| 1. pondělí | 
|
Nádherná stuha
plachtění nad pláněmi a horami Washingtonu započatá
na konci srpna v sobotu a neděli pokračovala i v
pondělí, v prvním zářijovém dni. Tentokrát jsme
vyrazili na severozápad, má láska a já.
ČárlyDelta rozpínala svá křídla a zdvihala nás bezpečně nad štíty a stokilometrový fjord jezera Chelan, zprvu po jeho jižním břehu, pak po přeskoku po horách na sever. Zamávali jsme na jezero pod štíty, kde Ben, Erik, Larry a já stanovali před šesti týdny, pak přeskákali po vrcholech až ke Stehekin, odříznutého malebného městečka na konci jezera Chelan, kam se dá dostat pouze přívozem. Je tam i letiště, to bylo naše záložní. Po pokochání se nádhernou horskou scenérií jsme vyrazili na východ směrem k Mojžíšově hoře, až tam jsme ale nedorazili. Začalo se ochlazovat a stoupavé proudy se tvořily méně často, bylo načase začít mířit zpět do Wenatchee, v tom okamžiku přes 100 km vzdáleného. Po deseti kilometrech jsme měli krizi, CD se začala přibližovat více a více k zemi. Vyhlédli jsme si letiště v Brewsteru pro případ, že už se nezvedneme. Po skoro půl hodiny boje se nám přece jen povedlo najít jeden z posledních silných stoupáků, a nechali se vynést do výšky skoro tří kilometrů. Odtud jsme započali skoro devadesátikilometrový dokluz, bez zatáčení, a dorazili bezpečně domů. Zde je záznam z letu, trasa na mapě a barogram. |
| 2. úterý | Mé
ráno začlo ještě za tmy, kdy jsem vyrazil na
veslování. Když vyšlo slunce, byl jsem již nad
čtvrtým mostem u peřejí.
Nad ústím Wenatchee do Kolumbie jsem pozdravil volavku, ta mi vysoko ve stromě předvedla tanec a pak se ladně vznesla. V poledne jsem šel na dlouho očekávanou operaci mé čelisti. Provedl ji zubní chirurg dr. Pierce, který má ordinaci v severní části města Wenatchee.
Nejprve udělala asistentka Julia panoramickou rentgenovou fotku situace mých čelistí před operací.
Upnula mou hlavu do svěráku v kameře a nakázala mi po osm vteřin nedýchat. Dosti drahá kamera během obtočení mě o 360° udělala 600 obrázků, které se pak dají manipulovat počítačem.
Chirurg může dělat pohledy a průseky z kteréhokoli směru, a toho dr. Pierce využil k tomu, aby si pečlivě naplánoval úhel vrtání tak, aby implantovaný titanový kořen byl stejně nasměrovaný a umístěný, jako byl můj původní kořen zubu. Dr. Pierce a Julia byli za 25 minut hotovi s přípravou na implantaci - nejprve umrtvili dáseň místní injekcí, pak ji otevřeli skalpelem a usadili na rozpěry, a do obnažené kosti mé horní pravé čelisti (mezi stoličkami č. 3 a 5) navrtal dr. Pierce postupně válcový kónický otvor, který často kalibroval na velikost.
Když byl spokojen, nasadil na vrtačku titanový šroub - implantát - a tento zašrouboval do předvrtané díry. Dotáhnul šroub pak ručně za pomoci měřiče síly utahování na hodnotu kroutího momentu 35 Newton centimetrů. Pro srovnání člověk je schopen špičkami svých prstů zatočit hlavičku nějakého šroubu kroucením silou 11 Newton centimetrů. To mi dr. Pierce na můj dotaz sdělil.
Pak nasadil na hlavičku už zašroubovaného implantátu ochrannou čepičku, a obnažené tkáně mé dásně okolo ní sešil samoabsorpční nití.
Po zašití trvalo dalších dvacet minut zhotovení ještě jednoho 360° rentgenu, pro archiv, tentokrát s implantátem. Dr. Pierce mě na něm ukázal ohromné zobrazovací možnosti kamery a počítače, a díky jeho detajlnímu výkladu jsem se ujistil, že implantát umístil perfektně. Pak domluvil se mnou ověřovací prohlídku na příští středu, a propustil mě domů. Poděkoval jsem mu a Julii za skvělou péči, a než jsem ordinaci opustil, zaplatil jsem. Úkon stál 1700 dolarů. Polovinu z toho dostane ordinace proplacenu od mé pojišťovny. Očekával jsem, a stále čekám, kdy se dostaví nějaká bolest. Zatím vůbec žádná nepřišla. Budu si muset ještě počkat dalších dva až tři měsíce, než na implantát konečně můj zubař nasadí korunku. Mezitím se musí vytvořit nová kost okolo šroubu a ten pevně přijmout do čelisti. |
|
| 3. středa | Asi před týdnem jsem se konečně odhodlal a navštívil rodinu, která bydlí za plotem směrem od našeho domu k lyžařskému středisku, k panoramě hor. Ten výhled začaly ale bohužel skrývat přerostlé rychle rostoucí javory, a také jedna břízka. Sousedi byli velmi příjemní a k mému úžasu svolní k tomu, že mi povolili prořezávku. I jim se nelíbilo, jak vegetace okolo jejich plotu přerůstá, i za plotem k sousedu na východ. Tak jsem se dnes ráno do prořezávky pustil, a povedlo se mi ty křoviny odstranit... javor byl u země již dobrých 15 cm tlustý, byl nejvyšší čas. Moje již několik let trvající rozladění ze skutečnosti, že jsem postupně ztrácel výhled na milované hory, zmizelo. |  |
| 4. čtvrtek |  |
Za tmy jsem vyrazil na veslování. Na doku byli již Loraine a Fona a jeden kajakář. Znovu jsem vyvesloval nad čtyři mosty a horní na Kolumbii, bylo to krásné zacvičení. Zbytek dne zaplnily pošta, úřad, povídání, oběd na trávě, návštěva tiskárny, sekání trávy, večeře s Emilyným diskuzním kruhem Covenant, a pak zas práce v úřadě. |
| 5. pátek | Zdál se mi bizarní sen. Jel jsem na motorce městem. Za křižovatkou, kde se ulice začla svažovat, mě zastavil policista. Hrklo ve mě, protože jsem věděl, že jsem doma zapomněl peněženku s řidičským průkazem. Policista zastavil za mnou a v tom okamžiku se realita začla měnit. Místo toho, aby vystoupil a šel za mnou a dal mi pokutu, zůstal ve svém autě, které se přeměnilo na minibus a on mi říkal, abych ho kryl, že se mu hrozně chce jíst a to mají při práci zakázané. V příštím okamžiku jsem viděl, že moje motorka byla naložená a i já byl uvnitř toho minibusu, otočeném v protisměru, zadkem ve směru jízdy. Policista někam zmizel. Minibus se začal rozjíždet pozadu zkopce a já rozkročen uvnitř u zadních dveří ho usměrňoval pomocí naklánění se do stran a tak ho řídil. Když jsem ale musel přibrzdit u ostré zatáčky, uvědomil jsem si, že pedál brzdy byl na opačné straně minibusu. Vybavila se mi neřešitelnost další situace a probudil jsem se ze snu. Vstal jsem pak brzy, jako na veslování, a šel do práce, pak posnídal s Emily, odbavil zakázky, korespondoval telefonem zatímco spadlo internetové spojení, šel na poštu, obědval s Emilí na trávě, vítr vál tolik, že odvával salátové listy z našich talířů, kontaktoval jsem zákazníky. Pak jsem vyrazil na výšlap s přáteli z pátečního klubu okolo Sedlové hory a společně s nimi povečeřel u nás doma. Promítli jsme si fotky ze vzájemných zážitků z léta, Drew a Cathy ze svých horozeleckých cest v Kanadě a já s Emilí z České republiky. Byl to hezký večer. Šel jsem si lehnout brzy, už v půl desáté. |  Pěší turisti očima divoké zvěře... |
| 6. sobota |  Daněk brodí přes řeku... |
Budil
jsem se brzy, už okolo čtvrté, ale pak zas usnul, a
nakonec vstal ve třičtvrtě na šest, a vyrazil na
vodu. Bylo bezvětří a voda jak zrcadlo. Vyvesloval
jsem zas až k peřejím na Wenatchee, ale při poslední
fázi veslování proti proudu jsem si všimnul divného
chování listu levého vesla. Při bližší kontrole
jsem zjistil, že se list rozlamoval a delaminoval. Tak
jsem velmi zlehka zamířil zpět k čtyři kilometry
vzdálenému doku, aby nalomená část listu neupadla.
Povedlo se, veslo jsem vyměnil, a znovu vyvesloval,
tentokrát s veselou plnou vervou, nahoru k soutoku s
řekou Wenatchee a pak zpět po proudu, se silovými
fázemi po šedesáti záběrech. Když jsem dorazil k
doku, pot se ze mně lil, že jsem si musel vypláchnout
štípající oči vodou z lahve na pití, kterou beru s
sebou. Posnídal jsem s Emilí, měl jsem svou oblíbenou granolu s acidofilním jogurtem, brusinkami a broskvemi, pak šel luxovat zbytky odpadků po práci řemeslníka v nájemním domě, kde jsme včera nechali vypnout koberec. Dostavil se pak i nový nájemník, Dan, který se s manželkou Teresou během tohoto dne do domu nastěhovali. Potěšilo mě, že jsem zastihl svého bratra Milana, mrzelo mě, že ho trápily bolesti trupu a netěšil se na spánek. Snad mu to brzy přejde. |
| 7. neděle | Pospolitost unitariánů měla oslavu kdy každý přinesl vodu ze svých rozličných cest. Já se dělil symbolicky o karlovarské prameny a vřídlo. |  |
| 8. pondělí |  |
Veslování
bylo zas fantastické v klidné pondělní ráno. U sousedů praskl hlavní přívod zavlažovacího potrubí a byla potopa, navečer bylo spraveno. Zaškoloval jsem Tami zas po pauze do odbavování náhradních dílů a do vyplňování dotazníků příjmů inženýrských profesí. |
| 9. úterý | Vyrazil jsem do Seattlu vyzvednout přítele Juraje a jeho ženu Ivanu, cestou jsme se stavili na vyhlídce na město, projeli okolo domů, kde jsem v Seattlu bydlel, prošli se v pralese v Kaskádách, hledali lososy v řece Wenatchee, a pak jednoho snědli k večeři doma na terase. Ten byl ale z Aljašky, řekla Emily. |  |
| 10. středa | 
|
Udělal
jsem kompromis a vstal o hodinu později, posnídal s
Emilí a hosty Jurajem a Ivanou. Ty jsem pak vzal na
vodu, byli přírodní adepti a brzy pádlovali bez
zábran proti proudu Kolumbie až do ústí řeky
Wenatchee, a pak po proudu zpět. Já okolo nich občas
kroužil při silovém veslování.
Odpoledne jsem vzal Ivanu a Juraje do vzduchu, plachtili jsme ve dvou letech nad hřebenem na východ a nad Kolumbií, viděli dvě sopky, jestřáby, čedičové skály. Oboum hostům se lety líbily.
Po návratu domů jsem je představil své asistentce Tami, která v mém úřadě mezitím zpracovávala výzkum platů. Večer jsme navštívili zkoušku kapely našich známých v domě vysoko na stráni nad městečkem Leavenworth.
Kapela hrála písničky z šedesátých let, tak to zvlášť Jurajovi padlo do noty. Ke konci zkoušky jsme si i já s Jurajem s nimi zazpívali, a já zahrál dvě své písně. Další zajímavostí byla exkurze do výrobny vína v přízemí toho samého domu. |
| 11. čtvrtek | Zatímco
Emily musela pracovat, Juraj, Ivana a já jsme si
vyšlápli na túru s přáteli Judy, Montym, Ranou a
Lynnem na zalesněný skalnatý hřeben na západ od
Leavenworth.
Bylo dost teplo a tak výškový rozdíl okolo 500 m byl pěkným cvičením. Nádherná vyhlídka po celém kraji z vrcholu úsilí vynahradila. Při obědě se okolo nás shromáždily vosy, a jedna z nich mi kousla do palce levé ruky. Postupem času mi ruka docela pěkně otekla. |
Po
sestupu jsme všichni šli uhasit žízeň do naší
oblíbené pivnice U Gustava a pak se rozloučili.
Cestou zpět jsme se stavili ve velké tržnici starožitností v Cashmere, a shlédli jeden skanzen. Navečeřeli jsme se s thajské restauraci ve Wenatchee. Juraj a Ivana zavzpomínali na svou svatební cestu, která je zavedla do toho kraje světa, jako byla jídla. Večer jsme si vyměnili fotky. |
| 12. pátek | 
|
Vyrazil jsem ještě za tmy na vodu veslovat. Postupně se celá krajina rozzářila zlatavým odstínem od ještě za horizontem se vynořujícího slunce. Sešel jsem se s Larrym a chvíli veslovali spolu. Vyjel jsem až k peřejím na řece Wenatchee a pak nad horní most, zpíval si a počítal. Po snídani jsem zavezl Juraje a Ivanu k Judy, která je vzala do velkého obchodu jen pro členy, kde hosti nakoupili větší množství nákupů a dárků. Já mezitím balil na svou nadcházející cestu. Všichni jsme byli sbaleni o druhé a spolu s Emily vyrazili přes Kaskády do Tacomy. Tam jsme se sešli s našimi dětmi a povečeřeli v restauraci na pobřeží vnitrozemského moře s výhledem na sopku Rainier. Bylo prima se zas vidět, a být svědkem, jak naše děti vyrůstají v nádherné mladé lidi. Po procházce okolo vody jsme zavezli Evana do středu Tacomy, kde ještě něco dodělával v práci, a pak se ve čtyřech přesunuli do motelu v jižní části Seattlu na přenocování. |
| 13. sobota | Po snídani v motelu mě zavezla Emily na letiště a vyrazila s hosty, kteří se vraceli domů až v neděli, do Seattlu na turistickou túru. Odletěl jsem do Evropy. Letělo se přes noc, tak jsem se snažil předespat jak nejvíce jsem mohl. Víceméně se mi to dařilo. | |
| 14. neděle až 27. sobota |
Se spolužákem Hansem v Amsterdamu
Milan ucpává díru ve stropě
S příbuznými v Praze; zleva Milan, Bohuš, Tonda a Blanka
Sraz se spolužáky ze střední školy
Sraz se spolužáky ze základní školy
Na procházce Ledeburskými zahradami v Praze
Kolize v Hostivicích
Veslování na Berounce
Milan seká trávu kosou na zahradě
Rozloučil jsem se také s krajinou a přírodou mě tak drahou, s Lipovým vrchem, Plešivcem...
Započal jsem dlouhou čtyřiadvacetihodinovou cestu, od domu do domu.
Při příjezdu do Wenatchee jsem vyložil dárky. Zde jich je většina, dle přání mých blízkých... |
Přes
Amsterdam, kde jsem se setkal z Hansem, jsem dorazil do
Prahy a posléze k Milanovi na Křivoklát. Shledání
byly vřelé, bratrské.
S Milanem v restaraci Nad Hradem na Křivoklátě Počasí se obrátilo z teplého letního na mrazivé podzimní; v ložnici, kde jsem spal, bylo jen 7°C a venku bylo na bodu mrazu. Přizpůsobení se bylo tuhé. Netrvalo dlouho a začal jsem dostávat křeč v levém rameni. Začal jsem pracovat na projektech v domě, které se soustřeďovaly na zachování obnov z minulé návštěvy, zejména přísunu vody, aby potrubí nepraskla, jak přijdou mrazy. Potěšilo mě moc, že z nátěrů v ložnici, záchodu a zejména rozlehlého schodiště se nic nesloupalo a vše vypadalo hezky světle a čistě. Spravil jsem okno a nainstaloval zakoupená těsnění na záchodě, aby nikde neprofukovalo a stropem neunikalo teplo. Tam zvlášť bylo kritické, aby vodovodní trubky a záchodová mísa nezamrzla. Zakoupil jsem také dva ohřívače s automatickou regulací, a nainstaloval jeden z nich tam. S Milanem jsme pak zaútočili na část stropu v obývací místnosti, kde nad kamny odpadla omítka v délce dvou metrů, a bylo vidět hvězdy přes škvíru na půdu a okolo tašek. V Globusu jsme koupili polystyrenouvou pěnu a tu Milan za průvodu mnoha sprostých slov do skulin vpravil, celý se i okolí v průběhu práce zapatlal. Sešli jsme se také s našimi příbuznými v Praze, sestřenicemi ze strany našeho otce. Poseděli jsme v malé restauračce poblíž domu Blanky a Tondy, a pak si u nich promítali rodinné fotky a povídali dlouho do večera. Rád jsem viděl své příbuzné v dobrém zdraví a pohodě. Objížděl jsem své dodavatele a dával pokyny pro nové objednávky náhradních dílů pro kluzáky pro mou firmu. Zase jsem se přesvědčil, jak obtížně se jedná s těmi výrobci, kteří přetrvávají ve svých strukturách jako za doby plánovaného hospodářství, kde domluvy probíhaly na dnešní dobu značně zpomaleně. Na srazu spolužáků ze střední školy se nás sešlo přes třetinu třídy. Měli jsme si toho hodně co povědět, a tak jsme spolu zůstali skoro osm hodin. Bylo to moc fajn se zas vidět.
Se sousedem Oldou Z mála místních lidí, se kterým jsem si promluvil byl náš soused Olda, který je podobně jako Milan velmi zvídavý a má trochu náskok v používání internetu, je dobrou rolí pro Milana internetu se nebát. Doufal jsem, že na sraz se spolužáky ze základní školy se nás sejde víc, hlavně víc kluků. Snad se povede příště, a nebudou mít konflikty s jinými svými povinnostmi. Při návštěvách Prahy jsem byl uchvácen procházkou na Malé Straně nově obnovenými krásnými zahradami pod Hradčany. Stavba dálnice z Prahy do Karlových Var nepokročila pro mě dostatečně rychle a zácpy v okolí Hostivic neustaly. Jedna z nich se mi stala osudná, když nepozorností jsem vrazil do jednoho auta přede mnou, které prudce zastavilo, když jsme s Milanem jeli na nákupy ohřívačů do Zličína. Řidič nabouraného auta, Jiří K., byl samozřejmě mimořádně otrávený, nicméně během tří hodin čekání na policii jsme se docela dobře seznámili a dokázali se shodnout. Jeho povolání bylo provozování smluvní lékařské služby, s šedesáti záchrannými vozidly. On si v rozčilení zamkl klíče v autě, tak jsme postávali venku. Jeho syn pak přivezl náhradní. Překvapilo mě, jak dlouho jsme museli čekat na policii, dvoučlenné posádce pak trvalo celou třičtvrtě hodinu vyplnit ručně psaný třístránkový protokol, a udělit mi tisíc korun pokuty. Potřeboval jsem vzpruhu, jak duševní, tak tělesnou. Tu se mi poštěstilo dostat, když mi Jarda Sehnoutka z vodáckého klubu v Berouně umožnil veslování po Berounce. Dostal jsem se až pod malé proudy pod Hýskovem, Jarda pádloval na kajaku. Jejich klub se svépomocí velmi příznivě rozrůstá, mají okolo šedesáti členů z nichž pětadvacet juniorů, dobrá budoucnost pro další vývoj. Mezi členy jsou i úspěšní závodníci s celostátními tituly, jeden dokonce soutěžil i na olympiádě. Výborné vzory pro mládež. Právě se chystali na závody v Račicích. Po Berounce se dalo při nízké vodě veslovat asi dva kilometry proti proudu, při vysoké snad až čtyři.
Zajímavostí byla také kanoe, uzpůsobená na dvojskif vložením ocelové konstrukce. Klub měl mnoho člunů. Skiff, na kterém jsem vesloval, byl celý z karbonu, velmi lehký, vyrobený v Číně. I tak dle Jardy stál klub přes šedesátpět tisíc korun. Tak jsem byl rád, že jsem jim ho nepoškodil. Vesla používají hranatá, nových tvarů. Přišel čas rozloučení se. S Milanem jsme se objali pod kostelem, když on se ubíral na výlet s ochranáři do Českého středohoří.
Mrzelo mě znovu, že jsem se nesetkal s některými přáteli, a dokonce ani nepromluvil telefonem. Snad mi to odpustí, příště se doufám polepším. Touto cestou se moc omlouvám.
Také kocour Pumpkin se zaradoval ze svého dárku a hned si s ním začal vyhrávat. |
| 28. neděle | Necelých
osm hodin po návratu z ČR jsem vyrazil na regatu s
vodáckým klubem z Wenatchee nad přehradu Rocky Reach
okolo útesů Guano na řece Kolumbii. Podívej se na VIDEO s plno obrázky *) .Trasu asi 10 km
jsem uvesloval za 48 minut a umístil se na pátém
místě z patnácti účastníků. *) DOPORUČENÍ: Chcete-li vidět video v lepší kvalitě, můžete si kliknout na modrý text "dívat se ve vyšší kvalitě" ("watch in higher quality") v pravé dolní části YouTube video přehrávače. Pro přehrání videa na celé obrazovce vašeho počítače, klepněte na tlačítko dvojitý obdélník v pravé dolní části YouTube video přehrávače. V závislosti na přenosové rychlosti vašeho připojení, může se video občas zastavit na chvíli, až váš počítače dostane dostatek dat, abyste mohli pokračovat. Pokud tomu tak je, nechejte video hrát zprvu se zádrheli (mezitím si připravte šálek kávy nebo čaje nebo si nalejte pivo či sklenku vína) a potom, když růžová linka v dolní části YouTube video přehrávače je vyplněná, pak stlačte černý trojúhelník vlevo (spustit video) a vaše video bude hrát bez zastavení. Odpoledne jsem sekal trávu a navečer připravil večeři pro Emily a její skupinu studentů sestavujích školní noviny. Udělal jsem těstoviny s pesto. |
 |
| 29. pondělí |  |
To nevyhnutelné mě potkalo, po dvou týdnech cestování jsem se musel znovu naplno věnovat svým zákazníkům a jejich požadavkům. Začal jsem brzy ráno. Byl krásný den se sluníčkem; to mě v půli odpoledne vytáhlo z kanceláře na solo výšlap na jeden z kopců obklopujících město. Vystoupal jsem přes šest set metrů vysoko nad údolí, a těšil se nádhernými výhledy do všech stran. |
| 30. úterý | Vstal jsem ve svých obvyklých pět hodin třicet, kdy jsem dříve vyrážel na veslování. Byla ale ještě tma jak v pytli - zapomněl jsem, že slunce vycházelo až v sedm hodin. Tak jsem mezitím chvíli pracoval ve svém úřadě. Když jsem přišel do loďárny, "můj" skiff byl pryč. Loraine mě předběhla. Vesloval jsem na jiném. Bylo to fajn si zas projet celou mou obvyklou trasu, zazpívat si, počítat si. Zbytek dne jsem věnoval kontaktování a balení zásilek zákazníkům. Při večeři jsem se snažil povzbudit Emily, která byla rozhozená zjištěním, že studentské noviny otiskla tiskárna nekvalitně. Pak na mě přišla brzy únava, snad nakupená ještě z cestování, veslování a výšlapu, ulehl jsem půl hodiny po západu slunce, a tak jsem prospal poslední hodiny tohoto měsíce plného milých setkání a krásných prožitků. |  U horního mostu přes Kolumbii |
