Vítkovy noviny červen 2014

JAKÝ BYL ČERVEN TVŮJ? Přeji ti hezký červenec!
30. Plachtění. Byl jsem nažhavený na další dálkový přelet. I veslování jsem dnes přeskočil, abych si ušetřil energii. Letěl jsem ke kanadským hranicím, pak zamýšlel pokračovat na východ, ale to jsem si rozmyslel. Udělal jsem dobře. Byla to velká výzva doletět zpět na mé mateřské letiště ve Wenatchee bez přistání do pole. Většina 400+ km přeletu byla v čisté termice. Tady je záznam z letu. A zde je 12 fotek. A tady jsou všechny moje letošní přelety. 29. Práce. Venku to foukalo. Věnoval jsem se domácím pracem, zatímco Em vyrazila se dvěma ženami na šlapání podél Rampouchové řeky.	Kamarád z aeroklubu, Dan, mě vyvlekl. Tady připíná vlečné lano.
	28. Kruhová večeře. V domě Chris se sešlo asi třicet unitářů na uvolněné povídání, popíjení a krmení se jídly, která s sebou přítomní přinesli. Jedna babička přivedla i způsobně se chovající vnoučata. (8 fotek)
28. Letiště. Mluvil jsem s Laviniu o závěsném a para létání. Když se objevil Greg, vlekař, pomohl jsem L se startem v klubovém větroni (viz foto). Sám jsem plachtit nešel.
28. Veslování. Než jsem odrazil, opravil jsem několika vrstvami leukoplasti podezřelá místa na skifu, kterými nejspíš do něj tekla voda. Pak jsem fotil skutečné veslaře, jak se připravovali ve čtyřce s kormidelníkem, a dokonce i na motorovém člunu s doprovodem trenérky! Já si pak ležérně vyrazil na svou obvyklou trasu. Koloucha jsem už neuviděl, ale zato v houští zmerčil na moruše se drápajícího kamaráda JoeM. Ten tam přijel na kole (proto helma) a byl tak velkorysý, že mi věnoval jednu krabičku z moruší, které nasbíral. Krabičku při trhání držel v zubech, všimni si. Pak, odlehčený, protože do skifu neteklo, jsem vyrazil proti peřejím a postupně jsem se dostal - přes velmi silný protiproud - až ke čtvrtým. Bylo nádherné ráno, lákající na plachtění. Ale mráčky byly jen svůdné, říkal jsem si. (12 fotek, 1 videjko)
	27. Maliny. Zatímco jsem pracoval v kanceláři, Emily šla natrhat u známých maliny, které pak zavařovala na džem. Připravuje dárky pro nadcházející svatbu příchozím. Každý dostane malou skleničku. Počasí. Měly být bouřky, ale asi byly někde jinde. Zde bylo pěkně. Film. Večer jsme si pustili film Kapitán Phillips, natočený podle skutečných událostí. Somálští piráti zaútočili na kontejnerovou loď a unesli kapitána jako rukojmí. V hlavní roli byl Tom Hanks. Trochu jiný žánr, než obvykle sledujeme. Dalo se na to koukat.
26. Veslování. Začal jsem v šest, na vodě už byli jiní vodáci - čtyřka s kormidelníkem, dvojka a i jeden skif. Ti mě brzy zmizli z dohledu. Na doku jsem uviděl skupinku housátek merganzer, když jsem přinášel vesla. Maminka je s vyčítavým kvákáním odvedla do bezpečí. Výše proti proudu, ve stejném pelíšku jako převčírem, odpočíval koloušek. Ani na mé vyzývání nehodlal vstávat. O kus dál jsem si všiml, že někdo vsadil kládu do písku nastojato, coby přírodní plastiku. Dobře se tam hodila, s pozadí obrovským kmenem také zajímavých tvarů. U soutoku Kolumbie s Wenatchee byl jeden rozeklaný strom, jehož vyschlé větve zasahovaly pod vodu, a jak se do nich voda opírala, ohýbaly se a zas pružně švihaly zpět, vydávajíc přitom klapavý zvuk - umělecké dílo přírody - mobil. Vzal jsem to pak zas proti proudu peřejí, dostal se nad druhé. Tam se mi zdálo, že je skif nějak těžký (převčírem jsem z něj po veslování vylil plno vody, teče do něj.) Usmyslil jsem si, že přistanu u břehu v zátoce, kde byl jen malý proud, a skif vyleji, a řekl jsem si, pak se mi snad povede dostat se i nad ty třetí peřeje. Jak jsem přistával u břehu, nešikovně jsem stočil pravé veslo, až za sebe a pojednou jsem se začal nebezpečně naklánět a vypadalo to na udělání se. Skutečně náklon pokračoval, a já jsem se dobrovolně vyklopil do vody- preventivně - protože jsem rozhodně nechtěl, aby se namočily kamera i mobil (ten jsem měl volně zastrčený v sundané botě). A tak skif zůstal normálně plovoucí, nic důležitého se nenamočilo. Tedy - až na mě. A jak už jsem byl mokrý skrz naskrz, po vytažení skifu na břeh jsem se vysvlíkl a poprvé letos se volně zas v řece vykoupal. Voda z tajících ledovců v horách byla velmi osvěživá. Odlehčení skifu pomohlo, vyvesloval jsem zas o kus výše, ale proklouzávaly mi rukojeti zmočených madel vesel. Je zajímavé, jak takový detajl má velký vliv na možnosti manévrovat. Když jsem byl u bezpečného zákrutu, raději jsem se zas nechal spláchnout a vysokými vlnami proplul správnou spádnicí. Odměnou mi byly u orlovců rostoucí moruše. (10 fotek a 5 videjek)
	25. Šlapání. Tolik výběrů! Co dnes? Pomáhat zákazníkům. Ano. Jít plachtit (byly skvělé podmínky). Ne. Veslovat. Nefoukalo. Ne. Být společností Emily, jejíž ženská šlapací parta byla paralyzována poraněním jejich vůdkyně Thei (zlomila si kost v zápěstí). Ano. Tak, jak jsem pomohl všem zákazníkům, kteří o pomoc požádali, jsme s Emilí vyrazili do 1200 m.n.m. výšky, pohodlně po asfaltce 19 km od našeho domu, kde začínala stezka k Ďáblovému kopýtku (pískovcový skalní útvar), většinou lesem. Bylo tam krásně pohodově, 19°C, zatímco dole v údolí 28°C. Obdivovali jsme horské květiny, jichž Emily pojmenovala a napočítala 33 druhů. (20 fotek)
24. Veslování. Celou noc pršelo a ráno ještě mžilo, když jsem začínal na vodě. Pak se mraky začly rozpouštět a odměnou mi bylo pozdravení se s kolouškem. Zprvu jsem si ho nevšiml, vypadal jak nějaké roští za čtyřmi husami na pláži. Ždibal lístky z křoví, pak se stočil do klubíčka a odpočíval. Zanedlouho se na něj přišla kouknout pozorná máma. Voda na Wenatchee byla vzdutá a tak jsem vyrazil, posilněn mezitím výbornými morušemi z keře u železničního mostu, proti peřejím. Povedlo se mi dostat se až do půli třetích, kde mě síly opustily a nechal jsem se spláchnout zpět do Kolumbie. Na vodě bylo báječně. Na poště mě čekalo milé překvapení od Josefa. Také významný šek od zákazníka z Floridy. Měl jsem radost. (5 fotek a 1 videjko).
	23. Narozeniny Karly. Na dálku jsme jí popřáli. Slyšeli jsme od ní, že nejnověji museli stěhovat celý tábor i se všemi stany, boudami a 240 psi na studenější část ledovce. Tam, kde doposud byli, začal pod nimi tát. Práce. Strávil jsem celý den prací, jednak v kanceláři, odpoledne pak stavbou ohrádky pro kompost, kterou si přála Emily.
22. Plachtění. Vynechal jsem veslování, abych si ušetřil energii na možný dlouhý přelet. A byl !! Můj druhý nejlepší, zas přes 700 km, a FAI 500 km trojúhelník. Délka letu byla 9 hodin 25 minut. Postoupil jsem na deváté místo v USA (z devíti set soutěžících), a 275té v celém světě (z 12.182 závodníků). Takže v USA jsem nyní ve vrchních 1%, a celosvětově mezi 2,2%. No, to se mi v životě nestalo. Ale abych se zas tak nevychvaloval. Jsem šnek. Ty předešlé skóre jsou hlavně za uletěnou vzdálenost. Když se hodnotí rychlost, tak jsou výsledky hodně odlišné. Na rychlost jsem mezi 11% nejrychlejšími, jak celosvětově, tak v USA. Takže - je příležitost ke zlepšení! Konec keců o statistikách. Dnešní let byl nádherný, tolik úchvatných scenérií. Vzal jsem to na sever do Kanady, pak na východ nad indiánskou rezervací, a zpět domů. Podívej se na (22 fotek) a na záznam letu.
	21. Tině je 70. Naši známí z unitářů, sportu i odjinud, Elliot a Tina, nás pozvali na oslavy narozenin Tiny k nim do domu, spolu s ostatními snad padesáti dalšími. Zúčastnili se i jejich děti Jenny a Graham. Vystupoval jsem coby neformální dvorní fotograf. Zde jsou záběry. (39 fotek)
21. Setkání s Maxine. V domě dcery Maxine, Lindy a zetě Guy jsme se setkali zas po letech s Maxine, mou opatrovnicích z dob, kdy jsem poprvé přišel do Ameriky a začal studovat na univerzitě v Eugene. Nyní je jí 87 let. Popovídali jsme si o jejích čtyřech dětech, Myronovi, Lindě, Rhondě a Jimovi a jejich rodinách. Bylo to moc milé setkání. Maxine byla za svůj život matkou - opatrovnicí přes stovce výměnných studentů ze zahraničí. Já byl první... (17 fotek).
	21. Penzion v Olympii. S rodinou Nancy jsme přenocovali v tomto domě, postaveném v roce 1902. (4 fotky)
20. Návštěva u Mary Jane a Judsona, oslavy narozenin Sheily, MJ a Emily, setkání s rodinou Nancy. (17 fotek)
	19. Návštěva u Boba, a pak u Mary Jane a Judsona. Vzali jsme Eda a Sheilu na okružní jízdu navštívit Edova bratrance Boba (95 let), na ostrově Whitby. U něj jsme se setkali i s jehou dcerou Barbarou. Poté jsme přejeli trajektem do města Port Townsend, kde se ve městě na trávnících popásaly srny, a jeli dál na jih podél západního břehu zálivu Puget do města Olympie. Tam bydlí Edova sestra, Mary Jane, s manželem Judsonem. Povečeřeli jsme ve skvělé rybí restauraci v přístavu. Em a já jsme se utábořili na matraci pod jedním pianem (MJ je učitelka hudby, a stále ještě vyučuje.. je jí 80 let). (38 fotek, 2 videjka)
18. Návštěva u Mary Lou. Po obědě jsme vyrazili autem do severně od Seattlu vzdálené osady Warm Beach, k Mary Lou, sestře máti Emily, která tam již léta žije. U ní jsme se sešli s rodiči Emily, Edem a Sheilou, kteří tam již byli druhý den návštěvě. (20 fotek, 1 video)
	18. Veslování. Měsíc mě provázel, já mu nabízel moruše. Chtěl jsem si s ním povídat, ale nešlo to. Vysoká voda, k peřejím a orlovcům. Až na techniku báječný den. Odpoledne jsme s Emilí vyrazili za příbuznými poblíž Seattlu.
17. Práce. Tlaková níže se točila nad námi, od Nevady po Albertu, a vtahovala do sebe stále více mraků. Na plachtění to nebylo. Místo toho jsem strávil plodný den v práci a bylo mi hezky. 16. Veslování. Na vodě mě obkružoval bobr a maminka merganzer kachna zaučovala svá kachňátka ve sprintech po vodě, snad v přípravě na pozdější vzlety, jak malí traskáči. Zas mě ohromilo, jakou ta prťata měla výdrž. Soutěžili jsme snad víc jak pět minut, já zabíral plnou silou za vesla, ale oni byli ještě rychlejší. Dnes byl nádherný den. (5 fotek, 2 videjka)	Bobr
	15. Den otců. Karla a Evan mi popřáli ke dni otců, telefonem i touto koláží ze svých grimas (uhodni, kdo koláž vytvořil). Mimochodem, Karla přidala tento den novou reportáž ze svého života v táboře na ledovci na Aljašce, klikni sem.
	15. Koncert sborů v luteránském kostele. Strávil jsem celou neděli na letišti studiem příruček a dokumentů k našemu klubovému kluzáku, ve snaze najít cestu uschopnit jeho využití i pro otylejší zájemce o svezení či instruktáž. Pak jsem si šel vychutnat sborový zpěv v závěrečném koncertě sezony v kostele, kam chodí i naši přátelé šlapači Monte a Judy - oba zpívají a Judy doprovází pravidelně na varhany (je to pro ní i příznivá výdělečná činnost). Tady jsou všechny předvedené kusy k poslechnutí: (3 fotky, 15 videjek)
14. Šlapání k vraku bombardéru. S naší nejbližší partou šlapačů jsme vyrazili z parkoviště lyžařského střediska po údržbové cestě směrem k vrcholu hřebenu, do kterého na podzim roku 1944 v mlze narazil bombardér Liberátor B-24, jehož posádka šesti zahynula. Těsně před hlavním vrakovištěm spatřil Lynn jeleního koloucha a matka laň poplašeně odváděla naší pozornost pryč (videjko). Tak jsme je respektovali, tudíž jsme shlédli jen malou část zbytku letadla. Večer jsme strávili v domě Cathy a Drewa, na terase popíjeli rozličná piva, dali si pizzu a pak si osladili paletu rebarborovým koláčem s vanilkovou zmrzlinou. Bylo to příjemné rozloučení, než se všichni na léto rozprchneme. (47 fotek, 1 videjko)
	14. Veslování. Šel jsem na vodu pozdě, začal až v osm ráno. Dost foukalo. Zvířectvo bylo zalezlé. Zato rybáři a vodáci se vyrojili. Sluníčko svítilo. Pod mostem pro pěší na řece Wena jsem měl hovor. Dělal jsem fotky okraje pláže, která mi připomínala ledovec, svým okrajem, který se bortil do vln jak bloky ledu. Snažil jsem se to nafilmovat, ale tolik trpělivosti jsem neměl. TomF GlenF George a Chuck se vyrojili a začli sbírat golfové míčky z pláže a jiné trofeje a odpadky. Tom mi ukázal na ostrově na javoru přibitou ceduli, která není odnikud vidět, jen ze středu ostrova: Vzpomínku od rodičů a blízkých na Jill, šestatřicetiletou ženu, kterou při jízdě na kole zabil nějaký motorista. Ceduli dala rodina na neobydlený ostrov prý proto, že byl jedním z jejích nejoblíbenějších míst. Později jsem se setkal s kajakářem, vezl peřejemi svého čtyřletého kluka. A u doku Glen vysvětloval rodince o tom, jaké je to pádlovat, když jsi od pasu dolů paralyzovaný. (9 fotek a 3 videa)
13. Práce. Venku celý den pršelo, bylo dušičkové počasí. Ani jsem celý den nevytáhl paty z domu. Pracoval jsem až do šesti. Pak jsme si po večeři s Emilí pustili anglický film Holky z kalendáře (její výběr, film z 2003, s v hlavní roli Helen Mirren).
	12. Symfonie. Vypomáhali jsme s Emilí na přípravě a během večírku místní Symfonie. Mě požádali organizátoři, zda bych neudělal fotky. Večírek byl tentokrát zaměřen na poděkování sponsorům a oznámení nové sezony, a k radosti všech toho, že se velmi oblíbený dirigent Nikolas Caoile zas vrací k vedení orchestru. Jeho působení po poslední tři roky orchestr nevídaně pozdvihl, a stal se velmi populárním. Zde se můžeš podívat na průběh večírku (pozor - neusni při tom .. je to 99 fotek a 7 videjí). Ta videa jsou až na konci.
12. Veslování. Byla nízká voda. Vzal jsem to deltou. Tam se na mě usmála kachna se čtyřmi rozkošnými kachňátky. Od soutoku mi dalo hodně úsilí dostat se proti proudu Wena, dobrých dvacet minut. Odměna: moruše.. nacpal jsem se jimi.. uhmmmm slaďoučké.. Pak od vodního mostu zpět k soutoku po proudu za pouhé dvě minuty.. tak silný byl proud. Ušla mi krásná kompozice - volavka u kosatců. Poblíž mostu jsem uviděl kmínek. Zdál se mi smyslný. O kus dále mě překvapil cyklista, který sešel křovinami až k okraji srázu a pozdravil mě. No tohle se mi stalo při veslování vůbec poprvé, aby se za mnou někdo takto přišel podívat. Jel nahoře přes most a když uviděl veslaře, sjel pak ke břehu a prodral se roštím, aby mě zastihl. Myslel, že jsem byl jeho i můj kamarád LT. Tak nic. Za mnou speciálně nepřišel. Jmenoval se Phil. (4 fotky)
11. Plachtění. Nechce se mi tomu věřit. Dnes jsem se umístil první v USA a třetí na světě. Tady je trasa. A zde jsou fotky. Holky, nečervenejte se!
	10. Veslování. Vodáci z osmy již odnášeli zpět svůj skif, když jsem v sedm ráno začal veslovat. Vzal jsem to malebnými zákoutími delty a na vzdutou řeku Wenatchee. Tam se mi podařilo prodrat se peřejemi pod silničním mostem až nad vodní most. Cestou jsem se cpal sladkými zralými morušemi z nad vodu přečnívajících větví. U hnízda orlovců jsem sledoval napínavé a úspěšné manévry, kdy se orlovci povedlo chytit velkou rybu a tu pak odnesl družce sedící v hnízdě. Výše na řece na mě pokukovala nějaká potvora, snad Loch Nesska. Počasí bylo větrné, ráno lentikuláry, odpoledne smíchané s kumuly. Snad se v Ephratě odhodlají k odletu na závody. Zde má foukat odpoledne až 60 km/h, tak jsem si plachtění pro dnešek odřekl. Místo toho jsem se zavrtal v práci. (4 rozmazané fotky)
9. Cestování. Posnídali jsme s Lois, která připravila "německé lívance" (ve více fotkách je recept), rozloučili se, popřáli jejímu synovi Ianovi úspěch při pohovoru pro získání zaměstnání na příští rok, nakoupili zásoby v obchodě Trader Joe´s a vrátili se po pěti hodinách jízdy autem zpět do Wenatchee. V Ephratě začaly oblastní plachtařské závody, ale dnes počasí zvrtlo plány, a nelétalo se. Večer v hangáru jsem předělával systém propojení baterie ve svém kluzáku. Snad mi už příště záznamy letů nebude sabotovat. (4 fotky).
Jean, Dennis a Laurel	8. Lyžování. Dopoledne jsme s Emilí lyžovali na sjezdovkách nad chatou a pak si v ní dali oběd s výhledem na sopku. Prohlíželi jsme si album o události před čtyřiceti lety - naší svatbě - které jsme tehdy vytvořili. Odpoledne jsme navštívili přátele Roba a Lois v Portlandu, u kterých jsme později přespali. Na večeři jsme se setkali s rodiči Laurel, snoubenky našeho syna - Jean a Dennisem. Setkání i večeře proběhly v příjemném duchu. Hned zpočátku jsme si byli s J+D vzájemně sympatičtí, měli jsme si o čem povídat a po dvou hodinách jsme se srdečně rozloučili. Bylo znát, že Evanovi a Laurel fandí. Tak se setkání prima vyvedlo. (18 fotek a 1 video)
7. Sopka Hood a horská chata Timberline. Přejeli jsme s Em do pět a půl hodiny autem vzdáleného lyžařského střediska na sopce Hood v Oregonu. Lyžuje se tam celý rok. Na obrázku napravo je vidět vlek a pláně, kde se sjezduje (lépe, když si obrázek zvětšíš kliknutím na něj). Ubytovali jsme se v nádherné chatě Timberline, která byla postavená během hospodářské krize v třicátých létech minulého století v rámci snah vlády dát lidem práci. Vše je v chatě ručně vyvořené, nejen stavební materiál, ale také i plno uměleckých děl - mozaiky, nábytek, kovářské práce, ap. Povečeřeli jsme před krbem s vyhlídkou na jedné straně na sopku, na druhé do kraje na jih a východ daleko do lesů a plání Oregonu. Dopřáli jsme si tento luxus na oslavení našeho výročí čtyřiceti let od naší svatby, následující den. (21 fotek) Více o chatě Timberline, vybudované v nadm. výšce 6000 stop.	Lyžařské středisko na sopce Hood v Oregonu
	7. Naše dcera Karla nám zatelefonovala z Aljašky. Měla první den volna v Scagway, kde se po týdnu mohla osprchovat a připojit se na internet, a kde jí mobil zas chytil signál. Byla nadšená z prvního týdne její nové práce coby hosteska v táboře na ledovci, kde vozí turisty z výletních lodí psími spřeženími na saních. Zde je spojka na Karliny noviny, kde napsala tři další přípěvky a dala plno fascinujících fotek. Veslování. Vodáci z osmy přinášeli svůj skif, když jsem ráno odrážel od doku. V deltě jsem uviděl vydru a srnu, snažil se je fotit, ale byli rychlejší ve svých únicích. Asi se nechtěli nechat fotit či filmovat. Tak mám z veslování jen jedinou fotku. Pro prudký proud na Wena jsem se dostal jen k silničnímu mostu, pak na Kolumbii k haldě. Byl jsem obezřetný na svá záda, stále mě pobolívala a s významnou cestou před sebou jsem se nechtěl stát kriplem. Na řece bylo krásně.
Plachtění. 6. Můj včerejší let byl uznaný. Umístil jsem se v ten den jako pátý nejlepší v USA. Dnes byl opět krásný den, odstartoval jsem v jedenáct dopoledne a přistál v sedm večer. Udělal jsem veliký trojúhelník a fotil jezera. Zas jsem se potýkal s problémem se zapisovačem. Ale měl jsem radost z krásného letu. (11 fotek)	Mraky lentikuláry jak vzdušná pírka...
Pohled na údolí Mazama, s letištěm Ztracená řeka v pozadí. Zde v zimě jezdíváme na běžkách.	5. Po veslování jsem vyrazil na letiště. Zprvu se zdálo, že bude jen čistá termika, ale jako na zavolanou se začly nad horami tvořit kumuly a tak jsem do nich zamířil. Létal jsem pak až do osmi večera. Povedl se nečekaně dobrý přelet, i když jsem odstartoval až po dvanácté, kvůli letištní údržbě na startovní dráze. Zde je trasa mého letu a tady (8 fotek).
5. Veslování. Podél řeky již dozrávají moruše, mňam! (3 fotky)
	4. Strávil jsem celý den pracemi v kanceláři a doma. Venku bylo sice slunečno a ke třiceti stupňům, ale na dálkové plachtění počasí vhodné nebylo. Večer jsme si pustili film Hudba mého srdce (s Meryl Streep, 1999) o učitelce bojující se školním odborem v NY, aby jí umožnili založit hudební program. Pak jsme se dozvěděli zprávu o zemětřesení na Aljašce a obávali se o Karlu. 3. Veslování. Na řece bylo skvěle. Orlovci, volavky, husy, kachny. Snažil jsem se nafilmovat kolouška, rychleji se schoval, než já připravil kameru. Povídal jsem a zpíval. Udělal jsem jedinou fotku, orlovců. Všimni si, jak sedící orlovec musí poskládat svá dlouhá křídla!
Karla odletěla na tři měsíce na Aljašku	2. Ráno již měla Karla dobaleno. Ještě jsem pomohl se zabalením krabic do plastové folie (ukázalo se, planá práce ... bezpečáci na letišti zas vše rozřezali) a pod dozorem Karly jsem převezl domeček na kolech (kterému Karla říká, "Betty") na místní letiště. Tam jsem ho zaparkoval hned vedle plachtařského hangáru, zamíchal mezi vlečné vozy pro kluzáky (jak nejlépe se tři metry vysoko vyčnívající dům na kolech dá schovat před dotěrnou správou letiště). Karla musela zaplatit 125 dolarů za svá zavazadla (jó, to byly časy, když kufry šly zdarma, ha!). Karla se s námi rozloučila a o jedenácté ráno se vznesla. Během odpoledne a večera nám poslala textové zprávy. První, že dorazila do hlavního města Aljašky Juneau. Druhou, před osmou večer, že usedla k thajské večeři v městečku Skagway. Tam je základna společnosti, pro kterou Karla hodlá tři měsíce pracovat, bydlet ve stanu na ledovci a zabavovat turisty z obrovských výletních parníků, kteří se chtějí svézt na saních za psím spřežením a pak se pomazlit se štěňaty. Karla má ty turisty s nimi fotit a pak, jak odjedou, jít poklízet výkaly po 240 psech a dávat je do pytlů pro odvoz z ledovce helikopterou na pole ve Skagway na hnojení tamních polí. To je jedna ze složek její rozmanité pracovní náplně. Koukni se sem příště pro další vzrušující podrobnosti. Anebo sleduj Karliny dobrodružné počiny v jejím žurnálu, Karly and Magpie. (11 fotek, 1 video)
Během dne přijela do Wenatchee ve svém domečku na kolech naše dcera Karla. Věnovala pro nadcházející aukci unitářů svou velkou matraci a nábytek, nakoupila s pomocí od Emily neoprénové holínky a jiné oblečení, setkala se během pikniku u Kolumbie s kamarádkou Nicole, požárnicí, a večer balila pro svou nadcházející zítřejší cestu na Aljašku. (11 fotek)
	Unitáři. Hlavní obsah mše byl květinový obřad, který se rozšířil po světě unitářů díky Čechovi, dr. Norbertovi Čapkovi. (3 fotky a 1 video)
1. Veslování. Na vodě se to hemžilo ptactvem. Největší překvapení mě čekalo u peřejí. Prudkým proudem plavalo něco velkého. Nejprve jsem si myslel, že je to kus klády či pařez. Dobře, že jsem do toho nevrazil. Ale jak se to ke mě přibližovalo, v úžasu jsem hleděl, že to byl pes, jakýsi vlčák.. ten mě obeplaval velkým obloukem a pak zamířil k břehu, tam rychle vklouzl do houští. Čekal jsem, že na něj bude volat jeho pán - ale nic. Bylo to dosti odlehlé místo. Později, když jsem o tom znovu popřemýšlel, usoudil jsem, že to nebyl pes, ale kojot. Překračoval řeku. Pravděpodobně. Už dříve jsem na tom samém místě vyfotil kojota, pod mostem nesoucím potrubí zavlažovacího kanálu, kterém pro krátkost říkám, "vodní most". U doku jsem sledoval, jak dva členové našeho vodáckého klubu instalovali památník na Lilian, dívku, která tragicky ztratila život, když skočila do Kolumbie ve snaze zachránit svou topící se kamarádku. (7 fotek)