Vítkovy noviny leden 2013

31. čtvrtek. Mrazivý měsíc leden skončil náhle a rázně - tak silným oteplením, že se skoro všechen mě obklopující sníh rozpustil. Jakoby zima dorazila ke svému konci a začlo jiné období. Nejspíše zůstane při tomto pocitu a mrazy se zase navrátí. Nicméně - noci se začly krátit a dny prodlužovat. Zanedlouho nám nastane jarní období. Myslím na tebe, jak ty prožíváš letošní zimu. Snad ti vychází vše dobře, raduješ se. Možná tě něco trápí a obáváš se příštích dnů. V každém případech doufám, že mi povíš o sobě, co tobě leden přinesl a co myslíš, že tě čeká. Dělím se na fotce o západ slunce v můj poslední lednový den a na této webové stránce o mé prožitky a postřehy během ledna 2013.
30. středa. Rapidně se oteplilo, už brzy ráno bylo 7°C a sníh všude tekl. Při veslování jsem si povídal se dvěma orly a na řece se staviteli zavlažovacího díla. Už rozmontovávali dočasnou přehradu v řece. Cestou jsem obdivoval řezbářské sklony místních bobrů. Víc fotek z veslování. Emily využila slunečného počasí a šla s Penny a LT lyžovat v Lvnw.
	29. úterý. Večer jsme si šli poslechnout v kavárně Café Mela jednu místní jazzovou kapelu. Víc fotek.
29. úterý. Z plotu na mě pokukovala veverka. Víc fotek.
29. úterý. Cestou do práce jsem obdivoval Měsíc.
	28. pondělí. Zavzpomínal jsem na svou maminku. Dnes by jí bylo stodva let. Pak jsem vyrazil na veslování. Byla nízká voda, žádné ledy, bezpečné veslováníčko. Zabíral jsem okolo chrličů vody, k peřejím, zahalekal jsem na orly, pod nimi zastavil (foto) a kus nad soutokem jsem z povzdálí spatřil tři vykukující a kývající se hlavy ... nebyli to bobři, ti tak vysoko hlavu nevystrkují.. tak to nejspíš byly vydry. Děkuji, Vydrýsku! O kus dál.. už jen tři greby.. a několik volavek. Zpíval jsem si a svižně zabíral při počítání. Byl to zas krásný den na vodě. Víc fotek z veslování. V kanceláři jsem dělal vyúčtování se svými litevskými zásobovateli a jiné administratívní práce, rozeslal pár nabídek. Doma jsme s Emilí zlikvidovali vánoční stromek, který byl kupodivu ještě čerstvý. Jehličky ještě ani moc neopadávaly. Stromek sosal vodu z kotlíčku umístěného ve stojanu. Luxování zas bylo pro kočku Mňoukí hororem. Zas se schovala do nejzazší skrýše. Em šla do knižního klubu, já sušil prádlo, myl nádobí, uklízel a pak si četl knížku od britského ekonoma Jima O´Neilla, Mapa růstu. (Pusť si video.) Zaměřuje se na země BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína), jak se ty derou kupředu a jaký mají rostoucí vliv na hospodářský svět.
27. neděle. Vyrazili jsme na další den běžkaření s Mikem a Debbie. Doufali jsme, že se dostaneme nad mraky zahalující údolí. Vybrali jsme si středisko Hřeben ozvěn, asi sedmdesát km na sever od Wenatchee. Místo na sluníčku jsme strávili den v mrznoucí mlze, která ale také měla svůj půvab. Podívej se na více fotek odtamtud.
	26. sobota. Ze Seattlu nás na víkend přijeli navštívit naši staří přátelé Mike a Debbie. Sešli jsme se na běžkaření u líhně v Leavenworthu. Náhodně jsme také potkali Tracy a Russela. Ta tam vedla kurz lyžování. Tracy byla domácí Karly, když bydlela ještě v Takomě. Nyní obě bydlí v Seattlu, poblíž sebe. T+R s sebou měli i své mimino. Po obědě jsme pokračovali v běžkaření na tratích na golfovém hřišti v Lvnw. Večeřeli jsme doma a já pak pro potěšení dám vybalil obsah skříňky s tvrdým alkoholem, po desetiletí nedotknutým. Kupodivu se do něj pustily. Víc fotek z běžkaření a večera.
26. sobota. Na Kolumbii byla nízká voda a veliké kry pluly od soutoku s řekou Wenatchee. Vyvesloval jsem k peřejím a hornímu mostu. Víc fotek.
	25. pátek. Pracoval jsem v kanceláři a po obědě jsem vyrazil s Em a Montem na běžky na trasách u skokanského můstku v Leavenworthu. Pak jsme šli na večeři do zbrusu nové pivnice Badger Ridge Brewery ve Wenatchee, která byla otevřena před pár dny. Připojila s k nám Judy. Zde je s Montem na fotce. Víc fotek z běžkaření a pivnice.
24. čtvrtek. Večer jsme v muzeu shlédli dokumentární film o ve své době největší přehradě na světě, Grand Coulee Dam, která byla vybudovaná poblíž na řece Kolumbii, a jakou roli hráli při její tvorbě místní občané, zvláště rodina Woods, vydavatelé novin Wenatchee World. Po filmu komentoval jeden z Woodsů .. 92 letý Wilfred.
	24. čtvrtek. Na vodě byl klid, -6°C, pluly tenké kry. Vyvesloval jsem k soutoku a usoudil, že se dá vyveslovat ještě dál. Voda byla vzdutá. Plul jsem okolo pěti saní chrlících zuřivě vodu. Peřeje šly překonat a dostal jsem se zas až tak vysoko, jako v úterý, k třetím peřejím. Tam zamrzání kamenů a řeky dál postupovalo. Sjel jsem k soutoku s Kolumbií. Sledoval jsem tam dva orly, jak se spustili ze svých odpočívadel na vrcholu vysokého suchého stromu. Jeden z orlů se o 150 m dál dotkl hladiny a krásným obloukem se vrátil zpět, v drápech si přinesl snídani, do které se za veselého štěbetání pustil. Vlastně pustila, byla to orlice z toho páru. Udělal jsem zvukovou nahrávku, jak zní dospělý orel, skoro jako nějaké ptačí mládě. Vždy mě to překvapuje. Vyvesloval jsem ještě nahoru po Kolumbii ke koupališti a pak svižně zpět k doku. Bylo mi skvěle. Víc fotek a zvuková nahrávka. Zbytek dne jsem pracoval.
23. středa. Zaujala mě statistika založená na sčítání lidu každých deset let, jak se za posledních čtyřicet let lidi v Americe více promíchali. Několik postupných obrázků to ukazuje graficky. U mapky napravo ukazuje zabarvení pravděpodobnost, že dva libovolně zvolení jedinci jsou odlišní rasově či etnicky. Čím tmavší barva, tím větší je pravděpodobnost takového výskytu. Více obrázků.
	22. úterý. Večer jsme zašli na vernisáž výstavy v umělecké galerii místní vysoké školy, zaměřené na díla sochařky Lindy Stein z New Yorku. Ta nejprve podala hodinu a půl dlouhou prezentaci zaměřenou na svět z hlediska umělkyně a feminismu. Pak se všichni odebrali do výstavní haly a tam se na její díla mohli podívat, a někteří se i do nich navléknout, jako třeba i já. (To uvidíš, když se vydržíš koukat až do konce prezentace.)
22. úterý. Na řece Wenatchee mě při veslování přivítala neobvyklá scéna: Fontánami odčerpávané vody obklopené bagry, rýpající velkou jámu pod úrovní dna řeky. Pumpy měly co dělat. Úroveň hladiny byla mimořádně vysoká vzdutím od Kolumbie. Toho jsem pak využil pro vydrání se nad peřeje a vysoko proti proudu, než obvykle. Při cestě zpět jsem sledoval poletování orla. Víc fotek z veslování.
21. pondělí. Zatímco sluníčko nadále rozzařuje sníh, balíme a zanedlouho vyrazíme zpět. Každý hezký prožitek musí jednou končit, aby ho jiný mohl nahradit. Zůstal bych ještě týden. Zpátky do práce.
	20. neděle. A ještě jeden skvělý den v Nickel Plate. Radost zmařila Emily bolest v palci na noze, strávila den v klubovně. Večer jsme si promítali fotky ze šlapání a lyžování z celého roku, a nakonec se seznámili s majitelem domu, kam byla většina naší party přesunuta. Víc fotek...
19. sobota. Další den běžkaření v Nickel Plate. U parkoviště jsem zaslechl češtinu. Byl to otec se kloučkem, nějaký Jirka a Tobiáš, čtyřletý. Bylo prima si zas promluvit chvíli rodnou řečí. Fotka. Jirka se přistěhoval do Kanady před osmi lety. Po pár měsících ve Vancouveru se přesunul do městěčka Summerland, uprostřed hor, asi hodinu odtud. Shodli jsme se na tom, že tam, kde vzájemně bydlíme, je hustota Čechů asi tak jeden na 100 čtverečných kilometrů. Tobiášovi byly 4, má šestiletého bratra. Ten a jejich matka, také Češka, byli už na lyžování. Přes oběd jsme seděli s naší skupinou na terase klubovny, slunili se. Odpoledne jsme vyrazili k Louce, Odplatiteli a Poslední šanci. Večer byla řada na Emily a mě, abychom uvařili pro všechny. Po večeři jsme si promítli film Království vycházejího Měsíce, příběh dvou dvanáctiletých, kteří se zamilovali a uprchli od rodičů. Víc fotek...
	18. pátek. Vstal jsem při východu slunce. Ostatní se postupně probírali ze spánku. Ležérním způsobem jsme se připravovali na lyžování. Nejprve jsme pomáhali vystěhovat naše přátele a přenesli všechny jejich věci dočasně do našeho apartmánu, posnídali a po desáté vyrazili dvěma auty do kopce a přes hřeben na jeho druhou stranu, kde se rozprostírá zalesněná náhorní planina položená mezi 1800 až 2000 metry. I když včera začla obleva, tam se to naštěstí výrazně neprojevilo. Bylo mírně pod nulou a sníh ještě skvělý. Lyžovali jsme dopoledne na okruzích poblíž chaty, a po hodinovém posezení a oběda u krbu klubovny místních běžkařů, Nickel Plate Nordic, jsme vyrazili na odpolední delší okruh k "louce" a "vyhlídce". Zakončili jsme kopcovitou trasou (jako na potrestanou) zvanou "Odplatitel". První plný den lyžování byl velký úspěch. Navečer jsme pomohli se stěhováním přátel do náhradního ubytování, do rázovité chaty s oblými trámy a střechou ve tvaru lodi. Zas pouze Em a já jsme se vyčmáněli v údajně vyčištěné a vydezinfikované kádi. Díval jsem se na srpek měsíce mezi korunami stromů nad mou hlavou. Byl ve tvaru D. Judy připravila podle našeho rozvrhu dobrovolných služeb večeři, skvělé manikoti plněné špenátem a rikata (druh sýru) a salát. Pak dorazili Drew a Cathy. Seděli jsme okolo krbu v útulné obývačce, ale jen do devíti. Našim spolubydlícím se chtělo jít spát dřív a tak odkázáni na jejich vozidlo jsme s nimi odjeli do kopce do našeho apartmanu. Víc fotek z pátečního běžkaření...
17. čtvrtek. O desáté jsme v peletonu dvou aut vyrazili s přáteli Larry, Penny, Monte, Judy, Lynn a Ranou přímo na sever do pět a půl hodiny vzdáleného lyžařského střediska APEX v Britské Kolumbii v Kanadě. Tam jsme se ubytovali jako již mnohokrát předtím v chatách Creekview Court, s výhledem na východ do údolí a přes něj na sjezdovky, asi půl kilometru nad centrem střediska. Nejprve jsme s Em využili možnosti vyčmánět se v horké kádi a pak jsme všichni jeli na večeři do restaurace Gun Barrel u sjezdovek. Ta se vyznačuje odvázaným stylem, kdy přes rohy vycpaného losa pověšeného vysoko na stěně házejí dobyvatelé žen jejich podprsenky. My jsme ale jen sledovali členy kapely, která sestavovala své nástroje. Ani notu jsme nezaslechli, zatím co jsme pili místní piva a pojídali hamburgery u krbu. Večer přišla nemilá zpráva od správy resortu, že z jednoho apartmanu se musíme přestěhovat jinam, asi půl km daleko. Zacpala se kanalizace a splašky začly vyvřívat zpět. Sice v apartmanu spodním, ale ten nad ním se stal nepoužitelným. (Kde byli M+J a L+R a kde později měli být i Drew a Cathy.) Ještě je nechali přespat. My s LT a P jsme se stěhovat nemuseli. Ubytovaní jsme byli o pár krovů dál, .. viz Více fotek ze čtvrtka.
17. čtvrtek až 21. pondělí. Na běžkách v Kanadě.
16. středa. Veslování: Kormorán se vynořil jak raketa z vody a hned pokračoval stoupavým letem. Sem tam pluly kry. Vyvesloval jsem k soutoku a tam skulinou mezi ledy k pěšímu mostu. Tak jsem zjistil, že led není tvrdý, jen tříšť a tak jako ledoborec jsem pokračoval až k peřejím. Cestou jsem okukoval, jak bagr dlabal díru ve dně řeky za nově vybudovanou hrází a vyprazdňoval obsah za hráz, odkud voda přitékala. Zpátky na Kolumbii jsem uviděl na vysokém kůlu v hnízdě od orlovců dvě husy, jak neotálely! Už začátkem ledna se pouštěly do pokusů o založení nové rodiny. Hmm.. snad jim vajíčka nezmrznou.. a pak, jak ta housátka sestoupí?? Byl krásný den i když bylo zamračeno. +1/-3. Víc fotek z veslování.
	15. úterý. Pracoval jsem v kanceláři. Přes den jsme s Emilí vyrazili na městský výšlap v okolí našeho domu. Večer jsme byli v muzeu na dokumentárním filmu Vyprahlá země. Byl o krajině, kde bydlíme, a soustředil se na protichůdné zájmy lidí - od indiánů přes zemědělce, rybáře, sadaře, vinaře, turisty, budovatele přehrad, atomových reaktorů, větrných mlýnů až po vyvíječe stavebních parcel, domů, čtvrtí, obchodních středisek, kostelů. Zajímavostí a paradoxem bylo, že tam, kde se vyráběla většina plutonia pro atomové bomby a nyní je to tam tak znečištěné radioaktivitou, že celé velké oblasti byly uzavřeny, se vrátila příroda, tak, jak bývala. Jen trochu dodatečně září.
Před několika dny se mě rozbily brýle na čtení. Potřeboval jsem je opravit. Vedle pošty byl optometrista, tak jsem tam zašel. Zde je výměna konverzace: Dobrý den, mohl byste mi pomoci? Odpadla mi z brýlí opěrka na nos, mám jí tady v pytlíčku. Nevidím jí.. Ano, můžu pomoci. Bez brýlí jí neuvidíte. Já jí vidím. Bude to chvilka. Koukal jsem se po rozlehlém obchodě, kde ten pán byl jediným jiným člověkem mimo mě. Za pět minut se vrátil. Tak tady je máte. Kolik vám dlužím? Ale nic. Já vám rád zaplatím! Ale kdepak, vybereme to od příštího zákazníka. Děkuji.. a jak se jmenujete? Já jsem Pat. A vy? Já jsem Vítek. To je nezvyklé jméno. Jaká národnost to je? Jsem z Československa. Aháá. A jak jste tu dlouho? Uhmm.. snad třicet či víc let. Tak to bych na přízvuku nepoznal. Děkuji, a hezký den. Tak nashledanou. Ten pán, Pat, udělal dnes dobrý skutek. Říkal jsem si, jak já můžu pokračovat v předávání dobré vůle? Snad když řeknu jiným, aby k němu začli chodit, když je tak ochotný. Kdo ví, možná sám budu někdy potřebovat pomoc. Podle množství šuplíků se jmény lidí podle abecedy má asi dost zákazníků, ale vždy se další hodí. Vyhledal jsem na webu víc o jeho podniku, Evegreen Optical, a tam zjistil, že se jmenuje Patrick Ryan.	Zbytek dne jsem strávil v kanceláři. Vzpomínal jsem také na výročí narození svého táty. Večer byl nádherný západ slunce.
	14. pondělí. Na vodě mě přivítal párek orlů, plno hus a u ústí řeky Wenatchee vzácný zjev - pět labutí. Ty bohužel letěly ode mě a tak jsem je nestačil vyfotit. Přestože po Wena pluly ledy, dostal jsem se až k peřejím. Postupně se vyčasilo a svítilo pak krásné sluníčko. Víc fotek z veslování.
13. neděle. V kostele unitářů poukázala pastorkyně na zdroje unitářského nazírání: Založeného na přímých zkušenostech ze života; ve slovech a skutcích hlasatelů vír, čelící výzvě moci a zla spravedlností, soucítěním a měnivou sílou lásky; na moudrosti plynoucí ze světových vír, která nás inspiruje v našem etickém a duševním životě; na tradici židovských a křesťanských přikázání milovat naše sousedy jako sebe; na humanistických prohlášeních přijat vedení rozumem založených na výsledcích vědy, a vyvarování se dogmatizmu mysle a ducha. Po kostele jsme si šli s Emilí ověřit tyto zdroje do přírody na běžkách v okolí líhně lososů v Leavenworthu. Na trati jsme vzdali hold Ewaldovi, zanícenému lyžaři, kterého si vzala příroda k sobě, když při bouři na něj spadl strom a zabil ho. Víc snímků z běžkaření.
	12. sobota. Dnes byl první den, kdy po řece plavaly kry. Tentokrát jsem se nabalil do hodně vrstev oblečení a bylo mi prima. Na postranní řeku - Wena - jsem se nemohl vypravit, další postup blokovaly kry. Abych nahradil ubylý úsek, tak jsem vyvesloval hodně nad hlavní most přes Kolumbii. Počasí bylo zářivě slunečné, třpytivé, a mrazivé. +1/-7. 0T. Víc fotek
11. pátek. V práci jsem připravoval daňová přiznání pro firmu. Přes poledne jsme si s Em vyšli na svižnou procházku v okolí domu. Večer jsme shlédli divadlo Přelet nad kukaččím hnízdem, které pěkně předvedla skupina místních herců. Z nich jsme znali některé osobně, ten co hrál vysokého indiána se smetákem chodí do pospolitosti unitářů. Víc fotek z divadla. Možná ti připomenou scény z tohoto příběhu, proslaveného českým režisérem Milošem Formanem v jeho pětioskarovém filmu z 1975, založeném na knížce kontroverzního oregonského autora Kena Keseyho.
	10. čtvrtek. Na vodu jsem vyrazil tentokrát pozdě, v loďárně jsem se zapsal až v osm. Natrefil jsem tam kanoistu Neala. Prvních patnáct minut jsme jeli spolu a bavili se o ptácích. Prozradil mě, že ti, kteří dělají při vzletu takové svištění, že jim přezdívám tryskáči, se jmenují místně kachny golden eye. Tedy se zlatým okem. Ale ta oka jsem doposud nikdy neuzřel. Tyhle kachny jsou ohromně plaché a vždy už sviští někam do bezpečí, když se přibližuji. Mám jich několik nafocených, ale jsou to vždy surrealistické rozmazaniny. Vzal jsem to deltou a k horním peřejím, a jak jsem pak sjížděl dolů po Wenatchee, setkal jsem se pod silničním mostem zase s Nealem. Vzpomněl jsem si, že je zaměstnán u ochranářů přírody. Vyvesloval jsem pak po Kolumbii nad horní most k haldě oblázků, pokračoval za zpívání k doku a tam se zas vykoupal v Kolumbii. . +2/0 55T. Víc fotek Po příjezdu domů jsem našel papírek, že Emily vyrazila s Monte a Judy na lyžování. Byl překrásný den. Dal jsem si báječnou koupel, při ní snídal a četl knížku Wild od Cheryl Strayed. Pak jsem odešel pracovat v kanceláři, zatímco sluníčko zářilo na modré obloze. Ještě že odtamtud mám výhled na hory, jinak bych to tam nevydržel.
9. středa. Zaměstnanci mé firmy hrozili stávkou, když uslyšeli, že jim firma neproplatí platy za čtvrtý kvartál minulého roku. Zaradovali se však velice a hrozbu zrušili, když jim firma nabídla na celou zimu zdarma veslování na řece Kolumbii a permanentku na lyžování ve středisku Mission Ridge nad městem, které je letos obdařeno rekordními dávkami prašanu. Byl krásný den. Večer mě potěšilo, že jsem po dlouhé době zas mluvil s bratrem Milanem. Čekají ho již jen dva poslední dny v zaměstnání a pak bude šmytec. Jakpak se ti bude dál vést, Milane?
	8. úterý. Vyrazil jsem ztuhlý po delší době neveslování, při vyšší vodě na vodu, počítal ptáky.. málo druhů, husy zkrčené, kachny, tryskáče, vrány, orli, a později ledňáček a kormorán. Vysoká voda mi umožnila prodrat se prvními peřejemi nad zátočinu řeky, kde jsem uviděl vysoko na stráni tři bagry. Protahují starý kanál a umisťují tam potrubí. Dva muži od bagrů mě sledovali, jak jsem se dral dalšími peřejemi. Pak začalo krápat, mrholit, a potom vyloženě pršet. Víc fotek
7. pondělí. Přenocovali jsme v chatce v osadě Welches asi 10 km na západ od sopky Hood. Plánovali jsme jít lyžovat, ale pršelo. Tak jsme si ráno prodloužili máčením se v horké kádi umístěné na můstku přes potůček, obklopeni tajícími hromadami sněhu. Zamýšlená oblast běžkaření kupodivu byla ve srážkovém stínu, ale vál tam vítr přes 60 km/hod. Místo nechat si strom spadnout na hlavu jsme poodjeli hodinu dále na východ do města The Dalles, kde jsme si prohlédli moc pěkně udělané národopisné muzeum. Poučili jsme se o historii tamních indiánů a táhnutí bílých přistěhovalců. Večer jsme dorazili zpět domů, kde vše také tálo a vál silný vítr. Em šla do knižního klubu. Víc fotek z pondělí.	Vítek rybokovboj. Nápis nade mnou říká: Takto to v životě je; lidé jsou se zvířaty spojeni v jedno.
	6. neděle. Rozloučili jsme se ráno s našimi hostiteli Larrym a Nancy a zamířili na sever. V Eugene jsem zabočil do domu Pilonových, kde jsem před víc jak 40ti lety žil jako jejich první student - další člen jejich rodiny. Od té doby jich měli přes sto. Natrefil jsem tam vyzáblého Praise z Kalifornie, a jednoho z ranních studentů, Nadera, nyní profesora fyziky na univerzitě v Shiraz v Íránu. Odkázali mě do kostela, kam Pilonovi zašli. Tak jsem tam vyrazil, ale nenašli jsme se. Pokračovali jsme do Oregon City, poblíž Portlandu, kde jsme se sešli se spolužačkou Em ze střední školy, Lois, a jejím manželem Robem. Poobědvali jsme ve stylově zařízené restauraci poblíž vodopádů na řece Willamette. Poté jsme si prošli toto historické město, konečný bod takzvané Oregonské stezky, kterou putovalo v devatenáctém století tisíce přistěhovaleckých rodin z východu USA na západ. Svezli jsme se obecním výtahem a po rozloučení vyrazili za synem Evanem. Setkali jsme se v pekárně Dave Killer´s zajímavé nejen výživností chlebů, ale že jí založil převychovaný kriminálník. S Evanem jsme pak zamířili do obchodu pro kulinářské snoby, Whole Foods, na exkurzi. Provázela nás Laura, Evanová sestřenice, která je tam obchodní aranžerkou. A pak následovala pointa výpravy: setkání poblíž sopky Hood s Evanovou přítelkyní Martinou, jejím otcem Richardem a bratrem Loganem. Padli jsme si do noty. Bylo dojemné vidět oba Evana a Martinu, zamilované. Víc fotek z neděle.
5. sobota. Přestože mírně pršelo, vyrazili jsme do kaňonu řeky Umpqua s úmyslem jít po stezce podél řeky poblíž hostince u parníku. Procházka vedla deštivým pralesem. Větve stromů byly obaleny závoji mechů a lišejníků. Kapradiny rostly do obrovských rozměrů. Voda v řece byla tyrkysově zelená. Příroda byla šťavnatě živá. Po šlapání jsme šli na pozdní oběd v městečku Glide. U výhřevných kamen jsem se krásně usušil a vyhřál. Ani se mi nechtělo pryč. Víc fotek ze šlapání a oběda. L+N odjeli později na zkoušku sboru do svého kostela. Erik přijel z práce a pulíroval si škaredý kašel. (Dojížděním do práce přidá na svou novou Hondu 120 km denně!) Antony hrál násilnickou hru na TV, já byl nucen poslouchat její zvuky. Em odjela na nákupy. Antony pokračoval v násilnické hře. Uvědomil jsem si, že ale nebyl sám: Měl na uších sluchátka a mikrofon a mluvil bezdrátově s neznámými hráči, se kterými hrál tu hru přes internet. Snažili se vzájemně jeden druhého zabít. Měli přitom výbornou švandu.
	4. pátek. Odpoledne jsme vyrazili do lesního parku Mildred Kanipe kus na východ od Oaklandu (OR) na procházku přírodní stezkou podrostem a houštěmi v podhůřích kopců Kaskád středního Oregonu. Bylo nádherně slunečné počasí - a teplo. Veliký kontrast se zimou ve Wenatchee. Navečer odjeli Larry a Erik kupovat ojeté auto, aby se Erik mohl dopravovat do práce v lese. Larrymu i Nancy začne následující týden také zaměstnání, a Erik musí pracovat i v sobotu. L+E koupili Hondu Akorda z 1993, za 2 tisíce dolarů. Víc fotek.
4. pátek. Nebyl jsem sám churavý: Erik byl také, ale přesto šel do práce, kterou začal před pouhými třemi dny, aby o ní nepřišel. Najmuli ho do lesního zahradnictví, poblíž Elktonu, asi 45 minut jízdy na severozápad od Roseburgu. Pěstují tam ve velkém sazenice jedlí a jiných porostů. Ty se pak vysazují do jizv po lesních holosečích. Erika šéf pochválil za dochvilnost ,ale poslal ho domů. Protože si Erik před vánoci při havárii rozbil svůj náklaďáček, jel ho Larry vyzvednout. Doprovázel jsem Larryho a pěkně jsme si cestou popovídali. Mezitím samička z korelí překvapila snesením dalšího z řady vajíček. Vpravo je "úroda".. jedno vajíčko průměrně každý třetí den! Víc fotek.
Přejeli jsme Kolumbii poblíž Vantage	3. čtvrtek. Přeskočil jsem veslování pro pokračující nachlazení. Před jedenáctou jsme s Emily vyrazili na čtyřdenní návštěvu v Oregonu, hlavně za rodinou Nancy, která odřekla účast na rodinných vánocích, ale měla volno první týden v lednu. Vyjeli jsme z mrazivého Wenatchee a k deváté večer dorazili do Roseburgu, kde po sněhu nebylo ani památky. Sdíleli jsme nocování s třemi koreli hned vedle postele. Překvapivě byli zticha celou noc. Víc fotek.
	2. středa. Potěšily mě odezvy kamarádů a přátel na mé noviny a novoroční zdravice. Pomáhaly mi při zotavování se ze silné rýmy, která mě přepadla v pondělí. Střídavě jsem pracoval a pospával, po napaření se s ručníkem přes hlavu.
1. úterý. S vodáckým klubem jsem vyrazil na Novoroční plavbu po řekách Kolumbii a Wenatchee. Zúčastnilo se přes deset vodáků. Na závěr jsem se, nikým nerušen, zase vykoupal u doku v řece Kolumbii. +2/-2 60T. Víc fotek z veslování.