Vítkovy noviny květen 2019

	Hezký den! Zítra se možná zas dostanu do vzduchu. A co ty?
pátek 31. května Zas na vodě Poprvé letos v šortkách na skifu. Orlovec pípal. Pod ním se objevil nějaký toulavý psík. O kus dál co si myslím bylo mládě ledňáčka. Roura byla napůl plná vody, špenát se máchal, ale ještě se urputně držel, aby neodplaval. Pavouk si vytvořil už třetí pavučinu. Na vodě bylo nádherně. Em šla na procházku s Alicí ke hřbitovu starousedlíků. čtvrtek 30. května Návrat do Wenatchee Uklidili jsme apartmán u Břízové zátoky, rozloučili jsme se s Edem, Sheilou a Nancy, a přejeli jsme přes Kaskády do Wenatchee. Odpoledne jsem zaplatil Němcům za vlečný vůz pro kluzák. Ubytovali jsme u nás na noc hosta z ATC, Alici z Crestonu v Kanadě. Povečeřeli jsme thajské jídlo na naší terase, bylo přes 30°C.
	středa 29. května Do místního Holandska - Lynden, pak do Bellinghamu V Lynden jsme navštívili DellisM (93 let, na obr.), která s jejím mužem Bobem vypomohla Em a mě při jedné šlamastice (v roce 1973; o tom možná bude v nějaké příští Pouti Vítka na Západ ..). Pěkně jsme si skoro hodinu popovídali. Pak jsem v místním muzeu v Lyndenu hledal zmínky o tom, jak okolo roku 1900 zabydleli přistěhovalci z Nizozemí Lynden. Nyní je ta oblast Mekkou pěstování druhu borůvek zvaných Huckleberry. Viz zde , zde a zde. Lynden je největší oblastí, odkud jsou těmi plody zásobovány celé USA. Odpoledne jsem šel s Em a N na dvouhodinovou přesvědčovací přednášku řetězce rezortů zvaných WorldMark, ale prodavačka Trista, ani její šéfkyně, a nakonec ani jejich šéfovi se holky nepodařilo přesvědčit koupit si podíl v jejich rezortu. Večer jsme se setkali s přáteli Diane a Istvanem. D se právě dnes vrátila z Bhutanu, a Istvan slavil právě dnes své 72té narozeniny. Slavili jsme v pivnici Boundary Bay Brewery v Bellinghamu.
úterý 28. a středa ráno 29. května Večerní a ranní procházky Nakoupili jsme chřest, jablka, hrušky, chléb a na "zdravém" statku vejce a sýry. Ugrilovali jsme si chutnou večeři a pak se při západu slunce zas prošli okolo pláže Břízové zátoky. Koukali jsme se také na obydlí podél ní, od původních malých chatiček až po pětiposchoďové hotely. Debatili jsme o tom, jakou z těch staveb bychom uvítali třeba na Křivoklátě. Ve středu ráno jsem vyrazil krátce po východu slunce na delší procházku podél pláže. Sledoval jsem plno volavek jak se krmily rybičkami, racek si chytnul kraba a orel se rozmýšlel. Cítil jsem se báječně.
	úterý 28. května Více fotek a videí z úterý Okruh krajinou pod Kanadou. Středisko Birch Bay, káva z parníku, samoobslužný "zdravý" statek, kolibříci v galerii, oběd v Oysterbar, rozhled z hory Erie. V kavárně u dálnice se mi povedlo naládovat fotky, aby byly ke shlédnutí ve VN. Po chutné večeři, kterou připravily Nancy a Em ve středisku, kde jsme byli ubytovaní, jsme se zas na pláži kochali dalším krásným západem slunce.
pondělí 27. května Více fotek a videí z pondělí Výšlap v Kaskádách, oběd v Thajské restauraci, Nancy se učila čepovat benzín do auta, povídání s Mary Lou, Darlene a jejím mužem, velryby, večeře volavek za nádherného západu slunce v zátoce Birch Bay.
	pondělí 27. května Z Wena ke Kanadě V Kaskádách se Em spřátelila s novým kamarádem. Před domem sestry Sheily, Mary Lou, jsme sledovali velrybu jak dělala gejzír. Pár kilometrů od Kanady na pobřeží jsme sledovali volavky při krásném západu slunce. neděle 26. května Tara Fuki 2017 Poslouchal jsem víc jak hodinovou živou nahrávku mé oblíbené hudební dvojice žen, zpěvaček, violončelistek - z roku 2017 v Literární kavárně Viola (poslechni si a koukni se také, klikni sem či na záhlaví). Před dvanácti lety jsem je objevil náhodně během poslouchání rádia v autě při návratu z Prahy na Křivoklát. Zas mě přivedly k slzám. Zde je trochu o nich.
neděle 26. května Em odjela na procházku a pak dobrovolnou službu s unitáři na odpočívadle u státní silnice podávat motoristům zdarma kávu. Procvičovala na mě, jak jim má vysvětlit, co jsou to unitáři a v co vlastně věří: No, každý si věří v co chce. Uhmm. Jsou mezi námi budhisti, katolíci, nevěřící ateisti, agnostici, žádnou liturgii nemáme, ehmm. Jo, takzvaných sedm principů. Tak přeci nějaké krédo máme...
	VIDEO Nad Prahou i zblízka Velmi pěkné čtyřminutové video vytvořil Ionut Turda / Team ATW4K v koprodukci s Gabrielem Gorcea. Přehraj si ho v nastavení na jemné grafické zobrazení, umožní-li ti to rychlost tvého připojení na internet. Děkuji Jano za příspěvek!
neděle 26. května Vodníčkovo veslování Za svítání a vydatného deště jsem vyrazil na Kolumbii. Tentokrát nefoukalo. Kapičky vyskakovaly z vody. V deltách byl klid. Na Wena jsem se kouknul, jak pokročily plody moruší. Už nabobtnávají, zelené. U peřejí jsem otočil. Napočítal jsem šest druhů ptáků: kanadské husy, kachny, vlašťovky, vrány, orlovce a orla. Nad horním mostem jsem měl svou od Nového Roku druhou letošní koupel - tedy, po kolena zatím. Vypravil jsem se uškubnout květenu, kterou jsem si pak ozdobil skif. Voda měla už skoro 11°C. Další voda následovala, doma, vřelá, ve vaně. Mňoukí jí zas chlemstala, potom, co vypila syrovátku z mého jogurtu.
	sobota 25. května Deštivá sobota Pracoval jsem v kanceláři a v nájemním domě. Tam jsem vyměnil přívod vody do záchodu. Odpoledne se stavila u nás sestřenice Emily, Laura. Zajímavosti Neobvyklé nedávné letecké pohledy na Prahu. Staroměstské náměstí
pátek 24. května Promočené veslování - ale přece jenom ! Byly vysoké vlny, začalo pršet. Otočil jsem tenisky, v nich zastrčený mobil a brýle. Za ostroh laguny jsem se nedostal. Kajutu jsem měl zaplavenou a začal jsem být promočený. Tak jsem otočil. I tak jsem si pěkně pocvičil, než jsem zas přistál u doku. Doma se Mňoukí zaradovala, pila horkou vodu z vany. Práce Přišel velký balík kurýrem a tak jsem měl celý den co dělat, než nastal dlouhý víkend (v pondělí je vzpomínkový svátek na zesnulé), abych roztřídil, vybral platby a rozeslal náhradní díly pěti různým zákazníkům. Pochutnání Večer jsme si připravili lososa s brokolicí a bramborem.
	čtvrtek 23. května Plachtění k Parníkové skále Koukal jsem se při plachtění, zda se mé fotky přesunuly z obláčku na obláček. Neviděl jsem je. Asi ani ty ne. Můj skladovník má skluz v jejich přesunu. A ani se (zatím snad) s tebou nemohu podělit o čtrnáct nových fotek z dnešního plachtění. Ani na zemi nešlo vše jak mělo. Sice jsme s aeroklubáky sestavili náš dvoumístný kluzák potom, co letecká dílna v něm vyměnila lana ovládání směrovky a výškovky, vyzkoušeli jsme, zda se nic neplandá, dva naši aeroklubáci se šli proletět, ale OUHA! Když se jim začal při startu stáčet kluzák doprava a oni chtěli šlápnutím na levý pedál korigovat směr doleva, kluzák ještě víc začal směřovat doprava. DÍLNA ZAPOJILA LANA OPAČNĚ! Ještě, že John a Lee duchapřítomně hned kluzák odpojili a rychle zabrzdili, jinak by nastala nevítaná pohroma. Můj let byl báječný. Vznášeli jsme se ve výšinách asi tři hodiny. Zazpíval jsem si a vyslechl tři krátké klavírní kusy. Doletěl jsem až k Parníkové skále, návrat domů byl bezproblémový. Nádherný den.
Druhý díl historie poutě Vítka na Západ Pokračuji. 41. kapitola. Tvorba nových přátelství na Nijenrode Potěšil jsi mě napsáním, Milane! fotky snad budou ! : )	Stěhování Mé fotky se dnes z obláčku na obláček nepřesunuly. Nastala doba nervozity. Co když skladiště skolabuje úplně??? V pátek navečer: Hurá! Obláček je těhotný !!!
středa 22. května Veslování Špenát v Rouře se docela vzmohl, potom, co přežil kruté mrazy v zimě. Jak obstane při zaplavení roury při jarní povodni? Necháme se překvapit. Práce Zaplatil jsem předposlední platbu za následující dodávku samostartujícího kluzáku. Pak jsem zajišťoval přepravu a clení příchozí zásilky. Stěhování Mé fotky se dnes mají přesunout z obláčku na obláček, spolu s miliony fotek i jiných celosvětových skladovníků. Má být jen dvanáctihodinový výpadek, během kterého fotky ve VN nebudou dostupné. Uvidíme ?! Druhý díl historie poutě Vítka na Západ Pokračuji. 40. kapitola. Zase studentem, na NOIB Vše nejlepší k narozeninám, Evane!
	úterý 21. května Za květenou Emily se nikdo nepřihlásil na nabízený pochod a tak jsem se zeptal svého šéfa, zda mě uvolní z práce. Po obědě nás Em vyvezla po serpentinové pětikilometrové polní cestě do kopců západně od Wenatchee, do nadmořské výšky pět set metrů nad mořem. Odtamtud jsme dále pěšky vystoupali dalších dvě stě metrů v oblasti, která byla v průběhu posledních deseti let zachráněná ochranáři od zaplavení domy pracháči a ponechaná přírodě. Cestou jsme si všímali již odkvétajících horských květin a kochali se výhledy do kraje. Em napočítala přes dvacet různých druhů květin. Potkali jsme se s pár cyklisty a chodci. Obešli jsme asi sedmikilometrový okruh. Doma jsme si pak pochutnali na přebytcích z lebanonské restaurace z Bellevue. Práce Za modlitby a pomyslné pouti po křížové cestě jsem vybíral platbu za následující dodávku samostartujícího kluzáku.
pondělí 20. května S aeroklubáky Rozebrali jsme náš cvičný dvoumístný kluzák a přepravili jeho trup do nedalekého hangáru našeho současného údržbáře, na výroční prohlídku a výměnu lan řízení. Křídla jsme nechali na kozách v našem hangáru. Pak jsem zašel do budovy správy letiště. Písemnou zkoušku jsem v sobotu dopoledne zřejmě složil uspokojivě. Prokázání mé totožnosti se také dnes povedlo, i když jsem s sebou neměl všechny předepsané papíry. Po ofocení mého řidičáku a pilotního průkazu, a mého zaplacení dvanácti dolarů v hotovosti mi bezpečnostní pracovník vystavil novou visačku pro vstup do prostor letiště, platnou do konce května 2021.
Zajímavosti Neobvyklé nedávné letecké pohledy na Prahu. Klementinum
pondělí 20. května Veslování Při východu slunce jsem obvesloval v pohodě svůj obvyklý okruh. Pokračování radosti s češstvím Karla ve tři ráno vyrazila na letiště v Seattlu, aby odtamtud odletěla a včas se osobně dostavila na schůzku domluvenou na 11 hodin s paní na českém konzulátě v Los Angeles.
	neděle 19. května Setkání s přáteli v Seattlu Po zastavení v průsmyku Snoqualmie jsme našli v Seattlu park Jacka Blocka, ve kterém jsme měli schůzku s Trudy a Jackem. T a Em byly spolužačky na vysoké škole. Spolu jsme se podivovali, jak se Seattle a přístav rozrostly. Pak jsme si dali oběd na pláži Alki v restauračce Duke´s, kde měli mořské speciality. Po rozloučení jsme nakoupili v Trader Joe´s, dali si siestu a pak se sešli na večeři v lebanonské restauraci v Bellevue s dlouhodobými přítelkyněmi Sandi a Mardi. Ten samý večer jsme zas s Em přejeli přes Kaskády nazpět do Wena.
sobota 18. května Kruhová večeře Unitářů u Taylerových Za pokračujícího krásného počasí se u Douga a Pat sešlo dvanáct lidí popovídat si s dobrým vínem, pojíst účastníky přinesené saláty, pečené kuře a pak rebarborový koláč (ten od Emily). Doug (na obr. vzadu v bleděmodré košili s hnědým páskem) mi později umožnil nechal se "svézt" v jeho letovém simulátoru v DG808S nad Nevadou. D+T dříve bydleli na Aljašce, kde D byl makléřem s průmyslovými nemovitostmi a dlouholetým pilotem. Už dlouho trpí jednou z odrůd Parkinsonovy nemoci, kterou zvládá díky elektronickému implantátu, natolik, že ještě může jezdit na kole, lyžovat, mluvit aby mu bylo rozumět, dělat na zahradě. Jen létat v opravdových letadlech již nesmí. Pokaždé mě jemně vyzývá k tomu, abych mu umožnil létat v našem aeroklubu. Musím vždy vyvíjet plno taktu a odvádět konverzaci jinam.
	sobota 18. května Plachtění - vzájemné letové přezkoušení s Johnem Dopoledne jsem dělal písemné zkoušky. Odpoledne, za skvělého plachtařského počasí, jsem letěl hodinu s kolegou Johnem, také instruktorem. Vzájemně jsme si dali během jediného letu předepsané přezkoušení. Tak máme od úředních šimlů zas na dva roky pokoj. Byl hřích uklidit kluzák za takového fantastického počasí. Viz foto. Druhý díl historie poutě Vítka na Západ Pokračuji. 39. kapitola. První uchycení se
pátek 17. května Veslování za mrholení Bylo 12°C a klid. Mrholení bylo příjemné. Deltou a nad akvadukt, zase, krásné procvičení. Orel přihlížel. U horního koupaliště jsem zíral na husu, která za sebou něco vlekla. Co myslíš ty, co to bylo? (Viz album foto a video.) Roura se dotýkala Kolumbie, přes noc zvedli vodu ještě o dalšího půl metru a špenát se málem odtrhl. Druhá pavučina chyběla. Pavouk má před sebou velkou šichtu!
	čtvrtek 16. května Narozeniny Rany Zase jsme jí popřáli k jejím devětadvacetinám. Počasí bylo přesně jako pro žábu, vlhké a mokré. (Rana = žába.) Radosti s češstvím Karle příští čtvrtek vyprchává platnost osvědčení o českém státním občanství. Společnými silami jsme se pustili do přípravy uskutečnění další mety - jejího získání českého pasu. Korespondovali jsme a mluvili s paní na českém konzulátě v Los Angeles. Karla si s ní dohodla schůzku. O pas se musí zažádat osobně. Možná tam v pondělí poletí.
středa 15. května Veslování s bobříkem U laguny jsem si všiml, že vedle mě něco plavalo. A šups - ponořilo se! Že by bobr či vydra? Vyčkal jsem, až se vynoří pro nadechnutí. Vyplaval proti proudu. Jal jsem se ho zvolna sledovat. Tak jsme spolu pluli asi třista metrů. Tam se bobrovi zalíbily keře se šťavnatými listy, vylezl z vody a pustil se do snídaně. Postupně mě nechal se k němu přiblížit až jsem se přídí dotkl břehu. Měl jsem tak jedinečnou příležitost sledovat jeho jednání z bezprostřední blízkosti - jak používal své packy, podpíral se placatým ocasem (který měl povrch jak voštiny či buňky na včelích plástech) a baštil listy a větvičky. Koukni se v albumu i na pár videjek z toho (vyčkej až se načtou). U soutoku Wena s Kolumbií mě nainspirovalo sousoší dvou kmenů k představě, že je to nějaký kluzák s dlouhými křídly. Na Wena jsem si zas zapracoval a povedlo se mi tentokrát vyveslovat až nad akvadukt. Tam jsem zblízka prohlédl do kmene stromu zarostlý kámen. Zpět u soutoku jsem se potěšil z vodorovně rostoucího javoru, kterému říkám, Pirátská Loď. Po čase se zase objevila volavka. A pod horním mostem se předváděli holubi s duhovým peřím, v těsné blízkosti sviště. Potěšil jsem se i akátovými květy. Nádherné ráno!
	úterý 14. května Atmosféra a vesmír Jak jsem předpokládal, strávil jsem (prakticky) celý den doma. Zděšená Mňoukí prchala před luxem. Em byla na šlapání se čtyřmi ženami. Zajel jsem pro lilek. Musaka k večeři chutnala báječně. Tvořil jsem fotky. Karla píše nový příspěvek do Lucie. Tak něco pro ní. Vyfotil jsem Měsíc. Jsem nadšený, že taková fotka je možná udělat z ruky, bez stativu. Všimni si kráterů dole. Druhý díl historie poutě Vítka na Západ Pokračuji. 38. kapitola. Na uprchlickém rozcestí v 1970
pondělí 13. května Kosatcové veslování Wena byla už tak vzdutá, že jsem se nedostal ani nad most pro pěší. V horní deltě na úplně klidné hladině pojednou BUCH ! Ponořená Lochneska mi málem sežrala kýl. Byl jsem vděčný, že při poslední opravě jsem ho bytelně přilepil. Pak mě čekalo několik příjemných překvapení: Osm kachňátek. Jedináček housátko. A povedlo se mi zachytit samce merganzera, než coby mužský šovinista, jakmile se objeví mláďátka, se odpojí, odletí sám do Kanady a vychovávání mladých ponechá na samici. Těším se na nadcházející závody s nimi. Pro náhradu ušlého veslování na Wena jsem tentokrát zvolil horní lagunu na Kolumbii. Byly tam krásné háje kosatců. Nádhera a báječná pohoda.
	neděle 12. května Kaňonem Palisades ku Wena, objev vinohradí Del Rosario Vraceli jsme se z Efraty do Wena, zadní cestou. V rámci pozemní letové přípravy jsem Karle popisoval okolnosti a průběh mého přistání do terénu v kluzáku na dno toho kaňonu v roce 1985. Právě tam, kde jsem tehdy přistál, si nyní Karla všimla cedule - Ochutnávání vín - vinohrad Del Rosario! Zahnuli jsme tam. Půl km polní cestou. René del Rosario nás příjemně překvapil. Nechal nám okoštovat řadu svých vín. My jsme na něm obdivovali jeho zanícenost a vytrvalost, uprostřed vyprahlého kaňonu vytvořit vinohrad i svá vína. Měl štěstí, že do 80 m hluboko vrtaná artézská studna mu poskytuje dostatečnou vláhu. Jeho psice Tatiána se spřátelila s Lunou. Karla začla tancovat latinské tance do rytmu reproduktoru: I mě na nějakou rumbu přilákala. A začla spřádat plány přizvat své přítelkyně na oslavy svých narozenin v tom kaňonu.
neděle 12. května Procházka po stezce Skautů u Mýdlového jezera Chudák Luna si včera schroumala obě zadní tlapky, asi pelášením po rozpáleném betonu letiště při chytání tenisového míčku. Žádného výšlapu nebyla s to se zúčastnit. Po napůl zimou a hlukem probdělé noci se ani Karle nikam nechtělo. Tak jsem jen já dělal Em společnost při jí zvolené vycházce, udržované skauty, podél západního břehu Mýdlového jezera, asi 10 km severně od Efraty. V první půli dvacátého století se k tomu jezeru sjížděli pacienti léčit si své neduhy, vodou z jezera. Nabral jsem jí půl litru a po návratu jsem v ní máčel tlapky Luny.
	sobota 11. května Večeře na letišti v Efratě, západ slunce v Oáze a oheň V pohodě jsme si ugrilovali na trny napíchané mečáky s cibulí, houbami a cibulí. V Oáze jsme pak obdivovali hru světla a stínů při západu slunce. U ohně jsme si povídali, já hrál na kytaru a zpíval. V noci bylo pak velmi větrno. Měsíc dorůstal. K tomu byl hluk z okolo projíždějících vlaků a náklaďáků. Ne každému se spalo dobře.
sobota 11. května Stanování v parku Oasis, hodování v DK, na letišti v Efratě Poprvé letos nás přivítalo 30°C. Zatímco jsme hodinu stavěli stan, Luna celou tu dobu radostně plavala v rybníku vedle. Pak jsme se u zmrzliny v naší oblíbené restauračce konečně dozvěděli, jak ta dostala svůj název: D.K.´s Zakladatelé před nyní skoro padesáti lety nevěděli jak ji nazvat, tak se shodli na tomto: (Don´t Know = Nevím.) Emily pak zamířila do obchodu s prošívanými textiliemi, zatímco my tři ostatní jsme zamířili na letiště. Provoz byl minimální, ale dva letci přece jen poletovali. Po přistání jsme si s nimi - i Luna - popovídali.
	sobota 11. května Peprné veslování Voda ve Wena byla ještě vyšší, než převčírem. Peřeje začínaly už u mostu pro pěší a pokračovaly nepřetržitě až nad akvadukt. Umanul jsem si prodrat se jimi. Povedlo se! Trvalo mi to půl hodiny. Ptáků bylo málo. Husy zachraňovaly hnízda. Pár kachen merganzer se slunilo. Samice na obrázku se zabarvila ze zimní bílé na hnědavou. Samec, ještě bílý, odletěl. Jinak jsem viděl (ve sledu) vrány, vlašťovky, kachny, orlovce, holuby, husy, a nakonec poprvé toto jaro racky. Zajímavosti Neobvyklé nedávné letecké pohledy na Prahu. Betlémské náměstí. Veverka u dveří kanceláře. Chystáme se na stanování v 80 km východně od Wenatchee položené Efratě v parku Oáza: Em, Karla, Luna a já.
pátek 10. května Výšlap nad Kašmír Emily mě pozvala na vycházku s harémem. Na šestikilometrovou procházku. Zúčastnili se také Linda a Rana. Koukni se. Druhý díl historie poutě Vítka na Západ Pokračuji. 37. kapitola. Výstřely v hale a žádost o azyl Voda Zkouška opravy zavlažování v nájemním domě. Gejzír nebyl !
	čtvrtek 9. května Veslování na vzduté Wenatchee Řekou Wenatchee se valily mohutné proudy vody. Vydral jsem se jen nad most pro pěší a tak na Kolumbii jsem si trasu protáhl proti proudu až k bílému skladu. Viděl jsem osm druhů ptáků. Nejzajímavější bylo pozorovat vránu, která jak stíhačka nějaký bombardér pronásledovala nálety a blízkými útoky napříč přes celou Kolumbii uhýbajícího orlovce. Radosti pronajímatele V domě nájemce zas prasklo nějaké potrubí. Dvě hodiny jsem se hrabal v zemi. Vše jsem slepil, ale po skončení jsem si uvědomil, že jsem použil nesprávné lepidlo. Bude-li zítra při zkoušce gejzír, radost si zopakuji. Večer jsme si promítli film Zelená kniha. Celkem humorný. Druhý díl historie poutě Vítka na Západ Pokračuji. 36. kapitola. Pokus o únos
středa 8. května Cestou na poštu Zaradoval jsem se z květinek. Druhý díl historie poutě Vítka na Západ Pokračuji. 35. kapitola. Tři motivy proč opustit vlast Zajímavosti - Foto 30 Neobvyklé nedávné letecké pohledy na Prahu. Karlův most.
	úterý 7. května Úterní veslování Mňoukí mě jemně vzburcovala v pět ráno. Luna mi nadále spala u hlavy. Čas na vodu! Před východem slunce jsem začal. Záhy přeletělo dopravní letadlo. U soutoku s Wenatchee spal jakýsi jelen. Silovku jsem si musel dát zas pod železničním mostem. Řekou se valilo ještě víc vody, než převčírem. U jinak prvních peřejí jsem halekal na skupinku kachen merganzer. V horní deltě mě zaujal zlatý datel. (Viz foto.) Po výzkumu jsem usoudil, že je to samec. Pod horním mostem se zas mezi kameny probíhali svišti. Na doku mě téměř nevnímala zamilovaná dvojice. Byl nádherný den. Doma jsme se s Em krátce setkali, vzápětí vyrazila i s Lunou na šlapání s kamarádkou do hor. Při jogurtu se zrníčky, banánem a kadeřávkem jsem četl o návrhu výstavby spádové přehrady na vrcholu hřebenu východně od našeho domu. Má to být 600 milionová investice, vyrábět 450 MegaWattů elektřiny. Po krátkém šlofíku jsem si dal studenou sprchu a vyrazil do práce pomáhat zákazníkům.
pondělí 6. května O Češku víc ! Náš národ se rozrůstá. Po víc jak třiceti letech od narození byl dceři Karle vystaven český Rodný list. Při oslavě jsem ho Karle předal k její ohromné radosti. Trvalo nám společnými snahami víc jak jeden rok tento důležitý dokument získat. Náležitě jsme tuto příležitost oslavili.
	neděle, 5. května Tanečníci z Missawy Na závěr týdne Festivalu jablečných květů vystoupila skupinka z Japonska v parku ve středu města Wenatchee. Sešli jsme se tam i s Karlou a náhodně s naším bývalým sousedem Lenem. Déle jsem si popovídal také s rodinou z Guatemaly, Murillovými. Na večeři chystám pečená keri kuřata a květáky.
neděle, 5. května Nedělní veslování Za svítání byla Kolumbie naprosto klidná, nízká, pokojná. Sháňka po elektřině byla v té době minimální. Zato postranní řeka Wenatchee přinášela z hor taková kvanta vody, že jen s vypětím sil se mi povedlo vyveslovat nad nově se vytvořené peřeje pod železničním mostem. Pak jsem si liboval sešupem po proudu severním ramenem řeky. Obvesloval jsem svůj obvyklý okruh. Zpíval jsem. U roury jsem zahalekal. Pod mostem jsem poslouchal ozvěnu. Bylo mi krásně. Po jogurtové snídani jsem hojně dočerpal spánek. O unitářích se mi nesnilo.
	sobota 4. května Dopadlo to jinak Včera jsem se těšil do galerií, objíždět je v autobusíku s živou hudbou uvnitř. Nakonec tam jela jen Em. Mě sklátila chronická únava s kýcháním (asi dárek z cestování z Islandu, kdy jsem jak sardinka seděl stisknutý mezi dvěma cestujícími celou cestu hrozně kýchajícími a kašlajícími). Stále se přizpůsobuji časovému rozdílu. Dnes se mi povedlo spát až do půl čtvrté ráno. V pohodě jsem pak v kanceláři doháněl zbytek svých pracovních povinností, koukal jsem se na fotky od Wima z jeho cest a dozvídal se o bytí jiných. Bylo mi zas lépe. Na letiště jsem se však nevypravil. Odpoledne jsem doháněl spánek, večer jsem vydržel vzhůru do deseti. Sdílel jsem s Em dojmy ze svých cest. pátek, 3. května Veslování po divoké vodě Nešlo mi spát déle než do tří rána. Stále jsem vykolejený časovým rozdílem. Pracoval jsem v kanceláři a půl hodiny před východem slunce jsem vyrazil na Kolumbii. Tentokrát jsem zápolil s peřejemi. Povedlo se mi vydrat se až k pátým. Na vodě mi bylo úžasně. V kanceláři jsem měl nezvykle ticho. Můj oblíbený vysílač s vážnou hudbou měl poruchu. Zbytek dne jsem pracoval. Em sázela zeleniny. Zapli jsme zavlažování. Na večer se chystáme do galerií. Tentokrát novinka - má je objíždět autobusík, i s živou hudbou uvnitř. Jsem zvědavý.
čtvrtek, 2. května Setkání družstva čtvrti Nastala vzácná příležitost setkat se aspoň s některými našimi sousedy ze čtvrti, která má asi padesát rodinných domů. Domy spojuje jediné potrubí, kterým je přiváděna na zahrady domů užitná voda pro zavlažování. K setkání sousedů dochází velmi zřídka, lidi se málokdy scházejí. Jen když praskne potrubí. To pak si s lopatami sousedi z družstva vypomáhávají při výkopu příkopu do hloubky dvou metrů na místě poruchy. Jak hrobníci. V průběhu let jsem tak potkal asi deset sousedů. Jinak se v sousedství nekonají žádné společenské akce a každý si hledí svého. Dnes jsme každý, kdo přišel, přispěli do společné pokladny asociace ročním příspěvkem 60d hlavně na úrazové pojištění, nákup trubek a spojovacího materiálu. Z padesáti majitelů domů se nás dostavilo sedmnáct. Jeden z nich mi byl povědomý (ten v bílé košili). Byl to kamarád Mark, který se před deseti lety odstěhoval, do Indočíny. Nyní mi sděloval, že se tam zasnoubil a doufá, že si sem v průběhu roku nevěstu přivede.
	čtvrtek, 2. května Práce a zábava Strávil jsem v kanceláři přes dvanáct hodin. Zákazníci byli potěšeni. Zas jsem něco vydělal. Pak jsem strávil další dvě hodiny úpravou a zveřejňováním zbylých dvanácti videí z AERO Friedrichshafenu. Překvapilo mě, že má videa zeměřená na kluzáky, která jsem zveřejnil před třemi týdny, mezitím shlédlo už přes tři tisíce šest set diváků. Videa z výstavy AERO ve Friedrichshafenu Video 1 Video 2 Video 3 Video 4 Video 5 Video 6 Video 7 Video 8 Video 9 Video 10 Video 11 Video 12 Video 13 kluzáky Video 14 kluzáky Hezkou zábavu!
středa, 1. května Veslování Na řece mě přivítaly kachny, husy s housátky, srna, orel, orlovec; modrá obloha s vábnými plachtařskými kumuly; peřeje s čechravými vlnami; sochařsky ztvárněné kmenové nymfy; sněhem obsypané hřebeny; vodácká mládež a kamarádi z veslařského klubu. Tolik veselostí mě znovu připomnělo, jak trefné rozhodnutí bylo usadit se v této končině světa; co se přírody, počasí a možností týče. Vyřídil jsem pozdravy od rodiny a kamarádů v Česku, Slovensku i Holandsku mým zdejším blízkým. Zdraví nazpět.

VN květen 2019

Zajímavosti

Zajímavosti