Vítkovy noviny březen 2018

	Hezký den !
	Přeji ti vše nejlepší k Velikonocům.

	30. pátek Veslování po 18ti denní pauze Po několikadenních odkladech jsem se konečně odhodlal skutečně vyrazit na vodu. Vyčkal jsem, až se oteplí. U domu ukazoval teploměr 16°C. Stejně jsem se nabalil jak na zimní veslování. Udělal jsem dobře. Na vodě silně foukalo a voda vzduch rapidně ochlazovala - měla ještě jen 4°C. Dal jsem si za úkol doveslovat k soutoku s Wenatchee a návrat. Vesloval jsem jak šnek, abych si náhodou nenatáhl nějaký sval, který ještě nevěděl, že zas veslujeme. V pohodě jsem dorazil dolní deltou nejen k soutoku, ale i horní deltou až k mostu pro pěší. Viděl jsem minimum ptactva - dva racky, dvě kachny, osm hus, pět holubů a sedm vran. Ale zpěvné ptactvo již štěbetilo. Bylo báječně.
29. čtvrtek Práce Celý den jsem strávil v kanceláři, doháněním a balením jedné zásilky. Pro cvičení jsem vůbec neseděl, ale den prostál u svého vyvýšeného pracovního stolu. 28. středa Vítr Byl slunný a teplý den. Doufal jsem, že se po odmlce zas vypravím na vodu, aspoň na zkrácenou trasu. Rozfoukalo se však a celý den fučelo. Dopoledne jsem tedy pracoval, dohonil zatrhnuté. Odpoledne byla Em na vycházce s kamarádkami u Starobylých jezer. Už zas pracuje na svých číslovaných pochodech, tento byl čtvrtý. Měly pěknou vycházku. Já mezitím celé odpoledne spal a snažil se ovládat nutkání kašlat. Navečer jsem udělal fotku korouhve pro dojem, jak foukalo. Povečeřeli jsme tuňáka s brokolicí a salátem ze špenátu, mrkve, paprik. Od kamarádů začly přicházet přání k Velikonocům. Děkuji.
	27. úterý Letecký oběd Šli jsme na oběd s Edem, Sheilu a Em v malé restauračce, zvané Hangárová kavárna. Je přímo u prahu vzletové dráhy továrního letiště firmy Boeing v Seattlu. Po doručení E+S do Olympie jsme se s nimi a MJ+J rozloučili, a s Em přejeli přes hory Kaskády do Wenatchee. Tam jsme dorazili za posledního světla. Zítra do Olympie dorazí ze své dovolené Larry a Nancy, a ti ve svém domečku na kolech odvezou E+S do Roseburgu. Odtamtud se dopraví E+S do svého dvě hodiny dále na jih vzdáleného domova sami -- řídí ještě v 91 a 96 letech !!! (?!?).
27. úterý Projížďka květinovými lány v deltě řeky Skagit Od Mary Lou jsme jeli s E+S do Olympie velkou oklikou - zprvu asi 50 km na sever do delty Skagit, podívat se, jestli už tam začly kvést lány květin. Ty tam pěstují ve velkém, jak v Holandsku. Pomalu jak Keukenhof. Bylo ale ještě moc brzy. Narcisky byly v plném květu, akorát všechny květy usekat .. pěstují je pro cibule!!! A tulipáni začli teprve nasazovat. Bylo hezké se tam zas po čase podívat.
	27. úterý Naverbovali mě do námořnictva V domě Mary Lou mě její dcera Laura naverbovala obléci se do přesně sto let staré námořnické uniformy jejího dědečka Elmera. Byl v roce 1918 v námořnictvu jen krátce. Dostal se sice až do Evropy, ale vzápětí skončila první světová válka. Tak je uniforma docela pěkně zachovalá, prakticky jak nová, výborná vlna. A hučku jsem naimprovizoval z té, kterou používám někdy na veslování. Obstojím? Poslední fotka v albumu je foto dědečka Elmera, narozeného v roce 1899 a babičky Dory naroz. 1901, z jejich svatby v roce 1926. Pak měli dvě dcery - Sheilu a Mary Lou.
26. pondělí Večeře v domě Mary Lou Její vzrostlé děti; sourozenci Laura, Chuck, Darlene a Duane, se shromáždili bez svých partnerů a dětí. Bylo prima mít vzájemnou pozornost neodváněnou jinak přílišně velkým houfem lidí. Krásně jsme si popovídali.
	26. pondělí 1500 km závod z USA na Aljašku Bratři Chuck a Duane se připravují na 1500 km závodní plavbu z USA na Aljašku, v červnu, na tomto katamaránu. Za slejváku jsem jim pomáhal upravovat vrchol asi jedenáctimetrového stěžně.
26. pondělí Návštěva u sestry Sheily, Mary Lou . .
	26. pondělí Setkání u MJ a Judsona, s Sheilou a Edem, Nancy a Larrym
25. neděle Přejezd do Olympie a přespání v penzionu Večer jsme přejeli 100 km do Olympie a našli penzion. Ráno jsme se seznámili s majitelkou, dělá perokresby a prodává je.
	25. neděle Oslava 70tin Debbie v Seattlu na parníku Virginia V na jezeře Union Sešlo se asi padestát přátel na radostné povídání, hodování, popíjení, zazpívání několika písniček a nakonec vyplnění kvizu jak známe Debbie. Hodně jsme se zasmáli. Bude více fotek.
25. neděle Procházka lesem padesát kilometrů před Seattlem Cestou na oslavy sedmdesátin kamarádky Debbie jsme se prošli podél říčky v deštivém pralese. Pro mě to byla zkouška, zda mě vystačí plíce. Tak akorát.
	25. neděle Východ slunce na Dvou štítech a na Missii Využil jsem schopnosti nové kamery pro největší optické přiblížení. Podepřel jsem jí na zábradlí našeho balkonu. Byl jsem docela potěšený, jak je možno fotit. Skoro jako dalekohledem! Vrchol hřebene je 20,1 km vzdálený, vzdušnou čarou od našeho balkonu.
24. sobota Věk neúměrnosti Dnes jsem byl úplný BUDIŽKNIČEMA. Zatímco mě povolali z letiště, pomoci s gruntováním v hangáru aeroklubu, a současně na stejnou dobu i z vodáckého klubu na jarní úklid, byl jsem naprosto neschopný čehokoli tělesného se zúčastnit. Emily mezitím navařila pro chudé a podávala jídlo spolu s jinými dobročinci dopoledne a odpoledne se chystala jít na demonstraci proti povolení vlastnictví útočných zbraní. Abych já aspoň nějak mohl přispět lidstvu, rozhodl jsem se podělit se s tebou o článek s jedenácti grafy. Vyšel v nejnovějším čísle NG, národního zeměpisného časopisu. Ukazuje stav žití v USA velmi přesvědčivým způsobem. Tak jsem článek ofotil a opatřil překlady do češtiny, na fotkách. A zde je překlad dvou fotek, kam jsem překlad nedal: VĚK NEÚMĚRNOSTI. Rasa a národnost mohou ovlivnit život člověka od začátku do konce. V USA přetrvávají rozdíly a i se mohou zvětšovat - v tom, jak čtyři hlavní skupiny obyvatelstva se liší ve zdraví, zámožnosti a přístupu k vzdělávání. Například, černoši a hispánci vydělávají méně, než běloši a aziati. Nízký příjem často ztěžuje financování vzdělávání dítěte. Lidi bez univerzitního diplomu to mají obzvláště těžké postupovat nahoru. Finance. Chudoba mezi dětmi černochů a hispánců je víc než dvojnásobná než pro bílé a aziaty. Vysoká nezaměstnanost a nízké výdělky přispívají k tomu rozdílu. Vzdělávání. Černoši a hispánci mají menší předpoklad, že zmaturují ze střední školy a univerzity; na rozdíl od bělochů a aziatů. Aziati významnou měrou předstihují všechny skupiny v univerzitním vzděláváním se. Lékařská péče. Černoši mají vyšší úmrtnost při narození a nižší očekávaný věk dožití, než jiné skupiny. Ale při srovnání s hispánci, kteří mají podobné výskyty cukrovky, mají černoši víc lékařského pojištění.
	23. pátek Muzikál "Malé ženy", produkce EHS Po dni stráveném v kanceláři jsem se odvážil mezi lidi - stále nabalený jako Mišelín s kulichem na hlavě i uvnitř. Emily před pár dny zorganizovala setkání unitářů, kteří si bydlí poblíž. Místo setkání bylo v restauraci Abby´s Pizza. Seděl jsem vzhledem k své možné nakažlivosti o kus dál od jiných lidí, a zásadně jsem jim neumožnil mi potřást ruce či mě dokonce obejmout. Po chutné večeři jsme se všichni přemístili do nedaleké střední školy, jejíž dramaturgický kroužek předvedl slavný muzikál z Broadwaye. Zdálo se mi, že se od minula, kdy byli docela dobří, výrazně zlepšili. Tak to byl zážitek bohatý i na slzičky. Setkali jsme se po představení i s herci a jejich rodiči; z nichž jsme mnohé znali. Doma jsem zahájil osvědčený český útok proti nachlazení. Krásně jsem si vypařil dýchací cesty.
23. pátek Východ slunce, Wena, pohled k Dvojím štítům Bylo jeden pod nulou. V pohodě jsem pracoval v kanceláři. Bitva s bacily se zvolna zlepšuje v můj prospěch. Teplotu nemám. Kašlání už začínám ovládat. Včera jsem zkusil zazpívat. Byla to katastrofa. Tak asi nejlepší parametr léčení bude, až mi zas půjde zpívat. S úlevou jsem slyšel od Sáši, že je v pořádku. Výbuch u něj v práci zabil šest lidí. 22. čtvrtek Práce a léčení se Jít veslovat bylo vyloučeno. Už jenom rozstříhání vánočního stromečku, který doposud byl krmítkem pro ptáčky na terase, mě zas přivedlo ke kašlavým křečím. Přitom jsem měl pocit, že využívám plíce jen tak na čtvrtinu. Tak si počkám. Dnes se mi hezky pracovalo, zdárně jsem doháněl nashromážděné úkoly. 21. středa Práce a léčení se Dopoledne jsem se věnoval zákazníkům a doplnil VN. Odpoledne jsem měl v úmyslu jít veslovat. Ha ha! Mé tělo se vzbouřilo. Skončil jsem v posteli a tam přebýval až do druhého dne rána.
Sopka Adams od Toppenish	20. úterý Návrat z Portlandu do Wenatchee O půl páté odpoledne jsme se rozloučili s Robem a Lois, jejich dvěma novými kočkami a vyjeli jsme za střídání se v řízení zpět domů. Jelo se v pohodě. Domů jsme dorazili před desátou večer. Uondaný jsem hned upadl ve spánek zase pro změnu ve své posteli a vzbudil se až před osmou.
20. úterý Pěší výlet po Portlandu a kopečcích nad ním, s Robem a Em Sledovali jsme oblíbenou trasu zvanou " 4 T ". (Podle Trail, Tram, Trolley and Train). Účelem bylo dostat se železniční rychlodráhou a tramvají k začátku, odkud se začlo šlapat (před zoologickou zahradou), pak pokračovat asi sedm kilometrů nahoru a dolů zalesněnými roklemi a odlesněnými vrcholy (pro výhledy na všechny okolní sopky a město dole) až ke konci pěší trasy, která byla v univerzitní nemocnici nad městem. (Ha ! kdyby náhodou !! ) Tam jsme si dali oběd a sjeli poslední část trasy (dolů to bylo zdarma) kabinovou lanovkou. A za ta jiná pohybovadla jsme zaplatili coby "ctění senioři" každý dva a půl dolaru na celý den. Šlapání bylo v pohodě, i když jsem se pomalu šoural za svými společníky pozadu. Stále se na mě projevovalo nedoléčéní se z čehokoli co na mě v uplynulém týdnu útočí. Procházku 4 T doporučuji.
	20. úterý Vítek Druid vítá první den jara na hoře Tábor Přivstal jsem si a za naprosté tmy vyhledal vyhaslou sopku Tábor, nyní městský park v Portlandu, abych z ní přivítal příchod jara. Nebyl jsem tam sám. I jiní byli. A jeden mladý muž si dokonce i přinesl kávovar a přenosný gramofon, hrál si Slavíka. Na stativu měl kameru. Popřál jsem mu po východu slunce, které bylo absolutně kouzelné, vše nejlepší do jara. Také jsem zavolal Judy, která byla s Druidy z Wenatchee na Sedlové hoře, s úmyslem nahrát Monteho skandování. Bohužel prý s nimi nebyl, tak mě Judy dala pro ostatní nahlasito a já se pokusil tradici posílit skandováním svým.
19. pondělí Cesta ze Scotts Valley do San José a pak let do Portlandu v Oregonu Cesta ze Svatého Kříže do Svatého Chozé, a pak do Portlandu. Večer s Robem a Lois. Příprava na úterní šlapání Portlandem. Rob coby šéfkuchař.
	18. neděle U Evana, Laurel a Autumn Byl hezký východ slunce. Na snídani jsme se sešli se sestřenicí Emily, Bobbi, zatímco Evan a Laurel šli do kostela. Při objednávání jídla jsem dával přednost jedné paní. Říkal jsem jí, Objednejte si první. Já se nejprve musím vzpamatovat ze šoku z cen. Ona na to: Vítejte do Santa Cruz! Vy zřejmě nejste místní. Po společném setkání v restauračce s E+L+A jsme se s Bobbi rozloučili. Ta pokračovala dále na sever, objet své známé během jarních školních prázdnin. Pak jsme s E+L+A prošli v blízkém parku Wilder hned na pobřeží Tichého Oceánu. Bývalo by tam vzniklo další město velikosti svatý Kříž, ale rodina Wilder se dohodla se státem Kalifornií a věnovala mu všechnu půdu pod podmínkou, že se tam nic vyvíjet nebude. Udělali moc dobře. Prošli jsme historickou část, kde byla zachována jejich ranč a pak jsme udělali okruh podél svislých strží nad pobřežím. Byl hezký den. Cestou zpět jsme si všimli zajímavé spojitosti. Na ulici Laurel se nachází Emilyná pekárna. Odpoledne jsme se naobědvali u E+L z nákupů z Trader Joes. Někteří odpočívali, jiní pracovali či se relaxovali. Na večer si plánujeme udělat lososí hody.
17. sobota U Evana, Laurel a Autumn Díky rodinné fotce jsme se seznámili s dětmi a vnoučaty našich domácích, Johna a Donny. Na stromech u domu Evana a Laurel dozrávaly pomeranče. Autumn se hezky usmívala. Skoro celé odpoledne jsem byl s Evanem na konferenci o hromadné přepravě a její spojitosti s bydlením, které by bylo pro mladé lidi dostupné, v jeho městě a okresu. Toto je Evanova snaha přimět místní správu, aby bylo stavěno více domů, které by si mladí mohli dovolit. V Santa Cruz, jak jsme se koukali, jsou nejlevnější byty (jednopokojové) od 800.000 dolarů nahoru. To je hrůza.
	16. pátek U Evana, Laurel a Autumn Shledali jsme se v pořádku. Emily se vyplnilo její dychtění po doteku Autumn. Já jsem se vyskytoval opodál, abych jí nechtěně nenakazil svými na mě bohužel ještě útočícími bacily. Ani jsme se tedy nemohl podílet na přípravě společné večeře, na což jsem se těšil. Hezky jsme si promluvili a opětovali plno úsměvů. Včera Autumn oslavila své čtyřměsíční narozeniny. Jak rychle ta děcka rostou !
16. pátek Let z Portlandu do San Jose, CA Zaparkovali jsme auto na placeném parkovišti za hotelem Holliday Inn u letiště. Jejich autobusík nás doručil na letiště. Jedna z mnoha mašin nám vydala letenky. V odletové hale hrál jeden pán hezky na piano. Proplutí mohutnou bezpečnostní mašinerií proběhlo poměrně rychle a bez zádrhelů. Vznesli jsme se do mraků. Cestou ze sopek byla vidět jen špička jedné z nich. Zato jsme viděli střed San Franciska a tamní slavné mosty. V San José se mi líbily křivky odbavovací budovy i garáží. Měli tam i legrační mobil. Jízda do Scotts Valley byla pohodová. Na vrcholu pobřežního hřebene jsme se zastavili na oběd. Dal jsem si škeblovou polévku a mléko. V SV jsme vyhledali dům členů ATC klubu, ke kterému jsme se nedávno připojili. Donna a John nás ubytovali ve svém domě, kde již 39 let bydlí. I když jsme se předtím neznali, padli jsme si do noty a dobře si popovídali. Obdivovali jsme také jejich kočku tygra a jeho tělocvičnu. Pak jsme se jeli podívat za Evanem, Laurel a Autumn.
	15. čtvrtek Návštěva u Roba a Lois VAROVÁNÍ !!! Pro ty slabé u srdce či trpící chronickou neodolností sníst cokoli na pohled chutného doporučiji tuto kapitolu přeskočit (a nebo se nekoukat na fotky rozkliknuté ťuknutím na záhlaví nahoře). No a nyní. V pohodě jsme dorazili k přátelům akorát, když Rob byl oblečený coby záchodová služba včetně sanitárních rukavicí atd. Dopravní zácpa na komunikacích se kupodivu neuskutečnila a tak jsme mohli s předstihem započat "Happy Hour" (dát si něco k pití ve společnosti druhých). Pak se mi poštěstilo být přijmut do tvoření večeře se šéfkuchařem Robem - krevet v dýních. Chutnaly fantasticky. A pak i později si pochutnat na sýrovém koláči, který Rob předtím upekl. Mezitím jsme si pěkně popovídali, a ocenili, že se Rob úspěšně vykřesal z nehody na kole v lednu, kdy si zlomil klíční kost a pochroumal si řadu vnitřností. Dnes si vyrazil na svou první třecetikolmetrovou projížďku.
15. čtvrtek Cesta z Wenatchee na jih k Oregonu, pak do Portlandu Byl pohodový den. Dokonce ani na Kolumbii nebyly vlny. Koukali jsme se na výhledy k sopkám Rainier a Adams (Adams viz vpravo, z městem Selah). Poblíž kláštěra ortodoxních Řeků jsme se prošli lesem na procházku a pak obdivovali scenérii v kaňonu v Kaskádách, kterým se řeka Kolumbie prodírá na západ. Viděl jsem ta místa snad už tisíckrát, ale stále mě ohromují.
	14. středa Práce Doháněl jsem v práci, odeslal velkou objednávku, vybral za ní, dělal administrativu a připravoval se na další veletrh. 13. úterý Vítek marod Bacili dočasně vítězili. Mňoukí nevadily. Byla ráda, že se mohla po dlouhá období přitisknout k teplu.
12. pondělí Jiskrnné veslování Dok se třpytil krystalky námrazy. U dolní delty jsem v klidu snad deset minut sledoval, jak se hned vedle mě krmily tři srnky stonky křoví. Slunce bylo tak jasné, že jsem si musel udělat improvizovanou kukaň proti oslepení. V horní deltě jsem stopoval mývaly. Na vodě byl naprostý klid, slunce zářilo. Bylo mi báječně, přes nějaké bacily, které se o mě pokoušeli.
	11. neděle Procházka podél zavlažovacího kanálu u golfového hřiště Bylo nezvykle teplo. Pěkně jsme se prošli a popovídali si.
10. sobota Sjezdování s Em, Kazaiou a Oliverem na Missii Na Missii jsme se sešli s mladým párem, Kazaiou a Oliverem (kterým je 22 a 23 let). Jsou z Ellensburgu, hudebníci; přespolní členové Symfonie ve Wenatchee. Už vícekrát jsme je u nás ubytovali při koncertech a docela jsme se sblížili. Emily si poprvé v této sezoně zajezdila na sjezdovkách (nemá permanentku) a nyní jí bolí všechny jiné svaly, než používá na běžkaření. Povedlo se mi udělat docela poutavé video. Podívej se na šestnáctiminutové video (klikni sem a pusť si ho se zvukem a na plnou obrazovku). Byl nádherný den. P.S. Najdeš na kopci soptící sopku? (Ha ha.)
	10. sobota Veslování ke čtvrtým peřejím Ráno jsem připravil k odeslání zásilku do Nevady a pak s ní vyrazil na řeku. Byl klid a na nule, báječný den. Povedlo se mi vydrat se až ke čtvrtým peřejím. Pak jsem rychle spěšil na poštu a do vany s Mňoukí, než jsme s Em před polednem odjeli na půldenní sjezdování.
9. pátek Večeře v Pateros Zastavili jsme se v naší oblíbené pekárně za pět minut šest. Měli otevřeno dnes do sedmi! Tak jsme si dali škeblovou polévku s jejich chlebem a salátový sadnwich. A já velké pivo IPA z pivovaru v Oregonu. Emily pak řídila a já se snažil si všimnout možné vysoké zvěře, která se chystala vstoupit do vozovky. Mezitím jsem studoval návod k používání mé nové kamery. Asi ho budu studovat celý tento i další rok.
	9. pátek Srnky podél a přes státovku mezi Winthropem a Pateros Šeřilo se a nastal čas nejpravděpodobnějšího přesunu zvěře zezhora k vodě. A skutečně! Netrvalo dlouho a museli jsme prudce brzdit. Dále jsme radši jeli pomalu. Udělali jsme dobře. Takovýchto setkání jsme zažili ještě několik.
9. pátek Galerie v Twispu Em věděla o výstavě textilií. Tak jsme se stavěli kouknout. Měli tam i plno jiných poutavých výtvorů: maleb, keramiky, skla, bižuterie, aj. Zaujala mě výtvarkyně, která tvořila své obrazy z lidských vlasů a ochlupení - viz vpravo a v albumu.
	9. pátek Na nákupy do Winthropu Emily potřebovala nové boty na běžkaření. Její staré už se rozpadaly. Jeli jsme do 200 km vzdáleného Winthropu, kde mají typ bot a lyží, které Em chtěla. Obsluhující v obchodě byli velmi znalí potřeb běžkařů a ochotně jim umožnili zboží si i vyzkoušet na blízké dráze v přírodě. Po projetí dvou kilometrů se Em rozhodla si nové lyže i boty koupit. Zatímco jí montovali vázání, šla se projít po městečku a já v pekárně vedle pracoval. Cestou sem jsem přislíbil opravně, která volala, dodání náhradních dílů pro kluzáky. V pekárně jsem připravil dokumentaci a po návratu domů bude stačit jen za dodávku vybrat platbu a zboží odeslat zákazníkovi do Nevady. Byl jsem vděčný za to, že tou službou jsem pomohl jak zákazníkům, tak i vydělal tolik, že to pokrylo nákup lyžařského vybavení. Pomohlo, že Em poskytli třicetiprocentí slevu.
8. čtvrtek Veslování za mrholení Bylo pošmourno, sychravo. U doku jsem udělal dvě trochu jiné fotky a u haldy zachytil, jak se za ní páří z výrobny TreeTop. Tam ve velkém zahušťovali jablečnou šťávu. Z ptáků se dnes vyskytovali - potápka, orel, tryskáči, jen pár hus a nakonec tři kormoráni. Zpíval jsem si, počítal ve čtyřech různých jazycích pro procvičování, bylo mi báječně. Pak jsem se čmáněl s Mňoukí a pracoval, odeslal jednu zásilku. 7. středa Práce Doháněl jsem zameškané v práci, posílal další zásilky, atd.
	6. úterý Veslování V dolní deltě se na břehu milovali dva mývalové .. Ha, to je dobré cvičení pro pravopis, co? Vyrušil jsem je. Než jsem měl kameru nachystanou, byli pryč. Zato ale u soutoku řeky Wenatchee s Kolumbií se procházela po pláži rodinka srnek. Tentokrát se mi je povedlo zachytit a i jim něco povídat, podívej se na video! Pokračoval jsem k peřejím, horní deltou, dělal fotky orla s Měsícem, halekal u roury, otočil u haldy a za zpěvu a počítání zpět k doku.
5. pondělí Západ slunce a dojezd do Wenatchee Postupně se kaňon Kolumbie halil do tmy. V Biggs jsem ho opustil a vyjel na náhorní planinu u Goldendale. Tam jsem si připravil ze zásob zrníčka s granolou a smíchal je s jogurtem, ve velkém širokém kelímku, ze kterého jsem v pohodě mohl lžičkou baštit svou večeři po dalších dvacet kilometrů. V Toppenish u Indiánů jsem dočepoval benzín, dbal na rychlostní omezení a za dunění 99,7 FM z Yakimy jsem pak klouzal až do Vantage, kde signál zmizel a já přehodil na klasickou hudbu. Zanedlouho se objevila kouzelná světla přehrady Skalnatý ostrov. To jsem již dorážel do Wenatchee. Dva tisíce sedm set kilometrová cesta byla u konce.
	5. pondělí Průjezd průrvou řeky Kolumbie - vodopády Jeden z přírodních zázraků je kaňon Kolumbie, kde se řeka prodírá od východu k západu pohořím Kaskády. Kaňon je asi 130 km dlouhý a velmi dramatický, místy až 1200 m hluboký. Ze stran do něj spadá plno vodopádů, je lemovaný sopkami, čedičovými stěnami, atd. Pro příznivce ježdění na vodních prknech je oblast okolo Hood River druhým nejpopulárnějším místem pro tento sport po Havaji. Často tam fouká, od západu k východu. Koukni se na video.
5. pondělí Salem - myčka auta V půli odpoledne jsem se konečně odpoutal od Eugene a pokračoval na sever. V Salemu jsem potřeboval natankovat benzín. Při té příležitosti jsem se rozhodl i nechat umýt tisíci kilometry posypu silnic zabahněné auto. Byl to zážitek sedět v autě a být požíraný čistícími mechanismy a chemikáliemi. Podívej se na video v albumu.
	5. pondělí Eugene - Spencer Butte Tento kopec se tyčí půl výškového kilometru nad městem, do nadmořské výšky 630 metrů. Dá se vyjet autem na parkoviště pouhých 230 metrů pod vrcholem a pak v pohodě za hodinu stezkou vystoupat na vrchol. Z vrcholu je úchvatný 360° výhled na město a do širokého kraje. V době našich studií jsme sem pořádali výpravy. Například při pozvánkách na mejdan jsme přátelům rozeslali oznámení, že vlastní místo mejdanu bude oznámeno na vrcholu kopce. Tak se mejdanu zúčastnili nakonec jen ti zdatnější. Anebo jindy jsme na vrchol vylezli za tmy, připojit se tam k nadšencům, kteří teleskopy sledovali výskyt Kohoutkovy komety. Tentokrát v toto pondělí bylo absolutně fantastické počasí, s průzračným vzduchem, sice chladné, ale s žádným větrem. Ani se mi z vrcholu nechtělo. Dělal jsem plno fotek a nakonec se i ztratil. Při sestupu jsem vzal omylem strmou stezku na sever. Ještě, že jsem si ulámal pěkné hůlky. Dole jsem udělal dobrý skutek, věnoval jsem je vzhůru stoupající turistce, Nice. A pak když jsem dorazil na úplně jiné parkoviště, zas dobrý skutek udělala (na mé požádání) jiná turistka, Sára, se dvěma vlčáky. Zavezla mě asi dva kilometry zas zpět do kopce k mému autu. Tak jsem stopovat nemusel. Výstup na Spencer Butte vřele doporučuji každému návštěvníkovi Eugene.
5. pondělí Eugene - Skinner Butte Park Sem jsem se rád chodíval učit. Je odtamtud pěkná vyhlídka na město a okolní hřebeny, dokonce jsou vidět i zasněžené sopky. Olaf a Ellen si možná vzpomenou, když jsme tam u dubů dělali fotky. Také je odtamtud dobře vidět vyhaslá sopka hned na jih od města, Spencer Butte.
	5. pondělí Universita státu Oregon Tato univerzita (UO) mě přilákala z Evropy svým programem v dopravě, kde UO měla několik profesorů významných i po celých Státech. A když jsem uviděl na prezentacích, jakou přírodou je UO obklopena, bylo rozhodnuto. Univerzitní areál zabírá něco přes jeden čtvereční kilometr a nyní se tam vzdělává přes dvacet tisíc studentů. V době mých studií mimo Emily chodila na UO také její sestra Nancy. Během jednoho semestru jsme všichni tři bydleli společně a docela jsme se sblížili.
5. pondělí Domy v Eugene Před šestačtyřiceti lety jsem strávil dva roky v domech vyobrazených v albumu. V tom (na obrázku vpravo) jsem se poprvé setkal s Emilí. Pořádala setkání s americkými studenty, kteří strávili delší čas na studiích mimo USA. Věděli, jak se cítí člověk mimo domov, a tak přizvali i zahraniční studenty, kteří byli na studiích v Eugene. Já byl jeden z těch. Přišel jsem tam s mou tehdejší přítelkyní, Iránkou, a její přítelkyní Američankou. O dva roky později jsme s Emilí pořádali na zadní zahradě tohoto domu naší svatební recepci. Svatba samotná byla v metodistském protestantském kostele se zajímavou architekturou.
	4. neděle Z Ashlandu do Roseburgu Během dvou hodin trvajícího přesunu se rozzářila krásná duha. V Roseburgu jsem se přivítal s Nancy a Larrym, a jejich synem Erikem. Nancy slyšela, že poslední dobou vrtám i do vaření a nechala mě jí pomoci s přípravou večeře. Byla to nová dimenze, kterou jsem v našem vztahu předtím nezažil. Při společném vaření se povídá lépe. Připravili jsme mírně osmažené krájené cibule, stonky celeru a houbičky, přidali od minula Larrym vyuzené vepřové, dále rajčata a koriandr. Larry dříve také udělal hrachovou polívku s mnoha chutnými přísadami (recept je v albumu, a i na další jídlo z lilku). Nancy měla odminula hnědou rýži. Koukali jsme se na své fotky a videa a povídali. Druhý den šla Nancy učit (hluché děti) a Larry mi dal prohlídku jejich domu na kolečkách, velmi obdobnému tomu Karly. Už se s ním vypravili k oceánu a zamýšlejí delší cesty. Ve fotoalbumu je předposlední snímek fotka domu přes ulici, který na podzim vyhořel. Larry se domnívá, že šlo o nějakou roztržku v té rodině. Nikdo naštěstí v domu při požáru nebyl. A pár let předtím do základů vyhořel dům hned vedle domu L+N. Ani tam nikdo nezahynul.
4. neděle Lyžování na hoře Ashland Místní lyžaři byli letos ochuzení. Až na konci února napadlo dostatečně sněhu, aby lyžařské středisko mohlo být otevřené. Proto se na něj sneslo dnes tolik lyžařů, že po poledni museli u dálnice s lítostí auta pozdnějších lyžařů informovat o dlouhém čekání na vleky a nedostatku místa na parkování. Měl jsem štěstí, že jsem šel hned dopoledne. I tak jsem ve frontě na lístky strávil přes půl hodiny! A pak - tentokrát moje první výhoda, že stárnu - mi coby seniorovi přes sedmdesát - dali lístek zdarma! Čekání ve frontě jsem jim prominul a vděčně pak i přečkal mírná čekání u vleků. Podívej se na krátká videa ze sjezdů: Video sjezd od chaty k prvnímu vleku. Video sjezdovky Avon-Tempest-All's Well. Video sjezdovky Ariel. Byl bych strávil na kopci celý den, tak dobré byly podmínky. Ale hlavně jsem chtěl pobýt s Edem a Sheilou, než jsem pak navečer pokračoval dále do Roseburgu.
	3. sobota U Sheily a Eda Předal jsem dárek od Emily, textilový kalendář k použití i v 2018, kdy dny v týdnu odpovídají datumům, jako v 1990. Tato rodina ví, jak nacházet nové životy. Oba devadesátníci (Ed, 96 let, a Sheila, 91) stále žijí ve svém domě a starají se sami o sebe, chodí se školit v místní univerzitě, třikrát týdně cvičit v posilovně a ostatní dny na procházky v okolí. Sheila upekla její verzi musaky (chutnou). Oba lyžaři (až do pozdního věku), ocenili možnost shlédnout má videa. Nepozorovaně jsem se radoval, jak se neúmyslně natáčeli a bočili při sledování, jakoby sami ty svahy sjížděli. Pomohl jsem rád s několika domácími opravami a těšil se z možnosti být s nimi.
3. sobota Lyžování na sopce Shasta Zprvu jsem se málem otočil - vše bylo v husté mlze a viditelnost mizivá. Mraky ale postupně vysychaly a dokonce se začalo ukazovat sluníčko. Sníh byl čerstvý a plno ho. Dalo se jezdit v pohodě všude, i přes vyčnívající trsy keřů manzanit. Podívej se na krátká videa ze sjezdů: Video sjezd z Hřebene svišťů. Video sjezd z Douglasova kopce. Dvě hodiny užívání si na sněhu mým stehnům a kolenům bohatě postačily. Pokračoval jsem pak dále do Ashlandu.
	3. sobota Cestování z Rena do Ashlandu Původně jsem zamýšlel podívat se k jezeru Tahoe a zalyžovat si v některém z tamních středisek. Uzavřené silnice a nejistá vyhlídka mě odradily. Cesta na severozápad byla však otevřená a to rozhodlo. Zamířil jsem do lyžařského střediska na 4 km vysoké sopce Shasta. Z Rena tam mi to za stávajících podmínek trvalo čtyři a půl hodiny. Naposledy jsem na Shastě lyžoval před 45ti lety. Nerozpoznával jsem ho. Říkal jsem si - už na mě leze Alzheimer. Až později mi místní vysvětlili, že středisko přesunuli o pět kilometrů dále. Tak mám ještě naději. O lyžování tam píši o paragraf výše. Trasa mezi Shastou a Ashlandem je velmi malebná, nejprve náhorní planinou lemovanou plno menšími sopkami a pak kaňony vyhlodanými řekou Klamath. Zanedlouho se objevil vrchol hory Ashland a po přejetí průsmyku Siskiyou jsem vjel do cíle, do města Ashlandu, kde žijí rodiče Emily.
3. sobota Plán cesty z Rena do Ashlandu
	2. pátek Pokračování SSA2018, Jim a Jackie Payne - do stratosféry Po vyhrabání auta ze sněhu jsem se zas přemístil na veletrh, poslouchal přednášky, mluvil se zákazníky, zájemci a vystavovateli. Večer jsem spolu s plno ostatními nadšenci vyslechl přímo od hlavních aktérů o jejich nejnovějším zlomení světového rekordu v nastoupání do výšky v plachťáku (do 15.900 metrů nad mořem).
1. čtvrtek První den SSA2018, přednáška Luky o FES Přednášky se zúčastnilo plno zájemců o elektrický pohon kluzáků. Mezi nimi byli i mnozí mí zákazníci a kupci miniLAKů. Po přednášce jsem obešel výstavní síň a udělal z pochůzky video. (Klikni sem pro video, první část. Zde je druhá část videa.) Zbytek dne jsem strávil ve výstavní hale - hovořením s vystavovateli, zákazníky a zájemci. Bylo to jak návrat do rodné vsi - tolik lidí znalo mě a já je. Někteří si mě pamatovali dokonce až z doby začátku devadesátých let. Mezi nimi byl i JimD, se kterým jsem pořádal na východním pobřeží Ameriky slety Blaníků. S ním jsme šli i s Lukou a JimemS na večeři v příjemné restauraci Steakhouse.