Vítkovy noviny červenec 2016

	Hezký den!
25. pondělí až konec července. Pustila se do mě nějaká viroza. Zatímco každý den jsou na obloze krásné plachtařské kumuly, trávím tento čas v posteli. Ach jo. Omlouvám se ti, drahý/á čtenáři/řko, za odmlku ve psaní a dělení se o fotky. Přeji ti příjemné léto. V pátek jsem udělal experiment a vyzkoušel, jak na mě působí zelené sanatorium. Skvěle. Dokonce jsem v rákosí usnul. A stihl jsem pak ozobat poslední moruše!! V poslední den v červenci, v neděli, jsem si ještě malinko vyrazil do přírody. Zdravím tě a přeji to nejlepší zdraví!
	24. neděle Sraz sousedů unitářů Obdoba kruhové večeře, jen v tom ohledu, že se ti lidi scházejí, kteří si bydlí poblíž. Díky nedávné reorganizaci byli přibraní do naší skupiny i vzdálenější a tak jsme se sešli (15 lidí) u Jacka a Pam poblíž Quincy, asi 40 km daleko od Wenatcee, a už od tří odpoledne. Bylo 33°C.
24. neděle Veslování Zase po čase jsem navštívil své oblíbené kmeny. Výše na Wenatchee mě strom s morušemi ještě jimi odměnil. Pod horním mostem jsem si nakonec déle zaplaval. Bylo nádherně.
	23. sobota Kruhová večeře unitářů Po dni stráveném domácími pracemi a na nájemním domě jsme se zúčastnili večeře unitářů, spolu s asi třiceti ostatními, v domě Dona a Barbary na úpatí lyžařského střediska nad městem. Dobře jsme si popovídali, pojedli i popili.
22. pátek Túra k Osmimílovému jezeru S přáteli Lynnem a Ranou jsme si vyšlápli k oblíbenému jezeru. Přivítala nás tam však pěkná zima a studený vítr. K očekávanému plavání nedošlo. Po pětihodinové túře jsme se posilnili v Leavenworthu dobrým pivem a na závěr jsme si společně připravili večeři u L+R stávající se hlavně ze zelenin. Tady jsou fotky z túry od Rany.
	22. pátek Veslování Bylo krásné ráno. Na skále se shlukly hrdličky. Nebo holubi, proti sluci se to nedalo dobře rozlišit. V deltě jsem si za příjemného sluníčka pěkně zaplaval, stočtyřicet temp. Z veslování jsem jel na poštu odeslat zásilky zákazníkům a pak hned na túru s přáteli. Snídal jsem v autě.
21. čtvrtek Celý den jsem strávil v práci. Potěšil mě zavoláním Milan z Nitry. 20. středa Veslování Dával jsem si pozor, abych se nezapletl do v této době se vyskytujícího podvodního nebezpečí pro veslaře, v podobě vodního moru. O něm zde a zde. Co ten tropí veslaři za legrácky uvidíš zde. Veslo se neočekávaně do neviditelné vegetace zamotá a v příštím okamžiku jsi katapultován/a do vody. Vjel jsem do delty a dával pozor, když pojednou po straně jsem si všiml pohybu. Vrátil jsem se a udělal serii fotek této rozkošné rodinky mývalů. Dále na řece Wena jsem se nasytil moruší, marně se pokoušel prodrat nad peřeje, a pak se v horní deltě báječně vykoupal v tamní zátoce (poslední obrázek v prezentaci). 19. úterý Pomáhal jsem zákazníkovi s viklajícími se křídly, programoval webové stránky své firmy, nabízel kluzáky, měnil firemní reklamu v časopisu SOARING.
	18. pondělí Veslování Po deštích se vzdula hladina Wenatchee a pumpovala do Kolumbie tuny splavin z ledovců pohoří Kaskád od západu, zabarvující řeku do šedohnědozelena. Posilněn morušemi jsem vyvesloval k prvním peřejím, pak v deltě byl svědkem jedinečného zjevu, kde v jednom stromě postávalo pět (5) volavek - nejméně jedno z nich bylo mládě v hnízdě, ale přes pečlivé několikatýdenní sledování jsem doposud s jistotou nezjistil, zda mláďat bylo víc, anebo jednalo-li se o kolonii volavek, s rodiči i babičkou a dědečkem těšícími se z nové generace. Pak jsem se koukal na dva orlovce. Jak jsem se pod nimi zastavil, vznesli se. Orlovci to nemají lehké! Někdy jsou jak bombardovací letadla, na která útočí stíhačky, menší, obratnější ptáci. Zde jsou jiné ukázky, od jiných autorů: 1 \| 2 \| 3 . Počasí bylo hrozivé, vypadalo to na bouřku. Pršet začalo, až když jsem dovesloval.
	17. neděle Pršelo. Pracoval jsem na obnově firemní reklamy v časopisu SOARING. Večer zavřeli letiště na týden, na malování prodloužené hlavní dráhy. 16. sobota Veslování. Obvesloval jsem svůj obvyklý okruh. Poděkoval předkům. Zkontrolovali jsme nájemní dům a udělali seznam potřebných úprav. Vyrazil jsem létat, ale do výšin jsem se nevznesl.
15. .pátek Koncert klasické hudby Vyslechli jsme úvod k Idomeneo od Mozarta, koncertino od Bacha pro flétnu, housle a cembalo, a Requiem od Faure. Skvělý prožitek. Domů jsme se dostali až po jedenácté večer.
15. .pátek Večeře v Chelan Známí Louise a John pozvali nás dva a dva další páry k nim na večeři, před koncertem. Nechali si postavit patrový domek nad jezerem Chelan. Jedli jsme zeleninové tofu na terase, odkud byl úchvatný výhled.
	14. čtvrtek Na kajacích Zase změna - Em se rozhodla udělat si sama výšlap k hřbitovu starousedlíků, zatímco já vyrazil s Bobbi na vodu. Tentokrát jsem se i já nacpal do kajaku a vyrazili jsme zvolna proti proudu Kolumbie. Už je to snad pět let, co jsem naposledy v kajaku jel. A Bobbi prý dvacet pět let. Tak to byl docela nezvyk. Ale zvládli jsme to. Seznámili jsme se i s přáteli Bobbi z Oronda, Dot a Grey, a přes poledne jsme s nimi povídali o svých zaměstnáních a bydlení. Chystají se nechat si postavit dům na břehu jezera Chelan. Bobbi pak s nimi odjela.
13. středa Plachtění Po několika změnách programu návštěvy - šlapání po kopcích se neuskutečnilo - jsme poobědvali v tržnici Pybus a pak jsme zamířili na letiště; byl vlekař a Bobbi, která měla dříve malou plachetnici chtěla vyzkoušet, jak by se cítila při plachtění ve vzduchu. Její výraz dobře vyjadřuje souhlas s prožitkem. Při něco přes hodinu trvajícím letu jsme vystoupali do skoro tři a půl km nad zemí a obletěli údolí.
12. úterý Sestřenice Emily, Bobbi, nás přijela navštívit na pár dní.. Přijela vlakem ze Seattlu.
	12. úterý Veslování Zas jsme si dali závod s morčáky. Ti ho tentokrát na celé čáře vyhráli. Závod trval 15 minut, 1 km proti proudu Wena. Nacpal jsem se pak morušemi. Ty už budou jen pár dní, padají zralé do vody. V horní deltě jsem se setkal s flotilou žen. Ukázal jsem jim hnízdo volavek. Jejich vedoucí prohlásila - plujeme tady okolo milionkrát, ale toho jsme si nevšimly. A za hlasitého rozprávění odpluly. Za rohem se pásli dva dorůstající koloušci.
11. pondělí Festival hudby v Chelan Zajeli jsme s Em vyslechnout polední koncert ve městě Chelan, asi hodinu autem na sever od Wenatchee. Probíhá tam týdenní festival zvaný Bach Fest. Vyslechli jsme díla od Šostachoviče, Piazzoly, Bacha, Dvořáka a Rocherolle. Vystupující byli z Takomy, Seattlu, New Yorku a dokonce až z Argentiny. Po koncertě jsme si udělali piknik u jezera Chelan se známými Louise S a Johnem R, též znamenitými umělci. Možná se tam ještě vypravíme, stálo to za to. Přebory v padákovém létání Chelan je světoznámý pro piloty padákových kluzáků, už se tam konalo několik mistrovství světa. Náhodou tento týden tam zase jedno probíhá. Podívej se na dvě ukázky, jak Chelan a okolí vypadá z kopce, odkud se startuje, a pak ze vzduchu. \| Video 1. \| Video 2. \| (Až se ti ukáže úvodní obrázek, klikni na něj a video se rozběhne. Pusť si na celou obrazovku. Uvidíš i krajinu na východ od Chelan.)
	10. neděle Veslování. U laguny jsem se seznámil s Frankem Conem, přírodním fotografem. Byla nízká voda. Nabažil jsem se moruší. Ve stromě s hnízdem volavek byly dnes čtyři (!) volavky. Zahalekal jsem do roury. U doku jsem se po promluvení si s kamarády vodáky vykoupal. Skoro celou dobu veslování foukalo a pršelo. Doma jsem se rozehřál ve vaně. Unitáři měli mši o snášenlivosti a potřebě být otevřený změnám, porozumět jiným, místo bát se jich, a nepropadat strachu. Plachtění. Odpoledne jsem šel pomoci s manipulací kluzáku, ve kterém klub poskytuje zájemcům vyhlídkové lety. Správa letiště nás plachtaře nyní nutí startovat i přistávat z jediné dráhy, kterou ponechali otevřenou. Od našeho hangáru je přes půl kilometru daleko. Předtím jsme mohli startovat i přistávat přímo od hangáru, bez nutnosti dlouhého otravného tlačení kluzáku. Hospodaření. Odpoledne jsme s Em dělali peněžní plánování.
9. sobota Plachtění Zas po čase jsem si dopřál solo letu, bylo pěkné počasí. Vyrazil jsem na třístovku s otočkou, na východ do Davenportu a zpět. Mimo mě bylo ve výšinách i několik dalších nadšenců. Let byl hladký do poloviny, pak proti větru začla výzva, znásobená zakrytou oblohou při návratu zpět do Wenatchee, ale nikde nebyla krize a vše proběhlo v pohodě. Byl to krásný zážitek, povzbuzující do dalších.
	8. pátek Děti na řece Náš vodácký klub poskytuje dobrovolníky pro výchovný program nabízený místním muzeem. Je to tak trochu placená školka pro rodiče těch dětí, a klub také na tom něco vydělá. Děcka uviděla zblízka i volavku, která jen kousek před nimi přeletěla lagunu.
8. pátek Veslování Na začátku na mě volal z řeky nějaký rybář - ukázalo se, že to byl můj dlouhodobý kamarád, John, se kterým se znám jinak přes plachtění. Vyvesloval jsem k peřejím a po nasycení se morušemi jsem sledoval volavky u a ve hnízdě. Vzal jsem to úzkou stokou do části delty, kam se zřídka dá dostat, docela exotické. Pak jsem sledoval hejno racků, kteří až nyní v červenci přitáhli ve větším počtu.
	7. čtvrtek Byl naprosto piplavý, dělal jsem účetnictví, pak trochu týdenní gruntování a vyhazování přebytečných krámů do kontejneru -- zítra je zas týdenní odvoz. Večer jsem si užíval změny od sucha - seděl ve tmě na terase a poslouchal, jak jemný déšť krápe a klokotá na palubovky. 6. středa Emily 65 Na oslavy narozenin se sešlo deset lidí a jedna kočka. Podívej se.
	6. středa Veslování Další den na vodě, na řekách Wenatchee a Kolumbii. Most s dřevěnými pilíři. Moruše. Bobřík plave. Hnízdo volavek. Volavka letí. Bylo nádherně. << Pusť si videjko
	5. úterý Strávil jsem den prací v kanceláři , na zahradě a v domě. 4. pondělí Oslavy 240 let nezávislosti Ameriky Spolu s Judy a jejími vnuky Minou a Isakem jsme si šli vyslechnout symfonii na břehu řeky Kolumbie, jak doprovází ohňostroj. Netušili jsme, že tam bude předtím koncert křesťanské kapely. Na ohňostroj se přišly podívat davy lidí. Začali ho odpalovat v deset večer. << Pusť si videjko
4. pondělí Veslařské "závody". Honil jsem se s flotilkou kachen merganser. Ne jen pár metrů. Když jsem promítl naši trasu na mapu, ukázalo se, že kurz byl 1,24 km dlouhý. A když se vezme v úvahu svižný protiproud (začali jsme u soutoku řeky Wenatchee s Kolumbií, zprava doleva na mapce), tak bych se odvážil říci, že závod byl na trase přes jeden a půl kilometru. To je neskutečné, jakou ohromnou výdrž ty kachničky mají. Neletěly, jen se odrážely od vody pacičkami a narůstajícími kratičkými pahýly křídel. A to jsem vesloval jak jsem nejrychleji mohl, bez ustání. Přesto mě předhonily. Nakonec asi matka kachna usoudila, že mě pobily, a dala kachničkám oraz. Podívej se také na pár fotek v prezentaci. Nakonec jsem se dostal až k pátým peřejím. Cestou jsem potkal několik dalších skupinek merganser. Později jsem se poučil, že kachny merganser patří mezi deset nejrychleji létajících ptáků. V letu dosahují rychlosti až 130 km/h. No, není divu, že jsem je nedohonil. Jsou to zázraci přírody. Tady je o nich trochu v české wikipedii. Dozvěděl jsem se také konečně, že česky se jmenují, "morčák".
	3. neděle Plachtění Svezl jsem dva platící zákazníky a tím přispěl do financí našeho aeroklubu - Fabiána (vlevo, Rakušana z Innsbrucku), a Freda (vpravo, Američana, který si vzal za ženu sestru Fabiána). Bylo poněkud větrno. S Fabiánem jsme se dostali až k Želvímu ostrovu na Kolumbii.
2. sobota Veslování Vstal jsem jako obvykle, ale nejprve jsem pracoval v kanceláři. Dobalil jsem k odeslání další zásilky, které jsem včera nestihl. Zavezl jsem je na poštu a teprve pak začal veslovat, až po deváté ráno. Zprvu bylo ještě zataženo. Projel jsem okolo stoicky stojící volavky. Výše proti proudu u laguny jsem zkoumal rozmístění raket připravených na ostrohu pro pondělní ohňostroj. Okolo přejel kamarád Isák, bývalý člen olympijského týmu z Bosny, na rychlostní kanoi. Dále jsem sledoval divokou kočku u břehu, snad se snažila ulovit nějakou rybku. Pak se mraky rozpustily a začlo pražit slunce. Vydral jsem se ke třetím peřejím, cákání vody mě hezky osvěžovalo. U soutoku jsem pozdravil rodinku kachen merganzer, a také jsem se tam na mělčině ve skryté zátoce pěkně vyčmáněl a užíval si blaženě splynutí po proudu k doku.
1. pátek Šlapání Brzy ráno jsem dělal bankovnictví a pak se připojil k Emily a Judy na výšlap poblíž lyžařského střediska. Manžel Judy, Monte, s námi nemohl. Jeho zdravotní stav se rapidně v poslední době změnil. Srdce mu začlo vynechávat, bude potřebovat ovladač (pace maker). Doposud byl zářným příkladem zdravého člověka do vysokého věku (76 let). Na výšlapu ženy napočítaly 38 druhů horských květin. Prošli jsme oblíbenou trasu, které říkáme Vaječná stezka. To proto, že kamarád Lynn jednou vyrazil na šlapání touto stezkou, zatímco doma zapomněl vypnout sporák, kde smažil vajíčka ! Odpoledne jsem balil zásilky leteckých dílů a těsně před pátou jsem je z pošty stačil odeslat. Pak jsme se šli s Em podívat do dvou galerií; byl první pátek v měsíci. Dnes jsme neuviděli nic moc. Většina galerií byla zavřená, nastává třídenní volný víkend. V pondělí budou oslavy nezávislosti, tak si víkend mnozí už i dneškem prodloužili.