VNčervenec 2022 |
| Hezký den ! Jaký byl červenec tvůj ? |
| neděle 31. července Renovace křídla kluzáku  Napatlával jsem další vrstvu bílého gelu. |
| neděle 31. července Poslední červencové veslování  Před východem slunce bylo 23°C a povával vítr od severozápadu. Orlovci si lovili snídani. Vycházející slunce ozářilo západní kopce do měďava. Volavka neuletěla. Báječně jsem se vykoupal v zátoce nad haldou. Cestou k doku jsem se opaloval. Na vodě bylo dnes fantasticky. |
| sobota 30. července Markovy 72. narozeniny  Šli jsme spolu do kina shlédnout nový film o lítání a vztazích mezi lidmi. Napínavé, romantické. Podívej se SEM na ukázky. |
| sobota 30. července Rekordně horké dny  Zobrazený graf ukazuje změřený stav na letišti ve Wenatchee. Město je o dvěstě metrů níže, než letiště. Ve městě byly teploty o jeden až dva stupně vyšší. |
| pátek 29. července První vrstva bílého gelu  Po veslování jsem jel rovnou na letiště. Začal jsem brousit po posledním laminování. Záplata byla černá. Osvědčila se škrabka. Konečně jsem začal nanášet houbičkou bílý gel. Chci jich nanést pět vrstev, než začnu vyhlazovat... |
| pátek 29. července Veslování v houfu  Vyrazili jsme na vodu půl hodinu před východem slunce. Sedm vodáků. Čtyřka s kormidelníkem a dva individuální skify. Obloha byla narůžlá. Pod železničním mostem jsem pípal na orlovce. Dále výše na řece Wenatchee se pootočil výzkumný vor. Včera o něm psali v místních novinách. Že stál čtvrt milionu dolarů a je pro studium tahů ryb. Objel jsem ho vysokými vlnami. Na Kolumbii byl báječný klid. Vycházející slunce mě ozářilo červenooranžově. |
| čtvrtek 28. července Luna špičatí uši  Se svou oblíbenou hračkou. |
| čtvrtek 28. července Montáž větráku s Ericem  Vytáhli jsme zbytky minulého a nainstalovali do díry nový ventilátor. Týmová rozhodnutí proběhla na jedničku. Uživatelé byli spokojeni. |
| čtvrtek 28. července Výšlap nad Leavenworth  Karla mě pozvala na výšlap na kopec kousek od místa, kde bydlí. Byl odtamtud pěkný výhled na město od severovýchodu. |
| středa 27. července Teplota ve Wenatchee ve čtyři odpoledne  Musel jsem na poštu. Vrátili zásilku. Že na udanou adresu v Kanadě byla nedoručitelná. Volal jsem zákazníkovi. Přesvědčil jsem se i přes web o správnosti. Adresa na zásilce byla správná. Nyní jak titěrná je americká poštovní služba: Důvod vrácení nebyla vůbec nesprávná adresa. Někomu se nelíbilo, že zásilka byla zabalená do obálky vyžadující prioritní službu, zatímco předplacený vytisklý formulář z webu americké pošty uváděl doručení coby první třídou. Na poště jsem slušně požádal, zda by mi poskytli nůžky a lepicí pásku; že zásilku otevřu a odstraním kompromitující balení. Nůžky mi poskytli, ale pásku už ne (tu před lety poskytovala pošta v rámci služby zákazníkům). V tom okamžiku na mě asi zapůsobila venkovní teplota. |
| středa 27. července U uhlíkového doktora  V devět ráno bylo už 29°C když jsem nanesl na náběžku křídla poslední výztužnou vrstvu, tentokrát z uhlíkové textílie. |
| středa 27. července Veslování s bobříkem  Začal jsem půl hodiny před východem slunce. Dokonce i před notoricky brzkými týmovými veslaři! Obvesloval jsem svůj obvyklý 12 km okruh. Navštívil jsem po čase vynořenou Zářivou lázeň. Na Wenatchee na mě mrkal bobřík. Proklouzl jsem klidnou horní deltou. Až výše na Kolumbii konečně prokouklo sluníčko a hned začlo sálat. Halekal jsem do roury a pod mostem. Nazpět u doku jsem zachytil svůj stín se skifem na hlavě. Na vodě bylo báječně! |
| úterý 26. července Začátek opravy nadrclé náběžky  Víc jak měsíc po drcnutí jsem se konečně dostal k opravě. První fáze byla obnažení laminátu až ke zdravým částem. Druhá byla uhlazení všeho a očištění acetonem. Třetí vystříhnutí pěti záplat. Čtvrtá překrytí a ponechání jen otvoru pro nové laminování. Pátá bylo namíchání epoxidové pryskyřice, postupné napatlání na záplaty a křížové přilepení na poškozené místo. Šestá byla zasunutí křídla nazpět do přívěsu tak, aby se opravované místo ničeho nedotýkalo. Nyní lepidlo vytvrzuje. Následovat v další dny bude několikeré nanešení uhlazovací hmoty a postupné broušení a leštění tak, aby se docílilo aerodynamické shody s okolním profilem křídla. Nakonec i estetické dokonalosti. Tato část projektu je ohromná piplačka a často je nedokončená. Radost z létání převáží nad estetickým uspokojením z jako zrcadlo vyleštěného povrchu. Uvidí se, jak to v mém případě dopadne. |
| pondělí 25. července Večeře ke čtyřicítce  Co vařit k večeři, když (venku) je ke 40°C ? Vytvořil jsem "Tuňák na červené řípě s quinoa a brokolicí" (plus další skryté přísady .. cibule, česnek, sůl, pažitka, citron, ocet, sojová omáčka, a neskryté pivo). Experimentálně jsem uvařil quinoa v pánvi, potom, co jsem nejdřív začal se smažením na tenké plátky nakrájenou syrovou řípu; teprve až potom jsem přidal cibuli, tekuté přísady a jak se vše začlo vařit, přisypal jsem quinoa, překryl pánev puklicí a na nižším ohni dále vařil asi deset minut. Mezitím jsem udusil brokolici, nakrájel citron a pažitku z 38°C výhně z truhlíku na balkoně. Teprve úplně nakonec jsem na vysokém ohni osmažil mezitím rozmražený kousek tuňáka. Podával jsem zákazníkům (sobě) s pivem z Bendu ze státu Oregon. Kočka Mňoukí vyhodnocovala. Docela jí chutnala šťáva z červené řepy a přísad. Při večeři mi ležela přes chodidlo a vrněla.. |
| pondělí 25. července Plno veslařů a veslařek  A také komárů. Chtěl jsem si pochutnat na moruších. Během vteřin mě od nich odehnal tento krvežíznivý hmyz. Snad padesát se jich do mě za tu chvilku zakouslo. Jinak na vodě bylo báječně; vesloval jsem skoro tři hodiny, včetně vykoupání se u horní otočky. Pak zas začlo být pálivé vedro. Poslední tři kilometry jsem se neustále poléval vodou z řeky. Z fauny jsem dnes viděl mimo již zmíněného hmyzu bělohlavého orla, orlovce a havrany. |
| neděle 24. července Matka a dcera  foto kredit Emily Sheila a Emily jsou nyní na týden spolu v Růžohradu v Oregonu. |
| neděle 24. července Mňoukí zas trochu víc jí  Starost o stárnoucí zvířata je složitá. Zvlášť, když je člověk na cestách. Od doby, kdy jsme se vrátili domů, Mňoukí pookřála. Byla od nás víc jak dva týdny odloučená. Během té doby se o ní postupně staraly tři různé osoby a instituce. |
| neděle 24. července Bezpečnostní vaření  foto kredit Karly V době přípravy na cestu za svou maminkou uvedla Emily v domě striktní hygienická opatření. |
| neděle 24. července Rodina Podzimky a Právníčka  foto kredit Evan Po pětitýdenním pobytu v Evropě se ELAL zas v pořádku navrátili do svého domova v Kalifornii. Poslední čtyři dny strávili na jihu Francie, v Nice, odkud je tato titulní fotka. |
| neděle 24. července Začíná být dost teplo  Tento graf je vytvořen z měření teploty na letišti ve Wenatchee, každých pět minut. Modře je vyznačená teplota vzduchu ve stínu a černě rosný bod, pro něž stupnice je na levé straně grafu. Pro poměrnou vlhkost je stupnice napravo. Dole je časová stupnice. Od úterý mají být teploty po příští čtyři dny přes čtyřicet stupnů Celsia. |
| sobota 23. července Noční veslování  Náš vodácký klub pořádal v tuto sobotu výcvik, pro který zablokoval všechna plavidla. Abych si přesto mohl dnes zaveslovat, vyrazil jsem na vodu předtím: začal jsem ve TŘI ráno. Díky kameře na I-Phonu jsem byl schopen zachytit jinak úplně černé záběry. Objel jsem svou obvyklou trasu. Místa, kde jsem zpaměti věděl, že byly potopené kmeny a jiná nebezpečí (díky kterým by se skif nečekaně mohl překotit), jsem obeplul velkými oblouky. Postupně jsem sledoval, jak se od asi čtyř rána obloha začla měnit z tmavé na světlou - hodinu a půl před východem slunce. Toto veslování byl úchvatný zážitek. Na konci tohoto alba jsem umístil také krátká videjka. |
| pátek 22. července Mňoukí - jak chodí teď  Chudáček její zadní nohy se moc už neohýbají a tak se kolíbavě přemísťuje. Klikni sem pro krátké VIDEO. |
| čtvrtek 21. července Veslování zas na Kolumbii  Uvítal jsem možnost protáhnout se po dlouhém cestování. Na vodě jsem byl za východu slunce. Sledoval jsem orlovce jak si chytl rybu pro snídani. Namlsal jsem se moruší. Zkoumal jsem nově ukotvený vor, který jim jednou odplaval. V zátoce Kolumbie u východního břehu jsem se osvěživě vykoupal za přihlížení rodinky morčáků. Na vodě mi bylo báječně. |
| středa 20. července Zas za Velkou Louži  Za východu slunce na Křivoklátě jsem z horního okna domu dělal poslední záběry zahrady dětství. Po rozloučení se s bratrem Milanem jsem odfrčel na Ruzyň odevzdat pronajaté auto, přihlásit se na odbavení kufru, získat palubní místenky. Posmutnělý jsem pak odletěl do Frankfurtu a následně pak přes Grónsko do Seattlu na západním pobřeží Ameriky u Tichého Oceánu. Teď, co tyto řádky píši, ještě nevím, zdali stihnu následný autobusík z letiště do tři hodiny od Seattlu vzdáleného Wenatchee. Když ano, cestování od domu do domu mi bude trvat dvaadvacet hodin. Jinak, s čekáním na další busík, těch hodin bude šestadvacet. |
| úterý 19. července Veslování z Roztok do Nezabudic a nazpět  Měl jsem třetí, poslední možnost si ještě zaveslovat. Ráno jsem skif položil na Berounku u Roztockého jezu a vesloval do Nezabudic, cestou nazpět se však vyrojily spousty vodáků a musel jsem se jim vyhýbat. Začalo připalovat. Na úklid skifu do skladovací bedny jsem se musel odít jak nějaký Arab. Jinak bych se ještě víc připálil, než v neděli. Odpoledne jsem jel na poštu se zásilkou do Litvy, zachráněnou z došlého kufru. Musel jsem do Rakovníka. Obvolával jsem kamarády. Večer na rozloučenou s Milanem jsme strávili v restauraci hotelu Sýkora. Náhodně jsme si tam popovídali se zajímavým strojvedoucím Václavem z České Lípy. |
| pondělí 18. července Putování skifu tentokrát po souši  Skif měl také další zážitek; návštěvu na letišti v Ruzyni, uvíznutí v pasti parkoviště, kdy až zřízenci dorazili skif vysvobodit ze zaseklých dvojích závor. Po návštěvě kavárny v Hostivicích mi vybyl čas na setkání se spolužákem Jirkou Ronešem u něj doma na Sýkořici a následně pak i večeři s Milanem v Restauraci tentokrát Pod Hradem. |
| pondělí 18. července Veslování pod šesti mosty ve středu Prahy  Uskutečnil jsem vytouženou plavbu těmi nejmalebnějšími zákoutími po řece Vltavě, místy prošpikovanými dějinami, legendami, uměním, architekturou. Zachytil jsem dojmy na desítkách fotografií. Dobře jsem plavbu načasoval. Během dvou hodin (začal jsem o půl sedmé) byla hladina řeky stále jak zrcadlo, hladká, klidná. Můj skif bylo na Vltavě jediné pohybující se plavidlo. Stovky jiných lemovalo břehy, nehybné, ukotvené. Mohl jsem se proto vypravit i do hůře přístupných vodních ploch, jako zdymadla u Národního divadla, a bájemi opředené Čertovky obtékající ostrov Kampa, pod Karlovým mostem. Jsem ohromně vděčný za tuto jedinečnou možnost setkat se s Vltavou ještě nerozvlněnou, dřímající. |
| neděle 17. července Veslování Deče-Roztoky  Dopoledne jsem vyjmul ze skladu svůj skif a sestavil ho do provozního stavu. Než začlo být horko, měl jsem ho připevněný na střechu auta. S Milanem jsme šli nakoupit jídla v COOPu u Amalínského kostela, kde se právě konala mše. Nakoukl jsem dovnitř. Pak jsem konečně vyrazil veslovat; zvolil jsem trasu co nejbližší. Bylo báječné být zas na vodě. V neděli v Restauraci nad Hradem zavřeli už v osm, tak jsme se s Milanem prošli po Lánské ulici a zvolna hovořili o dřívějších a stávajích tam bydlících obyvatelích. Také jsme studovali systém kanalizace, která je dokončovaná po této obci a i v plno dalších v této době. Večeřeli jsme s Milanem spolu doma. Překvapil mě nečekaný telefonát z pražského letiště: Po skoro třech týdnech tam prý dorazily naše dva zatoulané kufry, postrádané od konce června. |
| sobota 16. července Další putování  Tentokrát jsem vyjel už před svítáním. Udělal jsem si tím časovou rezervu, které jsem využil pro turistickou pěší prohlídku historického středu Varšavy, kde jsem doposud nebyl. Pak jsem se spojil s Ivanem, spolužákem z VŠD a domluvili jsme si setkání na Moravě v Kroměříži. . Po něm se mi povedlo spojit se s Milanem, aby nedal dveře na zátaras. V pohodě jsem pak dorazil do Čech až do Křivoklátu. Těšil jsem se na pár příštích dní. Konečně zas protáhnout svaly a dát duši pohodu na skifu. |
| pátek 15. července Návštěva v Litvě  Setkal jsem se zas po delší době se spolupracovníky, se kterými obchoduji již přes dvacet let. Probrali jsme stávající objednávky a budoucí obchodní politiku, zvláštní případy. Převzal jsem mnou objednané náhradní díly (listy vrtulí a nosový kužel). Pak jsme přešli na letiště, kde závodníci balili své kluzáky. Po večírku na rozloučenou, který se konal v rozlehlém hangáru, jsem ještě ten samý večer odjel z Litvy do Polska. |
| čtvrtek 14. července Dálková putování  Ráno se Emily z Ruzyně vracela domů do Států. Doručil jsem jí na letiště a ihned jsem pokračoval dál. Jel jsem do přes tisíc kilometrů vzdálené Litvy na služební návštěvu u výrobce kluzáků značky LAK. Současně též jet se podívat na závěr evropského a světového mistrovství v plachtění, které se konalo na letišti výrobce LAKů. Do Litvy jsem tento den však nedorazil, Když se začlo stmívat jsem měl ještě tři sta kilometrů před sebou. Vyhledal jsem ideální tiché a nerušené místo na přenocování, uprostřed kukuřičného lánu. |
| středa 13. července Karlštejn s příbuznými  Domluvili jsme si setkání napůl cesty. Nejprve jsme s Emilí a Milanem jeli do Berouna. Tam se na náměstí konal trh. Po něm šla Emily do plovárny, než jsme přejeli a zaparkovali před berounským nádražím. Za osm minut jsme byli pak vlakem v Karlštejně - mnohem rychleji, než by to trvalo autem po klikatých horských silničkách. Setkání bylo příjemné, avšak ku konci bohužel únavné pro jinojazyčnou návštěvnici. |
| úterý 12. července Práce a zábava  Vyrazil jsem na služební návštěvu do Prahy, do výrobny Blaníků. Emily mezitím na Křivoklátě nakukovala do stánků trhovců na nádvoří hradu. |
| pondělí 11. července Cestování z Verbánie na Křivoklát  Pro náš návrat z Itálie do Česka jsme zvolili scénickou trasu. Zabrala třináct hodin, ale většinou vedla Alpami a byla opravdu úchvatná. Nejprve jsme vystoupali z Itálie přes průsmyk svatého BernPardýna do Švýcarska. Poblíž vrcholu jsme si dali kávu od podnikavého mladého muže se stánkem, kde poskytoval občerstvení. Mluvil sedmi jazyky, byl samouk. Pak jsme se kroutili po úzkých silničkách ohromně malebnými vesničkami do Davosu. Vystoupali jsme pak přes další vysoký průsmyk do Rakouska. Objeli jsme Innsbruck, rozpoznávali olympijské sjezdovky. Po vstupu do Německa jsme na východním okruhu obkroužili Mnichov a nakonec vjeli do Česka. To byla spousta nádherné scenérie pro jeden den. Škoda, že jsme neměli čas vyšlápnout si někde na nějakou túru. Možná příště. |
| neděle 10. července Další den s mrňaty  Dopoledne jsme šli zas na osvědčenou pláž. Evan s Laurel prožili neplánované dobrodružství. Ze dne na den italští železničáři vyhlásili stávku a díky jen vynalézavosti Evana, ostříleného dopraváka, se od jezera Como dostali oklikou přes Švýcarsko (kde stávka nebyla) nazpět do Verbánie. Tam jsme měli zamluvený stůl pro všechny v příjemné venkovní restauraci, na závěrečný večer. Cestou do ubytovny se děcka zas vyřádila na prolézačkách. |
| sobota 9. července Birreria Freelance  Umožnili jsme Evanovi a Laurel, aby strávili jednu noc jen sami dva. Vybrali si místo u jezera Como. Bylo na nás tři starat se o děcka. Vybrali jsme nové, mělké jezero na koupání s hřištěm poblíž Verbánie. Ideální pro rodiny s dětmi. Odpočinku jsme si moc neužili. Jak ostříži jsme museli sledovat a často dohánět pryč utíkající mrňata. Navečer jsme zašli i s dětmi nakoupit zásoby. A pak je nechat vyřádit se na skluzavkách. |
| pátek 8. července S Milanem do Milána  V pátek jsem jel vlakem s Milanem do dvě hodiny vzdáleného Milána. Z mnoha naskytujích se atrakcích jsme vybrali výstup na střechu proslulé katedrály, odkud byly vidět i Alpy a spousta soch. Zpět na úrovni ulice jsme prošli tři městské bloky kryté oblou skleněnou střechou, zvané Galerie. Ta vyúsťovala u další atrakce, nejproslulejší operního scény La Scala, pro přes tři tisíce diváků. Než jsme se vrátili zas vlakem, dali jsme si pár piv ve venkovním výčepu a sledovali kolemjdoucí. Mezitím ve Verbanii Evan pracoval a Emily s Laurel vzaly děcka k bazénu s hřištěm. Odpoledne Podzimka malovala vodovými barvami. A pak všichni jezdili okolo místa ubytování; v tiché od provozu uzavřené čtvrti. |
| čtvrtek 7. července Lanovkou tisíc metrů nad jezero Maggiore  Zatímco Právníčka jeho rodiče odvezli na odpolední spinkání, Podzimka nám třem dělala průvodkyni na trajektu přes jezero a na výtahu z přístavu na vrchol hory. Večeřeli jsme s ELAL na náměstí čtvrti Intra. |
| čtvrtek 7. července Botanická zahrada ve Verbanii  Pozvolna jsme všichni vystoupali po vinoucích se pěšinách lemovaných vegetací z celého světa k vyhlídce na jezero. |
| středa 6. července Výlet s Milanem do Turína a další oslavy  Milan uskutečnil svou touhu dostat se do Turína, ale moc víc ne. Na turistickou prohlídku jsme neměli čas; jen dojet dostatečně dovnitř města a hned se otočit a sprintit nazpět do Verbánie. Třistakilometrovou trasu jsme překonali za dvě hodiny. Stihli jsme avšak další oslavy narozenin; prostřednictvím videohovoru se Sheilou, Nancy a Larrym. Milan díky tomu se s nimi mohl pozdravit, vidět je v pohybu a slyšet je. |
| středa 6. července Koupání a narozeniny v Ferielo  Dnes jsme za nádherného slunečného dne vyrazili na pláž u jezera Maggiore, která je vhodná pro děti. Po koupání oslavila Emily své narozeniny v jedné otevřené restauraci poblíž. |
| úterý 5. července Ubytování - Milan v Intra  Milan byl ubytovaný v 2,5 km od ELAL vzdáleném penzionu, kde jsem ho po jeho snídani dopoledne vyzvedával a na večer zas doručoval autem. |
| úterý 5. července Cestování z Friedrichshafenu do Verbánie v Itálii  Prohlídli jsme si výstaviště a poblíž veslařského klubu dopoledne zaparkovali. Prošli jsme se k vyhlídkové věži v přístavu a obhlídli střed města. Po načepování nafty a koupení viněty jsme kličkovali mezi Německem a Švýcarskem v Rakousku a pak pohodově cestovali přes průsmyk sv. Bernardýna na jižní stranu Alp. Tam jsme se v pořádku shledali s ELAL, se kterými strávíme dalších snad šest veselých dní. |
| pondělí 4. července Cestování do Friedrichshafenu v jižním Německu  Emily cestovala velmi nalehko. Naobědvali jsme se v Rozvadově. Před Mnichovem jsme studovali mapu, jak ho objet. Za deště jsme dorazili do cíle. Navečeřeli jsme se poblíž Bodamského jezera a ubytovali se v penzionu poblíž výstaviště a letiště ve Friedrichshafenu. Byl nádherný západ slunce. |
| pondělí 4. července Cestování přes Německo do Itálie Ráno jsme stále s Emilí dolovali kufry, zatím bezúspěšně. Rozhodli jsme se odjet i s Milanem z Křivoklátu bez dalšího vyčkávání. |
| neděle 3. července Návštěva v Rakovníku, setkání s Pepou a Jájou  Emily pokračuje... "Dnes jsme spojili pochůzky a příjemnou návštěvu v nedalekém městě, kam Vítek chodil na střední školu. Protože naše kufry stále plavou někde mezi Seattlem a Prahou, nakoupili jsme před cestou do Itálie základní věci: ponožky, opalovací krém, zubní potřeby, šampon atd. Pak jsme šli domů ke dvěma Vítkovým spolužákům ze střední školy. Pohostili nás espressem, domácím koláčem a samozřejmě PIVEM venku pod jejich vínovým altánem. Bez hovorů více spolužáků, kteří spolu mluví najednou, jsem si rozhovor (česky) užila mnohem lépe než na obvyklých velkých srazech. Bylo to příjemné odpoledne." Večeři jsem připravil pro nás tři na Amalíně tofu s quinoa a zeleninami. |
| sobota 2. července Setkání na Křivoklátě a ve Skryjích  Zde se Emily dělí o své první první dojmy: "První ráno ve Vítkově vesnici jsme si užili poklidnou snídani s Milanem a pak jsme udělali nějaké pochůzky ve vesnici. Protože v domě neteče pitná voda, šli jsme se zásobit pitnou vodou k místní veřejné pumpě. Pak jsme si vyzvedli nějaké potraviny ve vesnickém obchodě, kde jsme v 11:00 našli několik „štamgastů“ už popíjejících venku! Včerejší bouřky dnes vystřídala jasná obloha a nádherná sladká vůně letního vzduchu. Odpoledne jsme navštívili pár přátel, kteří mají „víkendový dům“ v nedaleké vesnici. Společně jsme si udělali pěknou procházku na jejich místní hřbitov. Ještě nemáme kufry, tak jsem si v obchodě koupila kartáček. Doufám, že naše zavazadla dorazí zítra!" Po návratu ze Skryjí přes Broumy, Karlovu Ves a Údolí Hříchů s totemy jsme obdivovali tři kachny na Amalínském rybníku. V Restauraci nad hradem jsem si dal Kančí stejk, okoštovali jsme ho společně. Pozdravili jsme se také s majiteli restaurace a jejich psem. Později i se sousedkou Danou a psem Dustinem. |
| pátek 1. července Z Frankfurtu do bouřky v Praze  Do Prahy jsme se dostali, ale kufry ne. V albu uvidíš vstřícného kapitána, který mě rád pozval dovnitř pilotní kabiny. Odlet byl odložený skoro o hodinu. Né kvůli mě, ale prý bouřkám ve střední Evropě. Země v Praze byla suchá a žádné kufry. Po opatření si pohybovadla jsme si nakoupili základní potravu v Tesku a vyrazili jsme poprvé dnes na Západ. Zatím bez kufrů, ale v pořádku. Byl nádherný západ slunce. U Požárů sedělo uprostřed silnice už ve tmě kančí selátko. Nestačil jsem ho vyfotit; řídil jsem. |
| pátek 1. července Putování přes Velkou Louži  (Zatím ze Seattlu do Frankfurtu). |
| čtvrtek 30. června Začátek cesty na Východ  Vyrazili jsme s Emilí tentokrát na Východ. Do Česka. |
| Na úvod Tyto VN jsou vytvořené tak, aby svou velikostí byly co nejmenší. |