seattlu, a tak jsme ho jeli povzbuzovat. Měli jsme možnost se také dozvědět více o jeho nových zaměstnáních. Stará se o bezporuchové fungování počítačové sítě celosvětové speditorské firmy Expeditors, a nadále pracuje pro podnik městské dopravy. Domluvil si pracovní hodiny tak, že dělá noční směny, a tak je jeho život podobný kočkám, kdy ve dne spí.

Další událost v září byl sraz demokratů, kdy jsme se s Emily i setkali s hlavním řečníkem, zajímavým a osobitým guvernérem státu Montana a různými kandidáty.

Již zmíněného setkání příbuzenstva na Edovy narozeniny jsem využil pro kurz španělštiny, který po letní pauze zase denně beru. Sepsal jsem referát, “La reunión de mi familia.”

Do třetice narozenin jsem začátkem října oslavil s Emilí i svoje. Nadělila mi knížku o geologii a hůlky na lezení do kopců.

Zcela neočekávaná událost září a října byl virtuální sraz hudební skupiny Sirius, žilinské kapely, jejímž členem jsem též před víc jak 35ti lety byl. Slovenská televize bude v prosinci vysílat seriál o historii rokenrolu na Slovensku v šedesátých letech, a údajně tam má být i naše kapela uvedena v obrazu a zvukových záznamech. Vyměnili jsme si plno depeší s fotkami, jak teď vypadáme (to bychom se nepoznali), o historii našich rodin, a jak se nadále zajímáme o hudbu. Až do nedávna jsem na svou hudební minulost prakticky zapomněl. Toto oživení ale mě vyšponovalo k oprášení svých archivů, dokonce jsem našel přes třicet nahrávek na magnetofonové pásce, a ty jsem byl schopen zdigitalizovat a pak jich poslat pár zpět do zámoří k použití v seriálu, spolu s nahrávkami, co už měli. Karla vydala i ve svých novinách fotku, kde jsem se svou kapelou, s poznámkou, “jak jednou roková hvězda, tak navždy roková hvězda”. A na Slovensku její noviny převzali s tím, že “fáma Sirusu se nyní rozšiřuje i za velkou louži…!” Jeden člen kapely mi poslal cédéčko s velikým článkem a stovkami fotek naší kapely a jiných, byl to a stále je veliký sběratel hudby, jen z doby šedesátých let má přes tisíc desek, mgf pásků a CDček. Tak jsem se cítil v poslední době zas jako nějaká důležitá osobnost (na chvíli, nebojte se, to rychle opadne).

Poslední den října se zde slaví svátek Haloween, kdy děti chodí od domu k domu v převlečení a straší sousedy, kteří se “vykupují” sladkostmi pro děti. Dušičky, jak je známe v naší kultuře, se zde nevedou. Zato se organizují maškarní party, jedné z nichž jsme se taky s Emilí zúčastnili.

Výšlapy

Mimo zapojení ve své práci jsem strávil snad nejvíce času v září a říjnu na výšlapech. Těch bylo požehnaně, jak sám, tak s Emily a s Sally a Wesem, našimi novými přáteli pro lehčí túry.

Vzdělávání

Od začátku září docházím zase každý den v pondělí až pátek na lekce španělštiny na místní vysoké škole, které beru od vynikajího učitele, jmenuje se Steve Berard. Vyučuje mimo španělštinu i němčinu a také latinu, ve které vydává dokonce knížky, a mimo toho zná dalších jedenáct jazyků. Žáků ve třídě je nás jen dvanáct, a tak je výuka dostatečně individuální, a vhodná pro konverzace a cvičení ve skupinách. Obsah studia pokročil z čistě gramatiky na cvičení vyjadřovacích schopností mluvených i písemných; za poslední dva měsíce jsme se soustřeďovali na rodinné vztahy, vzájemná interview, psaní a polemiku na různá temata dle našeho výběru.

Zájezdy

Mimo doručení Karly do Tacomy a doručení kluzáku do Oregonu jsme během září a října nikam daleko necestovali. To doručení kluzáku byla vysilující záležitost, kdy během jednoho dne jsem objel okruh z domu do domu víc jak tisíc kilometrů.

Známí

Díky jedné rodině známých z naší pospolitosti unitariánů jsme se u nich setkali s osmnáctiletou Barborou od Trutnova. Je u našich známých na rok, aby se zlepšila ve své již dobré angličtině a poznala místní život. Současně jsme se seznámili také s českým párem Irenou a Janem Uchytilovými, kteří zde žijí asi dvacet let. Ona je inženýrka u okresní správy silnic a on umělecký kovář a sochař. Ona je původem z Varů a on z Prahy. Bydlí asi hodinu jízdy odtud. Barbora a Uchytilovi jsou na obrázku.

Ztráty

Na jinak velmi vydařeném pobytu v Methow se mi přihodil sladkohořký zážitek. Sladké byly výšlapy, výhledy, prožitky s kamarády Larrym a Penny, hořká byla ztráta GPS. Tento navigační přístroj mi záhadně vypadl z batohu při sestupu z hory. Vrátil jsem se třikrát zpět, tři dny za sebou, a po úseku dvou kilometrů prohrabal křoviska, leč bezúspěšně.