Vítkovy noviny

květen 2009

Den: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31

Rubriky: Index novin | Plachtění | Práce | Veslování | Videa | Pošli mi email

Nápověda: Klikni na obrázek a otevře se zvětšenina. Klikni na den v řadě a otevře se okénko toho určitého dne v měsíci. Klikni na Index vydaných novin pro jiné měsíce a roky. Klikni na podtrhnutý text pro spojku na další odkaz.
1. pátek Sprintoval jsem, abych stačil nakupenou práci - ze skladu vyzvedl velké náhradní díly a pak vyžádal balicí krabice z obchodu s nábytkem, jel kopírovat dokumenty, na poštu, na letiště, tam vytáhl kluzák z hangáru a uvázal ho, šel pro průkaz od ochrany letiště, za ten musel zaplatit. Cestou jsem se zastavil u kvetoucí jabloně a vzpomenul na máj, lásky čas, dnes začal květen. Balil jsem dvě velké krabice, odvezl je na Fedex a pak šel šlapat s přáteli v Sage Hills. Povečeřeli jsme u jedněch z nich, promítali si obrázky a těšili se pohledy na přilétající kolibříky.
   
2. sobota Vstal jsem v 0530, musel se nutit jít na veslování. Byl jsem ale rád, že jsem se přemohl. Po snídani jsme s Karlou a Emilí byli v luteránském kostele, kde Karla cvičila na svůj odpolední recitál a pak se šli podívat na alegorický průvod městem Wenatchee, zde největší v roce, u příležitosti kvetoucích jabloní. Odpoledne ve tři hodiny se konal solo recitál Karly, byl velký úspěch. Karla se zdála být spokojená se svým výkonem. Její původní učitelka Jill tála nadšením, řekla, že Karla hrála fantasticky. Plno jiných lidí Karle gratulovalo.

Sešlo se k padesáti pozvaným posluchačům. Povečeřeli jsme čínské jídlo z krabiček, pak si doma s Karlou promítali videonahrávku jejího recitálu. Karla se kriticky sledovala, já posunoval na její pokyny pásku. Cítil jsem blízkou pospolitost s ní. Pak jsme si ve třech promítli film Milionář z Chatrče o životě mladých lidí v Indii.

3. neděle Pro hlavní obřad v kostele si duchovní vzala starý testament a příběh o stvoření Adama a Evy a chválila jejich dychtění po vědomostech. Dala toto do kontrastu s tradičním výkladem prvotního hříchu a nadřazenosti muže nad ženou. Po kostele a doručení Karly na autobus se mi chtělo jí plachtit. Po druhé odpoledne jsem odstartoval a plachtil 4 hodiny. Nádherný zážitek.
   
4. pondělí Náš kocour Pumpkin se zas pozvracel na koberec, uklízel jsem v 0530 a pak šel veslovat. Na řece toho bylo víc k vidění.. nejprve okolo mne proplul nonšalantně bobr, pak za chvíli vycupital z pláže do roští mýval, na obloze se objevil říční orel s velkým dlouhým klackem, ten přinesl až na stožár vysokého napětí, kde na něj čekala družka.. zdálo se mi že druh se poněkud ve stavění hnízda zpožďoval. Také husy se s hnízdem zřejmě nezdržují. Husy i housátka spokojeně spinkaly na pláži parku. Emily se vrátila brzy domů z práce, bolelo jí v krku. V práci jsem upravoval duše.
   
5. úterý Ohřívač vody v domě zas začal přetékat, zavolal jsem instalatéra a ten zjistil, že tlak vody v našem domě byl třikrát vyšší, než by měl být. Vypustili jsme vodu z domu a hned za hlavní uzávěr přívodu vody do domu vložil instalatér nový reduktor tlaku.
6. středa Ráno mžilo, a bylo pošmourno, mě však stále nádherně. Po půl hodině veslování mžít přestalo, a začalo se vyjasňovat, a nakonec začlo svítit sluníčko! Mezitím jsem viděl bobra, kus vedle se s velkým šplouchnutím ponořil, pak sledoval a navštívil housátka s rodinku, kteří škubali trávu tentokrát na louce u koupaliště. Pak jsem si všimnul orlovce, který s rybou v pařátech se snažil přibližovat k hnízdu družky na stožáru vysokého napětí, ale tam se snažil a přistával zřejmě jeho sok, toho družka čas od času odháněla... mezitím orlovec balancoval vysoko ve vzduchu a chytal stoupavé proudy, stále držíc tu rybku, mezitím dělal prudké sestupy a zase velké vystoupání, jako dolní polovinu přemetu... a celou tu dobu štěbětal vysokým pištivým hlasem. Nechápal jsem, jak dlouho tak vydržel létat, muselo to být dobrých pět minut.. a stále se ještě k hnízdu nedostal, vyčkával, až ten sok odletí... dvacet minut později jsem viděl zdálky na stožáru dva ptáky. Další atrakce byla na břehu poblíž horního mostu: poprvé u řeky jsem uviděl tchoře, byl velmi čiperný, mával svým huňatým černobílým chvostem, a rychle se přemisťoval. Bohužel se mi ho nepodařilo zachytit čočkou.

V práci jsem vybaloval modely kluzáků, přišla druhá zásilka. Zaplatil jsem dodavateli. .

  
  Večer jsem se mazlil s naším kocourem Pumpkinem.
7. čtvrtek Prohlédl jsem pečlivě počasí a usoudil, že bude moc foukat. Tak se rozhodl, že létat nepůjdu. Zabalil jsem zásilky náhradních dílů a odvezl je na letiště.  
8. pátek

Na řece bylo tentokrát sedm vodáků. V jednom okamžiku – samozřejmě neměl jsem kameru v ruce – se vyskytl ohromně unikátní zjev během mého ranního veslování. Díval jsem se na záda veslaře, v pozadí byl zasněžený hřeben Mission, když mezi mnou a tím veslařem vyskočil veliký losos z vody, vysoko, tak, jako hlava veslaře a ne jednou, ale třikrát po sobě, naposledy byl v tak nádherné kompoziční pozici, že kdybych býval udělal fotku tehdy, byl by to hit na přední stranu mnoha časopisů. Ach jo, počkám si na implantaci kamery do očí. Jel jsem se ještě podívat na housátka, byly na koupališti, dospělí stále ve trojici.
  Mezitím počasí se začlo vyvíjet ve výborný plachtařský den. Jako v komickém filmu jsem však nenacházel vlekaře, až po obvolání dvanácti lidí a ztrátě hodiny a půl se mě ozval Dan Morasch, a přislíbil být na letišti ve dvanáct hodin. Odstartoval jsem patnáct minut později a hned vyrazil na sever. Podařilo se mi vlétnout až do Kanady a pokračovat zpět, po velké trojúhelníkové trati. Přistál jsem v 1945, přemístil kluzáky a strčil svůj až úplně dozadu v hangáru, a odjel na zbytek večeře naší šlapací party u Wilcoxů. Po příjemné zábavě se vrátil domů a naládoval let na internet do mezinárodní databáze OLC. Byl jsem u vytržení z výsledku - let 500 km FAI mi vysloužil první místo na světě pro tento den.

KLIKNI SEM Celosvětové výsledky pro 8. května.

Trvalo mi delší dobu, než na mě přišla únava, šel jsem spát dobře po půlnoci.

Ó Kanado !
9. sobota Tento den jsme se s Emilí vypravili do tří hodin vzdálené Tacomy na rodinný sraz. Brzy ráno jsem dohonil zameškané služební úkoly z pátku, posekal mokrou trávu a přes průsmyk Snoqualmie, kde jsem obdivoval hbité kolibříky, jsme dorazili do Tacomy před jednou odpoledne. Po shledání s příbuznými jsme zašli, skupina deseti lidí, na oběd do mexické restaurace poblíž univerzity PLU. Larry měl narozeniny. Ve svém povolání je vedoucím pěveckých sborů střední školy. Mexický majitel restaurace vzal s hřebíku kytaru, nasadil si sombrero a příšerně falešně Larrymu zazpíval k jeho narozeninám mexicko-americkou tradiční přací písničku. Později jsem si i já zahrál na jeho kytaru a zazpíval pár svých. Číšnice pochvalovala, ti mí nevěnovali pozornost, jen Karla se zeptala, zda jsem požádal o kytaru vlastníka restaurace. Po obědě Karla ukazovala v dílně všem svou keramiku a pak jsme zamířili do zálivu na procházku podél pobřeží. Všechny obvyklé restaurace byly plné, a tak jsme si po procházce vybrali pár bloků od moře jednu, kam chodili místní a tam slavili dále narozeniny Larryho a také den matek.

Evan přivezl na kole v baťůžku pro Emily velkou kytici. Večer jsme se přemístili do hotelu, kde byl krytý bazén. Tam Evan s dvěma kluky od Nancy a Larryho řádili ve vodě, zatímco Larry nám ukazoval fotky z jejich dovolené ve státu Alabama. Slavili jsme dále až do jedenácté hodiny, kdy jsem poněkud vyčerpaný padl do postele a ihned usnul.

10. neděle Den velikého recitálu Karly. Posnídali jsme v hotelu a pak se přesunuli do areálu university PLU, kde v hudebním pavilonu Karla nacvičovala a připravovala se na polední vystoupení. Na rozdíl od svého recitálu minulého týdne očekávala mezi přítomnými diváky mnohem více kritických posluchačů - tentokrát svých profesorů, učitelek hudby, spolužáků, členů rodiny a svého přítele Kjela, všechny hudebně založené. Byla proto náležitě nervozní a naplněna trémou. Já jsem byl pověřen pořídit zvukový a obrazový záznam. Tak jsem měl také své obavy, jak ta část dopadne. Ve dvanáct napětí povolilo, když za potlesku asi padesáti přítomných Karla suverénně spustila svůj program - a předvedla s velkým prožitím a uměním obtížné kusy od Bacha, Mozarta, Gershwina, Chopina a Poulenca. Při poslední části se k ní připojilo pět přátel, studentů hudby rovněž na univerzitě PLU a předvedli moderní sextet pro piano a dechové nástroje. Jako loni jsem byl velmi pohnutý ze skutečnosti, že tuto zvukovou i obrazovou krásu vytvořila má dcera, jen slzy mi tentokrát netekly, na rozdíl od onehdy. Ptal jsem se sám sebe, proč ne, tentokrát - začínám brát její umění za dané, očekávané? Po skončení byla recepce a na ní velmi uvolněná Karla zářila a šťastně s každým hovořila. Ještě jedna hudební lahůdka nás čekala. Ve tři hodiny byl koncert skupiny dechových nástrojů university, pětapadesáti vybraných hudebníků. Mezi nimi i Karly a jejího přítele Kjela. Tato skupina odjede koncem května na dvoutýdenní turné do Číny a tento koncert obsahoval program, který tam předvedou. Než začal, využil jsem hodinové pauzy a prošel se sám se synem Evanem po okolí a pěkně jsme si osobně popovídali, než se on vrátil do svého domova v Tacomě, samozřejmě, dle svého přesvědčení, autobusem. Těšil se na teplejší a sušší počasí během léta, a nikam se v té době nechystá cestovat. Začalo se zatahovat, když jsem přecházel zpět aerálem PLU do hudebního pavilonu. Koncert se skládal z děl výhradně amerických skladatelů, Coplanda, Adamse, Lynche, Joynera, Youtze, Spanioly a Jenkinse. Mnohá díla byla velmi moderní a komplikovaná, jsem zvědavý, jak je čínské publikum přijme. Mezi diváky byla také kompletní rodina Kjela z Bellinghamu, po programu jsme si během recepce pěkně popovídali. Pak stihli ještě udělat rodinný portrét. Navečeřeli jsme se příhodně k příležitosti v čínské restauraci poblíž a pak se rozešli do svých domovů. Když Emily a já jsme vyrazili na svou pouti přes hory do Wenatchee, z hustých mraků se spustil silný déšť, který nás provázel až na závětrnou stranu pohoří. Střídali jsme se při řízení a když já neřídil, editoval jsem na počítači nahrávky z poledního koncertu. Domů jsme dorazili před jedenáctou večer naplněni krásnými zážitky. Emily se těšila na příští ráno, vzala si půl dne volna.

 

Když klikneš na obdélníček napravo, promítne se video na celou obrazovku. Zapni si zvuk!

 HUDEBNÍ VIDEA Z RECITÁLU KARLY

Francis Poulenc - Sextet pro piano a dechový kvintet

Část 1 - Allegro vivace - tres vite et emporté
  Část 2 - Divertissement - Andantino
  Část 3 - Finale - Prestissimo
11. pondělí Po páté ráno jsem se vzbudil, velmi ospalý, venku foukalo, nechtělo se mi vstávat, ale chtěl jsem jít na vodu. V loďárně jsem zažil šok.. všechny, úplně všechny skify byly pryč! Nakonec jsem se odhodlal a bez povolení si půjčil soukromý skif přítele Larryho. Na vodě byla Loraine se třemi žáky, a Jason.. tak nás bylo tento den na Kolumbii šest veslařů. Hodně na zde! Ještě, že v jedné části řeky bylo závětří, kde se žáci zaučovali, mohlo nás být snadno míň. Po snídani jsem si šel na hodinu přispat a pak šel do práce. Emily do jedné pracovala na svých textiliích. Já během dne zabalil a pak odeslal tři větší zásilky náhradních dílů a po ukončení služebních prací se věnoval editování videí z recitálu Karly. Ohromně náročné na čas, hlavně přenosy na internet. Editování Poulenc mi trvalo hodiny. Spát jsem šel až po půlnoci.
12. úterý Utábořil jsem se v obývačce s druhým monitorem a pracoval pro změnu odtud, vyřizoval poštu a odpovídal na písemné i telefonní dotazy. Pak jsem uklízel v domě, luxoval, stíral z rohů pavučiny. Dostal jsem se k vytváření zápisu do svých květnových novin. Hovořil jsem také se spolužákem z VŠD, Pavlem B., který mě příjemně překvapil zavoláním z Prahy. Mluvili jsme o mých novinách, létání, sportu, rodinách a co nás v příští době očekává. Venku silně foukalo a k večeru se vyjasnilo a ochladilo.  
13. středa Prožil jsem nádherný den. Brzy ráno jsem se vypravil na veslování. Viděl srnku u draka a housátka s rodiči, kteří byli nyní jen dva.

  Viděl jsem orla s možná mláďatem havranů v pařátech, havrani na něj za letu útočili, orel si sedl na vysokou větev a to, co držel, jedl. Pak při letu na sever zas na něj havrani útočili, a orel předvedl – nechtělo se mi věřit co jsem viděl – výkrut, skutečný... .. křídla měl přitom stále rozepjaté .. byl vzhůru nohama a otočil se o 360° okolo své osy .. aby se vyhnul úderu prolétávajícího havrana na jeho pravé křídlo... pak seděl v koruně stromu a havrani na něj dělali nálety jak útočící střemhlavá bombardovací letadla, až ho nakonec z koruny vyhnali, a letěli s ním dál, přes řeku Kolumbii. Další mocný zážitek byl přílet partnera samice orlovce k hnízdu na vrcholu stožáru vysokého napětí. Zdálo se mi z úhlu focení, že samec přistál samici na zádech a chvilku se milovali (svou družku pojímal než zas odletěl), a letěl přímo přes mě, mohl jsem udělat i tu fotku. Jaké nádherné prožitky na vodě!

  Můj den dále probíhal činorodě a vesele. Navečer sem přijeli rodiče Emily na několikadenní návštěvu. Setkáváme se často, ale udivilo nás, když jsme si společně vybavili, že naposledy zde byli před rokem. Po večeři Emily odešla na schůzi své skupiny Covenant. Já pak ukazoval diáky návštěvy v ČR rodičům a přizval jsem i souseda Marka.
14. čtvrtek Šel jsem na krátkou procházku v okolí domu s Edem a Sheilou. Oba Emily a já pak celý den pracovali, sešli jsme se na oběd. Večer jsme si pěkně povídali o době, kdy rodiče Emily byli mladí a začínali svou rodinu.  
15. pátek Tři kajakáři vyrazili přede mnou, jeden z nich byl začátečník, a překotil se do chladné Kolumbie. Tentokrát jsem strávil téměř celou dobu na vodě veslováním v blízké společnosti Larryho. Viděl skupinku housátek a hus ... zas byly ve trojici. Připomínal jsem si pak úmrtí sv. Jana Nepomuckého. Sestavoval jsem stránku k výročí. V práci zabalil několik zásilek a komunikoval.
  Po třetí odpoledne jsme s rodiči jeli na procházku u kaktusů. Celá náhorní plošina byla samý květ, tentokrát kvetly i nádherně jemné a křehké "hořké kořeny" (Lewisia rediviva). Povečeřeli jsme v malebné restauraci rekreačního střediska Sunserra záhybu řeky Kolumbie dole pod náhorní plošinou, kde jsme předtím šlapali.

16. sobota Po společné snídani jsme se rozloučili s rodiči Emily, udělali portrét, a oni vyrazili svým autem na jih směrem do svého domova v Ashlandu v Oregonu. Edovi je 88 a Sheile 83, jsou stále velmi čiperní a je s nimi výborná zábava. Užili jsme si spolu hezké tři dny. Nádherný den připomínal výročí. Věnoval jsem se domácím pracem, sekal trávu, atd., Emily vyráběla se svými školáky poslední letošní číslo jejich novin. Byla z výkonnosti studentů dosti deprimovaná, ani jednu stránku novin studenti po celém dni snažení nesestavili. Večer volali rodiče, že po 11ti hodinové jízdě dorazili v pořádku domů.
  Odpoledne jsem šel na letiště. Podél startovací dráhy rostla krásná pouštní květena.

Odstartoval jsem až po třetí, po Laviniu v LS3. Ten po půl hodině létání vzdal, já se mydlil dál v psích výškách a potil se, pak přece jen udělal asi 40 mílový okruh, nikdy ne dál než 8 mil od letiště, nejvýš vystoupal do 5500 stop. Hezké bylo polétání nad Wenatchee Heights.

17. neděle Ulice byly liduprázdné a úplně bez aut, až na jedno policejní, když jsem přejížděl k doku. Veslovat jsem začal již v 0545. Po řece Wenatchee jsem se dostal jen k pěšímu mostu, byl silný proud. Zas jsem navštívil housátka a pak vyvesloval po Kolumbii k haldě oblázků. U doku jsem spatřil kamaráda Johna Marshalla, povoláním známého fotografa. Tentokrát se zaučoval na skifu s Larryho pomocí. Poslal jsem mu plno fotek, sám se fotí zřídka.

Emily celý den trávila se studenty a snažila je stimulovat, aby dokončili výrobu svých novin.

Emily zvažovala, zda se přihlásit na školou hrazený šestitýdenní denní kurz španělštiny, začínající v půli června. V práci jedná stále častěji se španělsky hovořícími rodiči.

  Potřeboval jsem obnovit předplatné pro Norton Internet Security na svých počítačích. Tuto akci jsem odkládal na poslední chvíli, vzpomínajíc, jak tato akce proběhla před rokem. Koupil jsem předplatné pro tři počítače. Jejich úspěšné aktivování mi opět trvalo přes tři hodiny. Při tom jsem nakonec musel telefonicky požádat o pomoc, a ta přišla v podobě Amina Ampoty, příjemného člověka, odpověděl mi z Mumbaje v Indii. Dokonce jsem si s ním i nakonec trochu popovídal o filmu Milionář z Chatrče. Protože hovor byl nahrávaný jeho zaměstnavatelem, Symantec, nebyl samozřejmě tolik osobně sdílný, ale přesto jsme si vyměnili několik zajímavých postřehů.

A abych se nenudil, po skončení nastavení počítačů mi najednou zazvonil náš nájemník, že mu nejde chlazení klimatizace (dnes vystoupila rtuť oficiálního teploměru na 30°C). Tak jsem se stal tím Indem jemu, a přes internet nalezl odpověď pro vyřešení problému.

  
18. pondělí Bylo zas skoro 30°C, poprvé letos jsem zapnul klimatizaci v domě. Komunikování a práce, odeslal pár zásilek. Emily se žáky sestavovala noviny až do večera. Pumpkin si lebedil.  
19. úterý Ochladilo se, ale řeka Wenatchee pumpovala do Kolumbie kvanta vody a v ní plno klacků a kmenů, z tání sněhů v horách v předešlých dvou dnech. Opatrně jsem okolo nich prokličkoval na skifu, brzy ráno. Překvapení! Ze skrývání se vynořilo plno dalších párů hus, a housátek jsem dnes napočítal celkem dvacet. Havrani zase honily orla. Instruktorka klubu zaučovala další dva veslaře. Strávil jsem velmi příjemný den doma, v práci a odpoledne na procházce v kopcích u letiště.

20. středa Věnoval jsem se pracovním emajlům, modelům, zajišťování návštěvy technika AI na akademii USAF. Bylo jiskrně slunečno, chladno. Plachtařské podmínky byly výzvou, rozbité silné stoupáky, mráz už od 1500 metrů. Netáhlo mě to na letiště a rozhodl jsem se jít šlapat, tentokrát mezi stromy, na západní straně údolí.

Vyjel jsem serpentinami malebnou částí Wena Heights do pánve Stemilt, tam odbočil z asfaltky a po kamenité lesní cestě vyjel další asi dvě míle až mě rozbahněná cesta zastavila. Zaparkoval jsem u rozcestí a šlapal druhou trasou snad dvě míle, až jsem dorazil k nádrži Wheeler. Je to jedna z největších v okolí, vybudovaná pro zavlažování níže položených ovocných sadů. Nádrž silně připomínala horské jezero, vegetací a útesy hor okolo. Udělal jsem řadu fotek, obkroužil jezero, částečně se musel prodírat pralesem. (Tehdy jsem se dosti hlídal, abych se tam nezchroumal. Bez mobilního signálu bych těžko mohl někoho přivolat, kdybych si zlomil nohu, či co..).

Zavolal jsem dvakrát Emily, s pozičními zprávami, kde pochoduji; jednou před doražením k jezeru a pak cestou od něj, z míst, kdy byl výhled do údolí. Jinde signál nebyl. Tak jsem se postaral o dodržení jedné z bezpečnostních zásad pro putování divočinou sám.

Okruh byl moc prima z hlediska cvičení, co krásy se týče tak dvojka až pětka .. podle toho, jak dřevaři zplundrovali les, či ho ještě nechali být. Květy se vyskytovaly žluté, fialové, a také bílé trillium. Zvěř: žádná. Jeden dravý pták. Jinak nic. Krásně jsem se uvolnil.

Kamenitá přístupová cesta zřejmě nesvědčila autu. Začlo chrlat, jako by motor začal vynechávat. Ještě, že jsem se dostal domů.

Emily jsem potěšil příchodem výrazně dříve než svým předpověděným, tak nemusela odkládat večeři.

21. čtvrtek Vyjel jsem z domu po půl šesté ráno na veslování. Auto stále neběželo dobře. Na vodě byl trochu vítr a vlny, vzduch teplota 5°C. Veslování skvělé. Sice mi zpočátku byla zima, ale pak jsem se rozehřál, a i sluníčko začlo hřát. Překvapení: Orlovec, a pak srnky hned u břehu, byly zvědavé. Fotky. Voda na Wena stále bystrá. Housátka v pořádku. Vyvesloval jsem po Kolumbii vysoko nad most k bílému skladu. Zpívali jsme, počítali.
  Na parkovišti jsem otevřel kapotu auta, našel uvolněnou hadičku, zasoukal jsem jí na přípojku, ze které asi vypadla.. Auto ale dále cukalo. Zajel jsem do servisu při cestě. Dealer by se na to koukl, ale za 85 dolarů, tak jsem to odložil...

Před poštou jsem objevil šroub zahryzlý v zadní pneumatice. Vyšrouboval jsem ho a guma začla ucházet. Tak jsem jel k Les Schwab, tam uznali zadní pneumatiky za nelegální, už moc sjeté. Koupil jsem dvě nové, stálo to 130 dolarů. (S tímto jsem výhledově počítal, tak to nebylo proti mé vůli. Co když motor byl ale před hrobem? Řekl jsem si, budu optimista, snad to bude jen potřeba seřídit..

Auto servis. Domluvil jsem se s Rolandem z Kwik Lube, že se podívá. Roland, majitel servisu, je pilot, a tak se známe. R. uslyšel vynechávání. Vyndali jsme svíčky, změřili kompresi. Každý válec prima. R. doporučil vyměnit vše - svíčky, přívody k nim, čepici rozdělovače. Komentoval na tělo auta a poznávací značku, narubo přišroubovanou na straně auta (tou jsem překryl díru po bouračce, kterou měl kdysi Evan). Podělil jsem se s R. o Karlin příběh - ta auto od Evana zdědila - jak jí obdivovali kluci ze školy, že jezdí v autě, které má závodní číslo, a že dovede řadit ruční převodovku. Zadal jsem R. výměnu dílů a seřízení motoru, za asi 170 dolarů. U dealera by to bylo podstatně dražší.

Po vyzvednutí jelo auto zas jak nové.

Na závěr odpoledne jsem vyrazil s Emily na menší výšlap, na její žádost a výběr k hřbitovu starousedlíků. Cestou zpět jsme se náhodně střetli s přáteli Wesem a Sally, a jejich pejskem.

22. pátek Po práci jsme s Emilí vyrazili do Tacomy, kde jsme pomáhali slavit Evanovy 24té narozeniny, v jeho domě.

Oslavy byly velmi příjemné, dali jsme mu knížky o cyklistice, Karla hrací karty od autobus. podniku, cyklistické rukavice, a přání s dopravními prostředky, kde Emily mezi a na auta nalepila cyklisty. Najedli se spolu v pěti.. naše 4 čl. rodina a Chrissi, první návštěvnice oslavy. Emily improvizovala večeři, Evan se podělil se mnou o plechovku krušovického piva, jím velmi ceněného. .. pak postavil na zahradě síť a hráli jsme volejbal, bylo to prima, velmi uvolňující.

  
 

Sešlo se asi 15 mladých lidí, většinou děvčat. Zajímavé. Prohlížel jsem si je nenápadně a uvažoval, která z nich by mohla být pro Evana ta vyvolená, a pak se ptal sám sebe, jestli bych jí já přijímal.

  Oslavy probíhaly až po půlnoc, ale to jsme již v devět zavezli Karlu zpět do PLU, a přenocovali u přátel (zprava) Yuny, Phila a jejich dcery Claire.
23. sobota Po snídani jsme jeli na nákup do Trader Joe, a pak ke Karle, kde jsme jí celý den pomáhali balit věci do krabic a převáželi je do nájemního domu, kam se zanedlouho přestěhuje s pěti dalšími spolužáky. Kroutil jsem hlavou nad tím, kolik věcí Karla již dokázala nashromáždit (naštěstí hodně toho bylo jejích vlastních výtvorů, zvlášť keramických, ale stejně).
24. neděle Veslování bylo prima, vyjel jsem až k bílému skladu. Po přezkoumání počasí jsem se pak rozhodl jít plachtit.

Zprvu jsem musel létat místně, než se zem zahřála dostatečně. Pak se vytvořily neuvěřitelně dobré podmínky, kdy místy byly základny mraků až v pěti kilometrech, poprvé letos jsem musel létat s kyslíkovou maskou.

Znovu jsem se dostal až do Kanady a zpět, a uletěl skoro 600 km.

Hranice mezi USA (vlevo) a Kanadou. Klikni na obrázek pro velkou zvětšenínu, uvidíš průsek. (Až do 11.9.2001 byla hranice neznatelná, nic nevykáceného. Pak bázliví Američani vykáceli průsek... jako by to mohlo pomoc zadržet teroristy, ha! )

Klikni sem pro výsledek letu v soutěži OLC, mapku a barogram z letu.
25. pondělí Karla vyrazila dnes na dva týdny do Číny, s jejich hudebním souborem z PLU; do Bejdžingu, Šanghaje a dvou dalších měst. Klikni sem pro turné do Číny - iterinář.
26. úterý Při veslování jsem uviděl první letošní skupinku kačátek, pak orlovce nesoucího dlouhý klacek na stavbu hnízda. Na obloze bylo plno čočkovitých mraků.

 Na řece Wenatchee plavalo plno kmenů. Za jeden z nich jsem považoval i bobra, který se s velkým šplouchnutím kousek vedle mě ponořil.
27. středa
Zavezl jsem zásilky na poštu, Fedex a jel se zúčastnit setkání mezi spolupracovníky Emily, venku u jejich úřadu, na plácku pod ořechem mezi ulicí a jejich budovou. Slavili odchod jejího šéfa do důchodu, Rona. Slyšel jsem proslovy hlavního školního inspektora, nadcházejícího šéfa Jamese a řady ostatních.

Všichni měli pochvalná slova pro Rona (na obr. vlevo), někteří i s humorem. Přišlo na 40 lidí. Uvědomil jsem si, kolik lidí jsem znal podle vidění, z minulých podobných setkání.

 Někteří, jako Mary B., byli nadšení.. dnes jí vrátili druhou půli zaměstnání.. zatímco 35 jiných zaměstnanců se nebudou moci příští školní rok vrátit díky schodkům ve státním rozpočtu. Snad zajímavá pro čtenáře bude poznámka, že se nepodával žádný alkohol, jen limonáda a chlazený čaj. Spolupracovníci připravili plno zákusků, hlavně zeleninových a ovocných. Ze sladkostí byly dvě mísy zákusků a pak samozřejmě dort na rozloučenou, z těsta s kakaem a čokoládovou výplní, a bílou polevou. Bylo to prima na setkání být. Na závěr jsem pomohl s úklidem, a když se úřad celý vyprázdnil, prohlédl jsem si Emilyn pracovní stůl a co vše na něm a okolo umístila za posledních deset let. Sedl jsem si na její židli, abych si mohl vybavit pohled, který se jí tolik hodin v jejím pracovním čase naskytuje uvnitř úřadu i ven z okna, směrem k hřebenu lyžařského střediska.

Karla se ozvala z Pekingu, poslala fotky z náměstí Tianamen a z večerní opery.
28. čtvrtek Veslování bylo skvělé. Velmi vysoká voda mi umožnila proplutí meandry delty řeky Wenatchee, pak po ní až k pěšímu mostu. Cyklista mi zamával. U soutoku jsem jel okolo stromu, který vypadal jak pirátská frigata. Kmen byl vodorovný a z něj vyčnívaly větve jakoby stožáry.

U koupaliště pospávala „má“ rodinka tří hus se stále čtyřmi housátky. Na vodě plavaly husí brka, a vlašťovky na ně dělaly nálety a vyzvedávaly z vody. Jedno krásné brko se mi jim podařilo ukořistit. Při zpívání jsem vyvesloval až k haldě oblázků.

Po po svižném proudu se svezl zpět za počítání pro silové veslování zpět k doku. To už jsem byl vyslečený nahoře jen do trička a plovací vesty. U doku mě nečekaně pozdravil Jason, nový veslař (dělá ve Starbucku, a bydlí kousek od mého domu), tak jsem mu předal skif a vesla bez mé potřeby je odnášet zpět.

U loďárny byla také Kathleen s bílým psem, dnes na vodu nešla. Její syn je slavný běžkař na lyžích, účastník několika olympiád za USA, Toren Koos.

  Na poště mě nic nečekalo, doma jsem posekal trávu, než začlo být horko.

Potěšily mi dopisy od Milana z Nitry s nádhernými fotkami květin, a od Ivana z Dubaje s fotkami Kajky a Marienky, a jejich rodičů. Ivan připojil i fotku Igora, toho jsem už moc dlouho neviděl. Byl jsem mu za fotky vděčný.

Zavolal jsem také bratrovi Milanovi. Rádi jsme se zas slyšeli. Potěšilo mě, že se bude moci podívat zas do Českého ráje s ochranáři. Mrzelo mě, že mu stále nejde internet, TV také už skoro ne a pomoc se sekáním zahrady nepřichází. Nejraději bych se za ním zase rozjel.

  
29. pátek Na poště jsem se náhodně setkal s Claytonem A. Dělá tam dočasně údržbáře, pár dní v týdnu, zaskakuje někoho se zdravot. probl. Clayton je stejně starý jako moje dcera Karla. Znají se od sedmi let, chodili spolu do školy. Clayton se zajímal o mou práci. Potěšilo mě, že se zeptal. Je to zajímavý mladý muž. Před několika měsíci se vrátil z Finska, kde působil dva roky coby mormonský misionář. Řekl jsem mu nové zprávy. Překvapilo ho, že Karla je zrovna teď v Číně. Ptal se, zdali je ještě s Kjelem. (Vím, že měl a možná ještě má ke Karle sympatie. Řekl, že od návratu z misie vídal několik známostí, ale zatím nic vážného.) Bude pracovat zbytek léta na poště a pro opravnu klimatizací. V září nastoupí v Utahu studovat elektr. inženýrství na univerzitě BYU. Už ho přijali, od námořnictva získal stipendium, a s úsporami a snad pár půjčkami si studium bude moci dovolit.

Odpoledne jsem se zúčastil s Emilí setkání psychologů ze škol. odboru, kteří se loučili s Ronem, odcházejícím Emilyným šéfem. Připravili pro něj humorná jeho hodnocení, vytištěná a zasazená do rámečků, ze kterých předčítali. Pěkně jsme se zasmáli.
30. sobota Veslování bylo zas skvělé. Hledal jsem rodinku housátek, až našel... zabolelo mě shledat, že housátka jsou nyní jen tři..

Odpoledne jsem vyrazil plachtit. Díky klouzání ve vlně jsme mohli letět skoro osmdesát (!) kilometrů přímo bez zastavování (pro vytáčení výšky).

Klikni na obrázky a mapku pro mnohem větší velikost a hloubku.
 
31. neděle Odpoledne byla obloha plná čočkovitých mraků, které lákaly plachtaře k nim. I já k nim zamířil. Stoupání byly velmi silné, někdy až 7 m/s. Zprvu jsem kroužil společně s naším klubovým Blaníkem v jednom ze stoupáků poblíž města Wenatchee, a pak zkoumal vlnu výše.
 
 

Po létání jsem šel na koncert chorální hudby, který mě ještě výše povznesl. Pěkný zážitek, otočili hlediště směrem k varhanům. Chorální žalm Chichester od Leonarda Bernsteina byl nejzajímavější. Tím skončil můj měsíc květen.

Jaký byl květen tvůj?