Vítkovy noviny červenec 2020

	Hezký den! Zítra v sobotu by to mohlo být zas na létání. Jak u tebe? Jaký byl červenec tvůj ??
	pátek 31. července Inspekce posledních moruší Ještě chutnaly výborně. Dnes jsem si přispal. Byl jsem na vodě až po šesté ráno. Bylo už 26°C. Celé odpoledne má být přes 40°C. Po proudu zaučoval LT dvě veslařky. V dolní deltě se pásla srna. Stokou připlouvaly dvě prknařky. Přistál jsem pod morušovníkem a provedl inspekci. Na obloze byly nádherné altokumuly. Bělohlavý orel přihlížel. U koupaliště je bóje, kde kamarádi veslaři JoeM a jeho syn BrendanM otáčejí. O kus výše proti proudu vodačka Sheila s "pejskem" a synem rybářem sjížděli Kolumbii na prknech. Z hnízda vykukovaly mláďata orlovců. Kdypak nastane letová instruktáž? (Až bude vhodný vítr, odvětil jeden z rodičů.) Dnes jsem si dal dvojí plavání. První nad haldou a druhé podél mejdanové pláže, kterou jsem měl úplně sám pro sebe. (Později ve dne bude zaplněná.) Vzduch měl už 28°C, voda dle měření správy přehrad 17°C. U doku jsem si promluvil s LarryS, ten hlásil, že viděl losici Matyldu tento týden každý den, ve východní dolní deltě. Na vodě bylo báječně. Létání jsem úmyslně zavrhl, dám si odpočinkový den. Pomohla také předpověď, že od čtyř odpoledne se má zvednout vítr přes 60 km/hod. Povídání Byl jsem rád, že jsem si zas po čase mohl promluvit s Olafem, s Milanem.
čtvrtek 30. července Konečně se povedl skvělý plachtařský den, za 39°C Odstartoval jsem krátce po Markovi, kterého vyvlekl Lee. Zase se mi přehřál motor, ale uchytil jsem se v termice brzy a mohl jsem včas snížit otáčky. Po trpělivém stoupání jsem se připojil k Markovi a první hodinu a půl jsme letěli spolu až do vysokohorské oblasti Stehekin. Vystoupali jsme až i do čtyř kilometrů nad mořem. Mark pak zabočil na západ, já na východ. Let trval pět hodin. Po uložení kluzáků do hangáru jsme skromně oslavili Markové sedmdesátiny, v tento den. Narodil se v deset večer, v hangáru jsme byli po osmé, tak jsem ho popichoval, že má ještě dvě hodiny na užívání si coby mladík. Technická poznámka: Celý let jsem poslouchal bubnování dveří podvozku. Odpojila se zavírací pružina.
	středa 29. července Odstartoval jsem příliš brzy či příliš pozdě ??? Připravil jsem v kanceláři spěšnou zásilku náhradních dílů, pro kterou přes Kaskády přiletěl svou Cessnou 180 TimH z aeroklubu PSSA, aby je mohli ještě toto odpoledne namontovat. Tohle byla snad má nejrychlejší dodávka v historii. Tim naroloval k našemu plachtařskému hangáru krátce po poledni. Uvnitř se již k letu připravoval Mark. Měl na 13 hodin dohodnutého vlekaře. Kluzák, ve kterém jsem chtěl já létat, byl za Markovým. V jednu odpoledne jsme odstrkali a okolo 13:30 jsem Markovi pomohl odstartovat za vlečnou, kterou pilotoval LeeT. Nezdálo se mi, že už se přízemní termika dostatečně vyvinula a taktizoval jsem s načasováním svého odletu. Mark se nechal vyvléci skoro 1400 m nad úroveň letiště. Omlouval se za letu vlekaři, že se ještě nevypnul. Nenacházeli vztlak. A skutečně, Mark postupně sklesával a po hodině letu bojoval o přežití na úrovni hřebene (foto v albumu). Pak chytl stoupák a já nadále svůj odlet neodkládal. Měl jsem. Sice vzduch byl již ohřátý na 35°C, ale kdybych býval počkal další hodinu, měl by 36 a to by možná stačilo, abych se uchytil dříve, než se motor začal přehřívat. A to právě se stalo při mém startu v 14:36 hod. Musel jsem otáčky zmírnit a nedostal jsem se nikam, kde by mě vzduch vyzvednul. A tak už krátce po třetí odpoledne jsem už zas byl nazpět v hangáru. Cítil jsem se jako ten pták v plotě. Snad zítra se povede lépe! Večer mi Mark nechal zprávu, že je v pořádku zpět na zemi, po šestiapůl hodin dlouhém letu.
středa 29. července Plachtění Dnes jsme zase s Markem vyrazili do výšin. Zde je ukázka Markovy tvorby (foto z létání v pondělí 27.7. poblíž štítu Stuart).	foto kredit Mark Adams (autoportrét)
středa 29. července Na sběr ostružin a míčku s Emilí a Lunou Zatímco Emily sbírala podél Kolumbie plno ostružin, zabavoval jsem Lunu házením míčku. Pěkně se při tom vyšplouchala.	foto kredit Emily
	středa 29. července Žabička chtěla veslovat Vynášel jsem na hlavě skif na dok, a kdo se na mě nedívá, visící mi před očima? Žabička !! Zřejmě chtěla se mnou, dalo by se věřit. Opatrně jsem jí po vyfocení vysadil do trávy před loďárnou. Na doku čekaly dvě holky a kluk na východ slunce s červánky. Během svého obvyklého okruhu jsem fotil nějaké příšerky a kmenové skulptury. Zahalekal jsem do roury a zpíval. Bylo nádherné ráno. Nový hotel dostává konečnou fasádu. Jak se ti líbí barvy a tón?
úterý 28. července Nevytáhl jsem paty z domu. Bylo 38°C. Strávili jsme příjemný rodinný den s Emilí, Karlou, Lunou a Mňoukí. Přitom jsem sloužil zákazníkům, s některými i jinými jsem mluvil, nabil jsem baterie do kluzáku, psal jsem další příspěvek do Poutě a uvařil večeři pro tři osoby. Zvířata přihlížela. No, skoro všechna. Osmý díl Historie poutě Vítka na Západ Kapitola 87. Přípravy na první návrat Pro fanoušky Beatles Přehraj si nádherný koncert zbývajících Beatles a jejich fanoušků .. z 9. února 2014. Všimni si, jak se přítomní podíleli, možná rozpoznáš mimo Paula McCartneyho a Ringa i některé další. Doporučuji shlédnout a vyslechnout celé, skvělé 29ti minutové video. A pro fanoušky Pink Floyd Kdyby ti to nestačilo, zde je další úchvatný koncert ze srazu skupiny Pink Floyd z 2. července 2005. 24ti minutové video.
	pondělí 27. července 37°C plachtění Měl jsem chtivé představy, že čím větší horko, tím lepší stoupáky. Nesprávné! Po opatrně hlídaném startu při 32°C, aby se motor hned nepřehřál, jsem na něm visel po celých PADESÁT minut, než jsem ho vypnul. A i pak mi trvalo další půl hodiny, než jsem se dostal do výšky, odkud jsem mohl vyrazit na "přespolní let". Ten šel v pohodě i bez jakýchkoli znaků na obloze či na zemi, kde by stoupáky mohly být. Stoupáky šly do skoro tří kilometrů. V pohodě jsem dorazil do Mansfieldu a vyrazil do hor na západ. Začal jsem být příliš důvěřivý, že stoupáky budou nadále tak pokračovat. OMYL! Od Chelan začla bitva. Všimni si barevně vyznačené trasy. Čím zelenější a pak žlutější, tím jsem se dostával níže a do oblasti boje o přežití. Mezitím Markovi se vedlo mnohem lépe. Dostal se do hor a vysokých stoupáků; přistál víc jak hodinu po mě. Já jsem byl rád, že jsem se mohl v přípustnou dobu zůčastnit večeře doma s Emily, Karlou, Lunou a Mňoukí. Emily uvařila jehněčí smaženky s růžičkovou kapustou a fazolemi. Pak jsme hráli slovní hru. Byl to příjemný večer.
pondělí 27. července Veslování s výměnou skifu Začnu od konce. Akorát, když jsem přistával u doku po mém obvyklém okruhu, se chystali otec a syn Joe a BrandonM na vodu. Přišlo vhod, že jsem kamarádovi Joeovi skif jednoduše předal. Trochu o nich. B měl závažnou operaci plic, ale zdá se, že veslování je pro něj ta nejlepší rehabilitace. Nadále nazpět v sledu fotek v albumu: Na mělčině skotačili čtyři psi. Přes horní most přeběhla mladá běžkyně (video). Orlovce jsem chválil, jak byl pracovitý s leteckou přepravou dalšího klacku pro jejich hnízdo. Před východem slunce se na doku snažil mladý rybář něco chytit. Zatím prý nic nezabralo. Emily a DianeG dnes vyrazily na výšlap. Já jsem po vyluxování doma sloužil chvíli zákazníkům a pak jsem vyrazil na letiště. Vzduch se dnes má ohřát na 39°C.
	neděle 26. července Modré plachtění a následky požáru Na obloze bylo naprosto vymeteno. Když se přesto tvoří stoupáky, říkáme jim modré. Vzduch byl dnes velmi stabilní a nechtělo se mu hýbat. Musel jsem počkat, až bylo pořádné vedro. Dnes 34°C. Ty modré stoupáky se vytváří nad místy, kde se vzduch přehřeje a od země se utrhne v tenkých svislých nudlích, někdy viditelných jako miniaturní tornáda. Vzduch v těch nudlích dnes stoupal velice divoce a s velkými poryvy. Byla výzva se v nich udržet a vystoupat. Povedlo se mi uletět přece jen nějaký přelet. Při té příležitosti jsem navštívil oblast, kde včera hrozivě hořelo. Na obrázcích si všimni hnědooranžových pruhů. To jsou protipožární chemikálie, svrhované z tryskových letadel. Díky jim se požárníkům povedlo požár zkrotit a zamezit, aby spálil řadu obydlí, či se dostal do lesů. Zvětš si fotku a koukni se zblízka. Dnes máš ten luxus vidět vše jasně. Včera však bylo vše zahalené v hustém čmoudu, do kterého se ta letadla musela zavrtat a nějak látku svrhnout na správné místo. Sledoval jsem je z povzdálí při mém včerejším letu. Dnes jim dávám obdiv. Obávám se, že bez nich by nejen shořela řada domů, ale i byl by požár pokračoval do našich nejoblíběnějších lesů v oblasti Missie. Radost Dnes se mi povedlo promluvit si s Milanem i s několika přáteli.
sobota 25. července Dvě narozeniny přes sedmdesátiletý stoupák Dva členové aeroklubu se přehoupnou přes sedmdesátku v rozmezí pouhých dvou dnů: Lee 28. a Mark 30. července. Je zajímavé, že se až při létání sblížili, přesto, že vyrostli v tomto údolí a chodili do stejných škol. Připravil jsem improvizované oslavy. Zúčastnili se Lee, Mark, John, Dave, Darrell, Mike a já. Neměl jsem urážlivá přáníčka, tak jsem nakreslil radostné. Na obrázku je napsáno, "Vše nejlepší k narozeninám Lee a Mark, jste teď za stoupákem"... a symbolicky jsem uprostřed nakreslil ten stoupák se sedmdesátkou v obláčcích a okolo stoupavých proudů napsal údaje 10 kt (uzlů .. to je hodně, pro Čechy 5 m/s). Oslavy se krásně povedly, i když se nás sešlo ohromně málo, na to, že aeroklub má okolo dvaceti členů. Činných je hrstka. Ivane, co u vás v Kroměříži?
	sobota 25. července Inverzní plachtění Požár byl pod slovy Hoverhawk Ranch. Byl jsem nažhavený zas nahamižit nějaké další OLC body. Ukázalo se, že vzduch se nechtěl moc pohybovat. Nedočkavě jsem odstartoval o půl jedné a pak jsem dvě a půl hodiny bojoval o přežití. Pak se konečně vzduch nahřál dostatečně na to, aby mě vyzdvihl nad inverzi. Prostuduj graf nalevo dole. Číslice úplně dole znamená denní čas, čára 5000 ft je zhruba 1500 m nad mořem. Dostal jsem se skoro do tří kilometrů, což umožnilo přece jen nějaký přelet. Byl jsem docela rád, že dnes to nebylo na soutěžní výsledky. Hlavní program byly dvojí oslavy narozenin Lee a Marka. Tak jsem přistál v rozumnou dobu, dokonce jsem nebyl poslední -- Mark přistál po mě a pak Darrell.
sobota 25. července Stepní požár Už včera nám řekla CathyG, že lidi žijící v určité oblasti museli okamžitě opustit svá obydlí. Domníval jsem dnes se, že od včera bylo po krizi. Vítr přestal mezitím úplně foukat. Byl jsem šokovaný, když při cestě na letiště jsem zahlédl tento úkaz. Podívej se na víc fotek ze země a pak ze vzduchu. Máme známé, kteří bydlí v té oblasti. Snad budou zachráněni.
	sobota 25. července Žabičko, jak je ? Do loďárny mě přichází navštěvovat žabička. Oblíbila si skif, na kterém vesluji. Toto ráno byla řeka značně nízká. Podél břehu se procházela maminka srnka. Na javoru vyhlíželi snídani dva orli. Dotkl jsem se nymfy nohou. Poblíž Roury obracel mýval kameny a hledal potravu. Do Roury Ahoooóój! Roste v ní už jen tráva, po špenátku není ani památky. A žabička jakoby se snažila mi něco říci.
pátek 24. července Techno ve vinotéce Jeli jsme si poslechnout koncert v Peshastinu v prostorách Vinice krápníkového hřebenu (Icicle Ridge Winery). Dva zakamuflovaní mladíci prozpěvovali a asi čtyřicet lidí přihlíželo a popíjelo místní (drahá) vína. Byl jsem tam s Emily a CathyG. Vyfotil jsem prostory uvnitř, pro zajímavost. Rodinný portrét je zakladatelů vinice. Natočil jsem dvě krátká videa (hlavně pro ten zvuk, odrůdu hudby).
Osmý díl Historie poutě Vítka na Západ Kapitola 86. Vykoupení	pátek 24. července Východ slunce Tentokrát byly krásné červánky. Práce Naskytl se možný kupec miniLAKu. Bude ale asi muset nejdřív zhubnout. Plachtění Zase byla hrozivá předpověď a já se ani nesnažil jít na letiště.
čtvrtek 23. července Ukrytý losos Slavil jsem absolutní svobodu ve vaření. Emily byla stovky kilometrů daleko. Nikdo jiný mě nepožádal o krmení. (No, Mňoukí vždycky.) Dopřál jsem si tuhle pochoutku bez potřebného receptu. (Losos se skrývá, upekl se v kopečku osmažených zelenin stávajících se z celeru, mangoldu, kadeřávku, česneku a quinoi. Citron, bazalka a kadeřávek okrášlily chuť.) Promarněné plachtění Už od rána jsem vyhodnocoval počasí. Hamižím se po výkonech. Kdybych se býval té motivaci nepodřizoval, mohl bych si býval tři hodinky pěkně poplachtit. V tu dobu byly skvělé podmínky. Ale kdo by to předem věděl? Předpovědi byly hrozivé. Práce - obnova klasických Blaníků Zájemci se shánějí po elektrickém pohonu a obnově českých kluzáků L-13 Blaník. Konečně mi odpověděl Roy z Indiány. Koukni se na tyhle dvě videa: \| 1 \| 2 \| Ty natočil sice před sedmi měsíci, ale dnes sdělil, že příští týden mají přijat třetí Blaník na modifikaci, a že pošle fotky přípravků, které mezitím vyrobili. No, jsem zvědav. Už dva roky ho uháním, aby mi sdělil připravenost, ceny a za jak dlouho by modifikaci provedl. Sympatický člověk. S jeho firmou jednám už třicet let. Když na jejich stránky zavítáš, všimni si, jak se soustředí na lidi, rodinu a teprve až pak na techniku. Klikni sem.
	čtvrtek 23. července Veslování s Dobrou vodou Měsíc v srpečku dorůstal. Červánky se nekonaly. Zvědavý bobřík kroužil okolo mne. Čmáněl jsem se pod orlovci. Dobrá voda z české aerolinky přišla vhod, recyklovaná. Na doku zaučoval LT novačku MarilynB. Práce Snad létání ? Ale fouká to zas moc .. a má ještě víc ...
středa 22. července Jede se stanovat a na vodu Dnes vyrazila Emily na tři dny s kamarádkou KathyJ na dobrodružství k jezeru Bonaparte, asi 230 km odtud na severovýchod. Je to poblíž hranice USA s Kanadou, 22 km vzdušnou čarou, ještě v USA. Bere si s sebou nafukovací dvoukajak české výroby. Jely každá svým vozidlem kvůli dodržování společenského odstupu. Emily si zabalila běžný stan, Kathy táhla rozkládací i s malou kuchyňkou uvnitř. Dnes je 43. výročí ode dne, kdy jsem na letišti JFK dostal "zelenou kartu" a od té doby jsem se stal trvalým obyvatelem v USA. Dnes se rozhoduji co dřív - sloužit zákazníkům, jít na výšlap nebo lítat.
	úterý 21. července Lentikuláry Při západu slunce z prahu mého domu. Fotky jsou brané s odstupem pěti minut, mezi 20:36 až 21:04. Vlastní západ slunce byl v 20:47. Žádné barevné či expoziční korekce fotek nebyly uplatněny.
úterý 21. července Veslování a koupání Na řekách byl krásný klid a pohoda. Povídal jsem si s rodinkami morčáků, nezletilým orlem a volavkou. Do Roury jsem zazpíval s krásnou ozvěnou Je místo pro nás dva z West Side Story. Nad haldou jsem si zaplaval sto temp. Jak mě příroda stvořila jsem pak dovesloval zbylých pět kilometrů k doku. Práce Věnoval jsem se zákazníkům.
	pondělí 20. července 34°C plachtění Na zemi bylo horko jak v troubě. Zvažoval jsem, kdy odstartovat. Měl jsem dilema. Start dříve - motor by se tak rychle nepřehřál. Ale když bych stoupák nenašel, bylo by po dalším létání. Nebo vyčkat, a riskovat jinak. Nakonec se povedlo; v málo pravděpodobných podmínkách, že uskutečním delší let. Výsledek byl senzační!!! Zas jsem postoupil o další příčku. Podívej se SEM.
neděle 19. července Let k přehradě Grand Coulee Po delší době se mi zase povedl delší let. Podívej se na obrázky.
	neděle 19. července Plachtařská instruktáž Se Sofií jsme nacvičovali neobvyklé manévry - ostré pády, vývrtky a přistání do terénu. Pády se jí nelíbily, z toho ostatního byla nadšená. Pozn. o fotkách: Zajímavé, jak náš mozek dokáže vymazat rušící odrazy ve skle překrytu kabiny tak, že je vůbec nevnímáme. Moje kamera tak vychytralá není.
sobota 18. července Let v mini po instruktáži (odlet až v 16:30) Byl by to hřích nevyužít skvělých podmínek, které se ještě naskytovaly potom, co jsem již nemusel být zodpovědný za poletování jiných. Záhy po startu jsem našel stoupák a mohl snížit otáčky elektrického motoru a pak po "vypnutí" v 700 m nad letištěm jsem nastoupal do 2750 m. Ta výška mi pak umožnila v pohodě vyrazit zprvu na východ, než tam odumřela termika, kde jsem otočil a vrátil se do hor, kde ještě termika byla až do půl hodiny před západem slunce. Po přistání jsme se studenty a Markem zhodnotili dnešní den. S Emily pak po desáté večer jsme našli kometu Neowise (dle astrononomů 5 km v průměru, 100 milionů km od země). Jsem u vytržení, že se mi tak vzdálený a prťavý objekt povedlo vyfotit kamerou drženou v ruce; bez stativu. Viz zde >
	sobota 18. července Plachtařská instruktáž Díky ní mi ušel let, kdy by se dala odlétnout pěti šesti stovka. No nic. Vše je poměrné. Má studentka Sofie byla nadšená z jejího prvního 60 km přeletu tam a sem, s otočkou nad Waterville.
sobota 18. července Veslování s Icteria virens Dnes jsem začal v pět ráno. Kometa Neowise shlížela zpod Velkého Vozu. Povával vítr od severu. Červánky byly minimální. Morčáčkové už tak malincí nebyli. Domy nad řekou Wenatchee nasávaly paprsky vycházejího slunce. U Roury švitořil a předváděl své akrobatické umění pták Icteria virens (lesňáček žlutoprsý). Hotel ve výstavbě na břehu Kolumbie zahalili do zelené sukně. Při snídani na balkoně s Emilí jsem přislíbil plachtařským žákům ze Seattlu výuku dnes i zítra. Asi se pustíme do vývrtek a přistání do omezeného prostoru. Dnes má být 32°C a čím dál tím větší horko. V úterý prý až 38°C. Posílám ti přebytek .....
	pátek 17. července Větrné dilema Sice se tvořily kumuly, ale vítr je ubíjel a byl nad bezpečné meze. Dychtění po plachtění jsem nechal u dychtění. Sloužil jsem zákazníkům.
čtvrtek 16. července Západ slunce s lentikuláry Bylo i v pozdní večer před domem nádherně, když jsme sekali trávu.
	čtvrtek 16. července Veslování nad most Ospalých Duší Bylo zase 34°C a větrno s ještě většími poryvy, než včera. Tak na letiště jsem nespěchal. Místo toho jsem oslavil tento nádherný den vyveslováním až nad osmé peřeje a během tohoto dopoledne prožitými jedinečnými potěšeními. Promítni si VIDEO z tohoto dne.
středa 15. července Vzdušní bozi mě sestřelili Bylo 34°C a větrno s poryvy. Bozi pro mě nastražili vábivě vypadající kumuly nad horami a podél mé trasy plno záludných padáků. Létání bylo tak náročné, že potom, co jsem se neuchytil, jsem úplně zapoměl na to, že bych se mohl výše vytáhnout motorem. Soustředil jsem se na let bez komplikací navíc starat se o téměř přehřátý motor, abych za stávajících podmínek bezpečně přistál. Tak jsem ho nechal vypnutý. Trochu statistiky, co dnešní letová slast obnášela: K tomu, abych vůbec mohl odstartovat, jsem musel dvě a půl hodiny nabíjet baterie, které pohání motor. Pak na letišti jsem musel vydolovat svůj kluzák z rohu hangáru. Tak nejdřív vytáhnout vlečnou, golfový vozík, jiný kluzák a pak teprve kluzák, ve kterém jsem letěl. A pak, protože na letišti nikdo nebyl, jsem zas vše až na ten poslední kluzák zas vše musel nastrkat do hangáru. To vše trvalo asi třičtvrtě hodiny. Pot ze mě lil. Další čtvrt hodiny trvalo bylo odstrkat kluzák z mírného kopce ke vzletové ploše. Pak byla radostná část letu, že vbrzku jsem našel stoupák a otáčky motoru jsem brzy mohl snížit (i tak byl jen 2°C od červené meze, +70°C). Stoupal jsem pak a postupně se teplota snižovala; na +66°C. Ve třech tisících stopách jsem motor vypnul a přesunul jsem se k hřebenu. Po neúspěšné čtvrt hodině boje tam jsem zamířil nazpět k letišti. Přistání za velkých poryvů proběhlo úspěšně. Následovala další hodina vystrkat kluzák k hangáru a po vytahání a uložení všeho jsem si vydechl; s příručkou, jak obsluhovat a programovat dorozumívací rádio. K páté se zas ukázal Mark, překvapený. Večer jsem ohřál dříve upečenou musaku a Emily se podělila o zážitky ze své návštěvy u Karly.
	úterý 14. července Plachtění bez mraků Museli jsme vyčkat, až se vzduch přehřeje, než se vůbec začal pohybovat. Pak jsme se dostali do tří kilometrů a oblétli místní okolí. Tentokrát Mark přistál po mě a já jsem mu odplatil službu odtáhnutím kluzáku za golfovým vozíkem. Při té příležitosti jsem přivezl na vzletovou dráhu také chmelný mok na přiťuknutí si ke skvělým letům. Návštěva s Milanem Moc jsem se zaradoval, když jsme si s Milanem po delší době zase promluvili. Hovořili jsme skoro hodinu. Milan zněl dobře jako obvykle.
úterý 14. července Veslování Setkal jsem se opět s JoeM, mývalem, morušemi a skupinou vodaček.
	pondělí 13. července Plachtění okolo požáru Těsně před startem jsem si všiml velikého čmoudu. Vzápětí startovaly protipožární helikoptéry se zavěšenými měchy na vodu či na červené plameny dusící chemikálie. Jednomu z těch vrtulníků jsem se po startu musel vyhýbat. Dnes byly velmi náročné podmínky. Stoupáky byly uzoučké a velmi silné, obklopené prudkým klesáním. MarkA i DaveG, kteří dnes také létali, si jako já pěkně zapracovali, aby se udrželi ve vzduchu. Po hodině a půl když jsem nebyl dle mého soudu bezpečně na dokluz a tak jsem na chvíli nahodil motor, až se mi povedlo najít stoupák; tentokrát ten byl spolehlivý a vynesl mě pěkně vysoko. Tak jsem přece jen mohl podniknout hezký přespolní let; spojený s exkurzí nad místo požáru, který se požárníkům mezitím povedlo udusit. Před přistáním jsme se s Markem setkali a jako spárka jsme jeden po druhém přistáli a jeden druhému pomohli s odklidem. Dnešek byl velmi nádherný den. Mezitím Emily s Lynnem a Ranou vystoupali na vrchol Missie a viděli spoustu horských rostlin v květu.
neděle 12. července Na kolech s přáteli Přátelé Pat a DougT (a jejich psice Sadie) nás pozvali na projížďku a piknik ve státním parku Lincoln, kde P+D zaparkovali ve svém domě na kolečkách. Přivezli i čtyři kola, z nich dvě elektrokola. V pěti jsme se projeli podél řeky Kolumbie k mostu Odabashian a nazpět do parku Lincoln. D+T jsou sportovně založení. Při různých putováních ujeli na kolech 10.000 km napříč Amerikou. Pozoruhodné je, že D žije již okolo 30 let s chorobou Parkinson. Stále je díky operacím mozku schopný jezdit na kole a srozumitelně hovořit. Pátá účastnice projížďky byla kamarádka KathyJ. Silně foukal vítr. ale bylo pohodových 28°C. Setkání se pěkně povedlo.
neděle 12. července Veslování Bylo zasmušilé ráno avšak s příslibem modře na obzoru. Mimo krásného protáhnutí se s vesly jsem strávil také drahnou dobu proklešťováním se k moruším. Na závěr jsem uviděl čtyřveslici, zas po čase na vodě. Posádka v rouškách.
sobota 11. července Pokročilá plachtařská instruktáž Zaučoval jsem Sofii, jak se udržet ve vzduchu. Odlétla 90% letu pilotováním sama, včetně startu a přistání. Ukázal jsem jí, jak kroužit ve stoupavých proudech, a pak při svahovém stoupání. Sice jsme nevystoupali nad výšku vypnutí, ale vydrželi jsme ve vzduchu hodinu a dvacet minut. Pak vzal Alex svého prostředního syna, Fjodora, na svezení. Potom začal vát předpovězený vítr a žáci se vrátili nazpět do Seattlu. Večer jsem upekl musaku.
pátek 10. července Plachtění Kdo uhodne, jak se jmenuje městečko na obrázku? Dnešní let byl plný výzev. Možná jsem začal moc pozdě. Nicméně, krásné poplachtění.
	pátek 10. července Veslování s plno lidmi a jedním mývalem Žluťáskové už končili, když jsem dnes teprve začínal. Překonal jsem předtím totiž svůj dlouhodobý rekord ve spaní: V horizontu jsem strávil přes deset a půl hodiny. Na vodě jsem pak poklidně vyvesloval k moruším u silničního mostu (tam jsem se nasytil já) a v horní deltě jsem se setkal se dvěma dalšími veslaři, LT a Heather (na obr.). U horní haldy mě čekalo překvapení - nejen já si rád pochutnávám na moruších. (Koukni se na video v albumu.) Nad haldou jsem se pak báječně vykoupal. U doku jsem se pozdravil s HughO. Byl nádherný den. Snad i u tebe, v Česku dnes údajně bylo +32°C.
	čtvrtek 9. července Práce a vzdělávání Strávil jsem den službou zákazníkům a studiem příruček. Dostal jsem pozdrav od Karly. Je s kamarádkou Nicole a jejich dvěma psy v divočině zvané Pavoučí Louky.
středa 8. července Plachtění Zpočátku bylo pochybné počasí, ale Mark byl nažhavený a i já. Byl jsem jeho sondou. Trvalo mi 22 (!) minut na motoru, než jsem se bezpečně uchytil a začal stoupat. Mark byl již nachystaný na vzletové ploše. Za půl hodiny jsme se setkali v dva a půl kilometrech nad zemí a vyrazili na západ (ne Západ). V okamžiku, co toto píši, ještě nevím, jak Mark dopadl. Čím později, bylo lepší počasí na plachtění - až téměř do západu slunce. Můj příjezd domů v šest večer, kdy bylo na mě připravit večeři se nesetkal s úspěchem. Jídlo sice chutnalo výborně (tuňák Ahi s pečeným květákem a petrželkou), ale kuchyně byla příliš pomalá.
	středa 8. července Pusť si VIDEO: Paní učitelka Morčáková II Ryby žroucí kachna morčák (merganser) zaučuje skupinu morčáčků, jak se o sebe starat. Byl jsem nadšený, že ode mě neprchala jako obvykle, ale dokonce se i se svými svěřenci ke mě přibližovala. Vytvořilo studio CDVideoCreations na řece Kolumbii ve Wenatchee Washington USA 8. července 2020. Hudba Café 1930 Astor Piazzolla.
	úterý 7. července Sedmý díl Historie poutě Vítka na Západ Kapitola 85. Do Ameriky natrvalo
	pondělí 6. července Emiliny narozeniny Opět devětadvacáté. Bylo nás devět zamaskovaných účastníků. Počasí skvěle spolupracovalo, seděli jsme venku při dodržování společenských vzdáleností. Emily nachystala kviz. Pro Isaka a Minu byla na trávníku hra. Využili jí. Ostatní se štítili dotknout se sáčků s rýží, které se házely do vzdálených děr. I za výjímečného stavu jsme se spolu pěkně pobavili a Emily snad bude mít hezké vzpomínky.
pondělí 6. července Rychlostní plachtění Měl jsem jen dvě hodiny na létání. Když jsem oznámil Emily, že jsem ve vzduchu, zmínila se; tak dnes tedy rychlostní trojúhelník! Na třetím rameni jsem měl docela vysokou průměrnou rychlost. Po přistání mi vypomohl Mark a rychlostně jsme uklidili kluzák do hangáru, abych ještě stačil vyzvednout dort k narozeninám, než se společnost začala u nás scházet.
	pondělí 6. července Zas jsem našel Matyldu Pátral jsem ve východní stoce, ta však byla na horní straně zablokovaná padlým stromem. Musel jsem se vrátit a vzít běžnou jižní stoku. Tam pod stromem, kde dříve byla přimontovaná smrtka na jízdním kole, přežvykovala pokojně Matylda. Pozdravili jsme se (na mé povídání jaksi přikývla). Koukni se i na video. Tentokrát v řece Wenatchee jsem se osvěživě vykoupal. Bylo mi krásně.
neděle 5. července Usínání Západy slunce nad hřebenem Naneum, během tanečního festivalu.
	neděle 5. července Severozápadní tance Sešli jsme se asi hodinu na jih od Wenatchee vychutnat umělecké vystoupení v areálu Cave-B vinice, s Karlou, Karen a Nicole. Koukni se a poslechni si videa.
neděle 5. července Plachtařská instruktáž Alex si poprvé vychutnal rozkoš z místních stoupáků. Poletoval tři a půl hodiny, podruhé v životě v L33 Solo. Má studentka Sophie odlétla celý vlek bezchybně, ale turbulentí poryvy jí však obrátily žaludek vzhůru nohama; museli jsme přistát.
foto kredit Emily	sobota 4. července Oslavy nezávislosti od Angličanů Výzdoba na našem domě. Emily se líbí vše, co obsahuje červeno-modro-bílou. Nezávisle na vlečné - let v mini Jak nádherné je žít tam, kde nádhera přírody a lidský um splynou, v den Úplňku a oslav nezávislosti. Oslavy nezávislosti Ohňostroj.
sobota 4. července Veslování Červánky dnes byly chabé. Na ostrohu byly nachystané baterie ohňostrojů na dnešní večer. Na řece se pletly do cesty rybářské lodě. Pro ně karanténa skončila, bohužel. Soutok důstojně obhlížel bělohlavý orel. Samice krmila orlovčátko.
	pátek 3. července Prsty na obloze Tvořilo se plno čočkovitých mraků. Pochod unitářů ve Squilchuck Emily zorganizovala pochod pro unitáře na trase poblíž Missie. Zdvořilostně jsem se dostavil na úvod; překrýval se mi s instruktáží. Vzdušní hasiči z Medfordu Na uzavřené dráze vedle našeho hangáru byli nachystaní hasiči. Bylo husté kouřmo, šel jsem se jich zeptat, kde hoří. Prý ne nikde poblíž. Asi ze Seattlu. A já se smál, tak to je ten pouštní mrak ze Sahary? Plachtařská sóla (Sophia v Larku, Alex v L33 Sólo) Začali jsme dvouhodinouvou pozemní přípravou, začínajíc od smrtelných nehod po příjemnější prožitky. Pak jsem pustil nejprve patnáctiletou Sophii na solo v dvousedadlovém Larku. Přistála nadšená, kolik stoupáků se vyskytovalo, a zda bych ihned s ní pokračoval v nácviku termiky. Musel jsem jí brzdit; aby po ní pak Alex v jednosedadlovce L33 Sólo odlétl své první solo v tom typu. Mezitím začal foukat vítr s poryvy. To v plánu nebylo; nicméně, Alex přistál bezpečně a členové aeroklubu si oddechli. Čekali měsíc na L33, které bylo v opravě a až nyní se s ním mohlo začít létat. Oba piloti byli nadšení a dělili se se všemi o své prožitky. Mark zkouší svou modifikaci zdvihacího vozíku Vozík byl předtím nevhodně navržen někým jiným. Mark získal zdvih o dalších 15 cm a kluzák nyní může vyzvednout jediný člověk. Markem proudí bezmezná technická představivost a nutkání své nápady uskutečnit. Postupně si na jeho výpady na klubovou techniku zvykají konzervativnější členové našeho aeroklubu.
čtvrtek 2. července Marná vlna Ve dvě odpoledne mi šéf (já) dal volno a zákazníci museli čekat, až se vrátím. Napsal jsem papírek pro Emily, že jsem šel na letiště. Ve tři mě elektřina vyvlekla do výšky tisíc metrů nad mořem (šest set metrů nad úrovní letiště) a odtamtud mě podpíraly jen stoupavé proudy. Snažil jsem se dostat do místa, odkud by se dalo vystoupat k lákavým lentikulárům (čočkovitě vypadajícím mrakům, které jsou důkazem, že tam stoupáky jsou, do vysokých výšek). Nepovedlo se, ale polétání bylo stejně báječné. Vznášeli jsme se hodinu a padesát minut. Pohodově, abych po polštářovém přistání a odklidu za pomoci kolegy instruktora TimaM stihl večeři s Emily v normální době. Měli jsme vietnamskou rybu s fazolemi a malými brambůrky.
	čtvrtek 2. července Probouzení s Matyldou Na vodě jsem byl před východem slunce. Zkusmo jsem zamířil do východní části jižní delty, kde jsem se převčírem setkal s losicí Matyldou. Nebyla tam. Přesto jsem tou velmi zřídka vodáky navštěvovanou úzkou stokou pokračoval dále na sever. Podívej se na ozvučené VIDEO co dále následovalo! Radostně pak jsem obvesloval celý svůj obvyklý okruh. Přehnal jsem to trochu s oblečením (tedy, s minimem oblečení). Promrzlý na kost jsem doma pak uvítal jogurtové orgie s Mňoukí ve vaně. Oba jsme pak vesele přišli k životu. Práce a zábava Věnoval jsem se zákazníkům a pokukoval po obloze.
středa 1. července Děkuji za odezvu na VN ! Nehraj si s jídlem !!! Strávil jsem celý den v práci až do pěti hodin odpoledne, kdy jsme v úřadu ve městě podepsali konečné prodejní listiny nájemního domu. Z restaurace McGlinn jsme si vyzvedli objednanou pizzu, na které jsme si pochutnali doma. Jídlo na obrázku jsem si naaranžoval před pár dny, bylo mi líto se s tou tvorbou s tebou nepodělit. Co v tobě vyvolává?

VN červenec 2020