Vítkovy noviny květen 2015

	Jaký byl květen tvůj?
31. neděle Letiště Venku bylo přesně tolik stupňů, jako byl dnešní datum, když jsem sestavoval svůj kluzák a připravil ho do letového stavu. Na let už čas nevybyl; ani stoupáky nebyly, tak jsem nermoutil. Umístil jsem kluzák sestavený do hangáru a doufám, že po ohlášených několika příštích deštivých bouřkových dnech se počasí umoudří a já si zas zalétám.
	31. neděle Mše unitářů Hlavní program bylo podělení se dvou členů o svůj osobní náhled na víru, "v co já věřím". Tyto programy jsou oblíbené, protože se člověk tak více dozví o osobnostech druhých. Příroda Okolní sady jsou v rozpuku, dozrávají třešně.
30. sobota Kruhová večeře unitářů Večer od 1800 do 2130 hodin se konala u přátel “kruhová večeře” unitářů, jen těch, kteří chtěli přijít. Byla prima zábava, popíjení i jídlo. Jako obvykle, systémem "potlach". Neboli, každý přinesl něco k jídlu a pití - láhev vína, zákusky, či salát, či přílohu. Domácí připravili hlavní jídlo, grilovaná kuřata. Kdyby se držel zvyk jako bylo zvykem u nás v ČR, kdy hostitelé poskytnou vše, lidi by se scházeli jen párkrát do roka, a ne každou sobotu. (Tak často se ty kruhové večeře zde konají, pokaždé v domě někoho jiného, někdy dokonce i ve dvou domech současně.)
	30. sobota Výšlap okolo Rampouchové řeky Emily se nikdo nepřihlásil na šlapání. Místo létání jsem šel s ní. Naštěstí tam, kde jsme šlapali - podél Rampouchové řeky - se netvořily žádné kumuly. Ty mě dráždily až po návratu, ale to už bylo příliš pozdě odpoledne na to jít sestavovat kluzák a pak plachtit. Výšlap byl prima.
30. sobota Veslování Pochutnal jsem si na prvních zralých moruších sezony. Vyvesloval jsem ke čtvrtým peřejím navzdory vzdutému proudu. U doku jsem se setkal s ostatními veslaři klubu, LT, JoeM, Beth a jinými. Když odpluli, zas jsem se krásně vyšplouchal v Kolumbii.
	29. pátek Práce, letiště, zavlažovací potrubí Dohonil jsem urgentní záležitosti v práci. Pak jsem na letišti udělal výroční prohlídku na svém kluzáku, vyčistil a promazal spoje, pak zas vše sestavil a dal zpět do vlečného vozu. Pak jsem se rochal zas v zemi, ustavováním přístupové šachty k zavlažovacímu potrubí v nájemním domě.
28. čtvrtek Veslování Kachny merganser vyváděly své malé. A ty běžné kachny také. U doku jsem zažil drama: Jedno kachňátko se odhodlalo zkrátit si cestu k matce seskočením z přístupového můstku, z výšky dvou metrů! To bylo jako by někdo vyskočil z okna paneláku z šestého poschodí, poměrově. Na rozdíl od toho, jak by to s námi dopadlo, kachňátko vesele připlavalo k matce, vytáhlo se nad vodu, zamávalo svými miniaturními křidélky, vlastně jen malými pahýly zatím, a dávalo najevo, koukněte se, jaký jsem kabrňák! Vyvesloval jsem nad druhé peřeje, halekal pod mostem a do roury, bylo mi báječně po vyšplouchání se v Kolumbii. Už má vlažných 13°C.
	27. středa Východ slunce Doháněl jsem v práci. Pak jsem se zas rochal v hlíně, tři hodiny. V nájemním domě prasklo zavlažovací potrubí, musel jsem vše vykopat. Bylo přes 30°C a tak jsem na závěr uvítal chladnou sprchu.
26. úterý Veslování Po řece plulo plno per z kanadských hus, tak jsem jedno umístil na skif coby miniaturní plachtu. Bylo nádherně. Voda osvěžující. Nad peřeje a k rouře.
	25. pondělí Vycházka a večeře šlapačů Divoká vistérie byla jednou z mnoha krásných horských květin, které nás provázely během šlapání poblíž lyžařského střediska ve výšce asi jako vrchol Klínovce v Krušných horách. Rostly tam i vzácné růžovooranžové Lewisiopsis tweedyi, které se vyskytují jen v této oblasti a nikde jinde na světě. Navečer a večer jsme strávili v počtu osmi na terase domu jedněch z naší party šlapačů, koštováním piv a pojídáním dobrot, které jsme si přinesli. Bylo prima se zase vidět s kamarády.
24. neděle Veslování Po pětitýdenní pauze jsem se zas navrátil na Kolumbii a obdivoval divoké kosatce, které rostly jakoby přímo z vody. Unitáři Tema bylo dnes o síle: Například, otec uložil synovi, aby zvedl veliký kámen. Když syn nemohl, řekl mu otec, tak ukaž větší sílu, tím, že se mi zeptáš, abych ti pomohl.
	23. sobota Let Praha - Vídeň - Washington DC - Seattle Uvítal jsem, když se za oknem letadla objevila sopka Rainier (vlevo). Tentokrát mi cestování vyšlo na dokonce víc jak 24 hodin - když počítám čas od domu k domu, ne jen jak dlouho letí letadlo. Nejprve se dostat na Ruzyň, být u přepážky letecké společnosti minimálně dvě hodiny před odletem vzhledem k mezinárodnímu letu, pak letět na tři ramena - Praha - Vídeň - Washington DC - Seattle. A pak ještě autem přes Kaskády domů. Celkem všeho času na cestě 28 hodin. (Čas v letadle byl 1+9+6 hodin, zbytek byly jízdy a hlavně prostoje a přestupy, 4 a 8 hod. respektive.)
19. úterý až čtvrtek Sraz spolužáků VŠD po 45ti letech Sešlo se nás v Žilině v restauraci Kamélia okolo dvaceti, včetně dvou učitelů. Čepovali tam rakovnického Bakaláře a k tomu nabízeli halušky. Po procházce v okolí školy jsme se všichni přesunuli do Vrátné doliny do chaty Pod Skalnym mestom ve Štefanikové, kde jsme strávili dvě noci. Tu první jsme povídali a zpívali až do tří do rána, tu druhou už jen do půlnoci. Přeci jen jsme už trochu v létech. Přesto jsme se vyškrábali během druhého dne na chatu Pod Grůňom, po stezce značené 45 minut, trvalo nám to dvě hodiny a čtvrt. Nicméně .. bylo stále o čem povídat a tak to vlastně přišlo vhod. Můj spolunocležník byl Dušan Gamčík z Košic, na obrázku ukazuje, kde jsme byli ubytovaní. Silným zážitkem byly prudké bouřky i s velmi blízkými blesky, naštěstí jsme v obou dnech již byli v bezpečí uvnitř chaty.
	16. sobota Koníci a holčičky
12. úterý Šlapání k sv. Janu. Cestu k sv. Janovi moc lidí nezná, tam jsou ty pravé hvozdy Křivoklátska, ráj myslivců. Těm byly pamětní kameny; ten nejposlednější mému spolužákovi Karlovi. Kameny jsou před jeho bývalou chaloupkou, v propachtovaném revíru, kam se s kamarádem (o kámen dřív) odebírával na celé říjny - ve dne v noci, i když jinak měl plno zodpovědnosti se svou stavební firmou. Prohlašoval, že bude žít do devadesáti. Ale ani 67mi se bohužel nedožil.
	9. sobota Šlapání. Zas brzy zrána jsem se vydal tentokrát na jih; Babu a přes Častonice okolo řeky do Děčů, kde jsem se v Berounce poprvé letos vykoupal. Nádherně osvěživé! Pak jsem tvořil tyto VN, a navečer byl příjemně překvapen s Milanem, že se v domě sama od sebe rozběhla voda! Nevyzpytatelné.
8. pátek Galerie Anderleho. Tamnímu rodákovi zřídil městys Pavlíkov v budově obecního úřadu hezkou výstavní síň. Strávil jsem několik hodin vnímáním ukázek jeho tvorby a snažil se pochopit, co vše ho vedlo k jeho výtvorům. Cyklisti u Rozvědčíka Jarda Urban a Petr Kučírek se posilovali pivem před návratem na Sýkořici. Dali jsme se do řeči, ukázalo se, že mě Jarda poznal nepřímo přes tyto VN. Pěkně jsme si popovídali.
	8. pátek Na rozhlednu. Milan se dlouho těšil, až bude otevřená nová rozhledna na Senecké hoře u Pavlíkova. Po dopoledni stráveném prací jsme tam vyrazili. Byl nádherný den, a protože byl i svátek, lidí se na rozhlednu drápalo jak much. Z vrcholu byla vidět dokonce i Milešovka na sever a na severozápad hora Klínovec.
7. čtvrtek l Šlapání. Vyrazil jsem brzy zrána na okruh na sever; po Potrubí, k Eustachu a pak obloukem přes les k Polínkům a po Brdatce zpět. Bylo nádherně. Patálie Přešla jít voda. Něco se stalo buď s čerpadlem nebo tlakovou nádobou. S Milanem jsme sháněli elektrikáře a studnaře. Nejdřív by mohli v neděli. Mezitím jsem při čištění Milanovy pračky objevil ucpané potrubí, vyčistil ho, ale nastal jiný problém - přípojka k pumpě byla ulomená a pračka by tekla. Musel jsem výpusť provizorně ucpat převázáním a špuntem. Vyklízel jsem pak zbytky rozebraného nábytku.
	6. středa Veslování. Po honičce za dodavateli se mi zas poštěstilo zaveslovat si se členy berounského vodáckého klubu, Jirkou, Hankou, a jinými. Děkuji, Jardo! Gratuluji, jak se vám klub krásně rozrůstá, hlavně díky vaší úspěšné snaze přilákat mladé členy. Držím palce na dobrá umístění na závodech!
6. středa Setkání s fandy VN. Měli jsme příjemné posezení s Jardou, Pavlem a Zdenou.
	5. úterý Práce. Dopoledne jsem pracoval ve své "kanceláři" na Křivoklátě a odpoledne vyrazil za svými dodavateli.
4. podělí S Ivanem vlakem do Berlína a zpět do Prahy vzduchem Přijal jsem Ivanovu nabídku doprovázet ho vyzvednout jeho motorový kluzák Stemme po výroční prohlídce v berlínské továrně a spolu ho přeletět zpět do ČR. Zdálo se, že v Německu "zkejsneme" - dopoledne ještě lilo a mraky visely až k zemi, začínala stávka železnic a továrna nebyla s kluzákem úplně hotová. Nakonec se povedlo a pozdě odpoledne jsme odstartovali za krásné viditelnosti. Ivan mě vysadil v Letňanech a ještě to stihl doletět na své domovské letiště v Kroměříži, než nastala úplná tma. Skvělý zážitek, Ivane, moc ti děkuji.
	3. neděle Občané Křivoklátu zdarma na hrad Konal se den otevřených dveří pouze pro občany Křivoklátu, tak jsme toho s Milanem využili. Setkal jsem se s několika známými z dětství. Prohlídka byla poučná. Domů jsme šli pak s Milanem oklikou po Bednářské stezce a Polínka. Hezky jsme se prošli.
2. sobota Koncert Jaroslava Hutky na Křivoklátském hradě S Milanem jsme večer vyslechli vystoupení písničkáře. Bylo v Rytířském sále. Hezké, ale drmolil a tak jsme moc nerozuměli.
	2. sobota Návštěvy známých a letiště Pěkně jsem si pohovořil s Milošem a Evou, uviděl jejich zetě a vnuky. Pak jsem zavítal na rakovnické letiště a popovídal si s tamními plachtaři.
1. pátek Na prvního máje jsem do průvodu nešel. Nebyl. Místo toho jsem odstraňoval obsah skříně a tu pak následně rozmontoval, aby na jejím místě mohla být umístěna postel.