Když napíšu, že náš duben byl až moc přecpaný událostmi, tak nebudu přehánět. Není divu, že jsem byl nervově vyšponovaný, a že až teď začátkem května se poněkud uklidňuju.

Emily byla první týden v dubnu za kamarádkami z vysoké ve Filadelfii a v New Yorku, kde se také setkala se svými rodiči, a společně se podívali do zajímavých muzeí.

Já mezitím trávil týden spolu s Karlou, docela jsme se za tu dobu sblížili.

Druhý týden v dubnu byl ve znamení přípravy a přiznání daní, a slavení velikonoc. Emily upekla bochánek a barvili jsme vajíčka.

Karle nastalo období ligy a zájezdů s tenisovým oddílem školy,

jakož i účast na hudebních soutěžích se školním jazzovým a dechovým orchestrem,

nejméně jednou týdně na místa až tři hodiny jedním směrem vzdálená.

Třetí týden a čtvrtý týden v dubnu byl ve znamení kolizí, poruch, stresů, výdajů, rozhodnutí a vydechnutí. Řetězec událostí začal Kjel, když naboural s autem jeho rodičů. Následoval jsem ho já, když jsem odřel jedno zaparkované auto koncem vlečného vozu. Další porucha nastala, když se nám cestou na tenisové utkání spálila spojka v autě a museli nás odtáhnout. Oprava nebyla levná. Emily se smůla taky neminula, přiskřípla na parkovišti jedno auto. A na dovršení všeho prasklo podzemní zavlažovací potrubí pod příjezdem k našemu domu.

Emily měla v práci frmol, a na odreagování se pustila do výroby textilie na stěnu, představující hlavolam Sudoku, které Evan rád luští. Emily mu ho zamýšlí dát coby dar k nadcházející promoci z vysoké školy, v červnu.

Evan nám toho během dubna moc nesděloval, což nás mrzelo, zvlášť když má před sebou důležitá životní období – v květnu mu bude jednadvacet, v červnu vyjde z vysoké školy a pak mu nastane samostatný život.

V mé práci jsem měl během měsíce dubna až nezdravě napilno. Vyjednávání dodávky čtyř nových kluzáků, vybírání zálohy, přípravy na výrobu vlečných vozů, dodávky náhradních dílů a technologických služeb mě plně vytížily po celý měsíc, a nadále ještě budou.

Mimo zapojení v zaměstnání jsem pokračoval intenzivně ve studiu španělštiny na místní juniorské vysoké škole.

Je to pro mě vítané odreagování od pracovního náporu v zaměstnání. Zde je můj profesor.

Koncem dubna jsem si také vyšlápl na dva výstupy na kopce v okolí města.

Na hřebenech rostou krásné divoké květiny a popásají se stáda srn.

Do svého kluzáku jsem se zatím dostal jen jednou.

Tolik ve zkratce o našem přeplněném dubnovém dění. Hodně pozdravů!