Vítkovy noviny leden 2012

Úterý 31.1edna
Veslování. Bylo –1°C, vysoká voda, klid. Po řece plavaly tlusté kry. U peřejích jsem si řekl, dnes bych se jimi mohl snad dostal nad ně! Pustil jsem se do toho, velkými vlnami, několik jich mě pěkně vyplavilo, ale peřeje jsem zdolal a dostal se až k velkému balvanu /foto/. Po proudu mě to zas zalilo ve vlnách, ale ne už tolik, a od železničního mostu k doku jsem si zpíval a počítal. Krásný závěr ledna. Dokonce jsem uvažoval z radosti do vody skočit, ale dnes jsem měl časový limit. Za necelé dvě hodiny jsem měl být v letadle, odcestovat do Rena v Nevadě na plachtařský veletrh.	Jaký byl leden tvůj?
Let přes Kaskády. V pohodě jsem letadlo stihnul. Bylo krásně slunečno a pilot zvolil pro mé focení výhodnou trasu přes zasněžené velehory. Nejprv udělal otočku nad Wenatchee, letěl okolo lyžařského střediska, pak nad divočinou Enchantments a dále na západ okolo sopky Rainier do Seattlu. U ortopeda. Emily ortoped nepotěšil. Potvrdil, že má prasklinu v kosti a nařídil nedávat žádnou váhu na nohu po příští 4 (!) týdny. Další dva týdny pak postupně zas nohu zatěžovat. Bylo mi jí líto.
Pondělí 29.1edna
K doktorovi.	Zavezl jsem Emily na rentgen, zprvu jí doktorka řekla, že si jen natrhla vaz šlachy, a že za deset dní bude zas moci zkusit sportovat. Odpoledne však radiolog objevil prasklinu v kosti, a že Em má jít k ortopedovi.
O dětech.	Mým dětem se vede vcelku dobře i když ekonomika zapůsobila, že Karle snížili pracovní úvazek na pouhý jeden den v týdnu. Tak se začíná poohlížet po něčem jiném, možná v Seattlu. Evan stále pracuje pro programátorskou firmu v Portlandu, jezdí na kole, je teď nezávodní sezona, ale stejně cvičí, momentálně zdvihá kvichty, nevím, jak to dokáže taková kvanta vyzvednout. A také píše zajímavá pojednání o předpovídání počasí pro ty, kteří dojíždějí do práce na kolech, jako on, o tom, jak to vykoumat, aby byla zrovna pauza v dešti. Odkazy na jeho stránky i stránky Karly jsou ze záhlaví těchto novin, kliknutím nahoře na lince "Rubriky", buď "Evan", nebo "Karla".
Neděle 29.1edna
Mše. Obřad se mi nezdál moc povedený.	Běžkaření. Vyjížďka u školy se také nepovedla, Em uklouzla a namohla si chodidlo.
Veslování. Bylo –3°C. Vesloval jsem okolo polopotopených kmenů a dělal fotky. Vyvesloval jsem k peřejím, byla nízká voda. U soutoku jsem viděl orly. Jeden z nich přiletěl s rybou v drapátech. Druhý na něj švitořil... pištivým hlasem, snižujícím se .. jako a.a.a.e.e.c.c v tónině. Zřejmě žadonil, aby mu ten druhý nechal něco, k snídani. Zpíval jsem si a počítal, vyvesloval k haldě. Potkal jsem Glena a Toma, ti akorát vyráželi. Skvěle jsem si zacvičil. Víc fotek..
Sobota 28.1edna
Běžkaření. Před polednem jsme si vyrazili s Em na hřiště u školy. Jinde se nám to nezdálo, že by to stálo za to. Sníh byl zmrzlý. a později mělo pršet. Setkali jsme se s párem běžkařů, Rickem a Julie. Víc fotek... Práce. Kontejner dorazil do Alburquerque v Novém Mexiku, kde z něho vyložil nový majitel vlečný vůz s kluzákem LAK17B-FES. Dorazil nepoškozený, oddychl jsem si. Rodina. Na výročí narození mé mámy jsem na ní zvlášť vzpomněl.
Pátek 27.1edna
Čtení.	Začal jsem číst knihu "Jatka č.5" od Kurta Vonneguta, nutil jsem se přizpůsobovat jeho stylu.
Sjezdaření. Odpoledne jsme vyrazili s Emilí na kopec nad městem (středisko Mission Ridge, asi jako Chopok v Nízkých Tatrách, parkoviště v 1500 metrech, vrchol v 2100 m, suchý sníh.) Víc fotek z lyžování... Práce. Kontejner s kluzákem se rozjel a má být v sobotu ráno vyložen v Alburqurquerque. Odpovídal jsem na piplavé dotazy zákazníků.
Čtvrtek 26.1edna
Čtení.	Dočetl jsem "Prošlapuji stezku" od Arlene Blum. Fascinující memoir. Povzbudila mě a dala mi příklad, kam vyrážet dál, jak se stavět k životu, zdolávat překážky. Doporučuji.
Práce. Kontejner s kluzákem byl sice uvolněn texaskými celníky, ale sunul se na západ jak šnek. Proč ten spěch? Kluzák chci vystavovat na plachtařském veletrhu, který začíná příští středu v Reno v Nevadě. Veslování. Bylo –1°C. Vyvesloval jsem podél břehu, vyhýbal se velkým krám. Za lagunou se zvedaly větší vlny, ale nedal jsem se zdeptat. U delty se zklidnilo a na Wena byl jen vánek, a krásné ledové scenérie /fotky/. Otočil jsem u peřejí a vesloval po Kolumbii k hornímu mostu, zpíval si a počítal, volal na husy a volavky. Od koupaliště se zdvihly vlny a od soutoku měly bílé hřebeny, začly se mi vlívat do skifu a v mém těle stoupal adrenalín.	Dokončil jsem s promáčenými ponožkami a mokrým zadkem. Bylo mi však nádherně, sluníčko pralo, vzduch se od počátečních –1°C ohřál až na +7. Sníh rapidně mizel. Více fotek...
Středa 25.1edna
	Práce. Celníci uvolnili ráno kontejner a ten je na cestě na západ. Můj den byl vyloženě pracovní, připravoval jsem výstavní panely, ceníky a nákupní listiny (snad přijdou vhod! ha!). Mezitím venku ráno byla silná ledovka na všem, po silnici jsem mohl bruslit, trochu to zkusil v příjezdu ke garáži, pak obleva pokračovala, ze všeho teklo. Sníh nás ale ještě obklopuje.
Úterý 24.1edna
Běžkaření. Dopoledne jsem si vyrazil na hodinu na hřiště u školy. Nízké mraky rozptýlily světlo natolik, že jsem téměř neviděl, kde byly stopy. Jaký kontrast od včerejška. Ale sníh byl stále skvělý a já se výborně protáhl.	Práce. Celníci uvalili na kluzák 48-hodinovou blokádu odůvodňovanou údajně nesrovnatelně vysokou celní hodnotou za něco, co by podle nich mělo stát mnohem méně. Kéž by! A makléřka měla představu, že kluzák je něco, v čem se lidi vrhají dolů ze skály. S úsměvem ve tváři posilovaným za desetiletí nastřadanou hroší trpělivostí v jednání s byrokraty jsem je radostně vybízel, aby kluzák uvolnili. Připravoval jsem výstavní panely, opatřoval je novými cenami a informacemi. Komunikoval jsem s továrnou a zákazníky. Přátelé. Potěšil mě Luděk nabídkou, že mi přiveze z Budějovic do Rena mé oblíbené tatranky.
Pondělí 23.1edna
Práce. Kontejner s kluzákem dorazil do Houstonu, ale federální kontrola další dopravu zastavila kvůli nenalepeným štítkům, že vlečný vůz vyhovuje bezpečnostním předpisům. Komunikoval jsem s makléři a továrnou. Běžkaření. Dopoledne jsem si vyrazil na hodinu a pak odpoledne po práci s Emily znovu na hřiště u školy. Bylo fantastické počasí. Předtím jsem prohazoval a měřil sníh.. napadlo ho už přes 30cm, a držel se již od středy. Víc fotek...
Neděle 22.1edna
Mše. Obřad byl na téma přistěhovalců, že vlastně jsme všichni včetně indiánů odněkud odjinud. Běžkaření. Od dopoledne padal těžký sníh. Mé trasy u školy skoro zmizely, když jsem je s Monte a Judy objevoval. M+J použili tentokrát své staré "skalní" lyže, ale na ty se sníh lepil jak bahno. Pohli se z místa až když je namázli speciální tekutinou. Domluva. S Emilí jsme se se dohadovali o tom jak co říci, ne co říci.
Sobota 21.1edna
Běžkaření. Mé úsilí u školy předešlý den se vyplatilo. Tříkilometrový okruh po hřištích nalezli i jiní lyžaři, a bylo nádherné počasí. Více fotek... Sjezdování. Využili jsme s Emilí levnějších lístků na sjezdování, od čtyř odpoledne do osmi večer, za umělého osvětlení. Vál dost vítr, ale sníh byl prima. Večer hrála kapela v horské chatě u vleku. Náhodně jsme se sešli i s kamarádem Olegem a jeho synem Leo. Oleg se právě vrátil z měsíční návštěvy domoviny, Ruska. Nadšen moc nebyl. Víc fotek...
Pátek 20.1edna
Běžkaření. Dvakrát.. jednou já dopoledne vyšlapání tras u střední školy dva bloky od mého domu, a podruhé navečer v Leavenworthu s Monte, Judy Ranou a Emilí. Večer pak zimní pivo U Gustava. Byla pořádná chumelenice.. podívej se na obrázky. Víc fotek... Práce. Domlouval jsem s námořním makléřem doručování kontejneru s kluzákem do Nového Mexika.
Čtvrtek 19.1edna
Běžkaření. Zatímco Emily byla na zdravotním vyšetření, jel jsem k hornímu mostu a od střediska propagace ovoce běžkařil podél břehu k soutoku řek Wena s Kolumbií. Vytvářel jsem vlastní stopu. Nikde nebylo ani živáčka, zato hus přehršel podél břehu a na koupališti. Foukal ostrý vítr a bylo 11 pod nulou. Po zahřátí mi bylo teplo, nacpal jsem bundu do baťohu. Pak jsem odvezl Em domů. Výsledek vyšetření byl na jedničku. Víc fotek.. Práce. Pomáhal jsem s opravou kluzáku na Floridě.
Středa 18.1edna
Práce. Měl jsem napilno. Počasí. Bylo -7°C a začlo hustě sněžit. .	Jak úřední šiml jsem vypracoval přes dvacet formulářů potřebných k dovozu a prodeji kluzáku a vlečného vozu zákazníkovi, a odeslal je. Pak mi přišly dlouho očekávané zprávy, které mě potěšily. Dálnici přes průsmyk zavřeli. Na západní straně Kaskád začla sněhová kalamita. Karla stačila dorazit ke svému příteli Adamovi.
Úterý 17.1edna
Práce. Poslal jsem větší zásilku náhradních dílů do Ontaria v Kanadě. Pak celní prohlášení o dovozu vlečného vozu z Litvy. Auto. Začlo se cukat, něco se stalo s převodovkou. Ještě jsem to stihnul do opravny. Veslování. Bylo –8°C. Přístup na Wena blokovaly ledy. Vyvesloval jsem k bílému skladu. U doku voda měla 2°C. Tak jsem si řekl, nepotřebuji pokaždé do ní skákat.
Pondělí 16.1edna
Běžkaření. Ochladilo se ještě víc, bylo minus šestnáct stupňů. Po sbalení se jsme šli ještě jednou na běžkařské trasy v Nickel Plate, než jsme po jedné hodině odpoledne vyrazili na trasu do svých domovů ve Wenatchee. Tento den byl svátek, oslavovali jsme na dálku. Víc fotek...
Neděle 15..1edna
Na sjezdovky i běžky. Ochladilo se výrazně, bylo minus patnáct stupňů, ale přesto jsem vyrazil s Drew na sjezdovky - pro mě poprvé v tuto sezonu. Vánice přes noc přinesla skoro 20 cm čerstvého prašanu, tak jsme většinu dne strávili lyžováním mezi stromky. Občas jsme narazili na něco neobvyklého .. ha ha! Ostatní šli na běžky po trase k Panoramě. Večer jsme se čmáněli v horké kádi a vlasy nám zamrzaly. Večeři připravili Judy a Monte, mexickou. Víc fotek...
Sobota 14..1edna
Běžkaření. Ochladilo se a odpoledne začala vánice. Přesto jsme objeli asi 25 km trasu. K večeři pro všechny jsme s Em připravili rýži a zeleninovou keri. Pak jsme hráli stolní hru qwirkle, a pak si promítli film o mladém pilotovi na severu Kanady, jak po havarii svého letadla šel tundrou s nemocnou indiánkou. Víc fotek...
Pátek 13..1edna
Běžkaření. Bylo jen mírně pod nulou, a sníh akorát ještě prašan. Vyrazili jsme na trasy okolo Louky. Večer přijeli Drew a Cathy. Rana a Lynn uvařili večeři, pečené těstoviny. Víc fotek...
Čtvrtek 12..1edna
Práce a do Kanady	Tvořil jsem grafiku pro zákazníka v pondělí, vytiskl přepravní dokumenty a po poledni naložil minibus. Když Em přišla z práce, vyrazili jsme do lyžařského střediska APEX v Britské Kolumbii. Je to odtud zhruba jako z Prahy do Berlína. Dorazili jsme tam po čtyřech hodinách jízdy, v sedm večer. Připojili jsme se k přátelům Monte, Judy, Lynn a Raně, kteří vyjeli dřív. Ubytovali jsme se v třípodlažním bytě se čtyřmi ložnicemi, a sedm metrů vysokým stropem v obývačce, jak v nějaké dřevěné kapli.
Středa 11.1edna
Práce.	Snažil jsem se komunikovat a mezitím dával zákazníkům odpovědi. Také jsem dělal výzkum příjmů a nákladů firmy i osobních, pro rozpočet na rok 2012. Potěšilo mě, že dnes dorazil významný šek.
Veslování. Odrazil jsem na úplně klidnou hladinu, udělal pár fotek, i Měsíce. Jel jsem deltou k peřejím. U železničního mostu jsem slyšel výstřely a viděl mračna hus, jak v panice odlétaly. Vesloval jsem pak horní deltou. Tam jsem uviděl dva lovce, šli po pláži. Každý držel za krky několik hus. Hmm. Bylo mi hus líto. O lovcích jsem si myslel své. Co takhle husy vyzbrojit, aby to bylo férové? Vyvesloval jsem pak nad haldu a po otočce jsem se položil zády na skif, díval se do modré oblohy, plynul v klidu po proudu. U doku tentokrát v pořádné zimě jsem se zase vykoupal. Vzduch měl –7 a voda +3°C. Byl jsem pak pořádně vymrzlý, prsty mě skoro neposlouchaly. Doma jsem se krásně rozehřál v horké sprše. Víc fotek...
Úterý 10.1edna	Bylo absolutně fantastické počasí, azurová obloha, průzračný a čistý vzduch, klid.
Čtení. Dočetl jsem Brysona a začal "Prošlapuji stezku" od Arlene Blum, o jejím životním příběhu vyrůstání, vzdělávání se a horolezení. Šlapání. Odpoledne jsem to v kanceláři nevydržel a vyrazil ven. Po pouhých dvanácti minutách jízdy jsem se již škrábal na strmé svahy kaňonu na východ od města. Bylo okolo nuly, ale šlapalo se skvěle. Více pěkných fotek... Práce. Vyplňoval jsem příšerně nudné federální formuláře pro výroční firemní daňové přiznání, platil účty, mluvil se zákazníky.
Pondělí 9.1edna	Bylo pošmourno, po veslování jsem pracoval celý den v kanceláři.
Veslování. Vyrazil jsem na tmavou klidnou hladinu, 0°C, hustě zamračeno. U delty jsem na břehu uviděl stádečko šesti srnek! Pozvolna jsem okolo nich proplul, neutekly. V polotmě jsem udělal jednu fotku. Pro změnu jsem po peřejích sjel po proudu zpět až zas k začátku delty, znovu vyvesloval k železničnímu mostu, a pak zpět za zpívání a počítání k doku. Pak jsem hupnul do vody, ta měla 3°C. Zas jsem se krásně osvěžil, a ani se neklepal. Více fotek...
Neděle 8.1edna
Přátelé. Večer přišly Cathy a Diane na večeři a shlédnout společně film Woodyho Allena Půlnoc v Paříži. Shodli jsme se na tom, že se nám film líbil. Na mě zapůsobil jako šikovně vyrobená dramakomedie.
Unitáři. Vzpomínal jsem, kde se kdo z mých blízkých nachází. Zapálil jsem před všemi svíčku Milanovi a mým přátelům, blízkým i vzdáleným. Vyslovil jsem svou vděčnost, že jsme si na nový rok mohli promluvit a popřát si vše nejlepší do nového roku. Duchovní Carmen měla pro děti trefný proslov.. o budhistických moudrostech: Mladý student přišel k mudrci, od kterého se chtěl vše naučit. Z toho, co říkal mudrci, se zdálo, že student už věděl všechno.	Mudrc naléval čaj do šálků a díval se na studenta, který mu povídal. (Carmen nalévala.. a přelévala šálky, dívala se na děcka, která přihlížela s vyvalenýma očima.) Co vidíte, ptala se jich... Přeléváte !!! křičely děti. Ano, to říkal mudrc studentovi. Do plné mysle se nemůže nic dalšího vejít.. je třeba mít mysl otevřenou, ne už zaplněnou. Mudrc a student přišli k brodu. Tam stála kráska. Mudrc si vyhrnul roucho a vyzvedl krásku na svá záda a přenesl jí tak na druhou stranu řeky. Student zíral, jak se mudrc dotýkal krásky. Ta poděkovala a odešla jinam. Mudrc a student šli dlouho po druhém břehu až student nevydržel a vyblekl: Ale mudrci, vždyť vy jste v pokušení. Nebylo to odvážlivé dotknout se holé kůže! Mudrc odvětil: Milý studente, já jsem jí sesadil už před několika hodinami! A ještě jeden příběh: Student studoval v jeskyni dvacet let, jak chodit po hladině řeky. Když vyšel, potkal náhodou svého mistra, jak šel podél Kolumbie. Mudrci, podívejte se, říkal student. Já to umím! A přecházel po hladině přes řeku. Mudrc odvětil: Synku, to nevíš, že půl kilometru po proudu je přes řeku most? Proč jsi vyplýtval celých svých dvacet let? Hlavní mše byla pak na téma vyhodit to staré z mysli, aby mohla přijat nové ideje. Pro unitáře – opustit myšlenku absolutní pravdy a přijmout relativní dostatečnost pravdy; opustit myšlenku, že člověk musí být perfektní k tomu, aby byl milovaný, místo toho přijmout ideu být dostatečně dobrým; opustit myšlenku, že člověk je hříšníkem, a místo toho vidět dobro v sobě a lidech okolo. Hodně lidí, kteří v toto už věřili, to oslovilo. A možná i ty, kteří smýšleli jinak.
Sobota 7.1edna
Španělština. Byl jsem jediný muž z dvanácti účastníků. Oprášil jsem mozkové závity. Coby rodilý řečník přišel tentokrát 32 letý Carlos, z Kuby. Před dvěma roky požádal o politický azyl, a probíjí se životem. Jeho příběh ve mě obnažil obdobné pocity. S matkou se až teprve nedávno mohl spojit telefonem, internet na Kubě je zakázaný. Plno schopných lidí z Kuby odešlo, nemohli již déle vydržet Castrem a jeho klikou vnucovaný zprofanovaný systém socializmu. Víc fotek..

Veslování. Byl nádherný východ slunce, -3°C a naprostý klid. Jediní jiní lidi byli dva lovci, kteří vysadili okolo svého zamaskovaného člunu třicet atrap hus. Slušně jsem se s nimi pozdravil a očima jim provrtával stranu člunu pod hladinou. Vyvesloval jsem k peřejím a k haldě, pak se zas u doku vykoupal. Voda měla tři stupně nad nulou. Zas nádherně osvěživé. Pozdravil jsem se pak s vodáky, kteří šli na vodu po mě - Tomem, Skipem, Glenem a Kim. Víc fotek..
Pátek 6.1edna
Běžkaření. Se šlapači Judy, Cathy a Drew jsme si navečer zalyžovali na trase u líhně lososů v Leavenworthu. Sníh byl zledovatělý, rychlý. Objeli jsme 8 km. U Gustava jsme se navečeřeli, okoštovali tmavé pivo s lískovou příchutí. Víc fotek... Muzeum. Cestou zpět jsme si v muzeu ve Wenatchee prohlídli výstavu o historii lyžování v údolí. Hodně se zde skákalo na můstku, ale od 70tých let to upadlo.
Čtvrtek 5.1edna	Skvělý den. Bylo mi celý den nádherně.
Šlapání. Přes polední přestávku jsme vyrazili s Emily po okolí její kanceláře na svižnou procházku. U jednoho domu jsme objevili svérázný vánoční stromek.
Práce.	Věnoval jsem se vyladění napojení na internet, které doposud otravně často padalo. Ukázalo se, že mě hlavní technik u poskytovatele rozeznal z novin coby veslaře; sám také v době studií vesloval. Tak jsme si padli do noty a on zařídil výměnu haprujícího zařízení, zdarma, dokonce během dvou hodin po hovoru!
Veslování. Říkal jsem si, kolik krásných prožitků zažívám současně.. pohyb, čerstvý vzduch, slunce, opeřence, vodu, focení, zpívání. A byl jsem vděčný za to, že mě je to dopřáno, navíc v tak krásně volné, od ostatních lidí vyprázdněné přírodě. Kolik jiných by za to dalo, kdyby mohli dělat to samé, co já. Musí ale buď pracovat, nebo by museli překonat své předsudky, jak je to na vodě studené či nebezpečné. Zpátky u doku se mi porouchal teploměr. Nicméně, vklouzl jsem do vody a tentokrát jsem protáhl pobyt na šedesát temp. Když jsem vylezl, sluníčko mě krásně rozehřávalo, jak jsem se otíral červeným ručníkem. Ani jsem se nezačal klepat zimou. Bylo něco nad nulou. Více fotek...
Středa 4.1edna	Večer jsem pekl švédský žitný chléb, z krabice, s návodem pro začátečníky, jako já. Po upečení chutnal docela dobře, byl hutný. Později jsem objevil malé opomenutí. Býval by nakynul, kdybych směs smíchal teplou místo chladnou vodou.
Práce.	Šedý den venku mě moc nelákal z kanceláře. Zálohoval jsem počítače a upravil databázové programy. Potěšilo mě, že mi programování ještě docela šlo.
Úterý 3.1edna
Práce.	Byl jsem potěšen vstřícnou odpovědí od námořní linky, na mou žádost vypustit určitou část dokumentace, která by se jinak musela poslat kurýrem. Místo toho jí přislíbili nahradit jiným dokumentem, který se může přenést elektronicky.
Veslování. Bylo -5°C, na vodě klid, plaval tenký led. Viděl jsem mnoho hus, několik volavek, dva orly. Ti seděli na vysokém uschlém stromu. Vyvesloval jsem k peřejím na řece Wenatchee. Změřil jsem tam teplotu vody, měla dva stupně. Pak jsem vyvesloval k hornímu mostu. U haldy se vznesla volavka a ladnými pohyby letěla nad vodou, zdálo se mi, že mávala křídly velmi pomalu, jak ve zpomaleném filmu. Počítal jsem rytmus a překvapilo mě, že s nimi mávala dvakrát za vteřinu. Po návratu k doku jsem zase hupsnul do vody. U doku měla čtyři stupně. Nejhutnější, jak voda může být. Víc fotek...
Pondělí 2.ledna
Práce.	Strávil jsem celé pondělí kanceláři, ani jsem se nikam nevypravil. Emily měla pracovní volno.
Neděle 1.ledna
Běžkaření. S Monte a Judy jsme odpoledne vyrazili na trasu u líhně lososů v Leavenworthu. Sníh byl ubohý, ale byl. Večer jsme si u M+J doma promítli film o úniku vězňů ze sovětského Gulagu v roce 1941, kdy třem uprchlíkům se podařilo dojít pěšky ze Sibiře okolo jezera Bajkal, přes Mongolsko, Čínu, Tibet a přes Himaláje až do Indie. Byl to poutavý film, jmenoval se Dlouhý pochod.

Novoroční regata. Napadlo trochu sněhu a bylo mírně pod nulou. Dopolední Regaty se zúčastnilo pět vodáků - Larry, Skip, Kim, Glen a já. Vyjeli jsme po Wenatchee k peřejím a po Kolumbii k hornímu mostu. Na závěr jsem si u doku zase zaplaval, s ohledem na ostatní tentokrát v plavkách. Larry mě vyfotil. Skip a Kim přinesli cukroví a horké kakao. To mě krásně prohřálo. Bylo to prima pro změnu strávit pár hodin na vodě v houfu. Více fotek z regaty...