Vítkovy noviny březen 2017

	Hezký den !
31. pátek Za Karlou Vstali jsme za tmy a hnali na Portlandské letiště, chytit letadlo do Phoenixu v Arizoně. Na letišti nám řekli, že je hodinu a půl zpoždění. Rozmrzení bylo vymazáno příjemnou atmosférou v odletové hale. Ještě jsem nezažil, že by místo reproduktované hudby vyhrával v hale letiště na kytaru živý člověk a dokonce pěkně k tomu zpíval. Pak se ukázalo, že v jiné hale byl jiný člověk za piánem, a v další s violončelem!! Správa Portlandského letiště ode mě má jedničky. Jak jsme vzlétli a vynořili se nad mraky, uzřeli jsme ne jednu, ale najednu čtyři z dvanácti hlavních sopek v Oregonu a Washingtonu. Později za letu, Velký Kaňon jsme spíš jen tušili. Po přistání začla další vzdělávací kapitola. Jedna místní paní nám doporučila, abychom jeli Lyftem .... (více zde).
	30. čtvrtek Za Robem a Lois do Portlandu Vyrazili jsme s Em na 500 km putování. Byl nádherný den po většinu jízdy, až na část, která je notoricky deštivá -- v, a na západ hor Kaskád. Jeli jsme podél Kolumbie. Viděli jsme nejprve velké sousoší pádících divokých koní, a jižně od Toppenish skutečných, k padesáti. Kaňonem mezi Wash a Oregonem vál silný vichr. Po Kolumbii se hnaly vlny jak na moři. Pak lilo. Ale u Roba a Lois se vyjasnilo a byl nádherný slunečný vyčer. Rob se překonával v jednom ze svých koníčků - kulinářství. Setkali jsme se i s jejich synem, Ianem. Měli jsme příjemné setkání.
29. středa Veslování Dopoledne pršelo, tak jsem ho využil pro práci v kanceláři. Jak se začlo vyčasovat, vyrazil jsem na vodu. Bylo nádherně i když bylo pošmourno. U doku jsem si zas promluvil se Shaunem. Právě se vracel ze své první projížďky na kajaku po osmnácti měsících zotavování se z výměny obou ramen. Celá jeho rodina jsou velcí sportovci. Syn Toren zastupoval Ameriku na několika olympiádách v běžkaření na lyžích. 28. úterý Pracovní den
	27. pondělí Cestou z veslování jsem jel okolo nové budovy, která právě byla dokončena. Rozhodl jsem se jít tam na exkurzi. Pojď se mnou. Pusť si video vlevo.
Veslování Zažil jsem zas něco nového. Byla velmi vysoká voda. Tak vysoká, že pod můstkem na ostroh byla jen malá škvíra. Zato množství tamtudy tekoucí vody zaručilo, že jinak nepřístupný průjezd pod můstkem (pro tam navršené balvany) byl bezpečný. Bylo ale potřeba úplně si lehnout na skif, aby člověk pod můstkem bez zaražení projel. Koukni se na dvě videjka v prezentaci, jak jsem se tamtudy protáhl. Další reportáž navazuje na již zde dříve ukazované strašidelné zákoutí se smrtkou na kole. (Dílo mých kamarádů vodáků Toma a spol.) Pozdravil jsem zvířátka a ptáky - dnes plno kanadských hus, běžných kachen, dva orli a dvě vrány. Objel jsem svůj obvyklý okruh, přidal k němu další kilometr na Wena, kde se prvními peřejemi dalo snadno vyveslovat skoro jakoby nebyly. Na vodě bylo nádherně. U doku jsem si pak chvíli popovídal s kamarády vodáky, LT a Shaunem. 26. neděle Pršelo. Věnoval jsem se gruntování v domě i kanceláři.
	25. sobota Plachtění Poslední sníh odtával. Bratranec Rany, Lee, je členem našeho plachtařského aeroklubu. Láká do něho rozličné zájemce. Tentokrát to byl Darrell ze dvě hodiny odtud vzdáleného Snohomish, který vyjádřil zájem stát se naším členem. Je už motorovým pilotem a také letěl dříve několikrát v kluzáku. Lee zorganizoval členy našeho klubu. Na letiště se nás dostavilo šest. Předpisy vyžadují, aby pilot, který někoho jiného sveze, předtím letěl během posledních tří měsíců nejméně tři lety. Tak jsem toto odpoledne po zimní přestávce odlétal povinné sebepřezkušovací tři solo lety a pak letěl s Darrellem. Během hodinu trvajícího letu se ukázalo, že Darrell je i dobrým plachtařem, a tento druh létání ho fascinoval. Když jsme přistáli, zapsal se do klubu a asi ho uvidíme častěji. Hodina ve vzduchu byla vnímána členy aeroklubu jako tři, když promrzlí ve studeném větru čekali na naše přistání, nucené správou letiště na hlavní dráze, skoro kilometr daleko od naší plachtařské stojánky, místo hned vedle ní (což by bývalo bylo v pohodě možné, ale nesmělo se). Snad přijdou lidi ke smyslům.
Veslování Bylo nádherně. 2°C, jasno, klid. Velká voda umožnila snadné putování výše po řece Wenatchee, kterou obhlížel bělohlavý orel.
	24. pátek Zábava a inspirace Ve Wenatchee se konal Festival filmů o běhání po stezkách. Ne jen nějakého - ultramaratonů, kdy běžci zdolávají na jeden zátah tratě přes 160 km (!!!). Před promítáním podpisovala svou knihu jedna z běžeckých legend, Krissy Moehlová a povídala si se svými obdivateli. Také jsem s ní prohodil pár slov a s jejím souhlasem jí vyfotil. Bylo tam i pár mých známých z turistiky. Zde je pár ukázek promítaných filmů a tematiky. Ukázka 1. Ukázka 2. Přešel jsem pak do místního tržiště, kde další mí známí z kapely The Saddlerockers vyhrávali a zpívali. Mezi posluchači bylo plno unitářů.
23. čtvrtek Sjezdování na Missii Udělal jsem to nezbytné v kanceláři, aby mí zákazníci neprotestovali a vyrazil jsem na sjezdovky. Z domu na vlek je to půl hodiny a díky permanentce nezáleží, sjedeš-li dvacetkrát, nebo jenom jednou. Lyžařů už bylo odpoledne minimálně. Fronty na vleky žádné. Dalo se závodit s časem. Kolikrát sjet horu, než vlek zavřou (v 16 hod.) Blízkost a hospodárnost lyžařského střediska byly jedny z hlavních důvodů, proč jsme se sem do Wenatchee před lety - kolik už to probůh je? - před 22ti?? - přestěhovali. Krásně jsem si zalyžoval.
Veslování na velké vodě U doku začínal mladý pár na kajacích. Vysoká voda na Kolumbii vzdula Wena tak, že jsem prvními peřejemi vyvesloval skoro jako by tam nebyly. Pokračoval jsem vesele až ke čtvrtým, kde jsem udělal krátké videjko. Cestou zpět na mě v severní deltě z močálu vykoukla Lochneska. Na Kolumbii jsem obdivoval kvetoucí olše. Roura byla přístupná jen potápěčům. Byl nádherný den.
	22. středa Celý den jsem strávil uvnitř, prací. Venku na javoru, tujích i bříze se proháněly čtyři veverky, skákaly i na střechu zahradního domku. Západ slunce byl romantický.
21. úterý Se šlapači a známými Povečeřeli jsme v naší oblíbené pivnici McGlinns a pak jsme šli za roh do muzea na přednášku společnosti Audubon. Točila se okolo budek pro ptáčky. Jeden z členů ukazoval, jak vytvořil přípravek pro svého hendikapovaného syna. S ním ten vyrobil na stovky budek, které prodává jeho otec za patnáct dolarů. Po filmu o ptácích zvaných blue bird povídal jiný vášnivý člen společnosti o tom, jak pro ptáčky připravují budky, do kterých se dá koukat odklopením jejich přední strany. I během své prezentace o tom zazpíval.
	Veslování Ráno pršelo tak vydatně, že mě to odradilo jít veslovat. Věnoval jsem se tedy zákazníkům, až jsem je všechny uspokojil. Náhodou v tu dobu déšť ustal (po poledni) a tak jsem vyrazil na vodu. Hned na parkovišti u loďárny jsem shlédl vzrušivou scénu. Bílý orel mi přeletěl nad hlavou s velkou rybou ve svých pařátech. Ta byla asi tak těžká, že se orel nemohl vznést přes koruny stromů mezi řekou a novými domy, usedl s ní tedy na jednu z větví hned nad stezkou pobřežní trasy pro pěší a kolaře. Vyskočil jsem z auta s kamerou připravenou. Než jsem se přiblížil, orel se asi zalekl z pod ním procházejícího chodce. Rybu nejspíš upustil a přes koruny stromů přeletěl k řece. Zda chodci ryba z nebe spadla přímo do náručí je moje domněnka. Byla vysoká voda. Vyvesloval jsem až ke čtvrtým peřejím na Wena. Cestou jsem obdivoval tesařské zručnosti bobrů. Pak začlo vydatně pršet a zpět k doku jsem dorazil promočený. Ještě že mám doma vanu s horkou vodou.
20. pondělí Jarní rovnodennost Pospolitost Druidů z Wenatchee vítá příchod jara na vrcholu Sedlové skály a obětuje tam nevinné dítko bohům.
	19. neděle Poslední běžkaření v zimě 2017 Po mši unitářů která se točila okolo pekla a nebe a zda se jen někteří dostanou do přízně boha (všichni ano) jsme s Em vyrazili k líhni na poslední běžkaření během této zimy. Ne že by už nebyl sníh! Je ho plno. Ale dnes byl poslední den zimy. Krásně jsme si zajezdili na sluníčku a 10°C.
Kamarád Mark vytvořil krásné pětiminutové video o mě a jak vesluji. Vytvořil ho ze záběrů, které nafilmoval v 2016 ze svého bezpilotního letounu, také ze země a pak citlivě upravil a ozvučil. Díky moc, Marku! Pusť si ho i se zvukem, na plnou obrazovku. Potěš se!
	18. sobota Kruhová večeře u Pat a Douga Doug (na obr.) a jeho žena Pat otevřeli svůj dům asi dvaceti unitářům na společenské setkání s povídáním, pitím a hodováním z jídel, která domácí připravili a příchozí přinesli. Byl to závěr nádherně slunečného dne. Doug nechal pár z nás si zalétat na svém leteckém simulátoru. Ten si nedávno vylepšil parabolickou obrazovkou.
Probuzení z přezimování Náš plachtařský klub se probudil ze zimního spánku. Sešli jsme se na snídani v restauraci Country Inn. Shodli jsme se na tom, že by nám správa letiště měla zas umožnit používat vzletovou dráhu hned vedle našeho hangáru. To asi bude vyžadovat dosti boje a úsilí. Snad se nám to povede. Kvůli zákazu používat hangáru blízkou dráhu a nutnosti tahat kluzáky skoro kilometr daleko ztrácíme členy. Po snídani jsme se přesunuli na letiště. Vytahali jsme z našeho hangáru tam přes zimu uskladněné věci - motorové čluny členů a přátel, a vlečné vozy s kluzáky. Tři z nich jsme sestavili. Jeden jsme ukotvili venku na stojánku - náš jediný dvousedadlový plachťák, rumunský celokovový IS28B2. Dvě jednosedadlovky, L33 Solo a LS-3a, jsme zaparkovali zpět v hangáru, spolu s naším vlečným motorovým letadlem Cessna 150. Když všichni odešli, popovídal jsem si hezky s kamarádem Markem. Ten mi předal svůj výtvor - pětiminutový ozvučený a sestřihaný film. Vytvořil ho ze záběrů, které nafilmoval ze svého bezpilotního letounu. O tom zde více příště.
	Veslování. Dnes jsem si dal jen krátký okruh, od doku k horní deltě a zpět. Povídal jsem před odplutím s kamarády z dvou s čtyřskifu. Bylo klidné ráno, 1°C a zataženo.
	17. pátek Práce a oslavy sv. Patrika Zase jsem posloužil zákazníkům, něco přivydělal a večer se zúčastnil oslav sv. Patrika s přáteli šlapači.
16. čtvrtek Veslování Byl překrásný slunečný den. Zahrada. Původně jsem chtěl po veslování rychle něco odklidit (zítra ráno vyzvedávají popeláři odpadky) a ještě vyrazit na Missii, kde se to hemžilo dle webkamery lyžaři. Nakonec jsem se tak zabral do prostřihávání tújí podél plotu, že jsem se tím nejen zpozdil tak, že už to nemělo cenu jet na hřeben lyžovat, ale navíc jsem si i přistřihl bříško palce levé ruky. Tak zůstalo u zahradního úklidu. No, jak se říká - nešikovné maso musí pryč.
	15. středa Pracoval jsem celý den v kanceláři. Večer jsme si s Em promítli animovaný film pro děti, Hledá se Dory. Dojemné. 14. úterý Veslování za deště Pěkně jsem promokl. Ale zima mi nebyla, díky oblečení do vrstev, a stálému pohybu. Bylo 5°C, klid. Objel jsem svou obvyklou trasu. Na vodě bylo báječně. Pak jsem obšťastnil kočku jogurtem při rozehřátí se ve vaně. Zbytek dne jsem pracoval v kanceláři. Měl jsem plno dotazů a žádostí. Na večeři jsem připravil tofu v burské omáčce s brokolicí. Chutnalo božsky. Pak jsem se na letišti zúčastnil schůze výboru pilotů a dobrovolníků okolo letadla Miss Veedol. Bylo nás dvanáct.
13. pondělí Běžkaření za deště u Líhně Stačil jsem zabalit jsem dvě velké zásilky pro zákazníky, než jsme vyrazili s Em, Monte, Judy a Davidem na běžky. Obloha tmavla jak jsme se přibližovali k horám. Na parkovišti jsme natrefili na známé. Jak je ten svět příjemně malý, pro lidi spřízněných zájmů! Sníh byl přes silné mrholení hezky klouzavý. Docela svižně jsme objeli 8 km trať. Cestou zpět domů jsem přijal další objednávku a než pošta zavřela, stačil jsem jí odeslat také. Zákazníci budou spokojeni.
	12. neděle Zúčastnili jsme se odpoledne největší obecní akce, kterou jsme zde za dvacetiletý pobyt ve městě zažili: Rozloučení s a pocty dlouholetému vydavateli místních novin, Wenatchee World, Wilfred R. Woodsem. Byl příkladem přímosti a jednoznačnosti. Choval se stejně jak ke členům své rodiny, tak k zaměstnancům v novinách i k úplně jemu novým lidem, jako třeba ke mě. Zemřel po velmi činorodém životě v 97ti letech, ještě plný zájmu, účastnil se koncertů, obecních akcí, chodil po městě a mluvil se všemi. Jeho syn Rufus bude mít velkou výzvu kráčet v jeho šlépějích. (Ale má k tomu předpoklady. I s ním se znám osobně.) Vlevo je krátké video, které jsem stvořil z oslavy.
Veslování při nízkém stavu vody v Kolumbii Bylo +4°C, zataženo a klid. Správa přehrad snížila hladinu Kolumbie o dvě třetiny metru, což znamenalo mimořádně nízký stav. Plul jsem okolo jindy ve vodě skrytých kmenů. U delty se dokonce postranní řeka Wena rozdvojila na dvě ramena a vystoupily velké písečné pláže. Na Wena byl takový odliv, že první peřeje byly už pod železničním mostem. Povedlo se mi však vydrat se jimi až k těm běžným prvním. Ptactvo se již významně párkuje. Nad horním koupalištěm vyhlížela možnost obživy zdivočelá kočka. Roura vyčnívala vysoko nad řeku. Halda oblázků se pěkně vlnila. Na vodě mi bylo skvěle. Mši unitářů jsem nepostrádal - byl jsem v chrámu - přírody.
	11. sobota Jídlo, pití a hudba Večer v šest bylo ve svatostánku unitářů pohoštění stylem potlach (každý přispí nějakým jídlem či pitím) a pak od sedmi koncert písničkáře Toma Rowsona s novou společnicí zpěvačkou a hudebnicí Ellen. Před přestávkou koloval veliký klobouk na vysbírání vstupného. Viděli jsme řadu známých neunitářů, kteří se také přišli pobavit. Zde jsou tři ukázky z vystoupení. tři ukázky
Jeleni mezi Ellensburgem a Vantage Cestou ze Seattlu jsme obdivovali stádo jelenů na kopci podél dálnice. Napočítali jsme k padesáti kusům.
	Mokrá procházka za ptáky v přírodní oblasti zátoky Union u univerzity státu Washingtonu.
	10. pátek Koncert UoW Symfonie v Meany Vyslechli jsme koncert osmdesátičlenné symfonie studentů hudby Univerzity státu Washingtonu a tří sólistů, kteří na podzim vyhráli soutěž. Zajímavé bylo, že jen necelá třetina orchestru má hudbu coby hlavní obor studia. Dirigenti byli Alexander Rahbee, Mario Alejandro Torres a Ludovic Morlot. Zde je kompletní koncert, přehraj si: Les offrandes oubliées - Olivier Messiaen Miao Liu - Flute Concerto - Jacques Ibert (Allegro - Andante) Yu-Chi Lee - Piano Concerto op. 16 in A minor - Edvard Grieg (Allegro molto moderato) Judith Kim - Violin Concerto, op. 47, in D minor - Jean Sibelius (Allegro moderato) Pavane pour une infant défunte - Maurice Ravel La Valse - Maurice Ravel
V Seattle Arts Museum (SAM) Setkali jsme se s naší dlouhodobou kamarádkou Zorou, která se za mnohá léta zanícené práce v největším muzeu státu Washingtonu vypracovala do pozice místoředitelky muzea. Dobře jsme si v bistru muzea popovídali o svých rodinách a životech. Zora nám pak umožnila (díky!) shlédnutí tematické výstavy o migraci obyvatelstva z jihu USA na sever začátkem dvacátého století a výstavy o Přírodních scenériích ze sbírky spoluzakladatele Microsoftu, miliardáře Paula Allena.
	9. čtvrtek Klavírní koncert v Meany S Emilí a Mikem jsme vyslechli Robin McCabe, ještě v sedmdesáti letech velmi hbitou klavíristku. Koncert se konal v divadle Meany v Seattlu. Zde je celý koncert: Robert Schumann - Arabesuque Op 18, and Třetí Velká Sonata Op 14 Modeste Musorgský - – Obrázky na výstavě
8. středa Veslování na MDŽ Ráno bylo -3°C a foukalo, ale v průběhu dopoledne se oteplilo a zklidnilo. Cestou k doku místní rádio vyvrátilo můj předsudek, že tu v USA o MDŽ neví. K mému překvapení se dnes po celé Americe pořádají demonstrace ženami, aby upozornily na svou nerovnoprávnost. Organizátorky navrhovaly, aby si ženy v tento den vzaly volno, aby mužům trklo, kolik všech služeb atd. ženy zastávají. Například ve školství je prý 71% sboru učitelek. Dále významně ve zdravotnictví, atd. Obvesloval jsem svůj obvyklý okruh. Zas bylo na řece nádherně. Sledoval jsem i zajímavé hýbající se kruhy vystupující z kmenu topolu čerstvě poraženého bobry. Snažil jsem se rozluštit záhadu. Jestli ty mě pomůžeš - natočil jsem z toho krátká videjka. Na závěr na doku jsem se zapomněl zeptat tří tam snídajících žen, zda demonstrují, či slyšely-li o MDŽ.
7. úterý Dnes byl roztodivný den. Zrána se mi připomnělo dětství a jaké písně jsme tehdy zpívali. I po všech těch letech se mi v paměti jedna vybavila. Snad se nezhrozíš! Po práci jsem večer šel na přednášku o oživení třetí největší řeky na americkém západě, zvané Klamath. Za posledních sto padesát let po příchodu přistěhovalců se okolo té řeky vytvořily různé skupiny lidí soutěžících o bohatství, která ta řeka a její okolí poskytuje. Rybolov, zavlažování pro zemědělství, přehrady pro elektřinu, rekreace, regulování průtoku a spotřeby federální vládou. Začátkem 21tého století se konflikty vyhrotily v katastrofální následky. Lidé s rozličnými zájmy a přesvědčeními se však dokázali usmířit a dohodnout se. Zmírající řeka a její obsah - ryby atd. zas přicházejí k životu.	Inspirující. Koukni se na ukázku z filmu. Jsou tam hezké přírodní záběry ukazující krajinu v jižním Oregonu a severní Kalifornii. A zde si můžeš přečíst o docílené dohodě mezi soutěžícími skupinami lidí. Jít na přednášku nebylo bez nebezpečí. Venku zas hodně nasněžilo. Po přednášce jsem z auta smetat sníh. Měl jsem štěstí! Právě jsem poodešel na stranu auta, když do jeho předku, kde jsem minutu předtím smetal, silně vrazilo při couvání jiné před mým autem zaparkované auto. Řidič se velmi omlouval, že měl na mysli jiné věci - za několik dní půjde na vážnou lékařskou operaci. Dal mi své údaje pro pojišťovnu. Předek auta jsem zkontroloval, snad se mu nic nestalo. Popřál jsem řidiči úspěšný průběh operace a opatrně jel domů. Napadlo zas k deseti cm sněhu, v celém údolí.
6. pondělí Odlesky a veslování Slunce se prodíralo vysokými mraky, bylo -2°C a klid. Vyvesloval jsem deltou k peřejím. Hledal jsem motivy k focení, nenacházel je, jen odlesky konstrukce mostu jako nějaké bílé krajky mě zaujaly. Později jsem udělal fotku kopců, kde již rychle mizel sníh. Na vodě bylo báječně.
5. neděle Pohádková zima na Missii Bylo k deseti pod nulou a umírněně vál vítr. Připadlo sedm centimetrů prašanu. Když jsem dorazil na Missii, lyžaři se již navraceli ke svým domovům. Tento víkend byly pořádány závody hendikepovaných, kterým tu říkají Special Olympics. Vlekaři měli odpoledne pohov, byli rádi, když se ještě někdo objevil. Jezdil jsem na obrátku - šusem z vrcholu, stehna mi úpěly, padl jsem dole bez jakéhokoli čekání na sedačku vleku a během výjezdu nahoru svaly uvolňoval. A zas, šus .. šus .. šus.. Za hodinu jsem toho najezdil tolik, co jinde se dá pro fronty u vleků docílit jen za dvě či až tři hodiny. Jeden z hlavních důvodů, proč zrovna sem jsme se přestěhovali.
	Zase bílo okolo domu V pospolitosti unitářů byl náhodou program na téma o černém a bílém, jak se jeví v zobrazeních a symbolice. Jak lidé mají tendenci vkládat pod černé to záporné, a v bílé to kladné. Většinou jsou ty symboliky jasně odlišitelné. Jako ve filmech Spící kráska, Star wars, ap. Avšak někdy je ten rozdíl rozmazaný. Například v Harry Potter, nebo Hobbit. A dokonce mohou být ty černé i bílé vlastnosti sloučené v jedné a té samé osobě, příklad, v Jekyll a Hyde. K tomu, abychom dokázali rozeznat dobré od zlého, pomáhá, když v sobě neseme i záporné vlastnosti, převažované však dobrými.
	4. sobota Koncert Columbia Chorale Za podpory orchestru středoškoláků (asi 20) zazpívali zpěváci (přes 60) duchovně zaměřené skladby. Po koncertu se asi pětadvacet zpěváků sešlo na popovídání si v pivnici McGlinn. Zde jsou nahrávky z koncertu: Mše v G, od Franze Schuberta. Passio Christi. Pěvecký sbor Columbia. J. Sibelius - P. I. Čajkovský - M. Newman. Komorní orchestr střední školy ve Wenatchee. Magnificat, Gerald Finzi - Columbia Chorale. CREDO, Antonio Lotti. Columbia Chorale a orchestr školy.
Ke čtvrtým peřejím Jedinečný zážitek jsem měl dnes s orlem. Potom, co jsem udělal jeho portrét, přeletěl o kus dál. Když jsem zas pod ním plul, snažil jsem se navázat s ním komunikaci. Začal jsem na něj pískat a hvízdat, vysokým pištivým tónem, jak oni hovoří. Kupodivu to tentokrát zabralo! Pojednou se orel odpoutal a náletem jak Štuka se na mě řítil, v poslední chvíli pád vybral a proletěl jen kousek mě nad hlavou. Toto se opakovalo zas u dalšího stromu. Tentokrát jsem se ho snažil vyfotit. Než se foťák rozmyslel, byl orel už za mnou a já fotil naslepo přes své levé rameno (orel je uříznutý úplně nahoře obrázku v prezentaci). Protože byla vysoká voda na Kolumbii, zdvihající hladinu na Wena jak mořský příliv, nebyl problém vyveslovat prvními peřejemi a pokračovat dále proti proudu. Okolo projížděl nákladní vlak, vlny šplouchaly, já zabíral za vesla. Nakonec jsem se dostal až pod čtvrté peřeje, kde to už dál nešlo. Udělal jsem panoramatické video.
3. pátek Večer galerií První pátky v měsíci jsou dny otevřených dveří místních galerií. U Dvou Řek nebylo nic moc. Ani ve WVC, kde lazerový řezbář ukazoval svá dle mě přeplácaná dílka. Nakonec mě zaujaly některé výtvory oblastních středoškoláků vystavované v Muzeu.
	2. čtvrtek Baskervilským močálem Tolikrát píši, "vzal jsem to deltou", a více se nezmiňuji. Tentokrát se soustřeďuji čistě na ní. Konkrétně na mými kamarády vodáky vztyčené kmeny, které tam předtím nebyly. Jakési totemy. Jestlipak je najdeš?
1. středa Kočka Mňoukí ráda "pomáhá" s řešením slovních her.
Běžkaření v bývalé pile v Peshastinu Ráno bylo mínus jedna Celsius. Odpoledne, kdy jsme projížděli novou běžkařskou oblast protaženou na terénu zrušené pily, byl v porovnání s předešlým obdobím opravdový hic. Teplota stoupla na plus deset, a ve Wenatchee skoro na patnáct. Z hor vál vlažný vítr Chinook.