Vítkovy noviny červen 2016

	Hezký den!
	30. čtvrtek Návrat do běžného života Jsem vděčný za setkání s rodinu a příbuznými za posledních dvanáct dní, povídání, společné výšlapy, hodování, užívání pobytu v neskonale krásné přírodě. Také jsem vděčný za tvůj čas a zájem číst mé řádky, dívat se na obrázky a videjka, kterými ti snad trochu přispěji do radosti ze života. Obrazové zpravodajství z nedávného putování jsem dokončil a můžeš ho shlédnout kliknutím na podtrhnutá záhlaví každého dne. Ještě pracuji na krátkých videjkách. Mezitím ti přeji vše nejlepší a příjemný červenec!
	30. čtvrtek Veslování Po dvoutýdenní odmlce mě Kolumbie přivítala novými přírůstky - volavkami, ledňáčky, koloušky i novou věží pro mobilní telefony. U haldy jsem zahalekal do roury a nad ní si zas krásně zaplaval. Byl nádherný den.
29. středa Z Idaha přes Montánu do Washingtonu Posnídali jsme na dvorku motelu na piknikovém stolu. Vbrzku se k nám připojila osmiletá Trinity se svou dvou a půl letou sestrou Serenitou, kterou hlídala, a ukazovala nám svého mazlíčka, třiceticentimetrového ještěra. Toho prý má už rok. Pojmenovala ho Larry. Po snídani jsme pokračovali v cestě přímo na sever, téměř liduprázdnou krajinou. V prvním větším městě v Montáně, v Dillonu, jsem po zakoupení role silnějšího drátu vyhledal vykládací rampu pro nákladní auta - byla u střediska civilní obrany, kam jsem najel a důkladně jsem dokončil připevnění zákrytů spodku předku našeho auta. Pak i při jízdě 140 km/h, povolené rychlosti, se nic netřáslo a cesta dále pokračovala v pohodě. U města Butte jsme zabočili na západ a s menší zastávkou v severním Idahu, prohlédnout si nejstarší budovu v tom státě, jezuitský kostel postavený v roce 1852, jsme pokračovali až zpět do Wenatchee, kam jsme dorazili v pořádku večer po deváté k velké radosti kočky Mňoukí. Naše 4.220 km dlouhé putování bylo u konce.
	28. úterý Z Utahu do Idaha Rozloučili jsme se ráno s Karlou, ještě udělali poslední fotku na hraně kaňonu Bryce a vyrazili jsme s Em na sever, podél řeky Savier, s cílem penzion v jedné vesničce ve východním Idahu na noc. V Nephi, jižně od Města u Solného jezera, si Em koupila kávu a v místních novinách si všimla, že na tamním letišti právě probíhalo mistrovství USA v plachtění. Udělala chybu! Zajeli jsme tam. Cestou jsme měli mírnou kolizi s troskami z pneumatiky nákladního auta, ležícími uprostřed vozovky. Pro ochranu letiště ploty jsme se až ke kluzákům nedostali. Chvíli jsme provoz sledovali z povzdálí, já pak nasbíral z ostnatého plotu dráty a u dálnice jsme vyspravovali propadlé panely spodku předku auta, které škrtaly o vozovku. Jeli jsme pak dále okolo Solného jezera a po něm pojmenovaném hlavním městě Utahu, a za vážného rozhovoru se pak nezastavili až ve městě Idaho Falls. Tam jsme se prošli podél vodopádů Zmijí řeky, sledovali, jak mládež skákala z vysokého mostu do řeky, a pak jsme povečeřeli v thajské restauraci. Asi osmdesát km severně od Idaho Falls jsme dorazili do vesničky Dubois. Emily očekávala podle rezervace, že budeme ubytovaní v útulném penzionu, ale skutečností byla zklamaná. Majitelé bydlící v hrozných podmínkách jak uprostřed skladiště nás ubytovali ve skromném motýlku vedle. Přes den bylo 40°C a i v noci bez klimatizace bylo úmorně.
27. podělí Východ slunce a pak šlapání ve státním parku Kodachromová kotlina Ráno jsme si s Karlou přivstali a šli fotit východ slunce, jak ozářilo kaňon Bryce. Po snídani v kampu jsme zajeli asi 40 km východně od Bryce shlédnout si přírodní útvary v tamním státním parku. Em a já jsme se prošli, zatímco Karla se svezla hodinu se dvěma průvodci na koni. Po návratu do našeho kampu umožnila Karla Emily a mě osprchování se v jejím domečku. Večer jsme šli na přednášku o zabydlování oblasti jižního Utahu od dávných dob až do současnosti. Indiáni to neměli lehké, ani Mormoni. VIDEO: klikni sem - Kodachromová kotlina
VIDEO: klikni sem - Červený kaňon	26. neděle Stěhování Betty Karla mi předváděla, co vše musí odpojit, odklidit a zajistit, aby mohla zas dál popojet se svým domečkem na kolech, kterému už od jeho první majitelky nadále říká Velká Betty. Z komerčního kampu, kde jsme dosud užívali všechny komforty včetně koupaliště, elektriky, internetu, připojení vody i odpadu jsme pak vjeli dovnitř národního parku Bryce na primitivní kampoviště, kde jsme byli odříznuti od civilizace .. tedy.. od jejích usnadněních. I tak se tam brzy shromáždilo dost turistů včetně nějakých Němců, kteří si přivezli až z Německa obrovské terénní turistické vozidlo vypadající skoro jako tank. Odpoledne jsme vyrazili asi třicet km na západ od parku Bryce do oblasti zvané Červený kaňon, který jsme ve velkém horku vychutnali přírodu během skoro tříhodinové procházky. Pak jsme se sešli v blízkém kampu s našimi přáteli Drew a Cathy, a také se skupinou učitelů a středoškoláků z Wenatchee, kteří byli v Utahu a Arizoně na sportovním a poznávacím putování. Společně jsme pak povečeřeli v restauraci Bryce Pines, kde měli výborné koláče. Po návratu do Betty jsme sledovali poblíž se pasoucí antelopy. Večer jsme se vypravili na přednášku, ale spletli jsme se, konala se jindy. A tak jsem využil volné chvíle a spravoval jsem pro Karlu rozličné porouchané díly na Betty, včetně hlavního zámku dveří. Když se šeřilo, tiše jsem pozpěvoval s kytarou poblíž Betty až do tmy.
25. sobota V národním parku Bryce v Utahu Po zabydlení se na novém stanovišti jsme vyrazili ve třech do útrob kaňonu Bryce. Sestoupili jsme z jeho horního okraje v nadm. výšce 2500 m o skoro 300 m níže a proplétali se mezi pohádkovými věžemi, zakletými příšerami, štěrbinami skály ozářenými jak v pekle zas zpátky nahoru na okraj kaňonu. To už zas začlo být pořádné vedro a uchýlili jsme se do stínu a na koupaliště kampu. Povečeřeli jsme s Karlou a s našimi přáteli Drew a Cathy na piknikovém stolu hned vedle Betty. VIDEO: klikni sem - Kaňon Bryce zblízka
VIDEO: klikni sem - První dojem z kaňonu Bryce	24. pátek Z Nevady do Utahu Cesta Nevadou nás vedla dlouhými plochými údolími v nadmořské výšce zhruba jako Sněžka lemovanými rovnoběžně se táhnoucími hřebeny s vrcholy přes tři kilometry vysokými. Hřebeny se táhly od jihu na sever. Na mnohých byl ještě sníh, přes velké horko. Z místa přenocování jsme jeli nejdřív na jih asi stodpadesát kilometrů dlouhým údolím, než jsme zabočili na jihovýchod a začli překračovat údolí a hřebeny napříč. Projeli jsme několika historickými vesničkami choulícími se v západních ústích kaňonů - Austin, Eureka, a pak větším městem Ely. Za vesničkou Baker jsme vjeli do Utahu a příroda se začla měnit ve vyprahlejší. I křoviska vymizela, jeli jsme holou krajinu, než jsme začli stoupat do náhorních planin, kde se postupně objevily stromy - jalovce a borovice. Pak se pojednou krajina zabarvila - v pískovcích obsažené železo ji rozzářila do oranžova, červena a ruda. Navečer jsme dorazili do kempu u národního parku Bryce, kde nás očekávala Karla s našimi přáteli Drew a Cathy - ti byli také na dovolené a předem jsme se domluvili na setkání. Po večeři u domečku na kolech Karly jsme se šli společně podívat na západ slunce a ohromující krajinu uvnitř kaňonu Bryce z jeho okraje nahoře, v nadmořské výšce 2500 m. V té výšce jsme pak další čtyři dny přebývali, v pohodlí Karliného domečku na kolech, Big Betty. Klikni sem pro prohlídku jeho interiéru.
23. čtvrtek Z Oregonu do Nevady Gruntování chaty jsme zakončili poslední fotkou na ranči, s blízkými členy rodiny, pak odvozem odpadků na recyklaci poblíž střediska. Ještě jsem udělal pár fotek u hlavní chaty a pak už jsme s Em vyrazili okolo jedenácté na 690 km dlouhé putování, dnes do městečka Battle Mountain v Nevadě, kde největší zdroj příjmů je dolování zlata a legální hazardní hry. Podívej se na fotky z cesty.
23. čtvrtek až 30. čtvrtek Další putování Brzy ráno ve čtvrtek 23. 6. odjela rodina Larryho a Nancy přes hory na západ. Nancy měla v Eugene prohlídku u neurochirurga. Zbylí ostatní se vrhli do uklízení pronajatého domu - vyprat všechno prádlo, povlaky postelí, usušit, nandat nové, vymydlit v koupelnách, umýt nádobí a dát ho do fochů, vyluxovat, odézt odpadky. Večer se navrátí majitelé domu, tak vše muselo být vyšperkované. Laurel a Evan pak ještě zůstali ve středisku s rodinou Laurel až do soboty. Ed a Sheila odjeli (řídili sami ! devadesát a devadesát pět let mladí řidiči!) do	přímořského střediska Newport na pobřeží Tichého Oceánu na několikadenní pobyt tam. Em a já jsme zamířili na jih, napříč východní Nevadou, na plánované setkání v pátek či v sobotu s Karlou, uprostřed pustiny státu Utah, v národním parku Bryce (viz mapa plánovaného putování zde níže v okénku pro 17. června). Navrátíme se asi koncem června. Nepočítám, že budu mít mezitím možnost VN občerstvovat z důvodu pohybování se mimo dosah sdělovadel, tak se dočasně odmlčím. No, povedlo-li by se něco sem přidat mezitím, rád se podělím. Měj se hezky!!
	22. středa Další den ve středisku Ranč u Černého kopce Dělal jsem tentokrát průvodce ostatním při přiblížení se k a pak následném výstupu na sopku zobrazenou níže, odrážející se v jezeře. I pětiletá Annie se na vrchol vyškrábala bez zaškemrání. Její otec mezitím v chatě pilně na dálku pracoval na spešné zakázce pro svého velkého zákazníka, botařskou firmu Nike. Je grafický výtvarník, jako Karla. Ostatní odjeli do blízkého městečka Sestry podívat se na výstavu textilií. Po společné večeři nás ještě několik plácalo do míčků na tenisu. Zas jsem po mnoha letech nečinnosti v tomto oboru objevil, že se do míčku občas správně strefím a ta hra mě těší.
21. úterý Lesem v okolí Černého kopce Vyjeli jsme si na kolech po cyklostezkách střediska a navečer se prošli v okolí chaty, uviděli jsme srnu.
	20. pondělí Oslava devadesátin Sheily Společně s rodinou Evanovy ženy Laurel, v celkovém počtu dvaceti lidí jsme slavili Sheilyno výročí. Bylo plno smíchu a dobré zábavy. Sheila potřebovala tři nádechy na sfouknutí hořících svíček na jejím dortu.
20. pondělí Výstup na Černý kopec Černý kopec je jméno vyhaslé sopky, pod níž se nyní rozprostírá rekreační středisko Ranč u Černého kopce. To je v nadmořské výšce tisíc metrů nad mořem. Z ranče jsem autem objel sopku a postupně stoupal až ke konci prašné silnice. Ve výšce čtrnáct set metrů jsem zaparkoval. Stoupal jsem dál pěšky zprvu zalesněnou částí a pak obnaženou, až jsem vyšel na vrchol, do výšky devatenáct set čtyřicet metrů nad mořem. Vrcholu jsem tento den nedosáhl sám - vyskytovalo se tam přes sto lidí. Přesto, jak se člověk vrcholu vzdálil, byl zas nádherně sám a mohl si užívat úchvatnou přírodu. Bylo to lepší, než plachtění!!! A to je co říci. Totiž, dostal jsem se do výšky, jako kde běžně plachtím, ovšem s tím rozdílem, že jsem si mohl v pohodě sedět na zemi a dlouho bez dělání ničeho jiného si krásně tu nádheru dlouho vychutnávat. (Při plachtění se musíš stále pohybovat a dbát o to, aby člověk zůstal ve vzduchu.)
	19. neděle S příbuznými - oslava narozenin Benedekta
19. neděle Procházka s Larrym Ráno jsme se s Larrym prošli střediskem "Ranč u Černého kopce", jeho zatím malou částí (uprostřed na přiložené mapce). Den otců Mé děti mi pogratulovali. Karla zavolala z Flagstaffu z Arizony. Evan mi věnoval knížku o bratřích Wrightových. Nevím, čím jsem si přízeň zasloužil.
V pozadí, vyhaslá sopka "Černý kopec"	18. sobota Šlapání cestou na rodinný sraz Půl 550 km dlouhé cesty nám lilo, ale pak se nejen slunce rozzářilo u benzinové zastávky v Toppenish, než jsme vjeli do dlouhého kaňonu. U soutoku řek Deschutes s Kolumbií jsme si s Em vyšlápli podél řeky. Při pádu z kmenu jsem se snažil zachytit chňapnutím trávy, ta se mi šeredně hluboko zařízla do špičky ukazováčku pravé ruky. Nyní ťukám jako datel prsty zbylými. S příbuznými z Emilyné strany rodiny jsme se sešli na ranči u Černého kopce v Oregonu. Po ubytování jsem pečlivě ošetřil říznutý prst a dal ho do definitivního obvazu. K večeři jsme měli těstoviny s masem karbonára po italsku a salát. Pak jsme hráli společenské hry.
17. pátek Péče o lidi a dům Naši známí pozvali své známé, pro které neměli ubytování. Tak jsme nabídli náš dům. Večer se objevili Tamara a Ed a jejich 20ti letá dcera, které jsme uviděli poprvé v životě. Budou se starat asi čtyři dni o kočku Mňoukí, dům a zahradu. Dozvěděli jsme se, že Ed dělal dříve pro rozličné vládní organizace, než šel do důchodu. Tamara je činná na univerzitě v Portlandu, kde vede program pro vzdělávání lékařských pracovníků pro jednání s duševně postiženými lidmi. Dceru před dvaceti lety adoptovali v Číně.
	17. pátek Práce Přihlásil se vážný zájemce o kluzák s elektrickým motorem. Příroda Hnízdo červenek bylo prázdné! Cestování Dopřipravovali jsme se na nadcházející putování na rodinný sraz v Oregonu, a pak za Karlou v Utahu. Mezi nyní až koncem června máme před sebou skoro čtyři tisíce kilometrů putování. Domovina Vyhrkly mě z očí slzy při sledování krásného pořadu o lesích Křivoklátska.
16. čtvrtek Veslování Byl krásný den. Vysoká voda mě vyzvedla k moruším, zvlášť v deltě jsem si krásně užíval. Zahalekal jsem pak a vyšplouchal se už v 14°C teplé vodě. Zbytek dne jsem pracoval, zajišťoval nové dodávky.
	15. středa Šlapání Hvězda výšlapu byl pes Lukáš. Žije na konci asfaltky. Přidal se k nám bez vyzvání. Vždy běžel dvacet, třicet metrů před námi, značkoval, vrhal se do houští. Ani jednou nezaštěkal. Vystoupal s námi až na asi jako Klínovec vysoký kopec. Cestou zpět v lukách polapil zajíčka a měl ho k obědu. Dvěstě metrů před asfaltkou nás už opustil, šel domů, asi si dát šlofíka.
14. úterý Veslování Vydral jsem se proti proudu řeky Wenatchee co nejvýš bylo možné bez portážování, až k pátým peřejím. Skvěle jsem si zacvičil a pak se zas krásně vykoupal v Kolumbii, nejdřív jsem však navštívil ponořenou nymfu. Práce Došla očekávaná zásilka náhradních dílů. Ihned jsem je předal zákazníkům.
	13. pondělí Šlapání Po práci jsme si vyrazili s Em do kopců poblíž lyžařského střediska. Bylo tam ještě plno krásných horských květin.
12. neděle Mláďata červenky Už se všechny tři vyklubaly ze skořápek a i povyrostly tak, že jsem zahlédl jedno povykukovat z hnízda. Zatím se zdá, že oči ještě mají zalepené...
	12. neděle Návštěva a plachtění YuriS a RyanF přiletěli z Everetu do Wenatchee motorovým letadlem. Y je můj dávný kamarád, známe se už snad patnáct let. Je z Moskvy. Nyní se učí létat, R je jeho instruktor. Y již docílil licence na jedno i více motorová letadla. Dnes jsem dal lekci jeho motorovému instruktorovi, R., v dvoumístném kluzáku. Vydrali jsme se do vzduchu, při aerovleku jsme se plandali po celé obloze za vlečným letadlem, pak podél čedičových útesů jsme hledali stoupáky a nakonec se vydrali nad ně. Dělali jsme předvedení pádů, vývrtek a přemetů, R se to líbilo. Bylo mi však líto, že jsem na osobní setkání s Y neměl více příležitosti. Možná se příště budu muset já vypravit za ním.
12. neděle Veslování Začal jsem o hodinu dříve, než obvykle. Vyplatilo se! Uviděl jsem zas něco nového - rodinku. Obvesloval jsem svůj obvyklý okruh a pak se báječně vykoupal.
	11. sobota Plachtění Vypomáhal jsem na místním letišti ve stánku našeho aeroklubu u příležitosti dne otevřených dveří letiště. V půli odpoledne jsem zamířil do Efraty, kde dnes končily oblastní plachtařské závody. Setkal jsem se tam s několika starými známými. Večer jsem šel s Em na děkovný večírek pro dobrovolníky, kteří vypomáhali s programem pro mládež, “Děti na řece”.

	10. pátek Veslování Pro změnu jsem to vzal dnes po proudu, asi pět kilometrů k Hydroparku, než jsem se otočil a vesloval zpět podél zastíněného břehu. I tak mi začlo být pěkné teplo. Cestou jsem obdivoval pískovcové útvary na západní straně řeky a při návratu háje a ostrovy žlutých kosatců. 9. čtvrtek Práce Vzdělával jsem se, jaké jsou možnosti při sledování letového provozu. Podával jsem objednávky a pak dělal spolu s Em gruntování - zítra městská služba vybírá odpadky, jako každý týden. Náš kontejner jsem naplnil starými lyžařskými botami ap. Stejně stále ještě máme spoustu starých nepoužívaných a jiným nepotřebných krámů. Tak to budeme opakovat v příští čtvrtky.
8. středa Veslování Zatímco Em vyrazila s kamarádkami na šlapání k jezerům poblíž lyžařského střediska a následný oběd u jedné z nich, já jsem strávil své dopoledne na řece. Na vodě bylo prima, zas jsem viděl volavky. Kamarád mě filmoval ze vzduchu bezpilotní kamerou. Namlsal jsem se moruší. Potěšil mě hovor s bratrem Milanem. Držím mu palce, ať se může zúčastnit třídenního zájezdu s křivoklátskými ochranáři do okolí Bezdězu a Mšena. Večer jsme s Em povečeřeli v tržnici Pybus u příležitosti našeho výročí.
	7. úterý Mláďata červenky Venku za okny kanceláře je hnízdo červenky. Šel jsem se kouknout, z žebříku.. a ejhle! Ze dvou vajíček se vylíhla dvě mláďata. Omlouvám se za kvalitu fotek, chtěl jsem matku a mláďata rušit minimálně, tak jsem focení neopakoval. I tak si inváze všimla vrána nahoře v javoru, kterou se sameček ihned jal za nasazení svého života odhánět. Pracoval jsem v kanceláři. Ráno v šest už bylo 23°C a předpovězeno bylo zas 36°C. Od čtvrtka se ale má rapidně ochlazovat. Věnoval jsem se zákazníkům a odeslal jsem dvě zásilky náhradních dílů.
	6. pondělí Veslování Poprvé za celou dobu, co tu sleduji volavky, jsem uzřel jejich mláďata. No, nevím, zdali čekání stálo za to. Mladé jsou ještě ošklivější, než vzrostlé volavky, jakoby nemotorné a nevzhledné, nezpěvné, ale budiž. A pak, nakonec po studiu zvětšených fotek jsem objevil svůj omyl, kdy na videjku tvrdím, že v hnízdě jsou mláďata dvě. Byly tři! Podívej se na prezentaci. A na závěr jsem přidal ještě sviště. Voda měla dnes 15°C, a vzduch později odpoledne 38°C. Radši jsem si na vodu ještě vzal plovací vestu.
	5. neděle Květinový obřad Unitáři přinesli na mši květiny - na obřad dávání a přijímání. Nikdo ze mše neodešel bez nějaké kytky. Mezitím se venku zase pěkně ohřálo, na 36°C. Mě zatím nevědomky se zákazník z včera, Ruaraidh, vydal na epický přelet přes velehory Kaskády. Zde je záznam jeho letu. V závěsném padáku!
4. sobota Plachtění Bylo 33°C a motor ve vlečném letadle se přehříval. Vlekař mě vyzval odpojit se. Byl jsem s platícím pasažérem jen kousek od letiště, tak akorát na dokluz. Kdybych nenašel rychle stoupavý proud, vyhlídkový let by byl jen desetiminutový. Povedlo se! A i při dvou dalších letech. Zákazníci byli nadšení. Cookie, Laurie (foto) a Ruaraidh. O tom třetím jsem zvažoval, odkud pochází! Ukázalo se, že ze Skotska. Skvělý chlapík. Také plachtař na závěsném padáku. Možná zde příště ještě o něm něco uslyšíš. Po létání jsme my tři plachtaři ještě povídali - Ruaraidh, Mark a já - a dozvěděli jsme se více jeden o druhém. Výborný den.
	4. sobota Veslování Obdivoval jsem shluk housátek, zachumlaných. U moruší jsem se setkal s kamarádem JoeM. V deltě jsem dával povzbuzení volavce - jak té asi byla nuda, stále vysedávat na hnízdě? Či z něho nějaká nová bytost vykukuje? Pomož mi rozeznat! V laguně jsem obdivoval žlutavé kosatce. Z odpočívání naznak na skifu, kdy jsem se nechal splývat proudem, nad mostem Odab, mě vyrušil „chlapák“ na super silném motorovém člunu.. házel za sebe obrovský chvost vody .. předváděl svou "mužnost". K doku se přibližovala osma - ukázalo se, že veslařská sekce klubu měla nábor v rámci první soboty v červnu, kdy po celé Americe probíhala akce, ... "Nauč se veslovat!". Stačil jsem se i v tom shonu na hraně doku vykoupat. Dle údajů správy řeky vylezla teplota vody v Kolumbii už na 15°C! Pak jsem udělal pár dokumentárních fotek z té osvětové akce.
3. pátek Večer galerií Přes den jsem se věnoval práci, shánění adaptoru pro projektor (úspěšně) a večer jsme si v rámci prvního pátku v měsíci prošli místní galerie, které byly otevřené do sedmi. Zaujaly nás výtvory Charlotty Massey, které namalovala - kávou!
	2. čtvrtek Veslování V dolní deltě jsem litoval nemocnou srnku, se zánětem v kolenu levé zadní nohy. Pak jsem se kochal různými rodinkami kachen a hus. Práce Odpověděl jsem pár dotazů a odeslal plynovou vzpruhu pro kabinu kluzáku zákazníkovi v Texasu. Kultura Večer jsme se zúčastnili děkovného večírku sponzorům místní symfonie, a významným osobám v ní. I Em dostala uznání za svou dobrovolnou činnost. V tiché aukci na její textilii nikdo nedal nabídku, byla z toho smutná.
1. středa Hnízdo červenky Červenka má hnízdo v keři u našeho domu.
	1. středa Děti na Kolumbii Program pro mládež na řece Kolumbii se koná letos mezi 3. květnem až 9. červnem 2016. Loni se ho zúčastnilo více než 1000 studentů z dvanácti základních škol v okolí. Každý den asi 90 žáků, i letos. Dnes jsme měli třeťáky. Školy své žáky rozdělili: Během dopoledne jich půl měla program v místním muzeu, dozvědět se více o historii této oblasti. Druhá polovina žáků mezitím prodělala výcvik na suché půdě před plavbou a pak v desetimístné kánoi na řece Kolumbii. Odpoledne se vyměnili, ti z muzea jeli na vodu, a obráceně. Dobrovolníci z místního vodáckého klubu zajišťovali výcvik a doprovod. I já jsem se zúčastnil, a vytvořil toto video vlevo. Koukni se!