Vítkovy noviny květen 2020

	Hezký den! Zítra v pondělí vyrazíme s Karlou a zvěřincem do Oregonu. Co ty? Jaký byl květen tvůj?
	neděle 31. května Plachtění Odpoledne se vyčasilo, ale náš aeroklub nepřišel k životu. Vítr vál nad klubové meze. Měl jsem v plánu rozebrat miniLAK a dát ho do bezpečí svého uzavřeného vlečného vozu, než ho nechat týden napospas neopatrnosti nepozorných aeroklubáků při manipulaci s ostatními větroni napěchovanými do malého hangáru. Když jsem ještě sestavený kluzák vydoloval z hangáru a zas nacpal zpátky do něj jiné a vlečnou, bylo mi líto si nejít nezaletět. Zas jsem byl na celém letišti sám, neskutečné. Díky silnému větru jsem se vznesl rychleji; tentokrát jsem vypl motor v asi 500 m a dál pokračoval bez něj, podél hřebenu JumpOff k Missii a velehorám Enchantments. Termika byla neskutečná - stoupáky přes šest metrů za vteřinu nahoru. To byl tedy rychlovýtah !!! Ale musel se dávat pozor. Krásně jsme si zalítali. Koukni se v fotoalbumu na video, podél vrcholů Missie. Nádhera !!! Poprvé zas po pěti letech jsem naládoval let na OLC. Tady je. Ivane, díky za komentář na LX. Pavle, tobě za nápady k možným vynálezům. Co se týče kdo stojí za kterými pohromami nechávám na jiných, aby se tou tematikou vyžívali. Přeji ti hezký červen!
neděle 31. května Poslední květnové veslování Bylo větrné pošmourné ráno. Řeka Wena byla vzdutá od nedávných bouřek. Přinášela klády a větve; musel jsem se často otáčet. Uviděl jsem první rodinku morčátek. Neskutečné, do jakého silného proudu je jejich maminka uváděla. A jak rychle ty jen deseticentimetrová morčátka dovedla mrskat svými nožkami. Pro silný proud jsem se dokázal vydrat jen k silničnímu mostu. Tam jsem podstrčil pod paži dlouhou liánu coby kotvu a mohl jsem natočit krátké videjko. V horní deltě jsem se kochal žlutými a bělavými kosatci; zabahněnými od ještě vyšší vody. Bylo mi skvěle.
Tilly a Reinhart W	sobota 30. května Lidi a technika Po nabití těžkých baterií jsem je převezl na letiště pro nainstalování do kluzáku. Ze soustředění mě vyrušil nečekaný návštěvník, který využil toho, že jsem nechal otevřené dveře z veřejného přístupu do správou letiště střeženého prostoru, který zahrnuje i klubovnu našeho aeroklubu i hangár. Zeptal se mě, pamatuješ se na mě? Ani jeden, ani druhý jsme si zprvu nevzpomněli, kdo ten druhý byl. Přesto nás pojilo pouto vzájemné důvěry, že jeden druhého nezabijeme. Před asi pětadvaceti lety se to pouto vytvářelo. Reihart mě tehdy vlekal. Nyní je mu 94 a půl let. A Tilly, zdrobnělina pro Mathilda, pětaosmdesátnice uvítala zmínky, že jsme i tak pojmenovali losici a že i moje babička se tak jmenovala.
pátek 29. května Plachtění - můj třetí samostatný vzlet Samostatný vzlet to byl, na letišti nebyl absolutně nikdo, kdo by mi pomáhal dostat se do výšin ...
	pátek 29. května Veslování Končí pracovní dny května. Ve čtyři ráno jsem kontroloval status mého bankovního převodu. Ještě nedorazil. Veslování vygumovalo mou rozmrzelost. Viděl jsem krásný východ slunce, osobní vlak z Chicaga, promočelého mývala na stromě, žluťásky veslaře, pozdravil jsem se s kamarádem JoeM. U roury se ukázalo, jak může být nebezpečná. První dvě fotky fotoalba jsou z včerejšího západu slunce. Bylo mi nádherně.
čtvrtek 28. května Šel jsem do školy Nejprve od páté ráno do dvou odpoledne jsem se podrobil výuce v bankovnictví, marketingu, právu, mechanice, statice a pružnosti (to s mými pracovními zákazníky a dodaveteli). Pak po obědě během osmiminutové jízdy na místní letiště jsem se zavrtal do porozumění 236-stránkové návodové příručce na fungování palubního počítače zabudovaného v miniLAKu, LX9000. Zatímco na budíky v letadlech (moc) nevěřím (které dle mých zkušeností odvádějí pozornost od ryzích prožitků z vlastního létání), pustil jsem se do tříhodinového pozemního školení. Jen já sám, nerušen, v hangáru našeho aeroklubu. Příručka na mě působila ohromně nevstřícně sepsaná a upravená (tedy aspoň pro naprosté začátečníky v obsluze toho přístroje, jako jsem já). Nicméně pokročil jsem, dokonce jsem nalezl a vyfotil z obrazovky počítače záznam mých prvních dvou letů, kdy jsem odstartoval bez pomoci vlečného letadla. Důvod, proč jsem ten přístroj objednal s miniLAKem (jakož i řadu dalších jiných komplexních budíků), je ten, abych prošel trápením spojeným s nutným porozuměním, jak je ovládat - a hlavně, abych byl schopen poradit svým zákazníkům, kteří si takto vybavené miniLAKy ode mě objednávají. Snad tato trýzeň přece jen bude k užitku všech.
Waterville	středa 27. května Druhý samostatný vzlet v miniLAKu Tentokrát nebyla moc přízemní termika a tak jsem se placatil docela dost dlouho (no, šest minut) na motoru poté, co jsem snížil otáčky z maximálních v 70ti metrech nad zemí na "hospodárné", ale při kterých kluzák skoro vůbec nestoupal. Ten režim je zřejmě zamýšlený na pátrání po stoupácích okolo letiště . Zde ty se vyskytují mnohem výše. Nicméně, při pátrání po nich v okolí jsem si prohlížel letiště a budovy z nezvykle blízké vzdálenosti, po nezvykle dlouhou dobu. Byl jsem stále v režimu nutnosti okamžitě přistát - kdybych ! - neměl tu možnost zatočit knoflíkem a ono to zas začlo stoupat. Občas jsem to musel použít. Jak jsem začal spolehlivě stoupat, ve stoupáku ve výšce 400 m nad zemí, jsem motor vypnul. Stále jsem byl pohodově na dokluz v okruhu letiště, na jeho mnohem méně používané straně: ke skaliskům Syslího hřebenu. Kam my plachtaři vždy směřujeme. Motoráři se tam bojí. Z hloubi dna (Ivan porozumí, co tím míním) jsem se pak koukal do výšin, kam vlekař JohnR mezitím vyvlekl kamaráda MarkA na jeho první letošní let, v klubovém LS3A. Za půl hodiny jsme se s Markem střetli, to už vysoko nad zemí. Jak vrchol Lomnického štítu (byl/a jsi tam)?? Pak jsme týmově poletovali spolu asi půl hodiny, než jsme se rozdvojili. Každý si udělal svůj vlastní přelet. Mark přistál až mnohem později po mě. Já jsem se vrátil v civilizovanou dobu, abych stačil uvařit večeři pro Emily a mě, a nakrmit Mňoukí. Jedli jsme v našich obvyklých šest večer. Marinované kuře na rozmarýnu s dušenou brokolicí.
středa 27. května Veslování Na doku jsem si zas promluvil s JoeM. Moruše začínají červenat. Kachňátka se k sobě tulily. Čím dál tím víc lidí je bez práce. První samostatný vzlet v miniLAKu Přidal jsem do albumu i VIDEO z prvního vzletu, které natočil MarkA (zatím v malém grafickém rozlišení).
	úterý 26. května První samostatný vzlet v miniLAKu Pomohl jsem ostatním, aby odstartovali za vlečnou a tak zbyl jen MarkA, zprvu nechápavý, co že nečekám, až se vlečná vrátí, který mi podržel křídlo na rozjezdu. Provedl jsem vzlet dle návodu, po snížení výkonu na nižší hodnotu jsem moc nestoupal; ha, zasunout podvozek! Hned se zlepšilo. A nějaký stoupák! Tak zas snížit otáčky na nižší hodnotu, a posléze vypnout motor - v čtyřista metrech nad letištěm. A pak ke svahu Syslího hřebene. Po asi půlhodinové bitvě s rozbitými stoupáky se mi povedlo nad hřeben vystoupit. Dál to byla klasika. Pěkně jsme se vznášeli skoro tři hodiny. Po přistání mi Mark přišel naproti; dobrý kamarád. Snad se nám brzy povede zase létat v týmu. Možná zítra?
pondělí 25. května Nabíjení Zatímco jsem prostřihával ozdobný javor a dělal úklid na zahradě, dohlížela asistentka na zdárné nabíjení baterií do miniLAKu. Prohlásila po dvou a půl hodinách, že jsou plně nabité.
	pondělí 25. května Veslování Pěkně jsem si popovídal s JoeM v loďárně. On tentokrát byl ranní ptáče. Právě končil. Já začínal. Podělil se se mnou o jeho dnešní zážitek – jak když v pokoji a klidu najednou BUCH ! Vrazil nevědomky špičkou svého skifu do HUSY ! (Ty jsou vždy pozorné a na poslední chvíli uhnou či se vznesou. Veslař za sebe nevidí - směrem, kterým se pohybuje.) Počasí bylo pošmourné a nefotogenické. Tak jsem si vymyslel, že natočím video o tom, jak je možné, že z vratkého skifu dělám fotky a filmuji. Také jsem zažil jednu málem tragickou příhodu – nad horním mostem jsem si všiml něčeho plovoucího v povzdálí, jako krátká kláda. Když pojednou se to začlo pohybovat – a pak ! se objevily na chvíli rozevřená křídla, a zas ty zmizela. TOPIL SE TAM ORLOVEC !! To trvalo déle než jen pár vteřin. Zíral jsem a až po chvilce ve mně hrklo a přeplo na novinářský instinkt. Chopil jsem se kamery a začal natáčet video. To se ptákovi už podařilo vynořit se a vzlétnout, jinak by se utopil. Později na doku, když jsem se dělil s vodáky o ten zážitek, LT vyslovil domněnku, že se orlovci asi zasekly drápy do tak těžké ryby, že ta ho stahovala pod vodu. To je možné. Teprve až když se drápy uvolnily, mohl se orlovec vynořit a vzlétnout. Plout jako vodní práci nemohl. Na vodě bylo tentokrát více veslařů a kajakářů. Dnes byl Svátek vzpomínání.
neděle 24. května Druhý let v miniLAKu Využil jsem situace, kdy jediný člen aeroklubu, Nick, jinak doktor původně ze Švýcarska, vyslovil zájem o provoz klubu. Způsobená řetězová reakce přivedla na letiště nakonec šest členů. Při rozebírání kluzáku CD (abych udělal v hangáru místo) jsem dal přítomným členům pozemní přípravu, co všechno to rozebírání a bezpečné skladování obnáší. Zdůraznil jsem přitom, že aeroklub by měl připravit své členy a zajistit vše tak, aby když by se některý člen vznesl a bylo skvělé rekordní počasí, nemusel by se ohlížet na podružné věci: Jako třeba - co když by přistál pět set kilometrů dál po větru? (A jak dostat kluzák nazpět do Wenatchee?) MarkA mi pak pomohl se sestavením dalšího kluzáku, miniLAKu. Šlo nám to pouze ve dvou lépe, než minule v houfu. Vyzkoušeli jsme všechny funkce. Až po půl páté odpoledne jsem se nechal vytáhnout vlečným letadlem a pak započal bezmotorový let. Okolo byly čočkovité mraky. Povedlo se mi dostat se do mírné vlny. Když jsem vystoupal dostatečně vysoko od tvrdé země, zkusil jsem poprvé motorový let. Při otáčkách vrtule 4500 za minutu kluzák stoupal dva a půl metru za vteřinu. Snad to bude stačit na budoucí samostatný vzlet, říkal jsem si. Vypnul jsem motor a dále jsem si krásně v klidu polítal. Na mobil jsem vyfotil pár fotek. Po přistání mi pomohl MarkA vystrkat kluzák do kopce. Místo ho rozebrat a uložit do bezpečí svého uzavřeného vlečného vozu jsem se rozhodl umístit sestavený miniLAK pro pohotovostní skladování do našeho plachtařského hangáru. Opatřil jsem ho varovnými červenými kusy látky, které mi věnovala Emily a doufal, že hned zpočátku na něj někdo nešlápne či nedrcne nějaký nešikovný člen aeroklubu. Byla by to smůla.	Při ceně miniLAKu víc jak Maserati, ale ne Lamborghini si určitou pozornost zaslouží. (Už slyším Ivana, jak říká - proč si ho nezavěsíš pod trámy střechy do bezpečí a kladkostrojem si ho nespuštíš, když bys ho potřeboval?) Musím se zeptat architekta hangáru, HenkaT, kde by to bylo vhodné a kolik by střecha vydržela. Henkovi je přes devadesát let. Ano, šedneme.
Šestý díl Historie poutě Vítka na Západ 78. kapitola. Proč Írán ?	neděle 24. května Poutě Po téměř dvouměsíční přestávce jsem přidal další kapitolu, už sedmdesátouosmou, do Poutě. Snad tě neuspím. Děkuji za zájem a komentář.
	sobota 23. května Sobotní pětistovka Jel jsem na otočku vyzvednout Emily z letiště v Seattlu, kam měla přiletět z Kalifornie. Cestou jsem udělal pár fotek. První dvě ještě ve Wena, jak vidí do kraje lidi, kteří bydlí na východním břehu řeky Kolumbie. Třetí fotka je z mé pojízdné kanceláře na parkovišti na letišti, když jsem čekal, až mi Emily zavolá, že jí mohu přijet vyzvednout. Vynalezl jsem nový přístup, jak si vytvořit v autě pracovní stolek. Postranní boky krabice na piva jsem vyhnul na vnější stranu, a krabici navlékl na volant, dnem nahoru. To vytvořilo ideální plochu, kam dát můj počítač. Poslední fotka je asi sto kilometrů před Wenatchee - pohled na mraky, při jejichž uzření plachtaři slintají. Zdali těch podmínek místní aeroklubáci využili??? K večeři jsem připravil doma rychlovku tofu se špenátem na omáčce z burských oříšků. Emily si nyní může oddychnout od desetidenního maratonu s Podzimkou a její rodinou.
sobota 23. května Veslování s ozvěnou (s videjkem Ahoj do Roury) Bylo skvělé jiskrné ráno. U soutoku na mě vykukovaly čtyři srnky. Jednu z nich, mladší, se mi povedlo zachytit na fotce. Železniční most vrhal ještě dlouhé stíny. Na Kolumbii byla velká voda. Roura spolkla veslo a má slova opatřila ozvěnou. Zpět na doku jsem si popovídal s kamarády vodáky, kteří se teprve chystali na vodu. Cítil jsem se báječně. Odpoledne jsem jel do Seattlu vyzvednout na letišti Emily, která se vracela z Kalifornie. pátek 22. května Práce Celý den jsem strávil v kanceláři až na vyjížďku pro nákupy.
	čtvrtek 21. května Pro fandy Podzimky a Právníčka Nové fotky jsou tu, s úsměvy! \| Podzimka \| Právníček \|
čtvrtek 21. května Nikdo nekritizuje Jak skvělé je vařit si jen sám pro sebe. Volnost neskutečná. Tato večeře chutnala velice dobře. Co v ní bylo a jak ji připravit, zkus se kouknout SEM, odvážíš-li se.
	čtvrtek 21. května Polední radovánky s Karlou a Lunou, a Mňoukí Karla měla plno pochůzek ve městě, ale vklínila mezi ně návštěvu ve světovém ústředí firmy Blaník America. Zatímco jsem sekal trávu, ona přes domácí wifi pracovala. Pak jsme si dali společný oběd, zkombinovaný ze svých přísad. S úctou jsem přijal kompliment od kulinářské odbornice. A mazlíčci mazlení.
čtvrtek 21. května Radostné setkání s losicí Matyldou v jižní deltě Matylda si dnes přivstala, snídala už před půl sedmou. Zde je video. Pak jsem se vydral k prvním peřejím. Podél nich železničáři napřimovali trať. Zpět po proudu k soutoku a zas proti proudu jsem to vzal podél západního břehu Kolumbie nad horní most a napříč do severní Laguny. U posedu lovců hus jsem se málem udělal. Koukni se na poslední video v albumu. Je na něm v závěru dobře zachyceno, co se stane na skifu, když se pustí obě vesla z rukou. Naštěstí to dobře dopadlo, jedno z vesel se mohlo opřít o dno a jedině tak jsem se ze skifu s kamerou a vším nevyklopil. Těšil jsem se pak domů vytvořit video s Matyldou a podělit se.

středa 20. května Záhony a vítr Bylo velmi větrno a radši jsem se vyskytoval mimo oblasti, kam padaly ulámané větve a byla šance, že se i zřítí strom. Vítr vanul soustavně 50 km/h s nárazy až přes 80. Přehraj si video ve fotoalbumu. Pracoval jsem na zajištění renovace leteckého motoru pro Vivata a řešeních reklamací od zákazníků, kteří začali vyžadovat odškodnění kvůli zmeškaným zásilkám. Tak jsem si na nudu stěžovat nemohl.
úterý 19. května - západ slunce
pondělí 18. května Můj den byl plný domácích a kancelářských prací. Odpoledne jsem doručil dvě důležité zásilky a nakoupil jsem nové potraviny. Pak jsem si uvařil báječnou večeři, kterou bych nazval kuře na pórku (kuře, které jsem předtím griloval se smaženými pórky, chřestem, žampiony, kapustou, bramborami, zázvorem, česnekem).	úterý 19. května Procitnutí na Kolumbii Plavba po řekách Kolumbii a Wenatchee během jednoho obyčejného zasmušilého dne. Co se dá při ní prožít. Klikni na pětiminutové video, které jsem po plavbě vytvořil. Pusť si zvuk!
	Nabídl jsem svou večeři Mňoukí Musím hned zprvu podotknout, že jsem jí minuty předtím nakrmil její běžnou stravou. Zachovala se diplomaticky. Pro čtenáře mezi námi, gurmány, které zajímá složení mé večeře, přidal jsem jí v rubrice \| Jídla \| .
Vrána dělá nálety na orla Upravil jsem video z pátku, potom, co jsem si všiml jeho nezvykle vysoké návštěvnosti ve skladišti na Flickru. Tak by to mohlo i více lidí zajímat. V kritických okamžicích jsem nyní video zpomalil, aby bylo dobře vidět drama mezi vránou a orlem. Upravené video jsem pak umístil i na You Tube. Klikni sem pro promítání.
	neděle 17. května Z odpoledního života Mňoukí na mobilu přečetla, kolik bylo hodin Zapl jsem svůj mobil I-Phone a ukázal jsem obrazovku kočce Mňoukí. Sledoval jsem její oči. Když mobil přišel k životu, Mňoukí očima pohnula a nadále sledovala obrazovku, pod jiným úhlem očí. Když obrazovka samočinně po chvíli ztmavla a zdechla, její oči se zas pohnuly jinam. Takže toto je důkaz, že na obrazovce něco viděla a sledovala. Zeptal se jí pak, kolik na mobilu přečetla, že bylo hodin. Mňoukla čtyřikrát. Bylo šestnáct hodin. Ha ha.
neděle 17. května Veslování s JoeM Ve třičtvrtě na šest ráno v tuto neděli jsem zpovzdálí uviděl vrata naší loďárny již pootevřená. Polila mě obava - zda mě nějaký jiný člen klubu nepředběhne v použití "mého" oblíbeného skifu ??? Oddychl jsem si, když se z loďárny vynořil skif s modrou přídí. Devítka. Tak né má oblíbená Dvacítka. Devítku nesl kamarád JoeM. Prohodili jsme spolu pár vstřícných vlídných slov, než on odplul. První fotka v albumu je braná z doku, ukazuje, jak odplouvá. Setkali jsme se zas u silničního mostu přes Wenatchee. Vyzýval mě dostat se za zatáčku. On že neměl sil prodrat se peřejemi.. Ani já ne. Na vodě mi bylo báječně.
Nové fotky Podzimky Blízko střední školy ve Skotově Údolí v Kalifornii je pěkná turistická stezka. Tam si Evan, Emily a Podzimka vyšli na procházku. A babička byla poprvé s Podzimkou zachycena na fotce na výšlapu. Na jiných nových fotkách v albumu uvidíš jak se nainspirovaly z knížky, kde byly děti s kloboučky na průvodu. Tak si je udělaly také. Fotky kredit Emily a Evan.
	sobota 16. května Plachtění Na letišti se nás sešlo asi čtrnáct. Tento nezvykle velký počet byl způsoben navštěvujícími plachtaři z jiných klubů, kteří zvažují připojit se k nám. Za jejich pomoci jsme rozmontovali kluzák L33 Solo, kterému příští středu opravář Cass má dát na náběžnou hranu záplatu a vrátit kluzák do provozu na příští víkend. V našem klubovém dvoumístném kluzáku poletovalo více plachtařů. Po létání jsme měli v klubovně pozemní přípravu na započetí přespolních letů a jaká přezkoušení jim budou předcházet. Já jsem prosazoval nácvik přistání do terénu, než nováčky pustit "do světa" mimo dokluz mateřského letiště. Přitom mě napadlo, že bychom mohli tento výcvik použít pro prosazení přes správu našeho letiště, že bychom používali k nácviku uzavřenou vzletovou/přistávací dráhu 07/25 či trávu/polopoušť podél ní. Narhl jsem aeroklubu, že bychom mohli napsat jednoduchý třívětový dopis správě letiště, aby si ta byla vědoma, že budeme provádět nácviky pro přistání do terénu. Drž nám palce!!!
pátek 15. května První let s miniLAKem Vlepením cedulky EXPERIMENTAL jsem splnil poslední požadavek FAA a kluzák měl všechny vyžadované dokumenty na palubě: registraci, letové osvědčení a omezení. Pustil jsem se do odlétání První fáze. Nejprve však se kluzák musel sestavit. Moc se nám nedařilo připnout křídla na trup. No, snad se to časem naučíme. Díky všem pomocníkům - MikoviL, Darrelovi, LeeT za fotky, JohnR za vlek, a na závěr MarkA za pomoc s vystrkáním kluzáku do kopce, rozložením a uložením do vlečného vozu. MiniLAK létá výborně, i bez během tohoto letu vypnutých většině přístrojů, včetně (to neúmyslně) rychloměru. V rádiu jsem poslouchal hovory mezi plachtaři v Efratě a Richlandu, ti chrtili OLC kilometry. Já se snad konečně přinutím k přečtení příruček a možná se zas pustím do soutěžení na OLC. Skvělý den! Vznášeli jsme se ve výšinách přes dvě a půl hodiny .....
	pátek 15. května Nálety na orla při veslování Byla vysoká voda. U lagony se sytil drak. Vlčí bob se smáčel v řece Kolumbii. Koukni se na dvě videa, jak vrána útočila na bělohlavého orla. Moruše už plodí, zatím zelené bobule. Na Wena byla velká voda, sgrafiti už skoro není vidět na pilíři mostu. Sourozenci svištíci čučeli. Roura už byla skoro celá pod vodou.
	pátek 15. května Ropucha v roušce pro Ránu Naše kamarádka měla narozeniny. Emily ve vetešnictví koupila keramickou žábu a ušila pro ní roušku. Potají jsem dárek doručil brzy ráno před veslováním na práh domu coby překvapení.
	čtvrtek 14. května Dramatický západ slunce Vyšel jsem na ulici před domem a vytvořil jsem tuto kompozici. Předtím jsem předal klíč k nájemnímu domu jeho novému kupci, Joshovi. Je stejně starý, jako Evan.
čtvrtek 14. května Opičím se po Ivanech Dřeva bylo pět plných koleček. Práce Gruntoval jsem v domě a věnoval jsem se zákazníkům. Potěšil mě Jim Samadi zavoláním. Brzy prý pošle tři staré Blaníky, které skoupil, do továrny na obnovu. Ptal se mě, zda bych mu pomohl s jejich prodejem.	takť ze stromů zemřelých poutě poslední ...
	středa 13. května Úklid a zámky Navečer jsem odklidil haldu starého dřeva a přendaval zámky v nájemním domě. Další fotky Podzimky a Právníčka, díky Emily. \| Podzimka \| Právníček \|
středa 13. května Veslování Vůbec poprvé jsem VPLUL do Roury. Veslovat jsem začal před východem slunce. Doufal jsem v barvité červánky. Ty se před východem nekonaly, až po něm, a s jinou barevnou kvalitu. Na Wena byl velmi silný proud. Kolumbie vysoká. Bylo mi báječně. Práce Věnoval jsem se zákazníkům. Zábava Přidal jsem další fotky do fotoalbumů \| Podzimka \| Lawson \|
	úterý 12. května Auúúúúč ! Až 9. května se prvním pěti členům našeho aeroklubu konečně letos povedlo dostat se do vzduhu. Jeden nešťastník však měl kolizi kluzáku L33 Solo se stojanem jednoho ze světel, které lemují startovní/přistávací dráhu 12/30. Nebylo to poprvé. Stalo se to někomu i dříve, s jiným kluzákem. Ty stojany byly umístěny podél původně volné dráhy 07/25. Nyní ta je uzavřená, ale někteří piloti včetně mě se snaží vyrolovat na ní z povinného přistání na jediné správou letiště povolené dráze 12/30, abychom si ušetřili táhnutí kluzáku do kopce k našemu hangáru. Hned zas jsem se pustil do práce po ohledání tohoto pochroumaného českého kluzáku v našem hangáru.
úterý 12. května Skoro šestistovka na otočku s miniLAKem, zatím pouze po zemi Na mapě vedle uvidíš dnešní klikatou cestu. První část byla s Emilí, doručit jí na mezinárodní letiště v Seattlu. Když v pořádku odletěla do Kalifornie, přejel jsem asi hodinu na jih na malé civilní letiště, kde jsem měl rande se zaměstnancem z FAA (americké federální správy letectví). Ne jen tak s nějakým ouřadou; v jejich hierarchii polobohem. Ve fotoalbumu uvidíš místo, kde se konala inspekce: na parkovišti před výčepem Top Gun (možná znáš ze stejnojmenného filmu). Dovolil jsem si udělat jen pár fotek. Inspekce trvala třičtvrtě hodiny. Na závěr mi Jim vydal letové osvědčení (ve fotkách je plné znění). O TO ŠLO! Ještě Jim potřeboval fotky štítku kluzáku, který při inspekci nenalezl a že opatřuji kluzák nápisem EXPERIMENTAL. Ty jsem vyfotil, když jsem dorazil zpět na letiště ve Wenatchee a přestalo pršet a večer jsem je Jimovi poslal. (Baví-li tě podrobnosti, překopíruj si následující text a zvětš si ho): Hned Jim mě hned byl sympatický. Usmál jsem se na něj, řekl, toto je naposledy, co mě uvidíš a zakryl jsem svůj obličej rouškou a navlékl modré rukavice. Byl jsem hodně zvědavý, co po mě bude požadovat. Byl jsem připraven na všechno, včetně smontování kluzáku, i nastartování motoru, kdyby to chtěl. Zaradoval jsem se však, když řekl, chtěl bych se kouknout na trup a do kabiny, křídla z vlečňáku vytahovat nebude třeba. Jeho postup mi připomněl mnohé inspekce, které jsem dělal s inspektory FAA v době před pětadvaceti až patnácti lety, kdy oni byli bozi a žádní makléři na certifikaci ještě nebyli zavedení. Vytáhl jsem trup a otevřel kabinu, nechal jsem Jima kontrolovat a mlčel jsem (nakázal jsem si nepustit si ústa na špacír). Když měl Jim nějakou otázku, přesně jsem jí věcně zodpověděl. Po asi čtvrt hodině byl Jim s fyzickou kontrolou hotov, řekl, můžeš zas vše uklidit. Než jsem to udělal, předal jsem mu všechny originální doklady ke kontrole s těmi, které jsem mu předtím již poslal v kopiích. Jim pak po mě chtěl originální podpis na oficiálním formuláři FAA (žádost o vydání letového osvědčení). Mezitím Jim vlepil nálepku do knihy kluzáku s prohlášením "Zjistil jsem, že toto letadlo, N511BA, splňuje požadavky a vydal jsem zvláštní osvědčení letové způsobilosti: Experimentální - předvádění a letecké závodění. Datum: 12. května 2020 Další termín pro výroční prohlídku: květen 2021 Platnost osvědčení: NEOMEZENÉ James Sprecher Letecký bezpečnostní inspektor AIR-872"
	úterý 12. května Cesta do Seattlu, Emily do Kalifornie, kluzák na FAA inspekci Ve čtyři ráno jsme s Emily vyrazili z domu na západ. Táhli jsme za sebou vlečný vůz s kluzákem. Řídil jsem celou cestu. Emily se snažila dospat. Moc se jí to nedařilo, v drncajím vozidle. V sedm ráno jsme se rozloučili na téměř liduprázdném letišti v Seattlu. To už jsem měl avizo od FAA, že jsou svolní k tomu, abych se s nimi sešel v jedenáct hodin dopoledne na malém letišti poblíž Takomy. Že inspekci za účelem vydání letového osvědčení kluzáku, který jim předvedu, provedou. Zatím však vůbec ještě není jisté, zda bumážku vydají. Držím zatajený dech.
pondělí 11. května Veslování Tentokrát mou pozornost neodvádělo moc ptactva ani zvířectva. Tak jsem se bavil záznamem časových údajů podél šesti částí trasy mého veslování. Doma jsem z toho udělal graf. K němu patří i mapa v albumu, která ukazuje co k čemu patří. Uvědomil jsem si, že má zmínka před pár dny o rychlosti veslování by mohla být doplněna. Zatímco vesluji nejspíš stále stejným tempem a tudíž i vůči hladině vody se pohybuji stejně rychle, vzhledem ke dnu či břehu se pohybuji docela rozdílnými rychlostmi. Až mě to překvapilo. Sloupce v grafu představují ty rychlosti na různých úsecích: (1) je proti proudu Kolumbie od doku k soutoku s řekou Wenatchee. (2) je proti proudu Wenatchee k prvním hlavním peřejím. (3) je po proudu Wenatchee k soutoku s řekou Kolumbií. (4) je proti proudu Kolumbie od soutoku k Haldě. (5) je po proudu Kolumbie k soutoku s řekou Wenatchee (6) je po proudu Kolumbie od soutoku s řekou Wenatchee k doku. a (7) je aritmetický průměr všech těch rychlostí. Pak mě napadlo, obvesluji skutečně těch 12 kilometrů, nebo jinou vzdálenost? Udělal jsem jiný výpočet. Vynásobil jsem čas strávený na každém rameni trasy stejnou rychlostí veslování (7,5 km/hod vůči hladině vody). Sloupce nového grafu ukázaly zajímavosti, z nichž ta nejmarkantnější je rameno (3) proti proudu Wenatchee k prvním hlavním peřejím. Zatímco měřeno podél břehu (či po dně) řeky je ta vzdálenost 1,4 kilometrů, měřeno vzhledem k hladině vody - abych tu vzdálenost překonal - musím odveslovat plných 3,4 kilometry. To je protože musím veslovat proti silnému proudu a když se koukám na břeh, zdá se mi, že se sotva pohybuji. No a opak je na ramenech po proudu. Tam se sice vůči břehům pohybuji značně rychle, ale odvesluji kratší vzdálenosti.
	sobota 9. a neděle 10. května Stanování v Oáze v Efratě s Karen, Curtem, Karlou, Ericem, Davidem, Lunou, Marley (kdo ví? možná jednou příbuznými?) Udržovali jsme tělesné odstupy, tak to bylo trochu strojené setkání, přesto však jak čas postupoval a dozvídali jsme se více jeden o druhém, docela srdečné seznámení.
sobota 9. května Veslování Vesloval jsem s JoeM, pak jsem se sám vydral napůl peřejemi, než ty mě ve výdrži pobily a spláchly. Nad hlavou přelétlo po neobvyklém okruhu dopravní letadlo provozující pravidelnou přepravu cestujících mezi Wenatchee a Seattlem. Turbovrtulový De Havilland Canada DHC-8 Q400. Sledoval jsem rozličné skupinky ptáků s mláďaty - housata, kachňátka, nad Rourou smutné orlovce, kterým vítr odnesl jejich hnízdo, v Rouře kde vysoká voda z Kolumbie odplavila DOVNITŘ roury přebujelý špenátek, a zvědavé sviště.
Oprava zavlažování	pátek 8. května 2020 Práce v nájemním domě, nákupy, do lékárny
čtvrtek 7. května 2020 Plachtění s Mikem Včera jsem se domluvil s kolegou plachtařem, MikemL., že bychom mohli dnes jít plachtit. I se mi povedlo sehnat vlekaře, JohnaR. ML vlastní jednomístní kluzák Standard Cirrus. Má ho zakotvený na našem letišti už od 21. března. Ještě se s ním letos nevznesl. Tak nevyjde-li mi dnes kontrola s inspektorem FAA, půjdu místo toho s Mikem plachtit. Povedlo se. První půli letu jsem strávil s Mikem v týmovém letu, kdy jsme se víc hledali než poletovali. Druhou nad horami. Byl nádherný plachtařský den, s minimem kumulů, ale s pořádnými stoupáky. Práce Mezitím intenzivně odbavuji pracovní dotazy a nabídky.	Vznášeli jsme se ve výšinách.
Jezero se v hory kloní, po vlnách jiskra jiskru honí, po vodě hvězda s hvězdou hraje.	čtvrtek 7. května 2020 Veslování Obvesloval jsem svůj obvyklý dvanáctikilometrový okruh za tentokrát poměrně krátkou dobu, za devadesátpět minut. Tedy průměrnou rychlostí sedm a půl kilometru za hodinu. Měl jsem na dnešek nachystané jiné akce. Na poště měli pro mě jen pokyny, jak jednat v době coronaviru. Zásilky se zasekly; z Evropy odeslané začátkem dubna ještě nedorazily. Po snídani s Emily jsem uháněl do kanceláře, abych se spojil s úředníkem správy letectví FAA v Seattlu, z jejich oddělení vydávání letových osvědčení pro letadla. V úterý mě nažhavil sdělením, že má být ve čtvrtek (dnes) poblíž Wenatchee, a že by případně mohl udělat kontrolu kluzáku za účelem vydání letového oprávnění. O to se snažím již delší dobu, ale stále se mi to nevede. Viz více o tom zde, v textu pro pondělí 4. května 2020.
středa 6. května 2020 Fičelo to Přecházela studená fronta. Odpoledne byly poryvy větru až 70 km/h.	V kotouči jak vítr skučí, nepohnutým kolem zvučí
	úterý 5. května 2020 Dámské úterý na vodě U doku byl shluk vodaček - bylo jejich úterý. Po nich následovali i mladí na vodních prknech a drtič rekordů zanícený ShauK.
úterý 5. května 2020 Veslování Na doku jsem se náhodně setkal s JoeM; veslovali jsme pak chvíli spolu. Voda byla vysoká. V deltě nádherné barvy. U soutoku seděl vysoko nad řekou na tenké větvi orlovec. Byl nějaký mokrý. Když už jsem po jeho vyfotografování uklidil kameru, pojednou ten orlovec udělal střemhlav pád a úplně zmizel pod hladinou Kolumbie. Za pár zlomek vteřin se zas vynořil s rybou, a vzlétnul. Co jsem nikdy dříve neviděl na filmech s dravými ptáky se odehrálo před mýma očima. Orlovec ZATŘEPAL křídly tak, aby z nich vyklepal vodu, a pak v pohodě odletěl na snídani. Pokračoval jsem dál až k původním prvním peřejím, při jejich sjezdu jsem udělal video. Další fotky a video jsou z bezprostředního okolí Roury. Nad ní ve stožáru vysokého napětí od minula orlovci pokročili v budování svého hnízda (myslel jsem, že si ho dělají ve stromu, kde seděl druhý orlovec). Do Roury zpětně natékala voda z Kolumbie. Cestou k doku jsem projel kolem skály Kormoránů. Dnes tam byly dvě husy.	..zeleně zakvítá, vzdy zeleněji prosvítá, až v dálce v bledé jasno splyne.
pondělí 4. května 2020 Zatímco se čeká na FAA, tréninkové sestavení miniLAKu Za pomoci Marka a také Johna, s přihlížejícími motoráři a jejich psy, jsme složili kluzák, zapojili všechnu elektriku, zatočili vrtulí a pak zas vše rozmontovali a uskladnili do uzavřeného vlečného vozu. FAA (americká federální správa letectví) zas přišla s dalším fíglem, jak odložit své služby nám, daňovým poplatníkům. Bývaly doby, kdy federální zaměstanci měli vydávání letových osvědčení pro letadla coby svůj pracovní obsah. Ha ha .. na to zapomeň, hlupáčku! To bývalo, do doby asi před patnácti lety. Nyní je takový pracovní obsah delegován soukromým zprostředkovatům, pověřencům FAA. Těm se musí navíc platit tučný honorář za to, co FAA dříve dělali zdarma. Tehdy byly platy zaměstnanců FAA hrazené z daní. Jako i nadále dodnes jsou. Takže; získání letového osvědčení je nyní pro žadatele dvakrát tak dražší: Jednak platí daně berňáku, a pak ty poplatky nechci říci komu, ale de facto příživníkům FAA. Nepřipomíná ti to nějaké doby u nás v Česku?	miniLAKfes na letišti ve Wenatchee
	pondělí 4. května 2020 Výšlap k vyhlídce na ledovec Ráno jsem se věnoval zákazníkům. V jedenáct jsem se připojil k Emily na výšlap přes údolí. Kvetlo tam plno horských květin. Na obloze se vytvářely úchvatné čočkovité mraky. Tolika energií tam bozi přírody plýtvali! Udělal jsem krátké video, zvlášť pro Ivana.
neděle 3. května 2020 Plachtění v mrazoucích výšinách Bylo fantasticky vzrušivé plachtařské počasí, včetně mrazu a kroup. Stoupáky i kleskáky na doraz. Alan mě vyvlekl po jedné hodině odpoledne. Přistál jsem po páté. Docela civilizovaně. I jsem si stačil popovídat s třemi aeroklubáky, kteří se vynořili z virové mlhy. Večeřeli jsme v normální čas. Cítil jsem se báječně.	Jak holoubátko sněhobílé pod černým mračnem přelétá, lílie vodní zakvétá nad temné modro
	neděle 3. května 2020 Veslování Východ slunce, práce bobrů, vlčí bob mnoholistý, setkání s Kerimem u soutoku, semínka špenátku.
sobota 2. května 2020 Meliorační práce na zahradě nájemního domu Objevil jsem při nich v močálu, který jsem likvidoval instalováním odvodnění, květinky blízko připomínající špenátek z roury.
	sobota 2. května 2020 Práce Můj den začal probuzením ze snu: Zdálo se mi, že jsem byl zavřený spolu s plno jinými návštěvníky v nějaké výstavní hale; jeden z lidí se chystal přelézt přes 10 m vysokou skleněnou zeď ven, navlékal si přitom nějaký bílý hábit. Ostatní byli přinucení uvnitř usednout k nějaké přednášce... odkud se asi vzal tenhle sen?? <<< Chytil jsem ten vir (držím v ruce pomůcku na sušení prádla v sušičce)
pátek 1. května 2020 Veslování Klid, vysoká voda, deltou, povídání, housátka, peřeje, kořen, dým, tůňka u loďárny, černý pták s červenými křídly (Agelaius phoeniceus). Dokáže přistát a držet se na svislém klasu rákosu. Foto: Tůně kachen, v pozadí loďárna vodáckého klubu. Máj

VN květen 2020

Šestý díl Historie poutě Vítka na Západ

Oprava zavlažování

Vznášeli jsme se ve výšinách.