Vítkovy noviny leden 2017

	Jaký byl leden tvůj ?
	31. středa Večeře, společenská hra a koutek čtenářů Tentokrát večeři udělala Judy s Montem (mleté hovězí s přísadami, na žemli, se salátem z kapusty a jahodovým želé). Hráli jsme pak stolní hru Qwirkle, která dobře procvičuje mozek. Pak si všichni četli a já pracoval. Fotka ze čtení je vzatá z recese. Majitelé apartmánu jaksi opomněli umístit do obývačky dostatečné osvětlení.
31. středa Sjezdování v Big White Zatímco ostatní jezdili dole pod chatami na běžkařských trasách, využil jsem možnosti zasjezdovat si přímo od našeho apartmánu. Neměl jsem představu, co mě bude očekávat. Vrcholy hor byly v mracích, slunce prosvítalo, čerstvě nasněžilo, bylo -9°C. Nabalil jsem se jak Mišelín a vyrazil. Po šesti hodinách jsem se vrátil zpět do našeho bytu a rovnou se připojil k ostatním, kteří už seděli v horké kádi s vířivkou, s plzní v ruce. Mezitím jsem toho nasjezdoval snad více, než za celou dosavadní sezonu, díky čtrnácti vlekům a jejich velkému převýšení, a senzačním sněhovým a povětrnostním podmínkám. Těš se, až dokončím i videjko! Ááa.. tady je. (Promítni si ho na plnou obrazovku, za párkrát promítnutí bude i v jemném grafickém rozlišení. Promiň, když mému povídání asi nebude rozumět - povídám tam kde to je, data, atd. To si můžeš přečíst z podtrhnutého záhlaví tohoto okénka.)
	31. středa Běžkaření v Big White Počasí nám ohromně přálo.
30. úterý Běžkaření ve středisku nadšenců z Kelowny Z Big White do běžkařského střediska je docela daleko. Bylo skoro poledne, když jsme se konečně mohli vydat na tamní tratě. Šest lyžařů s souhrnem jejich věků čtyřistatřicetdva let vyrazilo. Hezky jsme si na dvě etapy s pauzou na pozdnější oběd zaběžkařili decentích asi patnáct kilometrů. Po návratu do apartmánu jsme se všichni až na Monteho vměstnali do horké kádě na balkoně a užívali si báječného uvolňování. Pro večeři byla řada na Ranu a Lynna připravit pro všechny večeři. Upekli makaroni se čtyřmi druhy sýrů, uzené vepřové a brokolici. Vše chutnalo skvěle, v horském vzduchu 1500 m nad mořem. Po večeři jsme si pustili kino, Souboj pohlaví, o skutečném příběhu jednoho z nejznámějších tenisových zápasů všech dob.
	30. úterý Příprava na běžkaření, Mazda vytáhla zapadlý Jeep Nádherné sluníčko rozzářilo po snídani okolí, těšili jsme se vyrazit na běžkaření. Ale ouha! Jeep zapadl do sněhu a ani se všemi svými převody ba ani s řetězy se nemohl vyhrabat. Ztrapnělý Lynn nakonec připustil, že ho Mazda směla vytáhnout. Zničili jsme přitom řetěz na jedno kolo, ale chudáka Jeepa vytáhli.
30. úterý První ráno v lyžařském středisku Big White v Kanadě Byl úchvatný východ slunce. Rana vyfotila. Pracoval jsem v ergonomicky skvěle zařízené kanceláři. Udělal jsem panorama okolí, fotku a video vířivky na balkonu a rozpoložení naší party před snídaní.
	29. pondělí Cesta do Kanady S přáteli Montem, Judy, Lynnem a Ranou jsme vyrazili na pět dní na sever do Kanady. Emily zakoupila přes VRBO ubytování v jednom plně vybaveném bytě uprostřed lyžařského střediska Big White, asi 400 km severně od Wenatchee. Trvalo nám šest a půl hodiny se sem dostat, dvěma auty. Cesta proběhla v pohodě, vozovka byla bez sněhu až na poslední chvíli, kdy začlo silně chumelit. Obrázky ukazují zprvu pekárnu v Patteros, ještě v USA, pak město a jezero Osoyoos v Britské Kolumbii, kde jsme zabočili na východ podél americko-kanadské hranice a pak obrázky z ubytování. Změnili jsme rozhodnutí navečeřet se v jedné z dvanácti (!) restaurací v tomto lyžařském středisku a místo toho jsme si pochutnali na západoafrické polévce z burských oříšků, kterou Emily doma předem včera připravila.
28. neděle Vánoční stromek nyní pro ptáčky Emily doma stromek odstrojila a já ho přenesl na terasu. Jako novou tradici Emily namočila ozdoby do medu a obsypala zrníčky. Teď se ptáčkové mohou radovat.
	28. neděle Mše unitářů Vdechni mír, vydechni lásku. To bylo jedno z rozjímání. Na závěr duchovní Laura rozdala přítomným sto obálek, s výzvou obsah určit pro účel, který by někomu pomohl, případně i přidat. V každé obálce byla pětidolarová bankovka.
28. neděle Veslování Bylo velmi klidně. Zavzpomínal jsem na mámu. Dnes by jí bylo 107 let.
	27. sobota Kruhová večeře unitářů Ken a Deana uspořádali setkání u nich doma. Sešlo se 23 lidí. Pěkně jsme si popovídali, popili a pojedli. Jako příspěvek jsem upekl pokrm z rýže a špenátu. Zajímavé, že tentokrát jsem všechny znal.
27. sobota Hovor s Evanem, Laurel a Autumn; a odklízení sněhu u domu
	26. pátek Mike Bills v Pybusu Po chutné večeři - opakování vepřo-knedlo-zelo jsme s Emily vyrazili do Pybusu, kryté tržnice, kde v pátky večer je živá hudba. S Mikem se známe osobně, je to příjemný člověk a na svém programu má přes čtyřista písniček. I jsem s ním jednou hrál, u příležitosti návštěvy Japonců, v domě starosty. Snad si zas někdy spolu zahrajeme.
	26. pátek Sjezdování na Missii Zase po delší době jsem se dostal na sjezdovky. Zrána to vypadalo, že bude dobrá viditelnost. Ale ouha! Nejen, že byly husté mraky, ale byl i studený vítr a teplota okolo deseti pod nulou. Nicméně, pojezdil jsem si, až mi stehna svým pálením přesvědčila, že byl čas jít domů. Promiň, že fotek není více, snad příště.
	25. čtvrtek Běžkaření u líhně s Em, Monte, Dave, LT a Penny Jeli jsme opačným směrem, než obvykle - jako bychom byli v úplně jiném středisku. Zajímavé, jak taková jednoduchá změna zapůsobí osvěživě.
24. středa Česká večeře Večer se u nás konala Česká večeře a seznámení s Českem - pro deset osob včetně nás. Tuto večeři Emily nabídla před několika měsíci na výdělečné aukci unitářů. Osm lidí si dražením zakoupilo účast - čtyři páry. Zatímco Emily připravovala hlavní jídlo v kuchyni (řekla, že dle českého zvyku je žena vždy v kuchyni), předirigovala hosty a já přenesl piva do obývačky. Tam jsem hostům dal test o znalosti ČR. Poté u jídelnímu stolu jsem předváděl a s pomocí LT a Bena krájel černou nití knedlíky, které jsme pak podávali s vepřovým a kyselým zelím a nakrájenými proužky okurek ochucených octem. Po večeři jsem dal diaprojektor na stůl, zatímco všichni ještě seděli u stolu a promítali jsme dvě prezentace - první z roku 1983 – vánoce v ČR a druhou z 1990 v ČR (když Karle byly 2 roky). Hosté měli zájem a neusnuli. Pak následoval sladký zákusek – oříškový dort. Večeře se pěkně povedla a nažhavila přítomné k možné návštěvě v ČR.
	24. středa Veslování Bylo na nule a ponuře. Lámal jsem si hlavu, co dnes vyfotit. Až na mě vybafl drak. Nejprve převislý odlomený kmen na jižním břehu Wenatchee, pak v horní deltě potopený kmen zrcadlící se jako nějaká raketa či co v tvaru vidíš? Ptáků dnes nebylo mnoho druhů, zato jich však bylo mnoho - hlavně kanadských hus. Mimo ně kachy, zlatoočky, volavky, několik bělohlavých orlů a po čase zas ledňáček. Bylo mi báječně. Knihy. Před pár dny jsem dokončil knížku od Eda Viesturse a začal novou, Ostrovní zprávy, od Annie Proulx.
	23. úterý Sýrové tyčinky Emily se pustila do výroby českých jídel. Uvítala by jakékoli návrhy od čtenářů VN, jak to udělat, aby se jí tyčinky tolik nedrobily...
22. pondělí Grilovaný losos z Kanady Díky Karle a její nedávné návštěvě v Kanadě jsem si mohl poprvé vyzkoušet grilování lososa, volně položeného na propíchané fólii alobalu. Musel jsem se zeptat Emily, která v tomto způsobu přípravy má bohaté zkušenosti, kdy s grilováním přestat. Povedlo se a nyní pro příště vím. Vše chutnalo výborně. I trošku zbylo.
	22. pondělí Veslování Bylo -2°C a většinou jasno, klid. U delty jsem uviděl srnku. Při svém obvyklém okruhu jsem si zpíval a počítal. Bylo mi báječně. Práce Sděloval jsem mrzutou zprávu zákazníkům, že bude dost dlouho trvat a dost je stát nechat si přebudovat své baterie pro pohon kluzáků, aby byly bezpečné.
21. neděle Běžkaření u líhně s Mike a Debbie Napadlo trochu čerstvého vlhkého sněhu. Na rozdíl od včera byly lyže krásně tiché. Na trasách bylo plno lidí, všech věků. Viděl jsem se s TJ. Vzpomněl jsem na Miloše. Po pěkném lyžování jsme zašli s M+D vedle do O´Grady´s na polívku a závěrečné popovídání si. Pak odjeli do Seattlu. Nejdřív jsem jim pomáhal psychicky, dostat se nazpět přes průsmyk Stevens, ze kterého dostali strach. Včera se tam málem zabili, když před nimi začlo jedno auto kličkovat a nakonec do sebe mírně vrazili. Mezitím Emily krmila unitáře na schůzi týkající se stavby a investice do nového svatostánku.
	21. neděle Červánky Na okně kuchyně se odrážely červánky s větvemi javoru a vysokými jalovci. Em zevnitř obdivovala.
20. sobota Večeře s Mike a Debbie u nás Em udělala kuře s quinoa a pečeným květákem s koriandrem. Chutnalo moc dobře.
	20. sobota Běžkaření v Plain s Mike a Debbie Ze Seattlu přijeli naši dlouhodobí přátelé, strávit s námi tento víkend.
19. pátek Mytí oken .. jaro je za dveřmi ! Nevím, co se do mě dalo. Pojednou jsem měl nutkání umožnit sluníčku dostat se do každého koutku našeho domu. Nevím, jak si to vysvětlit. Mytí oken je koníčkem jiných, můj rozhodně ne. Když už tak už; omyl jsem okna všechna, zvenku i zevnitř a i s pomocí Em zlikvidoval přestárlé pavučiny z těžko přístupných míst.
	18. čtvrtek Veslování Slunce již déle před svým příchodem ohlašovalo, že přinese hezký den. Byl klid a -1°C. K obvyklému ptactvu se tentokrát připojily zřídka zde k vidění potápky a kachny gréby. Objel jsem svůj okruh k peřejím a rouře, na závěr se pozdravil s kanoistkami Kathleen a Susan.
18. čtvrtek Milá návštěva Při průjezdu přes Wenatchee se u nás na pár hodin zastavila Karla.
	17. středa Běžkaření u líhně lososů s Em Dušičkové počasí pokračovalo. Byly dva nad nulou, v údolí byla mlha, sníh měknul, ale dalo se na něm pěkně běžkařit. Zprvu jsme nikoho neviděli a měli jsme dojem, že máme celé údolí jen pro sebe. Byl naprostý klid. Jen na mostu přes Rampouchovou řeku bylo slyšet její bublání a kaskádování v žebříku pro lososy. Na jediném kopečku jsem si zašusoval. Emily zachytila tu veselost na videu. Na pařezech usínaly kopečky sněhu.
17. středa Veslování Co fotografovat, když je počasí absolutně nefotogenické? Ponech věc náhodě. Zprvu jsem zachytil své veslařské rukavice na místě, kde volání přírody mě přinutilo zastavit. Pak, zřejmě při dávání foťáku nazpět do boty, jsem musel stisknout závěrku neúmyslně ještě jednou - a zde je výsledek ! Vzrušivé barvy a tvary, kdo si co v nich představí? V první půli mého okruhu pršelo, ale pak ustalo a sledoval jsem, jak díky teplu unikajícího z mého těla se mé oblečení zas usušilo. Bylo mi báječně.
	16. úterý S Montem a Judy Po dni stráveném v kanceláři jsem uvítal změnu. S přáteli Montem a Judy jsme šli na večeři do naší oblíbné pivnice a pak na ekofilm o energii. Té jsem ale během filmu moc neměl, většinu jsem ho prospal.
15. pondělí Veslování zas ke čtvrtým peřejím Bylo nesmírně pošmourno, 3°C a naprostý klid. U peřejí jsem si řekl, zdali bych se jimi dál proti proudu dnes prodral? Začínám v tom mít rutinu - nejen těmi prvními, ale i druhými, třetími i čtvrtými se v pohodě povedlo. U dvojčat borovic jsem zachytil malou letku kanadských hus, prolétávalo jich okolo stovky. U soutoku jsem se pozdravil s bělohlavým orlem. O kus dál s kormoránem. Doma s Mňoukí, ta se těšila na jogurtové orgie ve vaně. Dopřál jsem je jí. Práce Dnes byl státní svátek, pracoval jsem napůl.
	14. neděle Na běžkách na Hřebenu ozvěn Místo ve svatostánku Unitářů jsme vzývali bohy vysoko nad jezerem Chelan. Zprvu jsme byli obklopeni hustou mlhou, ale pak se poštěstilo a mraky akorát poklesly, že jsme i uviděli modrou oblohu a nassáli vitamín D. Já symbolicky slunci děkoval. Místní klub poskytl zdarma svým i jiným lyžařům horkou polívku v jejich útulné jurtě. Přispěli jsme jim. Zážitek na sněhu předčil očekávání šeda a mokra.
13. sobota Večeře - ryba mečák Dopřáli jsme si exotického jídla. Připravili jsme ho s pečeným květákem, ochuceným česnekem, rozmarýnem a turmerikem.
	13. sobota Veslování Byl studený klidný den. Na vodě mi bylo nádherně. Představoval jsem si prezidentskou volební vřavu v ČR a jak se kdo v ní cítil. Rád jsem po delší době slyšel od Milana.
12. pátek Smaženice Zde je ukázka mých častých snídaní, jaké si připravuji.
	11. čtvrtek Běžkaření od domu Zastrašeni ohlášenou vánicí, zrušili jsme svůj plán jít si s přáteli v Seattlu poslechnout koncert s Robin McCabe a její sestrou, také pianistkou (viz VN 170309 = 9. března 2017) a místo toho jsme využili možnosti zalyžovat si přímo od domu. Během dvou hodin napadlo skoro dvacet centimetrů sněhu a tak se dalo lyžovat v pohodě i po ulicích. Prošlapali jsme si zas trasu u blízké školy. Sledovali jsme shluk po skončení vyučování, kdy mi to připadalo jako nějaká evakuace - během krátkého času školáky odvezly do jejich domovů žluté autobusy, pro některé si přijeli rodiče, a mizivá hrstka šlapala sněhem domů. Když jsme končili, prostor před školou byl naprosto prázdný.
10. středa Práce Celý den jsem byl zavrtaný v práci. Na závěr jsem zavezl zásilku na poštu, zas si něco přivydělal. 9. úterý Veslování Den začal silnou mlhou, která se naštěstí začla zvedat před východem slunce. Východní polovina oblohy byla zakrytá nízkou oblačností, zatímco od západu se rozšiřovala obloha modrá. Záhy sluníčko převládlo a na vodě bylo nádherně. Cestou domů od řeky jsem obdivoval zasněžené panoráma údolí.
	8. pondělí Procházka kus od domu Hned nad naším domem je pláň, kterou se dá dojít ke hřbitovu starousedlíků. Sníh naštěstí nebyl zmrzlý a tak se šlapalo docela pěkně.
8. pondělí Požár v kluzáku Zákazníci vycouvávají v obavách, že by i jim se toto mohlo stát - že by v kluzáku s elektrickým pohonem začla hořet baterie. Bylo potřeba osmi hasicích přístrojů požár uhasit. Po požáru vypadala baterie žalostně. Těchto kluzáků má má firma objednaných a předplacených zálohami na půl tuctu.
	7. neděle Veslování ke čtvrtým peřejím Díky vysoké vodě na Kolumbii a jisté dávce vytrvalosti se mi zas povedlo vydrat se nad první peřeje; a postupně i pak až ke čtvrtým. Odtamtud jsem poslal pozdrav (viz video v záhlaví tohoto dne). Hezky jsem si při tom zacvičil. Cestou jsem uviděl tři bělohlavé orly.
6. sobota Běžkaření v Plain Poblíž městečka Plain si během posledních deseti let tamní nadšenci vytvořili běžkařské tratě. Protahují je je strojem. Upravených tras je tam asi 20 km. Začli jsme tentokrát od západu. Kdo? ChrisR, Em a já. Lístky stály 16 d na osobu. Zakoupili jsme je v chatě, kde jsme i zaparkovali. Po běžkaření jsme si tam dali fazolovou polívku s masem, chlebem a máslem. Poblíž chaty je i pár "Malinkých domů", nová móda v bydlení. Také velké parcely luk a lesa jsou na prodej (po osmi hektarech, každá za něco pod dvěstě tisíc d).
	5. pátek Večer galerií Tentokrát jednou z umělkyní, jíž díla byla nabízena veřejnosti, byla Emilly. Jednak měla vystavené dvě své tapesterie a také chodila v kabátku, který také opatřila svými výtvory.
5. pátek O práci V práci si na nudu rozhodně stěžovat nemohu. Udává se tolik nepředvídaných vývojů! Zde je odezva na požáry kluzáků vybavených elektrickým pohonem. Jednoduše - vymontovat motor i baterie, a na místo motoru vepředu namontovat prázdný kužel. Jednoduché uvolnění z uzemnění úředními šimly (viz více o tom ve VN 6. září 2017 a v bezpečnostním bulletinu). Oddychl jsem si, když jsem uviděl stav přepravní krabice, jak byla promáčklá a zmuchlaná. Naštěstí obsah trauma snesl. Zase další ze zdánlivě nekonečného řetězce, vzdělávat odesílatele - jak posílat zásilky, aby přepravu přežily bezpečně, včetně balení.
	5. pátek Veslování Na řece bylo pošmourno. Na břehu ještě hůře. Cesty i most byly pokryty kluzkou vrstvou černého ledu. Přinést skif na dok po svažujícím se mostu byl aktem žonglérství. Nohy neměly absolutně žádnou oporu a klouzaly jak na másle. Musel jsem se držet zábradlí levou rukou, zatímco druhou jsem balancoval skif na hlavě. Levou botou jsem vrážel do nosníku mostu a používal ho jako brzdu. Na vodě jsem uviděl dva zajímavé útvary. Nejprve na břehu Kolumbie jakousi Loch Nessku a pak v deltě Křišťálovou žabičku. Ptáků bylo habaděj, kanadské husy, kachny, zlatoočky, volavky, bělohlaví orlové, poštolky, sokoli, ledňáček, holubi, vrány, kormoráni a i v deltě začali prozpěvovat ptáčkové. Že by se už blížilo jaro? Jednání ptáků tomu nasvědčovalo. Bylo zřejmé namlouvání, dokonce i orlů.
4. čtvrtek Celý den jsem pracoval. K večeři Emily upekla dýně a jablka, v drobnovlně ohřála šunku a já udusil brokolici a zbylé listy květáku.
	3. středa Celý den jsem pracoval. Při červáncích východu slunce se Měsíc chystal zapadnout za západní hory. Pohled od kancelářského stolu.
2. úterý Celý den jsem pracoval. Večer jsem pamětliv pranostiky uvařil čočkovou polívku. Po večeři jsme si pustili dramatický film Světlo mezi oceány. Byl jsem pohnutý, je v něm plno co na strávení a zamyšlení.
	1. pondělí Odpolední a večerní běžkaření za Úplňku Odpoledne jsme s Em běžkařili na naší “soukromé” trati u školy poblíž domu a pak jsme se zúčastnili další večeře s přáteli šlapači - tentokrát v pivnici U Gustava v Leavenworthu. Objednal jsem si jídlo Reuben. Přitáhla mě příloha kyselé zelí. Postupně jsem podané jídlo dále na stole vylepšoval. Po večeři jsme šli všichni za tmy skupinově běžkařit na trasách U Líhně lososů. Záminka byla využít pro osvětlení světla z Měsíce v úplňku. Ten se však někde skrýval nad hustou přízemní oblačností a někteří si vypomáhali světly připevněnými na svá čela. První den v 2018 byl u konce, příjemně znaveni jsme dorazili v pohodě do svých domovů.
1. pondělí Novoroční Regata WRPC a čmánění v Kolumbii Bylo -3°C a pošmourno. To však neodradilo sedm vodáků od účasti na tradiční novoroční akci. Na kajacích GlenF a LarryS, na kajaku s opěrou TomF a GeorgeG, a na skifech LarryT, Tanner a já. Objeli jsme okruh k železničnímu mostu na Wenatchee, k hornímu mostu přes Kolumbii a zpět. Tam jsem za asistence Tannera zachraňoval čest ledních mužů a žen, kterým byla odepřena tradiční účast na Polar Plunge (o tom více viz VN pro 30. prosince 2017). -3/6/60