Vítkovy noviny červenec 2014

	Přeji ti nádherný srpen!
	31. Oznámení. V životě našeho syna Evana dochází k významné změně. Více zde.
29. Veslování. Poštěstilo se mi strávit pár chvil se srnou a dvěma koloušky. Zdali byly její, dvojčata, či maminka hlídala to druhé pro kamarádku? Vyzkoušel jsem i své navigační schopnosti a bez problému nalezl potopenou nymfu, trochu zanesenou pískem. (8 fotek a 1 videjko)
30. Práce. Zabrán do služby zákazníkům jsem si nevšiml, jak se zas rozhořel lesní požár asi 35 km vzdušnou čarou odtud. Zde je pohled z terasy našeho domu ve tři hodiny odpoledne.
	29. Veslování. Při východu slunce bylo už 22°C a rychle se oteplovalo. Vesloval jsem ve stínu keřů a stromů, pak už jen bez trička. Dnes mě zaujali orlovci, jeden párek chudáci mají hnízdo prázdné, ale druhý zdá se že má tři mláďata. To je ten pár, co si vybudoval hnízdo na nebezpečném místě, vrcholu stožáru vysokého napětí. O chvíli později jsem uslyšel kváknutí mi povědomé - kachny merganser. Vyrazila daleko od břehu Kolumbie a něco za sebou schovávala. Bylo to její jediné kachňátko. To si po chvíli plavání řeklo, dost, a hups! Vyskočilo mamince na záda. (10 fotek) V průběhu dne se nadále oteplovalo a v pět večer bylo 41°C.
	28. Plachtění. Měly být dobré podmínky a tak jsem volal vlekařům, ale jeden po druhým odpadali jak přezrálé švestky. Tak jsem téměř rezignoval, věnoval jsem se zákazníkům v úřadě, trochu jsem zas přivydělal, a v poledne jsem se na letiště přece jen vypravil, omýt kluzák, na kterém se nashromáždilo plno popílku a napůl shořelé jehličí z lesních požárů, i když byl v uzavřeném hangáru. Nakonec přišel JohnR a v pozdní odpoledne mě vyvlekl. To již bylo okolo 35°C. Tři čtvrtiny krajiny byly zablokované čoudem z lesního požáru poblíž jezera Wenatchee, a jedině na jihozápad bylo čisto. Tak tam jsem vyrazil. Dnes byly na místní poměry neskutečně vysoké základny mraků - ve čtyřech kilometrech. Ale na dálkové přelety to nebylo, stoupáky byly velmi daleko od sebe, okolí zaplňovaly pasti padáků a hlavně všude se rozšiřoval silný kouř. Dělím se o zážitky z letu na patnácti fotkách. A zde je záznam z letu.
27. Veslování. Jak hledání potopeného Titaniku se mi podařilo najít ponořenou Nymfu. Velké vody jí neodnesly. Focení byla velká výzva: jednak mě snášel proud, pak vál větřík a zkrz vlny vidět nebylo, musel jsem v poslední chvíli stočit skif o 90°, aby vytvořil větru bariéru a otočením současně uhladil hladinu. Po mnoha pokusech se mi povedlo. Současně jsem si zapamatoval spojnice "Levá vysílací věž - Zmijí kopec, a Pirátská loď ". Tak nyní i při velké vodě mohu Nymfu opakovaně najít. (9 fotek) Přes 300 domů bylo zničeno. Dnešní noviny přinesly tuto smutnou zprávu, že už tolik jich shořelo při požárech. Sjíždějí se sem motivační osobnosti, z Červeného kříže a jiných organizací zdaleka, které se snaží postiženým pomoci psychicky dostat se ze zoufalství a najít pokračování ve svých vykolejených životech.
26. Šlapání. S Emilí jsme vystoupali jehličnatým lesem k jezerům Clare a Marion poblíž lyžařského střediska. Nedávné deště povzbudily horské květiny, které radostně povyskočily. U horního jezera se koupala skupina mladých. Mezitím malá veverka se jim snažila pít z lahve. (23 fotek) Večer jsme byli na kruhové večeři uprostřed jablečných sadů u Toevs.
25. Plachtění. Odpoledne bylo pěkně a tak jsem mohl uskutečnit vyhlídkový let pro známou, Cathy, jejíž manžel Gary, zanícený maratonec, jí zakoupil k narozeninám vyhlídkový let v kluzáku. (4 fotky)
	25. Veslování. Na vodě byl nádherný klid. Tentokrát jsem si všímal ptactva - přivítali mě rackové, volavky, kachny, orlovci. Poblíž horního mostu na Kolumbii plavaly shluky kanadských hus. Mezi nimi mě zaujala jedna neobvyklá! Vypadala úplně stejně, jako ony, ale lišila se od nich žlutavým zobákem a oranžovými nohami.. jako domácí husa. (Kanadské husy mají jak zobáky, tak nohy šedočerné, a i celý krk a hlavu, až na bílý flek pod očima.) Že by se nějaký kanadský husák zakoukal do české husy? Ha ha. Při dalším průzkumu později na internetu jsem objevil, že se skutečně vyskytují hybridní husy. Také mě potěšilo, že po období čmoudu z lesních požárů byla dnes konečně obloha zas jak vymetená a blankytně modrá. 9 fotek.
	24. Lesní požáry. Zde je mapa ukazující dnešní stav požárů ve státu Washington. Ten největší měří 50 km napříč od západu k východu a 75 km od severu k jihu. Zatímco ten bližší k Wenatchee, rozlohou 75 čtverečních kilometrů je po obvodu na 90% zestabilizován, aby se dále nerozšiřoval, ten dále na sever je zajištěný pouze na 50%. Jeho rozloha je přes 500 čtverečních kilometrů. Dosti pomohlo, že za poslední tři dny pršelo, ale od pátku má být zas bezmračno a oteplovat se tak, že v neděli má být zas ke 40°C. Tudíž vše zas rychle bude jak troud, jen škrtnout zápalkou. Mezitím shořelo ve Washingtonu přes 110 obytných domů a vláda vyhlásila nouzový stav. K současně hasícím asi 3000 požárníkům tedy přibydou další, plus strojový a letadlový park. Tak snad už k dalším škodám na nemovitostech nedojde, i když lesů dále ubude, také i preventivním pálením.
23. Veslování. Dnes se mi povedlo co předtím ještě nikdy ne: Prodral jsem se proti proudu Wenatchee až nad silniční most Sleepy Hollow. Bylo nezvyklé počasí, skoro jako v létě v Česku: už or rána přeháňky s rozjasněními a bouřky. Liják mě chytnul třikrát, ale to mě vůbec nevadilo. Při této akci jsem očekával, že budu promočený. Skvělý zážitek. Na vodě jsem byl od půl osmé ráno až do jedné odpoledne. (14 fotek a 2 videjka) Práce a zábava. Zbytek dne jsem pomáhal svým zákazníkům v kanceláři, a po večeři byl na schůzi aeroklubu, kde jsme se rozhodovali, jaký jiný dvoumístný kluzák si opatřit náhradou za náš uzemněný L-13 Blaník.
VÝPRAVA ZA KARLOU NA ALJAŠKU V LÉTĚ 2014. Koncem května zažívala naše dcera Karla významné životní změny a byla připravena přijmout jí se pojednou naskytnutou výzvu: Stát se členem týmu vysoko na ledovci na Aljašce, který poskytuje projížďky na saních turistům z vyhlídkových lodí za psím spřežením. Bydlela by přímo na ledovci, ve stanu, pracovala dvanáct hodin denně šest dní v týdnu, a každý sedmý den by se mohla v údolí osprchovat a odpočinout si.	Co taková výzva pro šestadvacetiletou holku? V poslední čtvrtek v květnu měla pohovor, v pátek jí nabídli místo, v sobotu se sbalila , v neděli převezla celý svůj majetek ve svém domečku na kolech do Wenatchee a v pondělí odtud odletěla na Aljašku. Hned jí dali do práce. Karla nás po měsíci hecovala, zda bychom se za ní nepřijeli podívat. To se mě a Emily nakonec v půli července povedlo.
Klikni sem pro podrobné líčení cesty, včetně plno jiných fotek, videí a odkazů. (Níže na této stránce je pouze souhrn návštěvy).	Zpravodajství z Aljašky.
22. NÁVŠTĚVA JUNEAU
21. K LEDOVCI MENDENHALL
21. LET ZE SKAGWAY DO JUNEAU	Haines
20. DO KANADY
19. NA LEDOVCI U KARLY Za Karlou na ledovec U Karly na ledovci
18. NÁVŠTĚVA ZAHRÁDKÁŘSKÉ ZAHRADY, VEČEŘE A (DOČASNÉ) ROZLOUČENÍ S KARLOU
18. UMĚLEČTÍ SKLÁŘI
18. SNÍDANĚ, LETIŠTĚ A HELIKOPTÉRY, PROCHÁZKA K PAŠERÁCKÉ ZÁTOCE S KARLOU, OBĚD V INDICKÉ RESTAURACI
17. SETKÁNÍ S KARLOU, HŘBITOV STAROUSEDLÍKŮ, VODOPÁD, OBCHŮDEK, KNIHOVNA, SKVĚLÁ VEČEŘE U DOKU VE SKAGWAY.
17. POCHOD Z LETIŠTĚ DO UBYTOVÁNÍ VE SRUBU, PROCHÁZKA PO SKAGWAY.
17. Z JUNEAU DO SKAGWAY.
17. CESTA DO JUNEAU.
	16. Sice včera zas začal nový požár asi 50 km na západ, ale požárníci byli skoro hotovi se stabilizováním předešlého a byli převeleni na ten nový, který, aspoň se zdálo, rychle likvidovali. Tak jsem zas po čase uviděl modrou oblohu. Teplota dnes přesáhla 41°C. Večer to však zas moc nevypadalo, že požárníci oheň rychle zvládli. (Nezvládli: Ve čtvrtek začal nový požár, asi 80 km na sever od Wenatchee.. a shořelo tam přes sto obytných domů .. v okolí městečka Pateros). Odpoledne a večer jsme se s Emilí připravovali na šestidenní cestu do divočiny za Karlou na Aljašku, kam jsme vyrazili ve dvě ráno 17. července.
16. Veslování. V pět ráno bylo 25°C. Natíral jsem doma nábytek a pak vyrazil k řece. U doku byl kamarád LT s dvěma novými veslařkami, které zaučoval. Udělal jsem fotky a rozloučil se s nimi. Na vodě bylo hned horko. Hledal jsem stín v deltě a podél severního břehu Wenatchee, krmil se morušemi. Tak posilněn jsem se vydral ke třetím peřejím a pak slavil na Kolumbii. Byl nádherný den. (10 fotek)	Kamarád Larry zaučuje dvě nové veslařky
	15. Krvavý západ slunce. Požár se rozlezl na 70 km2. Zápolí s ním nyní přes tisíc požárníků a i tryskové bombardéry. Požár mají prý na 30% zkrocený. Dnes se rtuť teploměru skutečně vyšplhala přes 40°C. Ještě při západu slunce bylo 33°C, tak jsem další natírání odložil na ráno. Místo toho jsem vylezl na střechu pro tyto fotky.
15. Natírání. Před východem slunce jsem zas vynesl všechen nábytek na terasu. Dobrousil jsem ručně najemno a pak natřel první vrstvou bezbarvého polyurethanového laku. Mají jich být nejméně tři, po čtyřech hodinách a pod teplotou 32°C. Na dnešek bylo předpovězeno zas ke 40°C; na zítřek přes, a bezmračno. 14. Prachová bouře. Přihnala se večer od severu. Vichr bičoval půdu přes okraje plání jak vodopády. Celé údolí se zaplnilo hnědavým hustým jakoby oparem. Větve javoru se silně ohýbaly, čekal jsem, kdy která praskne. Pak po hodině vše ustalo a byl naprostý klid.
	14. Veslování. Sluníčko ještě nevyšlo a už bylo vedro, 28°C. Byl trochu vánek od severu. Navštívil jsem své oblíbené kmeny, na prvních se utábořili racci. Z keře na řece Wenatchee jsem se namlsal moruší. U peřejí silně foukal vítr, po proudu, tak jsem se nepokusil dostat se nad ně. Zpět na Kolumbii - v hnízdě orlovců bylo prázdno. Nad koupalištěm jsem se náhodně setkal s Dirkem z lyžování, co bydlí na JumpOff. On byl na kole, odpočíval u piknikového stolu. Připomněl mi, že se chce také nechat svézt v kluzáku. Vesloval jsem dál k haldě, halekal do trouby a pod mostem. Z velkých mraků se snažilo pršet, ale než kapky měly možnost dotknout se země, zas se vypařily či byly vcucnuté zpět do mraku. To požárníkům nepomůže.. Mezitím se začlo vyjasňovat. U doku jsem se vykoupal, jak mě pánbůh stvořil. Báječné. (5 fotek, 1 videjko) 13. Práce. Dodělal jsem první fázi renovaci nábytku, pak uklidil, než se Em vrátila z třídenní cesty za kamarádkou Mardi.
12. Veslování. Před východem slunce bylo už 22°C a vzduch prosycen kouřem. Tentokrát jsem u prvních peřejí otočil a zamířil k haldě. Dal jsem si dnes jen mírné cvičení, abych si nezapatlal plíce karbolkou. I tak na vodě bylo skvěle. (4 fotky) 11. Práce. Dělal jsem v kanceláři a když už nebylo tolik horko, renovoval jsem nábytek. Požár. Noviny psaly, že od začátku požáru (před třemi dny) shořelo 67 čtverečných kilometrů lesa. Ale že se může snadno rozrůst na dvakrát tolik. 650 požárníků bojuje s ohněm za pomoci osmi helikoptér. V cestě požáru je 122 domů. Zatim jich shořelo jen pár. Tady je mapa s nejnovějším vývojem.
	10. Veslování. Byl by býval další nádherný den, kdyby ho nekazil velký lesní požár. Ve Wena se projevil zastíněním slunce a mírným pálením očí. To mě neodradilo vyrazit na vodu. U doku jsem se setkal s LT, ten čekal na novou adeptku na veslování, kterou přislíbil zaučovat. Vyrazil jsem na vodu krátce po jejich setkání. V deltě jsem zkoumal novou barieru, kdy velký javor padl napříč jedním ramenem delty. Jakoby strážce svého nového bohatství před javorem křižoval sem a tam bobr (viz videjko). Musel jsem vycouvat a pokračoval dál proti proudu. Zas se mi povedlo prodrat se až ke čtvrtým peřejím. Tentokrát jsem si to stopnul, od začátku peřejí až ke čtvrtým mi to trvalo hodinu (s odpočinky), zpět po proudu pak pouhých deset minut, bez veslování, jen usměrňování do vln a proudu. (6 fotek, 3 videjka)
9. Ptáčata vylétla z hnízda do strašidelného světa. Ráno jsem objevil, že v hnízdě jsou už jen tři ptáčata. Ze zbývajících se jedno před mýma očima rozhodlo také vyrazit do života: Vztyčilo se, zaplácalo křídly a spadlo pod strom. Pak pelášilo po trávníku mávajíc křídly, až se zastavilo asi pět metrů od hnízda, v plném lijáku způsobeném právě tam se rozstřikujícím zavlažováním. Říkalo si možná - tak takhle tedy vypadá život mimo hnízdo! Šel jsem ho zvednout a dát zpět do hnízda, ale, ba né.. těbůch, já vyrážím do života! Přehopsalo z lijáku dále, pod kmen javoru, a pak nalezlo útulek za thujemi u plotu, kde bylo plno suchého listí od podzimu. Nad hlavou poplašně pípala a provázela mládě jeho maminka červenka. Odpoledne po našem šlapání bylo již hnízdo prázdné. Uviděl jsem plno nebezpečenství, která ptáčata očekávala: Ve stromu pospával zas mýval, nad ním hlasitě krákala vrána, uvnitř domu odpočívala kočka. Snad se ptáčatům podaří přežít jejich první přespolní let a příští dny !!! (9 fotek, 3 videjka)
	9. Šlapání na vrchol hřebenu Missie. Připojil jsem se s Emilí k Donovi a Barbaře na šlapání na 2.079 m.n.m. vysoký hřeben přehlížející Wenatchee a řeku Kolumbii. Jako paďoury nás Don vyvezl hroznou lesní cestou až do výšky 1.750 m, odkud jsme stoupali dále už po svých. Nejprve jsme uviděli, jak se včerejší požár rozrostl. Při projíždění přístupovou trasou jsme natrefili na jelena. Horské květiny nás provázely celou cestu. Ženy jich napočítaly 35 druhů. Na vrcholu byl mírný vánek a teplota asi 25°C. Vidět byla i sopka Hood, 240 km vzdálená. Rozjímal jsem. (35 fotek a 2 videjka)
8. Požár. Odpoledne jsem si všiml severně od našeho domu nového lesního požáru. Vše okolo je vyprahlé, stačí malinká neopatrnost. Bouřka žádná nebyla. Požár byl zas způsoben lidmi. Zde jsou dvě fotky, s odstupem dvou hodin.
	8. Ptáčata. Neskutečné, jak rychle jim narostlo peří a křídla.. Před pouhými osmi dny ještě neměly nic. Podívej se na dnešní dvě fotky.
U doku se připravovala horda dám na pádlování na kajacích. Jedna z nich, Deborah, si bere s sebou své psíky, kterým říká KC a Jack. Tady je víc psích fotek. A zde pár fotek dám. Když se vzdálily dostatečně od doku, konečně jsem hupsnul do Kolumbie. Jak osvěživé!!
	8. Veslování. Byl nádherný klidný den. V šest ráno bylo už 23°C, jemný vánek chladil. Vyvesloval jsem k prvním peřejím a pak rozjímal u "pirátské lodi". K haldě a zpět. Dvě fotky.
7. Plachtění. Vyrazil jsem do náročných podmínek znásobených lesním požárem. Přesto se mi podařilo doletět zpátky po skvělém osmihodinovém letu. Zde je deset fotek. A tady je trasa letu. Obrázek vpravo dokresluje, co dovede udělat voda, když je zavedená do vyprahlé polopouště. Městečko na obrázku je Wilson Creek.
	6. Emily slavila své - zase dvacáté deváté - narozeniny. Sešlo se u nás deset lidí, byla prima zábava. (27 fotek, 1 videjko)
	6. Unitáři. Mše se točila okolo lásky, která má sílu vymlít skály. Láska je síla, kterou nelze zastavit. Poslechni si písničku, která to vyjadřuje. A zde je její text. Duchovní Laura také poukázala na své tričko, na kterém bylo graficky vyjádřeno, jak láskou vypudíš peklo z tohoto světa. (viz 2 obrázky). A zde nalevo jsou gladioly obklopující dům pospolitosti. 6. Ptáčata. Už se pomalu nevejdou do hnízda, tak rychle jim rostou křídla. Podívej se na krátké videjko.
5. Ptáčata červenky. Mění se tak ohromně rychle - neskutečné. Už se pomalu nevejdou do hnízda. Maminka červenka je čilá. Začínáme si (představuji si) na sebe zvykat. Neulétne hned, když se objevím. (3 fotky, 3 videjka)
	5. Veslování. Obloha byla zastřená temnými vrstevnatými mraky. Strom se zakrouceným kořenem zvláštních tvarů se ke mě nakláněl. Další zajímavostí byl souboj mezi kachnou a volavkou. Kachna volavku udehnala od kachňátek vzletem přímo proti volavce. Ta musela udělat skoro přemet, když se zlekla a odlétla. U horního mostu jsem se pozdravil s veslaři z osmy. (2 fotky, 1 videjko)
4. Vítání Dne nezávislosti v Pybus. Navečer jsme se šli nejprve podívat do galerie U Dvou řek. (První pátky v měsíci jsou dny otevřených dveří galerií.) Tam měli mimo jiné umělce vystavených i pár obrazů od jedné známé, která nyní tráví tři měsíce na majáku. Setkali jsme se tam se známými, mým kamarádem vlekařem Danem a jeho ženou Mitrou. Pak jsme se přemístili do kryté tržnice Pybus, kde hrála kapela, jejíž členkou je i ChrisR, a kde bylo plno jiných známých. Pěkně jsme Den Nezávislosti oslavili. (3 fotky, 2 videjka)	Emily s dvěma páry žen z pospolitosti unitářů. Paní v červeném, Sally, půjde v srpnu sama pěšky napříč Oregonem, z Kalifornie do Washingtonu. Očekává, že jí šlapání bude trvat čtyři až šest týdnů.
	4. Šlapání. S Emilí a ChrisR jsme vyrazili na hřeben západně od města, vyvýšeninu, kterou zveme dvojí prsy. Tam jsem vzdal hold těm, kteří přinášejí na svět báječný pamlsek - TATRANKY! (10 fotek, 2 videjka).
3. Západ slunce. O půl desáté večer se na severozápadní obloze rozehrála nádherná symfonie barev. (3 fotky)
	3. Veslování. Na řece byl silný protiproud i protivítr. Oba mě strhávaly zpět. Málem jsem se nevydral ani nad první peřeje. Ale povedlo se a tak jsem jel i ke druhým. Po odpočinku v tišině jsem se pustil do třetích a ty málem vzdal. Bylo to cepování vůle a překonávání jejího selhávání. Dostal jsem se i nad ty třetí peřeje. Pak jsem vychutnával odměnu rapidního sjezdu po proudu i větru a na závěr namlsání se morušemi v deltě. (6 fotek)
2. Mývalové. Bylo už půl deváté večer a stále 32°C. Poslouchal jsem na YouTube Karlu, naší dceru (hrála právě Souvenier de Porto Rico od Gottschalka), když mi najednou Emily vzrušeně ukazovala, že v našem javoru je mýval! Vykoukli jsme, a uzřeli, že nebyl sám. Byli tam dva! Emily se obávala o naší kočku Mňoukí. Mývalové mohou být značně draví. Také mají někdy hrozné nakažlivé choroby. Udělal jsem řadu fotek. Při té příležitosti jsem si všiml, že v hnízdě u terasy sedí nyní i maminka červenka. Tak jsem jí připojil do serie. Viz 10 fotek.
	2. Ptáčata. Sekal jsem trávu a když jsem na chvíli zastavil, uslyšel jsem pípání. V keři vedle schodů na terasu bylo hnízdo. Tam se nacházely čtyři ptáčata americké červenky (jejich matku jsem tam také uviděl, ale ta hned odlétla, a ani po čtyřech pokusech se mi jí nepovedlo vyfotit v hnízdě a dál jsem jí nechtěl vyrušovat). Zde si půjčuji od někoho obrázek, jak vypadá. Je velikostí asi jako český kos, docela velká červenka (Americký robin = Turdus migratorius.) (6 fotek)
1. Veslování. Na řece to bylo jak na manévrech vyloďování během inváze do Normandie - museli otevřít rybářskou sezonu. Spočítal jsem přes třicet lodí, a to ještě byly další za zákruty. Naštěstí nad pěší most po Wenatchee nesmí a tak tam byl klid. Tedy - relativně. Byla vysoká voda a peřejemi se probít byla zas fuška, vítaná. Dostal jsem se až ke čtvrtým. Poblíž tam jsem fotil hnízdo s orlovci. Mladé jsem ale ještě nezahlédl. Orlovci zas výstražně pípali. Při návratu jsem se setkal s flotilou šesti kajakářek. Jedna z nich vezla na palubě své dva psíky. (6 fotek a 1 videjko) Zbytek dne jsem strávil v práci, mj. probíjením se džunglí celních přikázání při doručování zásilky na Floridu.