Vítkovy noviny leden 2014

Jaký byl leden tvůj?	Přeji ti hezký únor !
31. Zajíčci. Coby dobrovolník jsem se zúčastnil celodenního výzkumu úspěchu znovuuvedení skoro vymřelých stepních zajíčků, původních pro tuto krajinu. Místo výzkumu bylo uprostřed odlehlé pouštní stepi asi 50 km na východ od Wenatchee, kus od Ephraty. Z našich šlapačů se tam vypravili M+J, L+R a já. Vědců bylo šest, profesorka genetiky a postgraduální studentka pracující na PhD v biochemii z Univerzity v Idahu a jedna studentka z Ecuadoru, na výměnném studiu. Projekt vedli tři zaměstnanci státní správy divočiny státu Washingtonu. Víc o projektu je zde. Výzkumníci nám rozdali zapisovací přístroje GPS, na kterých byly vyznačeny předtím zjištěné lokality nových nor zajíčků, kteří byli před několika lety vypuštěni do volné krajiny. Náš úkol byl nasbírat jejich čerstvá hovínka, dát je do obálek označených přesnou polohou (GPSky byly přesné do šesti metrů, neuvěřitelné!). Výzkumníci předtím, než vypustili zajíčky do volné přírody, vystříhli každému z jejich uší malinký vzorek a ten analyzovali na DNA molekulu pro identifikaci. Nyní z hovínka zjistí, jaké obsahují DNA, a počítač jim pak zjistí, ke kterému zajíčkovi patří. Tak se vědci dozví, který zajíček tedy žije a ve které noře bydlí. A zde jsou fotky z našeho výzkumu. Prochodili jsme víc jak osm kilometrů terénu křížem krážem. Byli jsme náležitě uondaní. Cestou domů jsme viděli stádo zvěře. Zajíčky jsme žádné neviděli, tak aspoň něco. Povečeřet jsme byli v pivnici U Syslové hory ve Wenatchee. U dobrého tam vařeného piva jsme se bavili sledováním recese, na téma pivo. Podívej se také.	Zajíček pygmy, asi 12 cm vysoký
Kmeny pořádaly plavecké závody	30. Veslování. Dnes na vodě bylo největším překvapením, co jsem uviděl pod jejím povrchem. U soutoku řek se pode mnou proháněla ne jedna, ale desítky ryb. Šmejdily u dna rychle sem tam, zpátky a zůstaly se mnou delší dobu, snad i dvě minuty. Byly docela velké, šedé, snad půl metru dlouhé. Bylo ještě přítmí, tak jsem žádné fotky nemohl udělat, vše by bylo jen rozmazané. Takový zážitek jsem ještě neměl a to jsem tu na vodě byl vícekrát. Víc fotek. "Velký bratr mě sleduje." V práci jsem měl shon. Z banky mi volali, že mou platbu kunovickým pozdrželi na žádost "nějakého týmu" - zřejmě anti-teroristická šťára. Musel jsem odpovídat na plno otázek, zda mám přímé příbuzné v Syrii, Iránu, Iráku; co je to za příjemce, jaká je jejich adresa, atd.
29. Sníh ! Po víc jak dvou měsících zas okolo domu napadl nový sníh, asi 12 cm vrstva. Udělal jsem sérii fotek z obývačky, první po páté ráno, kdy ještě sněžilo, a další fotky s odstupem času až do deseti ráno. Víc fotek sněhu. Potěšily mě příchozí zprávy. Pracoval jsem pak v kanceláři až do večera na dokončení marketingové studie, kterou jsem pak odeslal žadateli do Moskvy, i do Kunovic. Snad pomůže ve znovuobnovení výroby kluzáků L23 Super Blaník. Syn Evan se zúčastňuje týdenního cyklistického soustředění v Palm Springs v jižní Kalifornii s novým týmem z Oregonu, jehož členem se stal.
	28. Stavba. Konečně mě odtamtud vyhodili, přes to, že jsem měl na hlavě přilbu. Prý, že pro právní zodpovědnost, kdyby se mi stal nějaký úraz. Ale že si můžu dělat fotek kolik chci, pokud to bude zpoza plotu. Tak montáž oken neuvidíš, ani další zajímavé záběry z montáží v interiérech. A vůbec, komu se tahle reportáž vůbec líbí? Možná, že nějaký jiný námět by byl zajímavější. Čekám na návrhy. Víc fotek ze stavby. Večer jsme si pustili film s oblíbenou herečkou Emily, Judy Dench, "Paní Hendersonová představuje".
28. Veslování. Přes ponuré počasí mi bylo na vodě skvěle. Objel jsem svůj obvyklý okruh - deltou k peřejím, k haldě a zpět. Zprvu jsem si myslel, že nenajdu žádné motivy pro focení, a ejhle - našlo se jich dost i pro malý příběh. Na Wenatchee chlemstal vodu nějaký drak, husy začly být spárované, co vyjadřoval balvan?, cítil jsem se být ledňáčkem, po Kolumbii to válo a obloha byla zasmušilá. Víc fotek.
	27. Sjezdování. Potěšilo mě přání hezkého lyžování. Vyrazil jsem sám, Emily se do mlhy nechtělo. Jezdil jsem nahoru a dolů, bez zastavení. Sníh byl velmi rychlý. Víc fotek z lyžování. Vyplatilo se mi přesměrovat úřad na mobil. Jeden koupěchtivý zákazník mě zastihl. Odpoledne jsem již mohl objednávku odbavit a zas něco přivydělat firmě. Dočetl jsem knihu Skleněný pokoj. Emily za Mardi chtěla na tři dny jet, ale pak pro obavy z počasí v horách nejela. Objevila, že Mardi je u stejného poskytovatele telefonu jako ona, a hovory mezi nimi je tudíž nebudou nic stát.
27. Podpora. Emily se rozhodla podpořit svou dobrou kamarádku Mardi, která je značně zdeprimovaná. Mardi už podruhé v průběhu pěti let ztratila zaměstnání.	Nejnověji Mardi v práci v jeden den minulý týden dopoledne řekli, ať se do odpoledne sbalí a do práce už příští den nepřijde. Je jí přes šedesát let.
26. Návštěva Karly a Adama. Po sedmi měsících se naše dcera Karla zase objevila ve Wenatchee, s jejím přítelem Adamem. Ten ji loni v létě odvrhl. Pak si po měsíci uvědomil, jakou udělal velkou chybu. Pokal se a od té doby se snaží získat přízeň Karly, jejích rodičů, příbuzných a přátel. Zatím se mu to povedlo jen s Karlou. Ostatní jeho povahovou přeměnu zatím zdvořile vyčkávají. Karla a Adam zde pobyli pouze dvě hodiny. Z toho víc jak hodinu jsme se procházeli, jen ve třech - Em, já a Adam, na pláních k hřbitovu starousedlíků. Naslouchali jsme Adamovi a porovnávali jeho nynější povídání s jeho chováním zminula, kdy se o nás moc nezajímal. Zatím jsme nenabyli dojmu, že by se nějak drasticky povahově vylepšil. Snad mu Karla dala nějaké podmínky a to možná zapůsobí. Víc fotek ze šlapání a návštěvy.
	26. Veslování. Začal jsem za tmy. Bylo –2°C a nízká voda, vánek, sotva bylo vidět pro škaredé mraky. Povídal jsem si s ledňáčkem. Jak jsem ho chtěl vyfotit, dostal trému. Zpíval jsem si pak a halekal, fotil. Na konci jsem se pozdravil s kamarády vodáky, Tomem a Glenem. Víc fotek.
25. Večer jsme šli na menší kruhovou večeři z naší pospolitosti unitářů. Na těch menších se schází jen čtyři páry lidí a tak si toho více poví, než když se sejde velký houf. Tentokrát jsme si sdělovali, odkud kdo pocházel a jaké měl předky. Víc fotek.
	25. Práce a zábava. Protože jsem včera šel spát tak brzy, vyskočil jsem z postele osvěžený jak rybička v pět ráno a vrhl se do práce v kanceláři. Objevoval jsem, kolik od roku 2005 přibylo dvoumístných větroňů. Když se o osmé rozednilo, bylo zas šeredně. Ale stačilo zavolat a kouknout se na webkameru - na hřebenu nad údolím krásně svítilo sluníčko. Tak jsme po snídani s Emilí vyrazili na sjezdovky. Bylo překrásně - 1. dobrý sníh, 2. zářivé sluníčko, 3. žádné mraky, 4. bezvětří, 5. teplo, 6. nádherné výhledy na jezero tvořené údolními mraky a sopkami nad nimi (viz např. vlevo), a v neposlední řadě 7. sešli jsme se s řadou kamarádů - mj. s bývalým sousedem Scottem. Jeho děti jsou stejného věku jako naše. Scott se vyrovnává zdatně se ztrátou své ženy, která před několika lety umřela na rakovinu. Sešli jsme se také s kamarády Drew a Cathy, kteří se škrabali s kožemi na skluznicích na kopec nad sjezdovkami. Víc fotek z lyžování. Po lyžování jsem nakoupil docházející zrníčka na své snídaně, pracoval jsem zas na statistikách.
24. Šlapání. Po práci jsem se připojil s Em k Monte a Judy, a Lynn a Raně. Vyšli jsme si tentokrát po pěšinkách podél řeky Kolumbie. Místo do restaurace jsme si pak zašli do domu M+J, objednali thajská jídla z restaurace, a koštovali piva, která jsme si přinesli. Monte dostal k vánocům knihu o světových pivech. Zobrazených jich bylo 350, i z ČR tam byly, čtyři. Tak jsme hojně koštovali a hodovali. Po večeři jsme šli všichni do kostela unitářů, kde kamarádka, Diane G, měla diaprezentaci a přednášku o Bhutanu (země vedle Indie a Napalu), kde půl roku pracovala a právě se vrátila. Během přednášky se mi začlo dělat dosti špatně, nevolno. Jak jsem se vrátil domů, hned jsem ulehl, už v půl deváté. Víc fotek ze šlapání.
	24. Veslování. Bylo zas –2°C a vyšší voda, bezvětří, mraky halily údolí, šedo. U břehu jsem si všiml, že zmizlo jízdní kolo, které tam někdo uschoval, a které vody a ledy řeky Wenatchee zaplavovaly poslední dva měsíce. Za mostem na mě vybafla jakási potvora. U kačeny jsem pookřál. Za rohem jsem málem rozválcoval lovcům jejich třicet atrap. Pod mostem jsem halekal a nad ním si povídal s ledňáčkem. Kus pod horním mostem jsem natrefil na kamaráda Larryho a společně jsme doveslovali zpět k doku. Udělal jsem jeho fotky a on mě. Při té příležitosti mi sdělil, že s kamarádem Johnem, fotografem, včera to výše zmíněné kolo naložili na kánoj a přepravili k doku. Nahlásili to policii, ale ta neměla o kolo zájem. Kola a všechny převody, ložiska byla zadřená. Kolo postavili k odpadkovému koši u loďárny. Rozloučil jsem se s Larrym, ten odjel domů na svém kole. Já pak obdivoval, jak pouze dva pokrývači pracující na střeše stavby za poslední dva dny pokročili. A jiní začli instalovat okna. Více fotek. V práci jsem pokračoval ve statistikách.
23. Práce. Shromažďoval jsem statistické údaje o vývoji trhu kluzáků v severní Americe za posledních třicet let. Večer se mi povedlo pobít Emily ve slovní hře Scrabble.
	22. Ledová pohádka. Zatímco v údolí bylo pošmourno, předpokládal jsem, že se mi povede nasbírat sluneční vitamín D, když se dostanu nad mraky. Vyjel jsem po okresní silnici na vrchol Syslího hřebenu východně od mého domu (trvá to jen 12 minut se tam dostat). Odměnou mi byl nádherný výhled. Akorát jsem vyjel z mraků do nádherného sluníčka. Podívej se na víc fotek. A také na krátké videjko.
22. Stavba. Zatímco střechaři již přibíjeli kompozitní šindele, uvnitř šněrovali instalatéři dráty, potrubí na přívod teplé a studené vody (červené a modré hadice), protipožární trubky do stropů (oranžové), a do svislých stěn trubky na odpad. Dráty vedli od rozvodových skříní skrz díry, které vyvrtali do svislých trámů, k přitlučeným krabicím a do nich, kde později budou umístěny zásuvky a vypínače. První z bytovek mají stavaři už pod překližkovou střechou a na čtvrt dokončenou šindeli. Mezitím budují další. Víc fotek.
	22. Veslování. Bylo –2°C a vyšší voda, bezvětří, mraky halily údolí, šedo. Vzal jsem to okolo kmenů k peřejím a k horní haldě. Bylo mi krásně. Víc fotek.
	21. Práce. Strávil jsem celý den i večer v kanceláři.
	20. Veslování. Byl zas šeredný den, –2°C a vysoká voda. Hned ze začátku jsem uviděl dva orly. Jeden právě chňapnul rybu z vody, vzal si jí poblíž do stromu, kde byl druhý orel. U soutoku jsem dělal nové pokusy o fotky kmenů. Pak jsem vesloval dál k peřejím. Rozhodl jsem se vydrat se jimi proti proudu. Povedlo se! Ani jsem si moc nenacákal. Jen zadek jsem měl trochu mokrý. Sledoval jsem dalšího orla, jak loví rybu. Přiblížil jsem se k němu, když usedl na balvan uprostřed řeky, povzbuzoval jsem ho hlasitě do lovení. Nepovedlo se mu. Mě ale vzápětí ano, prodrat se dalšími dvěmi peřejemi, až ke čtvrtým. Tam jsem udělal i panorama a videjko. Poblíž tam jsem se díval na haciendu nějakého zbohatlíka. U soutoku s Kolumbií jsem se náhodně střetl s Nealem. Byl na kanoi. Pracuje pro ochranáře a má přístup k databázím, kdo kde co vlastní. Sdělil mi, že tu haciendu vlastní majitel jednoho místního stavebního podniku. Zde ale nastálo nebydlí, trvale žije v Maui na Havaji. Tohle je jen taková pro ně chata (podívej se na dvě fotky ve Více fotek). A tady jsou dvě videjka peřejí. . . - 1 - . . . - 2 - Zbytek dne jsem strávil v kanceláři. Sice byl státní svátek, ale stálo to za to pracovat. Zas jsem své firmě trochu něco přivydělal.
	19. S Mikem a Debbie jsme se šli podívat do loďárny veslařů univerzity státu Washington. Jako já, tak i oni nedávno dočetli knížku The Boys in the Boat o úspěchu týmu veslařů z této univerzity, kdy se jim povedlo vyhrát Olympiádu v roce 1936 v Berlíně. Navštívili jsme jejich novou loďárnu, kde mě ohromilo obrovské množství osmiveslic - napočítal jsem jich k padesáti!! Ta, ve které olympiádu vyhráli, visela nahoře v klubovně nad pěti vchody do skladovny. Pak jsme se koukli na původní loďárnu z doby 1920 až 1949, která je stále používaná. Původně to byl letecký hangár. V jejím patře vyráběl George Pocock slavné cedrové osmiveslice, včetně té, se kterou vyhráli. Pak jsme přejeli ke středu Seattlu na jižní břeh jezera Union, kde jsme strávili odpoledne v novém muzeu dějin a průmyslu. Ohromně zajímavé a tak obsažné, že se mi po třech hodinách začla točit hlava a dál jsem vnímat nebyl schopen. Sledovali jsme jachtařské závody na jezeře a povídali si, až se začlo stmívat. Po rozloučení, nákupu potravin a pití v Trader Joe´s jsem pak v pohodě přejel s Emilí přes dva průsmyky pohoří Kaskád domů. Po sněhu či ledu na dálnici nebylo ani památky. Na západním pobřeží USA dochází ke krizovému nedostatku vláhy. V Kalifornii vyhlásili šetření vodou, okamžitě se má její spotřeba snížit o dvacet procent. Nedivil bych se, kdyby i v tomto státu něco podobného nařídili. Zemědělci se velmi začínají obávat, odkud voda přijde na zavlažování v 2014. Víc fotek.
	18. Jeli jsme do SEATTLU, navštívit kamarády Jacka a Trudy a její rodiče (tatínkovi bude v červnu 100 let a mamince je 92 let, jsou stále čiperní), prošli jsme se po pláži moře od jejich domu, a večer strávili s dalšími přáteli, Debbie a Mikem. Šli jsme na koncert komorního tria na konzervatoři univerzity Washingtonu. Hráli kusy od Arvo Pärt, Felixe Mendelssohna a Dmitri Šostachoviče. Zvlášť od toho posledního až naskakovala husí kůže. Přenocovali jsme u Debbie a Mika. Viděli se i s jejich dcerou Holly, která vyrůstala s naším Evanem, známe se od jejich narození. Tedy.. návštěvy u velmi starých přátel (které známe 35+ let). Víc fotek.
17. Přednáška o vlcích. Sešli jsme se s přáteli šlapači v městečku Leavenworth, upraveném ve stylu jako v Bavorsku, a po večeři jsme šli na přednášku. Zanícený vědec ukázal asi 150 fotek a povídal poutavě k nim. Víc fotek.
	17. Veslování. Byl šeredný ponurný den. Na řece se mě pokoušela sežrat lochneská příšera. Vzal jsem to radši pak jinou trasou, než obvykle. Víc fotek.
	16. Byl nádherný den, vyzývající do výšin. Sjezdaření. S Emilí jsme vyrazili nad město do střediska Hřeben Misie. Byl netypický den, s teplotou jako v březnu, ale ještě s dlouhými stíny, a kupodivu dobrým sněhem, žádná břečka. Víc fotek Videjka zachycující opatrného lyžaře (mě) Video 1 Video 2
15. Veslování. Nádherné svítání mě přivítalo u laguny. Kochal jsem se a tady se dělím o nádherné barvičky. Mrzelo mě, že jsem už nebyl dále proti proudu, abych zastihl ty červánky u ponořených kmenů, dát jim dramatičtější pozadí. Místo toho mě u nich přivítal svižný vítr a docela ježivé vlny. Mazal jsem po vyfocení ke břehu, a tam objevil nové scenérie. Po uklizení skifu jsem kontroloval pokrok na stavbě bytovek u loďárny. Podívej se a hádej...
14. Rodina. Bylo teplo, odpoledne přes +10°C. Místo na zamýšlené lyžování jsme si s Em vyšli na delší procházku městem, podél zavlažovacího kanálu. Em se vypovídávala ze svého rozhořčení z rozhodnutí Karly navrátit se k příteli Adamovi, který jí před pěti	měsíci odvrhl; a z nejnovějšího vývoje, kdy Karla zaparkovala svůj domeček na kolečkách na pozemku rodičů Adama vedle jejich domu. Em pociťovala ztrátu dcery, cítila, že jí ji Adam odsál.
	13. Stavba. První z bytovek mají stavaři už skoro pod střechou, mezitím budují další. Víc fotek.
13. Veslování. Vyrazil jsem za pološera. Svítání mě zastihlo daleko na řece Wenatchee. U soutoku jsem si povídal s volavkou. U haldy jsem si umanul fotit kořen stromu, který jak ruka v dlani svírá velký oblázek. Bylo to na místě, kde jsem musel ke kořenům přistát na straně odkud přitéká voda. Poněkud jsem se tam zaseknul, když mi při focení voda odplavila veslo pod zadní část skifu. Nakonec se mi veslo podařilo přitáhnout bez toho, abych ztratil veslovací rukavici a bez toho, abych se udělal. Co člověk neudělá pro umění?? Víc fotek.
	12. Běžkaření potřetí. Z šedé oblohy skoro nepršelo. Vyrazili jsme do nejzašího kouta údolí Mazama za dvojrozměrného počasí. Potkali jsme dva záslužné muže ze spolku ochranářů přírody ve Wenatchee, Boba a Gordona. Těžko jsem nacházel motivy na focení, ty, které jsem vybral, budou možná málo pro jiné stravitelné. Běžkařili jsme až do tří odpoledne a pak se v pořádku navrátili do svých domovů ve Wenatchee. Víc fotek z tohoto dne.
11. Běžkaření. Tentokrát v plném počtu jsme vyrazili na tratě, když se kupodivu vyčasilo a dokonce i prosvítalo sluníčko. Ze stromů však pršel tající sníh, a tak jsme postupně vlhli. Oběd jsme snědli z vlastních zásob v chatě U Kulácející se chaloupky. Její předposlední vlastník se zaměřoval na mexická jídla, nynější údajně na polská, číšník byl ze severozápadního Irska. Ten o zdejší vylidněné krajině prohlásil, že je to metropole v porovnání s místem, odkud pochází. Kuriozitou bylo, že jsme natrefili na české pivo, Primátor z Náchodu. Na počest mého otce, který se tam poblíž narodil, jsem toto 10,5% pivo zakoupil a nechal ostatní okoštovat, s podělením se o historii. Na cestě zpět se rozpršelo a začlo být značně nevlídno. Potkávali jsme lyžaře, kteří jeli opačným směrem a dozvěděli jsme se, že přesně ve tři odpoledne má být na zavěšeném mostě svatba nějakých Briana a Kelsie. Nemohli si vybrat horší počasí. Domů jsme dorazili promočení. Víc fotek.
10. Do Mazamy s běžkaři. S naší oblíbenou partou jsme třemi auty vyrazili ke kanadským hranicím do věhlasného údolí Methow, kde je přes 200 km běžkařských tratí, upravených - tedy, když je dobrý sníh. Ten se letos moc nedostavoval, ale náhodou připadlo asi 20 cm a tak jsme po ubytování se odpoledne vyrazili ve čtyřech na upravenou trasu v okolí obchodu Mazama. Navečer dorazili ostatní z naší party. Ubytovaní jsme v třípodlažní chatě, kde jsme sami. Přes noc pršelo. Zde je víc fotek z cesty do Mazamy, běžkaření a večera na chatě.
	9. Stavba je skoro pod střechou. Stavaři využili doby, kdy nesněžilo a svižně pokrývali střechu. V popředí pracovali na další budově. V prvních fotkách prezentace je zas pěkně vidět, jak staví stěny zprvu vodorovně. Na stavbě mi připoměli, abych si příště vzal přilbu. Víc fotek.
9. Veslování. Bylo bezvětří a sedm pod nulou. Napočítal jsem deset druhů ptáků, husy, volavky, čtyři typy kachen, orly, ledňáčky, holuby a kormorány. Krásně jsem si zacvičil a zazpíval. Víc fotek.
	8. Šlapání s dámami. Vycházka na pláně nad naším domem. Počasí: Jaký rozdíl v porovnání se šlapáním před čtyřmi dny! Tentokrát bylo sychravo, mrazivo, pošmourno, nevlídno. Jako páté kolo u vozu jsem se vmísil za šest dám, kterým bylo zhruba šedesát až osmdesát let. Šly: Barbara, Emily, Kathleen, Sobie, Thea, T.J. a pes Max. Nechtěly být foceny, že prý nejsou učesané, atd. Jediná, které to bylo jedno, byla Thea. S uctivou vzdáleností, abych nerušil soukromí dám jsem je následoval, někdy jsem byl až tři sta metrů pozadu. Ke konci šlapání jsem požádal Theu, zda mohu udělat její portrét. Svolila, když jí vytisknu pak fotku, kterou by mohla poslat své sestře. Zajímavá je jejich historie: Thea se narodila v roce 1935 v Berlíně a tam žila i přes válku až do roku 1956, kdy v 21ti letech emigrovala do Kanady. Její sestra stále v Berlíně bydlí. Koukli jsme se také na místo nové stavby domu. Zde jsou fotky ze šlapání a domů.
	7. Začli stavět novou budovu. Stavaři od pondělí nelenili a už se pustili do další budovy. Na fotkách je dobře vidět, jak stěny sestavují nejprve vodorovně. Když mají trámky sestřílené hřebíky dohromady na zemi, pak celou stěnu vztyčí a dočasně zapřou, aby nespadla. Víc fotek.
7. Veslování. Ráno bylo -3°C a zase krásný klid. Prodral jsem se krami do delty a kochal se odstíny trávy a do neznáma zvoucími stokami. Pak jsem se pustil do focení dalšího motivu: Estetického znečišťování přírody. Hmm.. ne zrovna přitažlivé tema. Ale mě trochu štve. Totiž, dva vodáci, Glen a Tom, si před lety usmyslili, že začnou vytvářet umělecké dílo z golfových míčků, vylovených z vody poblíž blízkého hřiště, kam golfařům spadnou. Glen a Tom umísťují míčky pak na všelijaká místa, kam dosáhnou ze svých kajaků. Vozí si s sebou ruční vrták, velikosti průměru golfového míčku. Tím zavrtají díry do kmenů atd., a tam nacpou míček. Voilá! Umělecké dílo je hotovo! Podívej se na další obrázky, nejen těch míčků.
	6. Práce. V práci jsem dělal údržbu, zákazníkům jsem zatím pomoci nemohl. U mého dodavatele v Kunovicích zřejmě stále slavili. I když technicky vzato, byli po dovolené zas zpět v práci. Na řadu mých dotazů doposud neodpověděli. Přátelé. Potěšili mě svými dopisy. Běžkaření. Spolu s Larry a Penny jsme vyrazili na jediné místo v okolí, kde se dalo jezdit - zas do kampingu Tumwater. Bylo šest pod nulou a sníh byl křuplavý, pokrytý velkými krystaly. Podívej se.
5. Unitáři. Dnešní téma bylo vymést chmury z našich životů. Přítomní, když chtěli, zapalovavali svíčky a buď se nahlas s ostatními dělili o své strasti i radosti, či zapalovali svíčky mlčky a potichu pomysleli na své bližní. Večer jsme si pustili anglický film Zavolejte porodní bábu, na základě knihy od Jenniffer Worth.
5. Stavba. Za poslední dva dny zas stavba o kus pokročila.
	5. Veslování. Ráno bylo -6°C a božský klid. Za rohem řeky jsem uslyšel výstřely. Byli to lovci zakamuflovaní na lodi, obklopeni plno atrapami hus a kachen. Zdálky jsem jim dal vědět, že jsem jim poblíž, a pak když odpověděli, přivesloval jsem k nim. Nechali mě udělat fotku jich a jejich bunkru. V tom mrazu zas tak moc netrpěli. Každý z lovců měl za sebou propanovou lahev s teplometem. Zhýčkalci, řekl jsem si vduchu. Dozvěděl jsem se, že každá atrapa husy je stála 12 dolarů. Neulovili zatím nic. Víc fotek z veslování.

	4. Večeře u přátel. Larry a Penny pozvali nás dva a další pár, Joe a Christie, na večeři k nim. Muži povídali o veslování a ženy o péči o děti. Po chutné večeři (grilované vepřové, quinoa, hrášky, špenát, česnek, cibule, olivy, mrkvičky) s pivem či vínem jsme shlédli fotky z měsíčního cestování L+P na jaře západními USA. Více fotek.
4. Hřbitov starousedlíků. Ztracený uprostřed náhorní planiny nad naším domem je nenápadný hřbitůvek. Bez označení, plotu. Člověk by ho přehlédl z dvaceti metrů. Je ale častým cílem našich šlapání, hodinu sem a tam od domu. Tentokrát jsme si přibrali trasu navíc, abychom jen nešlapali po polní cestě. Podívej se na obrázky.
	3. Galerie měly den otevřených dveří. Emily posmutněla, že její textilie zatím nikdo nekoupil. Víc fotek.
3. Sněhu by mohlo být víc. Opatrně jsme s Emilí sjeli horu třikrát a uchýlili se na kávu do chaty, nezchroumaní. Horní část sjezdovky měla skvělý prašan, ale zbytek byl rozemletý led. Hlavně mě potešily výhledy do krajiny z vrcholu hřebenu. Podívej se.
	3. Červánky na vodě. Zatímco výše v údolí vál silný vítr, na vodě byl naprostý klid. U peřejí začlo svítat. Pak sluníčko rozzářilo svět. Bylo mi nádherně. Více fotek.
2. Pozdrav z džungle. Naše kočka Mňoukí nevšímavě a jakoby bez zájmu laškovala s tygrem. Víc fotek.
	1. a 3. Stavba. Dokonce i na státní svátek pracovali stavaři na nových budovách poblíž vodáckého doku u řeky Kolumbie. Více fotek.
1. Šplouchání. Odpoledne se k jezeru Wenatchee dostavil houf asi sto lidí, z nichž polovina naskákala do vody. Byl jsem mezi nimi.
	1. Novoroční regatta. Za ubrečeného počasí vyrazilo šest vodáků na řeky Kolumbii a Wenatchee. Zde je víc obrázků a pár videjek z této akce.