| 1. sobota | 
|
Hladina
Kolumbie byla jak zrcadlo, když jsem se náhodně setkal
s přítelem Johnem, který také přišel hledal krásu
v tomto pošmourném ránu, na své kanoi.
Oba jsme byli ohromeni mývalem, hned vedle doku, on ho zde viděl poprvé v životě. John se živí fotografováním (klikni sem pro více). Na skifu jsem se mu vbrzku vzdálil, ale setkali jsme ještě jednou, u mostů. |
| Začlo pršet a tím dlouhé období bez dešťů skončilo. Na letišti jsem skládal spolu s ostatními členy plachtařského klubu kluzáky do vlečných vozů a pak na zimu do hangáru. |  |
|
 |
Večer měli unitariáni party v domě Briana a Chandry, k svátku Halloween, to vyžadovalo, aby každý přišel v převleku. Rozhodl jsem se jít jako mnich, ušil jsem si plášť a na pár hodin vyrazil do víru ježibab, vězňů, politiků, a krabů. Neměl jsem dost látky a tak plášť vyšel dosti na tělo, tak jsem se vydával za travestitního mnicha. No, byla legrace. Emily mezitím byla se svou známou Sherry a studentem Jindrou na divadle předvedeném spolkem místní střední školy. | |
| 2. neděle | Přispali jsme si hodinu, čas se změnil na zimní. V kostele pastorkyně měla hezkou interpretaci co také může být víra, k tomu také hrála z filmu "Once" písničku zpívanou irem a češkou, "Falling Slowly" (klikni pro video a písničku), ta na nás oba, jak Emily, tak mne dosti silně zapůsobila emocionálně. Uvědoměli jsme si, že sice spolu trávíme plno času, ale ne dostatečně významně. Odpoledne jsme proto strávili ve své blízkosti a povídali si více, zatímco Emily dělala na tapesterii a já vedle ní editoval své fotky. Večer jsme se i s Jindrou dívali v našem domácím kině na film "Million Dollar Baby" (viz popis a klikni na ukázky videa) o příběhu trenéra boxerů a jedné ženy, která se chtěla a stala boxerkou. Film vyhrál čtyři Oskary v 2004. Byl to silný zážitek. |  Pohled z terasy... Ráno bylo údolí snivé |
| 3. pondělí |  |
Na vodě jsem házel žabky u doku. Tentokrát poprchávalo, po deseti minutách veslování jsem se ale přece jen na vodě musel vysvléci, bylo mi moc horko. Svlékání vesty, bundy a pak navlékání vesty se podobalo žonglérskému úkonu na vratkém skifu. Viděl jsem několik volavek a hejna hus, a několik velkých ryb skákajících z prostředku Kolumbie. |
| 4. úterý | Celou
noc pršelo a když se mraky rozestoupily, naskytl se z
okna tento výhled na hřeben přes údolí. Večer jsme strávili u Lynna a Rany sledováním výsledků voleb, a vyslechli si historické proslovy kandidátů McCaina a Obamy. |
 |
| 5. středa |  |
Veslování
bylo toto ráno jak v pohádce. Pára se vznášela nad
vodou, ve které se odrážely pastelové barvy
vycházejího slunce. Vesloval jsem svou obvyklou trasu k
peřejím a pak nad horní most. Večer jsem na výroční schůzi vodáckého klubu ukazoval snímky z veslování po Kolumbii, v Ashlandu a v Berouně. |
| 6. čtvrtek | Den v práci jsem strávil pod šedou oblohou, ze které padal vytrvalý déšť. Šel jsem také na uspíšenou prohlídku mých hlasivek, využil jsem možnosti, když jeden pacient stornoval svou návštěvu. Pan dr. Patton konstatoval, že jím předepsaný penicilin mě byl k ničemu, zánět jsem tedy neměl, ale že vřídky na hlasivkách setrvávají, a tudíž abych se dále cpal omeprazolem; za měsíc se zas koukne. Při přiučování se okolo této věci jsem zjistil, že doposud jsem zpíval nesprávným způsobem. Tak se možná začnu učit pro mě novou techniku ovládání dýchacích svalů. V práci jsem dal příkaz pro odeslání veliké objednávky náhradních dílů z Moravy. Tento den mě potěšilo, od kolika přátel jsem uslyšel a s kým jsem se mohl bavit. Napsali mi oba Ivanové, Pavel, Peter, a hned jsem jim odepsal. | |
| 7. pátek |  K obrázku napravo, panorama Wenatchee večer. Dominantou je osvětlený obrovský kříž, symbol křesťanství, postavený na Kohoutím hřebenu. K tomu trochu komentáře.. Kříž je na soukromém pozemku a tak si tam majitel může postavit co chce. Tento majitel je nejspíš náboženský fanatik, který tam vyvlekl nejprve vše v baťohu, než si vybuldezoroval polní cestu, pro původní mnohem menší kříž. Na něj natáhl žárovky a elektrickým benzinovým generátorem jimi svítil, než mu došel benzín a ten pak zas musel v baťohu vyvléci. Loni mu vichřice kříž vyvrátila, a tak postavil nový, třikrát tak veliký, přivezl paletu cementu, spočítal jsem váhu jen toho cementu přes metrickou tunu. Dotazoval jsem se známých, zda náklady na stavbu a to svícení dělá pouze z náboženského zanícení, nikdy jsem s majitelem kříže osobně nemluvil (okolo má plno cedulí "vstup zakázán"), přátelé se dohadují, že si nechá zaplatit buď od různých církví, nebo od soukromých osob pro vzpomínku na zesnulé či pro nějakou jinou příležitost... nevím. Skutečností zůstává, že pro lidi nekřesťansky orientované je to dost veliká facka muset zírat na tak prominentí symbol nad údolím, který je vidět ze všech stran. |
Dnes
ráno pršelo, ale přesto jsem šel veslovat. Objel jsem
svou obvyklou trasu, peřeje a nad most, viděl pár hus
ve formaci V, volavku, velkého mrtvého lososa, a více
živých skákajících až půl metru nad hladinu
uprostřed Kolumbie. Počasí se totálně změnilo,
mraky visely jen tři sta metrů nad údolím, jaký
rozdíl od minulého týdne, kdy do té doby bylo od
června sucho. Vyzvedl jsem z městské knihovny knížku
od Madelaine Albrightové "Mocní a ten
nejmocnější" pro čtení v Emilyném knižním
klubu. Zjistil jsem z pohledu na fochy, že takových
klubů je ve Wenatchee přes třicet! Knihovna pro ně na
požádání nakupuje knížky ve velkém, aby členové
jednotlivých klubů je měli současně. Odpoledne jsme
vyrazili na výšlap s naší šlapací partou po
asfaltových pěšinách podél Kolumbie, ty běžné
byly rozbahněné. Tentokrát jen v šesti.
panorama Wenatchee přes Kolumbii (klikni na obrázek pro větší verzi) Povečeřeli jsme pizzu u Monteho a Judy a pak šli všichni na koncert klasického kytaristy Michaela Nicolella v luteránském kostele s výbornou akustikou. |
| 8. sobota | Ráno
bylo pošmourno, mraky se válely v údolí, obzor ani
nevykukoval nad blízké stromy. Čas vhodit polena do
krbu a natáhnout se před plameny s knížkou v ruce. To
se zatím ale nestalo, dělal jsem domácí práce, Emily
pak v půl deváté odešla po snídani se mnou do
střední školy na celodenní maraton se svými
školáky - žurnalisty sestavovat další číslo jejich
novin. Školská správa konečně po několika letech
uznala zásluhy Emily při koordinování snah
školáků, a začala jí platit menší měsíční
stipendium. Já se věnoval domácím pracem, luxování, praní a sušení prádla, a zevrubnému vyčištění vany a dlaždiček. Pak jsem si zapálil polena v krbu a spolu s Pumpkinem před plameny usnul. |
|
| 9. neděle |  Kojot pádí plání |
Při veslování jsem viděl tři vydry, jednu, jak hopkala po břehu, pak dva orly, a lososy skákající vysoko nad jak zrcadlo klidnou hladinou Kolumbie. Během dne se začlo vyjasňovat. V kostele unitariánů byl rekordní počet návštěvníků, poprvé jsem zas zpíval. Po obědě Emily i Jindra šli do školy sestavovat se školáky jejich noviny. Já střihal keře na zahradě a pak vyrazil na pláně na východ odtud asi 20 km, chodil poli, mezi krávami, koni a viděl také dva kojoty. Byla krásná neděle. |
| 10. pondělí | Listopad se konal v přírodě. Listy z velkého javoru začly pokrývat zadní zahradu a ozdobný javor zářil podzimními barvami. Jindru jsem vzal na odpoledne ke známým, kteří potřebovali pomoc se zahradou. Emily po práci dokončovala produkci studentských novin. Já byl celý den v práci a komunikoval. Potěšil mě soused Olda, který mi napsal hezký dopis. Zajistil jsem vyfouknutí zavlažovacích trubek v nájemním domě, uvařil pro všechny špageti se špenátem a odvezl do školy. Byl zas nádherný den. |  |
| 11. úterý |  Oáza v polopoušti, kde Jindra pomáhal |
Pršelo, když jsem vesloval, ale to mě neodradilo. Na Kolumbii byla voda jak zrcadlo, avšak na přítoku Wenatchee vzdutá hladina byla plná vln a silného proudu. Pěkně jsem si pocvičil, dostat se nad první most. V práci jsem měl boxování s údržbovou složkou akademie USAF. Kunovická továrna slíbila vyslat technika a dodělat buletin na monitorování zatížení kluzáků za letu již před čtrnácti dny a stále nic. Mezitím kluzáky byly odstavené. Jindra pracoval na zahradě známých již druhý den. Emily přišla o své volno (dnes byl svátek veteránů, nebyla škola). Ráno jí tiskárna volala, že mají problém s digitální verzí novin, tak Emily strávila půl svého dne zas ve škole. Večer pak šla do svého klubu čtenářů, začli knížku od Albrightové. Já mezitím četl knížku o Himalajích od Eda Viesturse, kde mě upoutalo moto, "dostat se na vrchol je dobrovolné, dostat se dolů je povinné". |
| 12. středa | Zrána se obloha zatáhla a zatímco ještě svítilo sluníčko, od západu se zatáhlo a začalo pršet. Vytvořila se krásná duha, která přetrvávala několik hodin, zatímco začalo stále hustěji pršet. Balil jsem letecké přístroje pro opravu v ČR a odpovídal zákazníkům. Prověřoval jsem možnosti připojení se na optický kabel a korespondoval. Večer se vrátil Jindra bez kola od kamaráda Taylora, kterému pomáhal instalovat reproduktory v jeho autě. Stěžoval si na silnou bolest v dolní části jeho páteře. |  |
| 13. čtvrtek | 
|
Po
větrné a vlhké noci se počasí zklidnilo, a při
veslování mě provázel Měsíc v úplňku. V řece
Kolumbii plavalo plno kmenů, které přinášela
rozvodněná postranní řeka Wenatchee. Rozhodl jsem se
pro opačný sled svého obvyklého okruhu a dělal plno
fotek. Podél mě svahoval orel, dobré dvě minuty, s
vytaženými paráty, a pak si nade mě sednul do stromu.
Po Wenatchee jsem se nedostal nad její ústí do
Kolumbie, tak silný byl její přítok. V práci jsem balil sady těsnění pro tlumiče podvozků. Stále nepřišlo žádné slovo z Kunovic ohledně vyslání technika a dokončení buletinu. Navečer jsem si vyjel na východní hřeben plání číst Viesturse a viděl Měsíc podruhé ten samý den, tentokrát vycházející. Jindra strávil celé odpoledne v posteli, ani večeři si nedal, říkal, že mu nebylo dobře. Emily šla večer do diskuzní skupiny Covenant. |
| 14. pátek | Byl nádherný východ slunce. V práci jsem dělal administrativu. Odpoledne jsme vyrazili s naší šlapací partou na přechod pod a za Sedlovou horu, mezitím zapadalo slunce, skončili jsme u aut za tmy, pak šli na večeři do restarace Havran. Jindrovi stále bolelo v krku. |  |
| 15. sobota |  Zkameněliny listů nad hrází starého dolu na zlato
Judy se stala sedmdesátnicí |
Při
veslování jsem měl zase jedinečný zážitek: Poprvé
na Kolumbii jsem viděl bílou labuť.
Mrzelo mě, že jsem jí vyrušil, letěla pak hodně daleko, na sever, byla malinká tečka, když jsem jí ztratil z dohledu. Na Wenatchee jsem se proti silnému proudu dostal napůl cesty k pěšímu mostu. Během dne jsme šli s Olsonovými a jejich dcerou Judy, manželem Stevem a dcerkou Carmen hledat zkameněliny nad hrází starého dolu na zlato. Počasí nám přálo, i hledání. Našli jsme plno obtisků zkamenělého listí. Na večer jsme byli pozvaní zas k Olsonovým, na oslavy sedmdesátin Judy. Sešlo se šestnáct přátel, byla skvělá nálada. Carmen mě naverbovala spolu s Cathy a Ranou účinkovat v její hře "Síla žen", pak jsme si promítli fotky ze šlapání, četli humorná přání a pojedli čokoládový dort se zmrzlinou. Jindrovi stále bolelo v krku, ale bylo mu už lépe. Kocourovi Pumpkinovi avšak nebylo, po večeři vyzvracel vše, a zanedlouho Jindra v koupelně neočekávaně šlápl do Pumpkinova trusu. Tak jsem měl co čistit a uklízet. |
| 16. neděle | Před ránem jsem ještě viděl zářící sváteční Měsíc. Když jsem vstával, zahalovala okolí silná mlha. Teploměr ukazoval pár stupňů nad nulou. Emily byla hudebnicí v kostele unitariánů, doprovázela na klavír, když jsme zpívali. Při dělení se o radosti a žaly jsem zavzpomínal na své blízké. Odpoledne jsem si vyšlápl na planinu poblíž hřbitova starousedlíků. |  |
| 17. pondělí |  |
Bylo stále hodně vody v řece Wenatchee, ale povedlo se mi obeplout větší vlny a vyveslovat až za čtvrtý most. V práci jsem se připravoval na přijetí a rozeslání větší zásilky náhradních dílů, která dorazila v neděli do Seattlu. Večer jsme se šli podívat na film o lyžování v malých okolních střediscích. Potěšil mě soused Zbyňek zasláním fotek ze svého víkendu. |
| 18. úterý |  |
Byla nadále depresívní mlha, ale já byl pohroužený v kanceláři, komunikoval jsem a připravoval plno faktur a odesílacích formulářů. Celníci ze Seattlu mi dali zelenou, a zafaxovali mi zpět schválené dokumenty. Po třetí mě sluneční paprsky vytáhly nad údolí. Bylo nádherné pozdní odpoledne. Potěšily mě krásné fotky ze 125tého výročí Národního divadla. |
| 19. středa | Setkal
jsem se náhodně s Larrym na doku, když se
rozednívalo. Nad našimi hlavami zářil Měsíc a z
řeky se kouřilo, bylo pod nulou. Veslování bylo
senzační, velmi vysoká voda mi umožnila s méně
potížemi než v pondělí se dostat až k horním
peřejím, pak od nich po proudu k ústí řeky jsem
jakoby letěl, tak rychle se okolo kmitala krajina.
Zpíval jsem a počítal.
Doma mě čekala lahodná sprška, promluvení a obvolání zákazníků. Pak jsem vyrazil vyzbrojen nářadím na cestu na letiště v Seattlu; dvěmi sekyrami, kladivem, lepicí páskou, kufříkem s nástroji a dokumenty k zásilce, která mě za horami čekala. Nakonec jsem si vzal s sebou i počítač, ten jsem zapnul do autoradia a přehrával si Karlu a jiné koncerty, a tak mi cesta příjemně ubíhala, tak dlouho, až jsem si po několika hodinách jízdy uvědomil, že jsem doma zapomněl svou peněženku s řidičským průkazem, penězi atd., nepřeložil jsem si jí z baťůžku. Na letiště jsem přijel bez průkazu totožnosti, a velmi snadno by mi vůbec zboží nemuseli vydat. Připravil jsem se vyzbrojen tím, co jsem našel v cestovní tašce - starou prázdnou peněženku, prázdnou až na fotky kluzáků a dočasný průkaz plachtařského instruktora, bez mé fotky. Jako jediný vzorek mé totožnosti jsem měl připravený štos svých vizitek, a průpovídku, aby si mou fotku našli na Googlu pod obrázky a mým jménem (což by skutečně mohli). Paní u pultu společnosti Continental Airlines si vzala dokumenty a šek mé firmy a požádala o průkaz mé totožnosti. Začal jsem s vizitkami a skoro už se chystal do druhé fáze, navrhnout jí podívat se na internet, když si všimla, že šek byl firemní a tudíž že tedy nebude průkaz potřebovat! Ulevilo se mi, že mi zboží vydají, a současně jsem si řekl, HA !, no to je laxní bezpečnost (v této na hlavu postavené době, kdy se všude staví ploty, atd.). Stačilo by, kdyby mi někdo šeky ukradl a tak by zboží - tentokrát v dosti vysoké hodnotě - snadno mohl vyfouknout. Deset minut po příchodu k pultu již jsem odjížděl s dvěma velikými krabicemi, na opačný konec letiště ke spřátelenému spediterovi, společnosti SEKO, jejíž pobočku v Seattlu vlastní můj dlouhodobý obchodní přítel Ray. |
Ray mě
nechává na svém doku de- a rekonsolidovat zásilky a
rozesílat je pak po celé Americe. Tentokrát mi poskytl
i unikátní službu. Před příjezdem k němu se můj
pohled zastavil na měřiči paliva v mém minibusu, bylo
u minima. Jak si koupím benzín na zpáteční cestu??
Přišel jsem s jedinečným nápadem, měl jsem
naštěstí ještě jeden nepoužitý firemní šek, tak
jsem Rayovi navrhnul, zda bych jeho firmě mohl zaplatit
o tak padesát dolarů navíc, a on mi je vrátil v
hotovosti, na ten benzín. Zde se mi vyplatila lojálnost
po dlouhá léta používat jeho firmu, a tak nebyl s
tím žádný problém. Ray mě nechal vystavit šek na
jeho jinou firmu, kde měl hotovost, a ta pak proplatila
firmě speditérské za přepravu. Zaměstnanci
překladiště se chodili dívat na střeva kluzáků,
jak jsem vše přebaloval, byla to pro ně vítaná
změna od běžné rutiny. Byli dokonce s radostí
nápomocní mi pak pomoci znovu stáhnout velkou bednu
jejich spínacími pásy a nic za to nechtěli. Byli
rádi, že jsem je vyfotil a mohli při tom dělat
opičky.
O dvě hodiny později jsem vyjel, použil peníze z hotovosti na zakoupení benzínu, a za zářivého západu slunce za mrakodrapy Seattlu vyrazil zas na východ, přes Kaskády, s hudbou otřásající minibus. Domů jsem dorazil v pořádku a i včas na mexickou večeři s quesadias, grilované kukuřičné placky s mletým masem a sýrem, pak pokryté kyselou smetanou, salsou a paprikami. Emily se cítila po nachlazení již lépe, v horší náladě byl Jindra, kterému při přihlašování se na předměty na zimní semestr škola nevyšla vstříc, ty, které si chtěl vzít, byly buď již zaplněné domácími, nebo byly zrušené. Je to problém, když chodí do státem podporované školy, kde jeho školné, i když platí protože je cizinec skoro čtyřikrát tolik, co místní, není náležitě oceňované, jako by tomu bylo v případě soukromé školy. Ale jiná zpráva byla výborná, Evan dostal práci napevno, jen možná se bude časem stěhovat do jiné pobočky, do města Portland v Oregonu. |
| 20. čtvrtek | Zjistil jsem druhé zapomenutí ze středy... mimo svou peněženku doma, jsem zapomněl i svůj vozíček na převážení beden u aerolinií v Seattlu. Hrabal jsem napadané listí z javoru. Nešel internet. | |
| 21. pátek | Volal jsem ráno z kanceláře a na vodu vyrazil o půl hodiny později. Svezl jsem Jindru až ke škole WVC, cestou mu ukázal dok. Veslování bylo skvělé, dva orli, volavky, husy mě doprovázeli. Navečer jsme si vyšlápli s Judy a Montem podél Kolumbie k hydroparku a zpět, povečeřeli u nich, a pak šli na muzikál Fiddler on The Roof (Šumař na střeše). Ten předvedli herci a zpěváci ze střední školy ve Wenatchee, vynikajícím stylem. Dimitri, syn jednoho našeho známého od unitariánů, byl v hlavní roli, a hrál a zpíval ohromujícím způsobem. Celá hra na mě silně citově zapůsobila, byla o vztazích mezi lidmi, lásce, ženitbách, a tragickém rozptýlení obyvatel ruské vesnice v době bolševické revoluce. Dokázal jsem se s příběhem ztotožňovat, protože jsem se musel také dlouhou dobu svého života přizpůsobovat žití v jiných podmínkách, a vlastně musím dodnes. |  |
| 22. sobota |  |
Umístili jsme podél střechy domu kaskádu světýlek pro zahájení sváteční sezony. Jindra asistoval s věšením, také se sekáním listí sekačkou na trávu, Emily použila drť do kompostu. Pracoval jsem v úřadě, komunikoval, nakupoval, a balil náhr. díly. Večer jsme šli s Emilí na neformální setkání unitariánů v domu Leroye a Sandy spojené se společnou večeří a plno povídáním. |
| 23. neděle | Vstal jsem za úplné tmy ale počkal s veslováním, až začlo slunce vycházet. To rozzářilo údolí i mou duši. Z jak zrcadla hladké vody Kolumbie stoupala zmrzlá pára, bylo několik stupňů pod nulou. Stále větší hejna hus se přede mnou vždy začla vznášet; připadal jsem si, jako bych projížděl vítajícími davy. Přitom na celé rozloze řeky nikdo nebyl, žádná konkrétní lidská bytost, jen ta v představách. Rozproudila se mi krev v tepnách i srdci, na Wenatchee byl stále silný proud, u delty dva lovci v zamaskovaném posedu vábničkou vyzývaly ptáky k hejnu dřevěných malovaných hus, které ukotvili poblíž svého úkrytu. Výstřely za celou dobu jsem naštěstí slyšel jen dva, a to jsem byl bezpečně z dostřelu. Zpíval jsem a vesloval na počítání, které mi v hlavě znělo jak veselá písnička.... |  |
 |
Zpět doma jsem se díval na fotky a povídal si o nich, až jsem se musel rychle sbalit a uhánět do pospolitosti unitariánů na nedělní službu. Hlavní proslov měl zotavující se veterán z Vietnamské války, který se v průběhu svého vyrovnávání se se svým vražděním (tak doslova se popsal) stal budhistickým mnichem. Jedno z jeho mnoha poselství bylo; "Není důležité, co si myslíš. Co děláš je podstatné." Byl velmi skromný a bezprostředný, inspirující. Vyšel jsem po bohoslužbě na loučku, kde děti odklízely listí z javoru, vzýval duši a komunikoval s ní. | |
| Upokojen jsem pak vyrazil na výšlap okolo dolu na zlato, s Emilí a Yunou. Kde svítilo slunce bylo teplo, v zastíněných částech kaňonu byla všude jinovatka. Zas jsme našli zkameněliny, odpoledne rychle uteklo a zanedlouho přišla tma. Četl jsem Viesturse zatímco kocour Pumpkin si liboval na mém klíně, když jsem si všimnul pokrvácených stránek - z mého pravého ukazováčku (odřeného dříve o dveře auta). Tak jsem se stal restauratérem knihovin a dál číst nemohl. Půjčená kniha proložená toaletními papíry vysušující omyté skvrny byla pohřbená pod zátěží štosu encyklopedií. Usedl jsem k těmto novinám a začal se dělit s tebou o mé zážitky. |  |
|
| 24. pondělí | Zavezl jsem mikrobus do autoservisu na výměnu letních za zimní pneumatiky s bodláky. Zpět jsem šel pěšky, pěkný dvoukilometrový pochod okolo vyschlého zavlažovacího kanálu. Byl nádherný den. | |
| 25. úterý | Veslování bylo zas pokojné, hladina jak zrcadlo, bylo jeden pod nulou. V práci jsem dělal účetnictví, platil platby, a odeslal pár objednávek. |  |
| 26. středa |  Vyrážíme z Wenatchee nejprve směrem na západ... |
Po práci jsme s Emilí a Jindrou vyrazili do Oregonu na rodinný sraz poblíž města Portlandu. Až po Yakimu krásně svítilo sluníčko, pak jsme vjeli do husté mlhy a u Kolumbie byla dopravní zácpa. Cesta nám trvala přes sedm hodin. Sešli jsme se s našimi dětmi Evanem a Karlou, s rodiči Emily Sheilou a Edem, a rodinou sestry Emily, Nancy. Bylo nás jedenáct, v pronajmutém domě bylo plno místa a jediný záchod. |
| 27. čtvrtek | Každý
poslední čtvrtek v listopadu se slaví v Americe
svátek Díkůvzdání, už po řadu století. Je to
doposud jediný nezkomercializovaný svátek, kdy se
schází rodiny, ale nedávají si dárky. Místo toho se
peče velký krocan, který s mnoha přílohami členové
rodin v pozdní odpoledne sbaští.
Vyrazil jsem ještě před východem slunce do středu města Portlandu, kde jsem vyhledal vodáky u jejich luxusní nové loďárny, s úmyslem dostat se na skif, abych si zavesloval. To se mi sice (zatím) nepodařilo, ale pěkně jsem se prošel a podělil se o nadšení mnoha vodáků, kteří vyrazili za krásného sluníčka na řeku Wilamette na skifech, kajacích a havajských bojových člunech (na těch na každém bylo až 26 lidí).
U řeky a na ní bylo plno zdravě a šťastně vystupujících lidí, a to mi ještě více pozdvihlo už tak dobrou náladu. Po návratu k mému houfu se zatáhlo a začlo pršet. To nás neodradilo od toho vyrazit si do blízkého parku zahrát si frisbie ve dvou týmech; krásně jsme se vyřádili.
Evan, Karly, já a Antony. (Foto kredit: Emily) Mezitím se krocan, vycpaný nádivkou, dlouhé hodině pekl na venkovním grilu.
Jako tolik jiných rodin v Americe jsme seděli dlouho okolo stolu a krmili se... a každý vzpomínal, za co je tento rok vděčný. |
|
| 28. pátek | 
Susan, Becky a Dan
|
Ráno
jsme vyrazili na procházku k řece, vegetace zde byla
jak v džungli, tolik vlhka. Karla měla domluveno u spolužačky Becky, že u ní doma bude cvičit na piano. Nenechal jsem si ujít příležitost si jí vyslechnout. Zde je rodina Becky. Zatímco se Karla, Evan a Becky šli podívat na nejnovější bondovku, zbytek z nás šel do vědeckého muzea OMSI. Já tam šel na exkurzi do ponorky, nikdy jsem předtím v žádné nebyl. Nic pro vojáky trpící klaustrofobií. Bylo to zajímavé. Večer jsme se všichni dívali na populární animovaný film WALL-E . Klikni na podtrhnuté pro video ukázku. (Film je o lásce mezi dvěma roboty. Čeká se, že jeho tvůrci dostanou Oskara). |
| 29. sobota | Jel jsem
znovu brzy ráno na dok v Portlandu, našel atletický
klub, kde Evelynn Hammond pronajímala skify, bohužel ta
se tam nenacházela. To mě dost mrzelo, nicméně
pobavil jsem se s dalšími vodáky, a našel i
veslařský klub více proti proudu, v čtvrti
"Jezero Oswego". Odpoledne jsme všichni strávili v zoologické zahradě v Portlandu, s plno zajímavými zvířaty a povídáním o nich. Večeři připravil Evan s pomocníky, v kuchyni domu, kde jsme trávili tento víkend; italské jídlo carbonara. Po večeři jsme si promítali obrázky ze Zoo, a pak se znovu dívali na animovaný film WALL-E . |
 Foto kredit: Karly |
| 30. neděle |  Karly, Evan a Jindra
Sopka Hood |
Prošel
jsem se naposledy ráno okolo řeky Willamette v okolí
domu a pak již jsme museli balit. Pro příhodu při
usměrňování chování Antonyho jeho rodiči se
tentokrát neuskutečnilo společné focení našich
rodin na rozloučenou. Ed a Sheila vyjeli na jih, rodina
Nancy posléze také a má rodina s Jindrou vyrazila do
středu Portlandu. Nejprve jsme se chtěli svézt
lanovkou, ta nejezdila v neděli, tak jsme šli na
otevřený trh se spoustou krámků s ručně vyrobenými
věcmi, jídly a hudbou ve staré části Portlandu vedle
řeky. Pak jsme doručili Evana a Karlu do domu Becky v
západní části Portlandu. Odtamtud oni jeli autem
Becky do Tacomy. S Emilí a Jindrou jsem pak okolo druhé
vyrazil na východ. Do Wenatchee jsme doputovali k osmé
večer, bezproblémově, po na scenérii bohaté cestě. Doma mě čekaly dvě zprávy, jedna špatná - v nájemním domě praskla voda u záchodu; a dobrá - Olaf zavolal a popřál hezké Díkůvzdání. Opravu jsem domluvil na pondělí, a pak zavolal Olafovi. Mluvili jsme přes půl hodiny. Byl zvědavý na zprávy od spolužáků. Těšil se na sníh. Od prvního ledna hodlá pracovat přímo pro Indiány, dělat stejnou práci, co doposud, hospodaření s lesy, ale ne již přes federální úřad. Chtěl by se někdy podívat do Česka. Bylo to prima si zas popovídat. Možná se sejdeme zas někdy na lyžování. Jaký byl tvůj listopad? |
