Vítkovy noviny červenec 2018

	Přeji hezký závěr července !
	Zítra v první den v srpnu si snad ráno zas budu moci jít zaveslovat. A co ty?
	31. úterý Oprava automatických vrat garáže Přišly díly pro opravu garáže. Tak hned po snídani jsem se pustil do opravy. Po vyčištění skříně motoru a všech převodů tam jsem zamontoval do zdvihače dveří novou hřídel s ozubenými koly, důkladně namazanou tukem. Následovala zpětná montáž všeho na strop garáže, nahození řetězu, ustavení jeho vypětí, zkouška. Promazal jsem také všechny spoje, kladky a pružiny zdvihání vrat. Po třech hodinách jsem se už pořádně potil. Naštěstí na první pokus vše fungovalo, jak mělo. To bylo k jedné hodině odpoledne, kdy teplota vzduchu ve stínu vylezla zatím na 33°C. O dvě hodiny později měla již 38°C a nadále stoupala. Práce Snad jsem potěšil Litevce zasláním konečné platby za již třetí kluzák v tomto půl roce. Mezitím jsem zajišťoval detajly doručení. Také s poptávkami na díly se roztrhl pytel a tak do dalšího měsíce mám o zábavu postaráno. Snad budu schopen zákazníky nadále těšit.
	30. pondělí Veslování Před východem slunce jsem se pozdravil a vyfotil čtyři kamarády vodáky na čtyřce. Mluvil jsem s jedním z nich. Na víkend pojedou do Seattlu na závody na Zeleném jezeře. Odjeli po proudu, já proti. Vesloval jsem téměř bez ustání až k peřejím. U silničního mostu jsem byl svědkem zajímavého jednání volavky. Ta zprvu chtěla most podletět, ale na poslední chvíli se zvratem otočila do protisměru, letěla od něj, a zas se ho chystala podletět, zas zvrat .. asi třikrát za sebou. Škoda, že jsem nefilmoval. Dokonalý letecký den. U horního mostu přes Kolumbii jsem fotil - ze skifu! nádherné polní květiny. Zachytil jsem své nohy a jak mám své boty nacpané do minimální "kajuty". Dnes se mi nechtělo plavat. Byl jsem do půl těla vysvlečený a trochu mi i byla zima. Slunce nebylo silné, kouřmem se stěží jeho paprsky prodíraly a ještě nezahřívaly. Zahalekal jsem do roury a od haldy skoro až k mejdanové pláži jsem se natáhl na skifu, nechal se snášet proudem a lebedil si. Pak jsem dále zpíval a počítal si. Jak nádherné je moci veslovat!!! Pochůzky Cestou domů jsem se stavěl na pěti místech. Šel jsem se kouknout na skif v annexu. Epoxid byl už téměř vytvrdlý, výborně. Dám mu ještě pár dní. Na poště jsem rovnou hodil do recyklace došlý katalog s trhem balicích materiálů. V obchodě s potravinami jsem nakoupil mléko, pivo a banány. V benzínce jsem načepoval své tři kanistry, pro sekačku. A v obchodě s propanem jsem nechal naplnit bombu pro gril. Nedávno nám plyn došel; vydrží obvykle tak čtyři měsíce. Propan stál v přepočtu dvacet korun za litr. Do bomby na obrázku se ho vejde 18 litrů. Práce Volal mi Mark, že on i Don půjdou plachtit. Smutně jsem sdělil, že se k nim nepřipojím, musím sloužit zákazníkům. Emily mezitím šla pomáhat chudým rodinám, v rámci organizovaného programu poskytování letních obědů zdarma dětem.
29. neděle Práce a vzdělávání Připravuji brzké odeslání již třetího kluzáku v řadě. I když jsem se zařekl, že neděle znamená nedělej, vložil jsem do přípravy svůj um a čas, aby vše proběhlo ke spokojenosti všech stran. Nikam jsem se z kanceláře nevypravil. Venku bylo 38°C. K večeři jsem připravil lososa s pečeným květákem, citronem a petrželkou. Pak jsme si promítli film Nejtemnější hodina, drama z doby před osmdesáti lety. Tehdy šlo o přežití Britů coby národa. Hlavní herec představující Winstona Churchila mi svým zjevem i chováním neskutečně připomínal stávajícího prezidenta ČR.
Vlevo v popředí je Prusik Peak. Vpravo nahoře je Malá Anapurna.	28. sobota Plachtění Hosty z Holandska se mi do vzduchu dostat nepodařilo. Odjeli po snídani, na okruh okolo poloostrova Olympic. Hans pozdravoval Milana, vzpomínal na návštěvu na Křivoklátě v roce 1975 na Silvestra, spolu s Nancy a Emily. Instruktáž po mých předešlých byla radost. Prvního letce, EricaH, jsem prověřoval, než ho jeho původní instruktor pustí na solo. Druhého, JeffaD, jsem uváděl do plachtění po dvacetileté odmlce. I tak se mu vedlo lépe, než tomu, který má problém udržet směr. Odpoledne jsem se připojil k Laviniu, ten byl v klubovém, já ve svém kluzáku. Vystoupali jsme do výše přes tři kilometry. Na zemi bylo zas přes 35°C, ale ve výšinách jsme prolétávali prudkým deštěm s kroupami. Ty se vypařily, než dopadly na zem. Viditelnost byla mizerná kvůli kouři z požárů a oparu. V horách však byly nádherné scenérie. Jsem vděčný, že takovéto prožitky jsou mi dopřány. Večer jsem psal sem za ohlušujícího cvrkání cikád.
28. sobota Veslování Ráno mě přivítalo neskutečně krásné překvapení.
	27. pátek Výšlap s Hansem a Ymkje k jezerům na Missii Zatímco v údolí bylo kouřmo, v horách byla obloha krásně modrá. Zopakovali jsme si výšlap jako z před devíti dny. Tentokrát se vykoupal i Hans. Po výšlapu jsme poobědvali v Pybusu, koukli jsme se do loďáren (bohužel můj epoxid netuhl jak měl), hosté nakoupili pohledy. Na exkurzi na letiště jsem při 40°C horku návštěvníky už nenalákal.
26. čtvrtek Hans a Ymkje Navečer přijeli naši přátelé z Holandska. Známe se skoro padesát let. S Hansem jsem chodil do škol a spolu jsme toho hodně za ty léta prožili. Zajímavé na nich pro tebe možná je, že tento červenec a srpen nechali úplně neznámé lidi bydlet tři týdny v jejich domě a i používat jejich auto v Amsterdamu, zatímco ti lidi udělali totéž pro ně, v Portlandu v Oregonu, USA. Jednoduše vše zůstalo po starém, jen lidi se vyměnili. Horké počasí zde pokračuje. Dnes bylo pěkně horko. Nyní, v jedenáct večer, je ještě 30°C.
	26. čtvrtek Veslování Veslování jsem dnes věnoval snad osm hodin. Nejprve na vodě, včetně dlouhého plavání a pak v loďárně údržbou.
25. středa Plachtařská instruktáž - část II Konečně jsme byli hotovi. Mezitím teplota vystoupala na 30°C, snad to vlečné letadlo snese. První šel na start Bob. Don vlekal. Měl plno práce udržet vlečnou na padesát metrů široké dráze. S překonáním instinktu jsem nechal Boba dělat své chyby. Bob zas měl problémy s udržováním směru. Také se sledováním vlečného letadla ve vzduchu. Bylo velkým osvěžením letět druhý let s Laviniu, vytrénovaným plachtařem, který jen potřeboval sezonní přeskoušení. Ten let byl pro mě velmi poučným, zažít ve srovnání, jak Bob je stále velmi ve stádiu začátečníka. Pak jsem zas letěl s ním. Při startu jsem se zas zaříkal, nechám ho, ale v jednom okamžiku, kdy by býval stáhl Dona (pilota vlečné) do škarpy, jsem musel zasáhnout a udržet nás všechny tři v bezpečí. Odměnou bylo vystoupání do dvou kilometrů a pak nařízení Bobovi, aby letěl při rychlosti 100 km/h dlouhé úseky, při kterých musel udržovat směr +/- 3°. Stále se mu nevedlo, kmital +/- 15°. Dálniční provoz by vygumoval. Nechápu to. Je pilotem závěsného padáku, už odlétal solo v motorovém letadle. No, plachtění je asi trochu obtížnější. Skončili jsme o tři hodiny později, než jsme očekávali. Teplota vylezla na 38°C. Všichni byli nadšení.	Laviniu
25. středa Vstal jsem před východem slunce, byl nádherný den. Postaral jsem se o své zákazníky, posnídal, a odjel na letiště. Plachtařská instruktáž - část I Mí studenti, Bob a Laviniu, byli nažhavení vznést se do vzduchu. Bohužel, vzduch ušel z hlavní pneumatiky vlečného letadla. Oprava zabrala tři hodiny. Člen aeroklubu, Mark, byl duchovní i světský vůdce opravy. Objevili jsme původ problému - odlomený ventil duše (foto 4767). Pro ty, kteří létají v aeroklubech, je toto fotoalbum velmi poučné - jak v polních podmínkách vyměnit duši pneumatiky velmi populárního letadla Cessna 150.
25. středa Stepní požár - helikoptéra Hned vedle našeho plachtařského hangáru, na "naší" vzletové dráze (kterou správa letiště svou neschopností nechala administrativně odumřít) byl zaparkovaný pětičlenný tým požárníků.
	24. úterý Veslování, návštěva srny Musel jsem veslovat na jiném skifu. „Můj“ obvyklý byl odklizen. Začal jsem až před osmou. Foukalo, dobře, jinak by mi hned bylo horko. V dolní deltě jsem si povídal se srnou, viz krátké videjko. I srna byla na mě zvědavá, neutekla. Po minulé plavbě jsem byl opatrný ve mělčích oblastech abych neurazil kýl. Na Wena jsem se nakrmil morušemi, už asi opravdu posledními. V horní deltě jsem si skvěle zaplaval, 150 temp. Zahalekal jsem ahoojky do roury. Pak jsem se při celém okruhu opaloval. Musel jsem často přes sebe chrstat vodu, abych se nespálil. Zpíval jsem a počítal, bylo mi hezky. Opravy a práce Sháněl jsem z místních zdrojů potřebnou součástku pro opravu vrat garáže. Nikde ji neměli. Tak budu muset lovit na webu. Mezitím mě potřebovali mí zákazníci. Odeslal jsem dvě spěšné zásilky a zas si trochu přivydělal. K večeři jsem si připravil své oblíbené tofu. Oslavoval jsem úspěšné doručení prvního samostartujícího kluzáku s elektrickým pohonem. Jak se zákazníkovi osvědčí?
23. pondělí Setkání se sestřenicemi Em v Edmonds Nacpali jsme kolo Karly do auta a přejeli jsme trajektem do Edmonds. Tam jsme se sešli s Bobbi, její sestrou Cindy a manželem Chipem a dcerou Kim. Bylo značné horko. Uvítal jsem možnost vykoupat se v chladném moři. Po setkání jsme se rozloučili - Em vyrazila na třídenní putování západně od Seattlu s kamarádkou DianeG z Belliinghamu, Karla pracovala zbytek horkého dne přes wifi v kavárně a večer se vrátila třicet km na kole obtížená svým počítačem a nákupy potravin do svého domečku na ostrově; a já se vrátil do výhně ve Wenatchee.
	23. pondělí Husy a východ slunce, Mt. Rainier a Puget Sound Vstal jsem čtvrt hodiny před východem (byl zde dnes v 05:35) a dělal plno fotek.
22. neděle Setkání s Karlou na ostrovu Bainbridge Po šlapání jsme přejeli asi třicet km na sever, našli park, kde se na týden utábořila Karla, a strávili jsme spolu příjemný večer a noc. Ugrilovali jsme si losos a já si i k němu přidal grilovanou mořskou trávu, čerstvou přímo z pláže. Než jsme šli spát, zaplaval jsem si v moři. Teplota vody byla srovnatelná s Kolumbií.
	22. neděle Výšlap Zlatou stezkou na Zelenou horu Západně od Bremertonu jsme vystoupali ve značném horku na kopec vysahující 500 m nad okolní krajinou. Byl tam odtud pěkný rozhled.
22. neděle Návštěva Johna a Marilyn u MJ+J, více srn na zahradě Seznámili jsme se s dlouhodobou kamarádkou MJ, Marilyn a jejím manželem Johnem. Oba jsou hodně scestovalí a plni zájmu o vše možné. Bydlí nyní v domě aktivních důchodců, v Panorama City.
	22. neděle Srny na zahradě u MJ+J MJ+J mají zahradu, která souvisí s pruhem lesa, odkud přicházejí srny. Dnes se šly nasytit spadanými jablky. Pohled a dvě videjka jsou z terasy domu MJ+J.
	22. neděle Shromažďování vzpomínek Ráno jsem ukázal MJ jak se dostat do VN a jak vše přeložit do jazyka, kterému ona rozumí (angličtina). Emily a ona si pak na svých Ipadech 0prohlížely fotky a videa z včerejška.
21. sobota Pietní vzpomínka na Coryho Za nádherného počasí jsme přejeli pět hodin na západ, prodrali se zácpami na dálnici (otázka: kdo se množí rychleji? lidi, nebo dálnice??) a ke třetí hodině odpoledne jsme dorazili na místo na pobřeží vnitrozemského moře poblíž hor. Nebyli jsme si jisti, zda vůbec někoho z této větve Emilyných příbuzných poznáme (bratrance a jeho rodinu). Oni poznali nás! Setkalo se přes čtyřicet lidí s vnoučaty a pravnoučaty. Po dojemných proslovech se blízcí Corymu chopili hudebních nástrojů a zahráli plno písní, které i Cory hrával. Později, když si dali pauzu, jsem požádal a po svolení mě nechali vzít kytaru a mikrofon. Zahrál jsem a zazpíval tři své písničky, které jsem uvedl coby poctu zemřelému synovi. Později mi přítomní kynuli a vítali mě do svých řad rokerů, říkali: nevěděli jsme, že i já k nim patřím. Večer a noc jsme strávili u tety Em, MJ a jejího manžela, Judsona. Ti byli velmi zvědaví na zprávy z toho kouta příbuzenstva, které jsme navštívili. Společně jsme pak povídali o společných zážitcích z doby před skoro padesáti lety. Na velké obrazovce jsem promítal fotky a videa z pietní vzpomínky.
	21. sobota Příbuzní Jedeme za bratrancem Emily. Ten sezval zbytky své rodiny. Umřel mu syn. Radost Potěšil mě Milan napsáním. Veslování, plavání a ulomený kýl Moruše už docházejí. Voda byla teplejší, než vzduch, měla 17°C. U pláže jsem si hezky zaplaval, sto temp. Od doku začínali další veslaři, když jsem se vrátil - s ulomeným kýlem. Ten se mi povedlo najít na dně řeky Wenatchee, potom, co jsem ho při plavbě proti proudu urazil, když jsem zachytil v mělčí vodě o balvan. Budu kýl muset zas přilepit. Na vodě bylo čerstvě a báječně.
	20. pátek Koncert Jennan Oaks, Muzeum otevřelo hospůdku Večer jsme se sešli s kamarády LT a Penny ve venkovní "hospůdce", kterou otevřelo místní muzeum na svém parkovišti, hned vedle parku, kde město pořádalo jeden ze svých letních koncertů. Překvapilo mě, že vedení muzea bylo tak podnikavé, že získalo licenci na podávání alkoholu. Jennan zpívala pěkně i hrála. Její zpěv otrávil LT svou monotónností.
	20. pátek Otvírač garáže se přepracoval Ještě za letu mi volala Emily, že je trosečnicí. Nemohla se dostat z garáže. Po návratu domů jsem zjistil, že řetěz otvírání spadl z ozubeného kola motoru. Pokoušel jsem se řetěz několikrát nahodit, ale pak se ukázalo, že uložení ozubeného kola se zchroumalo. Budu muset koupit novou sestavu. Naštěstí, dveře garáže se daly ručně otevřít. Poznámka pro ochránce zdraví lidstva: Viz foto. Všimni si mé bezpečnostní obuvi. Kdybych tak pracoval v zaměstnání, hned by se do mě pustili úřední šimlové. Viz zde více. Další poznámka: Je to potěšilost? Hloupost? Pitomost? Nabubřelost? Práce Zákazník s nastávající operací zad zrušil svou objednávku kluzáku.
20. pátek Vyhlídkový let v plachťáku a následná instruktáž DaveG dal vyhlídkový let nějaké Sáře, a já následoval s BobemR. Zas měl problémy udržet směr. Pokoušel jsem se už na zemi mu přirovnat, že když jede autem, nejede v protisměru, či nezabočí doprava do škarpy. Dnes pomohlo, že foukal dost vítr a mohli jsme létat svahově. Řekl jsem Bobovi, namiř na támhletu horu na obzoru, a leť k ní. Né k hoře nalevo, či napravo. Přímo na tu. A zas navštěvoval celé pohoří. Až nakonec hurá! Objev: Pro nožní řízení používal pouze kotníky. Já mu řekl, v tomto kluzáku musíš používat STEHNA! A ÚSPĚCH ! Hned se mu začlo dařit směr lépe udržovat. Letěli jsme dva lety, při druhém jsem mu dopřál lahody svahého plachtění. Odjel domů nadšený.
19. čtvrtek Práce Ráno už před pátou mě zastihli z Německa s pilnou výzvou. Odesílám totiž další kluzák, z Bremerhavenu. Pro uspokojení úředních šimlů potřebovali další plnou adresu, tentokrát mého celního makléře v USA. Nestačilo jim, že jsem jim poslal jejich emajlovou adresu. A předtím i plnou adresu mé firmy, obrázek mého pasu a jiné další údaje. Jak se ten svět od útoku na Dvojčata zjančil?? Ve všem se nyní potřebuje sichrovat. Údaje jsem předal a v Německu je přijali, s díky. Tak jsem šel v pohodě na veslování. Veslování s mývalem Za východu slunce jsem zažil jedinečné setkání. Asi sto metrů proti proudu od doku stál na hladině vody mýval. Daleko od břehu. Jak to dokázal? Ukázalo se, že lezl po dlouhé větvi, která se pod jeho váhou nakonec potopila a on byl odříznutý od návratu. Ne tak úplně. Když jsem se přiblížil, začal se vracet, ale neutekl. Pusť si video, se zvukem. Pak jsem obvesloval svůj obvyklý okruh, namlsal se morušemi, halekal a nad haldou uplaval osmdesát temp. Voda měla 17°C. Bylo krásné ráno i na opalování cestou zpět. Mobil U doku jsem zjistil, že můj mobil vypustil duši. A to si nemyslím, že jsem ho namočil. Doma jsem ho pekl na slunci, aby se z něj případná vlhkost vypařila. S IPhonem nejsem moc spřízněn. Budu-li si muset koupit nový, tak možná přesedlám na Android. Mňoukí byla šťastná s jogurtem. Já se zrníčky, granolou, banánem, špenátem a to vše smíchané v jogurtu. Připíjel jsem kávou. S Em jsme hráli boggle. Zas mě víc jak 2:1 pobila. Kultura Pustili jsme si film Belle.
	18. středa Práce Začal jsem řešit dilema zákazníka. Jeho kluzák má být dokončen napodzim, ale zákazník půjde na operaci zad a létat nebude moci nejméně šest měsíců. Na jeho žádost nabízím ostatním zákazníkům prohození dodacího termínu. V práci jsem byl už od půl šesté ráno. Výšlap k jezeru Marion Tak zas brzy zrána jsme na výšlap nevyrazili. Vyjeli jsme z domu v devět dopoledne, kdy v údolí bylo už 28°C. Naštěstí za pouhou půl hodinu jsme již mohli začít stoupat, z parkoviště lyžařského střediska, dvanáct set výškových metrů nad údolím. Tam bylo 23°C a většina trasy k jezeru nacházejícím se v nadmořské výšce 1700 metrů vedla lesem. Za odměnu jsem si v něm báječně zaplaval. Emily napočítala přes dvacet druhů horských květin. Před sestupem od druhého jezera, Clara, jsme si popovídali s mužem se dvěma psy labradory. Muž se jmenoval Fred či FrankK. Nadále jsem byl dostupný zákazníkům díky přesměrování hovorů z kanceláře. Jeden z nich volal z Floridy. Po návratu domů v jednu odpoledne a po obědě jsem dále pracoval. Pozměnil jsem také zkušebně vzezření VN. K tomu, aby to byly skutečně noviny, by měly obsahovat zprávy jen z dneška. Vše, co se událo předtím, bude k nalezení v rubrice Dříve (či níže kliknutím na "Včera a dříve). A co se událo dnes, v rubrice Dnes. Včera a dříve \| Dnes \|
17. úterý Veslování a plavání v Kolumbii Ani ještě nevyšlo slunce a už bylo 24°C. Skif používal v neděli někdo jiný. Musel jsem přestavět opěrky. Voda byla mírně vyšší, kmenové skulptury v ní plavaly. Uviděl jsem bobra a nad koupalištěm několik volavek. V rouře se vytvořila pavučina. Nad haldou si na sloupu čerpadla vybudovaly vlašťovky plno hnízd. Pod nimi jsem si báječně zaplaval a cestou zpět jsem se celý slunil. Později se u doku shromáždily vodačky. V úterky o deváté vyrážejí na kajacích. Je jich obvykle okolo deseti i s pár vodáky (dnes s LarryS a TerryP). Práce Zajišťuji bezproblémové vyzvednutí kluzáku v Baltimoru. Počasí 39°C a jasno, bezvětří
před poštou	16. pondělí Byl zářivý jasný den, s trochou dýmem. Ráno před poštou bylo už 29°C. Na odpoledne předpověděli přes 38. Sloužil jsem zákazníkům.
15. neděle Veslování a plavání v Kolumbii Po víc jak týdenní pauze jsem se zas dostal na vodu. Uviděl jsem až na orla a kormorána všechny své oblíbené vodní ptáky, i dva mývaly. Moruše chutnaly výborně. V soukromí horní delty jsem se báječně vykoupal. Poblíž roury jsem obdivoval kořen držící urputně kámen, jak srdce. Voda měla již přes 17°C.
	14. sobota Rozloučení v Orlím Vršku Po poslední snídani v rodinném kruhu a balení jsme v jedenáct odjeli z Redmondu. N+L vzali S+E do Roseburgu, kde S+E měli zaparkované své auto. Do stejného místa zamířila i K ve svém Havranovi. Tam hodlá přeložit všechny své věci do v Rsbgu uskladněné Betty. Havrana v Rsb ponechá a v Betty se chystá přemístit do Seattlu. Em a já jsme po zastávce v recyklaci v Redmondu jeli přímo na sever do Wena. Cestou jsme projížděli okolo lesního požáru, na indiánské rezervaci poblíž Toppenish. Bylo 36°C. Na poslední fotce v albumu mě Em zachytila při přejíždění Kolumbie ve Vantage. Domů jsme dorazili v pohodě okolo 18 hodin. Mňoukí nás radostně vyhlížela. Další dny mají být teploty ke 40°C, od středy méně, mezi 32 až 35 a celou dobu žádné srážky. Vyprahlo..
13. pátek Poslední odpoledne a večer na Orlím Vršku Venku bylo už 38°C. Holky šly plavat v bazénu. Sledovali jsme Wimbledon. Odpoledne jsem pracoval a přišel na povzbudivou zprávu. Zaradoval jsem se. K večeři Em připravila krevety fajita. Pomáhal jsem s přípravou. Večer jsme hráli na přání Karly železniční hru odehrávající se v Evropě, to aby se hlavně L poučil, kde která Evropská země či město je. V Evropě zatím byl jen jednou, v Irsku.
	13. pátek Výšlap v Kovářových skálách Brzy ráno jsme vyrazili na výšlap v Kovářových skálách. Nyní je to státní park. Mekka horolezců, fotografů i běžných turistů. Naše trasa vedla přes vrchol skály přes tisíc metrů nad mořem. To už bylo pěkné horko, odpočívali jsme často při strmém stoupání. Na druhé straně kopce jsme sledovali dva horolezce na přesvislém útesu zvaném Opičí hlava. Před několika lety tam i Karla vylezla a pod vrcholem na úzké plošině strávila noc. Tentokrát se věnovala práci. Sledovali jsme jak při slaňování horolezcům došlo lano. Dole v údolí jsem si zaplaval v krásném soukromém ústraní řeky.
12. čtvrtek Návštěva vinic Maragas; a vinohradu Víra, Naděje a Milosrdenství. Odpoledne, kdy venku bylo k 38°C, jsme v autech s klimatizací navštívili dvě výrobny vín, vzdálených asi 20 km od naší ubytovny. Karla tam v tom počasí dojela na kole. Cestou jsme jeli okolo statku, kde pěstují alpaky. Po koštování v druhém vinohradu jsme se pustili do řeči s jeho vlastnicí. Ukázalo se, že její předkové z matčiny strany pocházeli z Česka. Byla nadšená slyšet, že já jsem odtamtud. Před patnácti lety se s manželem rozhodla přemístit z Chicaga do pustiny v Oregonu a koupit 130 hektarů půdy. O zemědělství prý do té doby nic nevěděli. Nyní mají vinice na dvou hektarech. Podnebí zde je extrémně tuhá zima a v létě vyprahlé sucho. Mají štěstí, že jejich sedmdesát metrů hluboká studna je schopná odčerpat přes dvěstě hektolitrů vody za minutu, bez toho, aby se snižovala hladina.
	12. čtvrtek Procházka okolo Peřejové řeky Dopoledne jsme si vyšli s Em podél okraje kaňonu střediska Orlí Vršek. Na fotbalovém hřišti se pásla srna. O kus dál byla jiná srna, se dvěma srnčaty. Sešli jsme dolů k řece a obešli dvouhodinový okruh. Em mi upozornila na žlutou květinu, zde zvanou yellow blazing star, latinsky Mentzelia laevicaulis.
12. čtvrtek Práce Zatímco v továrně v Bendu mi BillT umožnil zevrubnou prohlídku výroby Epiků (hodně pokročili), o devět tisíc km dále na východ, v ČR, naložili tři obnovené Blaníky do námořního kontejneru, v přípravě na odeslání sem (obchodní případ trvající již přes rok se snad úspěšně za měsíc dovrší). Obě výrobny vlastní stejní vlastníci z Ruska.
	11. středa Výlet do Sunriver a Bendu Zatímco já jsem pracoval, Em při ranní procházce se téměř mohla dotknout pasoucí se srny. Po snídani jsme sledovali Wimbledon. Podél sopek Sester jsme přejeli do Sunriver. Tam vybudovali novou oblast s jídelními "maringotkami" a prostorem pro hru. Zatímco ostatní nakupovali, Karla a já jsme jeli na exkurzi letiště v Bendu a tamní továrny na Epiky. Poté v kavárně v Bendu Karla pracovala. Pomáhal jsem jí strávit výsledek nepříznivého vývoje, kdy se zdálo, že její firma přišla o dalšího důležitého zákazníka. Po nákupech potravin jsme se vrátili do Orlího hnízda. Tam jsem pro všechny připravil večeři. Evan, Laurel a Autumn odpoledne odletěli do Kalifornie, Dennis a Melissa se vrátili do Portlandu. Erik s rodinou odjeli již včera. Mark zůstal sám se zbývajícími dětmi ještě asi den na Ranči u Černého Kopce. Večer jsme si pouštěli úchvatný dokumentární film o životech zvěře ve velehorách.
10. úterý Výšlap podél tyrkysové řeky Metolius, Dennisovi je 75 Ráno jsem zas pracoval v hlavní chatě, doručuji kluzák v Baltimoru. Naládoval jsem fotky. L+N vzali Em a mě na setkání u řeky Metolius poblíž střediska Černý Kopec. Ta má nádherně zbarvenou vodu. Vyvěrá pojednou z boku hory. L+N obhlíželi plno táborů, kde by mohli umístit svůj domeček na kolech. V počtu 11 dospělých a 7 dětí jsme si vyšlápli. Nejprve okolo líhně lososů, pak podél řeky, někteří až k Cukrovému prameni, kde ze strmé stráně z ničeho nic vyvěrá přítok řeky Metolius. Ohromné! Koukni se na videa. Odpoledne jsem strávil s rodinou Laurel. Hrál jsem šachy s Evanem a backgamon s Dennisem. Po společné večeři jsme oslavili sedmdesátipětiny Dennise (má je 12.7.). Ed měl pád. Snad si nic nezlomil.
	9. pondělí Druhý plný den s rodinou, Sisters a Černý Kopec Dnes jsme se vypravili do střediska Černý Kopec na piknik s rodinou Laurel. Bylo nás celkem asi dvacet. Bylo krásné počasí a hodně foukalo. Karla přijela napůl cesty, asi 20 km, na kole. Pěkně jsme se všichni spolu pobavili. Povedlo se mi připojit se brzy ráno v kavárně vedle hlavní recepce střediska a přidat sem fotky a text do neděle včetně.
8. neděle První plný den v Redmondu Ráno před snídaní sem dorazili s Autumn její rodiče Laurel a Evan. (Ti jsou také na týden ubytovaní poblíž, v rekreačním středisku v asi 40 km odtud vzdáleném Černém Kopci, kde pobývají s celou rodinou Laurel.) Pro Autumn jsme měli připravenou krabici, Laurel a Evan přivezli i přenosnou postýlku. Posnídali jsme a společně vyrazili na procházku poblíž apartmánu. Ed a Sh se po chvíli vrátili do apartmánu, a ostatní - L s A v ruskáčku na břiše, Ev, Em, K a já - pokračovali okolo řeky a po proudu na konec stezky a nahoru, přes horní pláň zpět do domu. Po obědě v plném počtu devíti lidí Karla promítala a líčila své zážitky z cesty v Evropě, z ČR, Paříže, z 800 km pochodu napříč Španělskem a z oslav svých 30tých narozenin s kamarádkami v Portugalsku. Zde venku panovalo krásné slunečné počasí.
	7. sobota Přesun do Redmondu v Oregonu na rodinné setkání Dopoledne jsme vyjeli dvěma auty na týden trvající setkání - Karla ve svém Havranu a já s Em Mazdou. Projížděli jsme okolo sopek Rainier, Adams, Hood, Jefferson, Tříprstý Jack, Washington, Tři Sestry, Ulomený štít a Samotář do rekreačního střediska Orlí Hřeben, 515 km na jih od Wenatchee a 15 km západně od města Redmond ve východním Oregonu, na břehu Peřejové Řeky Deschutes. Tam jsme dorazili v šest večer, ubytovali se v útulném apartmánu postaveném na útesu nad řekou. Zanedlouho dorazili i sestra Em s manželem, Nancy a Larry. Ti s sebou přivezli rodiče, Eda a Sheilu. Povečeřeli jsme společně a povídali dlouho do noci. Snažil jsem se obnovit VN i s fotkami, ale nedařilo se mi připojení na internet.
7. sobota Plachtění s Karlou V brzké dopoledne jsme spolu letěli půl hodiny v aeroklubovém kluzáku zde zvaném Slavík. Karla se vážně zajímá o létání a chtěla by získat pilotní průkaz. Deset minut řídila kluzák sama. Byla nadšená, i já.
6. pátek Oslavy Emilyných narozenin S přáteli jsme doma oslavili Emilyny narozeniny. Zahráli jsme si hru házení pytlíku s rýží do díry v desce, pojedli dobré jídlo, pití a tradičně nadělili Emily přání. Předtím jsem pomohl Karle ze skladu naložit všechny její věci až na lyže do jejího Havrana. Ona pak upekla své mámě dort.
	6. pátek Na plachtařských závodech v Efratě Sbalili jsme stan, matrace, spacáky a posnídali v Country Deli, kde ohromně pilná a produktivní číšnice dokázala sama obsloužit dvacet sedm hostů. Na letišti jsme se sešli s plno známými, kteří Karlu znali coby malé děvčátko. Zúčastnili jsme se brífinku pilotů a povídali s nimi před startem. Pak jsme se vrátili do Wenatchee.
5. čtvrtek DK´s a stanování s Karlou a Em v Oáze v Efratě Navštívili jsme stará dobrá známá místa. Dali jsme si zmrzliny, nakoupili pití a postavili v Oáze stan. Vykoupali jsme se v bazénu, ugrilovali si krevety se zeleninou a když se setmělo, Karla promítala fotky a povídala o svých zážitcích toto jaro v Evropě.
	5. čtvrtek Cesta kaňonem Palisády a návštěva rekreačního střediska Rimrock Pár kilometrů východně od Wenatchee je takováto scenérie.
5. čtvrtek Plachtařská instruktáž S BobemR jsme odlétali čtyři lety. Ten třetí byl jen vteřiny. Vlekař nás vypl. Bob si jen pozvolna osvojuje schopnost udržet směr.
	4. středa Ohňostroj ve Wenatchee Vyjeli jsme na vyhlídku na Kaskády a řeku Kolumbii poblíž našeho domu. Ohňostroj odpalovali z břehu řeky. Karla otevřela zadní vrata jejího Havrana. Prostor uvnitř jsme vyložili polštáři a v pohodě oslavy nezávislosti sledovali. Karla našla radiovou stanici, na které přenášeli zvuk symfonického orchestru, který hrál poblíž odpalování. Rakety moc s hudbou synchronizované nebyly. Pokoušel jsem se na nové kameře nastavit režim pro focení ohňostroje. Snímky vyšly asi příliš tmavé, dle mého soudu. V pohodě jsme se po ukončení bez prodírání dopravní zácpou rychle navrátili domů. Karla šla vzápětí spát a já po zapsání sem také, se vzpomínkou. Pohodové svátky Cyrila a Metoděje, pak Jana Husa a prodloužený víkend ti přeji! Chystám se zítra dopoledne na letišti ve Wena školit studenta pilota a odpoledne chceme přejet ve třech se stanem do Efraty.
4. středa Setkání s Karlou, Nicole a Exkurze do obchodu s přírodními potravinami Před jednou odpoledne u stanice Amtraku se Karla vynořila z autobusíku ze Seattlu. Usmáli jsme se jeden na druhého a objali se. Neviděli jsme se od rozloučení v Praze prvního května. Zamávání řidiči, batoh do kufru auta. Karla měla dohodnuté setkání se svou dvoutýdenní společnicí z Portugalska – Nicole. Ta již byla zas ve své práci. Je placenou požárnicí, jedinou ženou ve sboru hasičů města Wenatcee. Vzala při návratu z Evropy ve svém kufru věci Karly. Z jejího náklaďáčku jsme je překládali do bílého pytle. Holky se na sebe usmívaly, dohodly se sejít za pár dní. Překvapením pro mě bylo, když se ze zbrojnice vynořil TimH – v uniformě dobrovolného požárníka – byl řidičem požárního vozu. Včera byli hasit požár v kopcích u Quincy. Vykládal, jak když mě a MarkaA nedávno vyvlekl (je i vlekař nás plachtařů), že se o nás obával, když obloha zčernala a začly padat kroupy velikosti lískových ořechů. Pak odjel s požárním vozem do asi severní zbrojnice. My jsme ho neúmyslně následovali až blízko k autoopravně Earhart´s. Karla tam pečlivě prohlédla dokončení nového nátěru na Havranovi. Všimla si řady škrábnutí a pocákání jinou barvou. Rezolutně to ukázala Jimmymu. Ten zašel za pomocníky a nedostatky odstraňovali. V lobby dílny jsem si dal kávu, koukal se do obrázkové knihy o Wena zatímco K povídala Em páté přes deváté.
	Když K zaplatila, rozdělili jsme se. Em odjela domů sama, a já jel s K do obchodu s přírodními potravinami (na její vyzvání, abych se přesvědčil, jak dobrý je). A také když jsem do takového ještě nevkročil, řekla, že by to mohlo zajímat čtenáře VN. Vskutku, zamotala se mi hlava z obrovského výběru nejen potravin, ale i jejich extraktů a doplňků; a také cen. No, když někdo chce mít nejvyšší kvalitu, musí za to zaplatit. A Karla tomu byla svolná. Utratila za menší nákup jedenapůlkrát tolik, co já za svou měsíční zásobu zrníček. Inu – proč ne? Po nákupu jsme ještě zajeli do obchodu s použitými knihami, kde K hledala něco na čtení, nenašla. Cestou pro benzín jel vedle nás Jeep s kulometem nad řidičem. (Někdo si hrál na vojáka. Hm, na dnešní oslavy Nezávislosti.) Odbočku pro benzín jsme promeškali, tak domů. Bylo znát, že na K zaútočil časový rozdíl. Připravil jsem pro nás zeleninový salát. K nám nadělila dárky z Evropy – Em sáčky s kořením a mě vegetariánské párky. Jeden jsme pojedli s obědem. Po třetí odpoledne Karlu přemohl spánek a odebrala se do své ložnice. Její tělo fungovalo ještě v portugalském času. Havran má nový kabát Jimmy a jeho pomocníci dokončili renovaci Havrana, nový nátěr kapoty motoru a střechy.
4. středa Nízká voda odhaluje.. .. snídani pro mývala, jak Zářivá koupel a Nymfa přežily povodeň, závody s kachničkami Morčáčky a pozdravení na doku s DaveJ. Pusť si tři videjka i se zvukem!
^ Hora Mt. Howard	3. úterý Západ slunce Pohled směrem na severozápad k hoře Mt. Howard, 67 km vzdušnou čarou vzdálené. Je to nejzazší bod na obzoru viditelný z našeho balkonu. Vrchol hory vyčnívá jako špička na obrázku vlevo. Ve skutečnosti sahá do výšky 2.152 metrů nad mořem. Pro porovnání, vzdušnou čarou z Křivoklátu od Eustachu k Andělské Hoře poblíž Karlových Varů je to stejně daleko. Anebo z rozhledny na Senecké hoře u Pavlíkova na vrchol Klínovce. (Klikni sem pro mapy.)
3. úterý Zrníčka Má měsíční zásoba dochází a bylo načase ji doplnit. Pro zajímavost, co vše míchám: Hlavně mandle a burské oříšky, a dále vlašské ořechy, kešú, zrna dýně, brazilské oříšky, datle, lískové oříšky, strouhané plátky kokosu, a slunečnicová semínka. Dle knížky, kterou jsem začal číst (viz níže) jsem se pak věnoval naprosto neúčelné činnosti zjistit, kolik z kterých přísad mých zrníček tvoří obsah, a kolik kterých z nich při nákupu bylo a kolik vše poměrově stálo. Tak, nejprve kolik ta zásoba stála a celkem vše vážilo: 49 dolarů a 4,6 kila. Nyní, seřazeno dle poměru váhy, bylo mandlí 39%, buráků 29%, vlaš. ořechů 8%, kešů ořechů 7,5%, brusinek 7%, brazilských ořechů 5%, lískových 3,4%, kokosu 3,3%, dýně 3% a datle 1,4%. Zajímavé je seřadit pořadí dle cen (které si můžeš vypočítat, rozhodneš-li se, aby ti nezakrnil mozek, z již uvededých údajů). Vyčkáváš a mozek neprocvičuješ? Budiž. Tak, pomohu ti. Pořadí je, v přepočtu v korunách na kilogram: brazilské ořechy 754 Kč/kg, lískové 555, kešů 396, vlašské 317, mandle 261, z dýně 198, datle 182, brusinky 158, kokos 119 a burské oříšky 79 Kč/kg. Literatura Mezitím jsem začal číst knihu, Jak být zahálčivý od Toma Hodgkinsona. V českém vydání je titul "Jak být líný", ale to poslední slovo v českém překladu dle mě i Emily nesprávně vyjadřuje anglické slovo "idle". Spíš to, "líný" tam dal český vydavatel, aby se knížka lépe prodávala. Ale podtitulek, "Nicnedělání je dřina", je dle mě dobrý.
	2. pondělí Veslování se zvířaty a v peřejích U doku se krmil mýval. Na ostrohu připravoval pyrotechnik k odpálení rakety na ohňostroj. V deltě byla nízká voda, obnažila skryté kmeny. Poblíž vyhopkala rodinka srnek. Na videu je matka se srnčetem. Druhé srně a otce se mi pak už zachytit nepovedlo. Po sjezdu peřejemi jsem se nasytil morušemi v deltě. Rourou protékalo plno vody. Na vodě bylo nádherně. Pak začal hodně foukat vítr.
	2. pondělí Východ slunce a cesta na veslování Celá obloha zářila při východu slunce, deset minut po páté ráno. Barvy se měnily. Z broskvové na zlatou, při přejezdu přes Kolumbii.
1. neděle Výšlap na Bradavku Vyrazili jsme s Em na kopec mnou tak zvaný v oblasti mezi Sedlovou horou a Zlatým dolem, hned na západ od Wenatchee. Překvapila nás spousta lilií mariposa (Calochortus macrocarpus). A také nás překvapila skupina kulturistů. Ti místo pozvolných výstupů volili ty nejstrmější a navíc ještě na vrcholu dělali kliky. Nebylo divu. Jeden z nich se představil coby majitel jedné alternatívní místní posilovny, Cross Sport Performance. Ta se dle něho od běžných liší tím, že nepoužívají nudné stroje, ale co nejvíc přírodních pomůcek a prostranství. Asi to byl MikeT.

VN červenec 2018