Vítkovy noviny brezen 2014

Přeji ti hezký den
28. pátek. Skoro šlapání. Pracoval jsem v kanceláři a pak po dvou odkladech jsme se šlapači téměř vyrazili, ale déšť nás odradil. Místo toho se Monte podělil o česká piva z pivního klubu, do kterého ho přihlásila jeho dcera. Tak jsme koštovali, povídali o rodinách, ap. Monte půjde ve středu na operaci prostaty. Bude se pak šest týdnů zotavovat. A jeho 45ti letá dcera, která bydlí v Seattlu, spadla minulý týden z koně (jezdí 1x týdně), padla hlavou na zábradlí. Vypadá prý hrozně, oči černé, zuby posunuté. Mohlo to ale být horší. (5 fotek).	Dramatický západ slunce z okna jídelny domu Monteho a Judy
	28. pátek. Veslování. Povedlo se mi obveslovat půl svého obvyklého okruhu, než se rozpršelo. Tak jsem se vrátil domů jen napůl promočený. Ze zajímavostí, u doku plaval bobr, se srnami jsem si zas v deltě popovídal a u soutoku s Wenatchee mě potěšil norek! Hopsal hezky ladně vlnitě po písku podél vody a pak, hups! Do trávy. Tuším, že z těchto zvířátek si dámy nechávají dělat límce. Na bidlu pro orlovce se na sebe koukaly zamilovaně dvě husy. (9 fotek)
27. čtvrtek. Kumuly. Byl nádherný den se sluncem a velkými kumuly. Emily ho využila ke sjezdování s Cathy, zatímco já jsem pracoval.
	26. středa. Slaměná zeleninová zahrádka. Na Emily inspiračně zapůsobila knížka o zahradách vytvořených z hranolů slámy. Už před několika měsíci zakoupila slámu, a nyní mě vyzvala k vytvoření potřebné šibenice, na kterou se bude šplhat vysněná zelenina. Podle návodu začne začátkem dubna tvořit základ zahrady na vrcholu slámy, do které v půli dubna pak zasází sazenice. Podívej se na instruktážní seriál (12 fotek).
26. středa. Veslování. Na vodě a i na souši v deltě jsem tentokrát strávil přes tři hodiny. Měl jsem jedinečnou příležitost využít nízkého stavu vody a procházet se tam, kde jinde je zaplaveno. A při té příležitosti jsem se i potichounku zúčastnil běžného bytí srnek, ne jen pár jich, ale devíti! Podívej se (21 fotek a 2 videjka).
25. úterý. Šlapání okolo Kohoutího hřebínku. První horské květinky se objevily, zatímco jsme si vyšli s Fredem a Cynthií na okruh kousek nad Wenatchee. Ti dva jsou na návštěvě u našich přátel Drew a Cathy. D+C však museli pracovat a tak jsme návštěvu zabavili my dva s Em. F+C jsou zajímaví lidé. Než šli před pár lety do důchodu, strávili celou svou karieru u vojenského námořnictva, v letectví a kosmonautice. Fred pracoval na nosných raketách pro Space Shuttle a Cynthia v plánování zkušebních letů, dokonce létala v bojových tryskáčích jako A-3, A-7 a F-18 (komu to něco říká), v zadním sedadle. Nyní je jejich pasie obývání majáků. Příští týden stráví spolu s D+C v jednom u Seattlu, a pak tři měsíce v létě na majáku na jednom ostrově na východním pobřeží USA. Čas vyplňují koníčky jako pletení, malování a hraní na housle. Jo a předvádění majáku turistům. Jejich domov mají v Ridgefieldu v Kalifornii, poblíž letecké základny Edwards. (11 fotek).
	24. pondělí. Veslování. Na vodě bylo skvěle. Sledoval jsem orla, jak si snažil vylovit snídani. Dral jsem se peřejemi, fotil pár nezvyklých motivů, halekal a zpíval jsem si. (3 fotky) Sesuv hory. Zprávy o v sobotu sesuvem hory zavalených lidech poblíž městečka Oso zde ve Washingtonu jsou čím dál tím horší. Dnes potvrdily úřady čtrnáct mrtvých, ale bezvěstných je přes sto. Sesuv (viz foto) je 1300 x 500 m veliký, s 200 m převýšením. Oso je zhruba 80 km na sever od Seattlu a 150 km na severozápad od Wenatchee. V poslední době tam ohromně pršelo a půda byla moc nasycená vodou, vysvětlují gigantický sesuv geologové. Bídníci. Shlédli jsme zfilmovaný muzikál založený na románu Viktora Huga. Příběh lásky a obětování mě dojmul. ,,Naše oči musí být pravděpodobně čas od času umyté slzami, abychom mohli vidět život jasnějším pohledem."
23. neděle. Sjezdaření na hřebenu Misie. Byl by hřích nejet lyžovat, když vleky máš předplacené, svítí sluníčko, sníh je skvělý a rychlý, a máš to jen půl hodiny od domu. Jako praví unitáři jsme šli vzývat Boha Přírody, hned po skončení mše v místní pospolitosti. (7 fotek)
23. neděle. Unitáři. Mše se točila okolo česti. Zde je pár zamyšlení. V našem životě přijímáme lidi do svého kruhu přátel, kteří odpovídají naším očekáváním coby přátelé. Kruh se rozpíná a scvrkává podle toho, jak ta očekávání se splňují, či ne. Když se vyhýbáme či odmítáme určité lidi proto, abychom si vytvořili jistou pohodu, stáváme se zranitelními. Potřebujeme se otevřít neočekávanému a neznámému. Čest získáváme či ztrácíme buď soutěživostí, nebo jsme se s ní narodili, třeba coby šlechta. Je to v podstatě respekt od druhých: že tě poslouchají, důvěřují ti s citlivými záležitostmi, váží si tě, dávají ti vedoucí role, žádají tě o tvůj názor, nechají tě jít kupředu. Na druhé straně, když čest ztratíš, tak tě lidi ignorují, uráží, vyhýbají se ti, drží tě mimo, netolerují a necení si tě. Unitáři dělají rozdíl mezi tolerováním a respektováním. To první podle místní pospolitosti není to pravé (a vůbec, co je pravé? či levé?)	Principy unitářství 1. Svoboda svědomí a přesvědčení. 2. Tolerance a porozumění druhým. 3. Používání kritického rozumu i v náboženství. 4. Harmonický rozvoj osobnosti. 5. Soucítění, rovnost a spravedlnost v mezilidských vztazích. 6. Respektování hodnoty a důstojnosti každého člověka. 7. Pomoc druhým a sociální odpovědnost. 8. Úcta k životu a přírodě. 9. Demokratický způsob rozhodování. Trochu více o principech unitářství. (pobavíš se)
22. sobota. Veslování. Na doku byla jinovatka a vzduch -1°C. Mluvil jsem se členy čtyřveslice s kormidelníkem a pak zamířil k peřejím. Všímal jsem si spárovaných ptáků a nad horním mostem jsem popřál dobré ráno tam už týden se nacházejícímu bezdomovci. Zpět u doku mi Tom a George jak služebníci přinesli skif do loďárny. To se mi ještě nestalo. Snad, že jsem pochválil Toma, jaký má slušivý nový účes. Ale nejspíš jsem jim překážel a oni chtěli rychle vyrazit. (4 fotky) Rodina. Přítel Karly Adam odjel s dvěma kamarády na týdenní lezení po skalách tisíc km odtud ve státu Utah. Karla při jízdě na kole mluvila na mobilu přes hodinu s její mátí, což se od vánoc ještě nestalo, že by si tak dlouho povídaly. Emily si pak v hovoru se mnou vyjasňovala, v jakém světle Karla vidí svého přítele: ne jen růžovými brýlemi zamilované, ale také skrz filosofii mladých v pozdních 20ti, kdy se neuvazují na stálá zaměstnání, nevyhledávají manželské svazky a obdivují toho, kdo si dokáže vytvářet volna na výlety do přírody a žití podle svého. Poznamenal jsem ... je to fáze nazírání na potřeby života.. kdo ví, jaké bude mít, když bude v třicítce.
	21. pátek. Sjezdaření v Bílém Průsmyku. Tři hodiny jízdy autem tam a sem, spolu s Emily, s přenocováním ve čtvrtek večer v motelu v Yakimě. K večeři jsme měli báječné indické jídlo. Příští den. Lyžařské středisko Bílý průsmyk. Proslavené tamními dvojčaty Maherovými, kteří v jednu dobu získali zlato na olympiádě. Poblíž sopky Rainier. Počasí nám přálo, mírně mrzlo a byl prašan. Cestou nazpět zastávka na večeři v Údolní kavárně, kde se poblíž pak Em z nostalgie koukla na dva domy, ve kterých vyrůstala v Ellensburgu během dětství. (28 fotek)
20. čtvrtek. Veslování. Jen hodinku a půl, k hornímu mostu a zpět. Bezdomovec tam zase byl. Kormorán odletěl. Husy převzaly horní skálu. (6 fotek)
	20. čtvrtek. Vítání prvního dne jara. Za tmy před východem slunce vyrazila skupina místních druidů na vrchol Sedlové skály a tam zas prováděla své tajné rituele. Byl jsem jedním z nich. Vlevo je video, které jsem udělal.
	19. středa. Práce. Dělal jsem administratívu.
	18. úterý. Veslování. Byl nádherný den a zas trochu vyšší voda. Poprvé za březen jsem se dostal do delty. Tam jsem se těšil novými náhledy na kmeny. Zasprintoval jsem pak proti peřejím na Wenatchee a vyjel k hornímu mostu přes Kolumbii. Na závěrem u doku jsem se pozdravil s kamarádem LT. (10 fotek a 1 video). Práce. Zas se mi povedlo uspokojit jednoho zákazníka, tentokrát z Texasu, a zaslal mu potřebné díly pro jeho kluzák. Ptáci. Večer jsme šli do muzea shlédnout film o hnízdění jestřábů ve středu New Yorku. Dojemný dokumentární film měl název Legenda světlého samce. Vytvořil ho během osmnácti let přistěhovalec z Belgie, který přišel do New Yorku, když mu bylo třicet let.
17. pondělí. Oslavy svátku sv. Patrika se šlapači. Sešli jsme se u Lynna a Rany. Dobré popití a pobavení, výborná strava. Nakonec i trošku whisky.. ale já nedopil ani půl štamperle. (9 fotek)
	16. neděle. Nedělní projížďka. Jeli jsme se kouknout, asi 20 km po proudu řeky Kolumbie, jak vypadá údolí potom, co snížili hladinu přehradní nádrže o devět metrů. Lososi nemohou nahoru, násosné trubky zavlažovacích potrubí končí stovky metrů od břehu, na suchu, postranní přítoky si dlabají nová koryta, a od doků milionových haciend nemohou odrážet džinové paláce (nabubřelé motorové jachty). (9 fotek)
16. neděle. Veslování, kmeny a bezdomovci. Na vodě bylo živo, plno kajakářů a jeden kanoista. Vydral jsem se za třetí peřeje, pak jsem fotil ponořené kmeny, a co bylo k vidění poblíž horního mostu - tábořiště bezdomovců, milenců, spacák visící v roští už třetí rok, kameny, sudy, dokonce i skutečný bezdomovec, a nakonec podemleté javoryu loďárny, které se začínají překlánět, jejich kořeny praskají. (22 fotek)
	16. neděle. Yuna a Phil u nás. Kamarádi z Takomy, zanícení do běžkaření a turistiky, umění a hudby, u nás přenocovali. Povídali nám o jejich delším cestování ve Vietnamu, Číně a Koreji. (Yuna je Korejka, ale žije zde od mlada. S Philem se setkali v Koreji, když byli asi dvacetiletí, a pak se vzali. Teď je jim 60 a 62 let (jí, a jemu). Ona překládá a on je profesor na juniorské vysoké škole, vyučuje obor domlouvání - dorozumívání se (communication). Mají dvě dcery na vysokých školách. Aspoň jedna z nich se stává lékařkou. (3 foto)
	15. sobota. Přesazovali jsme borůvkové keře na slunnější místo. Při té příležitosti jsme i prořezali přeroslý keř sumac. (2 foto)
	14. pátek. Se šlapači na večírek ochranářů. Zprvu jsme se prošli podél zavlažovacího kanálu, pak povečeřeli v Abby Pizza a pak se zúčastnili večírku ochranářů. Místní organizace slavila a děkovala těm, kteří přispěli dobročinnými příspěvky (teď se podrž, za minulý rok, osm a půl milionu dolarů). Fondy se používají na vykupování pozemků, které by jinak padly za obět živelnému "pokroku civilizace" (jako rozlézání čtvrtí po stráních či výstavba nežádaných průmyslových objektů). (12 foto)
Peřejemi na řece Wenatchee	14. pátek. Veslování - peřeje, škebličky a duha. Za tmavé oblohy jsem začal veslovat. Na Kolumbii byla nízká voda. Ne však na Wenatchee. Povedlo se mi prodrat se peřejemi pod železničním mostem a dále proti proudu vzdutého přítoku. Pak se mi povedlo dostat se i nad peřeje nad vodním mostem, a další asi 1km dále proti proudu. Skvěle jsem si ve vlnách zacvičil. A jen malinko si nabral. Pak jsem sbíral škebličky a obdivoval duhu. (7 fotek) Odpoledne jsem zabalil zásilku docela drahého náhradního dílu a odeslal ho zákazníkovi v Nevadě.
13. čtvrtek. Na sjezdovkách. Krásné červánky oznámily příchod dalšího nádherného dne. Po pracovním dopoledni v kanceláři jsem vyrazil s Em na pár hodin na hřeben nad městem. Lyžovalo se báječně. (4 fotky). Večer jsme si pustili citlivý film Nebraska.
	12. středa. Veslování k lanovce. Slunce vyšlo v sedm dvacet. To už jsem zápolil se silným proudem po vzduté Wenatchee. Dostal jsem se ale zas jen k železničnímu mostu. Tak jsem si zamanul, že se vypravím vysoko proti proudu Kolumbie, o další asi dva kilometry výše, než kde obvykle otáčím. Je tam přes řeku lanovka, kterou kdysi přepravovali jablka, než byly přes Kolumbii postaveny mosty. (11 fotek)
11. úterý. Běžkaření pod horou Spící Dáma. Tentokrát jsme se sešli s přáteli dopoledne, možná na poslední letošní běžkaření, v době, kdy se sníh ještě nepromění v břečku. Mohli jsme vyčkat.. sníh byl ještě silně zledovatělý. Bylo ale nádherně. U mostu u líhně jsem měl hovor. Emily trať zkrátila, obávajíc se, že sebou švihne na beton připomínající povrch. Skončili jsme dříve a domů se vrátili na oběd. Pak jsem pracoval. (4 fotky)
	10. pondělí. Na sjezdovkách. Přehodil jsem úřad do kapsy větrovky a s Emilí vyrazil odpoledne na sluncem ozářený hřeben nad městem. V úterý a středu má sjezdařské středisko zavřeno, tak proto. Pondělky na lyžích mají přezdívku, "Den kazatelů", a vskutku: aspoň jednoho z duchovních jsme uviděli, dobrého známého Dave Haven, pastora luteránského kostela kus od našeho domu. (Chudáci duchovní lyžaři o víkendech nemohou lyžovat a tak jezdí v pondělí. Proto, "Den kazatelů".) Sníh byl velmi rychlý a na vlecích nebyly absolutně žádné fronty. A tak za necelé dvě hodiny jsme najezdili přes tři kilometry vertikálu. A to jsem musel pozastavit pro pracovní hovor se zákazníkem, který potřeboval sadu těsnění do tlumiče podovozku svého kluzáku. (13 fotek)
10. pondělí. Cestou od loďárny. Shluk matek tlačící svá děcka právě projížděl okolo. Tak jsem se zeptal, zda mohu udělat fotku. Stavba zas dále pokročila, na jedné straně montují konečnou fasádu. Je mi záhadou, co budou nést vysoké tyče. (7 fotek)
	10. pondělí. Veslování. Zprvu pršelo, ale pak se vyčasilo. Potkal jsem pár vodáků. Na řece Wenatchee byla vysoká voda. Dostal jsem se jen k železničnímu mostu. Na břehu jsem uviděl mrtvého snad bažanta. Navštívil jsem nyní znovu ponořenou nymfu a obrácený jehlan zachytil zas z trochu jiného úhlu. Bylo mi nádherně. (9 fotek)
9. neděle. Po dně Kolumbie. V přehradě zas vypustili hodně vody a tak bylo možné zkoumat, jak vypadá dno řeky. Toho využilo plno lidí a u řeky to vypadalo, jak na nějaké mořské pláži. Prošli jsme se s Em a povídali jsme si při tom o našich dětech. (3 fotky) Unitáři. Zapálil jsem svíčky. Pomyslil jsem na své blízké. A na Wima a Nan a přál jim, aby jí nohu neamputovali. Mše se soustředila na věnování se jeden druhému; uvědomovat si změny, které nastávají; osvojovat si způsoby, jak vztahy udržovat a živit; vyhýbat se zatěžování druhých svými špatnými pocity; učit se je řešit sám/a a hledat cesty ke štěstí. Čas. Dnes se zde čas změnil na letní. Tak do doby, až se změní na letní i u tebe, je časový rozdíl mezi tebou a mnou osm hodin.
	8. sobota. Kruhová večeře u nás. Sešlo se osm lidí na povídání, popití a večeři. Každý se dělil o své příběhy z vyrůstání. Byla příjemná zábava. (3 fotky)
	8. sobota. Probuzení z přezimování. V plachtařském klubu jsme sestavili kluzáky a vyslechli přednášku o bezpečnosti. Dva možní noví členové se zúčastnili. (16 fotek) Zpětné zrcátko. Minulou neděli jsem hloupě couval u přátel jejich úzkým příjezdem k domu a ulomil jsem o husté keře pravé zrcátko našeho auta. Tuto sobotu po návštěvě letiště jsem se pustil do instalace nového zrcátka, které mezitím přišlo poštou. Naštěstí bylo úplně to správné a instalace jednoduchá. Jen jsem musel trochu použít kladiva a dřevěného špalíčku na srovnání poněkud ohnutého rámu dveří, kde se staré zrcátko odpáčilo. Oddechl jsem si. Po instalaci vypadalo vše jak fungl nové. Emily byla ráda.
8. sobota. Veslování. Postupně napouštěli přehradu a voda stoupala. Kmeny v řece dostávaly zas jiné tvary. U železničního mostu mi skočila ryba přes veslo! Dostal jsem se až k peřejím a pak k haldě. Cestou jsem udělal videjko nymfy. (10 fotek, 1 video) Na závěr veslování jsem se potkal s dalšími veslaři. (8 fotek, 1 video) O Wenatchee bylo vytvořeno poutavé video, podívej se.
Stát Washington v zimě.	7. pátek. Večer jsem vyslechli přednášku, jak stát uděluje práva na vodu. Zde je zajímavý záběr, který dobře ukazuje, kde je v zimě ve Washingtonu sníh. Přidal jsem titulky.
	7. pátek. Běžkaření. Z ranního sjezdování sešlo, měli jsme místo toho schůzi o daních, důchodu a nakládání s investicemi. Odpoledne jsme ale vyrazili na běžkaření u Spící dámy, povečeřeli v nové pizzerii. (6 fotek)
6. čtvrtek. Západ slunce nad mým domem. Čočkovité mraky ohlašovaly příchod změny počasí, pro některé nažhavené plachtaře letů do vlny. 3 fotky.
	6. čtvrtek. Veslování. Vodu připouštěli zas zpět do přehrady a dnes už byla jen asi metr a půl pod normálem. Podél břehu se mezitím sesouvala půda, u loďárny se skácel jeden strom, a velký další shluk javorů má nakahánku, je celý podemletý. Přístup na dok byl zas povolen po vyztužení a prodloužení rampy. Dělal jsem plno fotek neobvyklých scén, kmenů, běžně neviditelných, protože jsou normálně hluboko pod vodou. Možná v některých najdeš leccos, co zapůsobí na tvoji představivost. V úterý jsem nebyl schopen se ani dostat do řeky Wenatchee - ta se rozdělila do sedmi mělkých ramen, kterými se voda vlévala do odpuštěné Kolumbie skoro až uprostřed. Dnes vody bylo více a tak jsem se jedním z ramen mohl vydrat do Wenatchee, hned půl kilometru od soutoku byly peřeje, které tam normálně vůbec nejsou, a pak další, pod chodeckým a železničním mostem. Vyvesloval jsem pak až za most nesoucí zavlažovací potrubí, tam jsem se snažil vydrat dalšími peřejemi, patnáct minut jsem vydržel houževnatou zabíračku, dostal se jimi asi do dvou třetin a pak se nechal spláchnout. Houbičkou jsem vyprázdnil nacákanou vodu a pak se pustil po Kolumbii proti proudu k hornímu mostu. Tam jsem uviděl smutnou scénu.. součást koloběhu přírody.. ve vodě plovoucí mrtvou volavku. Už byla napůl ohryzaná.. jen z peří a kostry bylo znát, o kterého ptáka šlo. 20 fotek.
	5. středa. Nový přírůstek. Zaradoval jsem se s Ivanem ze Švédska, že se jeho dceři Barboře dnes narodila dcerka.
	4. úterý. Veslování. Břeh se hroutil a postranní přítoky vyhlodávaly hluboké kaňony v jinak normálně vyšší vodou stabilizovaném dně řeky, nyní vystavené vzduchu, teplu a erozi. Příchod na dok byl zahrazený barierami a žlutými páskami "nevstupovat", můstek byl přivázaný řetězem k mostu, aby se nepotopil. Jak dát skif do vody? A ještě větší výzva, jak se do něj dostat, bez překocení se do ledové vody? Nakonec jsem to zvládnul kus po proudu, kde břeh nebyl tolik strmý. Řeka se zdála být úplně jinou řekou. Známé orientační body byly nyní vysoko nad vodou daleko od břehu, do řeky zasahovaly rozsáhlé mělčiny, přítok postranní řeky Wenatchee se posunul skoro doprostřed Kolumbie řadou ostrovů, zákrutů, meandrů. Zkusil jsem tam vyveslovat točícími se rameny, ale nedostal jsem se ani k běžnému soutoku, bylo příliš mělko. Nakonec jsem ukotvil na nové pláži trochu nad soutokem a šel pěšky fotit útvary, které jindy jsou vždy ponořené. Byl jsem do toho tak zabraný, že mi skoro uplaval skif - z horní přehrady totiž začli připouštět a hladina rapidně stoupla. Díky nízké vodě jsem také našel rozsáhlá ložiska mušlí a objevil několik velkých a žijících škeblí, velikosti (později jsem změřil, 8 x 4,5 x 2 cm). Do té doby jsem nevěděl, že v Kolumbii škeble žijí, jen mušličky (ty jen přes 1 cm). 26 fotek a 2 videjka.
	3. pondělí. Přejezd přes hory Kaskády a návrat do Wenatchee. Po dobrodružné cestě jsme v pořádku dorazili v pondělí večer zpět do Wenatchee. Dálniční průsmyk byl uzavřen, vzali jsme to jinou trasou, kaňonem řeky Kolumbie. Na východ od hor se vyjasnilo, ale jak jsme dorazili k Wenatchee, začal mrznoucí déšť a dopravní nehody. Také jsme si všimli při přejezdu Kolumbie, jak byl nízký stav vody. Pak jsme se dozvěděli z radia, že v přehradě přes Kolumbii asi 80 km po proudu od Wenatchee našli pěticentimetrovou prasklinu v betonu hráze, a tak jí začali nouzově celou vypouštět. I náš veslařský dok byl nouzově uzavřen, protože můstek teď nedosahuje k doku.
2. neděle. Večeře u Roba a Lois v Portlandu. Rob se překonával ve svém kulinářském umění, udělal pečeného krocana s plno přísadami. Večeře se zúčastnili jeho žena Lois a syn Ian, a také náš syn Evan s jeho přítelkyní Laurel. Hezky jsme se pobavili. 7 fotek.

2. neděle. Návštěva rodiny v Roseburgu a Alabany. Patnáctiletá Britney hrála na piano pro šestnáctiletého Antonyho, jehož rodiče, Larry a Nancy, dávali jak ostříži pozor, aby se někam nezatoulali, kde by na ně nebyl dozor. Poobědvali jsme čínské jídlo a pak vzali jeho zbytky dále na sever, osmnáctiletému synovi Erikovi. Ten chodí na kurz sváření a učí se jezdit se zdvihacím vozíkem a jeřábem. Stromy v okolí byly obalené lišejníkem. 6 fotek.
	2. neděle. Vinice a sklepy Abacella u Winstonu. Evan se stal před časem podpůrným členem a tak jsme vyzvedli jeho odběr tří vybraných vín. Abacella vyhrála loni soutěž o nejkvalitnější víno v Oregonu. 6 fotek.
2. neděle. Veslování na jezeře Emigrantů v Ashlandu. Domluvil jsem se s trenérem a i významně peněžně podpořil místní klub. S radostí na všech stranách jsem pak mohl vyrazit na vodu. 12 fotek.

1. sobota. Koštování piv v restauraci - pivovaru Caldera v Ashlandu, kde mj. v deskách stolů byly zalaminované nálepky z mnoha jiných pivovarů. U našeho stolu jsme objevili přes dvacet českých a slovenských značek. Okoštovali jsme deset ze třiceti druhů čepovaných piv z jejich vlastního pivovaru; nehroz se, skleničky byly miniuaturní. Majitel začal sbírat pivní láhve od svých osmi let. Nyní jeho sbírka po stěnách restaurace čítá 4575 lahví, a dále narůstá (majitel je na třetí fotce od konce prezentace). Podívej se na 22 fotek.
	1. sobota. Nostalgická projížďka k dřívějšímu domovu v Ashlandu. Dnes jsem vložil svůj osud do rukou 92 letého řidiče, který nás vozil po strmých serpentinách, kouknout se na novou výstavbu hradů zbohatlíků, a pak objet po neasfaltovaných cestách hřeben a podívat se na vrcholu stráně nad údolím na dům, kde tento řidič, Ed, se svou ženou Sheilou (= rodiče Emily) skoro 40 let bydleli. Dům má zajímavý tvar veliké krabice. Nynější majitel přistavil betonovou garáž a velkou ohradu, rodičům se z toho ježily vlasy na hlavě. Na první fotce prezentace je dům vidět přes údolí. (Koukni se na 10 fotek). Pak jsme se vraceli serpentinami dolů. U jedné otočky jsme řidiče Eda museli několikrát úpěnlivě navigovat, abychom se neskutáleli po stráni mezi duby, cedry, sekvoje, manzanity, madrony až do potůčku dole v kaňonu. Pak dole ve středu města mu jedna paní na přechodu po menším uskočení kývala významně prstem a vyzdvihovala obočí. Dvě jiné osoby vpravo radši ze zebry uprchly zpět na chodník. Ed během spršky výtek ze strany jeho ženy a dcery poukazoval na to, jak se musel snažit, aby se vypořádal s hustým provozem.
	1. sobota. Procházka parkem Lithia v Ashlandu. Už před sto lety se stařešinové města postarali o to, aby krásný zalesněný kaňon říčky procházející Ashlandem byl ochráněn od živelné zástavby. Nyní je tam plno jezírek, zahrádek, odpočívadel, stezek a plno zajímavých útvarů a zvířectva. 18 fotek.
	1. sobota. Vybavení veslařského klubu v Ashlandu. U jezera jsou veřejné fochy, kam si mohou dát své skify veslaři nečlenové klubu. Klub samotný má asi 200 m od jezera svůj pozemek, na kterém je loďárna naplněná uvnitř i vně desítkami skifů. Také tam mají plno veslovacích strojů, pro dny, kdy se veslovat na jezeře nedá. Klub začal asi před dvaceti lety a je velkým úspěchem. Zajímavé je, že většina členů jsou ženy, v závodních i rekreačních kategoriích. Překvapivě řadě z nich nevadí, že jsou v důchodovém věku. Vybavení klubu (11 fotek). Spojka na webové stránky klubu.
1. sobota. Veslování v Ashlandu. Ráno jsem vyrazil k jezeru podívat se k loďárně místního klubu. Mrholilo a bylo nevlídno. Očekával jsem zavřená vrata. Místo toho jsem uviděl plné parkoviště aut a na jezeře zastihl závodní týmy, které právě vyrážely na trénink. Udělal jsem krátkou reportáž (15 fotek).