Vítkovy noviny květen 2016

	Hezký den!
31. úterý Veslování V poslední květnový den jsem zažil plno krásných okamžiků. Na vodě i na zemi. Snad i ty!
	30. pondělí Plachtění Poprvé letos jsem smontoval svůj kluzák a vyrazil s ním nad velehory. Podívej se.
29. neděle Veslování Na vodě bylo nádherně. Už zas dozrálo více moruší. Nad železničním mostem jsem si všiml, že si nahoře na vrcholu srázu bohatý majitel jedné z nových haciend začal budovat hradby. A jako kontrast, pod ním dole hned těsně u řeky si někdo postavil stan. Na obloze bylo plno čočkovitých mraků. Na závěr veslování jsem se pozdravil s několika vodáky a zas se báječně vykoupal. Unitáři Program mše byl o různých cestách. Na zavřené dveře nemá cenu dál bušit, vhodnější cesta je hledat ty další, otevřené.
	28. sobota Plachtění - trochu neobvyklé Dnes jsem svezl Toma G. Měl nejen obě nohy amputované, ale i ruku. Ducha však měl nezdolaného. Nechal jsem ho i řídit zbylou svou jedinou končetinou. Byl to zážitek, dobrý.
28. sobota Zahrada - úprava záhonu Na přání Emily jsem vytvořil hrazdičku nad částí záhonu, kde vysadila rajčata.
	27. pátek U Patrika a Evy Setkali jsme se se zajímavými lidmi. Patrik si postavil na zahradě pec na výrobu pizzy, vytápěl v ní dřevem z třešní. Pro menší přizvanou společnost pec předváděl v provozu (pro LT a Penny, Drew a Cathy, a Em a mě). A náhodou byly jeho 49té narozeniny. Patrik je povoláním profesor hematologie na místní juniorské škole. Žena Eva, Polka, dělá v pekárně. Oba strávili spolu tři roky v Polsku a pak třináct let v Saudské Arabii. Měli tam spolu dvě děti, které dnes během setkání byly velmi ukázněné a společenské. Byl to příjemně strávený večer.
27. pátek Veslování Vzal jsem to deltou k peřejím, neprodral se jimi, tak nahoru k rouře a k doku na koupání. Cestou jsem se nakrmil prvními dozrálými morušemi, viděl modrou sojku (Aphelocoma californica), a pod horním mostem sviště. Bylo báječně. 26. čtvrtek Dělal jsem údržbu v kanceláři. Pak se znovu potýkal s ventily zavlažování.
	25. středa Veslování Husy bránily svá housátka, syčely, měly důvod. Na jednom místě jsem nechtěně prořízl skifem jejich flotilu. Na vodě bylo nádherně, koupání skvělé, měl jsem důvod cítit se báječně. Práce Rozesílal jsem zásilky, pak se mi povedlo uschopnit haprující vodní systémy.
24. úterý Útok na vodní instalace Nejen že minulý týden prasklo hlavní zavlažovací potrubí v čtvrti, ale i naše domácí větev vyvinula nepochopitelnou chorobu. Ventily se nazavíraly, jak měly, tekly, ap. A k dovršení všeho i začla přetékat mísa záchodu. Vrhl jsem se na vše se vším nářadím, které jsem měl po ruce.
	23. pondělí Večírek knižního klubu Před letní přestávkou přizval klub, kam Em týdenně dochází, i zpřízněné nečleny. Tak jsem se dostal do domu, který má úchvatný výhled na údolí, zde trochu viditelný už po západu slunce.
23. pondělí Veslování Za pošmourného počasí, které se ještě víc zasmušilo od poledne, jsem obvesloval svůj obvyklý okruh. Uviděl jsem srnky, kachničky merganzery a orlovce budující své hnízdo a nesoucí ulovené ryby.
	22. neděle Kruhová večeře unitářů u Bena a Sandy U příležitosti návratu GenaK a GloK ze zimního pobytu ve slunné Arizoně přizval Ben známé a přátele do svého domu. Hezky jsme si popovídali.
22. neděle Šlapání S Debbie a Mikem jsme vyrazili poblíž lyžařského střediska do oblasti zvané Squilchuck, kde Emily napočítala rekordní počet horských květin, třicet dva druhů. S přáteli jsme měli moc prima rozhovory. Navečer se vrátili domů do Seattlu, a my dva jsme šli na Kruhovou večeři u Bena K. Dnes jsme popřáli Evanovi k jeho jednatřicátým narozeninám.
	21. sobota Šlapání s přáteli k hřbitovu starousedlíků Na víkend k nám ze Seattlu přijeli přátelé Debbie a Mike. Předpověď počasí byla nepříznivá. Přivezli změnu. Sluníčko vysvitlo a rozzářilo květinkami posetou krajinu.
21. sobota Veslování Podívej se na videjko vpravo. Dnes jsem poprvé zachytil volavku v hnízdě ... jsou ohromně tajnůstkářské. A pak jsem závodil s kachničkami merganser, ohromná legrace.
	20. pátek Letové přezkoušení Nejméně jednou za dva roky dle předpisu musím mít každý pilot letové přezkoušení s instruktorem. Dopoledne jsem dělal údržbu na svém větroni, a odpoledne se naskytla možnost odlétat to přezkoušení. Přes chabé povětrnostní podmínky se mi povedlo udržet nás ve vzduchu přes hodinu.
19. čtvrtek Veslování Záhy zrána jsem zachytil, jak se k doku přibližovala osma, a pro ukázku udělal serii fotek, co vše musí provádět, aby veslaři dostali sebe a osmu z vody a z doku. Viz fotky. Pak jsem si udělal krásný okruh deltou, kde jsem uviděl roztomilé kachničky, a pak nahoru vysoko nad rouru, kde jsem nasbíral plno divoce rostoucích květin a vyzdobil jimi svůj skif. Vyvesloval jsem potom skoro až k horní přehradě, když se zdvihl vítr a s ním i vlny. Zpět k doku jsem dorazil za čtyři hodiny, to už se zas živly zklidnily a bylo to na báječné vykoupání. Teď jsem se koukl na statistiku.. voda v Kolumbii má už 13°C! Práce Konečně dorazila v říjnu objednaná hlava válce motoru pro motorový kluzák Vivat, a tak bude zákazník šťastný. Odeslal jsem i jinou zásilku, zas jsem trochu přispěl do firemní pokladny.
	18. středa Zahrabávání hrobu potrubí Soused David musel odjet na služební cestu. Rád jsem mu vypomohl, po opravě potrubí ho zas zahrabat. Bylo to dobré pocvičení s lopatou. Předtím jsem na naší zahradě zlikvidoval tisíce spadaných semínek javoru a posekal trávu, potom, co jsem uspokojil požadavky zákazníků, no, jak jsem mohl. Bohužel reputace Blaníků den ze dne opadává, jak se opožďují dodávky z ČR a i rozběhnutí novovýroby těchto kdysi celým světem obdivovaných kluzáků.
17. úterý Náhled na dějiny z hlediska Indiánů Šli jsme do místního muzea na přednášku, kterou podal Indián Wendell George. Byl docela humorný. Když se ho někdo zeptal na jeho jméno, řekl, že když jeho pradědečka chtěli běloši nějak pojmenovat (potom, co nemohli vyslovit jeho skutečné příjmení), nechali ho vybrat z kloubouku z papírků, na kterých byla běžná jména. Zeptal jsem se ho, zda slyšel o Karlovi Mayovi, jeho mnoha knížkách o Indiánech, a muzeu o nich v Drážďanech, a filmech. Prý ne. Ale po přednášce se ke mě přihlásila jedna žena, ta řekla, že její manžel má těch knížek doma plno. A také věděla, že May v Americe ani Kanadě v životě nikdy nebyl.
	17. úterý Vzdělávací program vodáků pro místní školáky. Spusť si videjko!
17. úterý Veslování Dnes jsem málem byl pozobaný husákem. Chránil svou rodinku (je to ten, co je k vidění na fotce z 13. 5.). Dnes na mě se syčením útočil a dobrých padesát metrů mě odháněl, bylo to docela dramatické. Obvesloval jsem svou obvyklou trasu, zkontroloval, jak začínají dozrávat moruše a také vypomohl se vzdělávacím programem vodáků pro místní školáky.
	16. pondělí Výšlap na Bradavku Byl nádherný den. Po ranní a dopolední práci spojené s poslechem sboru z Texasu jsem odpoledne vyrazil s Emilí na několikahodinový výšlap na sopečný útvar, kterému říkám Bradavka. Potěšily mě odezvy přátel, které jsem nedávno viděl a se kterými se ještě cítím víc přítomen, než tu.
15. neděle Kopání hrobu U sousedů nastala bažina, když prasklo obecní potrubí zavlažovacího systému, na které je napojeno okolo nás přes padesát domů. Vypomáhal jsem Davidovi a Tami v kopání jámy a obnažení porouchaného místa, asi metr padesát pod úrovní. Legrace byla, když jejich dcerka dala vlajku do hromady hlíny s nápisem "Prohlášeno za mou državu". Rodiče se toho chopili .. a až přijde čas zas hlínu naházet zpět, tak jí nechají tou její hlínou hnout.. ha ha.
	14. sobota Šachový turnaj Pospolitost unitářů si pronajmula celou velkou tělocvičnu základní školy za účelem uspořádat turnaj pro mládež, a v průběhu toho i něco vydělat do své pokladny. Byl jsem pomocníkem. Akce skončila velkým nezdarem - z peněžního hlediska. Sešlo se příliš málo dětí, a navíc mnozí jejich rodiče neporozuměli, že za jejich účast také měli zaplatit účastné. No nic, aspoň těch pár dětí, které přišly, měly dobrou zábavu. A i pomocníci se pobavili, jejichž počet značně převyšoval hráče. Dokonce i Emily a já jsme si spolu po několikadesítileté odmlce zahráli partii, která vydržela až do koncové hry!
13 pátek Veslování Překvapily mě husy, v jejich školce měli jak starší (viz foto), tak i mnohem mladší housátka -- těch byly desítky. Koukni se na prezentaci. Na vodě bylo skvěle, i koupání pak podél doku.
	12. čtvrtek Práce a dohonění VN. 11. středa Veslování Zvolna jsem se zas vpravil do veslování, po víc jak třítýdenní pauze. Bylo nádherně. Na závěr jsem se vykoupal v tůňce u loďárny. Báječné! Práce - zabalil jsem a hned odeslal čerstvě dovezené náhradní díly zákazníkům.
9. a 10. pondělí, úterý Cesta z Česka přes Německo, Gronsko a Kanadu do Seattlu Rozloučil jsem se Milanem, přáteli, krajinou mého dětství, která se pak jak kouzelný koberec odvíjela pode mnou od vzletu z Ruzně na jihovýchod, přes Řepy, Stodůlky, okolo soutoku Berounky a Vltavy a po otočce za Zbraslaví přes Zbečno, Křivoklát, Nový Dům, Rakovník a posléze Karlovy Vary, Boží Dar a Klínovec a dále ... Frankfurt, okolo Islandu, přes Grónsko do Vancouveru. Tam jsem dorazil už jako skrčenec, nevěděl jsem jak už sedět. Naštěstí jsem se mohl zotavit před dalším letem, a bez zádrhelů být už ve Vancouveru prověřen americkými celníky a pasováky a nemusel tou kontrolou procházet v Seattlu. Tudíž jsem stihl i autobusík do Wenatchee odjíždějící minuty po příletu. Jsem ti vděčný za všechny krásné zážitky a prožitky .. snad se ti povede příště pro změnu podívat se sem!
	8. neděle S Milanem a Jinoušem Můj pobyt se blížil ke konci. S Milanem jsme zašli na hřbitov vzpomenout na naše předky, pak využili nově vyasfaltované přístupové cesty k Děčům, kde jsem se báječně vyšplouchal ve vzduté Berounce, Milan pak vyzkoušel nově opravenou pumpu u rybníka (odkud jsme za dětství odvlekli nahoru domů snad tisíce litrů vody, zpětně viděno - byl to dobrý trénink!), promluvili s paní Šilhavou a jí provázející kočkou, a pak - překvapení - i s mým sousedem od malička, Jinoušem. Ten se nemohl vynapovídat, v restauraci jsme zůstali do pozdních hodin.

	7. sobota Koncert Brutusu v Dolní Bělé Když se Sáša, můj spolužák ze střední školy, dozvěděl, že přijedu, navrhl, zda bych nevystoupil s jeho kapelou Brutus, která letos slaví padesát let nepřetržitého trvání. Rád jsem pozvání přijal. Se Sášou (a dalšími spolužáky Pepou a Jardou) jsme předtím založili skupinu Termiti, která se dokonce stala předmětem dizertační práce Mileny Pavlíčkové při studiu na Univerzitě Jana Amose Komenského v Praze o historii bigbítu na Rakovnicku. (Více o tom zde.) Sáša sestavil pro koncert šedesát písniček, a po jisté přípravě zařadil od jednadvacáté písničky i osm těch, které jsem já pak s nimi zazpíval a zahrál na kytaru. Tři z nich jsou moje vlastní skladby. K nim jsem se dostal až před jedenáctou hodinou večer. Druhý den mi volala sestřenice Blanka - zda jsem to byl já, koho z vrcholu kopce slyšela. Asi to bylo až k nim slyšet. Brutus je známý svým hlomozem. Bylo to prima zas vystoupit s kapelou. Sášo, Jozef, Vláďo, Milane, Vašku, Franto; a Lukáši, Martine, Pepo, Františku a Bohouši - děkuji za vaši toleranci snést moje snahy něco vyblekotat. Snad jste se i vy pobavili. Zde je výběr fotek z vystoupení v Dolní Bělé. \| Fotky 1 \| Fotky 2 \| Možná mě tam najdeš... anebo si pusť video vlevo, se zvukem pořádně nahlas, to bude jednodušší! Hezkou zábavu!

	7. sobota U Blanky v DB Shodou okolností byla moje sestřenice v Dolní Bělé, kde vyrostla. Upravovavala tam v domě a zahradu, a tak jsem jí a její sestru mohl navštívit, před koncertem Brutusu, který se později měl konat venku na nádvoří zříceniny tamního hradu.
7. sobota Výšlap s ochranáři Křivoklátský spolek ochránců přírody uspořádal asi šestnáctikilometrový pochod z Hudlic do Roztok. Do Hudlic nás přepravil autobus Kohout. Tam jsme si prohlídli rodný dům Josefa Jungmanna, jednoho ze zakladatelů moderního českého jazyka. Následně jsme vylezli na Hudlickou skálu a po pochodu hřebenem Krušné hory na novou rozhlednu Máminka, odkud byl výborný výhled na všechny strany. Po posilnění se a osvěžení u od loni nově přistaveného občerstvení jsme vyrazili křížem krážem lesem směrem na Křivoklát, někteří pak se odpojili (Milan, Láďa a já) abychom se vrátili k zaparkovanému autu na Placandě v Karlově. Potřeboval jsem se dříve vrátit, abych se mohl zúčastnit další akce ten samý den, vystoupit na koncertu se skupinou Brutus. Výšlap se velmi dobře vyvedl, počasí bylo skvělé, škoda, že byl trochu opar a dál než Milešovku jsme neviděli.
	6. pátek Šlapání do Rakovníka a sraz IIIbe Z jednoho srazu na další. Tentokrát se povedlo zas aspoň třem z nás na posezení dorazit pěšky ze vzdálenějšího místa: pochodovali jsme nejdřív z Křivoklátu do Rakovníka podél potoka po cyklostezce. V Pustovětech jsme vyslechli zajímavý osud rodiny Pelců. Postupně se spolužáci začli shromažďovat v penzionu Bezděkov, sešlo se nás šestnáct a zas jsme měli plno dobré zábavy a radosti ze vzájemné přítomnosti. Díky Pepovi za zajištění místa a všem za dostavení se, někteří z docela daleka, i když domácí převážili. Nenapsali jsme nic do Knihy, tak tomu musíme udělat přítrž. Možná někdo nalepí fotky.
5. čtvrtek Městečko, sraz ZDŠ Další den jsme měli setkání se spolužáky ze základky. Sešel se nás slušný počet a bylo zas plno o čem povídat.
	4. středa Praha, VŠD setkání V samém středu Prahy v restauraci U Provaznice poblíž Můstku se nás sešlo nakonec pět spolužáků, každý s jedinečnými příběhy, zájmy, přesvědčeními a zkušenostmi. Bylo moc prima si zase popovídat a být spolu.
4. středa Praha, setkání s fandy VN Někteří z čtenářů VN se scházejí a povídají o tom, co zde píši, a tak jsme založili neformální klub VN. Zatím se skládá z Pavla, Jardy a Zdeny. Škoda, že nepřišel Olda. Povídáme o lítání, katastrofách, vodních sportech, ježdění na kolech a jak hájit naší přírodu a vlast (přehrady, příliv přistěhovalců).
	3. úterý Praha, setkání se sestřenicemi Zašli jsme do hezkého prostředí, na návrh Tondy, do zahrad okolo bývalé Jiráskovy vily v Hrdlořezích, nyní střední školy zahradní a stavební. Sledovali jsme žáky, jak sázejí, přesazují, čistí a zušlechťují. Také jsme nakukovali do velikých skleníků a vzdělávali se v prodejně. Po procházce jsme se dobře najedli a v klidu si mohli dlouho popovídat v Hotelu Baroko v Malešicích. Bylo prima se zas vidět.
3. úterý Hrad Křivoklát Před stodevadesáti lety hrad vyhořel naposledy. Hradní věž pak byla nejméně třicet let bez špičky, tu pak obnovili posléze Fürstenbergové. Dřevní krovy věže jsou nejméně devadesát pět let staré a bylo načase je vyměnit či opravit. Hrad v lešení vypadá úplně jinak..
	2. pondělí Na Křivoklátě v Restauraci nad hradem Milan si dává co se dlouho nepodávalo - syrové hovězí maso, tatarský biftek. Restaurace mu poskytuje vítané příjemné prostředí, noviny na čtení a slevu na pivo coby pravidelnému zákazníkovi.
2. pondělí S Ivanem, Ivou, vnučkami Setkání v Sokolovně se protáhlo. Nabídl jsem Ivanovi odvoz a ten dojednal s dcerou Ivou, že u nich i já mohu zůstat na noc. Tak jsem měl příležitost si ještě popovídat osobněji a setkat se s mužem Ivy Robertem a Ivanovými vnučkami. Ivu možná znáš z ČT. Je sportovní redaktorkou a hlasatelkou.
	1. neděle Setkání s piloty Airbusů V Restauraci Sokol v Praze Řepích se sešla jedinečná společnost. Bylo to u příležitosti zahájení denní linky letecké společnosti Emiráty mezi Dubají a Prahou; obřím letadlem Airbus A380. S tím přiletěl mladý kapitán, Čech David Hecl (na obr. napravo), s přítelkyní Elmi (také zaměstnankyní Emirates). Dál na fotce jsou bývalí piloti Airbusů Kobík a Ivan, a Petr. Všichni až na Elmi jsme studovali na VŠD v Žilině.
1. neděle S Jurajem a rodinou v Bratislavě Zase po čase jsem se setkal s Jurajem a jeho ženou Ivanou, také s dcerou Dianou a vnoučkem. S Jurajem nás pojí společné studium v Žilině a hudba - byli jsme členové tamní kapely Poustevníci a následně Siriusu. Juraje v posledních letech chytla spisovatelská můza. Vyšlo mu již šestnáct knížek.