VN

květen 2022

Hezký den !  Jaký byl květen tvůj ?


Na úvod

Připojené VN jsou vytvořené tak, aby svou velikostí byly co nejmenší. Zhruba jako pouhý normální textový e-mail. Jsou necelých 50 KB velké. To je stokrát menší, než jediná běžná fotka přenášená z dnešních foťáků. A abys tomu rozuměl/a, s VN emajlem se nepřenášejí vlastní fotky, ale jen odkazy na ně, které se během prohlížení emajlu automaticky zobrazí a pak zas zmizí bez toho, aby se ti zahlcoval tvůj počítač.

Bohužel ustavení nového domova pro mé webové stránky jsem ještě nedokončil a bude ještě neurčitou dobu trvat, než ho vytvořím. Nerad rozesílám nevyžádanou poštu. Tak VN budu posílat jen jednou měsíčně.

Denně obnovovanou verzi VN pošlu jen když odepíšeš a požádáš mě, abych ti ji v mé odpovědi na tvůj emajl připojil. A přeješ-li si, abych ti VN vůbec emajlem nezasílal, stačí, když mi pošleš emajl s tvou volbou.

foto kredit  Emily
úterý 31. května

Radovánky s Podzimkou, Právníčkem, Vavřinkou a Evanem

Setkali jsme se u prolézaček na piknik s večeří v parčíku Hocus Pocus ve městečku Scotts Valley, které se nachází asi hodinu a půl jízdy autem na jih od San Franciska. Na závěr si mrňata také zatancovaly a zahrály na kytaru. Počasí krásně přálo. Večer byl povedený. Koukni se na víc ...
úterý 31. května

Cesta z Klamath Falls do Scotts Valley

Po snídani v motelu jsme přejeli asi 660 km na jih, podél ohromující sopky Shasta, do města kde bydlí Evan se svou odinou. Ubytovali jsme se v malém penzionu asi kilometr od nich. Podle mapy se špendlíky se zdá, že provozovatelé tu před námi ubytovali plno lidí z rozmanitých míst zeměkoule.
pondělí 30. května

Cestování ve Vzpomínkový den

Ujeli jsme dnes 777 km. Mapy jsou na konci tohoto alba. Během jízdy mi zavolal Olaf. Byl u syna i s dcerou v městě Driggs, v Idahu (vyhledej si na mapě v albu). Cestoval ze svého domova Peck nejprve do Boise k dceři Haně, a pak společně k synovi Philipovi. Ptal jsem se ho, zda si pamatuje, zda na hradě Křivoklátě bydleli nějací Divišovi. Jeho paměť se zdála být mlhavá. Pěkně jsme si ale popovídali. To už jsme s Emilí projížděli Shaniko ve středním Oregonu. Po šesti hodinách jízdy jsme se rozhodli protáhnout své kostry a projít se podél řeky Deschutes k jejím vodopádům. Procházka byla poblíž našeho oblíbeného rekreačního střediska Sunriver ve středním Oregonu. Povečeřeli jsme v Chemult v Subway a pokračovali pak do místa přenocování v motelu, ve městě které je pojmenováno po dalších vodopádech, Klamath Falls. Provozovatelka pocházela ze severní Itálie, rozpovídala se, když slyšela, že tam náš syn s rodinou brzy pocestují.
neděle 29. května

Přípravy a vzpomínky

Chystali jsme se s Emilí na 3000 km okružní jízdu navštívit a pomáhat rodině našich vnoučat a pak prababičce. Vyrazit hodláme zítra.

Vzpomněli jsme na Erika, synovce. Dnes před rokem vydechl naposledy. Bylo mu jen 26 let.
sobota 28. května

Veslování mezi porosty

Zapomněl jsem ráno jít veslovat .. tak jsem asi stále ještě nemocný - na takovou radost zapomenout. Vynahradil jsem si to o tři hodiny později. Na parkovišti se akorát připravovala parta vodáků k odjezdu na trasu asi 10 km po proudu Kolumbie. Obešel jsem je velkým obloukem, s rouškou přes obličej a gestikulací, že jsem v karanténě. Vesloval jsem sám. Tentokrát jsem fotil na téma vegetace podél břehu. Na vodě bylo senzačně.

foto kredit Evan
pátek 27. května

Maturita školky v Kalifornii

Podzimka a Vavřinka se zúčastnily oslavy konce školky. Asi deset dětí bylo oblečených v těchto úborech.

Evan nafilmoval, jak Podzimka a Právníček tancují .. ve zpomaleném filmu. Pusť si VIDEO...


Večer jsme si pustili v našem domácím kině film Recyklovaný orchestr.
Ukázky: Landfill Harmonic
Dokument vypráví o paraguayské hudební skupině Recycled Orchestra of Cateura (Recyklovaný orchestr z Cateury) tvořené dětmi, které žijí v sousedství jedné z největších jihoamerických skládek. Tento prazvláštní orchestr hraje na nástroje zhotovené výhradně z odpadu. Když se jejich příběh stane internetovým hitem, orchestr přes noc získá celosvětovou pozornost. Pod vedením hudebního vedoucího se děti musí vypořádat s novým světem stadionů a vyprodaných koncertů. Poté co jejich městečko postihne přírodní katastrofa, orchestr pro jeho obyvatele představuje zdroj naděje. Snímek je svědectvím o transformační síle hudby a nezdolnosti lidského ducha. (Ekofilm)
čtvrtek 26. května

Překvapení při veslování

Za posledních patnáct let, co vesluji, jsem ještě nezažil tuto scénu: Už delší dobu pozoruji, jak pár orlovců založil své hnízdo vysoko na kozlíku konstrukce železničního mostu přes řeku Wenatchee. Již v dřívějších letech jsem obdobnou činnost sledoval. Ne často či vůbec nikdy se však orlovcům povedlo dovést své snahy na tom mostu do konce. Dnes jsem uviděl možné vysvětlení, proč asi ne. Konstrukcí mostu se k vrcholu šplhal ne jeden, ale dva mývalové. 
středa 25. května

Šlofík s kočkou Mňoukí

Jakmile ulehnu na kauč, objeví mě kočka Mňoukí a přitulí se. Obdivuji jí, jak přes její pokročilé revma a starosti o rovnováhu ještě na kauč dokáže vyskočit.
středa 25. května

Stále je ještě čárka navíc

Bylo pět dní po mém prvním pozitivním testu. Mezitím se otestovala Emily. Výsledek byl také pozitivní. Tak se izolujeme venku i uvnitř.
středa 25. května

Pokračující sága s pošťáky

Honím svou zásilku po celých Spojených státech. Nejspíš je však zapadlá za sedadlem jednoho z doručovacích vozů z flotily pošťáků zde ve Wenatchee. Zdali jí objevím? Poslal jsem tuto fotku na ústředí americké pošty.

Den na to se mi ulevilo. Docela cenná zásilka se objevila zas na radaru. Byla ještě ve Wenatchee. Jak jsem se domníval; nejspíš zapadla pošťákovi za sedadlo a našel jí (či jiní ji našli) za pouhé čtyři dny.

Klikni SEM pro obnovující se historii tohoto případu.
středa 25. května

Ztratil jsem (na chvíli) Lunu

Na kopci nad hřbitovem jsem si s Lunou vyšlápl, abychom měli oba trochu pohyb. Po chvíli nebylo po Luně ani vidu ani slechu. Začal jsem mít obavy, že ji nenajdu. Až po delší chvíli a asi třista metrech jsem jí objevil mezi hroby. Na přivolání se zas vrátila. Nandal jsem jí vodítko, pro jistotu. Na trávě jí bylo chladněji, zvlášť ve stínu. Bylo 24°C.
středa 25. května

Další fotky z třídních srazů

Potěšil mě PepaK zasláním dalších fotek, ze dvou srazů, IIIb a ZDŠ. Díky, Pepo! Také jsem zavolal Olafovi. Promluvili jsme si čtvrt hodiny. Byl v pořádku. Chystal se na 1800 km okružní jízdu navštívit rodiny svých dětí.
Přidal jsem fotky do alb:  |  IIIbé  |  ZDŠ  |
úterý 24. května

Kosatcový východ slunce - veslování

Potřeboval jsem si protáhnout spodní záda. Vyrazil jsem na vodu. Stihl jsem zažít fialovočervený východ slunce. V deltě jsem se těšil dvěma druhy kosatců, za přihlížení bělohlavého orla. Na vodě bylo báječně.
pondělí 23. května

Trénink v solo de/montáži kluzáku

Byl na dnes ohlášený vichr. Pro provizorně upoutaný kluzák venku byl nebezpečím. Hned ráno jsem zajel na letiště. Kluzák jsem umístil do závětří hangáru. Pomocí prostředku pro montáž/demontáž kluzáku jednou osobou jsem ho rozebral a dal do vlečného vozu. Pak jsem i ten prostředek dal do vozu. Jsem nyní vybaven a vycvičen vyrazit někam na samostatné safari.
P.S. Můj zručný kamarád Mark upravil původní tovární prostředek přidáním příčného břevna s kolečky, čímž se ohromně zlepšila použitelnost prostředku.
neděle 22. května

Plachtění z Wenatchee

Neděle 22.5. se povedla. Do vzduchu se dostalo z Wenatchee pět kluzáků, z Ephraty asi více. DonF vlekal, a v kluzácích byli AlexM, MikeL, LeeT, MarkA a já. Byly skvělé podmínky. Udržoval jsem karanténní odstup. Mini zůstal uvázaný na stojánce, připravený k dalšímu letu. Trochu zmokl.
neděle 22. května

Veslování

Na Evanovy narozeniny jsem vyrazil na Kolumbii. Rozhodl jsem se nezahálet kvůli kovidu, a také nepřehánět pohyb .. Jel jsem tak na 35. V horní deltě jsem se kochal žlutými kosatci a nad koupalištěm z divokých housátek. Na závěr jsem zachytil, jak vypadají zasněžené velehory v pozadí za železničním mostem. Měl jsem radost, že jsem se na vodu dostal. Jak vyšlo slunce, odměnilo mě vydatnými dávkami Déček.
sobota 21. května

Zkouška spolupráce pošťáků

Měl jsem pracovní a etické dilema. Potřeboval jsem jít na poštu a poslat dva balíčky zákazníkům, kteří na ně již delší dobu čekali. Co však když zaměstnanci mé firmy včetně mě mají všichni kovid??? Je etické, aby se zamíchali do řady čekajících lidí ve frontě na poště, a nakazili je? Má lepší polovička prohlásila, že by stačilo abych jednoduše poslal zákazníkům emajl s omluvou, že bohužel kvůli kovidu své objednávky dostanou později. Začal jsem myslet jak se tu říká "vně krabice"; najít řešení nekonvenční a přesto účinné, aby zákazníci čekat nemuseli. Co tak jet k poště a dát balíčky někomu kdo vchází do pošty, aby je za mě odeslal? Hm, jak a kolik mu zaplatit za poštovné - a jeho službu? Co když tak poštovné balíčků předplatit (přes internet). Nyní by stačilo aby ten někdo kdo vchází do pošty jednoduše na poště položil mé balíčky na hromadu u přepážky "předplacené zásilky". Hmm .. Ale proč nepoužít zde dávno zavedenou metodu dát předplacené zásilky pošťákovi, který objíždí čtvrtě včetně našeho domu při doručování příchozí pošty, aby ty odchozí balíčky vzal nazpět na poštu? Odesílání odchozí pošty přímo od domů obyvatel je umožněno zvednutím červené vlaječky u budky. Tak pošťák ihned vidí, že uvnitř budky je něco k odeslání. To vytáhne, dá do svého vozidla, vlajku na budce shodí do vodorovné polohy, a pak do budky vhodí příchozí poštu nebo jí nechá prázdnou, když žádná není. Geniálně jednoduché. Co však, když se odchozí pošta do budky nevejde? Zde přijde ta pointa, dojde k testu, zda bude pošťák pružný a bude následovat pokyny majitele budky, či směrnice správy pošty.
Výsledek byl, že pošťák byl pružný. Dle naskenování byly oba balíčky vyzvednuty v 15:43 hodin.  Jak nadále probíhá jejich doručování? Balíčky jsem odeslal ve dvou provedení. Větší krabici prioritní službou, menší balíček první třídou. Větší krabice se na další cestu vydala záhy. V úterý dopoledne ji zákazník na opačném konci Ameriky již měl v rukou. Ale ten odeslaný první třídou se od okamžiku vyzvednutí ztratil z radaru. Proč asi? Ach jo, byl ofrankovaný tradičními známkami, ne počítačovou nálepkou. KDE SE ZTRATIL ???  
V úterý jsem nahlásil ztrátu a přidělili mi vyšetřovací kód 39032135.
V pátek, týden po vyzvednutí zásilky, pošta navrátila balíček do firemní poštovní schránky ve Wenatchee. S nálepkou, že kvůli zvýšené opatrnosti poštovní služby v této zemi se taková zásilka musí osobně předat u přepážky pošty (viz modrá nálepka na dvou z fotek). Přišel jsem na poštu vybaven novou (stejnou) adresou zákazníka, pracovnice pošty orazítkovala známky, přilepila nové sledovací číslo a zásilka byla znovu odeslaná. Zákazníkovi jsem poslal omluvu za týdenní zpoždění - díky zvýšené opatrnosti poštovní služby v této zemi.
pátek 20. května

Covid Test    - POZITÍVNÍ -

Dle příznaků i zkoušky se zřejmě do mě pustil kovid. Tak jsme nečekaně vyhlásili domácí karanténu. Snad také díky jí se mi povedlo dohonit vzniklý skluz ve VN a připravit tuto květnovou verzi k vydání. Snad se ti zobrazí. Dej mi vědět - a také, co u tebe je nového. Dík !
pátek 20. května

Veslování před východem slunce

Nejen já, ale i šest dalších vodáků si přivstali a vyrazili na Kolumbii, než slunce vyšlo. Voda byla svižná a oblohu pokrývaly přibývající čočkovité mraky. Pak se slunce vyhouplo nad obzor a zlatavě ozářilo přírodu i zvířátka v ní se vyskytující.

čtvrtek 19. května

Pro novější auto přes hory a doly

Autu, které používáme na časté dálkové jízdy přibylo mílí a bylo načase ho vyměnit za trochu mladší. Emily vyjednala vše se servisem v Rentonu. Jeli jsme tam najisto, prudkým slejvákem. Novější Mazda má o sto tisíc kilometrů míň najeto, než ta, kterou jsme za ní vyměnili. Jako vše ostatní v poslední době i auta významně přidražily.

středa 18. května

Veslování

Na vodě byly dvě čtyřveslice a jak jsem přistál, začínali LT a Julian. Tak bylo živo, dvanáct veslařů na jinak ztichlé Kolumbii.

úterý 17. května

Práce

Doháněl jsem v kanceláři celý den.
pondělí 16. května

Památka na Zdenka

Moc mě dne 20.5.2022 šokovala a roztesknila zpráva:
"Kamaradi!
Nestesti nechodi po horach, a bohuzel stalo se, ze Zdenek Tomanek 16.5.2022 zemrel na zastavu srdce. Nasel jsem par fotek z naseho spolecneho vyletu 3.11.2017, tak si ho pripomenme.
Zdenale, budes nam chybet!
Ivan B."
Bylo mi moc líto, že jen před pár dny jsem zamýšlel se u Zdenála stavět a pak kvůli poruše vozidla návštěvu odložil. Možná bychom se ještě jednou setkali ... Zdenku, vzdávám ti poctu s úctou k všemu co jsi znamenal, vymyslel, vytvořil; k tvému zájmu o jiné a velikou velkorysost. Zůstáváš ve mě jak jen budu žít.
Foto Zdenka se mnou je v Brně dne 24. září 2018. Víc fotek z toho dne je zde.


pondělí 16. května

Oslava narozenin Rany

Rana slavila třičtvrtě století od svého narození. Sešli jsme se u L+R v počtu asi deseti přátel.

pondělí 16. května

Veslování ve svátek

Ve vládě byla nějaká debata o UFO, tak jsem pomyslně přispěl fotkou, jak mi jako jedno UFO letělo nad hlavou u veslařského doku. Byl dramatický východ slunce. Jeho paprsky ozařovaly Sedlovou skálu a Misii. Potkal jsem další veslaře, v pestrobarevných úborech. U ostrohu vyhlížel svou snídani jeden orlovec. V dolní deltě obdobně i roztomilý mýval. Voda na Wenatchee byla vzdutá a svižná. Obložení pilíře železničního mostu se nadále rozpadalo.
sobota 14. května

Veslování zas ve Wenatchee

Po čtyřhodinovém spánku po návratu z Evropy jsem zas dychtivě vyrazil na vodu. Počasí bylo pošmourné, ale projížďka na vodě byla dobrá terapie. Potěšilo mě shledání s plno housátky, orlovci, koněm s kytkou z hlavy, rozrostlým špenátkem v Rouře. A setkání s kamarádem Patrickem. Ten právě začínal své veslování.
pátek 13. května

Cesta z Křivoklátu do Seattlu

Cesta byla, jako obvykle, úmorná. Tentokrát jsem tu vzdálenost překonal za třicet hodin; od postele na Křivoklátě do postele ve Wenatchee. Zdali by to šlo rychleji v plachťáku? Koukni se na zajímavé fotky z cesty.
pátek 13. května

Se skifem po Berounce a Vltavě    STATISTIKY

Na mapách je žlutě vyznačena trasa obveslovaná v říjnu 2021, a fialově trasa z května 2022.
PLAVBY NA OTOČKU v 2022     / Kilometrů
1.5. neděle Srbsko-Beroun / 12,4 km
2.5. pondělí  Čertova skála – jez Čilá / 12,8 km
6.5. pátek  ze Zvíkovce – jez Čilá / 8,8 km
8.5. neděle ze Zvíkovce – jez Krašov / 23,0 km
9.5. pondělí místně u Karlštejnu / 2,2 km
10.5. úterý na Vltavě v Praze / 7,0 km
11.5. středa škola Křivoklát jez Roztoky-Častonice / 8,4 km
12.5. čtvrtek Srbsko - Hlásná Třebáň / 15,2 km
CELKEM    89,8 kilometrů
Průměrně 11,2 km na plavbu (8 plaveb)       
Zdroje: BerounkaKilometrazPadlo.pdf, nsv2012_vltava_kilometraz.pdf
čtvrtek 12. května

Veslování Srbsko - Hlásná Třebáň

Velbloudi? Ztratil jsem se?? Vyjel jsem za červánek a jel najisto serpentinami do skoro hodinu vzdáleného Srbska. Pán si přijel pro vodu z řeky do kanistrů. Dělil se, že nebýt vypouštění vody z Hracholuské přehrady (nad Plzní) by snad voda v Berounce ani nebyla, takové bylo sucho. Jel jsem po proudu. Portáž jezu v Karlštejně byla obtížná. Rybář se nabízel mi pomoci, ale já to musel umět sám. Se skifem na hlavě jsem fotil jeho úlovek, který rybář pak dal sítí zas do vody. Dál po proudu jsem zpíval Mládka rybářům .. Hlásná, Třebáň je krásná !! Cestou nazpět jsem zas pracně přeportážoval jez, ale při startu jsem se málem vyklopil. Nesprávně jsem připoutal veslo, to vyklouzlo. Při kmitnutí jsem si namočil levou půlku šortek. Naštěstí nic z bot nevypadlo. (Měl jsem v nich dva mobily, a příklop kabely mé kamery byl rozepnutý. Nějaký andílek mi pomohl.) Anebo ti velbloudi přes řeku? Po příjezdu domů jsem skif rozmontoval a uložil ho do skladovací bedny. Snad ho zas brzy použiji!
středa 11. května

Příroda v České Republice

Jedním slovem: Nádherná.
středa 11. května

Veslování jez Roztoky - Častonice

Zaparkoval jsem u Berounky u křivoklátské školy. Na místě, kde před víc jak půl stoletím bývaly uložené školní cvičné pramičky na kterých jsem jsem se tehdy poprvé seznámil s vážným vodáctvím se nyní nacházela obchodní půjčovna kajaků. Opatrně jsem vyvesloval mělčinami k roztockému jezu. sledoval jsem jak se tam ve šlajsně přeměněné ve slalomové peřeje vyžívali kajakáři. Po sjezdu zpět ke škole jsem zkoumal, zda je vůbec možné bez zchroumání skifu peřejemi u soutoku s Rakovnickým potokem nejen sjet, ale později i vyveslovat. Šlo to. Zbytek byl báječný prožitek, protáhlý i pod Špičatku a na trasu, kterou jsem již znal ze skifu od podzimu 2021. Na tento den budu hodně dlouho vzpomínat.
úterý 10. května

Veslování ve středu Prahy

Po služební návštěvě ve výrobně Blaníků jsem si dopřál projížďku středem Prahy. Na Veslařském ostrově jsem našel místo k zaparkování začal vykládat skif .. když, áá jééje = POLICIE !
Hrklo ve mě, ale když ke mě dva plně vyzbrojení policisté hned nešli, pozvolna jsem pokračoval ve vykládce. Oni zpovzdálí přihlíželi. Když jsem dovyložil skif, šel jsem k nim a slušně po pozdravení je požádal, zda by souhlasili, abych tam na tom místě mohl nechat snad hodinu a půl či tak - zaparkované auto. Oni na to, že ano, žádný problém. Tak prima. Co mě dojalo bylo, když řekli, že mi závidí, jak si mohu jít zaveslovat. Narostl mi hřebínek a nonšalantně jsem prohlásil: Někdo to udělat musí!!
Posléze jsem vyrazil na vytouženou plavbu - po Vltavě v Praze !!! Snímky hovoří za sebe.
úterý 10. května

Návštěva továrny na Blaníky

Zas po čase jsem navštívil své zásobovatele. Pogratuloval jsem jim. Právě ten den se jim povedlo prodat nový kluzák L23 Super Blaník. Ředitel továrny Vašek mi ukázal ten kluzák, než ho zaveze  kupcům do Rakouska. A také nakupené další rozpracované kluzáky. Pak jsme hovořili o hlavním obsahu mých služeb, zásobování náhradními díly pro ně. A také o reklamě a příštích vývojích. Bylo to prima zase se osobně vidět a popovídat si.
pondělí 9. května

Setkání s příbuznými v Karlštejnu

Z Prahy přijeli Blanka, Tonda a Bohuš. Přišel nám naproti Martin a později i Markéta a Magdaléna. Prošli jsme se od nádraží až do Restaurace Stodola. Ta byla jako jedna z mála otevřená v pondělí. Posezení ve stíněné zahrádce bylo příjemné a i jídlo chutné. Dlouho jsme si povídali a pak zvolna přešli zas na nádraží.
pondělí 9. května

Veslování Karlštejn

U příležitosti dohodnutého setkání s příbuznými jsem si místně zavesloval u Karlštejnu a později se po scénické projížďce přes Koněpruské jeskyně setkal s příkladnými kamarády vodáky v Berouně.
neděle 8. května

Veslování Zvíkovec - jez Krašov

Tato nejdelší trasa si vyžádala překonat 23 kilometrů a dvojí portážování jezu Lejskova Mlýnu. Zas mě provázely ladné labutě a zvysoka ze zříceniny Krašova na mě halekala parta turistů. Obdivoval jsem včelaře pod osadou Hlince se svými snad padesáti pestrobarevně pomalovanými úly a kulatou chaloupkou snad s jeho vyřezávanou podobiznou. Několikrát jsem si užil peřejí, jejich zdolávání proti proudu a pak svižného sklouznutí cestou nazpět do Zvíkovce.
sobota 7. května

Sraz ze základky v Městečku

U Romana v Městečku se nás sešel úctyhodný počet 24 žáků. Na skupinové fotce nejsou ti co odešli dřív - Chott, Kraus a Hrdličková. Dali jsme pochvalu paní Hanušové za skvělé pohoštění a obsluhu. Už plánujeme zas další setkání. Díky Jarce za organizaci!
sobota 7. května

Setkání s Enkou na Křivoklátě

Sestřenice Enka se stavěla u nás cestou za svým pracovním projektem, přečerpat vodu ze spodní nádržky do horní, aby do té spodní zas mohla přitéct další voda. Bylo prima si zas popovídat a vidět se.
pátek 6. května

Setkání v Pavlíkově a procházka do Sence

Vyšli jsme si na zmrzlinu u Anderleho galerie a pak stoupali k rozhledně na Senecké hoře. Cestou se Otík a Zuzanka (Alex) vyžívali sjížděním po asfaltce na prkně. Pěkně jsme si popovídali. Přispěl jsem malou troškou k večeři, kterou jsme společnými silami připravili. Uvařil jsem quinou.
pátek 6. května

Veslování Zvíkovec - jez Čilá

Další etapa mé poutě proti proudu Berounky proběhla kvůli parkování auta opačně; nejprve po proudu. Trasa si vyžádala zdlouhavé dvojí portážování přes náhon pily rozpadajícího se Kočkova mlýnu. Cestou jsem obdivoval spolupráci dvou labutí při vysedávání na hnízdě a toleroval partu platících hlučných vodáků.
čtvrtek 5. května

Setkání VŠD v Praze

Díky Ivanově organizaci se nám povedlo sejít se v počtu sedmi lidí ve středu Prahy v restauraci U Provaznice. Povídali jsme od čtyř odpoledne až do pozdních večerních hodin.
středa 4. května

Sraz IIIbé v Bezděkově

Po vykoupání se v obnoveném rakovnickém bazénu s Milanem jsem spěšil na sraz. Sešlo se nás patnáct dle skupinové fotky a možná i víc. Někteří se také účastnili na dálku. Prima jsme si popovídali a přislíbili si, že se zas co nejdřív sejdeme.
úterý 3. května

Setkání Fandů VN v Kolíně

V publikaci 140 let reálky-gymnázia v Rakovníku jsou uvedeny moc zajímavé údaje. Mimo jiné i seznamy učitelů a jejich žáků, podle roku kdy žáci maturovali. Jsou uvedeni i jejich třídní učitelé. Na setkání nás byli jen tři. Fandů bylo více. Bohužel někteří z nich nás opustili již navěky.
pondělí 2. května

Veslování Čertova skála - jez Čilá

Na rozdíl od předešlého dne jsem vyrazil do nejvyššího bodu mé loňské trasy, odkud jsem pokračoval dál proti proudu Berounky. Od místa zaparkování auta jsem nejprve k němu musel sjet po proudu, a pak vyveslovat k bariéře - Čilskému jezu, kde jsem otočil. Po návratu domů jsem skif odložil na zahradu domu. Auto jsem potřeboval pro příští dny bez sedmapůlmetrové střeší dekorace.
neděle 1. května

Veslování Srbsko - Beroun a nazpět

Po zimní přestávce jsem vybalil skif z krabice a sestavil ho. Naložit se dal tentokrát snazšeji, díky nižší střeše auta, než minule. Rozhodl jsem se navázat na svou loňskou trasu v jejím nejnižším bodě, po proudu. V Berouně se mi nevedlo najít vhodné místo k zaparkování auta a tak jsem zajel horskou silnicí desítkami serpentin až do Srbska. Pak jsem to vzal proti proudu Berounky. Doporučenou metodou. Bylo mi báječné být zas na Berounce.
sobota 30. dubna

Čarodejnice - Amalín a pak u Kolečka

Hledal jsem na obvyklé pláni na jih od Amalína povyk a hořící vatru. Ale nic! Ticho. Naštěstí díky upomínky od Milana jsem to zkusil dole U Kolečka. Tam bylo veselo až do dvou rána. Sešlo se také plno hudebníků s kytarami. Někteří zahráli své výtvory, jiní interpretace od jiných, jako třeba mé oblíbené skupiny Pink Floyd. I když tam bylo povícero váhově lehčích žen, žádnou se nepodařilo upálit.
Na úvod

Tyto VN jsou vytvořené tak, aby svou velikostí byly co nejmenší. Od 26. dubna 2022 jsem ztratil možnost zvěřejňovat VN doposud zaběhlým způsobem, denním obnovováním webové stránky VN.
K tomu, aby čtenáři VN si další vydání mohli přečíst, jsem se musel uchýlit k rozesílání VN jednotlivým čtenářům prostřednictvím emajlu.