Vítkovy noviny červen 2018

	Hezký den !
	30. sobota Vítání léta Na večírku ve švédském duchu u přátel LT a Penny se sešlo asi dvacet známých. Pěkně jsme příchod léta oslavili. Jaký byl červen tvůj?
30. sobota Poslední veslování v červnu Za východu Slunce ještě buclatý Měsíc korkhal svá i jiná ranní vítání nad Kohoutím hřebenem. Paprsky dopadaly na hřbety kopců od severovýchodu, směrem od Evropy. Dávaly jim jinou tvář, než jindy. Dny se krátily už pátý den. Kachny merganser i ty běžné již hodně povyrostly. Větev proutkaře hledala vodu u loďárny, kde rybka dostala pusky. Karla přidala novou pasáž do časopisu Lucia.
Zatraceně, kdo to vypil?? Ta láhev je už prázdná. (Judy a Rana).	29. pátek Večírek šlapacího klubu s pizzou u Monteho a Judy Zase po čase jsme se sešli v plném počtu a radovali se ze vzájemné přítomnosti.
29. pátek Plachtařská instruktáž Školil jsem nového člena našeho aeroklubu, BobaR. Nebyl úplný nováček, létá prý na závěsných padácích. Také se školí v motorovém letadle. Zůstat ve správné pozici s kluzákem za vlečným letadlem byla pro něj výzva. Nicméně, odlétli jsme dva lety, i se dostali na hodinu do termiky. Bob odjel domů nadšený. Práce Zajišťoval jsem doručení velké bedny s náhradním díly pro kluzáky v Pittsburghu v Pennsylvánii.
	28. čtvrtek Středozemní buřtíky Emily našla v časopisu nový prý snadný recept. Ujmul jsem se přípravy. Skutečně nekomplikované. Jídlo chutnalo dobře.
28. čtvrtek Peřejové veslování Na vodě bylo nezvykle živo. Najednou čtyři veslice! Kamarád LT, Rachel and Cyrus pokračovali proti proudu Kolumbie, zatímco já jsem odbočil proti Wenatchee. Zase po čase se mi povedlo dostat se nad peřeje; tentokrát až ke čtvrtým. Počítal jsem a zpíval. Na vodě mi bylo báječně.
	28. čtvrtek Zapadající Měsíc Při procitnutí před veslováním jsem přivítal a pozdravil tohoto věrného posla.
27. středa Myšlenky a pocity ..... Práce Měl jsem od rána napilno se zajišťováním dodávek. Gurmánství Připravili jsme si Orientální kuřecí salát Aktuální boj o to, kdo vládne Shlédli jsme film z roku 2017, The Post. Cituji jednoho z diváků, který komentoval, "V době kdy se .. pozoruhodným způsobem šíří nedůvěra až nenávist vůči médiím, která si dovolí být kritická k mocným a vlivným, a kdy současně tamtéž roste bezedná víra v servery beze jména s podivnou historií, které mocným slouží - efektivně užívaje pavlovovských principů -, je tato Spielbergova oslava pravé žurnalistiky tou nejlepší odpovědí na tento trend, jakou filmař může světu dát."
	26. úterý Vypadl jsem z člunu Na doku se mě LT ptal, jestli už zase plavu v Kolumbii. Já mu odpověděl - ještě ne, ale že voda už má 16°C a tak bych mohl, ale že si počkám na konec léta. Málo jsem v tom okamžiku tušil, že si zaplavu dříve! Mnohem dříve. Po sledování racků, opravy železničního mostu a nasycení se morušemi jsem při technické zastávce u břehu nad horním koupalištěm nedosáhl na veslo, ztratil rovnováhu a vypadl z člunu, ponořil jsem se až po krk. Asi to tak mělo být.
25. pondělí Večeře Tentokrát jsem za dozoru Emily griloval.
	25. pondělí Domácí zvěř (Mňoukí na pantoflích)
25. pondělí Havran u Rolanda Havran blikal a sděloval, že rezatí. Zařizoval jsem pro Karlu nápravu.
	24. neděle Unitáři Téma bylo "Jak se oprostit od vnitřního odporu". Duchovní Laura povzbudila přítomné, aby na zvláštní papírek, který každý dostal, napsali v soukromí to, čeho by se chtěli oprostit. Pak každý vhodil papírek do velké mísy s vodou, kterou duchovní míchala kvedlačkou. Papírky se rozpustily v odpornou polívku. Můj papírek obsahoval slova, "odpor podílet se ve velkých organizovaných davech". Mši doprovázel svým vystoupením profi umělec Rafe Pearlman ze Seattlu. Jeho temata byla založená na židovských konceptech, zpíval hebrejsky (posuď, já na to kvalifikovaný nejsem, zdali to bylo skutečně). Kombinoval svůj zpěv s elektronickým pozadím, jindy s kytarou, znělo to kosmicky. Podívej se na několik ukázek a poslechni si \| Modlitba \| skandování \| Alileja \| (budeme žít znovu), \| Ziki \| ale dovede zpívat \| Toto \| ( blues a asi i jiné žánry). Zde jsou jeho webové stránky Rafe Pearlman.
24. neděle Kombuča Emily se pustila do domácí výroby mírně alkoholicky vykvašeného čaje. Ten v poslední době ráda pije. Zde předává kamarádce Cathy kvásek. Ten vypadá jako medúza. Předtím várku Em kvasila asi týden s přísadami (viz recept v albumu), ve velké sklenici. Občas jsem se také podílel zapínáním a vypínáním ohřívací podušky pod sklenicí, aby se teplota udržela okolo 27°C. Zde se dozvíš více o Kombuče. (Nedávno mi bylo podezřelé, co že mi Em koupila ne jednu, ale najednou čtyři velké sklenice holandského piva Grolsch, se speciálním uzávěrem. Povzbuzovala mě pak do pití. Pak mi to došlo. Sklenice po vypití a sterilizování naplnila svou vykvašenou kombučou.)
	24. neděle Namlouvání Při veslování se mi poštěstilo zachytit zřídka viditelný zjev - dvě volavky v těsné si blízkosti. Vyložil jsem si jejich chování jako namlouvání. Na vodě byl dnes skoro rekordní počet druhů vodních ptáků: Mimo dalších volavek poletovali také ledňáčci, orlovci, rackové, merganzeři, vlašťovky, vrány, husy, kachny, kulíci a holubi. Do maxima chyběli bělohlaví orlové a kormoráni. Byla vysoká voda, měla už 16°C a vzduch 17. Bylo nádherně.
23. sobota Oslavy 90tých narozenin Maxine Vlastní 90. narozeniny měla Maxine už loni na podzim, ale co v tomto věku znamená půl roku míň či víc? Sešly se všechny její děti, čtyři - Myron, Linda, Ronda a Jim. A čtyři vnoučata z pěti, a osm z devíti pravnoučat. A šest povzbuzovačů genů. A plno přátel, celkem asi čtyřicet lidí. Sjeli se i z daleka - od jihu z Los Angels a od východu přes Ameriku z Michiganu. Strávili jsme spolu snad pět hodin. Bylo nádherné se takto všichni sejít. O Maxine bych mohl napsat knihu, včetně o jejím manželovi Melvinovi a jejich příbuzných a přátelích. Snad někdy příště. Nyní jen pro úvod: Maxine a její rodina se mě ujala v roce 1972, když jsem tehdy poprvé dorazil do Ameriky, na studia. Rok jsem s nimi bydlel a stále kontakt udržujeme. Karla 30. Na dálku jsme slavili její dnešní třicáté narozeniny.
	22. pátek Trochu z historie pevnosti Vancouver Rozloučili jsme se s rodinou Nancy a vyjeli na sever. Původně jsme zvažovali jet si vyšlápnout na sopku Rainier, či se podívat k ústí Kolumbie do Tichého Oceánu. Nakonec jsme se rozhodli poučit se o historii vzniku města Vancouver (toho ve Washingtonu, hned vedle Portlandu), kterým jsme museli projíždět cestou na sever. Založili ho Britové, v roce 1829. To pro Evropu není zas tak dávná historie, ale pro zde ano.
21. čtvrtek Jehněčí, vepřové a zeleninové hody u Larryho a Nancy. Erik Chutnalo nám !
	21. čtvrtek Výšlap podél řeky Umpqua s Em, Nancy a Larry Ráno bylo zataženo, ale jak jsme dojeli do hor, vrstevnatá oblačnost se rozpustila a bylo nádherně. Vyšlápli jsme si 8 km podél scénické řeky Umpqua. Nyní je stezka dokončená a dá se po ní šlapat, podél řeky, celých 130 km, z nadmořské výšky 240 m až do 1.800 m. My jsme šli z asi 400 do 500 m. Podél stezky roste bujná vegetace rostlin, keřů a stromů. Za zmínku stojí třílísté oxalis (šťavel kyselý), který má jedlé listy chutnající citronově. Za pochyb mých souputovníků jsem jich pojedl dvě menší hrstě. Po výšlapu jsme si dali pozdní oběd v romantickém penzionu nad vodopády Steamboat. Celou dobu nebyl signál a tak jsme nikomu nebyli na dosah. Snad jsem zákazníkům moc nescházel. Zde je o stezce výborná brožúra.
20. středa Neformální oslava odchodu Nancy do důchodu Po osmatřiceti letech výuky hluchých a méně slyšících dětí odešla Nancy letos v červnu do důchodu. V domě známých Nancy a Larryho, tři kilometry západně od Roseburgu, se sešlo asi dvacet jejich přátel. Dům si sám navrhl a postavil jeden z nich, mezi 2003 až 2005. Počasí se krásně povedlo.
	20. středa Vítek v kufru Po šlapání na mě dálkač auta a současně i klíč udělal pěknou chytačku. Potom, co jsem ho nechal na zadním sedadle, samočinné zamykání auta si usmyslilo dveře zamknout. Naštěstí jsme měli ještě dveře od auta otevřené. Nezbylo jinak, než se do zadního sedadla vloupat zadem.
20. středa Procházka ve státním parku u Portlandu Poblíž jezera Oswego je uprostřed městské konglomerace ostrov zeleně, podél potoka Tryon. Prošli jsme se tam po asi pětikilometrové trase, která většinou nebyla tak široká, jako na obrázku. Olaf Jeli jsme na jih. Během cesty přišlo překvapení! Po dlouhé odmlce zavolal Olaf !!! (Ujistil nás, že mu ještě chutná. Byl se se psem vykoupat na přehradě Dworshak, v Idahu. Žení se mu v červenci syn a ptal se, jestli přijedeme. Předal jsem mu pozdravy od spolužáků. Žertoval, že než umře, chtěl by se ještě přijet podívat. Jestli vůbec někoho pozná!) Přejeli jsme pak tři hodiny na jih navštívit Nancy v Roseburgu.
	19. úterý Jízda do Oregonu Improvizovali jsme s přípravou oběda za jízdy. Zde si pochutnávám na chlebíčku se sýry mozzarelou a cottage se syrovým špenátem, vloženými do plátku chleba. Projížděli jsme úchvatnou scenérií východního Washingtonu a Oregonu ke kamarádům Lois a Robovi (stejný věk, jako Emily). Rob ugriloval vepřová žebírka. Chutnala výborně. I v Portlandu bylo teplo, 31°C.
19. úterý Srdíčko Při veslování jsem zažil zas nový jedinečný zážitek. Na větvi nad řekou se vyhřívala volavka, s rozevřenými křídly, jako srdíčko. To by nebylo tak neobvyklé, jako to, že přitom drkotala zuby - celou hlavou otřásala, nahoru a dolů, jako by jí byla hrozná zima. Nepovedlo mi se z toho nahrát video. Spekuloval jsem - co když spadla předtím do vody a nyní se suší? (Stále nechápu, jak volavky mohou být vodní ptáci, když jim jejich nohy vůbec neumožňují plavání a jejich peří je takového druhu, že by je vůbec ve vodě nenadlečhovalo ??? 18. pondělí Strávil jsem den v práci.
17. neděle Romantika Byl krásný západ slunce.
	17. neděle Plachtění ve skupině Tentokrát se shromáždilo více členů aeroklubu. Využili jsme zajímavého a nezvyklého počasí, kdy foukal silný vítr od východu. Krajina pod námi zvlnila atmosféru tak, že prožitek byl jakobychom létali v úplně jiné krajině. Zajímavé bylo také, že poblíž jezer (viz album) byla zrovna Emily na výšlapu se dvěma dámami. Prý jsem jim předvedl letecký den, když jsem kroužil nad nimi. Později jsem letěl ve skupině (viz obr. vlevo) a fotil kluzák IS28B2, dvoumístný celokovový letoun vyrobený v Rumunsku, náš současný jediný kluzák, se kterým můžeme provádět výcvik a vyhlídkové lety. V něm byli kamarádi DaveG a KeithW.
17. neděle Veslování - smutné setkání Hladina po nedávných vysokých stavech poklesla a začla ukazovat, co povodeň způsobila. Den otců Obě "děti" mě potěšily zavoláním a popřáním přes video. Karla z atlantického pobřeží Španělska, Evan s Laurel a Autumn z Kalifornie. Bylo to od nich milé. Unitáři Program byl na téma Vývoj odbojových písní (protest songů). Připravili ho dva členové pospolitosti. Zajímavé bylo, že jeden z nich byl státem zaměstnaný právní žalobce. Při programu jsem si vybavil, jak důležité pro mě je, mít kam jít, místo/zemi, kde bych dále mohl žít bez útisku.
	16. sobota Téa Renee maturitní koncert Téa předvedla mnohé ze svých hudebních talentů - zpívat jako operní pěvkyně, či v muzikálu, nebo jazzu, i předvedení svých vlastních skladeb za doprovodu piana, ukulele nebo kytary, a vystoupení s pěveckým sborem své střední školy. Její otec je Číňan a matka Američanka. Známe se z pospolitosti unitářů.
16. sobota Letecký den ve Wenatchee Letecký den byl zajímavý. Viděl jsem se s řadou známých. Navázal jsem novou známost a velmi pěkně jsme si popovídali s Brucem Barrem, pilotem FedExu (stále létá pracovně, je stejně starý, jako já, o pár měsíců starší, oba jsme začli létat ve stejnou dobu). Létá sem v soboty, už čtrnáct let. Jeho zaměstnavatel je Empire Airlines se 130 piloty. Ta firma pod smlouvou provozuje sběrnou službu pro FedEx na Americkém severozápadě i jinde. Viz víc zde. Dál jsem si promluvil s Karen a Markem z místní letecké renovační firmy Century Aviation. Mezi návštěvníky bylo plno rodin s malými děcky. Těm bylo umožněno vyšplhat se do letadel a dotýkat se řídících pák. Hodně lidí se nechalo svézt v helikoptérách (10 minut za 45 dolarů za osobu) a někteří si dopřáli i vyhlídkový let v roce 1944 postavené Dakotě DC-3, s velmi zajímavou historií. Ta létala za války v Azii a pak jako VIP letadlo pro lékárnickou firmu Johnson&Johnson. Nyní je provozovaná historickou nadací. Také vystavovaná byla Miss Veedol, replika letadla, se kterým v roce 1931 uskutečnili Pangborn a Herndon rekordní první non-stop přelet přes Tichý oceán. Tím, že přistáli ve Wenatchee, uvedli toto město do seznamu míst, které něco znamenají ve světovém letectví. Byl jsem chodící reklamou pro náš plachtařský aeroklub. Jeho výbor se rozhodl letos nevystavovat žádný kluzák ani stánek. Odůvodnění bylo, "správa letiště se k nám nechová vstřícně (zavřeli nám startovní dráhu), tak je nebudeme podporovat na jejich leteckém dni". Byla to škoda. Snad toto není další hřebík do rakve možností létat s plachťáky z tohoto letiště.
	15. pátek Plachtění v dešti s blesky (ne hned vedle) Povedlo se sehnat vlekaře, TimaH. Dělá na přehradě (která je na fotkách). Končil v půl čtvrté. Přislíbil být na letišti ve čtyři. Mezitím se nevinné mraky začly vyvinovat do docela strašidelně vyhlížejících kumulonimbů. Zavolal jsem kamarádovi MarkoviA, že máme vlekaře. Zrušil svůj původní plán jezdit na kolečkových bruslích podél Kolumbie. Za dvě hodiny jsme se setkali na letišti a posléze i ve vzduchu (to je on v kluzáku na fotce vlevo). Mark je kouzelník s digitálními kamerami - je schopný nahrávat otáčecí pohledy, takové, jaké dělá Google na svých mapách pohledu z ulice. Jsem zvědavý, co během tohoto letu vytvořil. Tady je Mark . Bouřky se tvořily, ale ne všude. Tak se dalo bezpečně plachtit podél jejich okrajů a dělat dramatické fotky. Krajina dostala plno vláhy; bohužel, i na stolech rozložené zboží ve svatostánku pospolitosti unitářů během právě probíhající výdělečné aukce. Tu s pomocnicemi zorganizovala Emily. Z deště nebyla nadšená.
15. pátek Vlekař - žádný !? (zatím)
	15. pátek Veslování a pochod z autoservisu Povedlo se mi na druhý pokus podveslovat až do nedávna zaplavený můstek, z laguny proti proudu. Zamířil jsem pak k moruším a zpět. Po doručení Havrana do autoservisu pro opravu předních světel a signálky v kabině jsem vyrazil pěšky domů. Vzal jsem to přes koleje a historický most. Posledních pár fotek ukazuje jeho konec ve vých. Wena, kde se chystá parková úprava.
13. středa Veslování - obloha, kostra, moruše, klokotání Bylo již tepleji - vzduch i voda měly stejnou teplotu: 14°C. Sledoval jsem zajímavé obrazce na obloze. Obvesloval jsem svou obvyklou trasu, dnes 12 km. Voda byla již nižší a začly se objevovat neobvyklé zjevy, jako kus nad horním mostem kostra. Zprvu jsem se zlekl, zdálky vypadala na lidskou, ale při bližším zkoumání a oprášení mých znalostí anatomie jsem policii volat nemusel. Co myslíš, že to bylo za živočicha?? O kus dále poblíž roury jsem objevil novou moruši. Ta byla ohromně obsypaná plody. Zajímavé, že sladší byly jen na nových větvích.
	12. úterý Únava Mňoukí pracuje zatímco já si dávám šlofíka. Foto a komentář kredit: Emily
	12. úterý Trhání malin Díky Mary a Christýně jsme u jejich domu mohli natrhat krásné maliny. Emily z nich udělá zmražený džem. Já během trhání i pomáhal jednomu zákazníkovi s kluzákem, díky přesměrování mého pracovního telefonu.
11. pondělí Plachtění v červnovém mrazu Dole bylo dvacet stupňů ale jen o pár set metrů výše byla pěkná kosa. Díky Markovi, iniciátorovi, se shluklo šest plachtařů. DonF, JohnR, MarkA, KrisK, DanM a já. Dan vlekal. Vítr vál. Zima ziměla. Plachťáci padaly (neudržely se ve vzduchu, pro poryvy rozbité stoupáky). Mě se povedlo, pak i jiným. Nová baterie fungovala skvěle - měl jsem zas rádio a tři jiné spotřebiče. Tříhodinový let vyžadoval pozornost neustále, až na krátký úsek pod řadou mraků ve tří kilometrech, když jsem se konečně k nim dostal. Po přistání jsem byl velmi příjemně unaven. Doma piviště chutnalo výborně, s grilovaným vepřovým a chřestem, a salátem, které Em připravila, s mým povděkem. Při hře boggle jsem ještě fungoval docela přijatelně!	Plachtařští teroristi útočí na přehradu - ha ha (Rocky Reach Dam)
	11. pondělí Veslování - nové motivy U vjezdu do delty jsem našel potopenou Nymfu 2. Dále v deltě jsem se honil s kachničkami, trénovali jsme pro nadcházející lety. Větvička moruše mi pomohla stáhnout větve, na které bych jinak nedosáhl. V člunu vytvářela zajímavý stín. Námořník Pepek (co se krmí špenátem) ukazuje biceps v znovu vynořené rouře.
10. neděle Na letišti bez vlekaře Tentokrát s námi aeroklubáky vymňoukli meteorologové. Předpověli silné nárazové větry po celé odpoledne. Dostavily se však až navečer. Tak nikdo neplánoval jít plachtit. Když jsem byl na letišti - sám - bylo skoro bezvětří. Tak jsem se aspoň těšil pohledy na krásné kumuly, na vzlet regionálního dopravního letadla, fotil květinky, sytil se malinami a slintal při pohledu na krásné lentikuláry. Pak jsem si uvědomil, že i vše toto je nádherné, tyto pohledy a výhledy, a že nemusím vždycky jen plachtit, abych tyto prožitky zažil. Hned mi bylo lépe.
	9. sobota Západ slunce - jak se jevil z balkonu domu
9 sobota Šlapání se Sandy a Emily podél Rampouchové řeky Můj student plachtění ze Seattlu zrušil dnešní lekci a tak jsem se mohl připojit k Sandy a Emily na výšlap západně od Leavenworthu. Obešli jsme okruh (viz mapa) asi 7 km po obou stranách rozvodněné řeky. Počasí nám přálo, i chodidla. Podívej se na obrázky v albumu (klikni na záhlaví).
	9 sobota Morušové orgie Přes noc pršelo a na řekách se voda zas zvedla. U mostů jsem fotil strom, z kterého si můžeš vyložit všelicos. O kus výše jsem si všiml - za perného zabírání vesly, aby mě nesnesl proud - mývala. Asi byl překvapený, co že se mu zjevilo na vodě za činnost. Já zas k mývalovi povídal. Tak jsme na sebe zevlovali snad pět minut, než se odkolíbal do roští. Promiň, fotku jsem za těch okolností pořídit nemohl. Dále, snad díky velké vodě jsem se prodral nad první peřeje a pokračoval až ke třetím. Když jsem se pak nechal snášet po proudu, udělal jsem krátké videjko. V horní deltě jsem se pak odměnil morušemi. Čím dál tím víc jich uzrává.
8. pátek Hodování se Sandy Po delší době se k nám vypravila naše dlouhodobá přítelkyně Sandy ze Seattlu.
	8. pátek Hosté z dostupného cestovního klubu Selma a Gary ze St. George z Utahu strávili noc u nás. Zde jsou zachyceni při snídani. Mezi sebou mají šest dětí a plno vnoučat. Byli na cestě do Bellinghamu za jedněmi z nich. Právě se vrátili z Číny, oba postiženi nějakými chřipkami. Držel jsem odstup. Zajímaví lidé.
7. čtvrtek Oslava v Bistru Zase přibyl další rok. Vybrali jsme Bistro a dopřáli si dobrá jídla - nejprve salát z červené řepy, která byla proložená sýrem a posypaná zelenými olivami s vlašskými ořechy, a coby přílohu rukolu. Hlavní jídla byly coq au riesling a jehněčí pečeň. Emily připojila i legrační přáníčko. Seděli jsme venku, bylo velmi příjemně.
	7. čtvrtek Veslování a kachňátka Bylo 15°C a mírný vítr. Objel jsem v pohodě svůj obvyklý okruh, v horní deltě se sytil morušemi. Zpět na doku jsem se podivoval, jak se matka s kachňátky nenechala rušit mým příjezdem a odnošením skifu do loďárny.
6. středa Údržba kluzáku Přeskočil jsem veslování, věděl jsem, že si zacvičím jinak. Po východu slunce jsem pracoval v kanceláři. Po snídani odjeli L+R domů do Portlandu. Em šla na výšlap s CathyG a já si tři hodiny "pocvičil" s broušením a natíráním, a tak dokolečka. Odměnil jsem se pak přehozením káblíků ze staré baterie z kluzáku, která se rozhodla po kolika ? ani nevím už kolika ? letech odejít do věčných lovišť. Kuchtění Zas jsem měl možost kuchtit. Připravil jsem tofu se špenátem v omáčce z burských oříšků. Večer jsem pracoval na terase, bylo krásné vlažné počasí. Likvidoval jsem zatrhnuté úkoly, mezi nimi (prý státem nařízené) vyplnění dotazníku o tom, jak má firma funguje, kolik investovala, atd. !?! To jsou věci.
	5. úterý Vyjížďka k Missii a výšlap s L+R a Em Em ukázala hostům své oblíbené trasy. Naobědvali jsme se u jezera Včelín, pak šli kus společně po stezce zvané Ďáblí ostruha, R a já pokračovali k serpentině pod lyž. střediskem, kde nás Em+L vyzvedli. Cestou jsme viděli ultra běžce, modříny a plno horských květin. Po návratu jsem posloužil zákazníkům. Před uzávěrkou pošty jsem stačil odeslat zásilku. Povečeřeli jsme doma na balkoně. Den se pěkně povedl.
5. úterý Šlapání Karly a Jill Blíží se k cíli.. už jim zbývá dojít míň, než 200 km. Sen Před ránem se mi zdál sen, jak Ev+L nechali natetovat na Autumn šestnáctimístné číslo. Práce Objevil jsem nesrovnalosti v dokumentaci právě připravované expedice kluzáku a vlečného vozu, a urychleně zajišťoval nápravu.
	4. pondělí Výlet do musea v Cashmeru Zamířili jsme do Cashmeru, městečka asi 20 km od našeho domu na západ. Podívej se! Nejprve jsme šli na exkurzi do výrobny (světoznámých cukrovinek) Aplets & Cotlets. Tam jsme se náhdou setkali s našimi přáteli Mary a Robertem, se kterými jsme se často vídali v době dětství našich dětí. Exkurze do výrobny byla zajímavá. Založili ji dva Arménci v roce 1920. Poté jsme se šli naobědvat do garáže, kterou ani ne před pěti lety přebudovali místní nadšenci na pivovar a restauraci, hned vedle řeky Wenatchee s krásným výhledem na velehory na západ. Pojmenovali svůj podnik Milepost (milník) 111. Najdi si je ve statistikách pivovarů ve státu Washington. Náležitě posilnění jsme pak vyrazili do místního muzea, kde se právě procházela čtvrtá třída základní školy, pod vedením paní učitelky Kaplesové. Muzeum jim umožnilo obléci se do dobových kostýmů. Součástí muzea byl skanzen s přemístěnými budovami, některé z nich přes sto let starých, i s vnitřním vybavením.
4. pondělí Nastala sezona moruší - Veslování Bylo 13°C a větrno. Bavil jsem se vyhledáváním stromů - moruší, které již byly obsypané plody. Některé již dozrávaly. Tak jsem měl první letošní hody. Z ptáků jsme viděl husy, kachny, vlašťovky, vrány, holuby, leňáčka, volavku a mládě sytícího orlovce. Na vodě bylo krásně.
	3. neděle Přivítání přátel Lois a Roba Nakoupil jsem a smíchal zásobu zrníček na další měsíc. Z Portlandu k nám přijeli na tři dny přátelé z Portlandu, Lois a Rob. Přivezli tamní piva a vína. Emili ugrilovala tuňáka s chřestem, uvařila různobarevné brambory. Strávili jsme příjemý večer s broskvovým západem slunce.
3. neděle Plachtění a údržba Na letišti jsem dělal renovaci nátěrů na svém kluzáku. Pak přijela pětičlenná skupina mladých mužů (slavili poblíž rozloučku jednoho z nich se svobodným životem; za tři týdny se bude ženit). DaveG svezl dva z nich a já další dva. Pomáhali také vlekař DanM, instruktor JohnR a člen MarkA. Bylo sice pošmourno, ale mladíci měli báječné prožitky.
	2. sobota Hodování - klobásky s quinoa a brokolicí Ne, nebyly to ty kachničky z předešlého obrázku. I když - kdo ví, odkud bylo to maso? Prý bylo "šťastné". Jak může být zabité maso šťastné? No, nechám to na filozofování, jestli se do toho chceš pustit. Více o přípravě tohoto jídla jsem napsal do dnešního Gurmánství, viz č. 43.
2. sobota Honička s kachničkami merganser Na vodě bylo živo. Povedlo se mi zachytit na videjku, jakou rychlostí dovedou mrňata sledovat svou mámu. V deltě jsem se setkal mimo Isáka také s TomemF, GeorgemG, GlenemF, LarrymS, a Terry s EvelynP. Obvesloval jsem svůj obvyklý okruh. Nahoře u haldy jsem zaťukal veslem na úplně ponořenou, ale už viditelnou rouru. Hladina řeky klesá, můstek na molo byl nad ní. Ale teplota vody v řece poklesla na 12°C. Tak bylo opodstatnělé ještě stále veslovat v plovací vestě.
1. pátek Údržba v hangáru Po galeriích jsem se zas bavil úpravou na kluzáku.
	1. pátek Večer galerií Po dni naplněném prací pro zákazníky i pro mou rekreaci jsem zamířil do místních galerií, podívat se, zda mě něco zaujme. Potkal jsem v každé i jiné známé z pospolitosti - Jess a Kena, Mark a Karen, a Jeff s Cathie. Podívej se také!