UNIVERZITA JANA AMOSE KOMENSKÉHO PRAHA
MAGISTERSKÉ KOMBINOVANÉ STUDIUM
2011 – 2013

DIPLOMOVÁ PRÁCE
Milena Pavlíčková

Bigbeatové hudební skupiny působící od 60. let
do roku 1989 na Rakovnicku

Praha 2013
Vedoucí teoretické práce:
PhDr. Hugo Schreiber

JAN AMOS KOMENSKY UNIVERSITY PRAGUE
MASTER COMBINED STUDIES
2011 - 2013
DIPLOMA THESIS
Milena Pavlíčková
Big beat bands act in Rakovnik region
from the 60s until 1989
Prague 2013
The theoretical Thesis Work Supervisor:
PhDr. Hugo Schreiber

Prohlášení
Prohlašuji, že předložená diplomová práce je mým původním autorským dílem, které
jsem vypracovala samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichž jsem
při zpracování čerpala, v práci řádně cituji a jsou uvedeny v seznamu použitých zdrojů.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své práce v univerzitní knihovně.
V Praze dne 14. března 2013 Milena Pavlíčková



Poděkování
Chtěla bych velmi poděkovat těm, kteří se podíleli na výsledné podobě této diplomové
práce. Zejména PhDr. Hugo Schreiberovi za ochotné a vstřícné vedení a konzultace.
Dále bývalým i současným členům rakovnických bigbeatových kapel, za poskytnutí
rozhovorů, faktografických a historických materiálů a také PhDr. Tomášovi
Bednaříkovi za poskytnutí dokumentace a literatury.

Anotace
Tato diplomová práce se zabývá vývojem vybraných rakovnických bigbeatových kapel
od 60. let až do pádu komunismu v roce 1989. Rozebírá jednotlivá období, s čím se
kapely musely potýkat a jaké měly podmínky v období normalizace, dále mapuje
politický dopad na hudební žánry jako jsou rock and roll a big beat. Tyto teoretické
poznatky jsou dále aplikovány a demonstrovány na praktických ukázkách v existenci
kapel jako byl Brutus a jiné.

Klíčové pojmy
Big beat, cenzura, hudební skupiny, ideologické orgány, kapelník, komunismus,
kvalifikační zkoušky, normalizace, rozhovory, směrnice, taneční zábava, zřizovatel.

Annotation
This thesis deals with the development of selected big beat bands from Rakovnik from
the 60s years until the fall of communism in 1989. It analyzes each period, with chat the
bands have to face and chat conditions should the period of normalization, then maps
the political impact of musical genus such as rock and roll and big beat. These
theoretical findings are then applied and demonstrated on practical examples in
existence of bands like Brutus and others.

Key words
Bands, bandleader, big beat, censorship, communism, dance entertainment, founder,
ideological authorities, interviews, normalization, qualification exams, regulations.

OBSAH

ÚVOD..................................................................................................................................... 8
1 BIG BEAT.......................................................................................................................... 12
1.1 Hudební žánr big beat .................................................................................................... 12
1.2 Big beat v Československu ............................................................................................ 13
2 OBDOBÍ 1963 - 1967.........................................................................................................15
2.1 Politická situace v šedesátých letech............................................................................... 15
2.2 Počátky big beatu na Rakovnicku .................................................................................. 16
2.2.1 První bigbeatová kapela Jantar..................................................................................... 17
2.2.2 Termiti.......................................................................................................................... 17
2.2.3 Další bigbeatové kapely přibývají................................................................................ 20
2.2.4 Fenomén rakovnického big beatu – Mandragora, předchůdce Brutusu....................... 21
2.3 Tvorba repertoáru............................................................................................................ 23
2.4 Aparatura......................................................................................................................... 24
2.5 Vystupování s orchestry................................................................................................... 25
3 OBDOBÍ 1968 - 1969.........................................................................................................28
3.1 Situace na Rakovnicku..................................................................................................... 28
3.2 Zvukařova zpověď .......................................................................................................... 31
3.3 Pop-music club................................................................................................................. 33
3.4 Mandragora club ............................................................................................................. 35
4 OBDOBÍ 1970 - 1973..........................................................................................................37
4.1 Nástup normalizace, začátek cenzury ............................................................................. 37
4.2 Třetí a čtvrtá Hit-show...................................................................................................... 39
4.3 Normalizace nabývá na síle ............................................................................................. 40
5 OBDOBÍ 1974 - 1989..........................................................................................................44
5.1 Jazz rock........................................................................................................................... 44
5.2 Vznik nových kapel.......................................................................................................... 45
5.3 Kufr, Nový Rock a Brutus ............................................................................................... 47
5.4 Pokus o zákaz činnosti kapely Brutus .............................................................................. 49
5.5 Kapela Kyklop ................................................................................................................. 51
5.6 Politické pronásledování kapely Kyklop........................................................................... 53
5.7 Rockfest 86'....................................................................................................................... 56
5.8 Výročí kapely Kyklop a Zlatý Slavík................................................................................ 58
6 SMĚRNICE PRO ČINNOST ORCHESTRŮ LIDOVÝCH
HUDEBNÍKŮ V OKRESU RAKOVNÍK..............................................................................61
6.1 Směrnice a přehrávky – nástroj moci............................................................................... 61
6.2 Zřizování a evidence souborů lidových hudebníků (SLH) ............................................. 62
6.3 Práva a povinnosti zřizovatele a SLH.............................................................................. 64
6.4 Ověřování, způsobilost a kvalifikační zařazování SLH................................................... 65
6.5 Přehrávky - kvalifikační zkoušky..................................................................................... 66
6.6 Organizace souboru – práva a povinnosti ....................................................................... 69
6.7 Honorářová ustanovení ................................................................................................... 72
ZÁVĚR...................................................................................................................................75
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ........................................................................................78
SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................................82

- 8 -

ÚVOD

Cíl práce
Ústředním tématem této diplomové práce jsou vybrané bigbeatové hudební skupiny
působící od šedesátých let do roku 1989 na Rakovnicku. Big beat je hudební žánr, který
provázel mládež v Československu od šedesátých let dvacátého století. Politický aparát
přijímal big beat kritickým způsobem. Byl pro něj symbolem rebelie a vzpoury proti
komunistickému režimu.
Cílem této diplomové práce je zmapovat nejen historii rakovnických kapel, ale také
problémy, jakým musely čelit a právní normy týkající se koncertní činnosti. Dále bych
chtěla vysvětlit, jaké soubory mohly veřejně vystupovat, jaký za svůj výkon pobíraly
honorář, kdo dohlížel na produkce, kdo je mohl povolovat a kdo se mohl stát
pořadatelem či zřizovatelem. Jakým způsobem si muzikanti sestavovali aparaturu, jaké
prostředky k tomu potřebovali, jak často kapela vystupovala a jaké se pořádaly kulturní
akce.
Chci popsat, jakým způsobem obcházeli hudebníci omezení kulturně-politických
orgánů, jak se s nimi vyrovnali či nikoliv a také jaké kroky činila ministerstva kultury
ve spolupráci s dalšími státními institucemi, aby znesnadnila jejich veřejná vystoupení
či jim dokonce zastavila činnost jako například kapele Brutus. Pokusím se hledat
důkazy a zodpovědět otázku: Byly hudební skupiny utiskovány a byla porušována
svoboda projevu?

Stav poznání
Naše odborná literatura se až do současnosti tohoto tématu nanejvýše pouze okrajově
dotkla. Zájem o tuto problematiku směřuje převážně k hudbě undergroundové, kterou
hrály např. Plastic People of the Universe. Opomíjeny jsou menší kapely působící

- 9 -

na okresní úrovni, které, aniž si to uvědomujeme, velkou měrou ovlivnily kulturní dění
dále od Prahy. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla psát ve své diplomové práci
o rakovnických kapelách, abych zaplnila dosud existující mezeru v této oblasti studia.
Téma politické situace za dob normalizace objasňuje Otáhal (2002)1, Pernes (2010)2,
Marek (1991)3 a především Vodička (2007)4. Opekar (1996)5, Lindaur s Konrádem
(2010)6, Vaněk (2010)7 a mnozí další přinášejí obecnější informace o vzniku rockové
hudby u nás, o vytlačení big beatu po okupaci Československa v roce 1968 z oficiálních
sdělovacích prostředků, o represích vůči nezávislé hudbě a také o soudním procesu
s Plastic People of the Universe.
Konkrétnější informace a reálné výpovědi přináší díky své dlouholeté novinářské praxi
v rakovnickém týdeníku Raport Tomáš Bednařík. Tématiku rakovnického big beatu
rozebírá ve své knize „Je to jenom Rock´n´roll“ (1994). Jako vrstevník, fanoušek
a kamarád členů kapel zde mapuje mimo jiné také personální vývoj skupin.
K vypracování své diplomové práce jsem zvolila obsahovou analýzu, dále pak
historickou, komparativní a empirickou metodu. Vedla jsem nestrukturalizované
rozhovory s bývalými členy bigbeatových skupin, které jsem nahrávala na diktafon.
Interview probíhala také formou emailové komunikace. Použila jsem je v jednotlivých
kapitolách tak, aby práce byla vyvážená a zpestřená. Dále jsem analyzovala archivní
a legislativní dokumenty, které mi poskytl rakovnický městský archiv. Za nejpřínosnější
pro svou práci považuji vyprávění a osobní archivy muzikantů. Ti mně pomohli jak
s vyhledáváním potřebných listin a fotografií, tak s odkazy na další zdroje.
__________
1 OTÁHAL, M. Normalizace 1969-1989: příspěvek ke stavu bádání.
Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2002. ISBN 80-7285-011-3.
2 PERNES, J. Takoví nám vládli: komunističtí prezidenti Československa a doba, v níž žili.
Praha: Brána, 2010. ISBN 978-80-7243-437-4.
3 MAREK, J. České a Československé dějiny 2: od roku 1790 do současnosti.
Praha: Fortuna, 1991. ISBN 80-8529-29-5.
4 CABADA, L., VODIČKA, K. Politický systém České republiky: historie a současnost.
Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-337-6.
5 OPEKAR, A. Bigbítové šlápoty: Obrazy z rockových dějin českých. Praha: Rock & Pop, 1997.
Dostupné z: http://www.popmuseum.cz/stories/stories.php?q=bbs0000&l=cz
6 LINDAUR, V., KONRÁD, O. Bigbít. Praha: Albatros, 2010. ISBN 978-80-259-0023-9.
7 VANĚK, M. Byl to jenom Rock´n´roll?: Hudební alternativa v komunistickém Československu
1956-1989. Praha: Academia, 2010. ISBN 978-80-200-1870-0.

- 10 -

Zabývala jsem se též studiem dobového tisku. Velkým zdrojem informací pro mne byl
hudební časopis Melodie a týdeník okresu Rakovník Rozvoj. Periodika, která v oné
době poměrně často a pravidelně o big beatu informovala, mně pomohla k nabytí
vědomostí o chystaných záměrech ministerstva kultury. Objevují se v nich rozhovory
s úředníky nebo pracovníky okresních kulturních středisek (OKS) a vůbec s lidmi
majícími tehdy co do činění s hudbou.

Struktura práce
První kapitola mé diplomové práce se zaobírá pojmem big beat, komunistickým
režimem a kulturně-politickou situací v ČSSR od 60. let. Po této následují čtyři
kapitoly, které se již chronologicky zabývají jednotlivými obdobími rakovnické hudební
scény. Jsou zpestřeny nestrukturalizovanými rozhovory s bývalými a současnými členy
bigbeatových skupin a archivními dokumenty.
Druhá kapitola mapuje počátky big beatu na Rakovnicku v letech 1963 – 1967,
poukazuje na vznik prvních bigbeatových kapel, jako byly Jantar, Termiti
a Mandragora. Líčí, jak si hudebníci složitým způsobem obstarávali repertoár
a vypovídá o jejich nadšení za každou cenu vystoupit na veřejnosti. Poprvé se zde
objevují problémy s ideologickými orgány.
Proč se roky 1968 a 1969 považují za dobu relativní svobody vysvětluji v třetí kapitole.
Zaměřuji se zde na vznik mládežnických klubů (Pop-music club, Mandragora club)
a na důležitou, do té doby opomíjenou funkci zvukaře.
Období 1970 - 1973, kdy režim přitvrdil v kontrole nad kulturním děním, se věnuje
čtvrtá kapitola. Vývoj rockové hudby poznamenal nástup tzv. normalizace, v jejímž
důsledku došlo k mnoha změnám, např. k nastolení cenzury. Útok proti big beatu
odstartoval dopis psaný Václavem Čermákem do týdeníku Rozvoj, který změnil tvář
hudební scény. Přibližuje nesnadnou dobu, kvůli které hudební skupiny nemohly
svobodně vyjadřovat své názory a neustále se musely obávat postihů ideologických
orgánů. Popisuje beznaděj prosadit si vlastní repertoár a poukazuje na problémy

- 11 -

s mocenskými strukturami, kterým nejvíce vadily anglické texty písní a také
cizojazyčné názvy kapel.
Pátá kapitola pojednává o období 1974 – 1989. Je zde zmínka o jazz-rocku, dále dohoda
o zrušení zřizovatelství a výpovědi samotných muzikantů rakovnických skupin.
Podrobněji se zabývá kapelou Kyklop (později s názvem Brutus). Líčí politické intriky
a machinace, kterým musely kapely čelit a vyrovnat se s nimi. Zobrazuje komunikaci
mezi zřizovatelem OK ONV Praha – východ a kapelníkem Kyklopu. Zmiňuje také
první mediální úspěch, jakým bylo umístění v anketě Zlatý Slavík a vše uzavírá rokem
1989, kdy se bigbeatová scéna dočkala svobody.
V poslední – šesté – kapitole popisuji podrobný přehled požadavků, které měly
ideologické orgány nejen na rockové a bigbeatové kapely. Zhmotněním těchto
požadavků byly především kvalifikační zkoušky, tzv. přehrávky, které provázely
všechny hudební skupiny až do roku 1989.

- 12 -

1

BIG BEAT

1.1 Hudební žánr big beat

Big beat je hudební žánr, který ovlivňoval mladou generaci od poloviny 60. let
do konce 80. let 20. století nejen v Československu, ale po celém světě. Vznikl v Anglii
– konkrétně v Londýně a Liverpoolu. V té době zde vzniklo množství nových mladých
skupin, které se setkávaly se svými příznivci v malých klubech a hospodách. Na rozdíl
od rock and rollových interpretů, které poslouchala generace jejich rodičů,
nevystupovali v nákladných kostýmech, ale v tom, v čem chodili do práce nebo po ulici.
Beatové písničky jsou v 4/4 rytmu a první doba je zvýrazněna, ve zpěvu dominují
vícehlasy, důraz se klade také na kytarové melodie. Písničky jsou proto homogenní
a jednolité. Tuto hudbu hrály hudební soubory ve složení - dvě elektrické kytary, jedna
basová a bicí. Beat představuje jakýsi přechod mezi folk rockem a pop music, proto
bývá někdy považován za „kytarový pop“.8
Prvním rádiem mimo anglické BBC, které začalo vysílat beatovou hudbu do Evropy
bylo v komunistickém Československu velmi oblíbené Radio Luxemburg. V 50. letech
byla populární hudba středního proudu spojením swingu a evropské písňové tradice.
Rockovou revoluci zahájil Rock Around The Clock v roce 1953. Nicméně rock and roll
nepatřil k mainstreamu a byl generační záležitostí.9
Celosvětově symbolizuje big beat prvních 5 alb britských Beatles: „Please Please Me“
(1963), „With the Beatles“ (1963), „A Hard Day's Night“ (1964), „Beatles for Sale“
(1964) a „Help“ (1965), obsahujících kromě typického big beatu též cover verze
rock'n'rollů. Jejich následující alba, od „Rubber Soul“ (1965) po „Abbey Road“ (1969)
jsou již rocková. Symbolem zrodu big beatu v USA se stal hit z roku 1961
__________
8 LINDAUR, V., KONRÁD, O. Bigbít. Praha: Albatros, 2010. ISBN 978-80-259-0023-9.
9 OPEKAR, A. Bigbítové šlápoty: Obrazy z rockových dějin českých. Praha: Rock & Pop, 1997.
Dostupné z: http://www.popmuseum.cz/stories/stories.php?q=bbs0000&l=cz

- 13 -

Will You Love Me Tomorrow? od The Shirelles a zejména hit roku 1963 Be My Baby
od The Ronettes, využívající novou techniku hudebních aranží „wall of sound“. 10
„Big beat se od hudby 50. let odlišuje především autentičností, jež se projevuje
osobními výpověďmi v textech, dále tím, že autor písně je obvykle i jejím interpretem
a to, že není určena primárně k tanci, nýbrž k poslechu. Dalším odlišujícím rysem
jsou hudební nástroje: basová elektrická kytara a bicí; důraz na skupinu, ne pouze
na zpěváka.“ 11
Dospělí přijímali nový hudební žánr velmi kriticky. Byl pro ně symbolem rebelie,
kterou mladí umocňovali nošením dlouhých vlasů a velmi hlasitým poslechem hudby.
Beat se také angažoval proti americké válce ve Vietnamu. Za nejznámější beatové
skupiny lze považovat Beatles, Rolling Stones, The Who, The Mamas and the Papas,
The Monkees, Beach Boys. U nás pak Katapult, Sputnici, The Matadors, Olympic,
Synkopy 61 a Citron.12

1.2 Big beat v Československu

V Československu zažila beatová hudba v 60. letech obrovský rozmach a popularitu.
V letech 1967 a 1968 se konaly dokonce dva beatové festivaly. Po okupaci
Československa v srpnu 1968 byl tento žánr vytlačen z oficiálních sdělovacích
prostředků. Represe vůči nezávislé hudbě se stupňovaly a vyvrcholily v roce 1977
soudním procesem s Plastic People of the Universe. V Československu je nejznámějším
představitelem big beatu skupina Olympic a její hity Dej mi víc své lásky (1965),
Snad jsem to zavinil já (1967) a Želva (1967). 13
Původ slov Big beat můžeme hledat u clevelandského DJ Alana Freeda (zakladatele
termínu rock and roll). Chtěl zdůraznit, že skladba Rock Around The Clock z roku 1953
__________
10 VLČEK, J. Rockové směry a styly. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost, 1988.
11 WICH, F. Rock & Pop: encyklopedie 2, s. 30. Praha: Volvox Globator, 1999. ISBN 8072072773.
12 BÍLEK P., ČINÁTLOVÁ B. Tesilová kavalérie: Popkulturní obrazy normalizace.
Praha: Pistorius & Olšanská, 2010. ISBN 978-80-87053-44-7.
13 OPEKAR, A. Bigbítové šlápoty: Obrazy z rockových dějin českých. Praha: Rock & Pop, 1997.
Dostupné z: http://www.popmuseum.cz/stories/stories.php?q=bbs0000&l=cz

- 14 -

je něco úplně nového, a že to má především pořádný rytmus. Hovořil o rock'n'rollu
a dodal, aby to ještě dál podtrhnul: „This is really Big Beat!“ Jiné vysvětlení původu
pojmu odkazuje k písni amerického zpěváka Fatse Domina The Big Beat.14
V Československu bylo slovo big beat („bigbít“) chápáno odlišně. Jednalo se o pojem
pro mainstreamovou populární hudbu šedesátých let 20. století. Od 70. let byl tento
pojem někdy používán pro označení rocku či undergroundu.
Skupinka Sputnici si tehdy možná myslela, že oba termíny (rock'n'roll a big beat)
jsou synonyma. Podle Pavla Sedláčka byla záměna záměrná. Aby neprovokovali
komunistickou státní moc výrazem rock'n'roll, nazvali svou skupinu „Studijní skupina
big beatu“ a obecně začali používat označení „bigbít“. Rychle to domácnělo i mezi
kulturními úředníky. Anglofonní země by česko-slovenský žánr nejspíš označily
za pop-rock.15
__________
14 FUKAČ J., VYSLOUŽIL J. Slovník české hudební kultury.
Praha: Supraphon, 1997. ISBN 8070584629.
15 KONRÁD, O., LINDAUR, V. Život v tahu aneb třicet roků rocku.
Praha: Tvorba, 1990. ISBN 80-7215-148-7.

- 15 -

2

OBDOBÍ 1963 - 1967

2.1 Politická situace v šedesátých letech

Společenské uvolnění šedesátých let se nejvíce projevilo v oblasti kultury. V tomto
období byl zaznamenán rozmach všech sfér umění. Příčinou byly jednak vnější vlivy.
Začaly být překládány texty významných autorů světových literárních a dramatických
děl. Změna vnitřních poměrů - hlavně relativní uvolnění cenzury - dala prostor k tvorbě
oproštěné od ideologického marasmu. Námětem některých děl byly palčivé problémy
nedávné i současné společnosti či ještě nedávno tabuizované skutečnosti. Renomé
ve filmové tvorbě si získal Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech, kterého
se každoročně účastnili významní filmoví tvůrci. 16
Sdělovací prostředky jako tisk, rozhlas a televize měly v této době velký význam
na společnost a změnily od roku 1963 obsah i formu své činnosti. Byly přitažlivější
a zabývaly se dosud tabuizovanými tématy jako např. životní styl v západních zemích.
Informovaly o veřejném mínění, které bylo často kritické k současnému systému. Proud
této kritiky ovlivnil politickou atmosféru a přispěl k oslabení pocitu strachu. Velmi
aktivní roli v tomto procesu hráli novináři. Ti požadovali odstranění cenzury zákonem.
Na stránkách některých novin a časopisů (Literární noviny, Kulturní život, Tvář či
Mladý svět) se množily články, jejichž obsah se lišil od oficiální ideologie. V rozhlase
i v televizi přibývalo pořadů, které se stávaly předmětem sporů a zákroků ideologického
oddělení ÚV KSČ.17
V tomto období vznikly v Praze první profesionální beatové skupiny Mefisto a Olympic
a více než 150 amatérských „twistových“ a „bigbeatových“ kapel. Mezi oblíbené
zahraniční rhythm and bluesové kapely patřili Rolling Stones nebo Manfred Mann.
__________
16 BÍLEK P., ČINÁTLOVÁ B. Tesilová kavalérie: Popkulturní obrazy normalizace.
Praha: Pistorius & Olšanská, 2010. ISBN 978-80-87053-44-7.
17 VLČEK, T. Totalita.cz. Copyright © 1999 – 2013. Tomáš Vlček.
Dostupné z: http://www.totalita.cz

- 16 -

Evropou se šířila tzv. „twistová vlna“. Symbolizovala vzrušivou údernost a nezbytné
inspirační a technické zázemí nastupující hudby.

2.2 Počátky big beatu na Rakovnicku

„Jestlipak víte, že už i Rakovník má svoji twistovou skupinu, čili jak se říká bigbít? Jó?
Ano, takže se tím přiřadil ke všem větším městům naší republiky. Nepovídejte! Fakt.
A kdo...jako... o koho vlastně jaksi... kráčí? Opravdu, o koho vlastně jde? O chuligány
(jak se jim říká) nebo o něco mezi... či dokonce...? Rakovnická twistová skupina
se skládá z pěti kytaristů, saxofonisty, bubeníka a klavíristy. Nehrají pod žádnou
hlavičkou, zkoušejí v parku. Vede je jakýsi Matyásko, který rovněž zpívá.
Zdá se, že o ně totiž nikdo nemá zájem. Ani Svaz mládeže a Osvětová beseda, ani žádný
ze závodů. Vlastně zájem projevují. Říkají: ,S těmi chuligány by se mělo něco dělat,
už se slízají a drnkají na kytaru po parku.‘ Ono to není jen tak, dát pár kluků (kteří
kromě chuti nic neznají) dohromady tak, aby se to dalo poslouchat, sehnat repertoár
a cvičit jako psanec – v parku, protože do sálu je nikdo nechce pustit. Dnes, když chtějí
někde vystupovat, musí podstoupit trnitou cestu za členy VB, jinak by to žádný vedoucí
sálu nepřenesl přes srdce. Při nedávném letním karnevalu v Dělnickém domě je pěkně
přivítal vedoucí Merkuru Ota Pihrt, propůjčil jim rozhlasovou aparaturu, bubny.
To všechno ne proto, že bude legrace, že budou chvíli hrát zdarma za ně, ale proto,
že mladým lidem rozumí, že zná současný směr taneční hudby, že je muzikant. Pravda,
kluci napodobují z valné části program Luxemburku, ale je to jejich vina nebo spíše
zásluha, že začali sami alespoň s něčím? A pak říkám z velké části, protože mezi těmito
skladbami byste mohli slyšet i jiné – vlastní. Opravdu se nenajde nikdo v celém
Rakovníku, kdo by jim podal pomocnou ruku?“18
Tento článek, který napsal novinář Ivo Mička byl otištěn na stránkách Rozvoje
17. srpna 1967 a je první zmínkou o rakovnickém rocku. Ivo Mička byl novinář, který
měl k mládeži pochopení a dokázal se jí zastat.
__________
18 MIČKA, I. Rakovnický rock. Týdeník Rozvoj. Rakovník, 17. 8. 1963.

- 17 -

2.2.1 První bigbeatová kapela Jantar

Vznik první rakovnické rockové skupiny s názvem Jantar se datuje k lednu roku 1963.
V dubnu téhož roku podstoupila skupina první kvalifikační zkoušky. Ani ty jí však
neotevřely cestu do světa „velké pop music“, jak vyplývá z výše citovaného článku
pana Mičky. Situace se trochu zlepšila v roce 1964, kdy skupina zkoušela a hrála
v n.p. TOS Rakovník a pravidelně účinkovala v „Hrátkách mládeže“, které na jaře 1964
začal pořádat Klub mládeže v Rakovníku. O něm se píše v týdeníku Rozvoj 11. dubna
1964 pod titulkem „Hrátky bez piva“.
„V Domě osvěty v Rakovníku je rušno. Co se děje? Vždyť je čtvrtek, tak proč ta hudba?
Sál je plný mládeže. Mladí na jevišti, mladí v hledišti. A ve výčepu marně čekají půllitry
s vadnoucí pěnou. První hrátky mládeže. Kdo měl tu odvahu se do nich dát? Z plakátů
se dovídáme, že je to Klub mládeže spolu s městským výborem ČSM... Mládež se na nich
bavila zcela bezprostředně. Tleskala vtipným aforismům a čtyřem soutěžícím přála
lízátka, do kterých se po urputných bojích s chutí zakousli. Líbila se hudba i estrádní
pásmo vojáků, a když si s nimi vyměnil místo big beat s temperamentním přednesem
a několika skladbami z repertoáru Beatles, přidalo se na potlesku. Jantar 63 – šest
mladíků do dvaceti let, v kalhotách do zvonu a černými brýlemi na očích. Nejsou tak
sehraní, jako jejich vojenští kolegové, ale... první akordy a každý se usmívá.“ 19
Jantar neměl z počátku svého zřizovatele, později se jím stal podnik Autobrzdy.
Repertoár tvořily známé písně skupiny Shadows. Devadesát procent instrumentálek,
pak hráli klasický rock and roll. Jako první začali zapisovat texty do not, což byla
ojedinělost – to se pak dědilo. Příklad Jantaru a ohlas jeho vystoupení mezi rakovnickou
mládeží podnítil další bigbeatové nadšence k zakládání nových skupin.

2.2.2 Termiti

V druhé polovině roku 1962 se shodou náhod sešla v jedné třídě prvního ročníku
tehdejší Střední všeobecně vzdělávací školy v Rakovníku - SVVŠ (dnešní gymnázium
Zikmunda Wintra) skupina dvanácti chlapců, z nichž šest hrálo nejméně na jeden
__________
19 MIČKA, I. Hrátky bez piva. Týdeník Rozvoj. Rakovník, 11. 4. 1964.

- 18 -

hudební nástroj. Vedle kytary se jednalo o klavír, trubku, harmoniku a dokonce
o baskřídlovku.
Po absolvování prvního ročníku vznikla na podzim roku 1963 myšlenka, založit třídní
hudební skupinu a tak na stupínku s klavírem se začala scházet skupina žáků, ve které
nechyběli Jaroslav Chudoba (klavír, harmonika, kytara), Vítek Široký (kytara),
Josef Kraus (kytara, klavír) a i další hudebně nadaní žáci. Hráli pro sebe a spolužáky,
neměli mimo akustické nástroje žádné vybavení a jednalo se spíše o recesní seskupení.
První nastudovaná skladba byla oblíbená píseň tehdy již zavrženého J. V. Stalina
s názvem Sulika s ruským textem. V té době však Beatles začali zvukově pronikat
i do naší země skladbami Please, Please Me, From Me to You, Twist And Shout,
She Loves You, Do You Want To Know A Secret, I Want To Hold Your Hand,
což kapelu inspirovalo. 20
Josef Kraus popisuje, jak si kapela sehnala aparaturu: „Někde ve škole se našly bicí
nástroje, Vítek si vlastnoručně vyrobil elektrickou kytaru a zesilovač. Mimochodem
ta kytara z důvodů, které jsem dodnes nepochopil, hrála výborně a ladila. Obstarala se
další elektrická kytara tuzemské výroby pro Jardu (byla hrozně těžká) a s ohledem
na to, že bez basy to nejde, koupil jsem si basovou kytaru. Reproduktory jsme si rovněž
vyrobili tak, že jsme koupili prázdné skříně od tehdy největších vyráběných
rozhlasových přijímačů, do kterých jsme namontovali koupené reproduktory, které byly
schopné vydat dostatečný hluk. Chyběl nám však ještě jeden zesilovač, který si Vítek
vypůjčil od MNV Křivoklát. Stojan na mikrofon i s mikrofonem se rovněž někde našel
a v tom okamžiku nám narostlo sebevědomí. Získali jsme z vedlejšího ročníku téže školy
dalšího našeho spolužáka - Sašu Plesku, který, i když byl v našich očích
multiinstrumentalista, byl z nás nepochybně nejlepší na bicí nástroje a svými hudebními
schopnostmi nás významně posunul vpřed. A právě v tento okamžik vznikla na tehdejší
dobu ta výjimečná situace, že se sešli čtyři nadšenci, všichni znali noty a byli schopni
podle nich hrát na své nástroje a navíc, Vítek uměl velmi dobře anglicky, což bylo
na šedesátá léta minulého století něco zcela mimořádného. Mohli jsme proto převzít
skladby našich vzorů – Beatles a prezentovat je co nejvíce v podobě, v jaké je hrála
__________
20 BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU. Lišany: Martin Rajchl, 1997. ISBN 80-902320-0-0.

-19 -

tato fenomenální skupina. Jak se ukázalo, mělo svůj význam i to, že Vítek složil svojí
první instrumentální skladbu ,Harém šejka Aliho‘.“ 21
V té době se nedalo jako kapela samostatně veřejně vystupovat. Skupina musela hrát
v rámci vystoupení místního orchestru nebo školního vystoupení. Kapelu někdo jako
školní kytarovou skupinu (v té době bez jména) přihlásil do krajské soutěže podobných,
tehdy již beatových skupin, která se odehrála v Mělníku. Tam se kapela necítila být
favority, neboť v soutěži mimo jiné vystupovaly technicky výborně vybavené skupiny,
které měly vysoké sebevědomí. Došlo k nečekanému nadšení, když rakovnickou kapelu
porota vyhlásila za vítěze a pozitivně hodnotila vlastní skladbu i celkový projev.
Po tomto vítězství následovala přehlídka vítězů krajských soutěží ve více „uměleckých“
oborech ve Vlašimi, kam skupinu škola vyslala. Hrálo se v divadle a pořad moderovala
tehdy známá filmová hvězda Hana Brejchová.
V tom okamžiku si kapela uvědomila, že má v repertoáru tolik skladeb, že se může
odvážit vystoupit na veřejnosti a zahrát dokonce za peníze (maximální výdělek
pro skupinu činil 400,- Kčs za večer). Kapela si zahrála několikrát na čajích
v Dělnickém domě v Rakovníku před vyprodaným sálem. V té době se ukázala
marketingová potřeba mít jako skupina svůj název. Chlapci se bez problému shodli
na Termitech s tím, že tomu nepřikládali žádný zásadní význam. V okamžiku, kdy
začali více vystupovat na veřejnosti, Sašu Plesku vystřídal Ladislav Skoupý. Blížil se
konec školy a maturita. Termiti odehráli myslivecký ples v Křivoklátu v hotelu Sýkora,
koncert v sokolovně také v Křivoklátu, tancovačku v Malinové a spolu s orchestrem
Melodie i máje v Lišanech.
V roce 1964 a první polovině roku 1965 neměli Termiti na Rakovnicku prakticky
žádnou konkurenci, která by dokázala mít v repertoáru cca 20 skladeb od Beatles dobře
zahraných a skutečně anglicky odzpívaných. S ohledem na to, že vystupovali
i na venkovských tanečních zábavách, nezbylo jim nic jiného, než hrát všechno,
co si lidé přáli. Stále ale vítězil beatový repertoár nejenom z dílny Beatles. 22
__________
21 PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Josefem Krausem 15. 11. 2012.
22 BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU. Lišany: Martin Rajchl, 1997. ISBN 80-902320-0-0.

- 20 -

Konec Termitů byl jasně dán maturitou a odchodem na studia tří jejích členů v létě
1965. Vítek Široký odešel do Žiliny, kde pokračoval ve své hudební kariéře se skupinou
Sirius a Josef Kraus s Jardou Chudobou do Prahy.
Josef Kraus vzpomíná na poslední vystoupení: „Když se tehdy naše třída III.B loučila
před maturitou se školou, nastudovali jsme ve sklepích školy spolu s kamarády ze třídy
hrajícími na dechové nástroje smuteční pochod, se kterým jsme chtěli projít náměstím
v Rakovníku až k tehdejšímu Okresnímu stavebnímu podniku. Při nacvičování
ve sklepích nás patrně uslyšel zástupce ředitele Sláva Vachtl a sestoupil k nám
s otázkou, zda-li víme, co hrajeme. Odpověď byla jasná – smuteční pochod. To on také
věděl, ale věděl i to, že to je slavný ,Pochod padlých revolucionářů‘, jehož produkce
při recesním loučení se školou by nám mohla ublížit. Velmi mírně nás v našem zájmu
požádal o změnu repertoáru. To pro nás nebyl problém a je to dalším důkazem, že naše
hudební existence spojená se střední školou, byla možná, jak jsem již uvedl, i díky
osvícenosti a neuvěřitelného pochopení tehdejších kantorů.” 23

2.2.3 Další bigbeatové kapely přibývají

V roce 1964 vznikla skupina The Blue Cancers. Jedna z talentovaných skupin se začala
v roce 1965 formovat také v národním podniku Autobrzdy při jeho Závodním klubu
ROH a říkali si Smolaři. Hlavní postavou nové skupiny byl sólový kytarista Jaroslav
Grinc. Dalšími členy kapely se stali doprovodný kytarista Jindřich Průcha, bubeník
Zdeněk Havelka a sóloví zpěváci Vilma Zusková a Jaroslav Hejda. Byl to Grinc,
kdo vymyslel název Smolaři a kdo určoval repertoár. 24
Vedle stávajících Termitů založil v roce 1964 na SVVŠ Michal Pleska další beatovou
skupinu, orientovanou na „mersey sound“. Ve školní kronice i na stránkách Rozvoje
je nazývaná jako „Kytarová skupina SVVŠ Rakovník“. Zde se vedle Michala Plesky
objevili také Milan Tyburec a Milan Horník. Ti v druhé polovině šedesátých let sehráli
v historii rakovnického rocku významnou úlohu. Čtvrtým členem skupiny byl bubeník
Jiří Lukáš.
__________
23 PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Josefem Krausem 15. 11. 2012.
24 BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU. Lišany: Martin Rajchl, 1997. ISBN 80-902320-0-0.

- 21 -

Po maturitě původních hudebníků přišli v roce 1965 na jejich místa mladší kolegové
a zvolili si nový název Šmidly Boys. Zdědili nejen skromnou aparaturu, ale také většinu
repertoáru – Beatles, Shadows, Rolling Stones, z našich pak hlavně Olympic a Mefisto.
Přínosem Termitů a Šmidly Boys, vedle propagace rockové hudby, byla skutečnost,
že v jejich řadách působili hudebníci, žijící mimo okresní město (Široký, Kraus a Cedl
byli z Křivoklátu, Beneš z Lubné, Laun z Lužné a Novák z Hořesedel). Tak byl
vytvořen předpoklad rozšíření rocku i na rakovnický venkov. To se potvrdilo v červnu
1967, kdy členové Šmidly Boys odmaturovali a přesunuli své působiště mimo
Rakovník. Nejprve působili pod novým názvem Repettens Group v Křivoklátu
a v Lubné a na přelomu šedesátých a sedmdesátých let jako The Foolmen střídavě
v ODPM v Rakovníku a Roztokách.
V roce 1966 vznikla skupina The Farmers. V Novém Strašecí byla v roce 1967 založena
kapela The Stars s kytaristou Milanem Šteruským. 25

2.2.4 Fenomén rakovnického big beatu – Mandragora, předchůdce Brutusu

V roce 1966 odešel ze skupiny Smolaři kytarista Grinc, kapela ale začala stagnovat.
Smolaři stáli před zásadními personálními změnami. Doprovodný kytarista Jindřich
Průcha a sólový zpěvák Jaroslav Hejda zůstali na svých postech. Dosavadní bubeník
Zdeněk Havelka se ujal sólové kytary, z Kytarové skupiny SVVŠ přišel baskytarista
a zpěvák Milan Tyburec a za bicí nástroje usedl Václav Matějka. Příchodem Milana
dostalo všechno vyhraněnější formu a repertoár Smolařů začal stavět na tehdy
progresivním stylu rhythm and blues.
Smolaři zkoušeli hlavně v Domě osvěty. Na počátku roku 1966 zformoval
Jaroslav Grinc novou skupinu, v níž vedle něj hráli Ivan Mikšovic na doprovodnou
kytaru, Vladimír Lankaš na baskytaru a Libor Laun na bicí nástroje. V prosinci oznámil
Grinc Smolařům, že si bere zpět pro svou kapelu název Smolaři, protože ho vymyslel
a má na něj autorské právo. Ve skutečnosti šlo zřejmě především o to, že název Smolaři
byl mezi rakovnickými bigbeatovými fanoušky známý a Grinc se domníval, že se s ním
__________
25 BEDNAŘÍK, T. Je to jenom rock and roll. Rakovník: Vydavatelství RAPORT, 1994.

- 22 -

jeho nová skupina snáze uchytí. Opak byl ale pravdou. Grincova nová kapela
se po několika měsících definitivně z rakovnické rockové scény ztratila. 26
Původní skupina byla náhle postavena před nutnost změnit svůj název. Po usilovném
přemýšlení o novém názvu kapely zvítězil nakonec návrh Milana Tyburce, aby se
skupina pojmenovala Mandragora. Stalo se tak v posledních dnech roku 1966 cestou
z vinárny Dělnického domu.
Kmenovou sestavu první Mandragory tvořili tehdy devatenáctiletí chlapci: Zdeněk
Havelka (sólová kytara), Milan Tyburec (basová kytara/zpěv), Jindřich Průcha
(doprovodná kytara) a Václav Matějka (bicí nástroje). Jako hosté si s nimi občas zahráli
a zazpívali i Miloš Hejduk (saxofon), Michal Pleska (kytara) a Jaroslav Hejda (zpěv).
Považovali se za průkopníky Rolling Stones, Animals a dalších "neBeatles" vzorů.
První zkoušky Mandragory probíhaly v bytě Jindřicha Průchy. Zkoušelo se bez
aparatury, jen basa a sólová kytara byly propojeny přes rádio. 27
Je pět věcí, se kterými se musela každá česká bigbeatová skupina v šedesátých letech
potýkat: nástroje, aparatura, zkušebna, shánění nahrávek, textů a not světových hitů
a konečně možnost vystupovat na veřejnosti. Výjimkou nebyla ani Mandragora. Co se
týká nástrojů a aparatury, v té době byla nabídka na trhu značně omezená. Na začátku
roku 1967 byla k sehnání kytara (španělka) gibson, kontrabas a bicí. Finance na pořízení
kvalitnější aparatury nebyly, protože členové kapely měli čerstvě vystudovanou střední
školu a žádné zaměstnání. Takže zesilovače si vypůjčili nebo podomácku vyráběli,
reproduktorové bedny taktéž, bicí a mikrofony - bakelitové trojúhelníky, tzv. sýry - byly
vypůjčené. Nástroje se lišily kvalitou, podle toho, komu se co podařilo sehnat.
Dalším problémem bylo, kde zkoušet. V bytech se zkoušet přestalo. Důvodem byl hluk,
který obtěžoval ostatní členy rodiny. Několikrát Mandragora zkoušela v loutkovém
divadle, pak ji bylo umožněno zkoušet v Domě osvěty. Ani to dlouho nevydrželo,
protože bylo velmi nepříjemné stěhovat těžkou a komplikovanou aparaturu po každé
zkoušce pryč. Neustále se improvizovalo, každou chvíli se něco rozbilo. Příprava
aparátu trvala běžně i dvě hodiny. Oblíbenou pomůckou při přípravě aparatury byla
pájka, neustále se něco pájelo nebo propojovalo. Na jeden zesilovač byly napojeny
__________
26 BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU. Lišany: Martin Rajchl, 1997. ISBN 80-902320-0-0.
27 PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Tomášem Bednaříkem 18. 12. 2012.

- 23 -

všechny kytary včetně mikrofonů "sýrů." Dalším místem pro zkoušky kapely se brzy
stala místnost ve Vysoké bráně. Občasný host hry na saxofon Miloš Hejduk měl totiž
od Vysoké brány klíče. Byl členem radioklubu, který měl v nejvyšší místnosti
nad ochozem své zařízení. Místnost byla prázdná, měla tři zásuvky a dala se zamykat.
Od okolního světa ji oddělovaly dvoumetrové zdi. Na Vysoké bráně také vznikla první
nahrávka Mandragory. Pořídila se při jedné ze zkoušek a nahrála se na magnetofon
Tesla B4, tzv. „bé čtyřku“.28

2.3 Tvorba repertoáru

Pro hudebníky bylo obtížné dopracovávat se k textům a harmoniím písniček Beatles
a jiných tehdejších idolů - v porovnání s dnešní internetovou dobou. Nejenže texty
a noty nebyly v Československu vydané v době, kdy se písně staly populárními, ale
nebyly k dostání z mnoha dalších důvodů - z distribučních, finančních a v neposlední
řadě politických. Rock and roll a big beat se považovaly za dekadentní hudbu
zahnívajícího kapitalismu.
Kapely měly k dispozici jedinou možnost: po večerech poslouchat hudební programy
na středních vlnách rádia Luxemburg, které vysílalo od 22:00 do 5:00. Za kolísavého
příjmu, někdy spojeného s rušením, snažit se zachytit text, melodii a harmonii písničky.
To vše pak nějakým způsobem zaznamenat na magnetofon Sonet Duo. Následně se pak
přetáčela páska s nekvalitní nahrávkou a snažilo se v tříšti zvuků zachytit správná slova
a akordy. Kytarista Termitů Vítek Široký vysvětluje, jak se pak text písní
zaznamenával: „Často se stávalo, že se zaznamenalo něco, co sice znělo vysloveně tak,
jak to mělo znít, ale když by se ta slova doslova přeložila, vyšly by hrozné popleteniny.
Například jsem ve svém zpěvníku z té doby našel vybledlý ručně psaný záznam písně
Misery (v překladu Trápení) od Beatles. Když by ta slova byla doslova zpětně
přeložena, zněla by (lidem rozumějícím angličtině) takto:
,Ó ona se ke mně chovat špatně, jsem široký člověk, který nikdy plakat
Svět je léčení mě špatný bídu, ztratil jsem ji teď na břehu
__________
28 BEDNAŘÍK, T. Je to jenom rock and roll. Rakovník: Vydavatelství RAPORT, 1994.

- 24 -

Chci slyšela více, je to pryč bát, bída.‘
…dovedete si představit, jaký by to byl trapas, kdyby se mezi posluchači vyskytl někdo
anglicky rozumějící. Ale to vůbec nevadilo. V té době byla povinná ruština a anglicky
umělo okolo nás tak mizivě málo lidí, že riziko prozrazení bylo zanedbatelné.“ 29
Obvyklé také bylo, že hudebníci shromažďovali materiály z časopisů a půjčovali si je
mezi sebou. V omezeném množství se daly sehnat i gramodesky. Na posledních pěti
stranách časopisu „Repertoár malé scény“, který se zabýval divadlem a populární
hudbou, byly noty a ukázky písní. Od roku 1966 se objevovaly notové zápisy a texty
písní i v časopisu „Mladý Svět“. V týdeníku „Československý rozhlas“ se na konci
objevovala otištěná písnička. Vlastní tvorba neexistovala. Kapely byly vděčné za to,
když si ve 20 minutové přestávce orchestrů mohli zahrát jen tak pro radost. Stejně tak
neexistovaly samostatné taneční zábavy. Spíš se hrálo po sklepích, ne veřejně
(90 % na zkouškách, 10 % veřejně).

2.4 Aparatura

Tehdejší člen kapely Termiti – Alexandr Pleska popisuje, s jakými hudebními nástroji
hráli a jak se aparatura v této době montovala: „Před jedním vystoupením Vítkovi
shořely repráky Tesla ARO vymontované z kinosoustavy a instalované do skříně
od radia Filharmonie, která byla k dostání ve výprodeji. Koncipoval dopis do továrny
ve Valašském Meziříčí, že se reproduktory velmi osvědčily, a že objednává opravu.
Reproduktory měly třmenový magnet se silným sycením v mezeře. Byly na českém trhu
výjimečné a samozřejmě nedostupné. Přes zesilovač od pana Zubalíka z radiotelevizní
opravny Rakovník to mělo stejný zvuk jako Vox AC30. Koncové lampy byly stejné,
2xEL84, akorát v tom zesilovači od pana Zubalíka byl výstupní transformátor z rádia
Tábor. V basové bedně taky od radia Filharmonie měl Pepa Kraus reprák ARO711,
byla to první opravdu basová bedna v Rakovníku. Hráli jsme písničky od Beatles,
na které Vítek opsal slova. Hlavní hitovkou byla ,The hippy hippy shake‘, tu jsme se
__________
29 PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Vítkem Širokým 10. 11. 2012.

- 25 -

naučili podle jedné z nahrávek z radia Luxembourg, které jsme poslouchali každý
večer.“ 30

2.5 Vystupování s orchestry

Zaběhlý systém pořádání tanečních zábav neumožňoval bigbeatovým kapelám dostat
se k veřejnému vystupování. V Rakovníku byly v druhé polovině šedesátých let
tři velmi dobré taneční orchestry - Merkur, Melodie a Orchestr Jožky Fencla (pozdější
Luxor). Jediná možnost jak si zahrát, bylo připojit se k orchestrům. Navíc v řadě
okolních obcí působily dechové orchestry, které svůj žánr hrály obstojně. Všechny
termíny, kdy se vyplatilo pořádat tzv. tancovačky, byly víceméně těmito kapelami
rozebrány. Začínající kapely však hrát chtěly. Milan Tyburec z Mandragory vzpomíná
na příhodu z vystoupení z Panošího Újezdu: „Chlebíček jsme jim zkraje snad ani
neujídali, protože oni měli dopředu nasmlouvané všechny kšefty a taky na ně
do ,Dělňáku‘ nebo do ,Osvěťáku‘ chodili tanečníci převážně střední a starší generace.
Každou neděli byly pořádány taneční čaje, kde sis mohl za bůra od osmnácti
do dvaadvaceti hodin zatrsat. Pamatuju si, že ať hrál kdokoliv, vždycky byl ,Dělňák‘
plnej. Někteří kapelníci měli pro nás zkraje pochopení. Když šli o přestávku na večeři,
nechali nás na část aparatury jejich orchestru zahrát několik kousků. Jenže když
při párku slyšeli, že nám publikum fandí skoro víc než jim, tak se jejich ochota postupně
zmenšovala. Vzpomínám si na jednu hru v Panoším Újezdě, ta byla obzvláště vypečená.
Hrála tam kapela ze sousedních Slabec, kterou řídil pan Leitner. Protože to byla
dechovka, tak nás místní omladina pozvala s tím, že je to s kapelníkem dohodnutý.
Když jsme ale dorazili na místo, kapelník se k nám choval dosti nepřívětivě. Pro tehdejší
dechovkáře už taneční orchestr byla moderna, natož big beat. Vezli jsme tam část naší
aparatury linkovým autobusem. Když nastal čas přestávky a dechovka šla na večeři,
nastoupili jsme my. V celém sále tamního kulturního domu byly dvě zásuvky. Do jedné
byl zapojen nezbytně nutný větrák, druhou jsme chtěli použít my. 220V tam ale rozhodně
nebylo. Když jsme zapnuli naši aparaturu, začalo se nejdřív kouřit ze zásuvky, potom
ze zdí, najednou to řachlo a bylo po všem. Vypálili jsme to až někam k Ervěnicím.
__________
30 PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Alexandrem Pleskou 15. 12. 2012.

- 26 -

Dědkům vystydly řízky, pořadatelé na nás pustili psy a my si to mířili rychle
k Rakovníku. O něco lepší to bylo za několik týdnů v Senomatech. Bylo tam sice málo
místa, byli jsme namačkaní v koutě, ale odehráli jsme celou produkci.“ 31
Jak se takový repertoár studoval: „Sehnat tehdy v českých zemích notový a textový zápis
bylo nemyslitelné. Mandragora měla do vystoupení dva nebo tři dny. Dnes už nevím
kdo, ale někdo z kapely přinesl na předposlední zkoušku superhit Rolling Stones
,Walking The Dog‘. Hned padlo rozhodnutí nacvičit tuto poměrně jednoduchou píseň
a co nejdříve s ní vystoupit. Jednoduchá byla, ale jen na první poslech. Při bližším
ohledání jsme zaregistrovali na tehdejší instrumentální úroveň našich kytaristů těžko
reprodukovatelné sólo Keitha Richardse a hlavně zcela nesrozumitelný text. Tedy
s přihlédnutím k našim značně omezeným znalostem anglického jazyka a praktické
nemožnosti sehnat originální text v písemné podobě. Přeložit se dalo pouze ono známé
hvízdání mezi slokami. Motor kapely Vašek Matějka však nesložil zbraně a přes značně
skeptické výrazy zbývajících členů skupiny vynesl ortel: ,Sólo se Zdeněk naučí přes noc
a já ve stejnou dobu dešifruju ten text. Ráno ti ho přinesu a ty se ho naučíš do zítřejšího
večera. Večer bude zkouška a pozítří premiéra.‘ K mému zděšení svoji hrozbu splnil
a druhý den časně ráno mi text donesl. Ten foneticky i rytmicky splňoval elementární
kritéria pro lidské hlasivky a dokonce i z časového hlediska pokrýval trvání onoho hitu.
Text vypadal takto: ,Bídl bén twistn blek / selkn tek sao deln peek / a hou dzipt tous / šis
fokn nidl éjest šikén sfou / wokn dog / van džestn vokn dog / jeptn tono haue twist /
a šulju haue wokn dou /‘ atd. Jistě si dovedete představit, jak obtížné bylo naučit se
za pár hodin tuto směs vietnamštiny, turečtiny, finštiny, maďarštiny, to vše proloženo
několika výrazy z dialektu západní větve Apačů. Ale povedlo se, stihlo se, skladbu jsme
v termínu přednesli a měla úspěch. Zařadila se k perlám našeho repertoáru.
Mimochodem, sólo Zdeňka Havelky bylo skvělé a nadčasové.“ 32
První samostatné (celovečerní) vystoupení absolvovala Mandragora na Zvíkovci v létě
roku 1967. „Na Zvíkovec jezdím od dětství na chatu, a tak jsem v restauraci U slunce
sjednal s tehdejším pořadatelem - požárníkem samostatnou hru naší skupiny. Dnes se
v této hospodě hraje big beat přes léto takřka každou sobotu. Ale tehdejší naše show
__________
31 BEDNAŘÍK, T. Rozhovor s Milanem Tyburcem, 1992.
Osobní archiv T. Bednaříka, Roztoky u Křivoklátu.
32 Tamtéž.

- 27 -

byla v tomto žánru absolutně první. Přítel Jiří Polák nám namaloval několik plakátů.
Co kus to originál. Vylepili jsme je ve Slabcích, Skryjích a v dalším blízkém okolí
Zvíkovce. Bohužel se žádný nedochoval. Aparaturu nám tehdy přivezl další kamarád
Karel Müller aerovkou 30. Z Rakovníka s námi jelo několik fanoušků a přátel.
Pod zvíkoveckým mostem si postavili stany a čekalo se na zahájení produkce. Sešla se
na tehdejší dobu monumentální návštěva, všichni byli správně nažhavení. Co jsme jaksi
opomenuli byl fakt, že v zaplněném výčepu téhož hostince sedí nad kartami místní
štamgasti převážně starší generace, nemající o našem repertoáru ani potuchy. Nastala
hodina H. Vystoupení jsme zahájili jako vždycky stounovským ,Satisfaction‘. Docela to
makalo. Karbaníci, kteří se s takovým hlukem ještě nikdy nesetkali, z toho ale dostali
šok. My jsme hráli jako o život a ti vedle ve výčepu přicházeli pomalu k sobě. Když se
ubezpečili, že jsou skutečně ve své hospodě, rozrazili dveře a snažili se nás přeřvat.
Chtěli jsme dohrát skladbu, ale oni začínali mít navrch. Protože to bylo v nejslavnějších
dobách socialistické vesnice a tito soudruzi měli v obci rozhodující slovo, neměli jsme
proti nim žádnou šanci. Byli jsme kategoricky seznámeni s faktem, že pokud okamžitě
nezměníme repertoár a nesnížíme hlasitost, tak nás vypráskají rozporkami. Kompromis
se nakonec našel. Naštěstí byl s námi Michal Pleska, všestranný muzikant. V té době
suploval v hudební škole ve Slabcích a navíc hrál na trubku u Jožky Fencla. A tak sálem
zazněly lidové písně a spokojení soudruzi začali zase rozdávat karty. Nakonec se
nechali vlastními dětmi obměkčit a nám bylo dovoleno střídat lidovky s big beatem.“ 33
Soumrak první sestavy Mandragory nastal na podzim téhož roku. V říjnu 1967 odešli
na vojnu Milan Tyburec se Zdeňkem Havelkou a Jindřich Průcha se odstěhoval
z Rakovníka na Slovensko. V roce 1967 se zformovalo nové složení skupiny
Mandragora. Tvořili jej Ivan Mikšovic, Libor Laun a Vladimír Lankaš. Dále přišli
zpěváci Jiří Röll a Zdeněk Steidl, kteří měli zkušenosti z účinkování v místních
tanečních orchestrech a začínající - sotva šestnáctiletý - baskytarista Vlastimil Beneš.
Bylo třeba postavit nový repertoár. Proto začala kapela intenzivně cvičit ve Vysoké
bráně. Na začátku února 1968 odešel Vladimír Lankaš. Doprovodné kytary se ujal
Miloslav Černý.
__________
33 BEDNAŔÍK, T. Rozhovor s Václavem Matějkou, 1994.
Osobní archiv T. Bednaříka, Roztoky u Křivoklátu.

- 28 -

3

OBDOBÍ 1968 - 1969

3.1 Situace na Rakovnicku

Roky 1968 a 1969 lze díky příznivému politickému a společenskému klimatu, v němž
byly načas uvolněny páky úřední byrokracie, nazvat „rájem“ rockové hudby v českých
zemích a obdobím „relativní svobody“. Jejím centrem byla Praha, kde byly pořádány
velké beatové festivaly a pro amatérské skupiny Beatsalóny. Vyšly první domácí
LP desky s rockovou hudbou (Olympic, Matadors, Blue Effect, George and Beatovens),
o perspektivní kapely se začal zajímat rozhlas a redakce připravující programy
pro mládež. Do Československa pronikla filozofie kalifornských hippies. „Make Love –
Not War“ bylo heslem československých teenagerů konce šedesátých let. 34
Nejinak tomu bylo i na Rakovnicku. Sami muzikanti na něj rádi vzpomínají. Rakovničtí
obyvatelé začali město přezdívat “České San Francisco”. Jen v okresním městě hrálo
okolo 10 kapel. Ideologické orgány neměly takovou moc a zbytečně nikoho nekáraly
a nedělaly problémy. Nejčastěji se hrálo v Dělnickém domě a v Domě osvěty.
Přehrávky byly jen formální záležitostí. Pořádaly se vyloženě samostatné bigbeatové
zábavy, které začínaly ve 20:00 a končily o půlnoci, kdy pořadatelé nekompromisně sál
zavřeli. Nacvičený repertoár vystačil maximálně do 22 hodin, takže se pak písně
opakovaly. Fanouškům to však nevadilo.35
Dozor nad hudebním polem Rakovnicka měl hlavní ideologický orgán - Odbor kultury
Okresního národního výboru (OK ONV). Kapelami se zabýval metodik pro muziku,
který měl přehled o veškerém dění. Přímo ve městě Rakovník spolupracoval s odborem
kultury městského národního výboru (OK MěstNV). Odbory kultury spadaly
pod ideologické oddělení Okresního výboru Komunistické strany Československa
(OV KSČ). Oddělení řídil ideologický tajemník, který měl pravomoc dávat příkazy
__________
34 LINDAUR, V., KONRÁD, O. Bigbít. Praha: Albatros, 2010. ISBN 978-80-259-0023-9.
35 CHADIMA, M. Alternativa: Svědectví o českém rock´n´rollu sedmdesátých let.
Praha: Host, 1992. ISBN 80-85233-11-8.

- 29 -

a zákazy. Odbory kultury ONV a MěstNV měly pod sebou dvě kulturní instituce –
Okresní kulturní středisko a Městské kulturní středisko. Pokud muzikanti vyloženě
neprovokovali ideologické orgány, mohli bez problémů veřejně vystupovat. 36
Každá střední škola měla svou kapelu. Zemědělská škola Farmers, gymnázium
Mandragoru, atd. Mezi kapelami fungovala tzv. kamarádská spolupráce. Pokud někdo
onemocněl, tak rád vypomohl muzikant z jiné kapely, než aby se vystoupení úplně
zrušilo. Do Rakovníka rádi zajížděly profesionální kapely jako Flamengo, Apollo Beat
Petra Spáleného, George and Beatovens, Olympic. Vzdálenost z Prahy do Rakovníka
nebyla tak velká a vystoupení v Dělnickém domě byla oblíbená a vyhlášená i za
hranicemi okresu Rakovník. Známé pražské kapely vystupovaly při česání chmele
v největší evropské chmelařské obci Kněževes, kde se střídali s rakovnickými. Na náves
odpoledne přijel valník, postavila se na něm aparatura a zábava tak mohla začít.
Oblíbené mezi mladými studenty se staly „Slavnosti černého a zeleného zlata“
(obrovská dvoudenní slavnost na ukončení dočesné), které se kryly s rakovnickým
posvícením.
Mandragora zařadila do repertoáru několik skladeb z beatlesovského alba
„Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club band“, a tak z pódií v Dělnickém domě,
Tylově divadle nebo Domě osvěty zněly písně Lucy In The Sky With Diamonds
nebo Good Day Sunshine. Během jara a léta roku 1968 absolvovala Mandragora ještě
řadu dalších úspěšných vystoupení. Václav Matějka si vzpomíná obzvlášť na jedno,
které se konalo v Domě osvěty: „Chtěl jsem hrát na vyvýšených praktikáblech, a tak
jsem dal k sobě čtyři rozvrzané stoly (jiné nebyly k dispozici) a přes ně položil dřevěnou
desku. Celé tohle monstrum jsem zamaskoval ubrusem. Těsně před začátkem hry jsem
na to chtěl vylézt, ale šláp jsem na roh desky a všechno převrhnul. Bicí souprava se
s rachotem zřítila a zavalila celé pódium. Naštěstí moje nástroje díky úpravám utrpěly
jen drobné šrámy. Největší strach o bicí soupravu jsem měl ale po okupaci v srpnu
1968, když jsem si ji šel odstěhovat z Vysoké brány domů. U brány stáli tři ruští vojáci.
Naštěstí to byli jen regulovčíci a měli na starosti jiné věci než mě. Ale sevřenou řiť jsem
stejně měl.“ 37
__________
36 BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU. Lišany: Martin Rajchl, 1997. ISBN 80-902320-0-0.
37 BEDNAŘÍK, T. Rozhovor s Václavem Matějkou, 1994. Osobní archiv T. Bednaříka, Roztoky.

- 30 -

Také Miloslav Černý vzpomíná na dvě epizody, které zažil s příslušníky sovětských
jednotek: „Krátce po okupaci jsme zkoušeli v ZV ROH Okresního stavebního podniku
ve Šmídově mlýně. V nedalekém Domě osvěty měli Rusové velitelství. Jednou jsem šel
na zkoušku a nesl kytaru zabalenou v pouzdře. Když jsem kráčel kolem ,Osvěťáku‘,
vyběhli sovětští vojáci, namířili na mě samopaly a já musel ukázat, co to nesu. Asi si
mysleli, že mám v pouzdře schovanou nějakou zbraň. Teď už na to vzpomínám
s úsměvem, ale tenkrát ve mně byla jen malá dušička.
O několik týdnů později jsme hráli v ,Dělňáku‘ na pravidelných středečních čajích.
Vystoupení bylo asi v polovině, když se otevřely dveře a do sálu vstoupil sovětský oficír.
Asi měl rozkaz kontrolovat místa, kde se scházela ve větším množství mládež. Jakmile
se důstojník objevil na place, začali lidi pískat. My jsme začali hrát tehdy populární
skladbu Beatles ,Back In the USSR‘. Lidi začali řvát nadšením a píseň provázel
mohutný potlesk. Oficír z toho byl pěkně vykulenej, protože vůbec nevěděl, co se děje.
Ostatní to pochopili dobře a naše gesto ocenili bouřlivými ovacemi.“ 38
Ani po srpnu 1968 tedy aktivita Mandragory neustávala. Začaly se v ní však
prohlubovat názorové rozdíly na charakter repertoáru. Ty na podzim téhož roku
přerostly v otevřené neshody především mezi bubeníkem Václavem Matějkou, který
prosazoval návrat k rhythm and bluesovému stylu, a zpěvákem Jiřím Röllem, zastáncem
umírněnějšího středního rockového proudu, byl obdivovatelem Toma Jonese
a Engelberta Humperdincka. Václav Matějka nechtěl, aby jejich společnými
rozpory trpěla celá kapela, tak raději odešel. Na jeho místo usedl dosavadní zpěvák
Libor Laun."39
Muzikanti z prvního uskupení Mandragory se spolu sešli ještě jednou - po dvou letech.
Ovšem už s novým názvem Pipe, Mick and two Havelux a s kytaristou Františkem
Havelkou místo Jindry Průchy. Muzikanti nacvičili starý repertoár a v listopadu 1969
vystoupili na přehlídce rakovnických bigbeatových skupin nazvané 2. Hit-show. „Bylo
to zdařilé vystoupení,“ vzpomíná Václav Matějka. „Oblékli jsme si nekonformní
oblečení a Milan Tyburec si nechal na pódium donést džbán s pivem, aby všem dokázal,
že má po něm skutečně pravý rockerský hlas. Během sól jsem seznamoval publikum
__________
38 BEDNAŘÍK, T. Rozhovor s Miloslavem Černým, 1995. Osobní archiv T. Bednaříka, Roztoky.
39 PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Tomášem Bednaříkem 10. 9. 2012.

- 31 -

s příběhy, který jsme zažívali s panem Ulmem, kterej bydlil v malým domku vedle
Vysoké brány. Show to bylo skutečně královský, ovšem ty následky. Nejvíc odskákal
naše vystoupení právě Milan. Starej pan Tyburec si přečetl v okresním týdeníku Rozvoj
článek redaktora Ivo Mičky, který podrobně referoval o dění v Tylově divadle
při zmíněné Hit-show. A protože si stále přál, aby Milan hrál hlavně fotbal, článek,
který končil slovy: ,…jen nevím, zda pan Tyburec byl Pipe či Mick‘, se mu asi příliš
nezamlouval. Navíc se domákl, že jeho syn měl napsaný název naší skupiny Pipe, Mick
and two Havelux na jeho světlém dvouřadovém svatebním saku. Milan nám popsal
otcovu reakci následovně: ,Fotr přišel domu, nemluvil, na otázky neodpovídal. Dlouho
chodil kolem stolu, pak popadl sirky, praštil s nima o zeď a řval: »Pipe, Miky, Havelux,
Blbelux, Pitomelux! Viděl už jsi snad někdy, aby Karel Gott hrál fotbal?!«‘ Ale Milan
si to asi stejně moc nebral. Když jsme se někdy sešli u něj doma, hulil a klepal popel
buď v pokoji na koberec nebo v kuchyni na gauč. Když Tyburcovi malovali, museli
nejdřív přijet popeláři.“ 40

3.2 Zvukařova zpověď

Za prvního zvukaře bigbeatové kapely na Rakovnicku je považován Zdeněk Košťál.
Muž, který jako první zasedl k mixážnímu pultu Mandragory. Stalo se tak právě v roce
1968.
„Od roku 1966 jsem pracoval jako mechanik v televizní opravně Okresního
průmyslového podniku v Rakovníku a svému kamarádovi Vlastíkovi Benešovi jsem čas
od času opravil nějaký ten porouchaný zesilovač. Byly to většinou vypůjčené přístroje
od různých organizací, např. od Jednoty, Svazarmu, Osvětové besedy atp., a většinou
se dlouho nepoužívaly. Jednoho dne v roce 1968 si přišel Vlastík Beneš pro opravený
zesilovač a s ním přišel i Michal Pleska. Vysvětlili mně, že je jim hloupé chtít pořád
ode mě něco zadarmo a jestli bych nechtěl dělat Mandragoře zvukaře. Že v zahraničí
ho má už každá skupina a Olympic v Praze už ho má taky. A že by mě platili jako ostatní
hudebníky. Tak jsem se tedy stal zvukařem Mandragory. Protože byl na kapelu občas
__________
40 BEDNAŘÍK, T. Rozhovor s Václavem Matějkou, 1994.
Osobní archiv T. Bednaříka, Roztoky u Křivoklátu.

- 32 -

úřady vyvíjen nátlak, aby nehrála skladby západní provenience a nepropagovala
tak kapitalistický způsob života, přišel jednou Ivan Mikšovic s recesním nápadem,
že slovo technik je vlastně také buržoazního původu a tudíž asi nesprávné, tak že by mně
měli říkat ,akustikář‘. A protože máme malou aparaturu, bylo by příhodnější slovo
,akustičkář‘. Hned na třetí zkoušce jsme se dohodli, že skupina potřebuje lepší
a výkonnější aparaturu, takže si nebudeme rozdělovat honoráře z her a budeme šetřit
na nové zařízení. Na téma aparatura by se dal napsat celý román. My jsme kladli
největší důraz na co nejkvalitnější aparaturu pro zpěv. Několikrát jsme předělávali
reprobedny, neustálé problémy byly s krystalovými mikrofony, u nichž jsem musel pořád
měnit konektory, velmi poruchové byly i přívodní stíněné kabely. V té době si
s Mandragorou občas zazpívala také Jitka Zelenková, tehdy nadějná zpěvačka pražské
pop-scény. Její první vystoupení se odehrálo v Jesenici, na zahradě restaurace
u nádraží. Když začala Jitka zpívat, tak jsem měl dojem, že se kabely od mikrofonu
nafukují. Tak silný měla hlasový fond.“ 41
Zvukař Zdeněk Košťál se rozhodl v roce 1971 od Mandragory odejít. Na jeho post
nastoupil Pavel Koutecký. Začínal jako zvukař v roce 1968 se skupinou The Preachers.
V roce 1970 nastoupil na dva roky vojenskou službu. Po návratu se spojil
s Mandragorou, kde působil až do roku 1989. Zesilovače byly značky Tesla – AZK50,
MONO50 - jako efektová krabička (dozvuk) Tesla Echolana. Později začal používat
zesilovače z NDR Vermona Regent – které se považovaly za luxusní zboží a sháněly se
těžce. Reprobedny se šroubovaly z laťovky nebo také z vyřazených školních lavic.
Reproduktory byly z Tesly Valašské Meziříčí. Daly se sehnat také tak, že se objížděly
zavážky se starými televizemi a z těch se reproduktory vymontovaly. Mikrofony byly
opět výrobce Tesla, občas se v bazaru našly mikrofony AKG nebo SHURE.
První mixážní pult si Pavel Koutecký vyrobil sám po zhruba ročním shánění součástek.
Když se podařilo nastřádat větší peněžní obnos, tak třeba mixy Behringer, Soundcraft
a bedny Zeck, HH, Dynacord apod. 42
__________
41 PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor se Zdeňkem Košťálem 15. 12. 2012.
42 PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Pavlem Kouteckým 1. 11. 2012.

- 33 -

3.3 Pop-music club

S příchodem „obrodného roku“ 1968 došlo i k uvolnění vztahů v mládežnickém hnutí.
Dosud jediná oficiální organizace Československý svaz mládeže (ČSM) zanikla
a objevilo se několik nových mládežnických organizací, mimo jiné i tzv. Svaz klubů
mládeže. S touto institucí je spjato založení rockových klubů v Rakovníku. 43
V okresním městě byl v roce 1969 otevřen Pop-music club (působící při Svazu
mládeže), což byl splněný sen všech rockových vyznavačů. Jeho vznik a první akci
zachytil 6. února 1969 na stránkách Rozvoje Jaroslav Grinc v článku „Pop music club
v Rakovníku“. Píše se zde: „Díky Ivanu Benešovi a několika dalším nadšencům byl
i v Rakovníku založen Pop-music club. Je to organizace zájemců o moderní hudbu,
která chce podnikat hudební akce a dávat možnosti aktivního využití začínajícím
hudebníkům. Budou tedy vítáni všichni mladí lidé, zajímající se o moderní hudbu
a její aktivní provozování. Pop-music club jim k tomu zajistí materiální možnosti.
Pracovat bude pod Svazem klubů.
Pop-music club pořádal hned po svém založení v lednu 1969 svoji první Hit-show.
Pořadatelé původně počítali se čtyřmi nejlepšími skupinami okresu. Skupina orchestru
Merkur však byla smluvně vázána v Praze a novostrašečtí Stars se omluvili
pro onemocnění. Výsledek show byl však přesto neočekávaný. Přeplněné hlediště uvedla
do varu svou dobrou hrou a vynikajícím vokálem Mandragora, řízená Michalem
Pleskou. Úspěch sklidila i skupina Luxor - beat, vedená zpěvákem a skladatelem Ivanem
Benešem. Toto těleso se svým žánrem a stylem přiklání k současnému světovému trendu,
tj. velký taneční orchestr s doprovodem beatové skupiny. Cílem je dosáhnout beatového
zvuku i v tomto velkém obsazení. Mezi zpěváky si zaslouží pozornost Dušan Apfel, který
jako host zazpíval s Mandragorou…“ 44
„Dlužno dodat, že tuto první historickou Hit-show v Tylově divadle uváděl speaker
Kamil Kraus a z pódia zazněly skladby jako ,Good Day Sunshine‘, ,Ještě sladkou pusu
mi dej‘, ,Lucy In The Sky With Diamonds‘, ,Mám vztek‘, ,You Have Got To Hide Your
__________
43 CHADIMA, M. Alternativa: Svědectví o českém rock´n´rollu sedmdesátých let.
Praha: Host, 1992. ISBN 80-85233-11-8.
44 GRINC, J. Pop music club v Rakovníku. Týdeník Rozvoj. Rakovník, 6. 2. 1969.

- 34 -

Love Away‘, ,Nechci být sprostý‘, ,We Can Work It Out‘, ,Another Girl‘, ,Hey Jude‘
a další.“ 45
Ještě téhož roku 21. listopadu, uspořádal Pop-music club v Tylově divadle druhou
Hit show, která byla skutečně reprezentativní přehlídkou rakovnického rocku.
Její význam umocňovala přítomnost přední československé zpěvačky Evy Olmerové.
Ivo Mička zachytil atmosféru show v článku nazvaném „Hit-show s Evou Olmerovou“.
Byl uveřejněn v Rozvoji 27. 11. 1969.
„Ve dveřích jsem se dozvěděl, že přijela, a tak jsem už neklidný zašel do šatny. Bylo
kolem sedmé večerní a Tylův dům v Rakovníku se připravoval na druhou Hit-show
s hostující Evou Olmerovou. Uvnitř bylo rušno a radostno i nevázano… U klavíru se
zkoušel vstup pro závěrečnou píseň, v rohu svítil očima statný vlčák. Ležel. Čí je? Paní
Olmerové. A kde je paní Olmerová? Tam, ale nemá náladu. Odpověď na otázku - proč?
- jsem již nedostal, protože se otevřely dveře a s vysoko nataženou rukou vpochodovala
jakási krásná látka. To jsou šaty pro paní Olmerovou, poučil mne kdosi, byli je vyžehlit.
Lidí přibývalo, sličné pořadatelky a příznivkyně skupin se chichotaly v rohu, pes
si stoupl a protáhl se, a tak jsem se raději odebral do orchestřiště.
Nastoupila první skupina, samozřejmě s dlouhým anglickým názvem The Undertakers,
jinak působící pod orchestrem Luxor. Konferenciér Jaroslav Beneš se zaměřil hlavně
na stále se lepšícího Milouška Černého, který hrál na kytaru a také zpíval. Úroveň celé
skupiny byla skutečně dobrá, a pokud by se měřila silou decibelů, výtečná.
Druhá skupina byla také ,silně‘ výtečná a s anglickým názvem, který jsem si opsal
ze zad uprostřed stojícího, hrajícího a zpívajícího Milana Tyburce: ,Pipe, Mick and two
Havelux. Bratři Havelkové‘ – jeden v pyjamas a s buřinkou, druhý v zimáku po kotníky,
doplňovaní bubeníkem, zpěvákem a výborným showmanem Matějkou (vše v jedné
osobě), předvedli slušnou podívanou a muziku. Pan Matějka svým voláním – ,elektrika,
to je dobrý!‘ pomáhal později i dalším skupinám z orchestřiště. Jen nevím, zda
pan Tyburec byl Pipe či Mick.
Po přestávce, kdy v šatně nervozita pořadateli doslova lomcovala, zatímco závěs
za paní Olmerovou zůstával zatažen a vyzařoval nejistotu a otazníky kolem vystoupení,
__________
45 BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU. Lišany: Martin Rajchl, 1997. ISBN 80-902320-0-0.

- 35 -

přišel bonbónek…Zapsal jsem si: ,Mandragora umí. Nepodbízí se, výborná intonace
zpěváků, málo rámusu, prostě něco.‘ A pak přišla kapela Luxor ve svém novém
obsazení. Snad by se dalo říci, že taneční orchestr dost dobře do beatového ovzduší
zpočátku nezapadal, ale pro přípravu paní Evy to bylo patrně nutné…
Paní Olmerová nezůstala své pověsti výborné zpěvačky nic dlužna. Po paní Evě bych
já navrhl konec a rozjímání nad hlasovým uragánem, plným drsné něhy, ale pořadatelé
vsadili vyvrcholení na píseň s jednoduchým textem tří slov: ,hary – krišna – rama‘,
spojenou s pánským skorostriptýzem. Show to tedy bylo. Když jsem si vyzvedával kabát,
pravila paní šatnářka s úsměvem: ,Dětem se to líbilo.‘ A měla pravdu!“ 46

3.4 Mandragora club

Ještě v průběhu roku 1969 byl založen vedle Pop–music clubu další. Příznivci skupiny
Mandragora otevřeli ve Švermově ulici svůj „Mandragora club“. O tom, jak se tenkrát
na přelomu let 1968 a 1969 všechno seběhlo, podává svědectví bývalý člen tohoto
klubu – Michal Pleska:
„V založení Mandragora clubu viděla skupina možnost být sama sobě zřizovatelem,
získat tak větší volnost a hlavně vydělat si na slušnější aparaturu. Vzhledem k tomu,
že existovaly jakési předpisy pro to, kolik takový klub musí mít minimální počet členů,
přidružilo se k Mandragoře několik nehrajících přátel a kamarádů, kteří byli ochotni
vytvořit odpovídající členskou základnu. Kromě všech muzikantů a zvukaře
se zakládajícími členy Mandragora clubu stali Franta Laitner, Milena Pánková
a Jan Týče. Podařilo se nám sehnat klubovou místnost. Byla to přízemní cimra, která
měla 20 m2. Okamžitě po vzniku začal Mandragora club pořádat zábavy ve vlastní režii.
Razítka na vstupenky zhotovil Jiří Polák. Hrálo se jen za symbolickou cenu a vydělané
peníze jsme okamžitě investovali do vybavení kapely. Například z jednoho vystoupení
v Dělnickém domě zbylo po zaplacení pronájmu sálu, hasičského dozoru a poplatku
Ochrannému svazu autorskému i přes 500,- Kčs.“ 47
__________
46 MIČKA, I. Hit-show s Evou Olmerovou. Týdeník Rozvoj. Rakovník, 27. 11. 1969.
47 BEDNAŘÍK, T. Rozhovor s Michalem Pleskou, 1996. Osobní archiv T. Bednaříka, Roztoky.

 - 36 -

Mandragora club se podílel na pořádání akcí, jako například Majáles s průvodem
městem. V období kolem roku 1969 pořádala Klubová rada v symbióze s Mandragora
clubem tzv. Klubové večery v sále bývalé ubytovny Rakony, které se říkalo Kinkalovna
nebo Italárna. Na těchto večerech hrála Mandragora k tanci a poslechu. Přestávky mezi
hudbou vyplňoval program, skládající se převážně z nejrůznějších soutěží.
Do činnosti Mandragora clubu dává nahlédnout rozhovor se Zdeňkem Steidlem,
otištěný v Rozvoji 8. května 1969: „Na plakátech se objevilo stručné sdělení,
že na 1. máje bude v parku koncertovat bigbeatová skupina Mandragora a že výtěžek
produkce bude odeslán na účet vesniček SOS. ,Kdo přišel, pane Steidle, na tuto
ušlechtilou myšlenku?‘ ,Mandragora club. A líbilo se nám to, chtěli bychom si to někdy
zopáknout.‘ ,Jak dlouho jste koncertovali?‘ ,Měli jsme až od jedenácti, ale bylo tam
už od desíti moře lidí, takže jsme začali v půl jedenácté a skončili ve čtyři odpoledne.‘
,Výsledek?‘ ,Překvapivě vysoký: 595,- Kčs.‘ ,A vaše další cíle?‘ ,Teď sháníme peníze
na pořádnou aparaturu, mezi sebe zatím žádné finance proto nerozdělujeme. Byli
bychom ochotni i zařídit později ze svých prostředků opravdový mládežnický klub,
aby tam mladí lidé mohli každý den být, popovídat si, strávit příjemnou chvilku.
Jsme ochotni tam udělat několikrát v týdnu program, jen kdyby nějaká prostora byla.
To, co dnes nese název Mandragora club, je cimřička tak pro deset lidí. A my bychom
to nechtěli jen pro sebe, ale i pro mladé literáty a další kluby, pokud vzniknou. Udělali
bychom si všechno vlastníma rukama. Vždyť co tu ti mladí mají? Jednou za tři dny kino,
nějakou tu tancovačku.“ 48
V následujícím roce 1970 nahrála skupina Mandragora do Československého rozhlasu,
do pořadu Radioburza, skladbu Lída s hostujícím zpěvákem Luďkem Němcem.
Šlo o první nahrávku rakovnické rockové skupiny vůbec. V populárním pořadu
Mikrofórum zazněla další nahrávka Mandragory Kanafaska, natočená v rozhlasovém
studiu v Ústí nad Labem. 49
__________
48 MIČKA, I. Rozhovor s p. Steidlem. Týdeník Rozvoj. Rakovník, 8. 5. 1969.
49 BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU. Lišany: Martin Rajchl, 1997. ISBN 80-902320-0-0.

- 37 -

4

OBDOBÍ 1970 - 1973

4.1 Nástup normalizace, začátek cenzury

Vývoj rockové hudby 70. let výrazně poznamenal nástup tzv. normalizace, v jejímž
důsledku došlo mimo jiné například k reorganizaci dosavadního systému udílení
uměleckých kvalifikací. Již probíhající proces normalizace byl potvrzen zasedáním
Ústředního výboru KSČ z prosince 1970. Nové Husákovo vedení strany na něm přijalo
tzv. „Poučení z krizového vývoje“. Tento text popisuje příčiny, průběh a ukončení
Pražského jara z hlediska stalinistického vidění světa. V poučení se konstatuje,
že liberální komunisté pronikli do všech oblastí veřejného, hospodářského a politického
života už dávno před rokem 1968. Legislativním východiskem nového systému
pro oblast hudby a zábavy bylo vládní usnesení č. 212 z roku 1972 o agenturní činnosti
v oblasti zábavy. Podle něho umělec, který chtěl veřejně působit v oblasti moderní
populární hudby, musel mít kvalifikaci pro svůj obor. Udělení kvalifikace předcházely
kvalifikační zkoušky realizované státními uměleckými agenturami, jejichž součástí byl
také kulturně-politický pohovor. Akce, jejímž skutečným cílem nebyl deklarovaný
záměr prověřování odborné připravenosti adeptů na povolání populárního umělce,
ale radikální snížení počtu umělců v oblasti moderní populární hudby, představovala
nekompromisní ideologické síto, které ve svých důsledcích zanechalo výrazné stopy
nejenom na tváři české populární hudby 70. a 80. let, ale i na podobě této oblasti
v následujících letech. 50
Normalizační proces začíná nabírat obrátky a z Prahy a velkých měst se dostává
do měst malých a na venkov. Nová vnitropolitická situace tvrdě narušila dosavadní
způsob zábavy mládeže a dříve vybudované struktury a organizace. Tak byl
normalizačními orgány zrušen Svaz klubů mládeže. S ním zanikly na Rakovnicku
__________
50 RUPNIK, J. Dějiny komunistické strany Československa: od počátku do převzetí moci.
Praha: Academia, 2002, ISBN 80-200-0957-4.

- 38 -

i Pop-music club, organizace Juvena a další. Paradoxně v době, kdy na rozhlasových
vlnách zazněly první nahrávky Mandragory, byl zrušen i její Mandragora club.
Byl ustanoven celostátní Socialistický svaz mládeže, který měl garantovat kulturní
rozvoj mladé generace. Byl připraven zastřešit i rockové kapely, které si nenašly svého
zřizovatele. Skupinám působícím bez zřizovatele měla být napříště znemožněna
činnost.51 Československý „rockový národ“ byl odnepaměti hrdý na svou nezávislost
a svobodomyslnost. Proto nesl toto nařízení s těžkým srdcem a trvalo dlouho, než se
nastalým poměrům přizpůsobil. Když se tak stalo, byl již v očích kulturní byrokracie
problémovým elementem, který by bylo nejlépe ze světa vymazat. 52
Na mládež v té době ovšem působí vedle nastupující normalizace intenzivně opačné
vlivy, touha po změně a po ztracené svobodě. Ještě stále je silný vliv šedesátých let,
revolta západní mládeže proti konvencím, vliv Pražského jara a srpnových událostí
i hudební obroda, kterou přinesly postupně rock’n’roll, big beat a rock. Navzdory
normalizaci tak lze období 1970 a 1971 ještě nazvat roky hojnosti rakovnického rocku.
Přes soustavný ideologický tlak vzniklo v Rakovníku a okolí několik nových skupin,
v nichž působili převážně mladí hudebníci. Při Městském výboru SSM založilo trio
Stanislav Pilík – Miloš Moucha – Jiří Svoboda kapelu Inferi, která ještě v roce 1970,
po příchodu kytaristy Stanislava Karlíka, změnila název na atraktivní Moucha´s
Detective Agency. Vedle nich začaly ještě v Rakovníku působit „neoficiální“ skupiny
The Sharks, Hair, The Frogs a Hádes. Rockoví matadoři bratři Havelkové, spolu
s Petrem Kauerem a Miroslavem Veverkou založili při ZV ROH n. p. Autobrzdy
skupinu west coastového zaměření s názvem The Pride of Ladies Bedrooms. Po třech
měsících tento název změnili na nátlak svých manželek na The Scream. 53
V Křivoklátě se bývalá skupina The Foolmen změnila na The Rotters a členy (Beneše,
Cedla a Nováka) doplnili mladší nadaní muzikanti v podobě zpěvačky Věry Kolaříkové
a kytaristy Tomáše Bednaříka. Při Osvětové besedě v Chrášťanech zformovali kytarista
Miroslav Beneš, baskytarista Adolf Vachtl a bubeník Josef Šiler soubor The Admirals,
__________
51 BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU. Lišany: Martin Rajchl, 1997. ISBN 80-902320-0-0.
52 VANĚK, M. Byl to jenom Rock´n´roll?: Hudební alternativa v komunistickém Československu
1956-1989. Praha: Academia, 2010. ISBN 978-80-200-1870-0.
53 BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU. Lišany: Martin Rajchl, 1997, ISBN 80-902320-0-0.

- 39 -

jimiž prošli hudebníci jako Petr Bradáč, Vladimír Hasal, Václav Rais a Vladimír
Tuček.54

4.2 Třetí a čtvrtá Hit-show

V letech 1970 a 1971 se ještě podařilo zorganizovat několik významných rockových
podniků. V březnu 1970 to byla velká „Jarní beatová přehlídka“ v Dělnickém domě. Šlo
o první setkání skupin okresu v nekoncertní podobě. Při produkci se tancovalo
na repertoár skupin The Undertakers, Inferi, The Preachers, The Foolmen, The Pride
of Ladies Bedrooms a Mandragora. Tedy to nejlepší, co momentálně v okresu bylo. 55
Několik dní potom se uskutečnila v Tylově divadle 3. Hit-show za účasti Moucha´s
Detective Agency, The Preachers, The Scream, Jazz–stars, Mandragory a Tanečního
orchestru Luxor. Tato v pořadí již třetí rocková show měla z dosavadních nejvyšší
úroveň. Vynikající byla především Mandragora a Jazz–Stars, kteří však naznačili
odchylku od tradičního rockového projevu k jazz rocku. Zaujali The Preachers
s výbornými Josefem Fenclem a Františkem Hejdou a pěvecky velmi dobře disponovaní
The Scream. Večerem opět provázel osvědčený Kamil Kraus. 56
V roce 1971 se konaly dvě rockové přehlídky. V březnu proběhla v Dělnickém domě
zajímavá soutěž zpěváků beatových skupin, které se zúčastnili zpěváci z rakovnických
kapel. V soutěži tedy nešlo o projev skupiny, ale výkon zpěváka. Jednomyslný verdikt
poroty určil vítězem Josefa Fencla z The Preachers. V dubnu a květnu se konaly
v Domě osvěty kvalifikační přehrávky a 17. prosince 1971 v Tylově divadle
4. Hit-show. Jejím pořadatelem byl Městský výbor SSM a představily se skupiny
Mandragora, The Scream, Moucha´s Detective Agency a The Undertakers. Zajímavým
zpestřením se stali hosté z Kralovic The Oxfords. Obrovským překvapením přehlídky
byla půlhodinová excelentní show Moucha´s detective agency, kde zejména vystoupení
zpěváka Jiřího Rölla a kytaristy Stanislava Karlíka vyrazilo přítomným dech. Stejně
__________
54 BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU. Lišany: Martin Rajchl, 1997, ISBN 80-902320-0-0.
55 BEDNAŘÍK, T. Je to jenom rock and roll. Rakovník: Vydavatelství RAPORT, 1994.
56 BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU. Lišany: Martin Rajchl, 1997. ISBN 80-902320-0-0.

- 40 -

jako nevýrazný výkon nové Mandragory, který byl snad nejhorší v její historii. Pověst
rakovnického „tvrdého podzemí“ potvrdili The Undertakers ve skladbách Led Zeppelin
a Creedence Clearwater Revival. The Scream se pokusili o pěvecky náročné
interpretace vícehlasných kompozic typu Beacause a I believe. 57

4.3 Normalizace nabývá na síle

Rockové skupiny se pod tlakem „kulturních“ orgánů rozpadaly, jejich členové
emigrovali na Západ nebo odcházeli hrát do barů či doprovázet naše populární zpěváky
a zpěvačky. Big beat se stal „ideologickou diverzí“, stejně jako při nástupu rock´n´rollu.
Každý koncert musela pořádat nějaká oficiálně povolená organizace (např. SSM, hasiči,
zahrádkáři) a její „štempl“ na smlouvě byl rozhodující. Začaly také tzv. rekvalifikace,
kdy kapela musela zahrát před komisí, v níž seděli zkušení hudebníci a posuzovali
její výkon, a posléze odpovědět na otázky týkající se většinou kulturně-politického
rozhledu dotazovaných. Ty kladli hlavně pracovníci místního kulturního výboru KSČ. 58
Vývoj českého rocku a jeho kulminace na přelomu šedesátých a sedmdesátých let,
zejména jeho velká obliba u mládeže, vadila nejrůznějším ideologickým a kulturním
„normalizačním“ institucím. Z kvalitativního hlediska nešlo o proces rovnoměrný
(což je u každého nově se rodícího druhu společenské zábavy zcela přirozené) a některé
negativní stránky rocku mohly v řídících orgánech vzbudit zneklidnění nad živelností
jeho dalšího vývoje. Označit rockovou hudbu za hlavní nástroj ideologické diverze
a za prostředek „kontrarevolučních“ sil k ovlivňování mládeže bylo pro spoustu
lidí nepochopitelné. Dokazovalo to neznalost socialistického státu a nepochopení
světových vývojových trendů populární hudby, které ovšem zastavilo jeho růst
v Československu na deset až patnáct let. 59
__________
57 BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU. Lišany: Martin Rajchl, 1997. ISBN 80-902320-0-0.
58 ČORNEJ, P. Kdy, kde, proč & jak se to stalo v českých dějinách: Sto událostí, které dramaticky
změnily naši historii. Praha: Reader´s Digest Výběr, 2001. ISBN 80-86196-33-X.
59 VANĚK, M. Byl to jenom Rock´n´roll?: Hudební alternativa v komunistickém Československu
1956-1989. Praha: Academia, 2010. ISBN 978-80-200-1870-0.

- 41 -

„V období 60. let došlo v zábavné hudbě k postupnému pronikání negativních tendencí
anglosaské provenience (vliv vysílače Luxemburg a dalších). Přes různé pokusy
se nepodařilo s trvalým kladným výsledkem vytvořit v té době domácí původní model
zábavné hudby. Naopak v oblasti zábavné hudby postupně ovládly socialismus cizí
vlivy. V krizových letech značná část zábavné hudby působila dokonce jako aktivní
nástroj kontrarevoluce. Vymizela pokroková tvorba socialistických států, zejména
Sovětského svazu, produkovala se v masovém rozsahu ideově zábavná tvorba, kterou
rozšiřoval živelně narůstající počet nejrůznějších polo-profesionálních interpretů,
nebyly dodržovány základní právní předpisy festivalů s pochybnou nebo
protisocialistickou ideovou náplní. Do písňových textů pronikaly životní pocity vlastní
kapitalistické společnosti, jako nihilismus, anarchismus, filozofie hippie, životní
skepse atd. Tento druh hudby byl nesmírně glorifikován a dostával stále větší prostor
na úkor opravdu uměleckých hudebních děl. Od roku 1969 v souvislosti s celkovou
politickou konsolidací byla postupně přijata řada opatření, zejména proti politickému
zneužívání zábavné hudby. Z gramofonové produkce byly vyřazeny nežádoucí tituly,
bylo zavedeno ověřování textové stránky zábavné hudby z hlediska politicko - ideového
obsahu. Byla vydána nová honorářová vyhláška, která vytvořila předpoklady
pro správnější odměňování. K odstranění nedostatků v agenturní činnosti a k plnému
uplatnění vlivu státu v této oblasti přijaly vlády ČSR a SSR v roce 1972 příslušná
opatření k sjednocení kulturně - politických i odborných přístupů k celé oblasti
zábavy, k znovuzavedení evidence všech umělců této sféry, ke společné přípravě
jejich rekvalifikace založené na individuálním hodnocení. Novými právními
předpisy bylo vymezeno postavení zábavné hudby v oblasti hudební kultury, vztahy
a působnost agentur, postavení a odměňování interpretů, povolovací řízení
národních výborů atd.“ 60 Z citace části vládního dokumentu je patrné, že začal útok
proti big beatu.
Dokument věnoval značnou pozornost také dalšímu politickému a odbornému růstu
pracovníků v oblasti populární hudby, působení tvůrčích svazů a zájmové umělecké
činnosti, jakož i úloze odborů kultury, školství, kritiky a teorie na úseku populární
hudby. Vládní usnesení tedy takto shrnulo a kodifikovalo všechna předchozí dílčí
__________
60 Usnesení vlády ČSR o situaci v zábavné hudbě č. 63/1975 (úryvek legislativního dokumentu).
Osobní archiv Tomáše Bednaříka, Roztoky u Křivoklátu.

- 42 -

opatření a vytýčilo naší populární hudbě jak celkové její poslání v socialistické
společnosti, tak i cesty, jimiž lze takovému cíli dospět.
Státní úředníci se zajímali především o ty rockové skupiny, které k sobě poutaly široký
okruh příznivců z řad mládeže. A k těm Mandragora bezesporu patřila. Pronásledování
členů rakovnických rockových kapel, tedy nejen Mandragory, odstartoval článek
uveřejněný v časopise Rozvoj pod titulkem „Víte, co je Moucha’s detektive agency?“
Jeho autor Jiří Čermák v něm píše:
„Víte, co je Moucha´s detektive agency? Tak se totiž módně nazývá hudební beatový
soubor městského výboru SSM v Rakovníku a po pravdě řečeno, je mezi mládeží dosti
populární. Všude, kde se tento neobvyklý název objeví na plakátech, se ptají, oč jde.
Zda o pouhou recesi nebo snad zneužití hlavičky SSM? Ale také, proč ještě přežívají
pozůstatky a výstřelky krizových let v této oblasti? Nejde jen o Moucha’s detektive
agency, což přeloženo z anglického jazyka znamená Mouchova detektivní kancelář,
ale též o další soubory, které působí na našem okrese a honosí se cizími názvy
jako Mandragora, Scream, Undertakers a další. Slyšel jsem, že samotní členové těchto
skupin nemohou pochopit jejich význam. Vnucuje se otázka, kdo z odpovědných
úředních míst žehná těmto výstřednostem? Jde skutečně jen o nevinné cizí názvy,
či má souvislost s určitou poplatností západní kultuře a tamějšímu životu? S mnohými
lidmi se shoduji v tom, že název skupiny odpovídá i tomu, co produkují. Není málo
případů, že taneční zábavy, kde účinkují, se pořadatelům vymkly z rukou a to co
se odehrává, se těžko dá zvát zábavou či kulturním podnikem. Dostává se nám lekce
nejen v projevu živelnosti na parketě (mírně řečeno), ale i v představě o prostředí
v hlučných, zakouřených krčmách podsvětí. Nemíním popisovat podrobnosti, které mně
vyprávěli sami mladí lidé a nad nimiž se zvedá žaludek. Jedno je jisté, že slušný kulturní
člověk musí tyto jevy odsoudit, protože jsou v rozporu se socialistickými vztahy
a socialistickou morálkou. Mládí projevuje odjakživa své specifické rysy, kladné
i záporné, neskrývá své názory, netaktizuje, má své představy o životě a lidech,
svůj vkus a své nároky na zábavu. To je správné, ale všechno má své meze, které
nelze překročit, protože potom už nejde jen o nevkus, ale často o nevychovanost
a hulvátství, které v naší společnosti nemá místo. To se týká jak chování některých
účastníků při zábavách, tak úpravě zevnějšku, oblečení, vystupování, uvolněnosti
k druhému pohlaví atd. Je nesporné, že zábavu vedle prostředí a pořadatelů značně

- 43 -

ovlivňuje hudba. Vůbec se nedivím, že po záporných zkušenostech v některých obcích
odpovědní funkcionáři NV více zvažují, které hudebníky si do obce pustí, a které nikoliv.
Mám za to, že je nejvyšší čas, aby se v této věci řeklo konečné slovo a udělal se pořádek
jak ze strany odboru kultury ONV, OV SSM a dalších orgánů.“ 61
V roce 1973 přišel rozkaz k likvidaci od ideologického oddělení OV KSČ - zlikvidovat
bigbeatovou scénu až na nějakou výjimku. Kapely v očích ideologů nebyly nebezpečné
kvůli hudbě, kterou hrály, ale protože se za nimi táhla obrovská masa mládeže
(většina nebyla v SSM) a to se soudruhům nelíbilo a báli se toho. Mandragoře se nikdy
nestalo, že by se na jejich koncertě někdo popral nebo zdemoloval sál. Její „chybou“
ale bylo, že měla na koncertech i 1000 lidí. A to bylo pro úřady znepokojující.
Výsledek „očisty“ v rockovém hnutí byl markantní.
Zřizovatelem Mandragory byl SSM Velká Buková, který s ní ze strachu z politického
pronásledování vypověděl smlouvu. Muzikanti ale byli rychlí, operativní a měli
kontakty. Rychle se tedy rozhodli, že se přejmenují na Elektronik. Než orgány zjistily,
kdo to vystupuje pod názvem Elektronik, už si našli i jiného zřizovatele (OV SSM
Rakovník) a tak mohli bez problémů vystupovat dál. 62
Z Moucha´detective agency se ještě v roce 1972 stala Mouchova detektivní kancelář,
Z Frogs Upíři, z novostrašeckých Blue Stars se staly Modré hvězdy. Scream
se přejmenovali na Bakaláře. Kdo se nepřizpůsobil, měl smůlu. Skupina Undertakers
byla na kvalifikačních zkouškách v dubnu 1973 shledána jako vystupování nezpůsobilá.
Hodnocení bylo takové: „…muzika, kterou hrajete, není přípustná pro veřejnou
produkci.“ Proti tomu nebylo nikde odvolání k vyššímu orgánu. Členové kapely se ji
snažily držet při životě pod novým názvem The New Undertakers, ale marně. Zaniká
i řada dalších skupin, ještě nedávno velmi oblíbených. Z rakovnické rockové scény
zmizeli nadobro The Preachers, The Rotters, The Sharks, Hádes a Fanthomas. Vedle
výše uvedených přejmenovaných kapel přežili i The Admirals, díky své působnosti
mimo okresní město i řídké frekvenci vystupování. 63
________
61 ČERMÁK, J. Víte, co je Moucha’s detektive agency? Týdeník Rozvoj. Rakovník, 1972.
Osobní archiv Tomáše Bednaříka, Roztoky u Křivoklátu.
62 BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU. Lišany: Martin Rajchl, 1997. ISBN 80-902320-0-0.
63 Tamtéž.

- 44 -

5

OBDOBÍ 1974 - 1989

5.1 Jazz rock

V roce 1974 byla česká hudební scéna zaplavena tehdy velmi módním hudebním
hybridem, který se nazýval jazz rock. Na jazz rock se tak začala orientovat i skupina
Mandragora. Ze starého repertoáru Mandragory toho kapela moc nehrála. Především
dvojice Stanislav Karlík a Vlastimil Beneš navrhovala začít hrát rozsáhlé kompozice,
které neměly s úderným big beatem, určeným především k tanci, téměř nic společného.
Důsledkem této změny byl odchod Zdeňka Bradáče, Františka Hejdy a Václava
Krejčího. Alexandr Pleska obohatil dosavadní repertoár vlastními skladbami, které byly
stavěny na čistém rock and rollovém základě, i když jazz rock tvořil ještě pořád
podstatnou část repertoáru Mandragory. Problémy nastávaly s pořadateli, kteří si
skupinu, za níž se sjížděli davy tzv. „problémové mládeže“, nechtěli do svých obcí
příliš zvát. Většina pořadatelů věděla, že s rockovou hudbou se může dostat
do problémů, a tak se podle toho i zařídila. O místa, kde ziskuchtiví hospodští přeci
jenom taneční zábavy udrželi a zisk z nich jim problémy vynahradil, byl velký zájem.
Těchto míst bylo málo. 64
„Pro mnoho rockerů a jazzmanů se stal tento druh hudby na několik let zlatým dolem.
Zamindrákovaní, ostříhaní, slušně oblečení rockeři, podlehnuvší propagandě tisku,
se spojili s jazzmany, kteří věděli, že o rock je větší zájem než o jazz. Rockeři si mohli
léčit své komplexy ukazováním, jak moc doma cvičí a jazzmani si mohli urvat svůj kus
slávy u publika do té doby jim nedostupného. I když zvuk elektrifikovaných nástrojů
přeci jenom příliš připomínal rockovou hudbu, naší těžkopádné kulturní byrokracii,
pro kterou se zvuk elektrifikovaných nástrojů stal během konsolidace veřejným
nepřítelem číslo jedna, nějaký čas trvalo, než poznala, o co vlastně jde. Jazz-rockovým
kapelám se tak podařilo u mnoha fanoušků vzbudit dojem, že se jedná o něco
________
64 BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU. Lišany: Martin Rajchl, 1997. ISBN 80-902320-0-0.

- 45 -

mimořádného, nepovolaného, a tedy i dobrého,“ 65 napsal ve své knize Mikoláš
Chadima.

5.2 Vznik nových kapel

I přes úporný tlak se administrativě nepodařilo zničit rockové podhoubí zcela.
V polovině sedmdesátých let vzniká různě po okrese několik nových skupin, působících
víceméně na poloilegální bázi. Nesehrály sice v dějinách rakovnického rocku
významnější roli, ale zasloužily se o udržení kontinuity mezi šedesátými
a sedmdesátými léty. Šlo například o Victorii, The Sinners, Atlantic, Alset nebo
Omricon.
Nejoblíbenější skupinou okresu sedmdesátých let byl Elektronik. V podstatě šlo
o pokračování Mandragory, pod novým jménem a některými personálními změnami.
Až do prosince 1978 působil Elektronik v Klubu mládeže OV SSM Rakovník
a poté pod ZV ROH plynárny. Šlo o skupinu prosazující vlastní názor, produkující
kvalitní texty, pranýřující nešvary doby, kterou tvořili nejlepší hudebníci okresu.
Kvalifikační komise jim byly nuceny vždy přiznat nejvyšší třídu. Byl to právě
Elektronik, kdo se dostal do zorného úhlu normalizátorů, kteří si dali jediný
cíl - vypudit skupinu z okresu. 66
Druhá polovina sedmdesátých let ukázala, že co se týče rocku na Rakovnicku,
není všem dnům zdaleka konec. Administrativní zásahy minulého období sice přežily
jen dvě skupiny – Elektronik a Reflektor ( vznikl přejmenováním Zlatého skarabea) –
ale v rozmezí 1975 – 1979 vzniklo několik zcela nových skupin, které o sobě daly
slyšet. Výrazně se v nich prosadila mladá muzikantská krev. Tyto skupiny přinesly
oživení na okresní rockovou scénu a přidělaly vrásky na čelech kulturních
________
65 CHADIMA, M. Alternativa: Svědectví o českém rock´n´rollu sedmdesátých let, str. 239.
Praha: Host, 1992. ISBN 80-85233-11-8.
66 BEDNAŘÍK, T. Je to jenom rock and roll. Rakovník: Vydavatelství RAPORT, 1994.

- 46 -

i ideologických funkcionářů. Málokdo tušil, že se pohnula lavina, kterou už nepůjde
zastavit. 67
V roce 1975 byla při Osvětové besedě v Městečku založena skupina Meditace, která
ve svých řadách sdružovala rockery ze všech koutů okresu. Její základ tvořil zpěvák
Vladimír Tuček, varhaník Josef Fencl, bubeník Vladimír Hasal, kytarista Václav Rais
a baskytarista a kapelník Petr Bradáč. Skupinou prošlo mnoho muzikantů a pyšní se tím,
že je to nejdéle působící rocková kapela Rakovnicka pod stejným názvem.
Kvalitou upoutaly dvě nové rakovnické skupiny. Lucifer vznikl v květnu 1976. Kapela
se ale rozešla po dvou letech činnosti. Jeho místo zaujal Telex, kde dominovala
zpěvačka Dagmar Doležalová s trojicí hudebníků Jiří Cédl, Adolf Vachtl a Jiří Svoboda.
Z rockové scény zmizeli v prosinci roku 1979. Z nových tváří byla složena bluesově
orientovaná skupina Kanagom, která vznikla roku 1976 na rakovnickém gymnáziu.
Jejími protagonisty byli Luboš Klatovský a Luděk Rajs. 68
Bonaventura plnila sály od dubna 1978 na Křivoklátsku. Také v ní se objevili mladí
rockeři, kteří v následujícím desetiletí pokračovali v nastoupené cestě. Zajímavé pokusy
se odehrály v roce 1978 na obou gymnáziích. V Rakovníku se zformovala okolo
Miroslava Duscheka, Karla Pavlíčka, Libora Pichrta a Mojmíra Konečného kapela
Sojka a v Novém Strašecí skupina Horizont. Jedním z nejnadějnějších projektů se jevil
koncem sedmdesátých let Kamelot, působící pod Městským kulturním střediskem
v Jesenici. Kamelot se z nově vzniklých skupin udržel nejdéle – až do června 1984. 69
V dubnu 1978 se konala 6. Hit–show, která se uskutečnila v Tylově divadle.
Z domácích skupin se na ni představily Meditace a Elektronik, dále Kladenský Flop
a skupina Vojenského útvaru 1035 v Rakovníku Renonc. Hit–show byla zakončena
společnou jam–session.
________
67 BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU. Lišany: Martin Rajchl, 1997. ISBN 80-902320-0-0.
68 Tamtéž.
69 BEDNAŘÍK, T. Je to jenom rock and roll. Rakovník: Vydavatelství RAPORT, 1994.

- 47 -

5.3 Kufr, Nový Rock a Brutus

Václav Friebert založil v Křivoklátu roku 1980 kapelu Ventus. Interpretovala náročnější
rock a soustředila se především na koncertní činnost. V Rakovníku se objevily další
talentované skupiny, např. Bonpari a Eminence. Z té v červenci 1981 vznikl Kufr,
působící nejprve pod VI. Místní organizací Socialistického svazu mládeže a později pod
JZD Velká Buková. Brzy se stal Kufr známým nejen na Rakovnicku, ale díky
melodickému rocku, v němž dominoval zpěv Jindřicha Sinkuleho a rytmika Ladislava
Černého, i mimo něj. Texty, které Kufr produkoval, se zaobíraly mimo jiné negativními
jevy naší společnosti. Upozorňovaly na blížící se ekologickou katastrofu a na lidskou
lhostejnost. Kufr se snažil své memento prosadit i po „oficiální povolené linii“. Proto
se také zúčastnil festivalu politické písně v Sokolově, kde uvedl písně Bílá pláň
a Atentát na smog. Brzy na to došlo ve skupině k rozkolu a počátkem roku 1983
zanikla. Na jejích troskách ale ihned vyrostla skupina další, s atraktivním názvem
Nový Rock. Ta se stala v průběhu osmdesátých let nejvýraznějším nositelem rockových
tradic Rakovnicka.70
Roky 1980 – 1982 se zdály být pro další vývoj rockové hudby na okrese Rakovník
příznivé. I přes stálé ideologické a administrativní nátlaky vzniklo několik nových
skupin. V roce 1980 začala kapela Brutus (šlo o znovu přejmenovaný Elektronik)
používat svého maskota (kterého používá dodnes) – červenou zakuklenou postavu
třímající v rukou kytaru s nápisem Brutus na žlutém pozadí. Jeho autorem je malíř,
grafik a ilustrátor Jaroslav Žák. „Prosadit plakáty s maskotem do výroby nebylo snadné.
Rakovnický odbor kultury ONV se obával toho, že figurka zakuklence má být vyvedena
v červené barvě. Mluvčí skupiny tedy navrhl barvu modrou, ale marně.“ 71 Jaroslav Žák
se obrátil na vyšší orgán, čímž byl odbor kultury KNV v Praze. Úředník své razítko
na žádost skupiny Brutus otiskl a tak podřízeným v Rakovníku nezbylo, než souhlas
vyššího orgánu respektovat.
Kapela se stala symbolem revolty rakovnické mládeže proti byrokracii, reprezentované
především odborem kultury ONV a režírované ideologickým oddělením OV KSČ.
________
70 BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU. Lišany: Martin Rajchl, 1997. ISBN 80-902320-0-0.
71 PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Jaroslavem Žákem 10. 10. 2012.

- 48 -

Mluvčí Brutusu Alexandr Pleska se se svým názorem na tehdejší administrativní
procesy netajil. Za kapelou se sjížděly rockoví fanoušci nejen z celého okresu,
ale i z Lounska, Podbořanska, Rokycanska a dalších míst. Otevřené slovo, nekonvenční
texty a vystupování provokovalo ideologické orgány i nadále. Vadilo jim,
že na tanečních zábavách, kde Brutus vystupoval, bylo více lidí než v prvomájovém
průvodu. Toho se administrátoři zalekli a začali připravovat plán, jak to změnit.
Pořadatelé produkcí zjišťovali, že mezi návštěvníky stále více přibývá mužů a dam,
kteří se u pokladny prokazují průkazy VB a nehodlají při vstupu do sálu platit.
Muzikanti tušili, že Okresní kulturní středisko začíná mít s jejich existencí problém.
Navenek se zatím ale nic znepokojujícího nedělo.72
V roce 1981 se hudební aktivita a zájem o produkci rakovnické big beatové skupiny
Brutus znásobila. Kapela navíc rozšířila působiště o Malinovou, Slabce a Čistou.
O Brutus byl zájem i v jiných okresech. Vedle Podmokel na okrese Plzeň - sever,
vystoupila skupina v roce 1981 např. také ve Veltrusech, Kařezu, Újezdě u Hořovic,
Záchlumí, Kladně a také v Praze na Vlachovce a Lysolajích, v klubu Vysoké školy
zemědělské Praha - Suchdol.
27. března 1981 se pokusilo Okresní kulturní středisko v Rakovníku ve spolupráci
s Klubem mládeže navázat na tradici někdejších Hit-show a uspořádalo v Tylově
divadle rockovou přehlídku pod názvem "Mladé rytmy" (kvůli ideologii byla nutná
změna anglického názvu na český). Dne 27. 3. 1981 se představily v Tylově divadle
kapely jako např. Eminence, Meditace, Kamelot, Ventus a Brutus. Ten zahrál šest
skladeb. Rock’n’rollovou klasiku Roll Over Beethoven, vlastní skladby Automat svět,
Nezlobte se, že vás ruším, Když váháš je to chyba, Gynekolog a Za tou naší garáží.
Rakovnický novinář Tomáš Bednařík v týdeníku Rozvoj tehdy v článku referujícím
o Mladých rytmech na adresu Brutusu napsal: „Rakovnický Brutus nenechal nikoho
na pochybách, že je dnes nejlepší skupinou na okrese. Tvoří ji parta zkušených
a dlouholetých muzikantů. Do popředí vystupuje osobnost klavíristy Sáši Plesky, vysoká
měřítka snese i skvělá rytmika. Celkový zvuk kapely dosahuje profesionální úrovně.“ 73
________
72 BEDNAŘÍK, T. Je to jenom rock and roll. Rakovník: Vydavatelství RAPORT, 1994.
73 BEDNAŘÍK T. Mladé rytmy. Týdeník Rozvoj. Rakovník, 1981.
Osobní archiv T. Bednaříka, Roztoky u Křivoklátu.

- 49 -

5.4 Pokus o zákaz činnosti kapely Brutus

Jako každý rok absolvovala skupina Brutus kvalifikační zkoušky, k nimž byla (vedle
dalších rakovnických rockových skupin) pozvána 27. září 1981. Kapela se k nim
přihlásila dopisem následujícího znění:
„Babičko, proč máš tak veliké uši? Abych tě lépe slyšela. Skupina Brutus má na to
veliké bedny, aby byla lépe slyšet, a plné jeviště lidí, aby lépe vydržela do toho
nepřetržitě mlátit celých osm hodin. Když se nás jednou nějaký organizátor pražské
rockové a rock and rollové scény ptal jako kdo tak asi hrajeme, byli jsme v rozpacích,
jak odpovědět. Ačkoli víme nyní již přesně, že chceme hrát k tanci v prostředí k tomu
vhodném, netroufáme si (ani sami pro sebe) blíže vymezovat koncepci, kterou takto lze
charakterizovat jako - něco mezi Suchým a Šlitrem a Sex Pistols - , tzn. rock and roll,
česká tvorba a nezbytná dráždivost pro ty, kterým to není adresováno. Rozhodujícím
hybným momentem pro skupinu Brutus byla celosvětová erupce Nové vlny v roce 1977,
kdy se přesvědčivě ukázalo, že kdo nemá peníze na aparaturu pro veliký zvuk, není
ztracen, není ztracen ani ten, kdo neměl čas naučit se perfektně hrát (ve smyslu
Směrnic, kvůli kterým jsme všichni dnes tady), neboť může použít nadšení - a výsledek
bude přijatelný nebo snad i lepší. V tomto smyslu je nám vzorem skupina Beatles v jejím
raném hamburském období, o němž Lennon pak prohlásil: ,…abychom udrželi chladné
místní publikum trochu v náladě, museli jsme do toho nepřetržitě mlátit celých osm
hodin.‘ Povinných třicet kousků bychom snadno obsadili výhradně vlastní tvorbou,
ale ze zkušenosti víme, že pro každého je příjemné trochu klasiky (samozřejmě
zde z příslušného oboru), a tak jsme zařadili taky pár věcí od autorů, před jejichž
uměním se sami skláníme.“ 74 Při přehrávkách zástupci kapely nezaváhali v teorii
a komisí vybrané tři písně zahráli způsobem, že předseda poroty udělit skupině nejvyšší
kvalifikační třídu a ohodnocení 100 %. To byl doposud v hudebním žánru big beat
na Rakovnicku ojedinělý jev.
Přelom roku 1981 a 1982 byl pro kapelu Brutus úspěšný. Kapelník Stanislav Karlík
obdržel několik desítek žádostí o vystoupení od organizátorů tanečních zábav. Brutus
________
74 PLESKA, A. Dopis určený porotě kvalifikačních zkoušek. 1981.
Osobní archiv A. Plesky.

- 50 -

si mohl vybírat, kde vystoupí. Toto nemohly mocenské orgány nechat bez povšimnutí
a tak byl další útok na kapelu odstartován 23. dubna 1982 v Kounově, kde Veřejná
bezpečnost po čtyřech písních produkci ukončila a účastníky rozehnala. Týden poté
byla kapele pozastavena činnost z důvodu nevhodného způsobu vystupování, používání
cizojazyčných textů a propagace západního stylu života. Muzikantům došlo, že pokud
budou chtít i nadále hrát, musí změnit nejen svůj název, ale i teritorium působení.
Rozhodli se tedy přesunout z okresu Rakovník jinam. Členové skupiny se dopisem
obrátili na podzim 1982 na OKS a odbor kultury ONV Praha - východ s žádostí
o zaregistrování skupiny jako souboru lidových hudebníků. 75
Výňatek z dopisu: „Jedno společné heslo platí v olympijských hrách, lásce i rock and
rollu: ,Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.‘ Ani ten nejrafinovanější discjockey
nedokáže z útlých drážek svých gramofonových desek vydobýt kouzlo komunikace
a vzájemného dorozumění, kouzlo přímého kontaktu s hudebním dějem tolik potřebné
pro intenzívní vnímání okolního světa moderním člověkem na prahu třetího tisíciletí.
Spoluúčast. Na celém světě procestují hudebníci i fanoušci stovky kilometrů, aby
se mohli setkat na živém vystoupení. Skupina Brutus patří mezi skupiny zaměřené
na živé provozování hudby k tanci. Její repertoár sestává ze skladeb původních
i z klasických opusů rock and rollu a big beatu vybraných tak, aby nuda a smutek nikdy
nevkročily na taneční parket ani jiné místo v okruhu slyšitelnosti.“ 76
Doporučení jim vystavil nový zřizovatel - Základní organizace ROH Severočeských
keramických závodů Most n. p., závod 2 Vyšehořovice. Rakovnická skupina se zde
ocitla díky bubeníkovi Vladimíru Hasalovi, který v té době pracoval jako plánovač
na generálním ředitelství Československých keramických závodů a z titulu své funkce
měl přehled o všech pobočných závodech této instituce. Podařilo se mu najít jeden
poblíž Prahy, kde odborářům nevadilo, že se jejich jménem bude zaštiťovat bigbeatová
skupina. Naopak byla vděčná za 8 % odvedených z každé hry do odborářské pokladny.
Vyšehořovičtí se ujali patronátu. 77
________
75 BEDNAŘÍK, T. Je to jenom rock and roll. Rakovník: Vydavatelství RAPORT, 1994.
76 PLESKA, A. Dopis určený OKS a odboru kultury ONV Praha – východ. 1982.
Osobní archiv Alexandra Plesky.
77 PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Alexandrem Pleskou 30. 9. 2012.

- 51 -

„Přehrávky jsme podstoupili 1. listopadu 1982 v Praze na Chmelnici ještě pod názvem
Brutus. Protože však rakovnická kapela Brutus začala být kvůli své pověsti na okrese
Praha - východ dost známá, nechali jsme napsat papíry na nové jméno Kyklop. Tenhle
název jsme se Sášou vymysleli během jediného telefonického rozhovoru. Chtěli jsme
zachovat logo červeného panáka. Navrhoval jsem i jméno Herodes, ale nakonec jsme se
dohodli na Kyklopu dvouokém. Papíry jsme ale nechali napsat pouze na Kyklop.
Oprávnění k veřejnému vystupování, které jsme obdrželi, mělo číslo 35.“ 78

5.5 Kapela Kyklop

Na začátku dubna 1983 dorazil na ředitelství OKS Praha - východ dopis ze stejné
instituce v Rakovníku. Její ředitel Vladimír Mayer se rozhodl informovat své kolegy
o tom, jak politicky nebezpečná kapela se na Praze - východ vyskytla. V dopise
se uvádí: „Rockový amatérský soubor Brutus vyvíjel činnost v okrese Rakovník a po
hudební stránce byl kladně hodnocen. Velice problematické však byly jejich vlastní texty
k písním, které se obsahovou náplní zaměřovaly na opakující se téma alkoholu, sexu,
užití života v ,chvilkových radostech poněkud přízemního charakteru‘, téma smutku,
strachu a zapomnění, vulgarismů, dvojsmyslů. Komentáře účinkujících během
vystoupení byly nežádoucí. Při jejich hudebních produkcích se pořadatelům velmi těžko
udržoval pořádek, návštěvníci se často rekrutovali z asociálních živlů, stahujících se
na produkce i ze vzdálených míst. Stížnosti na jejich vystupování přicházely
i ze sousedních okresů. Soubor byl na základě zjištěných závad v oblasti zpracování
vlastních textů několikrát upozorněn na nutnost větší zodpovědnosti při uvádění vlastní
tvorby. Odbor kultury ONV svolal několikrát jednání k řešení této problematiky
za účasti zástupců Okresního oddělení VB, ideologického oddělení OV KSČ a zástupců
souboru. Vzhledem k tomu, že soubor přes trpělivá a objektivně vedená jednání odmítl
přijmout navrhovaná opatření (nutnost změny některých textů, zkvalitnění průvodního
slova), byla mu nejprve pozastavena činnost, později po vyčerpání všech možností
k nápravě s ohledem na společensko-politické potřeby a správné ideové působení
na mladou generaci odebráno oprávnění k vystupování a zrušena registrace souboru.
_________
78 PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Alexandrem Pleskou 30. 9. 2012.

- 52 -

Vážená soudružko ředitelko, uvedl jsem Vám vše, co je nám známo o souboru
Brutus a prosím, pokládejte toto sdělení za důvěrné. Vladimír Mayer, ředitel
OKS Rakovník.“ 79
Po obdržení dopisu výše uvedeného znění odpovědní funkcionáři OKS a odboru kultury
ONV Praha - východ zpanikařili. I oni byli v područí komunistické strany, báli se,
že přijdou o svá místa. A tak se kapely Kyklop elegantně zbavili. Protože ale skupina
za krátkou dobu svého působení pod novým zřizovatelem nezpůsobila žádný problém
nebo přestupek (tudíž nebyl konkrétní důvod k vyhazovu), bylo nutné postupovat
diplomaticky. 80
Kapelník Vladimír Hasal obdržel 29. 4. 1983 dopis z odboru kultury ONV
Praha - východ, který byl nadepsán slovy: Věc: Odebrání osvědčení a oprávnění
hudebnímu souboru Kyklop. V dopise se píše: „Na základě skutečnosti, že žádný z členů
hudebního souboru Kyklop, jehož jste uměleckým vedoucím a jehož zřizovatelem
je ZO ROH Středočeských keramických závodů n. p. Vyšehořovice nemá stálé bydliště
na okrese Praha - východ, odebíráme Vám osvědčení č. 35 pro tento hudební soubor
a oprávnění č. 35 k uměleckému vedení souboru lidových hudebníků s platností
k 1. květnu 1983. Zároveň Vám a dalším členům souboru doporučujeme po dohodě
s dosavadním zřizovatelem přejít do evidence jiného kulturního zařízení v místě Vašeho
bydliště. Osvědčení a oprávnění č. 35 odevzdejte nejpozději 6. května 1983 na Okresní
kulturní středisko Praha - východ, Vinohradská 72, Praha 3. Věra Roskotová, vedoucí
odboru kultury.“ 81
Bylo třeba rychle jednat. Proto Vladimír Hasal 5. května 1983 navštívil osobně vedoucí
odboru kultury Věru Roskotovou a citoval jí z příslušné vyhlášky paragraf, z něhož
vyplývá, že pro registraci souboru je rozhodující místo jeho zřizovatele a nikoliv trvalá
bydliště členů skupiny. Tím padl jediný argument zdůvodňující odebrání osvědčení
o způsobilosti skupiny Kyklop k veřejnému vystupování. Věra Roskotová, která
- na rozdíl od rakovnických funkcionářů - nebyla vůči skupině osobně zaujatá se
__________
79 MAYER, V. Dopis určený OKS Praha – východ. 1983. Osobní archiv T. Bednaříka, Roztoky.
80 BEDNAŘÍK, T. Je to jenom rock and roll. Rakovník: Vydavatelství RAPORT, 1994.
81 ROSKOTOVÁ, V. Dopis o odebrání osvědčení a oprávnění hudebnímu souboru Kyklop. 1983.
Osobní archiv V. Hasala.

- 53 -

rozhodla vyřešit ožehavou situaci jinak. Pokusila se své nadřízené přesvědčit, aby
nechali Kyklop na okrese Praha - východ hrát. 82
Dne 1. června 1983 obdržel Vladimír Hasal od ředitelky odboru kultury
Věry Roskotové další dopis v němž stálo: „Sdělujeme Vám, že po konzultaci
s ideologickým oddělením OV KSČ a vedením ONV Praha - východ osvědčení
a oprávnění hudebního souboru Kyklop nebude prozatím odebráno za těchto podmínek:
a) do 31. 12. 1983 se podrobíte rekvalifikačnímu řízení, které připraví OKS
Praha - východ, b) při veřejných produkcích nebudete interpretovat vlastní tvorbu.“ 83
V dopise se píše, že pokud Kyklop poruší zákaz hraní vlastního repertoáru, bude to jeho
vina. Ideologické oddělení OV KSČ za souhlasu ONV Praha - východ tak vlastně
přikázalo hrát skupině výhradně anglický repertoár. Tedy přesně to, zač byla skupina
(ještě pod názvem Mandragora) v sedmdesátých letech perzekuována.

5.6 Politické pronásledování kapely Kyklop

Koncem roku 1983 skupina úspěšně složila kvalifikační zkoušky. Je kuriozitou, že je
absolvovala nikoliv v kategorii rockových skupin, ale jako taneční orchestr. Tuto kličku
vymyslel Josef Palata z OKS Praha – východ, který chtěl kapele pomoci. Měl
zkušenost, že o minulost tanečního orchestru se nebude nikdo zajímat natolik, jako
o minulost rockové kapely. A Kyklop množstvím členů taneční orchestr připomínal. 84
Pověst skupiny jako problémového elementu se přesto začala šířit rychle. Hoši začali
mít čím dál tím méně příležitostí k vystoupení. Osvědčená místa se začala úžit.
Teritorium, kde mohl Kyklop hrát, se neustále zmenšovalo. Pořadatelé měli o skupinu
zájem, ale vystrašené místní národní výbory na žádosti o produkce skupiny Kyklop
psali: „Nepovoluje se!“
__________
82 PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Vladimírem Hasalem 15. 9. 2012.
83 ROSKOTOVÁ, V. Dopis určený Vladimírovi Hasalovi. 1983. Osobní archiv V. Hasala.
84 BEDNAŘÍK, T. Skupina Brutus – veřejný nepřítel číslo 1. Týdeník Raport. Rakovník, 2009.
Dostupné z: http://raport.cz/publicistika/2009-47-brutus/2009-12-17

- 54 -

Na ukázku několik takových zakázaných tanečních zábav: 85
- 4. 5. 1983 - Městský národní výbor Zbiroh nepovoluje základní organizaci
SSM Lhota pod Radčem taneční zábavu. Skupina Kyklop je považována v okrese
Rokycany za nevyhovující
- 13. 5. 1983 - Místní národní výbor v Podmoklech na základě rozhodnutí OV KSČ
Rokycany a ONV Rokycany ruší vaše vystoupení na taneční zábavě v Podmoklech
- 16. 8. 1983 - Taneční zábavu, která měla být 3. září 1983 nemůžeme uskutečnit,
jelikož MNV Koryta tuto produkci dodatečně zakázal. Velice se omlouváme a jsme
ochotni uhradit náklady za zaslané plakáty. Svaz požární ochrany ČSSR ZO Koryta,
p. Dobříč, okr. Plzeň – sever
- 16. 8. 1983 - Na základě zákazu MNV rušíme sjednanou produkci skupiny Kyklop
na 20. 8. 1983 v Nešici
- 6. 10. 1983 - Bohužel náš NV taneční zábavu 15. 10. nepovolil. Důvod proč zábava
nebyla povolena neznáme. Plakáty posílám zpět. Olga Voráčková za ZO SSM
Červené Poříčí
- 14. 11. 1983 - Místní kulturní středisko Kozárovice ruší smlouvu o hudební produkci
skupiny Kyklop v KD Kozárovicích dne 26. 11. 1983 od 20.00 hod. Taneční zábavu
nepovolil ONV Příbram. Náhradní termín - léto 1984.  86

Rok 1984 lze nazvat rokem relativního klidu v dějinách kapely. Skupina sice nezmizela
z dozoru kulturně-ideových dohlížitelů, ale kontrola ze strany mocenských orgánů
se omezila na minimum. I když teritorium, v němž Kyklop mohl veřejně vystupovat,
se zmenšilo. Kapela absolvovala 42 koncertů. Hrálo se především na Klatovsku.
K premiérovému vystoupení v Plasích (26. 5. 1984) se váže historka, kterou popisuje
Vladimír Hasal: „V roce 1984 se uskutečnilo vůbec první vystoupení na tomto dnes
již kultovním parketě. Tato skutečnost pochopitelně nemohla uniknout všemocným
kulturním i jiným orgánům Plzeňska. Ve druhé polovině naší produkce dorazili kulturní
kontrolóři v čele s muzikantem Kvíderou, známým to ,dusičem‘ mimoplzeňských
__________
85 BEDNAŘÍK, T. Je to jenom rock and roll. Rakovník: Vydavatelství RAPORT, 1994.
86 Rozhodnutí o zrušení vystoupení kapely Brutus. 1983, 1984. Osobní archiv V. Hasala.

- 55 -

souborů, doprovázeni nenápadnými ,tajnými‘ v civilu. Zábava už měla slušný swing,
jako host zpívala s Čendou Monhartem píseň ,Za tou naší garáží‘ Dáša Doležalová
(ex-členka rakovnické skupiny Cleopatra), ze Sáši padala jedna báseň za druhou,
...prostě těžká pohoda. Tu kázali orgáni pořadatelům, aby produkci kapely zastavili, což
se po chvíli podařilo, a pozvali mne - jako kapelníka - na ,kobereček‘ do baráčku, který
slouží jako šatna pro kapely i sociální zázemí pořadatelů. Po nezbytném výslechu - jak,
za kolik a hlavně co hrajeme - došlo i na ideovou úroveň produkce, jež byla shledána
jako silně nevyhovující. Celou debatu poslouchal u krbu náš tehdejší bedňák Jarko
Zajíček, štípaje při tom dříví a přikládaje polena do ohně. Mocipáni ho zřejmě
považovali za někoho z místních pořadatelů a vůbec si ho nevšímali. Když útok
kulturních demagogů vůči mně a kapele nabýval na otáčkách, tu se Jarko u krbu vztyčil
a se sekerou nad hlavou (zřejmě pod dojmy ze zakázané olympiády, které se nesměl
z politických důvodů zúčastnit) zvolal: ,Já vás poženu až do Los Angeles!‘ Jak pravil,
tak taky učinil. Vyhnal celou komisi před baráček a začal ji honit kolem dokola,
což posléze vedlo k rychlému ústupu ochránců ideové čistoty do neznáma. Asi kvůli
tomuto sportovnímu výkonu se jiná další represe v roce 1984 na kapelu nedostavila!“ 87
Na podzim vyrazil Kyklop na svůj první zahraniční zájezd - do NDR. Ve dnech 30. 11.
a 1. 12. 1984 hrál před zaplněnými sály v Jeně a Weimaru. Se svým rock and rollem
tu sklidil velký úspěch. 19. a 20. dubna 1985 vyrazil Kyklop podruhé do NDR. Místa
byla stejná: Jena a Weimar. Úspěch z loňského podzimu se opakoval. Zato v českých
zemích začínala atmosféra zase pomalu houstnout. Útoky vůči kapele zesílily. Ve snaze
co nejvíce znepříjemnit skupině Kyklop život, vymýšleli si byrokraté jednu záminku
k šikanování za druhou. 88
V dubnu 1985 vynaložil Městský národní výbor v Kladně značné úsilí, aby mohl
Kyklopu znepříjemnit působení. Záminkou se stal jeden plakát skupiny, vylepený
na zastávce městské hromadné dopravy u kladenského divadla. Po několika telefonátech
napsal Vladimíru Hasalovi vedoucí inspekce veřejného pořádku MěstNV v Kladně
Jiří Plakos dopis následujícího znění: „Podle vyhlášky Měst NV v Kladně ze dne
16. dubna 1984 o všeobecné čistotě a úpravě města článek II, odst. 3. písm. g)
__________
87 PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Vladimírem Hasalem 25. 10. 2012.
88 BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU. Lišany: Martin Rajchl, 1997. ISBN 80-902320-0-0.

- 56 -

je zakázáno vylepování plakátů v autobusových čekárnách a na uliční odpadové koše.
Tímto svým jednáním jste naplnil skutkovou podstatu přestupku podle zák. č. 60/61 Sb.
o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku a ukládáme vám
pokutu Kčs 100,-, slovy jednosto korun čsl. Lhůta k zaplacení pokuty přiloženou
poukázkou je 5 dnů ode dne nabytí práva moci tohoto rozhodnutí, proti kterému
se můžete odvolat do 15 dnů ode dne poučení k Měst NV v Kladně. P.S. Plakát odstraňte
do 14. dubna 1985, v záporném případě bude případ předán komisi pro projednávání
přestupků na úseku MHDO k dalšímu postihu.“ 89
Komičtější důvod k zákazu produkce Kyklopu si vymysleli národní výbor ve Pcherách
na Kladensku. Zakázali 2. listopadu 1985 taneční zábavu s odůvodněním, že je svátek
zesnulých a skupina Kyklop by znesvěcovala památku zesnulých. Proti 30. listopadu
ale už nic namítat nemohli. Oslavy VŘSR byly za námi a do Štědrého dne daleko. A tak
se přece jenom zábava s Kyklopem ve Pcherách uskutečnila. 90
Dne 15. 12. 1985 zaslal odbor kultury ONV pořadateli taneční zábavy - Domu kultury
železničářů Nymburk - dopis, v němž striktně uvádí: „Odbor kultury ONV v Nymburce
nesouhlasí s vystoupením hudebního souboru Kyklop, zřizovatel ZV ROH SKZ
Vyšehořovice, na vaší taneční zábavě 25. 1. 1986, jelikož tento soubor není zařazen
do III. kvalifikačního stupně.“ 91 I přes zvýšenou aktivitu represivních složek odehrál
v roce 1985 Kyklop 29 koncertů.

5.7 Rockfest 86'

Rok 1986 patřil v existenci skupiny Kyklop k těm dramatičtějším. Na jaře přišla kapele
nabídka od pořadatelů prvního ročníku festivalu rockových skupin Rockfest 86',
aby se jí Kyklop také zúčastnil. Akce se konala ve dnech 28. 6. až 30. 6. v Paláci
kultury v Praze. Protože účast na této akci přijala téměř celá špička československého
rocku, nemohl zde Kyklop chybět. Za tři dny se na festivalu vystřídalo 72 amatérských
__________
89 PLAKOS, J. Dopis určený V. Hasalovi. 29. 4. 1984. Osobní archiv V. Hasala.
90 BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU. Lišany: Martin Rajchl, 1997. ISBN 80-902320-0-0.
91 PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Alexandrem Pleskou 12. 7. 2012.

- 57 -

a 11 profesionálních skupin jako například Vitacit, Z kopce, Yetti, Vítkovo kvarteto,
Coda, Titanic, Arakain, Máma Bubo, Citron, Žentour, Marsyas, Yo Yo Band,
Tublatanka, Ivan Hlas a Nahlas, Olympic, CK Vocal, Synkopy, Ještě jsme se nedohodli,
Laura a její tygři, Bez ladu a skladu, Iva Bittová a Pavel Fajt, Dybbuk, E, Krausberry,
Futurum, Moped a další. Nechyběli ani zahraniční hosté - Pandora's Box (MLR),
Rosy Vista (SRN), Silly (NDR) a Kombi (PLR). 92
Kyklop vystoupil dvakrát - 29. a 30. června. Výkonu skupiny si všimli i kritici
z odborného hudebního časopisu Melodie, kteří Rockfest 86' hodnotili. Je to první
celostátní mediální zmínka o skupině Kyklop. Článek se jmenoval Konečně se dočkali -
ohlédnutí za Rockfestem 86' a v pasáži věnované Kyklopu se píše: „Že skupina Kyklop
používá saxofonu a pozounu jsme se dozvěděli pouze vizuálně - slyšet je bylo až po třetí
písničce. Profesionální přístup, vtipné texty o závažných věcech (Automatická pračka);
muzikanti hráli s přehledem, jakoby z recese.“ 93
Několik dní po úspěšném vystoupení na Rockfestu 86` byl kapelník Vladimír Hasal
vyzván, aby se 8. července 1986 dostavil na OKS Praha - východ, kde s ním bude
projednána stížnost Obvodního oddělení Veřejné bezpečnosti Holice na vystoupení
skupiny Kyklop v Ředicích na okrese Pardubice 7. června téhož roku. Jednání se kromě
Vladimíra Hasala zúčastnili ještě ředitel OKS Praha - východ Vladimír Andrle
a vedoucí oddělení ZUČ OKS Jiří Langer. Vladimíru Hasalovi byl citován dopis
OO-VB Holice z 9. 6. 1986, v němž byly kritizovány zejména texty některých vlastních
skladeb skupiny, např. Mám horečku, Zničená duše, Kafe atd. a průvodní slovo
Sáši Plesky. Pracovníci OKS upozornili kapelníka na to, že jde převážně o texty
k veřejné produkci neschválené. 94
Vladimír Hasal oponoval tím, že některé písně s českými texty nebyly dosud předloženy
ke schválení vzhledem k jejich novosti. Zároveň předal zástupcům OKS všechny texty,
které nebyly uvedeny na schváleném repertoárovém listě a na základě jejich porovnání
se pokusil vyvrátit některá konkrétní obvinění vznesená příslušníky Veřejné
bezpečnosti, zejména na pasáže z písní Mám horečku a Kafe. Rovněž předložil krátká
__________
92 BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU. Lišany: Martin Rajchl, 1997. ISBN 80-902320-0-0.
93 BLAŽKOVÁ, M., BERG, J. Konečně se dočkali – Ohlédnutí za Rockfestem 86´. Melodie. 10/1986.
94 BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU. Lišany: Martin Rajchl, 1997. ISBN 80-902320-0-0.

- 58 -

dvoj - a čtyřverší, která mezi skladbami recitoval Sáša Pleska. Nakonec uvedl, že čtyři
skladby s vlastními texty byly nabídnuty hudební redakci Studia mladých
Československého rozhlasu Praha a dvě z nich již byly odvysílány. Šest vlastních
skladeb bylo vybráno dramaturgickou komisí 1. ročníku Rockfestu a skupina s nimi
v Paláci kultury v Praze vystoupila. I přes to v závěru pohovoru vyslovil ředitel
OKS Praha - východ Vladimír Andrle skupině Kyklop zákaz vystupovat až do odvolání
se skladbami na vlastní texty. Dále kapelníkovi uložil, aby do 15. července 1986
předložil k posouzení veškeré vlastní texty včetně krátkých veršů, které budou
zakomponovány do navrženého scénáře vystoupení. Celou záležitost postoupilo OKS
k posouzení odboru kultury ONV Praha - východ s návrhem na pozastavení činnosti
skupiny Kyklop až do konečného vyřešení. 95
Kulturně-ideologické orgány přerušily kapele činnost na rok a půl a k 1. lednu 1987
jí zase povolily činnost. Jedinou veřejnou aktivitu, kterou skupina Kyklop ve druhém
pololetí roku 1986 vyvinula, byla dvě soukromá vystoupení na parnících, plujících
po Vltavě a opětovný dvoudenní zájezd do NDR ve dnech 28. a 29. listopadu. Tentokrát
hrála pouze v Jeně v klubech Rosenkeller a Impuls. Z důvodu půlročnímu zákazu hraní
absolvoval Kyklop v roce 1986 pouze 21 vystoupení. 96

5.8 Výročí kapely Kyklop a Zlatý Slavík

Od 1. ledna 1987 povolil odbor kultury ONV Praha - východ skupině Kyklop opět
veřejně vystupovat. Ta 15. května absolvovala rekvalifikační zkoušky a získala
III. (nejvyšší) kvalifikační stupeň. Činnost skupiny se rozjela naplno a během roku 1987
měla 35 her. Kyklop se hlásil k tradici svých předchůdců, Sáša Pleska na vystoupeních
vždycky potvrzoval, že skupina byla založena už na přelomu let 1966 a 1967, i když
pod názvem Mandragora a později změnila název na Elektronik. Kapela se rozhodla,
že 20. výročí založení kapely oslaví. Za tím účelem byl pronajat od Dopravního
podniku hl. města Prahy - závod Osobní lodní doprava - parník Visla a s ním
__________
95 BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU. Lišany: Martin Rajchl, 1997. ISBN 80-902320-0-0.
96 PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Tomášem Bednaříkem 15. 12. 2012.

- 59 -

podniknuta 12. září 1987 oslavná plavba po řece Vltavě. Na oslavě se hrálo,
vzpomínalo. Bývalý zpěvák skupiny Milan Horník na tuto lodní show vzpomíná: „Loď
kotvila jako obvykle pod mostem Palackého, hudebníci i sympatizanti byli v podpalubí,
kde probíhala ochutnávka piv a likérů. Navenek panovala ospalá odpolední atmosféra,
která zcela zmátla jakousi německou rodinku. Ta vstoupila na loď, usadila se na horní
palubě a sledovala panoráma Hradčan. Loď odrazila od břehu, udeřeno v činel
a z podpalubí se vyvalil dav vlasatců s věnci piv a hudebními nástroji. Začala produkce,
při níž se vystřídali všichni přítomní. Vyděšená německá rodinka byla posléze vysazena
v Davli a doporučen jí návrat do Prahy taxíkem.“ 97
V roce 1987 skupina poprvé pronikla také do tehdy velmi oblíbené čtenářské ankety
o Zlatého slavíka, kterou pořádaly redakce časopisů Mladý svět, Mladá fronta a Smena.
Soutěž byla měřítkem popularity československých zpěváků, zpěvaček a hudebních
skupin. I když šlo o zcela subjektivní náhled (a tvrdilo se, že výsledky ankety
jsou zmanipulované), považovala se anketa Zlatý slavík za ukazatele úspěšnosti
interpreta mezi posluchačskou veřejností. Hodnoceno a zveřejňováno bylo vždy sto
nejoblíbenějších pop-umělců v každé kategorii. Ve zmíněném roce 1987 obsadil Kyklop
v kategorii hudebních skupin 77. místo. O rok později byl 58. a v roce 1989 skončil
na 62. příčce. 98
Redaktor Petr Korál o kapele Kyklop: „Fenomén, kterému se říká rocková taneční
zábava neboli ,tancovačka‘, existuje v našich zeměpisných šířkách od šedesátých let.
Místem konání je většinou hospodský sál nebo kulturní dům na venkově. Nikde ve světě
takto pojaté hudební produkce neexistují, tudíž je lze považovat za národní specifikum.
A přesto je zdrcující většina skupin, jimž se říká tancovačkové, právě díky tomu,
k jakému způsobu vystupování v první řadě inklinují, už odedávna solí v očích české
hudební kritiky, která na ně nepřetržitě dští oheň a síru. Tancovačky mají své jisté
kouzlo a je potřeba je vnímat v určitém kontextu, jako součást kulturního života našeho
venkova, ať se to někomu líbí nebo ne.“ 99
__________
97 PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Milanem Horníkem 15. 12. 2012.
98 BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU. Lišany: Martin Rajchl, 1997. ISBN 80-902320-0-0.
99 KORÁL, P. Tancovačky. Rock & Pop. 1988.

- 60 -

I když se občas ještě projevila averze úřadů proti účinkování skupiny, to nejhorší měl
snad Kyklop už za sebou. Dne 19. 7. 1988 vydal Městský národní výbor v Kožlanech
opatření o zákazu požívání alkoholických nápojů s platností jednoho dne. Zdůvodnění
znělo: „Toto opatření je z důvodu, že v uvedený den je taneční zábava, na které účinkuje
skupina Kyklop. Požívání alkoholických nápojů by mělo za následek zvýšené porušování
veřejného pořádku ve městě.“ 100
V listopadu 1988 se konal již tradiční dvoudenní zájezd do Jeny v NDR. Celkem
skupina Kyklop absolvovala v roce 1988 třicet pět výjezdů. Hrála na Rokycansku,
Berounsku, Kladensku, Lounsku, Pelhřimovsku atd. Pouze okres Rakovník zůstával
pro kapelu tabu, jen v září 1989 tajně vystoupila na Šustně na soukromé akci Fan-clubu
Led Zeppelin. Objevili se i zahraniční zájemci. A tak ve dnech 17. a 18. června 1989
skupina poprvé vyrazila na zájezd na západ. Hrála v městečku Kornwestheim
ve Spolkové republice Německo (tehdy NSR). Český rock and roll a big beat oslovil
Němce natolik, že v září téhož roku musel Kyklop do SRN ještě jednou. Tentokrát
na tři dny do Stuttgartu. Mezitím přišlo pozvání na 25. a 26. 11. do NDR, ale tam
už Kyklop vzhledem k revolučním událostem v obou zemích neodcestoval.
V červnu 1989 došlo k další významné události v existenci skupiny. Kapela
se přejmenovala opět na Brutus. Jisté je, že odbor kultury ONV Praha - východ
si nechtěl přidělávat práci a změnu názvu skupině povolil. Stalo se tak 24. července
1989. Pravdou ale je, že avízované a plakátované kšefty na podzim 1989 ještě kapela
absolvovala pod starým názvem. Naposled hrála jako Kyklop 18. 11. 1989
ve Svéradicích na Klatovsku. Den po útoku na studenty na Národní třídě v Praze, který
se stal začátkem konce starého režimu, zmizel tedy z plakátů také název skupiny,
komunistickým režimem vynucený. 101
__________
100 BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU. Lišany: Martin Rajchl, 1997. ISBN 80-902320-0-0.
101 Tamtéž.

- 61 -

6

SMĚRNICE PRO ČINNOST ORCHESTRŮ LIDOVÝCH
HUDEBNÍKŮ V OKRESU RAKOVNÍK

6.1 Směrnice a přehrávky – nástroj moci

Okresní kulturní středisko vydávalo každý rok „Směrnici pro činnost orchestrů lidových
hudebníků“. Směrnice pojednávala o tom, za jakých podmínek může vzniknout nová
kapela, jakými pravidly se má řídit, jakou úlohu mají plnit jednotliví členové, atd. Byl
to jakýsi návod pro muzikanty, jak se mají chovat, aby jim nebyla zakázána činnost.
Za komunistického režimu se její obsah v podstatě od šedesátých let neměnil.
Obsahem byl tedy podrobný přehled požadavků, které měly ideologické orgány nejen
na rockové a bigbeatové kapely. Zhmotněním těchto požadavků byly především
kvalifikační zkoušky, tzv. přehrávky, které provázely všechny hudební skupiny
od vzniku big beatu až do roku 1989.
Směrnice se zhruba zaměřovala na čtyři oblasti:
- teoretické hudební a organizační znalosti
- interpretační požadavky
- repertoárové požadavky
- kulturně-politické požadavky
První dvě oblasti, tj. požadavky na odborné hudební vzdělání, organizaci fungování
kapel a hudební interpretaci lze s určitými výhradami chápat vcelku pozitivně. Tyto
požadavky donutily řadu muzikantů a kapelníků doplnit si hudební vzdělání
a přednesené skladby pořádně nacvičit, což jim jistě nebylo na škodu. Na tento
požadavek je ovšem nutné se dívat pohledem tehdejší doby, kdy stát dohlížel téměř
na všechno a nepřipustil, aby o skutečné kvalitě produkce rozhodl trh a zájem publika.
Pokud se to ale politické reprezentaci hodilo, byla proti nepohodlným kapelám zneužita
i jejich údajná odborná nezpůsobilost.

- 62 -

Druhé dvě oblasti požadavků, tj. repertoárové a zejména pak kulturně-politické
už vůbec nic nezastíraly. Představovaly nástroj komunistické moci na poli hudebním
s přeneseným vlivem na mládež.
Tak např. v úvodníku směrnice vydané v roce 1986 se píše: „Tato směrnice vychází
z platných vyhlášek, které byly vydány ústředně a mají dlouhodobou platnost. Soubory
LH představují v hudební oblasti našeho okresu nejpočetnější skupinu. Jejich častý styk
s nejširší veřejností, zvláště s mládeží, na ně klade velké kulturně-politické a výchovné
nároky. Soubory LH do určité míry ovlivňují vkus a názor posluchačů v oblasti
tzv. zábavné hudby. Je proto nutné, aby všechny instituce zabývající se činností LH
přistupovaly k této otázce zodpovědně, aby vytvořily vhodné podmínky pro kvalitativní
růst těchto souborů.
Členové jednotlivých souborů předstupují před veřejnost jako reprezentanti hudební
kultury našeho okresu. Je tedy třeba, aby svým vystupováním, chováním a uměleckým
výkonem přispěli ke zvyšování kulturní úrovně našich pracujících.“ (Josef Černík v.r.,
ředitel OKS). 102

6.2 Zřizování a evidence souborů lidových hudebníků (SLH)

Zřizovat soubory složené z hudebníků, kteří veřejně prováděli hudební díla s textem
nebo bez textu jako zájmovou činnost a příležitostně za úplatu mohly jen:
- osvětová zařízení národních výborů
- jednotná odborová organizace, jejich složky a zařízení
- ostatní společenské organizace
- jednotná zemědělská družstva
- jiné organizace, jimž k tomu udělilo svolení ministerstvo kultury, pokud činnost
souborů může napomáhat k plnění osvětových úkolů
__________
102 ČERNÍK, J. Směrnice pro činnost orchestrů lidových hudebníků v okrese Rakovník.
Rakovník: Odbor kultury ONV a Okresní kulturní středisko v Rakovníku, 1986.
Osobní archiv P. Bradáče, Kněževes u Rakovníka.

- 63 -

Organizace oprávněná ke zřízení SLH byla před zřízením souboru povinna vyžádat si
souhlas ONV příslušného podle sídla organizace. V písemné žádosti o souhlas musela
organizace uvést, koho hodlá zvolit vedoucím souboru, jeho zástupcem, dále uvést
jméno, příjmení a ostatní osobní data všech členů budoucího souboru, jeho název,
umělecké zaměření, repertoár. U souboru, který do té doby vyvíjel hudební činnost
výhradně jako kolektiv zájmové umělecké činnosti také doklady o jeho dosavadním
působení.
Okresní národní výbor rozhodl o žádosti s přihlédnutím ke společenské potřebě svého
obvodu a po zjištění, zda soubor měl potřebnou ideovou a uměleckou úroveň jakož
i po přezkoušení kvalifikace vedoucího. Rozhodnutí vydával ONV na základě výsledku
zkoušky před jím ustanovenou kvalifikační komisí. Rozhodnutí obsahovalo též jména,
příjmení a ostatní osobní data všech osob, které se zkoušce podrobily. Pokud bylo
žádosti vyhověno, rozhodnutí obsahovalo i to, který člen souboru je pověřen jeho
vedením, případně zastupováním vedoucího. Dále rozhodnutí obsahovalo zařazení
souboru do jednoho ze tří kvalifikačních stupňů pro účely odměňování jeho členů podle
příslušných předpisů (vyhl. MK ČSR č. 110/81 Sb. „O úpravě odměn za hudební
činnost vykonávanou členy souboru LH“).
Jestliže se podstatně změnila umělecká úroveň kapely, byla organizace, která soubor
zřídila, povinna předložit ONV žádost o přezkoušení souboru. Organizace byla povinna
takovou žádost podat ve stanovené lhůtě, také na vyzvání ONV. Když nebyla žádost
podána ve stanovené lhůtě nebo byla sice podána včas, ale soubor se kvalifikační
zkoušce v určeném termínu nepodrobil, nebo ji nevykonal úspěšně, ONV odvolal svůj
souhlas se zřízením SLH a nedovolil souboru další činnost za úplatu. SLH mohl být
přeřazen do jiného kvalifikačního stupně pro účely honorování jeho členů pouze
na základě nově vykonané zkoušky.
ONV a z jeho pověření Okresní kulturní středisko vedly evidenci SLH, k jejichž zřízení
vydal ONV souhlas. Soubor se vyřazoval z evidence SLH na základě rozhodnutí ONV
na návrh poradního sboru SLH:
- odešel-li kvalifikovaný vedoucí souboru a pokud nebyl kvalifikovaný zástupce
- na žádost nadpoloviční většiny členů souboru

- 64 -

- na základě rozhodnutí odboru kultury
- na základě rozhodnutí zřizovatele

6.3 Práva a povinnosti zřizovatele a SLH

Za veškerou činnost kapely zodpovídala organizace, která jej zřídila. Byla povinna
ustanovit z členů souboru vedoucího, který ji zodpovídal za ideologickou a uměleckou
úroveň souboru, za přesnou evidenci členů souboru, za dodržování zásad státní mzdové
politiky a řádný odvod daní a poplatků. Vedoucí řídil soubor po stránce ideové
a umělecké a musel mít proto potřebnou kvalifikaci.
Na činnost souborů dohlížel zejména odbor kultury ONV. Zjištěné závady činnosti
souboru oznamoval organizaci, která soubor zřídila, v případě zjištění vážnějších závad
mohl odbor kultury ONV odvolat souhlas ke zřízení SLH.
OKS zajišťoval evidenci všech veřejných vystoupení souboru prostřednictvím
odevzdaných vyplněných kopií bloků a souhrnných měsíčních zúčtování, které vedoucí
souboru zasílal vždy do 15. následujícího měsíce.
Zřizovatel uděloval souhlas k vystoupení za honorář. Podmínkou bylo účinkování
souboru zdarma na přehlídkách, slavnostech a kulturně-politických akcích pro potřebu
zřizovatele. Počet těchto vystoupení zdarma pro potřebu zřizovatele musela obsahovat
každá dohoda o zřízení souboru s tím, že každý jednotlivý rok se musela konkretizovat.
Zřizovatel dával souhlas ke sjednání všech vystoupení vedoucímu souboru pro každé
vystoupení zvlášť nebo paušálně. Tento souhlas musel být obsažen v dohodě o zřízení
souboru.
Vystoupení kapely mohl se souhlasem zřizovatele sjednávat vedoucí souboru nebo jiná
pověřená osoba/jednatel souboru přímo s pořadateli veřejných produkcí. Pořádání
veřejných hudebních produkcí ve vlastní režii bylo nepřípustné.
Všichni členové byli evidováni v seznamech, které měl k dispozici zřizovatel, OKS
a odbor kultury ONV. Vedoucí souboru musel mít u sebe průkazy všech členů kapely,
které vydal odbor kultury ONV.

- 65 -

Každou změnu v souboru byl vedoucí povinen hlásit do 5 dnů a to zřizovateli souboru,
jeho prostřednictvím dále OKS a odboru kultury ONV.
Hostovat v jiném souboru mohl člen souboru jen se souhlasem vedoucího souboru,
který mu vydal na tu dobu průkaz. Za hostování se považovala pouze nárazová pomoc
v různých souborech. Nesmělo jít v žádném případě o soustavné zapůjčování hudebníků
jednoho souboru druhému.
Členem souboru mohl být každý občan, který dovršil 16 roků. Účinkovat v souboru
za úplatu mohli jen občané, kteří dovršili 18 roků.
Člen souboru SLH směl vystupovat za úplatu se souhlasem svého vedoucího
a zřizovatele v jiném souboru a to při vytváření větších těles, např. dechových
orchestrů, velkých tanečních orchestrů vytvářených pro reprezentační účely nebo
v souboru odlišného charakteru, než byl jeho kmenový.
Členem souboru hudebníků z povolání mohl být výjimečně i lidový hudebník.
Pokud byl už členem některého souboru, bylo třeba k jeho začlenění souhlas
organizace, která soubor zřídila. Koncertní umělec nebo hudebník z povolání mohl být
se svolením svého zaměstnavatele členem SLH.

6.4 Ověřování, způsobilost a kvalifikační zařazování SLH

Úvodní ustanovení: „Soubory LH (dále jen soubory) zřízené podle vyhlášky mohou
na veřejných hudebních produkcích účinkovat za úplatu, pokud prokázaly náležitou
ideovou a uměleckou úroveň (dále jen odborná způsobilost). Soubory jsou povinny
prokázat svou odbornou způsobilost úspěšným vykonáním kvalifikační zkoušky před
komisí jmenovanou odborem kultury ONV, podle výsledku této zkoušky se soubory
zařazují do jednoho ze tří kvalifikačních stupňů.“ 103
Odbornou způsobilostí se rozumělo splnění kulturně-politických, odborně-teoretických,
repertoárových a umělecko-interpretačních požadavků na znalosti, schopnosti a ostatní
__________
103 ČERNÍK, J. Směrnice pro činnost orchestrů lidových hudebníků v okrese Rakovník.
Rakovník: Odbor kultury ONV a Okresní kulturní středisko v Rakovníku, 1986.
Osobní archiv P. Bradáče, Kněževes u Rakovníka.

- 66 -

vlastnosti, které byly potřebné pro veřejné provádění hudebních děl na náležité
umělecké úrovni.
Kulturně-politické požadavky měly obsahovat schopnost angažovaného přístupu
k plnění úkolů souboru, uvědomělou pracovní a uměleckou disciplínu jeho členů,
respektování zájmů souboru a organizace, která ho zřídila. Dále slušné vystupování,
schopnost pomáhat kolektivům ZUČ jejich odborném růstu, aktivní účast na akcích
organizací NF a státních orgánů, jakož i další projevy v souladu s ušlechtilým posláním
hudební činnosti v socialistické společnosti.
Odborně-teoretické požadavky zahrnovaly základní vědomosti o hudbě a z dějin hudby,
o vývoji a stylových zvláštnostech zábavné, taneční a lidové hudby, o funkci hudby
ve společnosti a o nejdůležitějších předpisech upravujících hudební činnost, jakož
i znalosti hudební teorie (stupnice, akordy, základní harmonie, transponování, čtení
z not, ovládání dynamických, rytmických a akordických značek).
Repertoárové požadavky zahrnovaly ovládnutí dostatečného počtu umělecky
hodnotných, žánrově pestrých a společensky frekventovaných hudebních děl,
odpovídajících uměleckému zaměření souboru. Přičemž podstatnou část repertoáru
musela tvořit díla československých autorů a autorů z dalších socialistických zemí.
Dechové soubory musely mít ve svém repertoáru vedle děl taneční lidové hudby
i hymny ČSSR, SSSR a podle možnosti i hymny dalších socialistických států,
Internacionálu, Píseň práce, fanfáry, slavnostní a smuteční pochody.

6.5 Přehrávky - kvalifikační zkoušky

Každý muzikant ví, jak probíhaly za totalitního režimu tzv. kvalifikační přehrávky,
kdy na jedné straně hrála hudební skupina a na druhé straně seděla obvykle šestičlenná
porota složená z tzv. hudebních odborníků. Porotu sestavovalo Okresní kulturní
středisko. Většina muzikantů byla přesvědčena, že o úspěšnosti či neúspěšnosti hudební
skupiny rozhodují posluchači, návštěvníci tanečních zábav, plesů, atd., kteří dle svého
chování dají najevo, jestli se jim hudební produkce líbí nebo ne. Jiného názoru byli
členové těchto porot. Domnívali se, že jsou jediní schopní posoudit kvality kapel

- 67 -

a muzikantů v nich hrajících. Svým subjektivním názorem a rozhodnutím vynášeli
ortely, jestli smí kapely hrát na veřejnosti či nikoli. Byla to snaha komunistické strany
mít dohled opravdu nad vším.
Kvalifikační zkoušky organizovalo z pověření odboru kultury ONV Okresní kulturní
středisko pravidelně nejméně jednou ročně. Účelem kvalifikační zkoušky bylo zjistit
odbornou způsobilost přihlášených souborů a tím získat předpoklad pro jejich
kvalifikační zařazení.
Ke kvalifikační zkoušce přihlašovala oprávněná organizace (zřizovatel):
- hudební kolektiv, který hodlal zřídit jako soubor lidových hudebníků
- kolektiv ZUČ, který chtěl nadále účinkovat také jako soubor SLH a dosud nebyl
jako takový kvalifikován
- soubor, jehož umělecká úroveň se v podstatě změnila zejména v důsledku změn
v jeho složení. Popřípadě soubor, u něhož odbor kultury ONV vyzval oprávněnou
organizaci k předložení žádosti o přezkoušení souboru.
Termín zkoušek stanovil odbor kultury ONV po projednání s OKS. Čas a místo jejich
konání se zveřejnil vývěskou nebo oznámením v okresním tisku v přiměřeném časovém
předstihu. OKS uvědomila o místě a čase konání kvalifikační zkoušky všechny
organizace, které předložily žádosti, popř. přihlášky ke kvalifikační zkoušce ještě
zvláštní písemnou pozvánkou.
Kvalifikační zkoušku řídila kvalifikační komise. Předsedu a členy komise jmenoval
na roční funkční období odbor kultury ONV na návrh ředitele OKS. Komise byla
vybírána z řad předních hudebníků, hudebních teoretiků a pedagogů, pracovníků
kulturních institucí a jiných odborníků z oblasti hudby. Pro sjednocení praxe v kraji
mohly krajské národní výbory doporučit, aby byl členem komise jmenován i příslušný
pracovník KKS. Komise musela být vždy s lichým počtem členů, nejméně pětičlenná.
Předseda komise řídil průběh kvalifikační zkoušky a práci komise.
Odměňování předsedy a ostatních členů komise a úhrada jejich cestovních a jiných
výdajů se řídila příslušnými obecně závaznými předpisy. Administrativní a technické
práce související s činností porotce zabezpečovalo příslušné kulturní středisko, které
také zajišťovalo ve svém rozpočtu finanční náklady na činnost komise.

- 68 -

Před zahájením kvalifikační zkoušky seznámil předseda komise všechny její členy
se základními údaji o přihlášených souborech a s kritérii kvalifikačního řízení,
určil pracovní postup komise a způsob předběžného i konečného hodnocení souborů.
Soubory absolvovaly kvalifikační zkoušku v pořadí určeném předsedou komise. Každý
soubor byl uveden zpravidla zástupcem organizace, která jej ke zkoušce přihlásila,
představením jeho členů.
Pro posuzování odborné způsobilosti hudebních souborů při zkoušce platily tyto zásady:
- splnění kulturně-politických požadavků se zjišťovalo na základě vyjádření OKS
nebo organizace, která hodlala soubor zřídit
- splnění odborně-teoretických požadavků se zjišťovalo na podkladě pohovoru
a praktického prokázání znalosti
- splnění repertoárových požadavků se zjišťovalo na základě předloženého seznamu
hudebních děl (skladeb)
- splnění umělecko-interpretačních požadavků se zjišťovalo na základě hodnocení
kolektivní přehrávky a podle potřeby i individuální přehrávky vybraných jeho členů.
Soubor musel zahrát v rámci kolektivní přehrávky nejméně tři skladby, z toho dvě
podle výběru komise.
Při jednání o návrhu na kvalifikační zařazení hudebního souboru přihlížela komise
k těmto kritériím:
- do 1. kvalifikačního stupně patřily soubory, které dobře interpretovaly jednoduché
a technicky nenáročné skladby
- do 2. kvalifikačního stupně patřily soubory s vyhraněnou koncepcí hry. Jejich
umělecký projev byl intonačně čistý, rytmicky přesný a dynamicky výrazný.
Nejméně jeden člen souboru je schopen působit v rámci souboru jako sólista
- do 3. kvalifikačního stupně patřily soubory s vlastním vyhraněným uměleckým
stylem a osobitým přednesem hudebního díla. Soubor perfektně ovládal nástrojovou
techniku a byl schopen precizně interpretovat náročné skladby širokého repertoáru.
Členové se uplatňovali jako sólisté.

- 69 -

Komise zhodnotila na základě předložených dokladů, výsledku pohovoru
a předvedených výkonů odbornou způsobilost hudebního souboru a usnesla se
na návrhu jeho kvalifikačního zařazení. Komise se usnesla nadpoloviční většinou hlasů
svých členů. Jednání komise se mohl zúčastnit s hlasem poradním zástupce organizace,
která hudební soubor ke kvalifikační zkoušce přihlásila nebo zástupce jejího
nadřízeného orgánu. O jednání komise se pořídil zápis, který podepsal předseda spolu
s ostatními členy komise.
Předseda komise sdělil odboru kultury ONV, který komisi jmenoval výsledky
kvalifikačních zkoušek souborů, které se jich zúčastnily. V případě, že soubor uspěl,
připojil návrh na zařazení do jednoho ze tří kvalifikačních stupňů, v opačném případě
oznámil důvody, proč se nekvalifikoval.
Rozhodnutí odboru kultury ONV muselo obsahovat veškeré náležitosti podle právního
řádu. Podstatná změna umělecké úrovně souboru zejména v důsledku změny jeho
složení mohla být důvodem pro výzvu organizace, která soubor zřídila, aby jej ve
stanovené lhůtě přihlásila k přezkoušení. Ke kvalifikační zkoušce se soubor přihlašoval
zásadně prostřednictvím zřizovatele. Měl-li soubor získat oprávnění ke hře v různých
obsazeních, musel se podrobit zkouškám pro každé obsazení zvlášť. V oprávnění ke hře
za honorář se souborům přiznala kvalifikace jmenovitě pro ta obsazení, ve kterých
absolvovaly zkoušku.
Konala-li se kvalifikační zkouška souboru na žádost zřizovatele, platil výlohy spojené
s vystoupením souboru a činností kvalifikační komise zřizovatel.
Pokud se konala kvalifikační zkouška z podnětu odboru kultury ONV, hradil výlohy
souboru opět zřizovatel. OKS hradila pak výlohy spojené s činností kvalifikační komise.

6.6 Organizace souboru – práva a povinnosti

Samosprávu souboru museli tvořit nejméně 3 lidé. Zpravidla to byl vedoucí souboru,
zástupce vedoucího souboru a jeden člen souboru. U větších souborů pak navíc jednatel,
hospodář a archivář. V malých souborech bylo možno jednotlivé funkce sloučit v jednu
a pověřit určenou osobu vykonáváním funkce.

- 70 -

Obsazení funkcí samosprávy souboru a jejich změny schvaloval zřizovatel. Samospráva
zastupovala soubor před zřizovatelem. Projednávala požadavky souboru ke zřizovateli
a zřizovatele k souboru. Samospráva souboru navazovala se zřizovatelem souboru
jednání, sjednává dohody o spolupráci, účast souboru lidových hudebníků na různých
akcích, projednávala nákup hudebních nástrojů, opravy hudebních nástrojů, nákup
a opravy veškeré aparatury, hledala místnosti pro zkoušky, zodpovídala za odvádění
8% částky zřizovateli a dohlížela, jak s ní bylo naloženo. Projednávala se zřizovatelem
nákup jednotného oblečení, nákup a aranžování skladeb, atd. Zřizovatel souboru
a samospráva se navzájem kontrolovaly.
Samospráva souboru projednávala repertoár, růst reprodukční úrovně souboru, otázky
vnitřního života a kázně v souboru lidových hudebníků. Rozhodovala o přijetí nebo
vyloučení člena souboru SLH. Samospráva souboru SLH se scházela podle potřeby,
nejméně však 1x za dva měsíce. Do schůze samosprávy byl povinen se dostavit
zástupce zřizovatele a zástupce OKS (člen poradního sboru) v případě, že o to
samospráva včas požádala.
Vedoucí souboru stál v čele samosprávy a souboru SLH: odpovídal za soustavný ideový
a umělecký růst souboru, připravoval a zajišťoval plán a obsah zkoušek souboru jako
celku a zkoušek jednotlivých nástrojových skupin. Vedl soubor při vystoupení.
Vedoucímu souboru náležel vedle základní odměny ještě příplatek vedoucího souboru
ve výši 100 %. Vedoucí souboru odpovídal za ideovou a uměleckou práci a umělecký
růst souboru a za jeho kázeň. Zastupoval soubor na všech jednáních navenek, řídil
zkoušky a vystoupení souboru. Spolu s celým kolektivem hudebníků odpovídal
za kulturně-společenskou úroveň pořádané akce. Zodpovídal za veškerou finanční
stránku – odvod daně ze mzdy, odvod 2 % OKS, odvod 8 % zřizovateli, vyplácení
honorářů a to i v případě, že touto povinností pověřil hospodáře či jiného člena
orchestru.
V případě nepřítomnosti vedoucího souboru z vážných, prokazatelných důvodů
(nemoci, apod.) přešly jeho povinnosti, práva a náležitosti na zástupce vedoucího
souboru. Zástupce vedoucího souboru za normálních podmínek pomáhal při nácviku
skladeb na zkouškách, při výběru repertoáru a dalších záležitostech souvisejících
s ideově-uměleckou úrovní souboru. Zástupce vedoucího souboru se ujal vedení

- 71 -

souboru v případě odchodu vedoucího souboru, nebylo-li rozhodnuto jinak. Vedoucí
souboru a zástupce vedoucího souboru byli povinni dostavit se k přezkoušení znalostí,
pokud o tom rozhodl odbor kultury ONV na návrh poradního sboru SLH.
V případě zřízení funkce jednatele (jen u větších souborů SLH) pak jednatel udržoval
stálý styk souboru se zřizovatelem souboru, sjednával hry, organizoval přepravu sboru,
nástrojů a zařízení za pomocí všech členů souboru SLH, podílel se na propagaci
souboru, zajišťoval podle pokynů vedoucího souboru náhradní hudebníky, organizoval
zkoušky souboru, atd. (odměna byla totožná s odměnou hudebníka).
Hospodář souboru (jen u větších souborů) vedl jednoduchou účetní knihu
o vyplacených cestovních náležitostech s příslušnými účetními cestovními doklady,
dbal o vyplňování bloku, prováděl odvod 2% daně OKS a 8% daně zřizovateli
s kopiemi potvrzení o účinkování souboru (bloku), prováděl výplaty souboru podle
pokynů vedoucího souboru zpravidla 1x měsíčně zálohově. Hospodář vedl řádnou
a přesnou evidenci o veškerém inventáři souboru SLH, který byl přidělen zřizovatelem
(nástroje, oblečení, reprodukční zařízení, atd.)
Pokud byla zřízena tato funkce v souboru, pak archivář pečoval o všechny repertoárové
a metodické materiály souboru, vedl jejich přírůstkový seznam v knize. Podílel se
na sledování a zajišťování novinových repertoárových materiálů, udržoval stálý styk
s prodejnami hudebnin a jinými orchestry za účelem výměny notových materiálů,
zajišťoval opisování hudebnin a jejich vypůjčování, vedl kroniku o životě souboru.
Členové souboru byli povinni soustavně a včas docházet do všech zkoušek, udržovat
v dobrém stavu svěřené hudební nástroje, notový materiál, oblečení a jiná zařízení.
Podle pokynů jednatele zajišťovat přepravu nástrojů, zařízení a jeho instalaci na místě
vystoupení. Při vystoupení udržovat náležitou pozornost a po celou dobu produkce
potřebnou kázeň a snahu o maximální umělecký výkon. Museli respektovat pracovní
smlouvy uzavřené se samosprávou a jiné dohody souboru. Se stížnostmi a žádostmi
se obraceli na samosprávu.
Soubor jako celek a jednotliví hudebníci souboru byli povinni ovládnout repertoár
zaměřený k propagaci dechové, taneční, zábavné a jazzové hudby prohlubováním svého
teoretického vzdělávání a zdokonalováním se ve hře na nástroj a tím přispívat
ke zvyšování umělecké úrovně SLH. Každý hudebník byl povinen přispět svým

- 72 -

výkonem a společenským vystupováním kulturně-výchovným cílům socialistické
společnosti a byl povinen podrobit se všem bezpečnostním, hygienickým a pořádkovým
předpisům na místech vystoupení.
Soubor měl právo obracet se se žádostmi a stížnostmi na Poradní orgán pro SLH
ustavený při OKS. Soubor měl právo žádat na OKS metodickou pomoc pro soubor
a právo žádat informace o všech nových vyhláškách a nařízeních týkajících se oblasti
lidových hudebníků.

6.7 Honorářová ustanovení

Pořadatelé veřejných hudebních produkcí mohli sjednávat vystoupení přímo s vedoucím
nebo jinou pověřenou osobou souboru po předchozím souhlasu organizace, která
soubor zřídila.
Pokud se vystoupení souboru měla opakovat častěji než třikrát týdně pro téhož
pořadatele nebo na stejném pracovišti, byla organizace, která soubor zřídila, povinna
požádat o jejich sjednání příslušný krajský podnik, který toto vystoupení zprostředkoval
– umělecká agentura SKKS.
Odbor kultury ONV zajišťoval evidenci všech veřejných vystoupení souborů, které
v obvodu jeho působnosti vyvíjely činnost.
Za zprostředkování vystoupení souboru příslušela zprostředkující organizaci úplata
ve výši 4 % odměny SLH. Úplata šla na vrub SLH, jejichž vystoupení bylo
zprostředkováno.
Vedle odměny členům souboru byla organizace, která soubor zřídila, oprávněna
požadovat od pořadatele příspěvek ve prospěch organizační a metodické činnosti
na úseku ZUČ ve výši 10 % honorářů souboru, 2 % tohoto příspěvku náležely
příslušnému OKS.
Zřizovatel používal 8% příspěvek především ke krytí stálých režijních výloh souboru
spojených se zkouškami, výloh za zvyšování kulturně-politické a odborné úrovně
souboru, na pořizování a doplňování hudebního archivu, pořizování nástrojů, aparatury,

- 73 -

dále na opravy hudebních nástrojů, pokud byly majetkem zřizovatele souboru,
na pořizování skladeb (aranžmá), apod. Zřizovatel souboru lidových hudebníků mohl
věnovat na zlepšení práce souboru i další prostředky. Pokud bylo o prostředky souboru
jinak postaráno, mohl zřizovatel souboru uvedený příspěvek použít i mimo soubor
k rozvoji celé kulturní činnosti.
Okresní kulturní středisko používalo 2% příspěvku na úhradu výloh spojených
s metodickou péčí o soubory, kterou prováděl prostřednictvím okresního poradního
sboru pro SLH.
Sjednávání souborů se potvrzovalo smlouvami na tiskopisy, které vydávalo OKS. Tento
tiskopis (smlouva) obsahoval dohodu o místě, době a délce účinkování, početní stav
souboru, náhrady za dopravu, stravné, nocležné, případně i jiné. Byl zde udán i brutto
honorář za vystoupení, příslušné dávky, procenta zřizovateli a OKS.
Skutečně vynaložené náklady se účtovaly na tzv. blok souboru, který vydávalo
příslušné OKS. Zde byla vyúčtována odměna hudebníkům a příplatek vedoucího
souboru, 8 % zřizovateli, 2 % OKS, doprava souboru, amortizace aparatury a další
prokazatelné ukazatele.
Členové souboru byli odměňováni podle zásad stanovených vyhláškou 110/81 Sb.
hodinovými sazbami. Sazby byly odstupňovány ve třech kvalifikačních třídách,
do kterých byl soubor zařazen při kvalifikačním řízení. Z rozhodnutí odboru kultury
ONV v Rakovníku byly jednotlivé kvalifikační třídy ještě diferencovány a to podle
následující tabulky:
1. kvalifikační třída
I.A…………….Kčs 10,-……13,-
I.B…………….Kčs 10,-……15,-
2. kvalifikační třída
II.A…………...Kčs 16,-
II.B…………...Kčs 16,-……18,-
II.C…………...Kčs 16,-……20,-
74
3. kvalifikační třída
III.A…………Kč 21,-
III.B…………Kč 21,-……...25,-
III.C…………Kč 21,-……...30,-
Vedoucímu nejméně tříčlenného souboru příslušela odměna do výše dvojnásobku
příslušné sazby za podmínky, že v souboru účinkoval nebo jej řídil. Pokud vystoupení
řídil zástupce souboru, příslušela mu odměna ve výši jeden a půl násobku příslušné
sazby za podmínky, že v souboru současně účinkoval.

- 75 -

ZÁVĚR

Hudba byla, je a bude důležitým prvkem sloužícím k ovlivňování společenského
mínění. V jakémkoli autoritativním či totalitním státě se proto musí potýkat se zájmem
mocenských orgánů. To platí především o hudbě produkované mládeží, tudíž i o big
beatu, který je předmětem zkoumání této práce. Touha svobodně tvořit a poté
reprodukovat před posluchači je v naprostém protikladu s požadavky takového státního
uspořádání. Kvůli této neshodě se totalitní režim se svobodnou hudební produkcí
dostává do konfliktu, jehož výsledkem je pokus o její znásilnění a spoutání. Výsledkem
může být odsunutí této hudby do neoficiálních struktur. To je totiž jediná možnost, jak
ji i nadále provozovat. Takovýto osud měly i kapely Meditace, Undertakers nebo
Brutus.
Na základě vypracování této diplomové práce mohu s jistotou potvrdit, že rakovnické
bigbeatové skupiny byly opravdu utiskovány a šikanovány téměř po celou dobu jejich
existence a že byla porušována jejich svoboda projevu.
K potvrzení tohoto faktu mi dopomohly jak teoretické poznatky, které jsem čerpala
z použité odborné literatury týkající se vývoje hudby za socialismu a z dalších
legislativních a archivních dokumentů, tak také autentická svědectví samotných
muzikantů. Zejména listovní komunikace mezi kapelami a kulturními orgány přibližuje
nepřátelství, které ke kapelám mocensko-kulturní orgány chovaly. Získáním těchto
velice cenných poznatků jsem tedy byla schopná zanalyzovat postavení kapel
na okresním hudebním poli a také pohled ideologických orgánů na samotné kapely.
Velice cenné informace, které pro mne byly stěžejní, mně poskytli samotní členové
kapel, se kterými jsem vedla rozhovory. Považuji je za nejpřínosnější pro tuto práci.
Některá naše interview jsem nahrávala na diktafon Olympus WS – 560M, jiná probíhala
pomocí e-mailové komunikace. Muzikanti odpovídali na otázky, které jsem jim kladla.
Jejich odpovědi jsem ve své práci nijak nepozměnila a použila je ve formě citace
za účelem zpestření obsahu. S respondenty jsem vedla také nestrukturalizovaná
interview, z nichž jsem necitovala, pouze je použila pro objasnění některých faktů.

- 76 -

Zdůrazňuji, že jsem se nechtěla zaměřit pouze na politické podmínky činnosti osob
z hudební oblasti, nýbrž i na samostatnou hudební činnost rakovnických muzikantů.
Na celé toto téměř třicetileté období jsem nenahlížela pouze z pohledu Rakovnicka, ale
i v kontextu s vývojem bigbeatové a rockové hudby v Československu. Pokusila jsem
se shrnout historii big beatu na Rakovnicku od vzniku prvních bigbeatových kapel,
přes období politického normalizačního pronásledování až po konec totalitního režimu
v roce 1989. Proto jsem uspořádala kapitoly 2 až 5 chronologicky. Je zde popsáno,
jakým způsobem rakovnické bigbeatové kapely vznikaly, existovaly a také zanikaly.
Co ovlivňovalo fungování kapel, s čím se museli muzikanti potýkat, jakým způsobem
obcházeli neustálý dozor a kontrolu ze stran ideologických orgánů.
To vše přibližuji hlavně pomocí autentických výpovědích bývalých členů kapel, z nichž
některé jsou publikovány v mé diplomové práci poprvé a považuji je za unikátní. Dále
jsem se věnovala zmapování kulturního dění na rakovnickém okrese a činnosti
kulturních orgánů ve vztahu k muzikantské činnosti. Šlo mi konkrétně o vztah mezi
bigbeatovými kapelami a ideologickými orgány působícími na Rakovnicku a v blízkém
okolí.
V šesté kapitole jako názorný příklad popisuji „Směrnici pro činnost orchestrů lidových
hudebníků v okrese Rakovník“, která s malými obměnami vymezovala po celé
sledované období pravidla chování hudebních souborů, diktovaná komunistickou mocí.
Je zřejmé, že politická situace v Československu před rokem 1989 výrazně ovlivnila
kulturní život v naší zemi; ovlivnila i činnost lidí působících v hudební oblasti. Je třeba
říci, že za touto téměř třicetiletou historií se skrývají desítky lidských příběhů, které mě
inspirovaly ve volbě tématu a sepsání mé diplomové práce. Zároveň jsem se snažila
odpoutat od osobní roviny a zaměřit se na pole faktů. I když pocházím z Rakovníka
a s některými členy kapel se osobně znám, považuji se za nestranného a nezúčastněného
badatele.
Na příkladu okresu Rakovník lze zobecnit, jak tvořily a přežívaly ideologický tlak
kapely na regionální úrovni, dále od mocenského centra. Kapely se snažily působit
na hudebním poli naprosto oficiálně a přitom svobodně. Je zřejmé, že takto ideálně
to fungovat nemohlo. Jak se s tím tedy místní kapely vyrovnávaly?

- 77 -

Nechtěly úplně sestoupit do undergroundového prostředí a vystupovat jen pro omezený
okruh posluchačů, což potkalo např. známou kapelu Plastic People of the Universe.
Je třeba říci, že šlo bez výjimky o amatérské kapely, jejichž členové buď studovali nebo
pracovali a případné přímé střety kapel s režimem mohly ohrozit jejich živobytí.
To ale neznamená, že se místní hudební skupiny úplně vzdávaly svobody tvorby
a projevu. Znamenalo to ale být stále ve střehu, taktizovat, občas mírně ustoupit, vzápětí
provokovat a zkoušet nepozornost „kulturních a ideologických dohlížečů“. Někdy
i přejmenovat kapelu, schovat dlouhé vlasy za límec nebo změnit zřizovatele či místo
působení.
Přes všechna omezení lze říci, že i za tehdejších podmínek se dala vytvořit a nějaký čas
mohla fungovat, byť s řadou obtíží, relativně svobodná scéna. A to dokonce v rámci
tehdejších právních norem, což bezpečnostní aparát velmi iritovalo. Bigbeatové kapely
na sebe poutaly pozornost zejména mládeže, čímž potenciálně ohrožovaly stabilitu
systému a to samozřejmě nemohlo zůstat bez následků.
I na této regionální úrovni byly hudební skupiny režimem několikrát nuceny svou
činnost pozastavit.
Zkoumáním rakovnických bigbeatových skupin v této práci jsem se pokusila učinit
v regionální hudební publicistice další krok. Další zajímavou možností rozšíření
poznání by bylo sledovat osudy a aktivity těch samých kapel a osob v letech
devadesátých až po současnost.

- 78 -

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

Seznam použitých českých zdrojů

BEDNAŘÍK, T. VE SPÁRECH ROCK´N´ROLLU.
Lišany: Martin Rajchl, 1997. ISBN 80-902320-0-0.
BEDNAŘÍK, T. Je to jenom rock and roll. Rakovník: Vydavatelství RAPORT, 1994.
BÍLEK P., ČINÁTLOVÁ B. Tesilová kavalérie: Popkulturní obrazy normalizace.
Praha: Pistorius & Olšanská, 2010. ISBN 978-80-87053-44-7.
CABADA, L., VODIČKA, K. Politický systém České republiky: historie a současnost.
Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-337-6.
ČORNEJ, P. Kdy, kde, proč & jak se to stalo v českých dějinách: Sto událostí, které
dramaticky změnily naši historii.
Praha: Reader´s Digest Výběr, 2001. ISBN 80-86196-33-X.
FUKAČ J., VYSLOUŽIL J. Slovník české hudební kultury.
Praha: Supraphon, 1997. ISBN 8070584629.
CHADIMA, M. Alternativa: Svědectví o českém rock´n´rollu sedmdesátých let.
Praha: Host, 1992. ISBN 80-85233-11-8.
KONRÁD, O., LINDAUR, V. Život v tahu aneb třicet roků rocku.
Praha: Tvorba, 1990. ISBN 80-7215-148-7.
LINDAUR, V., KONRÁD, O. Bigbít.
Praha: Albatros, 2010. ISBN 978-80-259-0023-9.
MAREK, J. České a Československé dějiny 2: od roku 1790 do současnosti.
Praha: Fortuna, 1991. ISBN 80-8529-29-5.
OTÁHAL, M. Normalizace 1969-1989: příspěvek ke stavu bádání.
Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2002. ISBN 80-7285-011-3.
PERNES, J. Takoví nám vládli: komunističtí prezidenti Československa a doba, v níž
žili.Praha: Brána, 2010. ISBN 978-80-7243-437-4.
RUPNIK, J. Dějiny komunistické strany Československa: od počátku do převzetí moci.
Praha: Academia, 2002, ISBN 80-200-0957-4.
VANĚK, M. Byl to jenom Rock´n´roll?: Hudební alternativa v komunistickém
Československu 1956-1989. Praha: Academia, 2010. ISBN 978-80-200-1870-0.
VLČEK, J. Rockové směry a styly. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost, 1988.

- 79 -

WICH, F. Rock & Pop: encyklopedie 2, s. 30. Praha: Volvox Globator, 1999. ISBN
8072072773.

Seznam použitých internetových zdrojů

BEDNAŘÍK, T. Skupina Brutus – veřejný nepřítel číslo 1.
Týdeník Raport. Rakovník, 2009.
Dostupné z: http://raport.cz/publicistika/2009-47-brutus/2009-12-17
OPEKAR, A. Bigbítové šlápoty: Obrazy z rockových dějin českých.
Praha: Rock & Pop, 1997, roč. 8, 1-12, s. vždy 64-65.
Dostupné z: http://www.popmuseum.cz/stories/stories.php?q=bbs0000&l=cz
VLČEK, T. Totalita.cz. Copyright © 1999 – 2013. Tomáš Vlček.
Dostupné z: http://www.totalita.cz

Seznam ostatních zdrojů

BEDNAŘÍK T. Mladé rytmy. Týdeník Rozvoj. Rakovník, 1981.
Osobní archiv T. Bednaříka, Roztoky u Křivoklátu.
BEDNAŘÍK, T. Rozhovor s Milanem Tyburcem, 1992.
Osobní archiv T. Bednaříka, Roztoky u Křivoklátu.
BEDNAŔÍK, T. Rozhovor s Václavem Matějkou, 1994.
Osobní archiv T. Bednaříka, Roztoky u Křivoklátu.
BEDNAŘÍK, T. Rozhovor s Miloslavem Černým, 1995.
Osobní archiv T. Bednaříka, Roztoky u Křivoklátu.
BEDNAŘÍK, T. Rozhovor s Michalem Pleskou, 1996.
Osobní archiv T. Bednaříka, Roztoky u Křivoklátu.
BLAŽKOVÁ, M., BERG, J. Konečně se dočkali – Ohlédnutí za Rockfestem 86´.
Melodie. 10/1986.
ČERMÁK, J. Víte, co je Moucha’s detektive agency? Týdeník Rozvoj. Rakovník, 1972.
Osobní archiv Tomáše Bednaříka, Roztoky u Křivoklátu.
ČERNÍK, J. Směrnice pro činnost orchestrů lidových hudebníků v okrese Rakovník.
Rakovník: Odbor kultury ONV a Okresní kulturní středisko v Rakovníku, 1986.
Osobní archiv P. Bradáče, Kněževes u Rakovníka.
GRINC, J. Pop music club v Rakovníku. Týdeník Rozvoj. Rakovník, 6. 2. 1969.

- 80 -

KORÁL, P. Tancovačky. Rock & Pop. 1988.
MAYER, V. Dopis určený OKS Praha – východ. 1983. Osobní archiv T. Bednaříka,
Roztoky u Křivoklátu.
MIČKA, I. Rakovnický rock. Týdeník Rozvoj. Rakovník, 17. 8. 1963.
MIČKA, I. Hrátky bez piva. Týdeník Rozvoj. Rakovník, 11. 4. 1964.
MIČKA, I. Hit-show s Evou Olmerovou. Týdeník Rozvoj. Rakovník, 27. 11. 1969.
MIČKA, I. Rozhovor s p. Steidlem. Týdeník Rozvoj. Rakovník, 8. 5. 1969.
PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Alexandrem Pleskou 12. 7. 2012.
PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Tomášem Bednaříkem 10. 9. 2012.
PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Vladimírem Hasalem 15. 9. 2012.
PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Alexandrem Pleskou 30. 9. 2012.
PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Jaroslavem Žákem 10. 10. 2012.
PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Vladimírem Hasalem 25. 10. 2012.
PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Pavlem Kouteckým 1. 11. 2012.
PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Vítkem Širokým 10. 11. 2012.
PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Josefem Krausem 15. 11. 2012.
PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Alexandrem Pleskou 15. 12. 2012.
PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Milanem Horníkem 15. 12. 2012.
PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Tomášem Bednaříkem 15. 12. 2012.
PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor se Zdeňkem Košťálem 15. 12. 2012.
PAVLÍČKOVÁ, M. Rozhovor s Tomášem Bednaříkem 18. 12. 2012.
PLAKOS, J. Dopis určený V. Hasalovi. 29. 4. 1984. Osobní archiv V. Hasala.
PLESKA, A. Dopis určený porotě kvalifikačních zkoušek. 1981.
Osobní archiv A. Plesky.
PLESKA, A. Dopis určený OKS a odboru kultury ONV Praha – východ. 1982.
Osobní archiv Alexandra Plesky.
ROSKOTOVÁ, V. Dopis o odebrání osvědčení a oprávnění hudebnímu souboru
Kyklop. 1983. Osobní archiv V. Hasala.

- 81 -

ROSKOTOVÁ, V. Dopis určený Vladimírovi Hasalovi. 1983. Osobní archiv V. Hasala.
Rozhodnutí o zrušení vystoupení kapely Brutus. 1983, 1984. Osobní archiv V. Hasala.
Usnesení vlády ČSR o situaci v zábavné hudbě č. 63/1975 (úryvek legislativního
dokumentu). Osobní archiv Tomáše Bednaříka, Roztoky u Křivoklátu.

- 82 -

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha A – Fotografie vybraných rakovnických bigbeatových skupin

Foto 1: Jantar…………………………………………………………………………. I
Foto 2: Termiti………………………………………………………………………… II
Foto 3: Modří raci…………………………………………………………………….. III
Foto 4: Farmers……………………………………………………………………….. IV
Foto 5: The Preachers………………………………………………………………… V
Foto 6: The Undertakers………………………………………………………………. VI
Foto 7: Moucha´s detective agency ………………………………………………….. VII
Foto 8: Blue Stars….…………………………………………………………………..VII
Foto 9: Admirals………………………………………………………………………. IX
Foto 10: Elektronik…………………………………………………………………… X
Foto 11: Lucifer……………………………………………………………………….. XI
Foto 12: Meditace…………………………………………………………………….. XII
Foto 13: Brutus……………………………………………………………………… XIII
Foto 14: Kufr………………………………………………………………………… XIV
Foto 15: Kyklop……………………………………………………………………… XV

Příloha B – Ostatní regionální dobové dokumenty

Obrázek 1: Vyúčtování her kapely Meditace za březen 1979……..………………. XVI
Obrázek 2: Titulní strana Směrnice pro činnost orchestrů lidových hudebníků
v okrese Rakovník, 1986……………………………………………… XVII
Obrázek 3: Pozvánka na oslavu 20. výročí kapely Brutus
(v té době Kyklop), 1987……………………………………………. XVIII

- 82 -

Příloha A

Fotografie vybraných rakovnických bigbeatových skupin

- I -

Foto 1: Jantar
Foto z roku 1963. Hrátky mládeže v Domě osvěty v Rakovníku.
Zleva: Vladimír Matyásko (kytara/zpěv), Josef „Olaf“ Kachlík (baskytara), Jiří „Krtek“ Kratina
(doprovodná kytara), Jiří Bureš (sax), vzadu Josef Dolanský (klavír), Zdeněk Řenč (střídající kytarista)
a vpředu vpravo Zdeněk Steidl (buben).
Zdroj: Osobní archiv Tomáše Bednaříka. Roztoky u Křivoklátu.

- Ii -

Foto 2: Termiti
Foto z roku 1965. Ve třídě SVVŠ (gymnázia) Rakovník.
Zleva: Josef Kraus, Jaroslav Chudoba, Alexandr Pleska a Vítek Široký.
Zdroj: Osobní archiv Tomáše Bednaříka. Roztoky u Křivoklátu.

- III -

Foto 3: Modři raci
Foto z roku 1967.
Zleva: Karel Doubek, Jaroslav Novák, Rostislav Odvárka, Jaruška Hejdová, Miroslav Felbr
a Jan Grünwald.
Zdroj: Osobní archiv Tomáše Bednaříka. Roztoky u Křivoklátu.

- IV -

Foto 4: Farmers
Foto z roku 1968. Zkušebna na Střední zemědělské škole v Rakovníku.
Zleva: Karel Grunt, Jiří Rašín, Jiří Veklinec, dole zleva Michal Schrötter a Petr Kauer.
Zdroj: Osobní archiv Tomáše Bednaříka. Roztoky u Křivoklátu.

- V -

Foto 5: The Preachers
Foto z roku 1970. III. Hit - show v Tylově divadle v Rakovníku.
Zleva: sólový kytarista Miloš Nigrin, Josef Fencl.
Zdroj: Osobní archiv Tomáše Bednaříka. Roztoky u Křivoklátu.

- VI -

Foto 6: The Undertakers
Foto ze 17. prosince 1971. IV. Hit - show v Tylově divadle v Rakovníku.
Zleva: Ladislav Skoupý, Miloslav Černý, Vladimír Tuček a Miloslav Černohorský.
Zdroj: Osobní archiv Tomáše Bednaříka. Roztoky u Křivoklátu.

- VII -

Foto 7: Moucha´s detective agency
Foto z roku 1971.
Zleva: Jiří Svoboda (bicí), Stanislav Karlík (sólová kytara), Miloš Hejduk (sax), Miloš Moucha
(baskytara). Dole: Stanislav Pilík (kytara, zpěv).
Zdroj: Osobní archiv Tomáše Bednaříka. Roztoky u Křivoklátu.

- VIII -

Foto 8: Blue Stars
Foto z roku 1972.
Zleva: Václav Krejčí (bicí), Jaroslav Hamza (doprovodná kytara), Milan Šteruský (sólová kytara)
a Václav Reiser (baskytara).
Zdroj: Osobní archiv Tomáše Bednaříka. Roztoky u Křivoklátu.

- IX -

Foto 9: Admirals
Foto z roku 1972. „Čaje“ v KD Chrášťany.
Zleva: Miroslav Beneš, Jaroslav Gregor, Adolf Vachtl (u varhan), za ním Josef Šiler a Petr Bradáč.
Zdroj: Osobní archiv Tomáše Bednaříka. Roztoky u Křivoklátu.

- X -

Foto 10: Elektronik
Foto z roku 1973. První sestava Elektroniku po „rozehnání“ Mandragory.
Dole zleva: Václav Krejčí, Vlastimil Beneš, Stanislav Karlík a František Hejda.
Nahoře zleva: Pavel Koutecký (zvukař), Jan Monhart a Zdeněk Bradáč.
Zdroj: Osobní archiv Tomáše Bednaříka. Roztoky u Křivoklátu.

- XI -

Foto 11: Lucifer
Foto z roku 1976.
Zleva: Miroslav Kejla (kytara), Ladislav Černý (baskytara), nahoře Jiří Jirásek (varhany), Petr Steidl
(bicí), Miroslav Seidl (zpěv) a Ladislav Gróf (zpěv).
Zdroj: Osobní archiv Tomáše Bednaříka. Roztoky u Křivoklátu.

- XII -

Foto 12: Meditace
Foto z roku 1981. Klub DDM Rakovník – přehrávky.
Zleva: Václav Rais, Vladimír Tuček, Milan Let, Petr Bradáč a Josef Fencl.
Zdroj: Osobní archiv Tomáše Bednaříka. Roztoky u Křivoklátu.

- XIII -

Foto 13: Brutus
Foto z roku 1981. Klubu DDM Rakovník – přehrávky.
Zleva: Alexandr Pleska, Milan Štelcl, Vladimír Hasal, Jan Monhart a Milan Křížanovský.
Zdroj: Osobní archiv Tomáše Bednaříka. Roztoky u Křivoklátu.

- XIV -

Foto 14: Kufr
Foto z roku 1981.
Zleva: Miroslav Jirásek (bicí), Jindřich Sinkule (zpěv), Eva Laitnerová (varhany), Ladislav Černý
(baskytara) a Miroslav Kejla (kytara).
Zdroj: Osobní archiv Tomáše Bednaříka. Roztoky u Křivoklátu.

- XV -

Foto 15: Kyklop
Foto z června 1989. Zájezd kapely v SRN.
Zleva: Milan Křížanovský, Pavel Koutecký, František Matějovský, řidič Jiří Stehlík, Jan Porubčan,
Jan Monhart, pod ním Vladimír Hasal, Michal Cerman, Petr Průcha, technik Miloš Vlk, kapelní lékař
MUDr. Mojmír Konečný, AlexandrPleska.
Zdroj: Osobní archiv Tomáše Bednaříka. Roztoky u Křivoklátu.

- XVI -

Příloha B
Ostatní regionální dobové dokumenty

Obrázek 1: Vyúčtování her kapely Meditace za březen 1979
Zdroj: Osobní archiv Petra Bradáče. Kněževes, okr. Rakovník.

- XVII -

Obrázek 2: Titulní strana Směrnice pro činnost orchestrů lidových hudebníků
v okrese Rakovník, 1986
Zdroj: Osobní archiv Petra Bradáče. Kněževes, okr. Rakovník.

- XVIII -

Obrázek 3: Pozvánka na oslavu 20. výročí kapely Brutus (v té době Kyklop), 1987
Zdroj: Osobní archiv Petra Bradáče. Kněževes, okr. Rakovník.

- XIX -

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE



Jméno autora: Milena Pavlíčková
Obor: Sociální a mediální komunikace
Forma studia: Kombinovaná
Název práce: Bigbeatové hudební skupiny působící od 60. let
do roku 1989 na Rakovnicku
Rok: 2013
Počet stran textu bez příloh: 69
Celkový počet stran příloh: 18
Počet titulů českých použitých zdrojů: 16
Počet titulů zahraničních použitých zdrojů: 0
Počet internetových zdrojů: 3
Počet ostatních zdrojů: 35
Vedoucí práce: PhDr. Hugo Schreiber