Vítkovy noviny březen 2015

	Hezký den!
	30. pondělí Slaměný záhon Klikni na záhlaví a objeví se ti, k čemu jsou manželé dobří. Zprvu, když originální slaměné hranoly byly nahrazeny stlačenými menšími, nižšími, si Em vzpomněla, že bych tedy mohl vybudovat zvýšenou ohradu, do kterého by se ta stlačená sláma umístila, přestřihly se popruhy a sláma by tu ohradu vyplnila. Tudíž jsem se jal v sobotu do budování. Za dvě hodiny byla ohrada hotová. Dnes se však Emily přesvědčila, že v sobotu jí v jednom obchodě se zemědělskými potřebami prodavač obalamutil, protože o vesnici dále objevila zas ty samé slaměné hranoly, jako měla loni ty originální. Tak dnes mě Emily opatrně oslovila, zdali bych zas tu ohradu neodstranil. Demolice trvala jen pár minut (jako to obyčejně s destrukcemi bývá). Za dvacet minut se už nové slaměné hranoly skvěly na svém místě a Emily s potěšením do nich zavlažováním cpala chemické hnojivo. Za deset dní se prý už mohou začít sázet sazenice! A bez přidávání kompostu, humusu, či jiných zbytečností.
30. pondělí Svítání před veslováním Na vodě bylo zas skvěle. K peřejím a haldě, zahlaholal jsem do roury. Vyšplouchal se. Voda dnes už přes 6°C. Na obrázku vpravo je naše stará loďárna, třípatrová. V jejím nejnižšího podlaží skladuji skif, na kterém jsem od počátku mého veslování v roce 2007 navesloval už okolo 15.000 km. (Po skončení počítání jsem musel znovu prověřit své počty, nezdálo se mi, že už tolik, ale asi je to tak. Pro představu, přímou čarou po obvodu zeměkoule je z Wenatchee do Prahy 8.350 km.)
	29. Neděle. Sjezdování na Mission Ridge Využili jsme jedné z posledních příležitostí si tuto zimu zasjezdovat zde nad městem. Sníh tál rapidně, byl jak plastelína a někdy jsem si připadal, že lyžuji z písečné duny. Bylo ale celkem hezky, využili jsme permanentky a na oběd jsme se uvolňovali na sluníčku v kavárničce u vleků.
28. Sobota. Veslování, jarní úklid v loďárně a novostavba. Brzy ráno jsem vesloval, pak v rámci jarního klubového úklidu vymetl podlahy a vyklepal všechny koberce v loďárně, hnal se domů, v očekávání, že vyrazíme na hřeben, kde se mezitím vyjasnilo. Lyžovat jsme ale nebyli. Místo toho jsem pomáhal na zahradě budovat nový záhon. Večer jsme byli na společenském setkání unitářů, kdy pospolitost pronajala hlavní halu místního muzea a tam uspořádala banket i s programem, hlavně oslavit nedávné rozhodnutí pospolitosti najmout duchovní Lauru coby stálou “zaměstnankyni” pospolitosti. Po setkání jsem dobrovolně zůstal uklízet.
	27. Pátek. Šlapání na Bradavici. Práci od jedenácti vystřídalo šlapání. Šli jsme jen tři. Emily, Monte a já. Judy po operaci trápí noha. Ostatní z naší osmičlenné skupiny se rozprchli - Drew a Cathy na týden na skály v Oregonu, a Lynn a Rana do Utahu. Rozhodli jsme se šlapat na hřeben v oblasti starého dolu na zlato, kde je čedičový vrchol, který nazýváme Bradavice (já někdy používám i výraz, Bradavka). Bylo na roční dobu neskutečně teplo, přes 20°C. Šlapali jsme s Montem jen v šortkách. Večer jsme ve čtyřech i s Judy povečeřeli a pokoštovali piva v malém místním pivovaru Badger Mountain Brewery. Při té příležitosti jsme se dozvěděli, jak se Monte a Judy poprvé sešli - při hodině zeměpisu, když jim bylo 19 (M) a 20 (J).
26. Čtvrtek. Krystalová duha. Už zrána a po celý den se Slunce okrášlilo dvojitou duhou. Ne tou, která vzniká při dešti a je na opačné straně oblohy od slunce. Dnešní typ duhy vznikl lámáním paprsků o ledové krysaly v mracích vysoko na obloze. Zde jsou jiné ukázky. Při veslování jsem pomyslel na milovníky antických automobilů. Zachytil jsem jeden, který byl při břehu nad horním mostem. Koupání bylo zas skvělé, voda se ohřála už k 6°C. Dnes byl den ve znamení daní. Karla byla zoufalá a zaříkávala se, že už si je sama v životě nebude připravovat. Odpoledne se jí však s pomocí poradkyně od TurboTaxu podařilo své daňové přiznání za loňský rok dokončit. A i my s Emily jsme dostali od tentokrát naší poradkyně konečné vysvětlení, a tak i naše přiznání můžeme odeslat. Poobědvali jsme na prahu ze zahrady ke garáži, odkud jsem udělal poslední dva snímky z dnešní prezentace.
	25. Středa. Práce a zábava. Celý den jsem pracoval v kanceláři a navečer zavezl balíček na poštu. Zas jsem si něco přivydělal. Pak na rozveselení jsem k zábradlí terasy připoutal stožárek s větrnou korouhvičkou, který jsem odmontoval v době přestavby. Emily si mezitím přes den vyšlápla s šesti ženami. Před večeří přišla zvenku Mňoukí a nebylo jí dobře. Něco snědla, co s ní nesouhlasilo a nyní jen stále spí. Přikládám fotku z odpoledne, kdy ještě byla čipera a labužila si, když jsem jí kartáčem zbavoval od přebytečné srsti, nyní, co se rapidně otepluje.
24. Úterý. Veslování. Snažil jsem se zachytit atmosféru po nočním sněžení a dešti, jak to zapůsobilo na přírodu, vegetaci, husy, srnky. Pusť si video napravo, se zvukem a na plnou obrazovku. Také jsem si všiml nové výstavby nad silničním mostem. Na závěr jsem zas hupsnul do Kolumbie. Práce. Věnoval jsem se zákazníkům, zatímco Em šla na masáž a večer shlížela film se svým klubem žen, byl jsem vyhoštěn do kanceláře.
23. Pondělí. Práce. Můj den byl zcela prozaický, strávený skoro celý prací, hlavně administratívním zajišťováním přepravy dalšího kluzáku z Litvy. Ten je nyní v záp. Německu v přístavu Bremerhaven, odkud odpluje 25. 3., a bude doručen do přístavu Baltimore poblíž New Yorku 9. dubna. Tak dělám vše pro to, abych ho tam mohl bez zádrhelů na dálku předat zákazníkovi, který si ho přijede vyzvednout až z Chicaga osobním atutem, za kterým si ho odtáhne domů.	Zrníčka. Pracovní rutinu jsem přerušil na nákup mých oblíbených zrníček, která mi došla. Tak mám novou zásobu pěti kil směsi ořechů vlašských, dýňových semen, lískových oříšků, kašú, brazilských, kokosů, datlí, slunečnicových, burských, mandlí a sušených brusinek. Těch posledních tří přísad nejvíce váhově. Zrníčka mě přišla na průměrně 270 Kč za kilo. Od minulého nákupu stouply ceny asi o pětinu.
	22. Neděle. Veslování. Za svítání byla Kolumbie zas jak zrcadlo. Obesloval jsem svůj obvyklý okruh, u peřejí při bičování dostat se nad ně jsem si trochu nabral. Zpíval jsem si a halekal, pak u doku za přihlížení kamarádů vodáků z Bowron jsem se zas pěkně vykoupal. Teplota vody již vystoupala nad 5°C, ale vzduch moc dnes teplý nebyl. Pěkně jsem se pak ohřál. Unitáři. Hostující duchovní Natalie se podělila o životní příběh z její rodiny. Okolo duševní poruchou od čtyřiceti let postižené její sestřenice setkala Natalie alegorii, kdy přirovnávala naše individuální životy jakoby k protkaným nitím v koberci života, kterými jsme spojeni s jinými. Také se mi zalíbila věta, "i ta nejlehčí prohlášení mohou mít obrovskou váhu." Odpoledne jsem doháněl skluz v korespondenci a vyhýbal se kanceláři. Konec konců, byla neděle, kdy se nemá dělat.
21. Sobota. Šlapání u Pradávných jezer. Vyšli jsme si na procházku k Ancient Lakes, u konce jednoho z mnohých kaňonů asi padesát minut jízdy na jih od Wenatchee, poblíž Quincy. Potkali jsme plno jiných turistů, kteří se tam vypravili na víkendové stanování. Připomněli mi trampy, které jsem vídával v dětství, jak chodívali s mošnami do Višňové nebo k Děčům prožít o víkendech romantiku a zapomenout na své pracovní a jiné starosti během týdne.
	20. Pátek. Veslování. Po vítání jara s druidy jsem ještě zamířil na řeku. Bylo značně pochmourno, ale pod horním mostem mě přivítali svišti. Během veslování mi zavolala Karla z Ashlandu. Chtěla se poradit o jednom projektu, jak navrhnout balení zásilek. Mluvili jsme neobvykle dlouho, půl hodiny.
20. Pátek. Jarní rovnodennost. Vítání prvního dne jara. Za tmy před východem slunce vyrazila skupina místních druidů na vrchol Sedlové skály a tam utrácela neviňátka. Vpravo je video, které jsem z té události vytvořil. Předtím v Evropě probíhalo zatmění slunce.
19. Čtvrtek. Celý den jsem pracoval. Večer jsem se dohodl se sousedem a jeho ženou na řešení následků naší autokolize.
	18. Středa. Veslování Dnes jsem měl krásné veslování až ke čtvrtým peřejím, pak koupel a opalování.. báječné. Poblíž peřejí jsem vyfotil dům snů, který si nechal postavit jeden místní podnikatel na veliké louce hned vedle řeky. Nechal tam udělat okolo jezírka, kanály jak v Benátkách, ap. To vše na záplavové planině. Později jsem objížděl opravny ohledně opravy promáčklých dveří na minibusu a poučil se pro nadcházející setkání se sousedem, co mu říci. Opravny bez výjimky prohlásily, že na svůj věk je auto tzv. “úplná ztráta”, tedy, že náklady za opravu převyšují jeho hodnotu. Kdybych to dal pojišťovně, ta by auto tzv. “zrušila”. Odhad čtyř opraven se pohyboval mezi 1000d (nenatřené) až 2400d (jako původní stav). A z včerejšího veselení na sv. Patrika někdo udělal video, kam i mě hned nazačátku vpašoval. Koukni se.
17. Úterý. Po včerejším nabitém dni jsem měl další. V práci jsem se nezastavil až do pozdního odpoledne. V průběhu dne jsem zavolal zubaři, že bych si rád nechal zas dát vyčistit zuby a rentgenem zkontrolovat. Překvapili mě nabídkou přijít už dnes, odpoledne. Po prohlídce mi doporučili chodit každého půl roku (přeskočil jsem). Našli malý kaz (možná proto). Tak koncem měsíce si ho nechám opravit. Možná tě bude zajímat, kolik tu zubní péče stojí (pojištění jsme si s Em nekoupili, tak hradíme vše z vlastní kapsy). Čištění a rentgen, s 10% slevou za okamžitou platbu v hotovosti - 189 dolarů. A za tu plombu zaplatím dalších 190. Honilo se mi hlavou - neměl bych vyčkat a jít v ČR? Po zubaři jsem objel s minubusem pár autoopraven nasbírat odhady na opravu dveří. Vyrazili mi dech, jednak by pojišťovna auto zrušila, a nejnižší odhad opravy zněl na 2400 dolarů. Tak asi budu pokračovat jezdit s autem, jak je. Večer jsme šli i s Montem a Judy na film pro milovníky sledování ptactva. Promítali ho v muzeu, kde vedle byla také umělecká výstava výtvarných děl středoškoláků z východní části Washingtonu. Zalíbila se mi malba napravo. A u muzea na chodníku se chystala k miniprůvodu (městský blok a půl) u příležitosti svátku sv. Patrika horda lidí oblečených do zelena, jako po irském zvyku. Náhodně jsem se setkal i se svou vůbec první asistentkou, která mi vypomáhala v začátcích mé firmy, Angelou. Tehdy její dcerky byla batolata. Nyní jedna studuje na univerzitě a druhá dokončuje střední školu a současně hraje v symfonii na violončelo. Jak to utíká! Víc fotek z dneška je zde.
	16. Pondělí. Nákup kluzáku. O půl dvanácté jsem měl obchodní jednání s možným novým kupcem typu kluzáku, které nabízím a dodávám z Litvy. Byl jsem s ním v kontaktu něco přes měsíc. Je odněkud až od Chicaga, 3.000 km odtud. Právě prodal svůj starší kluzák, někomu zde poblíž (3 hodiny odtud), a tak si domluvil se mnou schůzku. Docela jsem mohl být i nervózní. Se svými zákazníky se setkávám čím dál tím více pouze přes telefon a emajl, a nyní najednou přede mnou stál člověk z krve a masa. Nicméně tréma ze mě spadla a měli jsme velmi příjemné jednání a pak oběd, na jehož závěru zákazník prohlásil, že je připraven napsat šek na zálohu a skutečně pak tak učinil, na obnos přes padesát tisíc dolarů. Práce. Zbytek dne jsem strávil v kanceláři pečlivým vyplňováním formulářů a následně převodem platby do Litvy. Neskutečné, jak vůči Euru dolar za posledního půl roku posílil. Liší se nyní jen o šest procent, ještě ve prospěch Eura.
16. Pondělí. Boeingy prolétávaly pod mostem! Při veslování jsem zažil tuto raritu. Jel okolo speciální vlak s nákladem pěti trupů dopravních letadel Boeingů 737 vyráběných v Kansasu, na cestě do Rentonu ve státu Washington, na konečnou montáž. Nedávno jsem o těchto přesunech psal, koukni se na 22. února 2015 ve VN, tam je víc detajlů, kolik tato letadla nejprve procestují po zemi. Veslování bylo skvělé, viděl jsem osm druhů ptáků, objel svou trasu a na závěr se za krásného sluníčka zas vykoupal v Kolumbii. Víc fotek z tohoto dne a veslování.
	16. Pondělí. Kolize. Dnešní ráno potvrdilo o čem se mluvilo včera v pospolitosti unitářů, totiž, že nic na světě není stálé. Včera mé auto bylo ještě na svůj věk vzhledné, nyní má promáčklé dveře. "Pozdravili" jsme se se sousedem o tři domy od mého domu. Soused couval na ulici ze své garáže, když já jsem tam právě brzy zrána okolo projížděl. Do této doby jsem se s Cameronem neznal. Možná se po vyřešení této mrzuté patálie skamarádíme, kdo ví? (On měl rozbité zadní červené světlo a odřený nárazník.)
15. Neděle. Unitáři. Dnešní téma bylo o tom, jak nic na světě není stálé a když tuto skutečnost přijmeme, neustrneme v úsilí vše se snažit zestabilizovat. Jediné, co máš pod svým vlivem jsi jen ty a i to se ti někdy úplně nemusí dařit. O to víc si ceníš dneška, protože zítřek může být úplně jiný.	Film. Večer jsme si promítli dramatickou komedii Láska na kari, podle knížky Stostopové putování. Hezký film, stojí za shlédnutí. Tomu svědčí i komentáře uživatelů k filmu. Přehraj si ukázky.
	14. Sobota. Irské tanečky v tržnici Pybus. Město se připravuje na nadcházející svátek svatého Patrika. Uviděli jsme tancovat i Matti, dceru mého kamaráda JoeM z veslování. Ta je na videu.
14. Sobota. Zlikvidoval jsem s pomocí Em přerostlou škumpu, která hrozila převzít nejen zahradu, ale i dům svými agresivními oddenky. Takto se rozrostla za pouhých deset let od vysazení coby malý keříček.
	14. Sobota. Veslování v dešti. U doku mě přivítal bobr, na Wenatchee norek. Vzal jsem to svou obvyklou trasou. Povídal jsem si s nymfou. Na vodě byla osma a jiní vodáci. Podél řeky běhaly, chodily, jezdily hordy lidí. Přesto jsem si hezky zaplaval. Předtím jsem neúmyslně pohřbil do řeky své brýle, které jsem používal poslední dva roky. Měl jsem pak problém s otevřením kombinačního zámku loďárny.
13. Pátek. Šlapání k hřbitovu starousedlíků a večeře šlapačů u nás. Po piplavém dni v kanceláři s dvěma vítanými hovory jsem uvítal šlapání odpoledne, byť v minimálním počtu. Naše parta se ztenčila o nemocné a ty mimo město. Přidali se na večeři však přátelé Diane a Istvan, kteří se nedávno vrátili z Bhutanu a tak jsme se dozvěděli nové zajímavosti. Slunečné dny možná jsou sečtené - od zítřka má začít pršet.
	12. Čtvrtek. Veslování k přehradě Rocky Reach. Byl zas nádherný den. Vzal jsem to k peřejím a zpět k soutoku, potom proti proudu Kolumbie. U roury jsem zahalekal, a všiml si, že slunce jí osvětlovalo hodně daleko dovnitř. Snad se ti neudělá špatně ze shlédnutí, jak vypadá uvnitř. Znáš příběh Jonase a velryby? Vesloval jsem dál proti proudu, tentokrát až k lanovce. U ní jsem si na břehu všiml sviště a hned chvilku potom od místa sviště odbíhajícího kojota (viz videjka). A jak už jsem byl tak daleko proti proudu, řekl jsem si, že vyvesluji co se dá a je povolené, až co nejblíž k přehradě. Na vodě jsem strávil čtyři hodiny. Po velmi osvěživém plavání u doku jsem se na něm ještě chvíli opaloval, zas bylo báječně. Práce. Zásilka se nadále toulá. Posílal jsem nabídky a dělal administrativu.
11. Středa. Práce. Nevytáhl jsem paty z kanceláře po celý den. Aspoň Em si vyšla na výšlap s dámami. 10. Úterý. Veslování. Byl nádherný den. Na vodě jsem strávil tři hodiny. Dostal jsem se zas ke čtvrtým peřejím, deltou a nahoru k rouře, do které jsem zahalekal. Po plavání jsem se ještě chvíli opaloval, tak bylo báječně. Práce. Zásilka s náhradními díly z ČR se někde zasekla. Pozítří to bude měsíc po odeslání.
	9. Pondělí. Nádherný den venku, naprosto nevyužitý. Práce. Debata. 8. Neděle. Sjezdování na hřebenu Misie. Hned po mši unitářů jsme vyrazili za vyloženě jarního počasí na lyžování nad městem. Byly kupodivu otevřeny všechny vleky, tak jsme se pěkně vyřádili. Vzhledem k nedostatku sněhu však středisko je nyní otevřeno jen v sobotu a neděli. Pokud ještě nepřijde nějaká vánice, zůstane to tak do konce sezony, který se rapidně přibližuje.
8. Neděle. Byl den kontrastů. Ráno 4°C vzduch i voda, odpoledne v údolí 20°C ! Veslování. Začal jsem za tmy. Změnil se čas na letní. Přivítal mě Měsíc. Velká voda. Ke čtvrtým peřejím. Pak po Kolumbii nahoru k troubě (zahalekal jsem pozdravení) a od haldy zpět k doku, kde voda byla svěžejší, než v Ashlandu. Unitáři Po mši unitářů (téma: důstojnost každé lidské bytosti) se konaly velmi dlouho dopředu připravované volby. Duchovní Lauře byl vyslovena plná důvěra a přání, aby se stala duchovní pospolitosti na plný úvazek (zatím byla jen na smlouvě). Tak bylo plno veselí. Jako asi jediný v údolí jsem popřál k MDŽ. Tento svátek je tu neznámý.
	7. Sobota. Prý se má auto mýt jednou za rok. Ve Zlatém údolí (Goldendale) jsme natrefili na samoobslužnou myčku, tak jsem Em navrhl, že by se mohlo umýt auto.
7. Sobota. Podél sopek. Promrzlé ráno mě nalezlo na procházce okolo motelu, zatímco Em ještě chrupíkovala. Byl nádherný den, slunce ozařovalo celý svět. Po snídani v místnosti motelu nás provázely sopky po celou cestu na sever. Sopky jsou zde místní adrenalín a jakési kasíno, ruleta. Lidi ví, že žijí na sudu prachu, a že stačí, když příroda škrtne sirkou. Naposledy v roce 1980 jim to skvěle ukázala, když vyhodila Svatou Helenu do povětří a zahynulo 55 lidí. Nyní je na řadě sopka Rainier, jen 100 km od středu Seattlu, kde v metropolitní oblasti poblíž sopky žije přes tři miliony lidí.
	6. Pátek. K poledni jsme se rozloučili s Karlou, kterou neuvidíme půl roku, a s rodiči Em. Ty dříve. Vyrazili jsme z Ashlandu na sever, hlubokými jehličnatými lesy západně od Kráterového jezera. Do Bendu jsme dorazili před pátou a po ubytování se v motelu jsme vyrazili do ulic, na první pátek v měsíci, kdy po celém městě jsou otevřeny umělecké galerie, hraje v nich hudba, podávají se zákusky a pití, a je možnost vše objet zdarma pendlovacím autobusem se zábavným a poučným řidičem. Ale bohužel, ten řidič, jak jsme zjistili, to už nedělá. Tak jsme museli galerie objíždět sami. Podívali jsme se asi do šesti. Měli zajímavé exponáty. Mě se zalíbily pestrobarevné krajinky scén z Oregonu od malířky Carly Spence, a počítačem vytvořené náměty umělkyní Hudin. Když se setmělo, procházeli jsme středem Bendu, kde byly mraky lidí, kteří jako my užívali vlažného počasí. V osm večer bylo ještě 13°C.
6. Pátek. Veslování na jezeře v Ashlandu Ráno bylo několik stupňů pod nulou, musel jsem oškrabávat jinovatku z auta. U loďárny jsem se setkal s hlavním trenérem klubu, Joe Lusou. Potřásli jsme si ruce a on mi s úsměvem umožnil další veslování na jejich klubovém skifu, Maas 24. Odměnil jsem ho a jeho kolegy a kolegyně řadou fotek, které si mohou přidat do jejich fotogalerie. Obvesloval jsem tentokrát celé jezero. Na jeho konci jsem také udělal fotku domu, kde původně bydleli domácí Karly. Nemovitost i ranč nadále vlastní a pronajímají nájemníkům. Na závěr jsem si zas zaplaval v jezeře. Voda byla tak příjemná, že se mi nechtělo po uplavání mých padesáti temp hned vylézt. Na doku bylo vyloženě útulno, a tak jsem odložil oblékání a chvíli se hezky opaloval.
	5. Čtvrtek. Večeře v restauraci Brickroom Poslední večer spolu jsme oslavili hodováním v jedné z lepších restauracích v Ashlandu.
5. Čtvrtek. Sjezdování na hoře Ashland. Neskutečně slunečné počasí pokračovalo. Po pracovním ránu jsme - Karla, Em a já - vyrazili na lyžovačku na hoře Ashland. Dalo se lyžovat v tričku - bylo skoro 15°C a bezvětří. Ale sníh byl stále tvrdý, zvlášť ve stínu. Tak jsme si dosyta polyžovali. Podívej se sem na asi čtyřminutové video z našeho lyžování.
	4. Středa. Výšlap na horu Grizzly nad Ashlandem Odpoledne jsme si s Emily vyjeli na hřeben nad Ashlandem. Posledních 10 km jsme šli pěšky, většinou po sněhu. Podívej se na tříminutové video z našeho šlapání. Na večeři přišla do domu E+S i Karla a strávili jsme v pěti i zbytek večera. Pro pobavení jsme si pustili Vesničko má středisková, s anglickými titulky. Moc jsme se všichni zasmáli.
4. Středa. Projížďka a procházka Ashlandem s Karlou. Karla nám ukázala svá oblíbená místa v Ashlandu, kavárny, kde mají rychlé zdarma wifi a kde často pracuje a odesílá své grafické výtvory svým zákazníkům, okruh, kde běhá městem, specializované obchody, tělocvičny, a plno jiných zajímavostí, které toto na kulturu zaměřené město poskytuje.
	4. Středa. Ranní procházka s Edem, Sheilou a Emily od domu Carol do kavárny v univerzitní knihovně v Ashlandu a nazpět.
3. úterý Večeře u přátel Eda a Sheily
	3. úterý Srnky z okna domu Eda a Sheily Při snídani jsem si všiml nějakého nezvyklého vlnění za oknem obývačky Eda a Sheily. Aha! Přišla upravovací četa na zušlechtění trávníků a okrasných keřů. Ha ha.
3. úterý Úterní veslování na jezeře v Ashlandu Zkusmo jsem vyrazil do veslařské loděnice u jezera Emigrant, zdali se mi poštěstí připojit se k nějakým vodákům. V parkovišti bylo asi deset aut, v loďárně nikdo. Tak už byli pryč, na vodě. Vědom si mých dřívějších úmluv a skutečnosti, že jsem v minulosti tento klub podpořil peněžním příspěvkem, troufl jsem si sundat z fochu ten samý skif a vesla, se kterými jsem tu vesloval naposledy. U doku jsem se setkal s trenérem klubu, Joe Lusou, který odkývl mé počínání a já s radostí vyrazil na jezero, ještě s jedním jiným veslařem, také na singlu. Bylo nádherné slunečné počasí a téměř bezvětrno. Tak vydrželo počasí až do okamžiku, kdy jsme se vrátili. Uložil jsem skif zpět a vrátil se k doku, kde i v tomto jezeře jsem se krásně vyčmáněl. Bylo mi báječně.
	2. pondělí Pondělní večeře Krocan se náramně dobře vyvedl. Pojídali jsme ho s bramborovou kaší, nádivkou, grilovaným chřestem, brusinkovým rosolem a omáčkou. K tomu jsme pili bílé víno. Po večeři jsem zpíval s kytarou. Sheila a Em se ke mě připojily. Ed komentoval na některé písně, že by bylo vhodné je přetransponovat níže. Jak taktní byl ke mě! Na závěr večera jsem si přečetl illustrovanou knížku nejen pro děti od Petra Síse, Zeď - jak jsem vyrůstal za železnou oponou. Jak zas rozechvěl stále napjaté struny mého mládí! Tolikrát jsem mu dával zapravdu.
2. pondělí Pondělí v Ashlandu Zatímco Karla dospávala své nachlazení, Em a já jsme se připojili k Sheile a Edovi a jejich kamarádce Carol na jejich rutinní ranní procházku přímo od domu - přes louku a kolejiště (kde už léta nepřejel žádný vlak) do nově budované části Ashlandu, kde vyrostlo plno zajímavých nových galerií, kaváren, obchůdků i profesionálních služeb. Tam jsme si v jedné kavárně dopřáli umělecky připravené nápoje. Posnídali jsme pak u E+S. Tentokrát se Karla rovněž připojila. Po snídani jsme se - my dva pracující členové rodiny - Karla a já - pustili do práce. (Karla odjela do svého domečku na kolech a já se uchýlil do kouta domu E+S.) Snažil jsem utišit a řešit drobná rozmrzení svých zákazníků, kterým litevci opomněli přidat přesně dle objednávky s jejich nedávno doručeným kluzákem několik součástí, či nesledovali instrukce, v jaké barvě a v jakého stylu má být provedené kožené čalounění v kabině. Uznáš, že to rozmrzí, když utratíš za svou hračku dobře přes sto tisíc Euro a dodavatel jakoby neposlouchal. Po obědě vyrazili Sheila a Emily na nákupy, já byl pověřen upečením krocana. Ed se pustil do čtení další z nekonečné řady knih, kterými je dobře zásoben. Věnoval jsem se řešení dalších pracovních výzev.
	1. neděle Putování z Wenatchee do Portlandu, Roseburgu a posléze Ashlandu 06:30 Budíček (nezvyklé pro Emily!) 07:25 V koloně dvou aut jsme vyrazili na jih - Emily, Karla a já. 09:20 zastávka pro benzín u Indiánů v Toppenish. Pěkně s námi tentokrát vyběhli. Benzín měli o čtvrtinu dražší. 12:35 oběd s Evanem, Laurel a jejím otcem Dennisem v Portlandu. Bylo tak teplo, že jsme seděli na terase venku. Dali jsme si vegetariánská jídla. Bylo milé zas se vidět a popovídat si. 15:30 Dal jsem si šlofíka na odpočívadle poblíž Albany, abych při řízení náhodou neusnul. 18:00 Setkání v Roseburgu u rodiny sestry Emily, Nancy. Její muž Larry připravoval jehněčí a hamburgery na grilu. Hezky jsme si promluvili jak s Nancy, tak Larrym i s jejich dětmi Antonym (skoro 17 let) a Erikem (20 a půl). Také trochu s Lydií, která bydlí u Nancy a Larryho od vánoc. 20:00 Vyrazili jsme na poslední rameno naší trasy, z Roseburgu do Ashlandu. 22:00 Ed a Sheila, rodiče Emily, nás přivítali s otevřenou náručí. Probírali jsme, do čeho se pustíme v nastávajícím týdnu našeho pobytu u nich. Povídali jsme ještě hodinu a půl, než jsme pokojně ulehli k zaslouženému spánku, po čtrnáct a půl hodin, 975 km dlouhém putování.