|
Vítkovy noviny |
srpen 2008 |
|
|
Den: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 |
||
|
Rubriky:
Index novin
| Plachtění
| Práce
| Veslování
| Videa |
||
| 1. pátek |
|
První
den v měsíci srpnu zastihnul naší celou rodinu v Tacomě, kde oba, jak
Karla, tak i nyní Evan, pracují. Ráno jsme posnídali s Karlou v jídelně
university PLU, ta pak spěchala chytit autobus. Mrholilo, tak nejela na
kole jako obyčejně, do pěti kilometrů vzdáleného zaměstnání u okresního
podniku hromadné přepravy lidí. Já pak pracoval, Emily četla. Posléze
jsme vyrazili do středu města Tacomy do muzea umění. Tam byla největší
atrakcí výstava ohromné ručně psané bible, po pěti stech letech zas
nové, od posledního tak velikého ručního vydání. Více o tom na Saint Johns Bible . Také mě zaujala
sochařská tvorba Johna Taylora, sedm váz s motivy sedmi hříchů, a
polyfonní chorální hudba ze čtyřiceti reproduktorů do kruhu. Po muzeu
jsme sešli s Evanem na oběd v japonské restauraci, poblíž nového sídla
pobočky německé firmy PTV, pro kterou nyní pracuje PTV America . Evan byl velmi
nadšený z programů, které tam pomáhá vylepšovat pro předpovídání a
řízení hromadné přepravy cestujících v metropolitních oblastech. Velmi
rád jsem viděl Evana tak rozzářeného, optimistického. Přeji mu, aby mu
to co nejdéle tak vydrželo. Odpoledne jsme se ještě chvíli stavili v
muzeu, já odeslal zásilky, volal zákazníkům a pak jsme vyrazili za
Karlou na její pracoviště. Ta nás provedla hypermoderně zařízenými
pracovnami oddělení grafiky pro tvorbu poutačů, upozornění, jízdních
řádů atd., seznámila nás se svými spolupracovnicemi, a ukázala obsah
své práce. Pak ve třech - Karla, Emily a já, jsme se navečer vymotali z
Tacomy po zacpané dálnici a započali další část naší cesty na jih,
nejprve do 230 km vzdáleného Portlandu. Tam jsme povečeřeli s rodinou
spolužačky Karly, Becky, zrzky plné energie a škádlivosti. Má bratra
Davida (učitel), a rodiče otec Dan (inženýr a hudebník) a Susan
(učitelka němčiny).
Po rozloučení jsme pokračovali dalších 290 km na jih, do města Roseburg v jižním Oregonu, kde bydlí rodina Emilyny sestry Nancy, kam jsme dorazili o půlnoci. |
| 2. sobota | Dopoledne
jsem šel s Larrym do místní posilovny YMCA, kde mezi desítkami strojů
na cvičení měli i dvě na veslování. Tak jsem si pěkně zacvičil.
Estetiku, zvuky, vůně a vše ostatní z opravdového veslování jsem si
tentokrát musel přimyslit. Znovu jsem ocenil, o kolik bohatší na
prožitky je být na skutečné vodě.
Po pozdní snídani jsme vyrazili do nedalekého rozsáhlého přírodního parku Safari na projížďku mezi exotickými zvířaty. Ty byly dovezené z pěti kontinentů, a volně se pohybovaly po oboře. Karla a Antony se dokonce i svezli na slonovi. Na večeři jsme se vrátili do domu Larryho a Nancy. Přišla také jejich kamarádka Mary s dvěma dětmi, tak nás bylo okolo stolu deset. Larry ugriloval chutného lososa. Promítali jsme diáky ze Safari. Karla se pak podělila o své dojmy z nedávné návštěvy v České republice. Potom rozvedená Mary, zdravotní sestra, si snad trochu ulevila povídáním o svých trablích, nejnověji s neúspěšným prodejem svého domu. |
|
| 3. neděle |
 |
Ráno jsem se prošel s Larrym po cestě u jeho domu a pěkně jsme si popovídali. On se pak se svou rodinou odebral do kostela, Emily a já do jiného, seznámit se s místními unitariány. Těch se sešlo asi čtyřicet, dost málo na to, aby si mohli dovolit na plný úvazek stálou pastorkyni, která pospolitost vedla se svou partnerkou. Po obědě Larry zapřáhl za náklaďáček motorový člun, a vyrazili jsme na asi třicet km vzdálenou přehradu v kopcích, tahat na nafukovacím člunu kluky Erika a Antonyho. Nakonec se svezli i Nancy a já. Výlet jsme zakončili piknikem u peřejí řeky Severní Umpqua, a večer promítáním fotek a společenskou hrou. |
| 4. pondělí | Brzy ráno jsem šel s Larrym do YMCA, zaveslovat si na stroji, a pak jsme jeli asi deset km na školní ranč, pro obtížněji vzdělávatelné děti. Tam posílají Erika, který v běžné škole neprospíval a dostával se do konfliktů. Docela mě šokovalo prostředí, jak na ranči vše bylo sešlé a rozpadající se; přestože Larry a Nancy platí vysoké školné. Snad úroveň učitelů neodpovídá prostředí. Jedna věc je jistá, Erikovo chování se začlo zlepšovat. Před polednem jsme se rozloučili s ním a jeho rodiči, naložili jejich psa Izzy do našeho auta a přejeli na jih do dvěstě km vzdáleného Ashlandu, navštívit rodiče Emily, Sheilu a Eda. Po přivítání jsme se naobědvali a jeli k jijich blízké přítelkyni 87 let staré Cynthii, vykoupat se v bazénu zasazeném do volné přírody, obklopený nádhernými duby, v tichu, soukromí. Dům Cynthie ho obklopuje na třech stranách, jako palác, a je plný uměleckých sbírek z mnohých cest, které podnikla s Edem a Sheilou do Evropy. Cynthia měla to štěstí, že její rodiče byli jedni z velkých podílníků továrny na žvýkací gumu, Wriggley. To je už ale hodně dávno. Nyní bydlí sama se dvěma pejsky, a horní podlaží pronajímá. |
|
| 5. úterý |
 |
Ráno jsme si šli zacvičit v posilovně Eda a Sheily, kterou vlastní jeden zanícený veslař. Tak si i Sheila a Emily vyzkoušely veslování. Snídaně venku na zahradě pak chutnala náramně dobře. Po ní jsme šli na ovocný trh, a odpoledne se zas vykoupat u Cynthie. Navečer jsme šli na piknik do parku pod divadly, a před představením na nádvoří vyslechli koncert renezanční dechové hudby. Emily, Karla a já pak shlédli dva tisíce let starou indickou hru Sudraka, o tom jak láska a charakter vítězí nad chamtivostí a intrikou. |
| 6. středa | V pět ráno jsem byl na cestě za opravdovým veslováním, domluvil jsem si s místním klubem. Bohužel foukal moc vítr, tak jsem nevesloval, ale kladná stránka byla, že jsem se seznámil s plno zajímavými vodáky. Vítr odvál dok stranou. Byl jsem ohromen množstvím člunů, které klub vlastní, vybavením a loďárnami. V porovnání s Wenatchee jsem si připadal, jako bych vkročil do veslařského New Yorku. Klub má několik týmů, které soutěží na celoamerických závodech, na mistrovství USA se vypraví za týden. Během dopoledne jsme si s Emily a Karlou pronajali jízdní kola a tak jsme si zacvičili, po cyklostezkách obklopujících Ashland. Odpoledne jsme šli do galerií na univerzitě a po městě. Teplota suchého vzduchu tento den docílila 38°C. Hodně jsem se po městě prošel a zas ho dobře procítil. Večer jsme chodili po okolí domu s Izzy a pak si promítali diáky z cest a ze společných zážitků. |
|
| 7. čtvrtek |
Tento den jsme cestovali odspodu z Ashlandu směrem nahoru (pravá část trasy) do Wenatchee, dvanáct hodin jízdy s přestávkami.
Projížděli jsme okolo sopek s úchvatnými tvary (zde Mt. Thielsen).
|
Ráno
se mi povedlo skutečné veslování na jezeře, které se jmenuje Emigrant
Lake (proč, zatím nevím). Místní klub veslařů je velmi mladý, byl
založen jen před osmi lety. Přesto se rozrostl do pro mě ohromivé
velikosti. Katalyzátorem byl ještě před založením klubu jeden učitel na
střední škole v Ashlandu, který přiměl školský odbor k zakoupení skifů
a přidání programu do běžné výuky tělocviku. Ke klubu se přidali
veslaři, co se přistěhovali do Ashlandu, z východního pobřeží USA a
odjinud, kteří byli tam velcí atleti, a tak je klub hodně zaměřený na
závodní veslování v týmech i jednotlivcích. Více na Ashland
rowing club . Nejdůležitější
faktor, proč se klub tak rapidně rozrostl se mi zdá přitažlivost
veslování i pro starší lidi (mezi těmi asi třiceti vodáky, které jsem
viděl, byli i sedmdesátiletí, a nejmladším bylo odhaduji tak
pětatřicet), a neméně důležitý faktor je i ten, že v Ashlandu žije
poměrně hodně movitých lidí, kteří se sem přistěhovali do
důchodu. Když se zmiňuji o profilu lidí, kteří v Ashlandu bydlí, mohl
bych je zařadit do většinou levicově smýšlejících. V Ashlandu
je humanistická univerzita, a stálé divadlo se čtyřmi scénami. Mezi
herci je plno volně smýšlejících a také homosexuálů, což je v
tomto městě přijímáno za normální. Také po okrajích města a
osadách v horách žije hodně lidí stylem hippies, ti se objevují na
ovocných trzích a jarmarcích. Další
důvod proč zde žije hodně lidí levicově zaměřených (zde tomu říkají
liberálně, pod čím rozumějí svobodomilovně), je že ti bohatí, co už
nemusejí pracovat a žijí ze svých investicí v důchodu, se již nemusejí
chovat pravicově (kapitalisticky), uvolní se, a žijí liberálním
způsobem. Vedení města je jimi podporováno, a když přijde na vybírání
prostředků pro nějaké významnější budovatelské akce, nevzpouzí se
přispět a tak město kvete. Celkový
dojem, který dostávám při návštěvách Ashlandu mně vždy povzbuzuje, v
mnoha ohledech - kulturně, sportovně, společensky. Jsem velmi vděčný za
to, že můj tchán i tchyně jsou velmi otevření a tolerující lidé,
zajímající se o ostatní, a nechávající je žít svým způsobem.
Po snídani s Edem a Sheilou jsme jim poděkovali za čas společně strávený, plný nádherných prožitků, a rozloučili jsme se s nimi. Možná se zas uvidíme až na Díkůvzdání v listopadu. Karla řídila první část cesty, která nás vedla hlubokými jedlovými lesy postupně na druhou stranu pohoří Kaskád, kde převládaly borovice a pak jalovce. Obklopovaly nás sopky a provázely nás až do Washingtonu. Během jízdy jsem pracoval z "úřadu na kolečkách", vyřizoval telefonáty a připravoval odpovědi na emajly dodavatelům, FAA, a zákazníkům. Z Litvy mi požádali o zařízení dodávek materiálu pro jejich výrobu. FAA hodlá vyhlásit další bezpečnostní buletin pro můstky řízení kluzáků L23. Zákazníci se zdráhají odbebrat objednané kluzáky pro velmi nízký kurz dolaru, snaží se platby odložit na příští rok, až to odrazuje. S radostí jsem tedy přivítal nabídku Karly, zdali bych jí nenamaloval na rameno květinu s použitím bylinné látky henna. Malování byla docela výzva, za rychlosti 120 km/h a tím kymácejícího se auta. Ta mi pak na oplátku namalovala motiv na nárt mé pravé nohy. Stavili jsme se v Ellensburgu ve Valley Cafe a dali si velmi chutnou italskou večeři, a pak při nádherném západu slunce přejeli poslední průsmyk a sevřeným kaňonem dorazili po dvanácti hodinách trmácení domů do Wenatchee. Večer ale neskončil, zatímco Karla se veselila s kamarády Jamie a Viloteou, Emily organizovala v domácnosti a já sbíral recyklaci a odpadky na páteční vyzvednutí odvozní službou brzy ráno. |
| 8. pátek | Nevydržel jsem spát a šel zas brzy ráno veslovat na Kolumbii, bylo nádherně. Voda jak zrcadlo, veslovali i Grace a Lorraine cvičila asi desetiletého kluka na skifu. Zajímavostí byl bobr, kterého jsem nejdřív považoval za velké poleno a uhnul jsem, tak blízko byl přídi člunu. Jak jsem dorazil domů, začalo se zamračovat, dusné vlhko se přeměnilo ve velký mrak nimbus, a okolo desáté ráno se rozpoutala docela silná bouřka s blesky zasahující zem v dost velké blízkosti, nejdříve suchá, ale po půl hodině začlo pořádně lít... první déšť od mého návratu z ČR. Bylo tak dusno, že se ze mě lil pot, i když jsem z práce odešel na oběd. Pracoval jsem do odjezdu Karly, tu jsme s Emilí vezli zas do Ellensburgu, hodinu a půl vzdáleného, odkud vzala autobus Greyhound do Seattlu a posléze do Bellinghamu, za svým přítelem Kjelem (v sobotu pak do Abbotsfordu do Kanady podívat se na letecký den). Tak jsme jeli kaňonem přes průsmyk Blewett (Karla řídila po první půl hodině, kdy vystřídala mě, chtělo se mi dřímat). Autobus měl půl hodiny zpoždění, Karla se obávala, že nestihne spoj v Seattlu (stihla), spolucestující byli rozličného vzřezření, mnozí s oblečením s plno lebkami atd. (Nic nepříjemného se jí neudálo.) Emily předala štos školních novin dvoum žákyním ze školy ve Wenatchee, které byly na třídenním kurzu žurnalistiky v Ellensburgu na tamní univerzitě. Vrátili jsme se oklikou přes Quincy zavlažovanou částí polopouště východního Washingtonu. Večer jsme plánovali, jaké změny v bytě uděláme po nadcházejícím položení nového koberce v přízemí. Nejspíš postavím soupravu na dvě postele, kde jedna se zasouvá pod druhou. Posléze jsme debatili o tom, kolik času trávím pohroužený do počítače, fotografování, a psaní těchto novin; a jak Emily nachází málo inspirací do své výtvarné tvorby. |
|
| 9. sobota |
|
Vzbudil jsem se brzy, ale znovu zavřel oči, a vstal až po sedmé. Pršelo a dokonce i hřmělo. Uvažoval jsem, co mě a jiné čeká. Rozhodl jsem se soustředit na méně akcí, a něčeho konkrétního docílit. Po snídani jsme se znovu s Emilí podívali na barevné vzorky, srovnali s novými povlaky na postele, a přijali návrh Karly dvě stěny dolní ložnice natřít místo původně zamýšleníé bleděmodré světle olivově zelenou, zakoupili jsme pak tu barvu, já na poště vyzvedl zásilky, v obchodním skladu jsme vyzvedli speciálně objednanou prodlouženou matraci (aby se u nás 196 cm vysoký Evan mohl pohodlně vyspat), a pak během hodiny dokončili malování ložnice. Po obědě jsem se rozhodl jít plachtit, zatím ne ve svém, ale v klubovém cvičném kluzáku. To vyšlo nádherně, půl hodiny po mém příchodě na letiště jsem se už vznesl, a díky dobré termice mohl obkroužit celé údolí. Bylo to nádherné zas být volný jak pták, vidět okolí, kde žiji zas z novuobčerstvené jiné perspektivy, která zdůrazňuje přírodu a minimalizuje zásah člověka do ní; zas jsem si uvědomil a ocenil, kolik volné přírody mě zde ještě obklopuje. Po přistání jsem chvíli povídal s několika členy klubu. Zavřeli jsme hangár i když termika ještě byla silná, ale nebyl vleka. Místo toho jsem posekal trávu okolo našeho domu, dal si osvěžující spršku, a pak šel s Emilí na mejdan v domě Briana a Chandry, kde se sešlo asi třicet lidí převážně unitariánů na plavání v jejich bazénu a následovný potlach (kdy každý přinese nějakou součást jídla či pití, které se pak dají na společný stůl a každý si může nandat jídlo z jakýchkoli mís, či nalít pití, piva, či vína. Zajímavé je, že zde velice zřídka či nikdy nepijí naši přátelé tvrdý alkohol, a zatím jsem nezažil za těch třináct let, co v tomto městě bydlím, že by se někdo na mejdanech, co jsem navštívil, opil, i když se volně pilo.) Po návratu domů se stavila Elisabeth s rozzářenou tváří, byla šťastná s nejnovějším vývojem: Její manžel, specialista na nemoce ovocných stromů, byl vyslán na dva měsíce do Holandska. Odletí příští pátek. Tak je šance, že snad spolu vydrží, i když Elisabeth plánuje, že zůstane v Holandsku šest měsíců, během kterých si snad vybere, zda se navrátit do své domoviny, Nizozemí, natrvalo anebo se vrátit zpět sem, a k svému muži Markovi, Američanovi. Uvidí se, co převáží, nyní se jí ohromně po Holandsku stýská. |
| 10. neděle | 20 km veslování.
Zúčastnil jsem se expedice našeho vodáckého klubu. Sešlo se nás přes dvacet. Ráno v osm jsme u loďárny naložili čluny na střechy aut, přivázali popruhy, a vyrazili pětatřicet kilometrů proti proudu Kolumbie. V deset hodin Larry, Lorraine a já coby jediní veslaři jsme odrazili od doku v parku Daroga s cílem dorazit do přes dvacet kilometrů vzdáleného Lincolnova parku, po velmi pozvolném proudu vody řeky Kolumbie nadržené přehradou Rocky Reach. Hned zpočátku jsme se museli potýkat s velkými vlnami, jedna z nich mi vytopila zavazadlový prostor, ale kamera i mobil byly ochráněny. Po překročení nejdivočejší části řeky jsme se drželi podél západního břehu, a i přes úseky, kde vlny měly bílé hřebeny jsme se dostali bez potíží. Do Lincolnova parku jsme dorazili po dvou a půl hodinách nepřetržitého veslování. Příjemně unaveni jsme se připojili k ostatním vodákům klubu, a holdovali jsme dobrá jídla, která členové přinesli a o která jsme se rozdělili. Seznámil jsem se s několika pro mě novými lidmi, vykoupal se v Kolumbii, a pak jel s ostatními zas proti proudu jedním autem vyzvednout auta zanechaná na začátku trasy. Domů jsem se dostal sedm a půl hodiny potom, co jsem ho ráno opustil: první dvě padly na převážení lodí proti proudu, pak dvě a půl hodiny veslování, hodina na piknik a zbytek zas převážení. Tudíž z odpoledne nezbylo moc, a místo plánovaného plachtění jsem zůstal s Emilí doma, a pomáhal jí (jezením) při zpracování deseti kil meruňek na zmražený džem a bublaninu. Pak jsme přemísťovali knihy a jiné drobné věci z přízemí, kde příští den má pojišťovna vyměnit koberec. |
Já, Larry a Lorraine |
| 11. pondělí |
|
V osm ráno k nám přišli dva specialisti na stěhování pian. Rozložili malé křídlo a na kolečkách ho přesunuli do vedlejší místnosti, jediné, kde nebyl koberec. Ten byl zničený při povodni v květnu, když nám explodoval ohřívač vody. O půl hodiny později se dostavili dva jiní muži, kteří přestěhovali nábytek postupně z místnosti do místnostni, když odstraňovali starý koberec, podložku pod ním, nainstalovali novou a na ní nakonec zbrusu nový koberec. Skoro půl dne nešel internet, ale měl jsem plno práce odbavovat již předtím nashromážděné poptávky a balit objednávky. Strávil jsem odpoledne a navečer prací, povečeřel jsem s Emily venku na terase, pak jsme šli k Markovi a Elisabeth dívat se chvíli na Olympiádu. Elis. je radostí bez sebe, Mark je vyslán na služební cestu do Holandska na dva měsíce, odlétá tento čtvrtek. Elis. ho bude následovat příští středu, a říká, že v Hol. zůstane šest měsíců, aby si vše zvážila, zda se skutečně chce od Marka oddělit a žít zas tam, bez něho. Mluvil jsem s Markem, náhodou jsme se setkali ve městě, on se choval celkem uváženě, doufal, že Elis. si uvědomí, co jí bude chybět a co by chtěla dělat (nyní zde nemá nic mimo Marka co by jí poutalo, říkala). |
| 12. úterý | Vstal jsem po páté do nádherného bezmračného dne, a
vesloval hodinu a půl, nad čtyři mosty po Wenatchee a pak nad horní
přes Kolumbii, zpíval přátelům (potěšilo mě, že jsem slyšel od obou
Ivanů), a krásně si zasportoval.
Pokladači koberců pokračovali druhý den. Slepili velké díly dohromady tak, že spáry jsou k nerozeznání, pak vypnuli a zajistili na ozubenou lištu, která je připevněná po obvodu místností pod kobercem. Konečný výsledek vypadá nádherně. Pojišťovna uvolnila $5200 na materiál a práci, která trvala dvoum mužům čtrnáct hodin. Také zaplatila několikatisícové náklady na vysušování přízemí jinou partou po potopě koncem května 2008. Emily vyrazila před obědem s Lynnem a Ranou na výšlap v kaňonu Rampouchové řeky, vrátili se až o šesté. Já plodil dobro; zodpověděl jsem plno dotazů zákazníků a hlavně odeslal plno placených zásilek. Na večeři jsem se sešel se šlapači v thasjské restauraci, a vyslechl jsem jejich nadšené povídání. Skoro jsem zapomněl jít na schůzi výboru zdejšího klubu vodáků, nebýt Emily, která mi to připomněla. Předtím jsem ohlásil, že na schůzi budu promítat ukázky, jak v Ashlandu vznikl klub a jak se ohromně rozrostl. Na setkání vodáků-organizátorů se právě jednalo o možnostech růstu místního klubu, a tak moje představení bylo velmi dobře načasované, vítané, a ceněné. |
 Na řece Wenatchee
Pod horním mostem přes Kolumbii - prostor pro veslování je nekonečný.... |
| 13. středa | Někteří nemají rádi třináctku, ale pro jiné je to
šťastné číslo. Mezi ně se může počítat i má dcera Karla. Možná si
vzpomínáš na mou zprávu, jak jí asi před měsícem někdo ukradl kolo.
Dnes ho získala zpět, a jak! Vracela se na jiném (půjčeném) kole z
práce, když si všimla na držáku autobusu jedoucího v protisměru kola,
které vypadalo jako její. Otočila se a autobus na zastávce dohonila,
rychle se podívala a přesvědčila se, že to bylo to její. Zeptala se
řidiče, kdo z cestujících tam to kolo dal. Řidič ukázal na muže
sedícího vzadu v autobusu. Karla neváhala a šla za ním, řekla mu, že to
kolo je její, a že si ho bere. Když se vzpouzel, zeptala se ho, odkud
ho měl, ten řekl, že ze sběrny zapomenutých kol z autobusového podniku,
a jak že se nyní on dostane tam, kam potřebuje. Karla prohlásila, že jí
to mrzí, ale ať či onak, to kolo si bere, dala na něj ruce a držela i
půjčené, to jí již spolucestující i řidič vyšli vstříc na podporu, muž
se mezitím ztratil. Karla měla pro něj trochu sympatie, ale nároku na
své kolo se nevzdala. Zavolala bezpečnostní službě univerzity PLU, ta
se nejdřív omlouvala, že se Karla nacházela vně jejich okrsku, ale když
K. vysvětlila okolnosti, přijeli minibusem a Karlu a dvě kola vyzvedli.
Dnešní den byl krásný, čistá obloha a suché teplo. Strávil jsem jeho většinu v práci. Odpoledne jsem byl u zubaře, očekával jsem, že mi zapustí implantát pro nový zub. Na to si však budu muset počkat do začátku září. Později večer jsme se dívali na Olympiádu, a snažili se být oporou Karle, která si rozvažovala, co vše se událo a ještě se udát může. Rozhodla se, že příští den na kole nepojede, ale autobusem, a zjistí ve sběrně, zda skutečně tam její kolo někomu vydali, a zdali mají jméno. |
|
| 14. čtvrtek | Na doku jsem uviděl dva mladé skauty, nové adepty na veslování, bylo jim snad čtrnáct, čekali na ně trenéři Larry a Loraine. Nová krev! Dobře! Vyvesloval jsem po železniční most a pak k mohyle obrovských oblázků nad horním mostem na Kolumbii. Nádherné ráno. Rychle se oteplovalo, v osm, když jsem skončil, bylo již dobře přes dvacet. Emily započala v tento den své stálé zaměstnání u školského odboru, její letní dovolená skončila. Pracoval jsem celý den v úřadě, pak jel na poštu a do banky. Doufám, že jsem obšťastnil jednoho z mých dodavatelů významnou platbou za náhradní díly. Odpoledne teplota vylezla na 36°C. Byl oranžový západ slunce a Měsíc nádherně svítil. |
|
| 15. pátek |
|
Brzy ráno jsem sledoval před naším domem, zda se
sběrné službě odpadků povede vyzvednout dva velmi těžké kontejnery,
jeden na odpad a druhý na recyklaci. Ty jsem umístil na ulici. S
mechanizací se náklaďákům hravě povedlo vyklopit. Pracoval jsem doma, a
odpoledne odeslal několik zásilek. Mezitím se značně oteplovalo.
Karla zavolala s další kapitolou svého napínavého příběhu s odcizeným kolem. Cestou z práce autobusem v něm uzřela toho samého muže, co ve středu. Sedla si o pár sedadel od něj, a zeptala se, "tak máte nyní jiné kolo?" a on na to, ne, ještě musím znovu jít do podniku veřejné dopravy. Karla se pak omluvila, zdali ho minule neztrapnila před ostatními, a on na to, že by býval jednal stejně, jako ona. Tak si po vystoupení z autobusu Karla vydechla, od té středy měla mindráky, zdali by jí náhodou na odplatu ten muž neudělal něco zlého. Mezitím se dohodla s bratrem Evanem, a pozvala ho k ní na kolej na víkend, na večeři a pak i na noc. Jsem rád, že Karla s Evanem tak dobře spolu vycházejí. Ještě v sedm večer bylo 37°C. Vydali jsme se k Judy a Montemu na posezení, a seznámit se s jejich vzrostlými dětmi. Celá jejich rodina měla sraz. Jeden z jejich synů , Erik, žije trvale v Anglii, s manželkou původem Němkou, Astrid. Druhý syn, Arne, žije poblíž San Franciska, má dvě malé děti, jedno z nich, Mina, mě vyzvalo do předčítání z knížky před spaním. Jaká nostalgie, vzpomínka na doby, kdy mé děti byly malé; či osvěžení a průprava na dobu, kdy snad někdy v budoucnu budu předčítat jejich dětem... |
| 16. sobota |
|
Nádherné červánky prozářily toto sváteční ráno,
když jsem o půl šesté vyrážel na dok. Tam jsem se setkal s Larrym, a
veslovali jsme společně. Na řece Wenatchee on navrhnul, že udělá mou
fotku; opatrně jsme se setkali na vratkých skifech uprostřed řeky, já
předal kameru a on fotil. Zde je výsledek: jedna z mála fotek, na které
jsem zachycen já i s celým člunem při veslování.
Po deváté ráno pozvali naši přátelé Larry a Penny Emily a mě na jejich motorový člun, s plánem jezdit na vodních lyžích. To se povedlo třem ze čtyř k plné spokojenosti; Emily se nepokoušela. Ke konci jízdy, která nás zavedla po proudu Kolumbie asi deset kilometrů, jsem se pokusil o startování z vody na pouze jedné lyži. Nikdy jsem neudržel příčku provazu v rukou a ta se mi vždy vyrvala; trochu jsem si povytáhl spodní svaly od zápěstí k loktům, že jsem si je pak musil ošetřovat ledovými kostkami a doma vzít ibuprofin. Při té příležitosti jsem si vyhledal instruktážní video na internetu, a dozvěděl se, že na jedné lyži se z vody nestartuje, nýbrž na dvou a pak se jedna odhodí. Není divu, že se mi postavit nedařilo! Tak snad někdy příště. Večer byl zas nádherný západ slunce, končící tento horký den, kdy teploměr ve stínu vylezl na 38°C. Nebyl však nepříjemný, dalo se sedět venku ve stínu, díky nízké vlhkosti vzduchu, jen 16%. Měsíc v úplňku rozzářil nejen místní okolí a tak skončil 16. srpen. |
| 17. neděle | Náš kocour Pumpkin přijímal nejvyšší letošní
venkovní teplotu vzduchu, 39°C, rekordní, rozcápnutím se na zemi uvnitř
domu, v klimatizovaném prostředí, které jsme nastavili na příjemných
27°C. Ta teplota byla dobrá na odpočívání, ale ne na tělesnou práci, a
tak při výrobě nové postele pro původní Evanovou ložnici jsem si sundal
košili...
Po večeři jsme sledovali film "Modrá" od polského režiséra Krzysztofa Kieślowského. Jeho hrdinka Julie při tragické autonehodě ztratí muže, úspěšného skladatele evropského formátu Patrice a dcerku Annu. Julie utrpí silný psychický šok a uvědomí si, že ztrátou rodiny prišla o všechno, na čem jí záleželo. Pokouší se začít svůj život znovu, ale v anonymitě. |
 Kocour Pumpkin Prádlo uschlo venku na šňůře za 30 minut, i tlustá bavlněná látka, kterou si Emily vyprala pro příští její tapesterii do dolní ložnice. Na večeři jsme pozvali Elisabeth. Možná jí zde uvidíme naposledy, ve středu odlétá do Holandska. Mrzí mě, že s ní mi odejde snadná příležitost pravidelně si procvičovat svou holandštinu.
|
| 18. pondělí |
|
V půl šesté ráno bylo venku ještě 27°C, velmi nezvyklá teplota na veslování. Sešlo se tentokrát více veslařů, Larry a Loraine a mladý adept Tony, a další veslařka Grace (na obr.). Já jsem tentokrát vesloval velmi zlehka, šetřil jsem si v sobotu natažené svaly a šlachy, věnoval se focení a vynechal silovou část. Byl nádherný východ slunce, a současně i Měsíc svítil. V práci bylo nezvykle volno a tak jsem strávil delší příjemný čas hovořením s kamarády. A těm, kteří nerozumí česky, jsem mimo jiné také poslal spojku na překládací součást webových stránek Google, aby si mohli aspoň vydedukovat, o čem v mých česky psaných novinách píšu. Zatím je mechanizované překládání v plenkách a vyplivává rozličné humorné nesmysly, ale přece jen se už dá vyrozumět hrubý obsah textu. Odpoledne jsem vyrazil nakoupit velkou krabici broskví v sadu u letiště, kam jsem také na letištní správu odevzdal dotazník pro uchazeče o vstup do "zakázaného" prostoru letiště (začne sem létat větší typ dopravních letadel a tak zvýšili požadavky na bezpečnostní opatření, neskutečné... jen za poslední dva roky utratila letištní správa - hlavně z daní poplatníků - přes milion dolarů na různé ploty, ap.). Pociťuju tento vývoj jako hmatatelnou ztrátu svobody a sebejistoty Američanů, předtím tu desítky let žádný plot nebyl a nikomu to nevadilo a ani se nic nestalo. Mezitím se silně zatáhla obloha a vypadalo to, že přijde silný déšť, ten se ale dostavil jen v kapičkách, z toho, co začlo u základen mraků jako průtrž se skoro všechna voda zas v horkém vzduchu vypařila, než dopadla na zem. |
| 19. úterý | V práci byla nejhlavnější událost pozastavení smlouvy o prodeji návodek a výkresů USAFu.Ten se zdráhá podepsat prohlášení o ochraně intelektuálních práv, bez kterých zas kunovická továrna dokumenty dodat nehodlá. Ty jsou připravené, továrna chce dostat zaplatit, ale když je nevydá, tak by bylo nerozumné peníze posílat a nic nedostat. | |
| 20. středa |
 |
Při veslování jsem viděl jsem šest volavek a dravce říčního orlovce (zde "osprey"), jak nesl rybu svým mláďatům do hnízda na vrcholu železničního mostu. Pracoval jsem do pěti a pak nakupoval stavební a jiný materiál. |
| 21. čtvrtek | Vzpomněl jsem na čtyřicáté výročí okupace naší
vlasti armádami Varšavské smlouvy. Místní rádio také o něm mluvilo, i
když zdalika ne tolik, jako media v ČR. V práci jsem strávil hodně času
jednáním s cerrtifikačním leteckým úřadem USA, FAA, ohledně
nadcházejícího nového bezpečnostního nařízení pro inspekci uložení
řízení kluzáků L23. Většinu dne jsem vyráběl novou postel pro
nadrozměrnou matraci pro Evana. Dostal jsem se až k natírání. Sekal
jsem trávu, uklízel zbylé harampádí u nájemního domu. Emily pozvala
Diane Groody na procházku a na večeři. Ta se před týdnem vrátila z
měsíčního jazykového kurzu v Mexiku. Společně jsme šli na večer poezie,
kdy asi deset poetů deklamovalo své výtvory.
Vyhrál mě sympatický Brian Ohme, který v posledním roce začal vystupovat také coby solo kytarista a zpěvák na koncertech. |
|
| 22. pátek |
 |
Ráno u doku na mě volal Larry, strkal kolo, měl
píchlou duši. Přislíbil jsem, že ho i jeho kolo zavezu po veslování
domů. Protože měl méně času, veslovali jsme rychleji, než obvykle. Pro
mě to byla výzva, vydržet celých 80 minut takové tempo. Objeli jsme
nejdelší trasu a stihli dostat se zpět včas. Vyfotil jsem Larryho když
první paprsky slunce začly ozařovat stráně nad Kolumbií.
Sprška po veslování byla lahodná. Odpoledne jsme si s Cathy vyšlápli na pláň nad naším domem, ke hřbitovu starousedlíků daleko od města, uprostřed neobdělaných polí. Večer jsme vyslechli koncert Michaela Carlose a jeho kapely, zas velmi dobrý. Na rozehřátí publika vystupoval tři čtvrtě hodiny před nimi Brian Ohme. |
| 23. sobota | Ráno jsem sestavil horní část postele pro dolní ložnici. Emily škrabala ploty a zábradlí okolo příchodu k nájemnímu domu. V poledne jsem sestavil svůj větroň a za bezračných podmínek vyrazil na okruh okolo Wenatchee. Po čtyři hodiny jsem obdivoval nádherné výhledy všude okolo, a i když jsem byl schopen vystoupat tentokrát do výšky jen něco přes dva kilometry, mohl jsem vyrazit na okružní trasu, konzervativní, stále na dokluz na mateřské letiště. Hodně jsem fotil a v jednu dobu také kroužil společně s kamarádem Laviniu, který létal ve svém kluzáku. Mluvil jsem s přáteli. |
 |
| 24. neděle | Na ulicích bylo liduprázdno, když jsem jel na dok
do Wenatchee.
Ani na řece nebyli žádní jiní veslaři, jen se na ní pohupovalo asi šest rybářských člunů. Krásně jsem si zavesloval. Největší atrakcí byl objev bobra, který plaval přes Kolumbii, uprostřed řeky v jejím nejširším místě, kde břehy jsou si vzdálené přes jeden kilometr. Nechápal jsem, proč by se právě tam vydal. |
Přes den Emily natírala ploty a ohrady u nájemního
domu a já tam vyměnil plnicí zařízení v jednom z WC. To vadné předtím
způsobilo velký účet za vodu, která stále tekla.
Po uvolněném dopoledni jsem vyrazil na letiště. Zase se ukázalo, jaké výborné místo pro plachtění je Wenatchee. Zatímco byl úplný útlum termiky, od jihozápadu vál mírný větřík, a díky jemu bylo možné se udržet na svahu, podél východního horního okraje kaňonu řeky Kolumbie. Během jedné hodiny jsem naklouzal vzdálenost 75 km, sem a tam, od severního ohybu hřebenu k jižnímu. Přitom jsem od vypnutí nebyl nikdy víc jak 600 m nad plochou domovského letiště. |
| 25. pondělí | Strávil jsem většinu dne v kanceláři, ráno bylo pošmourné po deštivé noci, odpoledne se vyčasilo a zas svítilo sluníčko. Odeslal jsem zásilky z pošty a využil náklaďáku Fedexu, který zastavil poblíž, dal řidiči balíček a tak jsem nemusel až na letiště. Navečer jsem si dal dvacetiminutový odpočinek, a pak zaškoloval asistentku Tami do pro ní nového projektu, vyplňování tabulek příjmů inženýrských profesí. Má firma zas letos dostala zakázku od inženýrské asociace tohoto státu na vypracování přehledu pro 2008, a první dotazníky již přišly. | |
| 26. úterý |  |
Krásně jsem si zase zavesloval, tentokrát se dostal až nad čtvrtý most přes Wenatchee k peřejím. Veslovali i Loraine s dvanáctiletým žákem, skautem Joe, a Larry. U doku plul bobr. Karla strávila právě uplynulý víkend s přáteli a s Evanem v Seattlu a Tacomě, poslala mi plno pěkných fotek. Během dne mě také překvapil bratr Milan, který mi zatelefonoval do práce. Internet mu zas funguje dobře, ale peskoval ho Seznam, nenechal ho přihlásit se na email, a tudíž mi nemohl poslat odpověď na mou zprávu. Jsem rád, že chodí po okolí na výšlapy a užívá si léta. |
| 27. středa | Dělal jsem v práci administrativu, luxoval, balil zásilky, psal raporty a nabídky zákazníkům. Byl zas nádherný den, sluníčko přenášelo žhavé laskající paprsky. Pozdě odpoledne jsem měl nečekaný zážitek, který mě trochu rozhodil. Při přejezdu Kolumbie jsem si všiml hezkého osvětlení svahů na jih a rozhodl jsem se udělat fotku (viz vpravo). Vhodné místo pro záběr jsem našel u velkého obchodu, Fred Meyer (něco jako velké TESCO), pod jeho parkovištěm na vysokém návrší a uprostřed zarostlého srázu k řece. Po vyfocení jsem se začal škrábat zpět nahoru, když znenadále jsem uzřel sveřepě vyhlížejího tmavého muže, zdálo se mi z toho, jak se na mě díval a z pozice jeho těla, že si mě vyhlídl jako svou příští oběť. Uvědomil jsem si křehkost svého života a nemínil jsem se ho vzdát; rychle jsem změnil trasu návratu a houštinami, kde bylo plno doupat bezdomovců, jsem obkroužil celé parkoviště obchodu, ohlížejíc se stále, zda nejsem sledován. Nakonec jsem přišel úplně z jiné strany k autu a odjel, při tom se právě vynořil ten muž ze svahu, ještě s jiným, nesoucím spacák, a ti se přibližovali, zatímco já jsem úpěnlivě prosil dopravní světlo, aby skočilo z červené na zelenou. Na poslední chvíli mi mé prosbě vyhovělo. Byl jsem z události roztřesen ještě pěkně dlouho. |
 Výšina Wenatchee Heights nad řekou Kolumbií |
| 28. čtvrtek | Má pravidelnost veslovat každé druhé ráno dostala ránu, bylo moc větrno, ani jsem nevyšel z domu. Místo toho jsem cvičil s pilou, vrtákem a šroubovákem. Dokončil jsem obě kombinované postele, rozebral původní a vše uklidil. Pracoval jsem pak v úřadě celý den. Po večeři jsme s Emilí podepsali smlouvu s novými uživateli nájemního domu, Danem a Teresou. Cítil jsem se poněkud vyčerpaný a šel si lehnout v osm, abych preventivně zamezil možnému onemocnění. | |
| 29. pátek | Vstal jsem nádherně odpočatý v pět ráno, po devítihodinovém spánku. Bujně jsem vyrazil na veslování, voda byla jak zrcadlo, a dal si vyšší tempo, než obvykle, vyjel až k peřejím a nad horní most, zpět u doku jsem byl v pro mě rekordním času, za 70 minut, krásně vyvětrán. Doma mě čekala osvěžující sprcha spláchnoucí pot přehnaného spěchání, pak můj oblíbený jogurt s granolou, brusinkami a burskými oříšky, a krásné uvolnění. Odpověděl jsem na dotazy zákazníků a šel vyzvednout další dotazníky s údaji platů inženýrů, a těžkou krabici s náhradními díly, ty jsem pak kontroloval, třídil, vypisoval faktury a individuálně balil a zaslal šesti různým zákazníkům. Stačil jsem vše odeslat z Fedexu na letišti, než jsme spolu s Emily zajeli k Judy a Montemu, se kterými jsme se u areálo koňařů pod Sedlovou skálou připojili k dvěma dalším párům z našeho pátečního šlapacího klubu. V kompletní osmici jsme započali naší podzimní sezónu výšlapem okolo zlatého dolu a na Kohoutí hřebínek. Foukal dosti chladný vítr a viditelnost byla úchvatná, slunce se již dosti sklánělo a krajina byla pěkně modelovaná stíny. Po dvouhodinovém výšlapu jsme se přemístili do domu Judy a Monteho na thajskou večeři (objednanou z restaurace) provázenou širokým výběrem kvalitních piv, které jsme si donesli. Při zmrzlině jsme promítali obrázky z našeho šlapání, a ostatní až na mě se vzrušovali sdělováním svých dojmů z nominačního kongresu demokratické strany, která oficiálně určila Obamu jako svého kandidáta na prezidenta USA 2008. Já s Emilá jsme kongres nesledovali, nemáme připojenou televizi. Pak jsme plánovali výšlapy na nadcházející třídenní víkend. |
|
| 30. sobota |
|
Měl jsem na vybranou mezi dvěma velmi lákavými možnostmi; jít na tůru k jezeru Stuart s naším pátečním klubem, anebo jít plachtit. Rozhodl jsem se pro lítání. Emily pro šlapání. Bylo dosti větrno a bezmračná obloha, tak jsem mezitím dohnal zodpovězení všech emailů v práci, než jsem po jedenácté vyrazil na letiště. Tim Moomaw mi pomohl s křídly a za hodinu mě vyvlekl nad východní svah kaňonu. Po vypnutí jsem komunikoval zatímco jsem bez točení stoupal v rovném letu. Byl nádherný den. Předpokládal jsem, že natrefím na vlnu, ale zřejmě zvlnění atmosféry nebylo harmonické, a tak jsem dál pokračoval v hledání stoupáků. První dvě hodiny jsem se vysekával z kaňonu Kolumbie na hřeben Misie, nad kterým se mezitím začly tvořit pěkné kumuly se základnami ve třech kilometrech. Konečně se mi je podařilo dosáhnout a od té doby nastalo pravé plachtařské rodeo. Jako na divokých býcích jsem doskákal k velehorské oblasti zvané Očarované, s desítkami nádherných tmavozelených ples, se stálým sněhem a ledovci. Mraky ale jakoby uťal končily před ní, pak byla modrá díra a od západu se přilévala nízká oblačnost, slitá dohromady, zasahující a zabalující můj obvyklý cíl, třítisícovku Štít Stuart. Pod jeho severním úpatím se nacházelo jezero Stuart, cíl mých šlapačů. Po třetí hodině odpoledne se mi přece jen podařilo dostat se na západ od Očarovaného masivu, a pode mnou se rozprostřelo horské údolí, kterým mí přátelé pochodovali. Čirou náhodou (to jsem se dozvěděl až při společné večeři) mě Emily nad hřeben spatřila, když si vzpomněla, co asi dělám a náhodou se podívala nahoru. Rana pohotově udělala fotku. Já je samozřejmě neviděl, byl jsem dobrých kilometr a půl nad nimi, bílá skvrna v modrém nebi, tatímco oni pestrobarevné tečky zamaskované v barevné horské loučce obklopené lesy. Nicméně, byli náramně překvapeni. Když jsem ráno naznačil, že bychom se náhodou mohli spatřit, nedávali tomu moc pravděpodobnosti. Můj let je k vidění na této spojce. (Novinka - šoupej myší přes barogram a trasa je animována, včetně statistik.) Po vychutnání dosyta horské scenérie jsem kluzal dlouho bez točení na jihovýchod, a pak na severozápad, a plánoval přistání. Věděl jsem, že se opravdu rozfoukalo, v době přistání byl vítr u země 24 uzlů s nárazy 32 (skoro 60 km/h). Když jsem byl ještě vysoko, nacvičil jsem si nastavení přistávacích klapek a přibližovací rychlost, abych si přivykl změněné poloze a silám, a přistání pak bylo bezproblémové. Na zemi mi pomohl Mark s odtlačením a připoutáním kluzáku, zavolal jsem svým blízkým, že jsem bezpečně zas na zemi, a pozval po domluvě se šlapači jiného plachtaře, Mika, na společnou večeři v mexické restaraci Casa Tapatia. Tam jsme si pověděli o svých zážítcích a promítli vzájemné fotky, byl to hezký závěr nádherného dne. |
| 31. | Tento den měl můj přítel Larry své šedesáté druhé narozeniny. Jeho přání bylo veslování přátelskou regatou od dolního k hornímu mostu po Kolumbii a zpět, a pak po veslování mít slavnostní snídani u něho doma. To se výborně vydařilo. Veslařů nás bylo šest, mužů, rozličné výkonnosti. Potěšilo mě, že jsem byl mezi těmi, co oba mosty obveslovali. Trvalo nám to hodinu a tři čtvrtě, dosti svižného tempa. Udělal jsem plno fotek a u Larryho doma využil velké obrazovky. Hned jsemvšem obrázky promítl; líbily se, a pro Emily a Penny byly vítaným seznámením se s našimi prožitky na vodě. Zajímavé bylo složení naší veslařské šestky co se profesí týče - dva právníci, lékařští specialisté -fysioterapeut, technik ze záchranky a lékař z porodnice; a pak já, doručovatel leteckých služeb. Po příjemné snídani jsem se stavěl na poště a vyzvednul další dotazníky s platy inženýrů. Do dvanácti jsem byl v úřadě, poobědval s Emily, a pak vyrazil na letiště. Byly výjímečně dobré plachtařské podmínky umožňující delší přelety, se spoustou vztlaku, který někde dosahoval průměrných hodnot až 7 m/sec, a dalo se klouzat mnoho kilometrů bez zatáčení a při tom rychlostí jak v Německu autem po dálnici... jen se nepálil žádný benzín! Mraky měly základny místy až ve třech kilometrech, časem se shlukovaly v souvislé pruhy, pod nimiž jsme uháněli. Někdy nashromážděná energie v mracích vypudila dlouhé závoje sněhových přeháněk, kterými jsme prolétávali bez problémů, byla dobrá viditelnost. Byl to zas nádherný let, o který jsem měl to štěstí s kým se podělit. |
|
| Tento rok se mi zdálo, že léto uteklo neuvěřitelně rychle. Jak tobě? |
