Vítkovy noviny červenec 2019

	Hezký den! Zítra ve čtvrtek hodláme vyrazit na jih. A co ty? Jaký byl červenec tvůj?
	středa 31. července Poslední snídaně V poslední červencový den jsem se ještě nasytil morušemi. Příště už asi na morušovníku, poblíž silničního mostu přes řeku Wenatchee, nebudou. V dolní deltě na mě zvědavě pokukovala mladá srnka. Já na ní. Všiml jsem si, že se zotavovala z nějakého zranění na jejím hrdle. Co či kdo jí ho způsobil? O kus dále na mě pokukoval bělohlavý orel, ze své oblíbené vyhlídky nad soutokem řeky Wena s Kolumbií. Poblíž mostu pro pěší z ostrova na ostrov brodila srna (viz video v albumu). V horní deltě jsem se prošel po jen z vody přístupných loukách. Za rohem na mě pokukoval orlovec (ten zde vlevo, málem si vykroutil krk) a záhy jsem uviděl celou novou rodinu. Mláďata mají ještě strakatá peří. Vyfotil jsem i je otravujího ptáka, desetinu jejich velikosti, akrobata. Má černý zobák s háčkem, černou špičatou chocholku, černá křídla a jinak je úplně bílý. Dělá na orlovce nálety a pronásleduje ho nad řekou jak nějaká stíhačka bombardovací letadlo. Kdo ho rozpozná? Na závěr veslování jsem se báječně a dlouho vykoupal podél "mejdanové pláže". Ta byla v tuto dobu liduprázdná. Přihlížel na mě jen zvědavý strakatý racek. Zpět v práci mi "pomáhala" kočka Mňoukí.
úterý 30. července Horké veslování Jak sůva jsem ponocoval do půl třetí dnešního rána. Vyhrával jsem si s fotkami a mapami z včerejšího plachtění. Když mě při východu slunce kočka Mňoukí budila, vstát se mi nechtělo. Přispal jsem si do sedmi. Po pozdravení s Emily jsem vyrazil na Kolumbii. Bylo už 22°C a od soutoku jsem vesloval jen v šortkách. Měl jsem žízeň. Moruše jsem si dopřál až při sjezdu po proudu od peřejí. U roury jsem pozdravil pavouky, napojil jsem žíznivý skif a krásně si tam zaplaval v řece. Dle správy přehrad měla voda už vlahých 18°C. Cestou domů jsem vyzvedl na poště zásilku náhradních dílů z ČR. Tak mám zas co dělat v práci pro zákazníky. Také jsem načerpal propan do lahve. Emily přes poledne s dobrovolnicemi zas poskytovaly zdarma obědy chudým rodinám, v parku Kenroy. Ve dvě odpoledne měl vzduch 29°C, má být 32 a tak být i po příštích asi pět dní. Jasno, sucho.
	pondělí 29. července Plachtařský ráj Dopoledne jsem sloužil zákazníkům a odpoledne jsem se připojil k členům našeho aeroklubu, kteří si zamluvili všechny kluzáky. Klub jich má tři. Mělo být dobré počasí. A také bylo. Jen se na něj muselo vyčkat. Až ve tři hodiny odpoledne jsem odstartoval. Původně jsem zamýšlel, že doletím až do Kanady a i nazpět. Tam by se snadno doletět dalo, horší by to bylo s návratem. Ve vzduchu jsem změnil cíl a místo na sever jsem letěl na severozápad. Otočil jsem asi stopatnáct kilometrů od Wena, po návratu jsem trasu ještě protáhl. Celkem jsem byl ve vzduchu něco přes pět hodin. Přibližně jsem uletěl necelých 400 km a přistál jsem po osmé večer. Doma jsem si pak vyhrával s plno fotkami zachycující fascinující scenérii. Koukni se do albumu, snad tě zaujme. Mezitím Karla s kamarádkou Nicole i s jejich psy byly na výšlapu tam někde dole, na Skalnatou horu (Rock Mtn).
neděle 28. července Plachtařská instruktáž Studenti ze Seattlu, Sofia a Alex, zas nejdřív s JohnemR a nakonec se mnou nalétali každý tři lety. Začali jsme před polednem a skončili ve tři. Šlo jim to zas o trochu lépe. Byly to jejich respektive třinácté a šestnácté lety. Při předposledním jsem nechal Sofii vykroužit do výšky tří kilometrů, a poslední s Alexem jsme dělali let po okruhu. Stejně jsem ale musel při letech s každým z nich několikrát přebírat řízení. No, jsou nadšení a už si zamluvili další dva víkendy. Tito noví členové svou činností významně přispívají do klubové pokladny.
neděle 28. července Veslování se srnou Bylo trochu větrno. U soutoku jsem si povídal se srnou. O kus dál bělohlavý orel obhlížel zblízka nad vodou možnosti snídaně. Fascinován, zas jsem sledoval střemhlavý let orlovce, jeho úplné potopení pod vodu a vynoření se s rybou. Zpět u doku jsem se pozdravil se žluťásky veslaři; ti tentokrát vyráželi spolu na dvojskifu. Také se chystali na vodu kamarádi Tom, George, Glen a LarryS. Na odpoledne jsem se chystal dávat instruktáž studentům plachtění na letišti. Potěšily mě dnešní zprávy.
	sobota 27. července Večer se sousedy Už přes dvacet let bydlíme vedle sebe, ale ještě jsme spolu nestrávili společný večer. Tohle je docela typické pro odstup, který zde sousedi v okolí zachovávají. Asi aby si uchovali své soukromí a vybírali si s kým skutečně rádi tráví svůj čas. S Davidem, Tami, Amandou a Sárou máme však velké štěstí, že spolu velmi dobře vycházíme. Náš večer strávený spolu byl ohromně příjemný i pro zvířata Lunu a Mňoukí.
	Třetí díl Historie poutě Vítka na Západ 59. kapitola. Překonávání předsudků. sobota 27. července Východ slunce Mňoukí mě vyzývala, abych se šel podívat. No, popravdě, abych jí šel krmit. Kočky barvy prý nevnímají. Potěšil mě Vlastík z Mandragory napsáním.
pátek 26. července Plachtění a průzkum horských požárů Úterní bouřky přece jen zapálily více požárů. Ne jen jeden poblíž golfového hřiště, o kterém psali v novinách. Kouřmo již od rána pokračovalo. Až ze vzduchu jsem postupně objevil, že hoří dva velké ohně. Jeden 80 km na jihozápad od Wena, jižně od Cle Elum, od kterého vítr přinášel plno kouřma. A další asi 100 km na severozápad, poblíž horního konce jezera Chelan. A také jeden menší (na obrázku v albumu jsou dokonce vidět i plameny), 55 km západně od Wena. Zítra má být hodně větrno s poryvy, to nejhorší, co si požárníci přejí.
	pátek 26. července Veslování Půl hodiny před východem slunce jsem vyrazil na tentokrát rychlý silový okruh, abych byl zas nazpět doma o sedmé ráno. Přesto jsem uviděl dva orly, o které se s tebou dělím v albumu.
čtvrtek 25. a pátek 26. července Ed a Barbara ve Wena Na návštěvu přijela Emiliná sestřenice s mužem. Po přespání pokračovali k přehradě Grand Coulee a pak dolů do Oregonu. Barbaře vděčím za vydatnou pomoc v roce 1977 při shánění zaměstnání pro mě. Možná se o tom ještě víc rozepíši v nějaké příští Pouti. Edovi je 92, Barabara je o tři roky starší, než jsem já. Oba se stále velmi o vše podrobně zajímají. Potěšilo mě zas se s nimi uvidět.
	čtvrtek 25. července Se Sadie v Kenroy Časně zrána jsem se psem vyrazil na hodinovou okružní procházku od našeho domu. Otočku jsme měli v Parku Kenroy. Sadie se z louží pít moc nechtělo. Zato každý kmen důkladně očmuchala a označkovala.
středa 24. července Paměťolovení No co je tohle za blbý výraz? Odpověď: Jako je Rybolovení, tak i Paměťolovení. Obojí obsahuje činnost spojenou s čučením do vody s nadějí, že něco chytíš. V prvním slově chytíš rybu. V tom druhém - a zde je můj případ - že najdu paměťovou kartu do mého foťáku ! ! ! Strávil jsem hodinu v ústí řeky Wenatchee do Kolumbie jejím překřižováním jak průzkumné letadlo, potom co mi paměťová SD karta z foťáku vypadla při focení. Ani bych si toho nebyl všiml, kdyby se pojednou v hledáčku neobjevila zpráva : Není paměťová karta.
	úterý 23. července Večerní bouřka a západ slunce Atmosféra se točila jak v nějakém kotli. Blesky přeskakovaly vodorovně. I když byla duha, na zem nespadla ani kapka. Přátelé Potěšil mě odepsáním Ivan z KM. Držím mu palce s výroční prohlídkou.
úterý 23. července Procházka se Sadií Sadie byla ráda, že se dostala zas do přírody. Sledovali jsme přívalovými dešti narušenou pěšinu do kopce nad naším domem. Bylo asi 28°C a že Sadie jde na desátý rok, před zatáčkou se otočila a směřovala zas skopce dolů k autu. Práce Během výšlapu i potom jsem pracoval. Snažil jsem se pomoci svému zákazníkovi vydolovat od litevských celníků přes tři tisíce dolarů, které musel složit, aby propustili zásilku přístrojů pro jeho kluzák. Už od března se s nimi handrkuje. Jeho dodavatel udělal chybu, že správně nezakódoval fakturu uvedením, že ty přístroje byly určené pro re-export.
	úterý 23. července Ranní bouřky Okolo páté mě probudilo silné hromobití a dál už jsem nespal. Než jsem se oblékl, hlavní blesky byly pryč. Udělal jsem fotku z obývačky, pak jsem se oblékl a vyšel na ulici, kde jsem udělal malou serie fotek oblohy. Čekal jsem s prstem na spoušti, ale všechny zbývající blesky jsem zmeškal. Aspoň ti je slovně vylíčím - byly klikaté vodorovně i svisle. Mnohé udeřily do hřebenu Missie. Hřmělo ještě přes hodinu, ale zde u domu ani kapka nesprchla. A zdálo se, že závoje deště se vypařily i v horách, než spadly na zem. Snad blesky zas nezapálily nějaký vážný lesní požár? Ale webkamera Midway na Missii ukazovala mokrou terasu, tak přece jen tam zapršelo. A co, jak je u tebe? Na Křivoklátsku? V Čechách? I jinde, kde se nacházíš?
Zajímavosti Neobvyklé nedávné pohledy na Prahu. Pohled na budovu bývalého Federálního shromáždění, ve které působilo Rádio Svobodná Evropa. Nyní je to správní budova Národního muzea. Na obrázku za kupolí. Příspěvek od čtenáře VN. "V životě potkáte dva druhy zlodějů. Obyčejného, běžného zloděje, který vám ukradne peníze, vaši náprsní tašku, hodinky, vašeho koně atd. Druhým typem je politický zloděj. Ten vás připraví o vaši budoucnost, o vaše sny, o vaše znalosti, ukradne vám váš výdělek, vaše vzdělání, vaše zdraví, zbaví vás síly a energie, a nakonec i vašeho úsměvu. Velký rozdíl mezi těmito dvěma druhy zlodějů spočívá v tom, že obyčejný zloděj si vybírá vás, aby vás připravil o to, co vám patří, zatímco politického zloděje, který vás pak připraví o všechnu vaši životní perspektivu, si vybíráte vy sami. Další velký rozdíl (a nikoli poslední) mezi nimi je ten, že běžný zloděj je obvykle policií stíhán, zatímco politický zloděj je obyčejně policií chráněn." Kdo toto napsal? Francois-Marie Arouet, pozoruhodný muž, který si říkal Voltaire. Žil mezi léty 1694 až 1778.	Třetí díl Historie poutě Vítka na Západ 58. kapitola. Řezání bedny. Rozšíření orlovce říčního ve světě Dotaz čtenářů VN. Ve VN je často zmínka o Orlovci. Zdali je orlovec jiný pták, než OREL? Je. Tady je víc o orlovcích v češtině. Překvapilo mě, že ve střední a západní Evropě se orlovci skoro nevyskytují, zatímco jinde ve světě docela ano. Koukni se na mapu rozšíření orlovců ve světě. Koukni se také sem: V této studii, na straně 559 a dalších, jsou výborné grafy ukazující jarní a zimní migraci orlovců, dle datumů a zeměpisné šířky, a plno dalších jiných náhledů. Jsou tam i trasy, ze kterých by se dalo vydedukovat, že se orlovci možná chvilkově zastaví i na Berounce cestou ze Skandinávie do střední Afriky na podzim, a zase nazpátek na jaře.
pondělí 22. července Veslování Žluťáskové proveslovali okolo, když jsem začínal. A i tucet merganzátek. Ze Zářivé koupele jsem odstranil naplavenou kládu. Přes Wena u soutoku s Kolumbií přeplaval bobr. Moruše byly mňamky. Peřeje bublaly. Orlovci krmili mláďata. Nad haldou v tišině řeky Kolumbie jsem si báječně zaplaval a pak se cestou nazpět k doku opaloval. Obloha byla pokrytá zajímavými mračny. Bylo mi báječně.
	neděle 21. července Další instruktáž nováčků Zas jsem vstal po páté a v klidu prohlížel poštu. Potěšily mě zprávy od přátel a Milana. Na dopoledne jsem měl naplánovánou na letišti další plachtařskou instruktáž, kterou jsem dával Rusům. Ti se stali členy našeho aeroklubu. Zase se trochu zlepšili v dovednosti, ale stále jim dělá potíže létat rovně. To byla potíž při startech, letech ve formaci s vlečným letadlem a při přistáních. Musel jsem pravidelně zasahovat. Odpoledne jsme chtěli se třemi aeroklubáky plachtit, ale nakonec jsme obdivovali jen obrovské hejno vran, které se jak hmyz přemísťovalo od jednoho neviditelného stoupáku k druhému. Mraky nebyly. Emily mezitím vzala psa Sadie na vycházku v horách, spolu s CathyG.
sobota 20. července Kruhová večeře u Toevs Poslední rameno letu jsem finišoval, abych stihl uklizení kluzáku, vlečné i nového vozíku v hangáru tak, abych se ještě mohl zúčastnit pikniku u Toevs. Středem zábavy tam byli dva psi, kteří se neúnavně hodiny proháněli za míčkem. Toevs neměli kytaru, ale i tak se mi povedlo zábavu obohatit vyzváním, abychom tedy použili coby hudební nástroje - své hlasy. Postupně jsme všichni zpívali společně nějaké písně, dle volby toho, na koho přišla řada. Já jsem začal první, pak pokračovali ostatní okolo stolu. Byla prima nálada.
	sobota 20. července Nádhera v horách s CD Po dokončení instruktáže jsem po třetí hodině odpoledne odstartoval na samostatný let. Byl úchvatný, hluboko nad předělem pohoří Kaskády. A i na mě byl docela rychlý. Za dvě a půl hodiny jsem obletěl trasu 250 km. Mapa i fotky jsou v albumu.
sobota 20. července Instruktáž nováčků Po týdenní odmlce jsem dával školení Alexovi a tentokrát i jeho čtrnáctileté dceři Sofii. Ze Seattlu přijela celá jejich rodina, včetně ženy Alexa Káti, syna Fjodora a nemluvněte Nikity. Všichni až na to bejby se svezli. Rodina přespala ve Wena a plánovala přijít i v neděli dopoledne.
	sobota 20. července Veslování v časné ráno Svižný vítr od severozápadu zvedal vlny, když jsem půl hodiny před východem slunce začal. Poletovalo plno racků. Vydral jsem se k moruším a zas se báječně posilnil. Podél břehu se procházela srnka a také snídala. Byla nízká voda a zachytil jsem nymfu také v ranní lázni, chytající zlatavé sluneční paprsky.
	sobota 20. července Přehršel Můj den začal probuzením v 0444. Spěšil jsem veslovat za chladného větru. Následovaly jogurtové orgie jen se syrovátkou. Pak instruktáž a seznámení s ruskou rodinou, kakóje váše ímja? Dorozumívání a přehrávání zvukového nastavení, konečně o třetí odpoledne jsem měl volnost pro samostatný let. Byl úchvatný, nad Kaskádami. Přistání po šesté večer, odklizení kluzáku a o sedmé připojení se ke Kruhové večeři u Daeny a Kena. Toevs neměli kytaru ale i tak se mi povedlo zábavu obohatit vyzváním, abychom tedy použili hudební nástroje - své hlasy. Postupně jsme všichni zpívali společně nějaké písně, dle volby toho, na koho přišla řada .. já první, pak okolo stolu . Byla prima nálada. Na kutě v deset večer.
pátek 19. července Další koncert v Chelan Seděl jsem vedle Rufuse Woodse, dlouhodobého vydavatele regionálního deníku Wenatchee World. Předvedená díla a jejich podání byla skvělá. Nejprve operní podání prologu z Pagliacci od Leoncavallo baritonistem z New Yorku, pak duet sopranistek díla od Mendelssohna, dále houslistky a violončelistky díla od Godarda, následovala neobvyklá kombinace zpěváka s harfistkou (viz foto) výběru starých amerických písní od Copelanda a na závěr slavný Brandenburský koncert od J.S. Bacha. Zvuková nahrávka koncertu je ku konci fotoalbumu.
	pátek 19. července Další návštěva Larry a Nancy přenocovali zas u nás, tentokrát s Devonyou, snoubenku jejich syna Antonyho. Vezli jí nazpět do Spokane. Pro zajímavost, rodiče D. jsou ze Samoi, ale ona se jim narodila poblíž Seattlu. Mezitím Antony cestuje přes Baltimore a Frankfurt do Kuvajtu. To je míchanice, co?
pátek 19. července Práce Vítek ve své mobilní kanceláři. Když Emily nesehnala nikoho jet s ní na polední koncert v Chelan, na poslední chvíli jsem se rozhodl jet s ní. Přesměroval jsem svůj pracovní telefon a průběžně jsem během jízdy pracoval.	foto kredit Emily
Sadie	čtvrtek - pátek 18. a 19. července Práce Na poslední chvíli jsem zarazil nakládku námořního kontejneru na loď v Litvě s kluzákem, který nebyl sestaven podle mých instrukcí. Kontejner byl již v přístavu a v celním odbavení. Dojde k velkému zpoždění, asi pět až šest týdnů. Továrna namontovala na kluzák nesprávnou kabinu. Dovedeš si představit, jakou jsme měli všichni radost (ha ha). Pes Týden u nás bude přebývat fenka Sadie. Patří přátelům Doug a Pat T., kteří jsou na cestách. Sadie má obdobnou povahu jako Luna, jen už zdaleka ne tolik energie.
čtvrtek 18. července Veslování Sledoval jsem dvojici veslařek, až jsme se oddělili u soutoku s Wena. Ony pokračovaly po Kolumbii, já jsem zabočil nad peřeje, kde na mě čekalo ještě plno krásně zralých moruší. Merganseři a volavky přihlížely. Zahalekal jsem ahoooj do roury, kde "pažitka" dostala zajímavé květy. Pavouci i je již obalili. Navečer k nám zamířilo vícero návštěvníků: Nejprve na týden další pes, Sadie. A později po destáté večer na noc Larry a Nancy, i se snoubenkou Antonyho. Třetí díl Historie poutě Vítka na Západ 57. kapitola. Proměnlivá doba. Stojí za to si přečíst i odkazy. Zajímavosti Neobvyklé nedávné pohledy na Prahu. Roh Václaváku a Washingtonovy ulice.
	středa 17. července Koncert, piknik a exkurze Po objemném bankovnictví jsme zajeli 70 km na polední koncert v Chelan. Jedna skladba byla "Klid" od Dvořáka. Znáš to? Poté jsme si udělali piknik s Johnem a Louise, zpěváky ze sboru. Cestou do Wena jsme se stavěli v nápadité restauračce LPF&E. A speciálně s tebou, Ivane, se dělím v albumu o krásnou vlnu. Večer jsme poslali javor na zahradě k holiči a pak jsem doháněl v práci.
Třetí díl Historie poutě Vítka na Západ 56. kapitola. Jak si vytvořit svůj vlastní učební směr. Zajímavosti Neobvyklé nedávné pohledy na Prahu. Václavské náměstí. úterý 16. července Larry a Nancy ve Wena Doma jsem stihl ještě nás navštěvující Larry a Nancy, než pokračovali dále na východ do Spokane, snad vyzvednout snoubenku jejich syna Antonyho, který je v armádě, zatím stále v Takomě. Toho mají za pár dní odvelit do Kuvajtu.
	úterý 16. července Orlovec lovec Na doku jsem se setkal s Joe Morrisonem. Jeho syn na opačné straně Ameriky chodí na vysokou školu. Syn se musel podrobit vážné operaci – transplantaci plic! Pomáhá mu nyní manželka Joa. A on se těší, až koncem srpna, jak se syn více zotaví, pojedou spolu autem přes Ameriku z východního zpět sem na západní pobřeží. Přeji i jeho rodině co nejlepší průběh. Viděl jsem orlovce, jak z výšky 25 m střemhlav zaútočil na rybu k snídani. Snažil jsem se to nafilmovat, povedla se jen fotka, jak už zas letěl. Líbí se mi vzepětí a tvar jeho křídel. Vesloval jsem k moruším. Snídaně byla sytá. Vyvesloval jsem do půli peřejí a pak se v severní deltě báječně vykoupal. Bylo mi krásně. pondělí 15. července Práce Celý den bylo zamračeno a mrholilo. Dobré počasí na úřední šimlování.
neděle 14. července Předali jsme Karle Lunu Udělali jsme si piknik nad řekou Wena v městečku Leavenworthu. Luna si v řece mnohokrát zaplavala a volně se okolo proběhla. Po řece pluly desítky plavidel rekreantů. Bylo krásné počasí. Pak jsme se rozloučili. Kdy se znovu uvidíme? Večer jsme si pustili film Spojené království, na bázi skutečného příběhu.
	neděle 14. července Orel kloval Nymfu U doku jsem pozdravil mývala. Na zlatého orla útočil malý pták u soutoku Wena s Kolumbií. Na kamenech se vyhřívala rodinka merganserů. Závody byly. Na Nymfu usedl bělohlavý orel a něčím se tam sytil. Nad rourou jsem si báječně zaplaval v Kolumbii. Voda už se ohřála na 16°C.
sobota 13. července Taneční večer Flamenco Cestoval jsem 130 km, abych zažil skvělé vystoupení vynikajících interpretů hudby a tanců španělských cikánů. Více v češtině o flamenco je zde. Přečti si. A zde je několik mých nahrávek z vystoupení. Kytarista byl Geraldo Alcala, zpěvačka Jafelin Helten, a tanečnice Ashley Cook a Marisela Fleites.
	Třetí díl Historie poutě Vítka na Západ 55. kapitola. Rozdíl mezi evropským a americkým přístupem. sobota 13. července Letová instruktáž - jak se dějiny otočily ! Čech v Americe školil Rusa na pilota. Alex z Kazanu dělá v Seattlu už dvacet let pro Microsoft. Pro zábavu doposud poletoval s rádiem ovládanými modely, nyní se odhodlal stát se skutečně pilotem. Cvičil jsem ho, jak létat rovně a hlavně jak pojíždět rovně při startu (vlekaři Alanovi vstávaly hrůzou vlasy na hlavě) a jak namířit rovně na přistání a udržet kluzák na dráze. Odlétali jsme čtyři lety. Naštěstí jsem je naplánoval na brzy dopoledne, než začla termika a kdy vzduch byl klidný. Předtím jsem byl ráno zaskočen psem Lunou, která udělala neplechu vloupáním se do odpadků. Zbytky kuřete byly přespříliš vábné.
Třetí díl Historie poutě Vítka na Západ 54. kapitola. Zabydlování se v Eugene. pátek 12. července Veslování se žluťásky Společné veslování netrvalo dlouho. Vyrazili po proudu. Já proti, k moruším, kterých jsem se dosyta namlsal. Uviděl jsem bobra, sviště a osm druhů vodních ptáků. Bylo mi prima.
	čtvrtek 11. července Cesta do Wenatchee a oslavy narozenin Em se šlapači v Rio Vista Luna nám našla vhodné pohybovadlo. Překročili jsme náhorní pláně od Madrasu ke Kolumbii a zlatavými kaňony jsme pokračovali do Yakimy, kde se Luna vyběhala v psím parku. Po přejetí 470 km od Madrasu jsme odpoledne dorazili domů do Wenatchee. Odbavil jsem spěšnou zásilku náhradních dílů pro kluzáky, nakoupil jsem mrkvový dort a dvě pečená kuřata. K večeru jsme s přáteli šlapači dorazili do 70 km na sever vzdálené vinice u Chelan na večerní koncert a před ním společné oslavy Emilin narozenin.
středa 10. července Cesta do Madrasu Dopoledne a část odpoledne jsme strávili s Edem, Sheilou a Nancy. A také s Janellou, opatrovnicí od služby, která nyní bude denně tři hodiny s E+S a vypomáhat jim kde bude potřeba. Rozloučili jsme se a popřáli E+S hezké léto a pohodový průběh jejich dalšího společného pobývání ve svém domě. Nancy ještě zůstala přes noc a Em, Luna a já jsme přejeli 370 km na severvýchod přes úchvatné pohoří Kaskády do města Madras ve středním Oregonu na přenocování. O Madrasu je více tady a tady.
	středa 10. července Veslování očima Luny Brzy ráno mě Vítek vzal někam ykle daleko. Nesměla jsem volně pobíhat a ani mě nenechal plavat. Okolo se pohybovalo plno lidí a lezli na nějaký ostrov a pak se plavili na jakýchsi kládách a odstrkovali se klacky. Mnohem víc se mi líbilo lezení po skalách podél vody a pak nahoře čmuchání do plno děr, kam mi utekli svišti a veverky. Na trávě v parku mi Vítek neházel žádné tenisáky a pak mě vedl vysokým porostem přes kopec v dubovém lese. Na vrcholu se bavil s nějakým pánem, který nás varoval, abychom se pořádně prohledali na klíšťáky. Než jsme odjeli, strávil Vítek dlouhou dobu vyškubáváním mi ze srsti stovek semínek, které se mi přilepily na tlapky, hruď, břicho a všude. Nechala jsem ho mi je všechny vytrhat. Klíšťáky jsme zatím nenašli.
úterý 9. července Ed je zase doma Po třech týdnech, kdy kvůli urologickým potížím musel Ed strávit tři dny v nemocnici a pak osmnáct v rehabilitačním ústavu, se mohl dnes zas navrátit domů.	Foto kredit: Nancy
	úterý 9. července Luna v sedmém psím nebi Luna, pes Karly, byla zas v sedmém nebi v psím parku v Ashlandu. Tam se vyběhala za tenisovým míčkem i si šla třikrát zaplavat v příhodně blízkém potoku Ashland. Pusť si krátké videjko.
úterý 9. července Veslování v Ashlandu Už zrána bylo teplo díky vrstevnaté oblačnosti. První tým už končil (začali v 05:30), oddíl mladých se proběhl po hrázi a sledoval dva motorizované závěsné padáky, než si přinesli vybavení. Opravil jsem splasklou pneumatiku vozíčku a obvesloval jsem pak okruh asi 14 km. Bylo mi záhy teplo a tak jsem byl jen v šortkách. Cestou jsem se střetl se třemi dálkovými plavci. Od třetí jsem se dozvěděl, že plavou asi 5 km a trvá jim to tak hodinu až hodinu a půl. Soustřeďoval jsem se na portréty veslaře RonaI, volavky a oddílu mladých. U břehu kvetl divoký hrách. Na závěr si přišli zaveslovat na dvouskifu původní trenéři klubu. Bylo prima se zase s nimi pozdravit. Ti mi před víc jak deseti lety umožnili během návštěv v Ashlandu s nimi veslovat za použití jejich vybavení. Jsem jim za to ohromně vděčný.
	pondělí 8. července Večeře Jehněčí s hravými zeleninami.
pondělí 8. července Fotbalisti vyhráli Za východu slunce jsem vzal Lunu do blízkého parku. Heééj! Volali fotbalisti ... Ten míč stojí třicet dolarů!! .. a Lunu odehnali. Vzal jsem jí dál na vodítku. Poblíž hřiští na pálkovou objevila Luna uprostřed roští zapadlý fungl nový kožený míček na baseball. Byla pak v sedmém nebi. Míček, když jsem ho házel, setrvačností dorazil dvakrát tak daleko, než tenisový. Navíc se z něho odstředivou silou odvíjela rosa, která tvořila vysoký prstenec. Po asi dvaceti donešení měla Luna běhání dost a do míčku se pustila. Po chvíli jsem usoudil, že jeho součásti asi nebudou dobré pro její zažívací systém a míček jsem vyhodil do odpadků. Cestou nazpět nás sledovala srna. Po snídani s Em a Sheilou mi začal pracovní den. I Karle, o 700 km dále na sever.
	neděle 7. července Večeře s Jackem a Jamie v restauraci Brickroom Pozvali jsme naše hostitele, sousedy Eda a Sheily, kteří Em a mě ubytovali, když nás byl velký houf. Jsou původně ze středu Ameriky. Většinu života strávili na Aljašce, než se přestěhovali do Ashlandu. Byli činní v divadlech.
neděle 7. července Bohoslužba a galerie V kostele Sheily a Eda. Mše se konala tentokrát na zahradě ! Ve stínu vysokých stromů. Na téma sex v bibli ! (1 Corinthians 7:3, 2 Samuel 1:26, 1 Samuel 2:22, a jinde). Po mši bylo občerstvení v přebudované garáži, která zrovna byla vyzdobená díly umělkyně Lois Smuckerové. Třetí díl Historie poutě Vítka na Západ 53. kapitola. Majitel benzínky mi nabízel svou dceru. Luna Fenka Luna se vydováděla v psím parku a v potoku. Videjko.
	neděle 7. července Veslování s domácími v Ashlandu Zprvu jsem si myslel, že se v neděli záhy ráno v loďárně nikdo neobjeví. Byl jsem příjemně překvapen, když o půl sedmé začly přijíždět auta s veslaři. Dostal jsem od trenéra Perryho zas svolení smět použít jeden z jejich skifů. Snad abych se trochu vyrovnal o jeho velkorysost, udělal jsem plno fotek pro jejich webové stránky. Pak jsem vesloval přímo do zadní části jezera a shlédal zajímavosti - volavku skrývající se v roští, merganzátka, chudého rybáře, vtok do jezera, orlovce lovícího ve vodě snídani pro mláďata, llamy.
sobota 6. července Rodinný portret před rozloučením Během zalévání na zahradě, kterého se zhostily Em s pomocnicí Autumn, se její rodiče sbalili a nastal čas loučení. O deváté odjeli dále na sever, do Portlandu. Zašli jsme k Edovi, který sledoval Wimbledon. V jeho ústavu péče jsme se společně naobědvali. Odpoledne jsme uklízeli, prali a Em připravila výbornou večeři. Po ní Nancy a Larry odjeli domů, dvěma auty. Toyotou a Havranem. Po jejich odjezdu nás zůstalo v Ashlandu šest. Eda mají propustit z rehabilitace v úterý. Karly plánuje v neděli převézt Betty dvě hodiny na sever do skladu poblíž Nancy a Larryho, a pokračovat v Havranovi do státu Washington. Má tam na týden domluvenou výdělečnou akci. Em a já jsme se rozhodli zůstat v Ashlandu nejméně do úterý či středy.
	sobota 6. července Ranní procházka Prošel jsem se napříč Ashlandem. Na jedné z ulic se ke mě valila úderná skupina divokých krocanů. Nad hřbitovem přeletěl kolibřík. Na keřích jalovců se shromaždila na pavučinách rosa. Pavouk obhlížel co se mu nachytalo pro snídani. A o kus dále se procházely srny. Měl jsem hezké zážitky telepatickým povídáním.
pátek 5. července Oslavy trojích narozenin S mírným opožděním je oslavily Sheila a Karly. Em s předstihem jednoho dne. Karla se tentokrát nechtěla dát fotit, slíbil jsem, že nebudu. Společnou fotku udělala Laurel.
	pátek 5. července Veslování s doufajícími Olympiky Povedlo se mi veslovat s místními veslaři. Přišli Lisa, Lea, Louis, Tatiana, Elysia, Ron a trenér Perry; na vodě bylo snad už od tmy dalších padesát zanícených mladých veslařů a veslařek, kteří jsou tu z celé Ameriky na výběru, kdo se umístí do národního týmu USA pro Olympiádu v Tokiu v roce 2020. Koukni se na fotky.
čtvrtek 4. července Plavání u Lordů Na pozvání syna přítelkyně Sheily a Eda jsme se šli u nich vykoupat. Byla tam velká skupina. Syn Al nás nechal okoštovat své domácí pivo (dobré!) a mě předvedl dálkově ovládané modely letadel. Ohromilo mě, jak díky videokameře umístěné v modelu na místě pilota a dálkovému přenášení výhledu kamery dopředu do očí člověka na zemi, má ten vjem, jako by seděl na místě kamery vysoko na obloze, a viděl to samé, jako kdyby tam skutečně byl. Obrovský pokrok v ovládání radiových modelů i také bezpečné instruktáže. Hmm, jestlipak se tímto zastaví trend ubývání skutečných pilotů? Karla mezitím přivezla z Medfordu rehabilitovanou Lunu. Tulily se k sobě. Pobyt v nemocnici pro zvířata (jediné, která byla přes svátky 24/7 otevřená v okruhu 150 km) přišel na dost peněz. Ale když jde o život, na náklady se člověk neohlíží.
	čtvrtek 4. července Návštěva u Eda v ústavu rehabilitace Povedlo se mi promítnout Edovi na velké obrazovce video z průvodu, které jsem krátce předtím dokončil. Pak jsme přešli na patio, kde si Ed liboval sezením na sluníčku, než si přesednul do stínu. Obklopovaly nás květiny.
čtvrtek 4. července Ranní Bloody Mary u Sammonsů Dlouhodobí přátelé Eda a Sheily je pozvali na dýchánky před průvodem. Doprovázel jsem Sheilu. Syn přátel Gordon mě rozeznal, řekl, nazdar Vítku, viděli jsme se naposledy před čtyřiceti lety! čtvrtek 4. července Fotky z průvodu na oslavy nezávislosti USA v Ashlandu Můžeš si v pohodě prohlédnout fotky použité ve videu.
čtvrtek 4. července Oslavy nezávislosti USA v Ashlandu ..... přehraj si video >>>>>>>
	středa 3. července Koncert před divadlem a drama Přes den Larry a Nancy upekli velký čokoládový dort. Po večeři jsme šli kouknout se na koncert před divadlem. Po koncertu jsme plánovali oslavit trojí narozeniny. Psice Luna zůstala v domě. Nikdo nepředpokládal, že by udělala něco, co nikdy prý předtím - že se pustí do všeho k jídlu - včetně toho velkého čokoládového dortu. Neměl jsem tušení, že čokoláda je pro psy ve větším množství tak jedovatá, že by je to i mohlo zabít - viz zde. Karla jí s Em odvezla na záchranku k veterináři do Medfordu, odkud se vrátily hodinu a půl po půlnoci. Až do odpoledne příštího dne jsme se nedozvěděli, jak to dopadlo.
středa 3. července Autumn a holky Je ohromné sledovat s odstupy času proměny v přírodě. Tentokrát jak se Autumn zas nadále rychle vyvíjí a dokáže se dorozumívat. Rozhodl jsem se ode dneška mluvit s ní jen česky. Než jsem s tím začal, předstihla a překvapila mě: oslovila mě mým křestním jménem!	Foto credit: Emily
	středa 3. července Premiér a Poslanci Nikdo není dokonalý! A doufat v to, že se mezi námi najde někdo perfektní, který by naší zemičku bezchybně a bez našeho přičinění vedl, je iluze. Osobně za těch posledních pár let mám dojem, že současnému premiérovi se podařilo prolomit rozmělněnost a maloduchost, které předtím klima představitelů našich voličů charakterizovaly. Děkuji pozorné čtenářce za příspěvek do VN. Doufejme, že ti schopní nadále budou moci pokračovat a převládat nad malomyslností sobeckých prospěchářů. Samozřejmě, najde-li se schopnější vedoucí vlády, nevidím důvod, proč by ten nemohl být zvolen a současný premiér jím nahrazen. Návštěvy u Eda V druhé půli června musel Ed strávit s urologickými potížemi několik dní v Ashlandské nemocnici a pak dodnes se rehabilitovat v domu péče Linda Vista, hned vedle nemocnice. Chodili jsme ho navštěvovat. Dnes jsem s ním sám strávil část dopoledne. Pěkně jsme si popovídali. Stále se zajímá o dění. Zrovna čte knihu o senátorce Elisabeth Warren. Pak se díval na Wimbledon. Doufá, že ho brzy pustí domů.
úterý 2. července Třetí díl Historie poutě Vítka na Západ 52. kapitola. Olaf málem spadl ze žebříku. Přejezd z Roseburgu do Ashlandu Brzy ráno jsme s Karlou přeložili obsah Havrana do Betty (domu Karly na kolečkách, viz foto). Em a Nancy odjely v Havranovi do Ashlandu, zatímco servis v Betty vyměňoval vodní pumpu motoru. K večeru jsme s Karlou v peletonu dvou aut také přejeli do Ashlandu. Cestou jsem natrhal kytici divokého hráchu coby dárek ženám.
pondělí 1. července Přejezd z Wena do Roseburgu Vyrazili jsme před desátou. Od dvanácti jsme strávili skoro dvě hodiny pracovně v Yakimě v bance. Povečeřeli jsme uprostřed lesa pár kilometrů od Sunriver. Projížděli jsme urputnými průtržemi mraků. Do Roseburgu jsme dorazili znavení a rozhození před půlnocí.
	pondělí 1. července Druhé letošní plavání v Kolumbii Každého půl roku v té řece plavu. Naposledy to bylo na prvního ledna. Zdá se, že mě dostatečně nevyživují.

VN červenec 2019