Vítkovy noviny cerven 2013


30. neděle. Třemi auty se z Wenatchee celá naše společnost přepravila do čtyři hodiny vzdálené Olympie, na rodinný sraz, v domě sestry Eda, Mary Jane (MJ). Cestou se někteří stavěli i v domě rodičů Adama, kde Karla nyní bydlí a kam se později vracela z Olympie na kole (asi 80 km). MJ je učitelka hry na piano, a je velmi zručná v pletení a háčkování. V půli odpoledne jsme se rozloučili, oregonská skupina odjela na jih, Karla na sever. Em a já jsme zůstali na večer a noc u MJ a Judsona. Tak skončil náš červen. Jaký byl červen tvůj?	Rodinný sraz v OLYMPII: Zprava doleva, zadní řada: Judson, Sheila, Ed, Mary Jane, Evan, Emily, já, Karla, Antony. Vepředu: Larry a Nancy.
	29. sobota. Na večer se u nás stavěl i přítel Karly, Adam. Hráli jsme společenské hry a večeřeli venku na terase, sledovali jsme duhu.
29. sobota. Horko pokračovalo. Zrána jsem vyrazil na veslování a vydral jsem se až nad druhé peřeje. Myslel jsem, že snad i půjdu lítat, až se bouřky vybouří (podle předpovědi měly přestat k jedenácté ráno), ale ty pokračovaly. Během odpoledne to bylo jak v kině. Evan sledoval z terasy, jak blesky křižovaly oblohu a některé udeřily i do země na západ od domu. Nakonec byly bouřky i přímo nad hlavou. (V tento samý den, jak jsem se dozvěděl až v úterý, se stala tragedie asi 300 km severněji odtud, v Kanadě. Srazila se dvě letadla, čtyři lidi zahynuli, mezi nimi i kamarád plachtař Ruda Rozsypálek z Pembertonu, původně z Kunovic.)
	28. pátek. Den přesunu z Kalispellu zpět do Wenatchee. Zvolili jsme vyhlídkovou, severnější trasu, po státní silnici U.S. Hwy č. 2. Do Wena jsme dorazili za dvanáct hodin včetně zastávky na oběd v Libby (na obr.) a na večeři ve Wilbur. Začalo být pěkné horko.
27. čtvrtek. Pokračovali jsme, tentokrát nás všech jedenáct účastníků, ve šlapání a v obdivování nádherné přírody v parku. Uzřeli jsme také plno zvířat, pro které je park domovem. A i těch, pro které není. Na ty některé z nás zřízenci firmy, která je pronajímala, přivázali a lehkomyslně vypustili do divočiny. Více fotek a pár videjek. Potěšil mě Ivan zasláním fotek ze srazu naší třídy VŠD, který proběhl mezi 25. až 27. červnem v Žilině a Malé Fatře.
	26. středa. Zatímco se mí spolužáci z VŠD scházeli v horách ve Vrátné, já promokl v ledovcovém národním parku v Montáně. No, ne úplně. Podívej se.
25. úterý. Vyrazili jsme 750 km na východ do Montany na rodinný sraz poblíž jezera Plochých Hlav (foto vpravo) a hned vedle Ledovcového národního parku.
	24. pondělí. Odpoledne jsme s Edem a Sheilou objeli několik vinohradů na jih od Wenatchee.
24. pondělí. Na vodě jsem se honil se školkou kachňátek merganser, a vyvesloval třemi peřejemi až nad haciendu.
23. neděle. Karle bylo čtvrt století. Na mši unitářů jsem zavzpomínal. Téma bylo přijmout tolerantně svého bližšího, tedy i sama sebe.
	22. sobota. Povedl se mi další výborný přelet. Podmínky byly výzvou, zprvu jsem přes hodinu okukoval třešňové sady z těsné blízkosti. U Jezera Jameson jsem málem přistál do pole, ale pak se to krásně rozjelo. Jen škoda, že jsem musel přistát v šest, jít na oslavy slunovratu u Larryho a Penny, kde se sešlo asi pětadvacet známých.
21. pátek. V první letní den jsem si krásně zavesloval a přitom se osvěžoval zobáním plodů moruší. Tyto keře až stromy tu a tam divoce lemují břehy Kolumbie i Wenatchee, a dá se na ně dosáhnout ze skifu (a dávat přitom pozor, aby se člověk nepřevrhl). Plody moruší jsou podobné ostružinám, ale mají v sobě mnohem menší zrníčka a jsou sladší. Plul jsem k peřejím a haldě, zpíval jsem si a počítal. Cítil jsem se skvěle. Strávil jsem pak den prací v kanceláři, potom, co brzy ráno odjela rodina Nancy dál na jejich týdenní pobyt v rekreačním středisku v Montáně. Ed a Sheila zůstali u nás.
	20. čtvrtek. Zatímco v ČR bylo vedro, zde pomalu mrzlo. Akorát tak na věnování se zákazníkům, odesílání zásilek a nabídek. Odpoledne jsem spolu s Emilí uklízel v domě. Navečer k nám z Oregonu přijela výprava příbuzných. Rodiče Emily a její sestra Nancy, s rodinou.
19. středa. Přestože zpočátku jen pršelo, šel jsem veslovat. Pak vyloženě lilo a když jsem po hodině a půl dorazil zpět k doku, měl jsem ruce fialové. Bylo mi ale skvěle. Pár dalších fotek. Pracoval jsem na dvou větších objednávkách a hovořil. Emily šlapala s kamarádkou, má v plánu udělat tolik letos pochodů (minimum dvou hodinnových, a mimo města), kolik jí le let. Už jich našlapala ke třicítce. Večer jsme šli na další koncert, Volta Piano Trio, s klavíristkou Oksanou Ježokinovou, Jennifer Caine na housle a Sally Singer Tuttle na violončelo. Skvělé. Poslechni si ukázky (v "Media" a tam dole v "Sound clips".)
	18. úterý. Bylo pošmourno a to mi vyhovovalo. Spal jsem dlouho. Pak jsem celý den dělal na poslední fázi terasy, a před večeří jsem tento projekt prohlásil za ukončený. Pokud by tě bavilo koukat se na všech 122 fotek, můžeš si promítnout, jak jsem od 26. března přeměnil terasu. Večer jsme šli na klavírní koncert, Stephen Beus byl vynikající.
17. pondělí. Sice předpovídali možnost bouřek, ale předpověď na další čtyři dny byla mnohem horší. Tak jsem to zkusil. Stálo to za to. Měl jsem nádherný zážitek z létání nad horami, a po vyhodnocení letu postup na první místo v žebříčku naší oblasti, a na 56té místo v USA. Ale tady lítá destkrát míň plachtařů, co v Evropě, tak nic moc. Podívej se na úchvatné fotky.
	17. pondělí. Někdo už používal můj oblíbený skif, tak jsem dnes vesloval na jiném. Zde jsem "zakotvil" ve zátoce, když mi někdo zavolal. V deltě a na Wenatchee jsem si pochutnával na moruších. Vyvesloval jsem k peřejím a mostu. Bylo mi skvěle. Doma pak jsem se věnoval zákazníkům a když je odbavil, začal jsem řezat a umísťovat horní desky na zábradlí. Když jsem měl jednu připevněnou, nevydržel jsem to a vyrazil na plachtění.
16. neděle. Rosničkáři předpověděli bouřky, tak jsem nešel létat. Celý den jsem pracoval na horní terase. Emily šla šlapat s luterány na hřeben. K večeru jsem měl terasu téměř hotovou. Ještě stačí dát horní desky na zábradlí a projekt bude dokončen. Dnes byl nádherný den.
	15. sobota. Prodlužoval jsem nosníky horní terasy, aby mohla být podlaha rozšířená o další dvě prkna. Na poště bylo milé překvapení. Večeřeli jsme s Ranou a Lynnem u nich doma. Rana měla před třemi týdny kompletně odňatá kolena a vyměněna za umělá. Nyní chodila i bez berlí!
14. pátek. Dopoledne jsem pokračoval v renovaci terasy. Mezitím se počasí vyvinulo zas příznivě pro plachtění. Před polednem jsem vyrazil z domu a dvacet minut po dvanácté jsem odstartoval. Přistál jsem ve tři čtvrtě na devět večer. Uletěl jsem něco přes 640 km. Podívej se na fotky, i na videjko z létání v horách. Po naládování skore na OLC mě překvapilo a potěšilo, že jsem dnes postoupil na celkové třetí místo v oblasti.	Ještě ve třičtvrtě na osm byla termika. Všimni si stínu mraků vpravo. Uletěl jsem ještě dalších 100 km.
	13. čtvrtek. Vyhlásil jsem si oddechový den. Na veslování jsem nešel, i když jsem vstal jako obvykle brzy. Ani létat jsem nešel, i když byly předpověděny skvělé podmínky, ale s bouřkami. Místo toho jsem pracoval v kanceláři a od poloviny odpoledne jsem pokračoval na konečné fázi rekonstrukce terasy. Vyboural jsem vcelku horní zábradlí, abych obnažil nosníky podlahy, které jsem začal prodlužovat za účelem rozšíření terasy. Před devátou večer jsem skončil, s polovinu nosníků prodlouženou. Byl jsem pěkně unavený. Tak úplně oddychový den jsem tedy neměl.
12. středa. Ráno jsem pracoval a nepočítal, že budu létat. Byly předpovězeny místní přeháňky. Ale počasí se čím dál tím víc vyvíjelo plachtařsky, už od devíti ráno by to bývalo šlo. Jaká škoda! Já ještě musel odeslat zásilky a tak jsem odstartoval až před půl dvanáctou. Nicméně, počasí vydrželo a já se vznášel přes osm hodin, a uplachtil přes šest set kilometrů, včetně až na pár km klasický FAI 500 km trojúhelník. Cestou jsem viděl úchvatné pohledy. Mezitím Emily šlapala se dvěma ženami u lyžařského střediska.
	11. úterý. Neodolal jsem a šel jsem létat, přestože bylo velmi větrno a přistání by proběhlo za velkých poryvů. Honil jsem se za vlnou, párkrát se vyskytovala, ale byla rozervaná od stoupáků. I tak jsem měl prima let, a co nejdůležitější, přistání při bočním větru 24G28 uzlů bylo na jedničku. Večer jsme si šli poslechnout přednášku profesora geologie ze Seattlu o historickém kontextu Noovy archy. Zakončili jsme návštěvou v McGlinns. Napěchovaný den, včetně odeslání důležité zásilky.
11. úterý. Veslování bylo prima. Tentokrát jsem vyrazil před východem slunce, osma byla také a jeden veslař. Dopoledne jsem pracoval v kanceláři, bylo celkem rušno. Pak zvažoval jít lítat.
	10. pondělí. Celé dopoledne jsem pracoval a když byl hotov, a chtěl jít lítat, nebyl žádný vlekař. Z rozmrzelosti mě povytáhl Ivan svým líčením, jak hupsnul ve Švédsku do jezera a jak krásně si dnes užíval života.
9. neděle. Zas jsem se dostal do vzduchu. Bylo to prima. Udělal jsem pár záběrů hor a pak několik na řeku Kolumbii a město Wenatchee. Klikni na obrázek pro velikou zvětšeninu. Nalevo řeky je východní Wenatchee, letiště je uprostřed nahoře. Ve vzduchu byl i kamarád Kris Kaspr ve svém Vivatu. Po přistání jsem ho pozval domů na večeři a povídali jsme dlouho o společných zájmech a o našich domovinách. Kris je z Krakova a odešel z Polska zhruba ve stejnou dobu, co já z ČR.
	9. neděle. Při veslování jsem zahlédl zajímavý útvar - jeden kořen stromu, vyčnívající nad vodu, jakoby v ruce držel vrostlý balvan. Dnes jsem si poprvé začal pochutnávat na plodech moruší, které vypadají jako ostružiny, ale jsou bez dřevnatých semínek a ještě sladší. Moruše rostou podél břehu a na jejich přečnívající větve dosáhnu ze skifu.
8. sobota. V přípravě na Kruhovou večeři unitářů, která se tentokrát konala u nás (a kdy Emily předvedla zrenovovanou terasu), jsem doma gruntoval a pak se ještě pustil do výměny několika stropních panelů nad terasou a do jejich natírání. Od šesti do devíti večer se pak sešlo asi patnáct lidí na příjemné povídání, hodování a pití.
	7. pátek. Na doku ráno byl houf veslařů, pět skifů. Vyvesloval jsem proti silnému proudu až vodnímu mostu přes Wena. Po Kolumbii pak s LT. V práci jsem zodpověděl několik dotazů, přesměroval pracovní telefon na mobil a před polednem vyrazil s přáteli šlapači do kopců na západ od města. Večer jsme vyslechli jednoho z nás (Drew) proslovit na maturitních oslavách střední školy. Potěšil mě pak hovor s Milanem. Na Berounce byla povodeň, v pondělí nejvyšší stav, 2 metry pod úroveň té velikánské v roce 2002. I v domě zatékalo. Hmm. Nešel mu ani internet a ochranáři nerozeslali oznámení o zájezdu do Brd poštou. Chudák zájezd zmeškal. Bylo mi to líto.
6. čtvrtek. Ráno jsem pracoval. Přišla příznivá zpráva a oddychl jsem si. Na plachtění to moc nevypadalo, stabilní ovzduší a žádné mraky. Stejně jsem vyrazil a po dvou hodinách přízemního přežívání se mi povedlo přeskočit kaňon Kolumbie k lyžařskému středisku, a do hor. Tentokrát i bez značkování mraky se mi povedlo obkroužit místní Matterhorn, štít Stuart. Na některých fotkách jsou vidět šlápoty od horolezců.
	5. středa. Ráno jsem šel veslovat, pak dopoledne pracoval, odeslal zásilky, odpoledne až do sedmi létal a pak šel na koncert. Je možné žít plněji? Ano, mám nápady jak.
4. úterý. První skutečný plachtařský den sezony. Tedy pokud nepočítám - a za které jsem vděčný - dva lety s Ivanem v květnu v jeho zamilované Stemme z Kroměříže do Senice a zpět. Pro ty, kteří se podivují nad mou garderobou (vypadám možná jako nějaký válečník??): Chráním si pokožku před zhoubnými účinky ultrafialového záření, jehož intenzita přibývá s výškou. Dnes jsem se pohyboval mezi dva až tři tisíce metry nad mořem. Uletěl jsem skoro 450 km a vznášel se přes šest hodin.
	3. pondělí. Místo veslování jsem se protáhl rozebíráním a promazáváním svého kluzáku, pak dokončením zábradlí dolní terasy, ta je teď hotová. Na poště bylo překvapení. Jel jsem na Fedex a znovu na letiště, překontroloval kluzák a byl uspokojen.
2. neděle. Cestou domů jsme si s Emilí vyšlápli na hřeben Teanaway poblíž průsmyku Blewett.
	1. sobota. Večer jsme se zúčastnili oslav šedesátin kamarádky Sandy v Seattlu.
1. sobota. Evan závodil v Olympii v tříetapovém závodě. Ráno měli sprint a navečer časovku okolo vládních budov přímo ve středu města. Měl smůlu, pro mechanickou závadu musel z druhé etapy odstoupit.