Vítkovy noviny květen 2018

	Hezký den !
31. čtvrtek Večírek symfonie Jako každý rok na závěr sezony se členové symfonie sešli, hodovali, povídali. Em již od včera připravovala příspěvky na pohoštění (sýrové kuličky), a během dne spolu s jinými ženami další dobroty. Na večírku samotném, čtyři hudebníci včetně dirigenta symfonie hráli džez, po pohoštění a povídání se všichni přesunuli na malou scénu, předávali odměny, uznání a vyslechli co se chystá na příští sezonu Symfonie.
	30. středa Šišky Při večeři na naší terase jsem se podivoval, kolik narostlo nových šišek na zahradě našich sousedů na východ.
30. středa Plachtění - pomáhání Donovi a Danovi Po práci jsem se vypravil na letiště dělat údržbu na kluzáku a pomoci členovi aeroklubu Donovi dostat se do vzduchu. Dan vlekal.
29. úterý Veslování - práce bobra Kupodivu, na dok se dalo dostat suchou nohou. Voda byla nižší, akorát že nezaplavila můstek. V pohodě jsem spustil skif a po delším úsilí se mi podařilo obvesovat ostroh laguny. Na Wenatchee jsem viděl práci bobra. Pokračoval jsem nad akvadukt a proti svižné vodě až nad druhé peřeje. Po proudu jsem pak uháněl jak šíp. Na Kolumbii jsem si dal otočku u horního mola koupaliště. Voda měla 13°C. Bylo krásně. Cestou k autu jsem sledoval kočárkové derby. Večer jsem uvařil zas velmi chutnou polívku, viz recept 29 v rubrice Gurmánství, nahoře.
	28. pondělí Okružní jízda s Laďou - Palisades Ephrata Dry Falls Waterville Wena Projeli jsme suchým Kaňonem Moses Coulee do Ephraty. Tam bylo plno plachtařů. Povídal jsem s DaveR, stiskl ruku SteveN, poděkoval zákaznici Marlene a zamával MikeN. Ukázal jsem vybavení združení SGC Laďovi. V D.K.´s jsme si dali hovězobůvolí hamburgery. Díky, Laďo! Obdivovali jsme přírodní útvary vydlabané před 15.000 lety do krajiny katastrofickými povodněmi v době ledové. Povídali jsme o plachtění a více. Příjemně jsme se pobavili. Snad Laďovi vyjde zbytek jeho návštěv ve Washingtonu, než se navrátí domů.
28. pondělí Plachtění s Laďou ve Wenatchee Díky patří členům aeroklubu, DanM, LeeT, JohnR a MarkA za pomoc uskutečnit let. Za letu Laďa leštil hodinu a půl svahy v kapse nad Wenatchee. Akorát jsme se udrželi ve vzduchu. Zážitek byl přesto skvělý.
	28. pondělí Na kanoi na Kolumbii s Laďou Přivítal jsem v Starbucku hosta Laďu z Brna a pozval ho na řeku.
27. neděle Jehněčí kotletky Emily ugrilovala jehněčí kotletky se sladkou bramborou, papričkami a houbami. Vše chutnalo výborně. Po večeři jsme sledovali, jak Vesmírná stanice proletěla okolo nás na severní obloze.
	27. neděle Plachtění Byla silná inverze a s velkou námahou se dalo dostat nad ní. Začal jsem u hřebenu Jumpoff, po hodině se mi podařilo dostat se k Missii. Jak jsem se dostal k mrakům, byla pohoda do tří kilometrů nad mořem. V horách bylo ještě plno sněhu. Udělal jsem panorama Wenatchee ze vzduchu. Let byl nádherný.
27. neděle Veslování Překvapivě, vodu správa přehrad zadržela, na dok se dalo dostat suchou nohou, okolo ostrohu obveslovat, v deltě shlédnout, jak nasazují maruše na plod a hrdá kachna merganser zaučovala svá kachňátka, k akvaduktu a k potopené rouře a haldě, a nazpět. Na doku dělali hispánci profi fotky. Do dolní loďárny se zas dalo dostat, překvapivě, bahna tam moc nebylo.
26. sobota Večírek u Drew a Cathy Dělili se o své šlapání v divočině v Arizoně.
	26. sobota Byla vlna
25. pátek Práce Aby práce nebyla tak nudná, obrátil jsem se k tvořivým způsobům, jak povzbudit dodavatele, aby se zbavili liknavosti v odpovídání na dotazy mé firmy. Jednomu distributorovi z Floridy jsem poslal tuto fotku. Nápad k vytvoření jsem dostal při jízdě z veslování. Vyfotil jsem nejdřív okolo projíždějící vůz s reklamou, která vyjadřovala dobře, jak paní na obrázku určuje volbu. Fotku jsem pak v kanceláři upravil, rozmazal texty, aby mě náhodou firma, které auto patří nezažalovala, a přidal ve žlutém obláčku svůj text: Toto čalounění chci pro tu sedačku do KLUZÁKU !
	25. pátek Veslování V pohodě jsem se se suchou nohou dostal na vodu a vymotal se z lesíka u loďárny na otevřenou hladinu. Zamířil jsem k ostrohu laguny. Zkusil jsem ho obveslovat po řece. Za chvíli jsem to vzdal, jel lagunou, pak přeportážoval. Po menší bitvě dostat se bez úhony zas na volnou hladinu jsem proklouzal deltou, proti proudu Wena nad akvadukt, zpět zas proti proudu Kolumbie až k ponořené rouře a haldě. Zpíval jsem si, počítal, bylo mi skvěle.
24. čtvrtek Práce Celý den jsem pracoval, odeslal několik zásilek, dělal platby, atd. 23. středa Počasí, jídlo, rodina Cestou na čištění zubů mě ohromoval vývoj kumulů. Dosahovaly do šesti kilometrů. Zubař prohlásil mé zuby za zdravé. Em vařila skvělé jídlo – osmažená kuřecí prsíčka s grilovaným chřestem a malou dýní. Recept je v Gurmánství. Pak jsme se těšili videohovorem s Evanem a Laurel, a hlavně Autum: Jak jedla jídlo dospělých - rozvařené kousky brokolice, hranolky brambor, houbičky, klobásky. Laurel jí již od tohoto ranného věku vpravuje do světa dospělých.
	23. středa Veslování k lanovce Už rutinně jsem se nalodil i se suchou levou nohou, a prodral džunglí stromů na řeku. V pohodě jsem vesloval k ostrohu laguny, okolo kterého se obtáčí řeka a vytváří extra silný proud. Zkusil jsem se jím vydrat, nejlépe jsem zůstával na místě, či byl splachován. Tak jsem jako minule překročil Kolumbii k jejímu východnímu břehu, a tentokrát u něj zůstal. Vyvesloval jsem až k lanovce, pak si po proudu nazpět lebedil, zpíval, halekal a počítal. Na vodě bylo zas skvěle.
22. úterý Práce a zábava Vybíral jsem platbu za nacházející kluzák a převáděl do výrobny, zajišťoval doručovací podrobnosti. Dělal jsem výzkum baterií. Mluvil jsem spolu s Em s Karlou, i jsme se krátce uviděli přes FaceTime. Dorazily do Castrojeris. Znavené, ale ušly již přes 300 km. 21. pondělí Setkání se sestřenicí Sestřenice Emily, Margie, je soukromou učitelkou hry na piano. Je také činná v asociaci hudebních pedagogů státu Washington. Je tu ve Wena na pracovní návštěvě. Po čtyři dny vyhodnocuje místní učitele-ky hry na klavír. Setkali jsme se na večeři v thajské restauraci (co říkáš jídlům?) a po večeři jsme se prošli kousek podél Kolumbie. Pěkně jsme si popovídali.
	21. pondělí Panorama z vrcholu kostela Pátral jsem v našem archivu fotek a přitom objevil serii, kterou udělal Milan při obnově kostela na Křivoklátě. Milane, bylo to v 1971, 1975, či v 1978?
21. pondělí Veslování v džungli Bylo 13°C a jasno. Nádherný den. Kolumbie stále v povodňové úrovni. Po vydrání se z loďárny jsem se u ostrohu laguny pokusil ho obveslovat. Proud mě neustále splachoval. Zvolil jsem alternativu - vzdutý veletok jsem překročil na východní stranu. Tam jsem se pak usilovně byť zvolna probíjel proti proudu podél břehu. A ouha - cvakání a viklání závěsu vesla se navrátilo (asi z toho usilovného zabírání). Překročil jsem tedy Kolumbii nazpátek, a poblíž zaparkovaného auta s nářadím jsem vjel do džungle. Největší výzvou bylo, jak u strmého břehu udržet můj palec na noze suchý. Povedlo se, klíče z auta jsem přinesl a závěs jsem zas, tentokrát velmi pevně, zatáhl (viz předešlé fotky z 17. 5. s detajly níže). Vymotal se z džungle se suchým palcem zabralo snad čtvrt hodiny, ale pak jsem byl odměněn úspěšným obveslováním a radostí nad lagunou. Tam jsem se i setkal s jiným veslařem, ShaunemK. Ten zvolil začátek u horního koupaliště, kde proud nebyl silný. Na vodě mi bylo báječně.
	20. neděle Plachtění - Boeing C-17 Globemaster III Odpoledne jsem zajel na letiště, kouknout se, jestli se tam něco děje. Pro jistotu jsem si vzal s sebou dokumentaci, kterou jsem potřeboval obnovit. V klubovně našeho aeroklubu nebyla ani noha. Začal jsem tedy s obnovou dokumentace. Po chvíli mě ze soustředění vytrhl venku velký hlomoz. Vyběhl jsem ven a uviděl, jak velké vojenské dopravní letadlo dělalo okruhy nad "naší" místní dráhou. Při posledním dokonce přistálo a pak se zas zvedlo. Měl jsem pocit, že jsem byl na soukromém leteckém dni. Povedlo se mi udělat pár fotek. Klikni na záhlaví pro víc.
20. neděle Unitáři Téma mše bylo, vzešli jsme z křesťanské tradice.
	20. neděle Návštěva Yuny a Phila Na noc nás navštívili z Tacomy přátelé Yuna a Phil. Pěkně jsme si popovídali o turistice, hudbě, rodinách a naučili jsme je hrát slovní hru Boggle.
19. sobota Kruhová večeře u Pat a Douga V pohodovém menším počtu jsme si pěkně popovídali, připili si a najedli se z kolektivně přinešených příloh.
	19. sobota Nešikovné maso musí pryč Luxování je nebezpečné. Při výměně pytlíku vysavače venku na betonu jsem zakopl o šňůry a začal poskakovat – samozřejmě bosý – a sedřel jsem si pěkně do krvava asi půl cm2 kůže hned pod nehtem levého palce nohy vepředu. Tak mám asi na nějakou dobu po veslování, sprchování apod.
19. sobota Dobročinná akce pro Miu Při odchodu od loďárny jsem se náhodně přimíchal do davu asi třista lidí. Zeptal jsem se, o co se jedná. Řekli mi, že je to výdělečná dobročinná akce, lidi přispívají Mie. Hmm.. to mi moc neříkalo. Doma jsem se dozvěděl víc, přes internet. Zde je souhrn. Sympatická mladá rodina (viz foto zde) potom, co ztratila své třetí děcko, založila nadaci v její paměti. Tam se dá dozvědět mnohem více. Viz nadace. Náhodně jsem se také dozvěděl jednu velmi smutnou skutečnost. Rok po úmrtí děcka z té nadace nějaký mladý muž zpronevěřil peníze. Jak je ten svět zamíchaný vším možným, hmm.. Tohle bych nevěděl, kdybych náhodou nebyl u loďárny v době průvodu.
19. sobota 180519 Víkendoví vodáci z mého klubu Povídal jsem po svém veslování s HughO, TomF, GlenF, LarryS a Terrym, mým partnerem z Jezer Bowron. Na obrázcích v albumu je dobře vidět, jak původně klub startoval, než se mu podařilo získat dotaci na vybudování nádherného doku s mostem, nyní stále zaplaveného.
	19. sobota Veslování Na vodě byl klid, v deltě přímo božský. Na Kolumbii stále však pokračovala povodeň, i z řeky Wenatchee. Nicméně, vyvesloval jsem zas po ní až k nad jinak druhé peřeje. Pak zpět na Kolumbii jsem fotil plno pěny, kterou vytvářel přepad přes přehradu o deset km proti proudu.
18. pátek Karla a Jill dorazily do Belorado Ušly asi 225 km. Mají skoro třetinu pochodu za sebou.
	18. pátek Oprava zpětného zrcadla Mazdy Společnými silami jsme s Em slepili zrcátko auta nazpět dohromady (do kterého se rošťák opřela garáž).
18. pátek Oslavy 70tých narozenin Rany V plném počtu šlapačů jsme v naší oblíbené pivnici pomohli Raně přenést se přes pomyslný kopec. Dostala plno legračních přáníček.
	17. čtvrtek Trochu hydrologie I když mě víc baví vlastní veslování, než věda, stojí za to se na pozadí vody ve Wenatchee kouknout také ze strany vědy. Zajímalo mě zprvu, kolik vody plyne každou vteřinu Kolumbií. To je uvedeno pro každou hodinu zde. Vodu měří v krychlových stopách, kcfs znamená tisíc kubických stop za vteřinu. Když jsem byl dnes veslovat, v sedm ráno teklo Kolumbií 323.490 cfs vody. Stačilo se na řeku kouknout. Bylo tam plno vody. Nyní jsem zasedl za počítač. Zajímalo mě, kolik vody protéká zrovna Prahou. Na tomto českém měřiči jsem uviděl, že dnes Prahou protíkalo ve Vltavě 53 m3/vteř. vody (měřeno v Malé Chuchli). (Neboli s uplatněním převodu 1 cfs = 0.0283168466 m3/s), 1.872 cfs vody. Kolumbií dnes protíkalo ve Wenatchee 323.490 cfs Ve stejnou dobu Vltavou v Praze protíkalo 1.872 cfs Kolumbií tedy dnes teklo 173 krát tolik vody, co dnes Vltavou. ) JE TOHLETO MOŽNÉ ?? (No, dá se to přehlídnout. V Ámě je přece všechno větší! ha ha. Snad udělali chybu.) Ale vážně. Kolik Kolumbií historicky v kterém ročním období vody teče? Na to jsem povolal universitu státu Washingtonu, zde. Zjistil jsem, že nyní je období rekordního vodního stavu na Kolumbii. Loni, v 2017 jí teklo ve Wenatchee nejvíc 290 kcfs vody, také okolo půli května. Desetiletý průměr byl max. 190 kcfs od půli května do konce června. A nyní lámeme rekordy. )Abych byl k Vltavě a Pražákům férový, větší smysl má porovnání s pětsetiletou povodní v Praze v roce 2002. Tehdy při nejvyšším stavu Prahou protékalo 5160 m3/s vody, stokrát víc, než normálně (zdroj), což v přepočtu na cfs znamená, že teklo 182.223 cfs vody. Prahou tedy tehdy teklo 56% množství vody v porovnání s množstvím vody, která dnes tekla Kolumbií ve Wenatchee.
17. čtvrtek Veslování, po údržbě úchytu vesla Když jsem vyrazil na zas velmi vzdutou řeku, ozvývalo se ve skifu hlasité klepání, když jsem zabíral za vesla. Zabočil jsem zpět na břeh, ručně provizorně dotáhnul povolenou matici na levém závěsu. „Zakotvil“ jsem poblíž svého auta – málem jsem tam sklouzl do hluboké vody. V autě jsem měl celou bednu s klíči. Dotáhl jsem matice (potřebovaly to, snad fotky mluví za sebe). Pro jistotu jsem dotáhl i všechny ostatní, když už jsem byl při tom. Pak jsem v pohodě vesloval, musel zas lagunou, tam přeportážoval za zvědavého zájmu velkého vlčáka, koukal se, jak mostek na ostroh odolovává náporu vody a klád. Dál jsem to vzal deltou na Wena, k akvaduktu, horní deltou zas nazpět na Kolumbii. Nad horním koupalištěm jsem si odpočinul a ulevil (tak nejraději kotvím, jako na fotce). Pod horním mostem přes Kolumbii jsem si povídal se svišti. U haldy byla roura hluboko pod vodou, jakož i všechny jiné kmeny a zajímavosti, které jindy fotím. Druhů vodního ptactva byl minimum: husy, kachny, vlašťovky, holubi (ty dva poslední druhy připočítávám, protože i nad vodou létají dost daleko). Byl krásný den, vzduch se ohřál na 23°C, voda měla stále mrazivých 11°C.
	16. středa Byl další nádherný den Emily šla na výšlap se ženami, já pracoval bos a radoval se. 15. úterý Broskvový západ slunce Takto vyhlížela obloha, když jsem po večeři pracoval na balkoně.
15. úterý Večeře - Tofu Oblíbené jídlo jsme společnými silami přichystali za pouhých 25 minut.
	15. úterý Vznášení se MarkA mi volal, zda půjdu plachtit, měl s JohnR domluvený vlek. Výzva! Půjdu plachtit ?? Podmínky byly fantastické - nad horami značené plno kumuly. Urychleně jsem dokončil odpovědi zákazníkům, nachystal si jídlo a příslušenství do kluzáku, a připojil se k Markovi. Na zemi jsme si domluvili lepší systém vzájemného dorozumívání. Tak se povedlo, že asi padesát km od Wenatchee jsme se sešli ve vzduchu, asi 3 km nad zemí, a pokračovali spolu po další trase až do stále ve sněžném a ledovém krunýři zabalených velehor. Pak jsme zvolili každý jinou trasu, Mark si užíval skvělých podmínek až do západu slunce, já vyčkal, až přistála linka ze Seattlu, a pak dostrkal kluzák do kopce a uložil ho do našeho hangáru, abych vzápětí mohl ještě v decentní dobu připravit večeři pro Em i mě (viz další obrázek). Létání bylo fantastické - a nádherně uvolňující, když mi úmyslně nešlo o hamižení výsledků a umístění. Závodění jsem si za posledních několik desetiletí vychutnal donasyta.
15. úterý Potopa pokračuje Byla ještě vyšší voda, než převčírem! Vysvlékl jsem se do naha - na co plavky? abych vytáhl skif ze zatopeného přízemí. Probrodil jsem se k veslům a plovací vestě. "Svůj" oblíbený skif jsem našel zachráněný v jiném vodáckém skladu, daleko od řeky. (Jinak by se vzpříčil ve skladovacích rámech hluboko pod vodou.) Do skladu ho včera jiní vodáci přemístili spolu s dalšími čluny ze zatopené loďárny. Z řeky Kolumbie se stal mohutný veletok. Na přítocích vyhlásili povodňový nouzový stav. Musel jsem zvolit jinou trasu, jak se dostat proti proudu. U laguny jsem zas vyportážoval na klidnější hladinu nad ní a pak jsem v pohodě objel skoro celou svou obvyklou trasu. Bylo mi báječně. Zpět u doku jsem se déle bavil s kamarády vodáky. Skif jsem pak se souhlasem vedení přemístil o podlaží výše, zas poblíž řece. Cestou domů jsem koupil svůj oblíbený chléb, stavěl se na poště a doma k radosti Mňoukí uspořádal jogurtové hody. Pak jsem pracoval, pro změnu na balkoně v příjemném vzdoušku ve stínu, oteplilo se na 27°C mělo být dobře přes 30.
Přibližná trasa K & J	14. pondělí Přání ke dni matek V neděli zavolaly Em obě děti. Od Karly se dozvěděla, kam doposud s Jill dorazila. A od Evana, že se v sobotu nastálo přestěhovali do Feltonu. Měl jsem odpočinkový den. Zotavoval jsem se v práci. Odeslal zásilku a rozesílal nabídky.
13. neděle Plachtění nad velehorami Měl jsem úchvatné zážitky při okruhu Wena - Ellensburg - Štít Stuart - Waterville - Quincy a zpět do Wena. Koukni se a spusť si videjko z obkružování vrcholu Stuart. Jestli si všimneš, kde sjeli lyžaři? A také, kde je druhý kluzák, který pilotoval kamarád Mark? Před startem jsme se domluvili, že uděláme týmový let. Domluva radiem sice silně haprovala, nicméně i v převážně modrých podmínkách (se stoupáky, ale neznačenými oblaky) se dalo krásně letět. Ve vzduchu jsme každý strávili skoro čtyři hodiny. Nádherný prožitek.
	13. neděle Potopa v loďárně Přišel čas roku, kdy tající sněhy a ledovce na severozápadě USA a Kanady rekordně zvednou vodní stav řek. Kolumbie se stane veletokem, mnoho metrů nad normál. Dnešní ráno byla loďárna zatopená (přes půl metru vody v ní), přístup na dok nemožný. Odstartoval jsem přímo z loďárny. Okolo mysu laguny jsem se nevydral pro silný proud. Vzal jsem to tedy lagunou a u zatopeného mostu vyportážoval. Na Wena bylo v pohodě, ta byla tak rekordně vzdutá, ale povedlo se mi dostat se až nad co jsou normálně druhé peřeje. Při návratu se zvedla voda o další čtvrt metru. Na vodě bylo báječně. Voda měla 10°C.
12. sobota Příprava na plachtění Řekl/a bys, že jsem dlouho neplachtil? I vosy souhlasily. Ve vlečném voze s kluzákem si vytvořily ne jedno, ale ČTYŘI vosí hnízda!!! Ještě, že jsem začal s údržbou krátce po svítání, kdy vosy ještě chrápaly. Ha ha! Tentokrát jsem na ně vyzrál. Odškrábl jsem jejich hnízda jedno po druhém, a odhodil daleko od vlečňáku. Vzpamatovávající se vosy jsem radostně z vlečňáku vymetl hadrem. Pak jsem dělal výroční prohlídku a údržbu. Po vysbírání odpadků u silnice, která náhodou je v kaňonu Kolumbie právě dole pod letištěm, jsem se připojil k ostatním plachtařům z klubu. Mark zůstall a pomohl mi kluzák sestavit. Měli jsme prima setkání.
	12. sobota Úklid odpadků podél státní silnice Naše pospolitost unitářů má na starosti úsek asi tří kilometrů, kde dvakrát za rok čistíme. Tentokrát nás přišlo jen sedm. Měli jsme ale o to víc větší srandu. Tuhle činnost jsem provozoval potom, co jsem již od brzkého rána dělal údržbu na svém kluzáku. Viz okénko výše.
11. pátek Výšlap u Cashmere s kamarády šlapači Emily navrhla trasu, o které ostatní šlapači nevěděli: Díky článku v novinách od místních turistických nadšenců si během bahnité sezony stezku dříve okusila. Tentokrát bylo sucho a nádherná viditelnost. Potěš se s námi. Po šlapání jsme se sešli i s dalšími členy naší osmičlenné skupiny, a tak jsme se postupně viděli jeden s druhým všichni. Zakončili jsme šlapání v báječné pivnici v Peshastin, včetně atmosféry Divokého Západu (naštěstí bez bambitek).
	10. čtvrtek Veslování se smrtkou Byla velmi vysoká voda. V deltě jsem vesloval mezi stromy. I ke smrtce. Nevyvázl jsem bez úhony. Šáhla po mě, chňapla větví a vyškrábla mi brýle na čtení z boty a sešmykla je do tůně. Sbohem, brýle! Ještě že v dolarovém obchodě stojí jeden. Po veslování jsem jich radši koupil rovnou dvě. Nastala zde celodenní porucha v připojení a možnosti posílat e-majly. Tak se omlouvám, pokud někdo ode mě čekáte nějakou zprávu. Snad aspoň takto, jinak je zde vše v pořádku. Že by ta smrtka i takto zapůsobila ???
9. Středa Chmurné mraky .. a nejen to. Řešil jsem záhady v účetních programech, před spaním měl vyřešeno. Trochu zpráv z rodiny: Znepokojivý vývoj nastal přes víkend u otce Em. Dvakrát upadl, jednou dokonce i ve sprše. Naštěstí si nic nezlámal. Je nezmar. Přijeli k nim dcera N+L, šli s E+S spolu k dr., vyslechli, že si má dávat nohy na úroveň srdce, a tak zakoupili nové elektricky ovládané křeslo (to staré jim nefungovalo). Po dohodě se všemi (L věděl ze zkušenosti se svou mátí) se rozhodli a nekoupili kolečkovou židli. Jak si někdo do ní sedne, přestane chodit; tak se to obyčejně dále vyvíjí. A to nechtějí. Zpět v Evropě - Karla s Jill jsou již třetí den na šlapání Camino. Zastupuji K v administrativě pošty její firmy, která má úřední adresu stejnou jako náš dům. Zásobuji jí přes emajly fotkami dopisů. Ona zatím každý večer něco odepsala, ale o šlapání zatím nic. Bylo by dobré, kdyby úplně vysadila se svým staráním o firmu, nechala její fungování v rukou své zástupkyně, a nechala Camino na ní působit duchovně, bez znepokojování se něčím jiným. Mezitím Evan+L+A se stěhují asi 15 km.
	8. úterý Zajímavá kombinace pokrmů Dnes na mě byla zas řada na vaření (převčírem jsem udělal naše oblíbené tofu). Na dnes jsem namarinoval kuře a ogriloval. Mezitím jsem uvařil obilninu quinoa a v jiném hrnci červenou čočku. Těsně před podáváním jídel jsem udusil brokolici a květák, a podával. Mňňňammmm.
8. úterý Veslování s jinými vodáky Byli to ti samí, co v neděli. Voda byla vysoká. Povedlo se mi prodrat až tam, kde normálně jsou první peřeje. Nejzajímavější zážitek na vodě bylo shlédnutí, pěkně zblízka, jak orlovec svými pařáty jak podběrákem chňapl z hladiny rybu, sobě k snídani. Bohužel, s kamerou jsem připravený nebyl. Domů jsem přišel mnohem dříve, než jindy, díky zas brzkému vstávání. Dokonce jsem i stačil posnídat spolu s Emily. Pak jsem se zas věnoval práci v kanceláři. Odeslal jsem několik zásilek zákazníkům.
	7. pondělí Jakoby erupce sopky Díky vykolejení z časového rozdílu jsem vstal již ve čtyři ráno a strávil celý den až do šesti prací v kanceláři. Navečer jsem z balkonu zachytil zajímavé obrazce mraků. Karla s Jill začly šlapat Camino.
6. neděle Veslování, zas po třech týdnech pauzy Most na dok byl celý pokroucený, od vysokých výkyvů vodního stavu na Kolumbii. Kousek proti proudu jsem se radostně pozdravil s rodinkou kanadských hus. V deltě vysoko na stromě pípal orlovec. Polojasná obloha se zrcadlila v naleštěném povrchu skifu, odrážejícím sníh na hřebenu Missie. V popředí velehor Kaskád veslovali dva ve žlutém oblečení skifaři. Na závěr jsem se pozdravil s kamarády vodáky, když vynášeli do loďárny svá plavidla. Doma jsem zas po delší době s kočkou Mňoukí prožil jogurtové orgie ve vaně. Pak jsem ošamponoval síťky do oken a nasadil je do rámů oken v domě. Omluvil jsem se Em, které jsem neúmyslně včera sekačkou zkrátil život dvou horských květin lupinus rostoucích zatím jen jako listy v jiném porostu u domu. Byly i slzičky.
	5. sobota Ze Seattlu do Wenatchee Po přenocování v motelu poblíž letiště a po nákupu v oblíbeném obchodě Trader Joes jsme vyrazili přes Kaskády do Wenatchee. Cestou jsme se stavěli v průsmyku Snoqualmie. Tam jsme obdivovali zanícené prknaře, kteří se vyžívali na sněhu i když už tamní lyžařské středisko zavřelo vleky. Domů nás přivítala Mňoukí. Pak jsem si pocvičil s výměnou pneumatiky, posekal trávu okolo domu, ocenil kulinářské umění Emily (grilované mečák a chřest, se zeleninou) a zlikvidoval ze svého stehna dalšího klíšťáka, suvenýra z Česka.
4. pátek Let Praha - New York - Seattle Krátce po skončení srazu VŠD jsem vrátil na Ruzyni auto. Bylo mi líto opouštět domovinu, přátele, příbuzné. Posilněn dvěma plzněmi jsem započal osmnáctihodinové putování. Před New Yorkem jsem úspěšně zlikvidoval ze svého boku černého pasažéra (viz foto v albumu). Cesta proběhla v pohodě. V Seattlu jsem se sešel s Emily, která pár hodin přede mnou tam také dorazila, z Kalifornie, od Evana a Laurel a Autumn (kterou hodně pomáhala zaměstnávat). Tak jsme uzavřeli každý svá skoro třítýdenní cestování.
	4. pátek Sraz VŠD Mám radost, že jsme se viděli. Předpokládal jsem, že se neobjeví nikdo, když jsem zvolil místo pro mé spolužáky poněkud nezvyklé - v kavárně před kiny v Metropoli na Zličíně. Pěkně jsme si popovídali, podělili se o své zprávy. Zavzpomínali jsme na ostatní spolužáky.
3. čtvrtek Křivoklát po soumraku
	3. čtvrtek Sraz IIIbé Po obíhání úřadů vybyl čas na setkání se spolužáky z Gymplu.
2. středa Přeměny ve Waltrovce Obíhal jsem zas své dodavatele. U jednoho mě zaujalo, jak se staré prostory přeměňují v moderní kancelářské budovy i bytovky, s uplatěním uměleckých děl. Hádej, co ta socha vrtule má znamenat?
	1. úterý Výšlap s Ochranáři z Pavlíkova do Pustovět Umožnil jsem Milanovi účast. Počátečně šlapání už z Rakovníka do Pavlíkova, s převýšením 200 m ho odradilo. Ale nabídl jsem odvoz do Pavlíkova a to zabralo. Byl nádherný výhled, viděli jsme Milešovku, Klínovec a dokonce i Šumavu. Pěkně jsme si popovídali.
1. úterý Karla nechává Milana vyhodnotit její ruksak Pak se rozloučila a započala své putování na západ.