Tohle jaro jsme žili tak intenzívně, že jsem jsem nenacházel čas na psaní. Tudíž zde spojuju události tří měsíců do jednoho vydání těchto novin...
Letošní jaro bylo nezvykle bohaté na vlhkost, a kopce v okolí našeho domu byly dlouho pokryté nádhernou pouštní květenou. A tak i v květnu jsem pokračoval ve výšlapech, které jsem začal v dubnu.
Na několika túrách mě doprovázela i Emily a Karly.
Po skončení výšlapu jsme si dopřáli pěkné večeře v thajské restauraci.
Začátkem května jsme u nás týden hostovali Kazue Nakai, členku výměnné delegace z Misawy z Japonska. Naučili jsme se od ní několik dobrých receptů, potom, co pro nás připravovala tradiční japonská jídla.
Karla letos vedla školní kapelu a choreografovala zajímavé formace během fotbalových utkání a průvodů městem.
Největší průvod byl u příležitosti oslav květu jabloní, jichž se zúčastnili i navštěvující japonci.
Karla v květnu také dirigovala coby hlavní redaktorka své poslední vydání studentských školních novin své střední školy. Vydání si můžete prohlédnout kliknutím na tuto řádku.
Na konci května jsme jeli za Evanem do Seattlu oslavit jeho jednadvacáté narozeniny.
Hlavní událost začátku června byla matura Karly ze střední školy.
Až z Oregonu přijeli sem do Wenatchee příbuzní. Její událost nebyla totiž jediná.
Den na to v Seattlu promoval z university státu Washingtonu Evan, s diplomem bakaláře v informačních systémech.
Tak jsme tam všichni jeli. Evan nadále bydlel v domě bratrství studentů, ale s vědomím, že se bude muset brzy vystěhovat, když už není studentem. Začal pracovat na nalezení bydlení někde v podnájmu. Mezitím pracoval pro podnik městské hromadné dopravy na jejich informačním oddělení.
Ten samý den jsme jeli všichni zas tři hodiny zpátky do Wenatchee, protože Karla měla hudební solo recitál, na který se sešlo podívat 85 hostů. Karla měla velký úspěch. Její teta z Olympie, sama věhlasá hudebnice, prohlásila, že tak originální recitál ještě za celou svou karieru nezažila. Karla také pracovala nadále i po skončení školy, na přípravě nového vedení jejich školních novin, aby nebylo vakuum, až ona odejde na vysokou. Postupně se také balila na nadcházející velkou cestu s rodinou jejího přítele, do Australie. Tam vyrazili koncem června, na tři týdny.
Nejprve strávili týden v Canbeře, hlavním městě Australie, a pak letěli do Cairns na severovýchodním pobřeží.
Klokanů se vyskytovaly všude spousty, prohlásila Karla.
Na jedné farmě, kde pěstují krokodýly na komerční bázi (dělají z nich kabelky, kovbojské boty, ap.) nechali návštěvníky podržet malé krokodýlky. I tak jim čelist stáhli gumovým popruhem.
Poblíž Cairns se potápěli podél korálové bariéry.
Další týden strávili na úplném severu Australie v okolí města Darwin, kde jim domorodci předváděli, jak rychle ručně udělat oheň.
Taky se podivovali ohromným hnízdům termitů.
Posledních několik dní strávili v Sydney, kde mj. pózovali před slavným domem opery a přístavním mostem.
Zatímco Karla byla s přítelem Kjelem a jeho rodinou v Australii, a Evan v Seattlu pracoval a tudíž neměl volno, já s Emilí jsme si volno vzali na dva týdny na 5000 km cestu po zdejším okolí na americkém severozápadě.
Nejprve však jsem v práci zaškoloval syna přátel ze sousedství, aby mě zastupoval, hlavně, aby když by někdo urgentně potřeboval náhradní díly a moje firma je měla skladem, aby je mohl odeslat. Věnoval jsem tomu dosti úsilí. Pomocníkovi šlo pouze na šestnáct, ale přesto toho většinu pochytil, a tak když jsme s Emilí vyrazili, měli jsme dobrý pocit, že se o mou firmu, o naší kočku, dům a zahradu stará někdo zodpovědný. Pro naší cestu jsme zvolili čtyři místa, kde jsme chtěli navštívit přátele a příbuzné – manželský pár Pearl a Dicka v kanadských Skalistých horách, na východě Montany sestřenici Emily Cindy s rodinou, ve východním Oregonu Olafa, a v jihozápadním Oregonu Emilyny rodiče. Na celé cestě jsme spali jen jednou v motelu, jinak buď v domech přátel, či ve stanu, nebo v našem minibusu, ze kterého jsme vyndali všechna sedadla až na dvě a dali dozadu matraci a spacáky.
Pearl a Dick, uprostřed kočka Sally Cestování i počasí se vydařilo, vyšlápli jsme na půl tuctu tůr, viděli jsme plno úchvatných přírodních krás jakož i zvěře.
Trvalo nám chvíli najít novou rovnováhu, cestovat jen ve dvou v docela stísněných podmínkách, ale počase jsme jí našli, a výletu jsme si pěkně užili.
Já nadálku trochu pracoval, nebylo to zas až tak strašné, jak jsem si to maloval (totiž s výletem se překryla kritická akce s expedicí kluzáku do Německa na pasování do prototypu vlečného vozu). Nakonec vše dopadlo bez katastrof.
Ledovcový národní park, ve státu Montána, už těch ledovců moc nemá díky postupujícímu oteplování atmosféry.
Na východu Montany bydlí sestřenice Emily Cindy s rodinou. Vzala nás do Wyomingu.
S Olafem jsme vyrazili na okruh poblíž, kde teď bydlí ve východním Oregonu, byla to dobrá zábava a pěkně jsme si spolu užili. Olaf dokonce našel poblíž našeho kampoviště dvě velké houby a prohlásil, že jsou to hřiby. Jeden opekl na ohni a s Emilí snědl, já se nezůčastnil, aby byl kdo je odvézt do nemocnice, kdyby se otrávili.
V Ashlandu jsme poprvé zažili teď již zabydlený nový dům rodičů Emily Eda a Sheily, dole v údolí, bez schodů. Mají to tam pěkné. Prošli jsme se také po Ashlandu, navštívili několik jejich přátel a shlédli velký průvod na oslavy dne nezávislosti. Naposledy jsme to tam zažili společně už si ani nepamatuju.
V Ashlandu jsme také společně oslavili pětapadesátiny Emily.
Cestou domů z Ashlandu jsme se neopomněli stavět na vrcholu kráteru v národním parku Kráterové jezero v jižním Oregonu, nechat se opět ohromit neskutečně modrou vodou, a vyjít si na menší tůru. Pár dní po našem návratu se vrátila i Karla se spoustou dojmů a fotek z jejího výletu. Vyzvedli jsme jí v Seattlu, a celou cestu domů se jí pusa nezastavila. Evan se nedávno zůčastnil svého prvního letošního triathalonu, a na týden se chystá společně s Karlou podívat se za příbuznými do Oregonu. Taky našel možnost ubytovat se v jednom domě v severním Seattlu spolu s několika jinými mladými muži, a tak mu na konci července pojedeme pomoct se stěhováním. Já v červnu skončil s denním docházením na španělštinu, a rychle se mi zas vykuřuje z hlavy. Občas dělám pokusy se s někým domlouvat, překvapuje mě, že když oni mluví, tak už docela dost rozumím. S aktivním rozhovorem z mé strany to ale stále je, jakoby mluvil prvák. Volné chvíle jsem trávil čtením knihy o historii lidských společenství, kterou napsal Jared Diamond. V angličtině se jmenuje Guns, Germs, and Steel, neboli v češtině pušky, mikroby a ocel. Emily dokončila povinnou práci pro školský odbor pro tento školní rok, a má nyní letní prázdniny. Moc ji ale nepotěšilo, že sotva se Karla vrátila zpět, už se zas hnala jinam (na výlet do Oregonu). Zatímco já jsem zašitý ve svém úřadě a pracuju, ona nemá společnost. Emily tíží vědomí, že jak Karla v září začne vysokou, nebude mít její denní společnost. Taky se Emily hodně málo těší na zářijový návrat své spolupracovnice, kterou nenávidí. (Většina lidí v jejím úřadě by tu ženu taky velmi ráda vystrnadila pryč, tak je protivná, ale je to obtížné, protože jí chrání odbory.) Letos jsem se nezůčastnil žádných plachtařských závodů, ale přece jen jsem si užil několika pěkných letů, doufám, že si ještě po zbytek léta polítám.
Tady jsem vystrčil kameru z okénka kluzáku během letu nad horami padesát kilometrů západně od Wenatchee. Nikam se daleko cestovat na zbytek roku nechystám, potřebuju zkonsolidovat své zaměstnání, aby mě už tolik nestresovalo, jako v první půli 2006. Rád bych se ale zas viděl s přáteli ze zámoří. Co kdybyste se podívali pro změnu vy sem? Byli byste velmi vítáni. Místa a programů máme pro vás habaděj. Mezitím – mějte se co nejlíp! |
