Vítkovy noviny červenec 2017

	Hezký den !
31. pondělí Pracoval jsem na přípravě propagační kampaně pro L-13 Blaník v angličtině. Jednak jsem do ní přeložil nedávný článek z Flying Revue a pak jsem vytvořil webovou stránku s fotkami. Zde je její prototyp. Čekám na schválení pro všeobecné použití překladu a stránek. 30. neděle Plachtění Aeroklub mě potřeboval na dva instruktážní lety, jeden s doktorem z Venezuely a druhým s leteckým technikem z týmu Mitsubishi business jet. Bylo 34°C a jasno, každý let byl hodinu. Na a z letiště jsem se dostal na kole.
	Veslování Před východem slunce jsem vyrazil na vodu. Viděl jsem rodinku bobrů. Bylo bezvětří, nízká voda a bylo krásně vidět na dno. Tak na mělčině jsem zas pátral po kýlu, probrouzdal jsem tam dobrou půl hodinu. Už tam znám pomalu každý kámen. Odměnil jsem se morušemi. Potěšilo mě, že stále jim pučí nové plody.
29. sobota Šlapání s Montem a Judy k jezeru Clare Vystoupali jsme z parkoviště u lyžařského střediska Missie (z výšky 1400 m) k rozcestí u jezera (výška 1670 m). Monte si šel k němu sednout. Judy, Em a já jsme pokračovali po stezce směrem k cestě Včelín. Předtím jsme potkali turistu se psem. Ten vzrušeně povídal o jejich setkání - právě před chvílí - s černým medvědem zrovna tam, kam jsme šli. Tak jsme dělali hodně hluku. Medvěda jsme nezahlídli. U jezera jsme našli Monteho. Já v mém baťohu objevil Tatranku. Tak jsem jí zvěčnil a pak se vyšplouchal v jezeře. Bylo pořádně chladivé, krásně osvěživé. Všichni jsme obdivovali plno horských květin. Po návratu k autu jsme oceňovali, jak je možné být díky jemu za pouhou půl hodinu od domu v alpínském prostředí.
	Východ slunce Můj den začal už půl hodiny před ním. Než jsme vyrazili na zamýšlené šlapání, postaral jsem se o zajištění důležitých dodávek zákazníkům.
28. pátek Veslování Napumpoval jsem přední kolo svého jízdního kola a chystal se vyjet na veslování, ale .. ouha! Za pouhých deset minut bylo zas úplně splasklé. Tudíž zas mi nastala změna. Rozhodl jsem se jít na veslování pěšky. Bylo 18°C a jasno. U zastávky autobusu asi třičtvrtě km od domu jsem se koukal na jízdní řád. Autobus jezdil každou půl hodinu. Akorát mi asi ujel, nebo jsem řádu nerozuměl. V každém případě, na druhou stranu řeky bych se autobusem dostal za půl hodiny a pak bych ještě musel asi dvacet minut jít pěšky, abych se dostal k loďárně. Tak jsem kráčel dál a od přechodu hlavní ulice a dál dolů skopce jsem začal stopovat. Okolo mě projelo asi pětadvacet aut, než jsem se dostal k řece. Žádné mi nezastavilo. Jeden z řidičů na mě zdvořile zamával. Překročil jsem Kolumbii přes Černý most a začal jsem se za chůze věnovat odpovídání na pracovní depeše. Jedna obchodní letecká škola v západní Virginii měla urgenci s tlumičem podvozku. Tak jsem řešil a pracoval, zatímco jsem šel už po západní straně řeky parkem k loďárně. K ní jsem dorazil za hodinu a čtvrt chůze, překonal vzdálenost pěti a půl km od domu a sestoupil o stodeset výškových metrů. Toto bylo nezvyklé trávení mého jinak rutinního dojíždění na veslování autem, které mi trvá čtrnáct minut a jedu sedm a čtvrt kilometru. Tentokrát jsem byl již dokonale rozcvičený a i jsem uvítal usednutí na skif. Vzal jsem to deltou a u silničního mostu přes Wenatchee jsem se s radostí pustil do nasnídání se z tam se nacházejího stromu. Murušemi byl stále obsypaný. Naplněn čerstvou fruktozou jsem se pak pokoušel vydrat nad peřeje. Moruše ještě nezabraly. Začlo být již pěkné horko, tak jsem otočil a v horní deltě si pěkně zaplaval, přes dvěstě temp. Potom jsem se věnoval opalování, zatímco jsem vyvesloval k hornímu mostu. Pod ním jsem se ještě jednou vykoupal. V tom mi Em zavolala a nabídla mě přijet vyzvednout. Nabídku jsem rád přijal. Už jsem začínal být příjemně uondaný. S nabídkou přišla i podmínka, jet s ní i do obchodu s textiliemi. Em potřebovala nové látky pro svůj nový projekt. Využil jsem příležitosti a pro svou kancelář tam zakoupil balicí sáčky, a pro Em ostřič nůžek.
	27. čtvrtek Práce Stravil jsem celý den v kanceláři. Venku bylo 35°C. 26. středa Práce na autě Ani jsem naše auto nerozpozal! Bylo celé ohlodané, i bez zadního skla. V karosárně se tedy do něj pustili bytelně. Má být někdy v půli příštího týdne hotové. Práce pro mé zákazníky Zas se povedlo zoufalce uspokojit - tentokrát v Argentině.
Veslování Zas po dlouhé době prožíváme období, kdy na své přepravní potřeby musíme vystačit s jedním autem. Emily chtěla jet šlapat, mě se nechtělo do kopce. Vyřešili jsme logistiku následovně: Auto zůstalo doma, až se Em probudí. Já jsem mezitím už včera večer nahustil naše dvě jízdní kola. Ráno jedno z nich mělo pneumatiky ještě nafouklé. Výborně! Tak, helmu na hlavu, a za něco přes dvacet minut jsem byl u loďárny. Na řece bylo výborně. Ještě jsem věnoval skoro hodinu pátrání po utopeném kýlu, definitivně to pak vzdal. Upokojil jsem se mlsáním moruší, kterých bylo kupodivu stále ještě spousty. Pak jsem se v horní deltě báječně vykoupal. Po třech hodinách na řece jsem jel na kole na poštu, cestou jsem se stavěl kouknout se v karosárně, zda začali něco dělat na našem druhém autě (viz další okénko a fotoreportáž). Po vyzvednutí pošty jsem se zas vrátil stejnou trasou k řece, podél které vede krásná cyklostezka a parková úprava. Dle úmluvy s Em, ona zaparkovala naše zbývající auto pod kopcem a v autě kamarádky pak odjely do hor na šlapání. Když jsem k našemu autu dorazil, čekalo mě překvapení. Můj dálkač si s ním nepovídal. Vytáhl jsem z něj klíč, dveře odemknul a chystal se odjet. Ale ouha - auto, které se startuje stisknutím tlačítka, které si má povídat s dálkačem - stávkovalo. Nechtělo a nechtělo startovat. Usoudil jsem, že v dálkači se asi vybila baterie. Nyní kde tu sehnat, asi byla speciální?? Tak zas - kolo ven z auta, naskočil jsem a jel do blízkého autoservisu, Kia. Sice jsem potřeboval pro Mazdu, ale to snad nevadí. Zkoumali a zkoumali, ale baterii žádnou nenalezli. Tak mi nezbylo, než jí jet shánět na kole po městě. Nakonec asi tři kilometry daleko jsem ji sehnal, a zas se vrátil k autu. To už se Em vracela z hor nazpět!! Hodně se divila, že jsem ještě nebyl doma. Nakoupili jsme cestou domů potraviny a pak se v jednu odpoledne najedli - Em svůj oběd a já sníběd. Tak se všemi těmito obměnami jsem dnes navesloval po řece deset a na kole najezdil osmnáct kilometrů! Tolik pro ranní protáhnutí se, ha ha.
	25. úterý Šlapání po trase historické železnice přes Stevensův průsmyk Ve Wenatchee mělo být přes 35°C, tak jsem uvítal návrh Em jet na výšlap do zalesněné části hor Kaskád, kde byl stín. Sešli jsme se tam s DianeG a Lori? na tříhodinový výšlap, většinou po 1 ku 50 stoupání (jeden metr převýšení na padesát délkových metrů, po trase původní železniční tratě postavené v roce 1893). Trasa vedla příšerným terénem a není divu, že v roce 1910 smetla sněhová lavina do údolí dva vlaky, přičemž zahynulo sto lidí. V roce 1929 byl otevřen nový tunel, po dlouhou dobu nejdelší na západní polokouli, 12,5 km dlouhý, který se používá dodnes a starou trasu si nyní zas přebírá příroda. Ne úplně - potkali jsme partu školáků z juniorské vysoké školy v Everettu (města, kde se vyrábějí letadla džumba Boeing). Ti se postup zarůstání tratě snažili pozastavit vysekáváním porostu. Byla to třída angličtiny! (Školáci byli většinou z Japonska.) Bylo prima pobýt zas nějakou chvíli v bujné zeleni.
24. pondělí Veslování V deltě jsem obdivoval racky, jak dokázali za silného větru s poryvy přistát do viklajících se větviček morušovníku a pochutnávat si na jeho plodech. Na mělčině ve Wena jsem zas pátral po utopeném kýlu, marně. Skif byl mezitím odstavený, vesloval jsem na jiném, kde pro mé věci bylo v "kajutě" mnohem méně místa. Nad haldou jsem si zaplaval dvěstě temp. Teplota vody se již přibližovala osmnácti stupňům. Dnes jsem zavezl auto ke karosářům na opravu. Budu bez něj nejméně deset dní. Domů jsem šel pěšky. Po hodině jsem dorazil k černému mostu přes Kolumbii. Je již sto deset let starý. Na jeho druhé straně mě Em přijela vyzvednout. Tak mi ušetřila poslední část trasy šlapání k domu, která je dokopce. Ještě jsem se podíval na městem nově upravovanou část břehu, kde bude zřízený výběh speciálně pro psy, kterým nyní v krásném dvacetikilometrovém parku lemujícím Kolumbii není povoleno běhat volně.
	23. neděle Chléb pita z domácího kvásku
22. sobota Veslování Byla hodně nízká voda. Potkal jsem vodáka se psem. Pod železničním mostem byly už peřeje. Vydral jsem se jimi k normálním prvním, snažil jsem se dostat nad ně, ale proud byl příliš silný. Zase mě potkala smůla. Cestou zpět ke Kolumbii jsem na mělčině o kámen urazil kýl. Brodil jsem se pak dvacet minut, hledal odlomený kýl, až mi nohy znecitlivěly. Kýl jsem nenašel. Mrzelo mě to. Pak jsem se cvičil, jak udržovat skif jet rovně a postupně se naučil. Vyžadovalo to však velmi citlivé zabírání. Překvapilo mě, o kolik byla voda v Kolumbii teplejší (měla 17°C), než v řece Wenatchee. Přece jen jsem vyvesloval nad haldu a tam se báječně vykoupal, naplaval jsem stošedesát temp. Na poště mě čekala zásilka. Tak bude co komu doručovat. Zákazníci již remcali.
	21. pátek Šlapání okolo štítu Nachez na úpatí sopky Rainier Po mnoha letech jsme si zopakovali nádherný výšlap. Milane, pamatuješ? Cestou do Wenatchee jsme uviděli plno čipmunků v průsmyku Rye Grass. Videjko.
Návštěva v Olympii Po euforickém shledání následovala prozaická noc, charakterizovaná splasknutím nafukovací matrace, pokusy nahustit ji hlučným vysavačem a následném opětném kolapsu. Nicméně, strávili jsme společně příjemné ráno a po snídani se rozloučili, s vděčností za vše, co nám naše životy přinášejí a umožňují společně prožít.
	20. čtvrtek Cesta za překvapením - do Olympie Rozhodl jsem se udělat překvapení. Vyjel jsem potajmu do Olympie. Tam totiž k Mary Jane a Judsonovi měli dorazit Emily s rodiči z jejich okružního cestování po příbuzných v okolí Seattlu. Chtěl jsem aspoň ještě nějakou dobu s Sheilou a Edem strávit. Říkal jsem si - kdo ví, kdy se zase s nimi uvidím? Jak na koni bystře po asi devíti (9) hodinách ve dvou autobusech jsem dorazil do Olympie. Byla to zkušenost. (Autem to trvá tři a půl hodin. A nepotkáš se s nikým.) Cestou jsem v Seattlu projel okolo obrovského stadionu se zasunovací střechou, kam se právě shrocovaly davy fanoušků pálkové. Tentokrát jsem měl příležitost mluvit s rozličnými dobrodruhy, i s v maskáčích oděným bezdomovcem (zachyceným na jedné z fotek). Ten jel do Olympie, hlavního města státu Washingtonu, kde je obdobná vládní budova jako ve Washingtonu na druhém konci Ameriky. Bezdomovec jel, protože tam příští den rozdávali zdarma potraviny. Bylo dobré čas od času zažít, jak plno ostatních lidí také žije, či přežívá. Překvapení vyšlo dokonale - před desátou večer jsem se shledal s příbuznými a Emily, kteří nemohli věřit svým očím, kdo se pojednou úplně nečekaně objevil.
Veslování Po časně ranném hovoru s dodavatelem z Litvy jsem radostně vyrazil před východem slunce na řeku Kolumbii. Bylo nádherně.
	19. středa Po rozloučení se s Vaškem v Bendu jsem se navrátil na sever do Wenatchee. Když jsem se koukl na tachometr v autě, všiml jsem si, že na této služební cestě jsem objel tolik mil, jako je rok, ve kterém jsem se narodil (v kilometrech, 3.133).
18. úterý Další jednání o uschopnění kluzáků Přejeli jsme napříč Idahem do Nampa na další prohlídku, už třetího kluzáku. Jeho majitel Tom a kamarád plachtař Stu nám ukázali jak z vykopávek prachem pokrytý kluzák. Vašek ho prohlédl a uznal za obnovitelný. Po rozloučení s místními jsme pokračovali s Vaškem napříč vyprahlým východním Oregonem do Bendu. Tam je letecká továrna, se kterou Vašek má další jednání. Ta vyrábí turbovrtulová letadla pro podnikatele.
	17. pondělí S Vaškem v Národním Parku Žlutý Kámen Po pracovních návštěvách jsme od Martina s Vaškem pokračovali dále na jih, do věhlasého národního parku Yellowstone. Strávili jsme v něm pět hodin, až do tmy. Uviděli jsme neskutečné výhledy, přírodní útvary, vodopády, gejzíry, bublající bahno, sírové výpary, vodopády. Ze zvěře bizony, jeleny, havrany. Pak jsme hledali ubytování. Našli jsme ho až po půlnoci, v od parku 255 km vzdáleném Pocatellu.
Martin svezl Vaška na své letiště u Livingstonu Když jsme byli hotovi s prověřením dvou kluzáků, umožnil Vaškovi jeden z místních pilotů, Martin, shlédnout krajinu ze vzduchu. Já jsem je následoval po zemi autem.
	Uschopňování Blaníků Na letišti v Bozemanu v Montaně se konala kontrola dvou kluzáků L-13 Blaník. Kontrolu prováděl ředitel továrny Blanik Aircraft CZ (BACZ) z ČR, Vašek K., za mé pomoci. Majitelé těch kluzáků se chystají poslat své Blaníky do továrny BACZ do ČR, pro provedení úpravy vyžadované americkým úřadem pro letectví k tomu, aby jejich kluzákům zas byl povolen letový provoz. Je to velká akce, ke které se dospělo po pěti letech příprav. Prozatím, žádné americké opravně americký úřad pro letectví nevydal oprávnění úpravu provést, a tak místním majitelům Blaníků nezbývá (když opravdu chtějí zase s nimi létat), než je na vlastní náklady poslat do ČR a zas si je přivézt. Při kontrole Blaníků se ukázalo, že v křídle jednoho z nich se zahnízdil nějaký živočich.. koukni se do prezentace, a zasměj se!
16. neděle K pramenům řeky Mississippi Vstal jsem po třetí ráno. Vyrazil jsem na služební cestu. V její první fázi jsem měl před sebou devítihodinovou jízdu do Bozemanu v Montáně. První zastávku jsem udělal po tří a půl hodinách východně od Spokane, v předhůří Skalistých hor v městečku Cataldo, kde je zachovaná nejstarší budova postavená v Idahu, misionáři. Pokračoval jsem pak na letiště v osadě Tři Vidlice (u soutoku řek Gallatin, Madison a Jefferson, které vytvoří Missouri, která se pak stane Mississippi). Tam jeden z mých zákazníků, GregM, provozoval navijákový provoz pro místní plachtaře. Jeho žena Ursula naviják obsluhovala. Bylo pěkné horko, asi 33°C. V deset večer jsem jel vyzvednout VaškaK. Původně měl přiletět ve tři odpoledne. Letěl přímo z ČR, s přesedáními, sem na letiště Bozeman. Zavezl jsem ho na motel a sám přejel na jih k G+U. (Poznámka k mým fotkám: Bohužel, jak uvidíš na posledních fotkách z mé prezentace, v mé kameře nastala porucha, a musel jsem jí odstavit. Přešel jsem k náhradním možnostem .. fotil jsem od nyní dále jen mobilem.)
	15. sobota Kruhová večeře S Edem a Sheilou jsme se zúčastnili příjemného večírku, v domě známých unitářů pod lyžařským střediskem Missie.
14. pátek Setkání rodiny Larry a sestra Emily, Nancy, přivezli do Wenatchee Sheilu a Eda. L+N pak pokračovali sami dál, na svou týden dlouho dovolenou v Idahu.
	Veslování Byl krásný den. Objel jsem svou obvyklou trasu a báječně jsem si i zaplaval. Jen jsem měl zase kolizi, tentokrát nepozorností zádí mého skifu do pilíře můstku pro pěší přes Wenatchee. Náraz mě vyrazil vesla z rukou, přepadl jsem nazad a málem jsem se překotil.
13. čtvrtek Koncert ve vinohradu Rio Vista Zajeli jsme zas těch 70 km do Chelan, na večeři se známými a pak do vinohradu na večerní koncert ve volné přírodě. Zde jsou všechny skladby. Interpreti byli Maia a Steven Zander z Los Angeles, housle; Dan Donna na violu, a Roberta Bottelli na violončelo. Hráli plno nevážných skladeb, mezi nimi plno bítlsovek. Posluchačů bylo asi sto, myslím, že většinou důchodců.
	12. středa Veslování a plavání Byl další nádherný den. Tentokrát jsem ho začínal současně s vycházejícím sluníčkem. Obvesloval jsem svou obvyklou trasu a k závěru se zas báječně vykoupal a vyslunil. Stavěl jsem se pak v opravně Earhart a zadal jim opravu auta. Doma jsem Em předal hůlky na šlapání, vyrážela s Pat a Sadie na horskou túru. Po jejich odjezdu jsem se bezúspěšně potýkal hodinu a půl s haprujícími ventily zavlažování zahrady. Mňoukí ocenila, když jsem to konečně vzdal a vešel do domu snídat -- zrníčka, granolu, banán, borůvky a kávu latté - s jogurtem, na který se kočka už zas třásla v toužebném očekávání. Po jogurtových orgiích přihlížela, jak jsem opravoval odštíplá umyvadla porcelánovým epoxidem a pak spokojeně usnula v krabici od lahví vín.
11. úterý Polední koncert v Chelan Bach Fest Díla od Mazas, Mozarta, Ravella a Strausse. Nezkrácené nahrávky jsou zde.
	10. pondělí Večírek u Rany a Lynna Setkali jsme se s našimi kamarády ze šlapání a sportu.
Veslování Den mi začal smůlou. Při výjezdu z garáže a couvání jsme se srazili se sousedem, ten také vyjížděl. Dohodli jsme se, že to budeme řešit později, rozdělit se o výdaje půl na půl. Smůla pokračovala. Zavlažovací systém na naší zahradě zas začal stávkovat a ani po vyčištění ventilů kolaboval. Nicméně, na vodě bylo báječně, krásně jsem se protáhl i se vykoupal.
	9. neděle Bach Fest Chelan / gala večerní koncert Vyslechli jsme díla Bedřicha Smetany (Z mého života - když už ohluchl), Telemanna, Iberta, Roty, Piazzoly. Nezkrácené nahrávky jsou zde.
Sledování výtoku z jezera Chelan, piknik, koupání se v jezeře
	Bach Fest Chelan / juniorský koncert Vyslechli jsme čtrnáct mladých lidí - neskutečné, jak již v tak ranném věku dovedli podat skvělé hudební výkony. Podívej se a poslechni si. Právě začal týden dlouhý hudební festival ve městě Chelan, asi 70 km na sever od Wenatchee. Nezkrácené nahrávky jsou zde.
Výšlap k jezerům Marion a Clare Začli jsme od parkoviště lyžařského střediska Missie, z nadmořské výšky 1370 m. I tak bylo už dost teplo, naštěstí jsme šli většinou lesem. Vystupali jsme až k jezeru Clare, které je tak vysoko, jako vrchol Sněžky. Tam jsem se krásně vyčmáněl. Cestou jsme potkali zajímavý pár, Q a Lisu, kteří se do Wena nedávno přestěhovali z Aljašky. Em jako obvykle počítala druhy horských květin, tentokrát přes třicet. Po návratu jsem chvíli pracoval, než vyrazíme do Chelan na dva koncerty v rámci BachFestu.
	8. sobota Veslování na Kolumbii Po týdenní pauze jsem se zas dostal na vodu. Pozdravil jsem se s pár vodáky a pak už jen se zvířátky; husami, kachnami, volavkami, vlašťovkami, kulíky, orlovci. Na Wenatchee jsem vystoupil ze skifu pod morušovníkem, na jehož větve jsem nedosáhl, a téměř se jeho plody přecpal. Lahodně chutnaly. Otočil jsem u peřejí a po Kolumbii zas delší úsek vesloval popředu. Nad haldou jsem se báječně vykoupal (voda měla dle správy přehrad 16°C, ale zdála se mi výrazě teplejší, než minule). Pak jsem se slunil při plavbě nazpět k doku. Bylo nádherně. Dělal jsem pak nákupy potravin, domácích potřeb, vyzvedl poštu, koupil a nechal na auto namontovat čtyři nové pneumatiky a vyměnit olej.
7. pátek Let z Sitky do Seattlu Hned jak jsme se zvedli jsme vlétli do mraků a pokračovali nad nimi až k přiblížení se k Seattlu. Přesto jsem něco vyfotil; sopku Pekaře, továrnu Boeing, kde vyrábí džumba, město Bellevue a letiště Boeing.
	Pamětihodnosti v Sitce Využili jsme možnosti, kdy naše mezipřistání trvalo tři hodiny k tomu, abychom opustili letiště a vydali se do asi 2 km vzdáleného historického města Sitky. Původně jsem si myslel, že s tím jménem přišli Rusové (kteří od konce osmnáctého století toto místo ustavili za sídlo své kolonie na Aljašce, až do prodeje Američanům v roce 1867). Po poučení jsem zjistil, že to jméno je indiánské, kmene Tlingitů, kteří tam žili odhadem už dva tisíce let. Hlavní atrakcí města je katedrála ruské ortodoxní církve a k ní přidružené budovy a hřbitovy. Podívej se na prezentaci, stojí za to.
Let z Juneau do Sitky, Aljaška Po přespání v domě luteránského kněze Steva nás ten dovezl na letiště v Juneau na krátký dvacetiminutový skok do Sitky (153 km vzdušnou čarou).
	6. čtvrtek Výhledy z trajektu z Haines do Juneau na Aljašce Rozloučili jsme se s Karlou a vyrazili do Juneau. Jako ostatní turisti jsme dělali spousty fotek, v úžasu nad krásou nás obklopující přírody. Udělal jsem video a dal ho na YouTube. A také plno fotek, viz záhlaví.
Klukwan Návštěva indiánské vesnice Klukwanu, vyhlídka na Haines a jezero Chilkoot
	5. středa Výšlap ve státním parku Chilkat Počasí se na nás usmálo, mraky se rozpustily a před námi se rozprostřelo úchvatné panoráma. Prošli jsme se podél pobřeží a lesem jižně od Haines, tam, kde na jednom z obrázků jsem namaloval žlutý oblouk. Po šlapání jsme si dopřáli večeři pro gurmány a spojili jí s oslavou nadcházejících narozenin Emily.
4. úterý Oslava nezávislosti Ameriky v Haines, na Aljašce Bylo sychravých 12°C, pršelo, ale to neodradilo místní obyvatele na podílení se na oslavách. Ty začly již v šest ráno vyzvednutím vlajky skauty. Od sedmi do deseti podávali legionáři lívance a pak už se shromažďoval průvod. Ten vedl na motorce známý Karly, Gene. Stačili jsme ještě být poblíž odpálení hlomozné rány z kanónu a průvod začal - vlajkonoši, Gene, hasičské vozy a ambulance, kapela, skupina zastupující původní obyvatele této oblasti, Tlinkety (krátké video v prezentaci), a jiné. Zašli jsme pak do knihovny, kde za čtvrťák rozprodávali plno knih. Byl docela nával! To potěšilo. Zašli jsme pak do parku, kde se podávaly melouny, hamburgery, párky, ap. (Žádný alkohol!). Prohlídli jsme si i dětské prolézačky, s indiánskými symboly. Okolo poletovali a honili se havrani. Naobědvali jsme se v "sokolovně" Tlinketů, grilované lososy se syrovým zelím a zmrzlinou (podivná kombinace, ale chutnala mi dobře). Nakoupili jsme zásoby na večeři (i o svátek byly obchody otevřené!) a vrátili se zas 40 km na sever podél řeky Čilkat do domu Karly. Zapálili jsme polena v kamnech a odpočívali.
	3. pondělí Muzea v Haines Dokončili jsme s Karlou opravu sekačky. Ta se pak pustila do práce sloužit svým zákazníkům v grafickém výtvarnictví. Em a já jsme vyrazili 40 km na jih do Haines do muzeí. V tom hlavním jsme se dozvěděli o tradici indiánských rodů, jak se jejich rodokmeny zobrazovaly symboly v obřadních "dekách" z vlny z horských koz, které přítomní při obřadech na sobě nosí (viz prezentace). Na přání Karly jsem nechal opravit ucházející pneu v servisu a pokračovali jsme s Em v muzeu .. představ si, kladiv! (přes 400 jich) .. neskutečné, kolik různých druhů lidi vytvořili. Pak jsme se šli kouknout do muzea divokého ptactva a zvířectva. Večer po shlednání s Karlou, (která po práci se zákazníky, přes "mezisíť" - jak říká Milan - posekala plno trávy) jsme společně povečeřeli - zas v divočině (i když, uvnitř domu, kde bydlí, byl vyložený -- podle mě -- luxus). Při dlouhém soumraku jsme si na půdě zas zahráli kulečník. < Toto není polární medvěd. Je to světlý hnědý medvěd, grizzly. Ti polární jsou prý ještě větší, no, hrůza jen pomyslet na takové setkání.
2. neděle Do Yukonu Za nejistoty (počasí, benzín, ucházející pneumatika, jediná civilizace za 250 km, atd.) jsme vyrazili na sever do Haines Junction a zpět, podél hor pokrytých ledovci. Povedlo se ! Celníci nás vpustili do Kanady, začalo se vyčasovat, úchvatné hory se objevily, do vytčeného cíle jsme dorazili. Tam jsme si prošli pěknou expozici o životě a kultuře Indiánů a o přírodě okolo. Cestou nazpět jsme uviděli dva pasoucí se černé medvědy. Ti nebyli však tak otravní jako komáři po návratu nazpět, kdy jsme se s Karlou pustili do sekání trávy. Strunová sekačka nenastartovala a z pojízdné spadl náhonový řemen. Nicméně pochutnali jsme si na tofu s omáčkou z burských oříšků, které připravila Emily, a s Karlou jsme se zas báječně pak uvolňovali v sauně v lese.
	1. července, sobota Z Juneau trajektem do Haines na Aljašce Po krátkém spánku jsme se nechali přepravit kyvadlovou dopravou v půl sedmé ráno na trajekt na sever, kterým jsme za dvě a půl hodiny dopluli do Hainesu. Přechod z 36°C horka a sluníčka v Wenatchee do 12°C sychravého deště byl docela krutý, ale věděli jsme, že zažíváme typické "letní" počasí jihovýchodní Aljašky! Karla nás čekala u doku a shledání bylo velmi milé. Vítek jí předal nutně potřebný adapter. Karla totiž také měla píchlou duši svého auta, ale pneumatiku ani v garáži odmontovat nemohli. Provizorně jí pneu zalepili zvenku, ale nyní si to může nechat opravit důkladně. Karla nám ukázala v kostce pamětihodnosti středu Haines. Naobědvali jsme se tam v útulné restauračce obklopené kořením a rampou pro kočku, nakoupili zásoby potravin a vyrazili jsme dále na sever do domu, kde Karla teď žije v naprosté divočině. Donesli jsme hromadu suchých polen pro velká kamna v domě a za chvíli tam bylo příjemně útulno. Venku na pár okamžiků průrvou v chuchvalcích nízkých mraků prozradily, že nás obklopují zasněžené hory. Po chutné zeleninové večeři jsme hráli kuželník umístěný na půdě nad obývačkou, Karla zatopila ve venkovní sauně a krásně jsme se tam vyhřáli.
30. června, pátek Cesta z Wena přes Seattle a Ketchikan do Juneau na Aljašce Vypůjčuji si se svolením text od Emily: Připojte se k další cestě za dobrodružstvím, zatímco vyrážíme Vnitřním Průlivem a navštěvujeme Karlu v Haines na Aljašce, kde tráví toto léto. Jak můžete uvidět na fotografiích, náš výlet začal s velkým štěstím, píchlou pneumatikou, jen šest kilometrů od domu! Říkám "štěstí" se zpětným pomyšlením, protože pokud by tato plešatá pneumatika vybouchla na dálnici při rychlosti 130 km/h, mohlo to být mnohem horší. Vítek svižně nandal rezervní, vrátili jsme se domů, přeložili jsme zavazadla do druhého auta a znovu jsme začali. Načasování bylo těsné, s páteční provozní špičkou v Seattlu, ale do našeho letadla jsme se dostali a do Juneau dorazili k půlnoci, o deset časových pásem posunuti od ČR.