Vítkovy noviny listopad 2010

1.11. Počasí. První den v listopadu byl zprvu pošmourný, dušičkový. Ale pak prokouklo sluníčko a vytvořilo nádhernou duhu.
2.11. Veslování. Řeka se halila do tajemného závoje par, které se zdvihaly a točily jak z velikého kotle. Pár rybářů podél břehu se trpělivě snažilo chytnout svého lososa. Na konci veslování jsem si zaplaval podél doku.
Před západem slunce se studentce Janně přece jen povedlo dostat se na kanoi na Kolumbii. Byla to její poslední šance, příští den se studenti vraceli zpět do Německa.
3.11. Loučení. Velmi brzy ráno se na parkovišti před střední školou shromáždili studenti se svými hostujícími rodiči. Krátce poté odjela kolona tří aut na letiště v Seattlu, odkud se školáci vraceli do Stuttgartu, a posléze svých domovů v a poblíž Herenbergu.
4.11. Veslování. Byl opět nádherný den, kdy zrcadlící se stromy a vrchy tvořily zvonivou harmonii. Zase jsem se po veslování vykoupal u doku, voda byla již pěkně studená. Více fotek z listopadového veslování...
5.11. Šlapání, přednáška. Po práci jsme si vyrazili s našimi přáteli do Leavenworthu na procházku podél řeky, večeři pizzu a pak na přednášku v tamním obecním domě. Kolař z okolí Seattlu ukazoval fotky ze svého putování přes Finsko, 3000 km. Více fotek...
6.11. Veslování. Jen před pár dny jsem viděl na tomto místě tohoto srnce plného života, a nyní mě šokovalo ho vidět zde, buď skoleného lovcem (poblíž jeden střílel husy z člunu), anebo padl a odešel stářím. V každém případě mě ho bylo moc líto.
Protože byla sobota a já se nemusel vracet do práce, a že byla klidná voda, rozhodl se vyveslovat něco přes 10 km až k přehradě Rocky Reach. Dostal jsem se až tam, kde jsem se mohl prakticky dotknout betonu přehrady. Vesloval jsem tři hodiny. Emily mezitím se školáky sestavovali celý den další číslo svých novin. Více fotek z vody ..
Šlapání. Po otočce doma na oběd jsem se připojil k přátelům šlapačům. Tentokrát jsme vyrazili do st. parku Squilchuck. Odtamtud šlapali 5 km, s převýšením 500 k nádrži Wheeler. Pěkné modříny. U nádrže jsem si nešikovně při dělání fotky samospouští málem vpíchl kořen pařezu do pravého lýtka, pěkně jsem si sval pohmoždil. Více fotek z tohoto výšlapu..
7.11. Unitáři. V kostele bylo plno, duchovní podala zajímavé pouvažování o svobodě, znalostech a lásce a jak se ty odráží ve vztahu k naší víře, ať ta je jakákoli. Použila při tom odkazy na trilogii Jeho temné esence (Zlatý kompas - Světla Severu, Jedinečný nůž, a Jantarové kukátko) od autora Philipa Pullmana. V paralelním světě podobném tomu našemu žije dvanáctiletá Lyra. V jejím světě má každý člověk daemona, který ho provází po celý život a je jakýmsi vnějším zpodobněním jeho povahy, a žijí tu i jiné podivuhodné bytosti, například mluvící medvědí kyrysníci nebo půvabné divoženky létající na borových větvích. Lyra s jejich pomocí putuje daleko na sever, aby zachránila svého kamaráda Rogera a další děti, které unesli obávaní Vrahouni. Na cestě ji provází aletheometr, přístroj podobný zlatému kompasu, který tomu, kdo s ním umí zacházet, odpoví na každou otázku.	Zajímavé bylo se dozvědět, že trilogie Jeho temné esence se zdejším školám zajídala natolik, že některé z nich je vyjmuly ze svých knihoven, aby se náhodou děti nenakazily jiným náhledem na svět. Také mě upoutala fráze, kterou razil jeden ze zakladatelů unitářského hnutí před 400 lety, Francis Davis: "Nemusíme myslet stejně, abychom milovali stejně."
Koncert. Za účelem financování zakoupení nového piana pro sdružení učitelů hudby v obci byl pořádán výdělečný koncert.. Měl velký úspěch, sešlo se hodně lidí a vybralo plno peněz. Účinkující byli zprava Russell Rolen, čelo, Daniel Schlossberg - piano a Oksana Ježokina - piano. Hráli díla od Chopina, Schumanna, Lachemanna, Ligettiho, Rachmanina, Baltera, Brahmse a Gershwinna. Na obrázku je vlevo také Jill Rolen, matka Russela, učitelka piana, u které se dvanáct let školila i dcera Karla.
8.11. Veslování. Bylo dva nad nulou. U delty ještě ležel srnec tak jako v sobotu, ale někdo mu odstranil paroží. Zas jsem ho politoval. Vyvesloval k peřejím na vysoké vodě, byli tam jen dva rybáři. Zpět u soutoku se sluníčko vyhouplo nad horizont a rozzářilo javory a topoly podél řeky zlatavou svatozáří. Vysvlékl jsem jednu vrstvu, za zpívání vesloval k haldě a pak po proudu, bylo nádherně. Více fotek...
Práce. Kunovičtí přislíbili dodat směrnice pro prohlídku uzemněných Blaníků. Mezitím se prodeje náhradních dílů téměř zastavily.	Rodina. Evan se přizpůsobuje další změně v jeho životě. Jeho měsíční známost s dívkou Erikou skončila. Karle chybí spolubydlící. Po večerech je sama v domě s chmurnými obavami. Přátelé. Můj kamarád z veslování Larry podstoupil operaci lýtka (křeč. žíly) a zotavení probíhá pomaleji, než předpokládal. Mezitím jeho žena Penny jde 9.11. na plánovanou operaci srdce (rozšířit průchody, aby měla zas více energie).
9.11. První sníh! Obloha se propadala, jak se den posunoval, mraky slézaly dolů po okolních kopcích a po obědě přišel déšť, který se vzápětí proměnil v chumelenici. Dopis. Potěšil mě dopis od bratra, s čerstvými zprávami o počasí, zahradě, praní, Dušičkách, novém starostovi, úspěchu Čechů ve světovém veslování a jaká je Česko světová velmoc v produkci máku. Hned jsem mu odpověděl.
10.11. Veslování. Bylo zas jen pár nad nulou, chmurné počasí. Vyrazil jsem od doku ještě za tmy. Poblíž mrtvého srnce viděl dvě mladé srnky, mluvil k nim.. mrzí mě, že vám odešel tatínek. Voda nehybné tělo zaplavovala. Požehnal jsem duši srnce a vyvesloval k peřejím, potkal pouhé tři rybáře. U koupaliště mluvil s volavkou, za ní byly kopce stále pocukrované včera napadlým sněhem. Více fotek...
Práce. Jeden zákazník stornoval včera zadanou objednávku. To mi však dobrou náladu nezkazilo. Vrhl se do nastavení počítače pro umožnění elektronické platby daní federálním berňákům. Povedlo se.	Inspirace. Četl jsem a prohlížel si obrázky kamaráda Jirky Bíny, který stále ještě šlape na kole z Tijuany na severní hranici Mexika s USA do Cancúnu. Má za sebou podle nejnovější zprávy ze včerejška 4752 km. O svém dobrodružství píše Jirka poutavě ve svém žurnálu Kolem kolem Mexika.
11.11. Šlapání. Byl státní svátek válečných veteránů a tak se nepracovalo ani ve školách. Již před desátou ráno jsme vyrazili na mrazivý výšlap do kopců hned na západ od Wenatchee, kde jsme většinou pochodovali v mrznoucí mlze. Jaký rozdíl od jen pár předešlých slunných dní. Zimní sezona se pojednou a rychle přihlásila. Více fotek ze šlapání.. Film. Večer jsme s Emilí shlédli film Vtip, s herečkou Emmou Thompsonovou, drama o boji s rakovinou.
12.11. Veslování. Mrtvého srnce otočila voda, byl stále na stejném místě na pláži. Vyvesloval jsem k peřejím. První paprsky slunce mě zastihly u horního mostu. Klid, modrá obloha, 5°C. Film. Shlédl jsem Habermannův Mlýn, ohromně na mě zapůsobil. Procházka. Po práci jsme s Emilí udělali menší okruh v okolí našeho domu. Tažní ptáci. Večer jsme se sešli s přáteli ze šlapání v Leavenworthu na večeři u Gusava, a pak přednášku z prezentacích výborných fotek zanícené fotografky Michelle Burton. Lyžování. Začal jsem sháňku nových lyží a bot, staré se mi rozpadly.
13.11. Domácí práce. Luxoval jsem, opravil noční světlo v autě, hrabal listí. Práce. Dělal půl dne v kanceláři, i když byla sobota, přišla zásilka náhradních dílů a tak je hned rozeslal zákazníkům.	Návštěva. S Emilí jsme šli na večeři ve Wok-About grilu a pak na návštěvu v domě Diany, členky pospolitosti unitářů, která nabídla ubytování pro hostujícího přednašeče Dicka Adamse z Portlandu. Ten nám povídal o své životní pouti. Dělal 25 let jako učitel sociologie na soukromé univerzitě Lewis and Clark v Portlandu a posledních deset let po nechtěném odchodu do důchodu coby výkonný ředitel nadace Zimbabwe Umělecký Projekt, pomoci tamním ženám vytvořit prodejní kanál pro jejich díla.
14.11. Veslování. Ráno před veslováním u doku jsem měl nouzovou situaci. Musel nutně na velkou, ale veřejné záchody byly zamčené. Tak nezbylo, než jít do vrbiček. Byla ještě tma jak v pytli. V hadrech zachumlaný v houští spící bezdomovec málem dostal nevyžádanou, byť teplou snídani. Na řece byla velmi nízká voda, bezvětří, 5°C, mrtvý srnec byl stále na písku, vyvesloval jsem k peřejím a k haldě nad mostem.
Unitáři. Hostující přednašeč Dick Adams z Portlandu povídal o pomoci tvořivým ženám v Zimbabwe, umožněním prodeje jejich výtvorů v Americe. Podpořil jsem s Emilí jejich snahy zakoupením jedné textilie a několika malovaných talířů s africkými motivy. Přátelé. Můj přítel Larry měl před dvěma týdny operaci křečových žil na nohou, a týden po tom jeho žena Penny operaci srdce. Larryho zotavování neprobíhalo tak rychle, jak si představoval, aby mohl být Penny nápomocný. Šli jsme jim tedy s Emilí vypomoci v domácnosti. Také další dobrovolníci z pospolitosti unitářů se přihlásili na příští dny a týdny.
15.11. Sen. Zdálo se mi o loupeži v domě na Křivoklátě. Když lupič odnášel věci, vyfotil jsem ho na mobilu a fotku ihned mobilem přeposlal policii. Pak lupiče zdecimoval prohlášením, že na útěk je již pozdě, už je usvědčený. Co se mi asi honilo při spaní hlavou? Výšlap. Po práci před západem slunce jsem vyrazil do kopců čtvrt hodiny autem od domu na východ. Viděl srnky a úchvatný západ slunce. Více fotek ze šlapání...
16.11. Veslování. Za ranní tmy se vlny na Kolumbii zdály hrozivé. Opatrně jsem odrazil od doku, cákalo mi trochu na nohy. Vzal to deltou, tam byl klid. U soutoku s Wena bylo mnohem klidněji, tak se vrátil po proudu k mrtvému srnci. Zamával mu. Cestou mě vylekal hlasitým šplouchnutím bobr. Dorazil k peřejím, pak k haldě, až tam mě zalily první sluneční paprsky. Zpíval si. Při návratu udělal fotku doku (vpravo). Zahrával si s myšlenkou ještě jednou se tam letos vykoupat. Bylo 10°C, voda asi stejně teplá. Přistal jsem, nachystal ručník a pak jsem do řeku hupnul. Plaval dolů a nahoru podél doku, i si potopil hlavu. Velmi osvěživé. Hezky se otíral v paprscích slunce a vánek tohoto zvláštního dne mi čechral obnažené tělo i duši.	Více fotek z veslování...
Oslavy. Sešli jsme se s přáteli ze šlapání v italské restaruaci Olivová zahrada. Judy (druhá zleva) slavila své 72 narozeniny. Po večeři jsme se šli podívat do muzea na další film z ekologické serie, tentokrát na téma pěstování a konzumování potravin z místních zdrojů, od trhovců, místo stravy nezdravě i když levně dodávané od velkopodniků.
17.11. Světla. Má se ochladit a sněžit. Tak v předstihu na to jsem navěsil na dům, garáž a křoviny vepředu řetězy vánočních světel, vyzkoušel, a odpojil.	Přátelé. Potěšil mě Jirka Bína odpovědí z Mexika. Už je poblíž cíle své cesty, Cancúnu, po víc jak pěti tisících kilometrů překonaných na kole od konce srpna. Jeho líčení jsou ohromně osobní, poutavé a humorné. Kolem kolem Mexika.
18.11. Veslování. V půl šesté ráno to ještě moc foukalo, tak jsem vyrazil až při východu slunce o půl osmé. Jak kouzelným proutkem slunce vlny a vítr zkrotilo, a na příští dvě hodiny mi umožnilo skvělé veslování. Pak zas začlo foukat. Cestou jsem se vyhnul zamaskovaným lovcům kachen, kteří na sebe už zdaleka upozorňovali kanonádou výstřelů. Bylo 3°C, nízká voda, na Wena vyjel jen k železničnímu mostu, tak to vzal pak vysoko na Kolumbii. Přátelé. Zavolal jsem po veslování Larrymu, zda něco nepotřebuje. Už chodí bez berlí a dokonce i jel na kole. Penny se postupně zotavuje, je již doma.
Šlapání. V práci bylo mrtvo a venku nádherně. Co jiného dělat, než vyrazit do přírody. Na severních svazích Jezevčí hory jsem se prošel lesní cestou až k vrcholu hory. Více fotek... Film. Dívali jsme se s Em na ponurý film z 2009 To večerní slunce s Halem Holbrookem v hlavní roli, o útěku starého muže z domova důchodců zpět na svůj statek, který mezitím jeho syn pronajal někomu jinému. S tím se pak střetl.
19.11. Práce. Udělal grafickou a obsahovou úpravu na reklamě mé firmy v celoamerickém oborovém časopisu pro plachtaře, zadal redakci. Pak občerstvil firemní webové stránky.
Šlapání. Už se stmívalo, když jsme vyrazili na výšlap do zlatého dolu. Zpátky jsme šli za tmy. V restauraci Abbey Pizza jsme načerpali síly a utišili žízeň rázným pivem. Pak se rozdělili, Cathy a Drew se šli podívat na výroční film o lyžování Warren Miller, a zbytek si poseděl u Rany a Lynna se zákusky a šampaňským (jak dekadentní), než jsme vyrazili na koncert finsko-švédské varhanní hudby v luteránském kostele Grace.
20.11. Druhý letošní sníh. Večer a přes noc sněžilo. Takto vypadalo okolí zrána.
Kuchtění. Upekl jsem z Česka přivezenou směs na Makovník, proloženou vanilkovým pudingem jako na obrázku. Pěkně se povedl, a na kruhové večeři unitářů si přítomní libovali.

Veslování. Tentokrát pro změnu jsem vesloval navečer. Při šeru vlny vypadaly hrozivě, ale namáčel jsem se jen málo. Foukalo to od severovýchodu, tak jsem to vzal podél východního břehu, kde byla voda od větru chráněná. S novým popraškem sněhu okolí vypadalo pomalu jak na Špicberkách.
21.11. Unitáři. Bohoslužba byla věnovaná hodně dětem, hudbě a zpěvu; na téma nadcházejích svátků Díkůvzdání. Po obřadu byla výdělečná aukce a já přispěl koupí obrázku. Rozloučení. Večer se sešlo asi třicet lidí rozloučit se s Garym a Susan, kteří se v prosinci budou stěhovat za prací do Číny. Že by vestěhovalecký proces Američanů do slibnějších krajů již započal?
22.11. Sen. Vůbec se mi nechtělo vstávat brzy ráno na veslování, ale vzbudil mě bizarní sen. Zdálo se mi, že jsem spal v nějaké boudě u autobusové zastávky v okolí ruzyňského letiště. K ránu mě ještě za úplné tmy vyburcovalo mlácení na dveře, pak jejich vylomení a rozpadnutí se celé boudy. Stačil jsem si jen natáhnout džíny a bundu. Než jsem se vzpamatoval, vetřelci mi sebrali všechno - šatstvo, kufr, doklady a já stál v holém poli bez ničeho. Jen v kapse mi zbyl mobil, americký, který ale v ČR nefungoval a tudíž jsem nemohl volat o pomoc.Tak jsem se probudil a šel veslovat.
Veslování. Bylo –7°C, na vodě skoro žádné vlny, sněžilo. Pozdravil jednoho rybáře pod železničním mostem, udělal fotku stanu bezdomovce, vyvesloval k peřejím. Z mostu pro pěší mi mávali čtyři muži a povzbuzovali mě v tomto počasí. Přiletěl se na mě podívat i jeden ze čtyř orlů, které jsem dnes zahlédl. Pak k haldě a při zpívání a počítání zpět. Bylo mi teplo, jen občas si musel pokrývat spodní záda. Práce. Obnovoval jsem firemní internetové stránky.
23.11. Práce. Významný zákazník zažádal o stornování velké objednávky náhradních dílů.	Počasí. Napadlo okolo domu asi 15 cm sněhu, a začalo se rapidně ochlazovat. Ráno jsem si pěkně při odhazování sněhu z příjezdu k domu zacvičil. Večer se vyčasilo a vykoukl Měsíc, jak polárkový dort. V devět večer bylo již -15°C, a na obloze plno třpytících se hvězd.
24.11. Lyžování. Ráno bylo -19°C, na veslování dost nevhodná teplota. Díky napadlému sněhu jsem mohl místo toho přímo od domu vyrazit na běžkách. Soused udělal mou fotku, když byl vyvenčit svého pejska. Přišla řeč na to, co budeme dělat na zítřejší svátek Díkůvzdání. On pojede do severovýchodního Oregonu, do města Joseph. Já odvětil, že my také pojedeme do Oregonu.	První běžkaření nové sezony, od domu a okolo hřiští juniorské střední školy poblíž. Sníh byl nádherný prašan, a vůbec mi nevadilo, že bylo skoro dvacet pod nulou.
Cestování. V jedenáct ráno jsme s Emilí vyrazili z Wenatchee na 770 km dlouhé putování na rodinný sraz do Roseburgu.
Byl krásný den, sluníčko zářilo, vzduch se ohřál na nejvyšší teplotu -12°C. Vozovky měly obnažený asfalt, jen někde byly pruhy sněhu či námraza, a dalo se bezpečně cestovat optimální rychlostí, jako běžně.
V hlavním městě Oregonu Salem jsme z vlaku vyzvedli Evana a Karlu, ti si přivezli z Takomy s sebou jízdní kola.
25.11. Slavení Díkůvzdání. Dopoledne jsme si vyšli za krásného počasí na svižné šlapání v okolí domu, kde se rodinný sraz konal. Evan a Karla vyjeli na kola.
V domě sestry Emily, Nancy, se sešlo osmnáct lidí. Strávili jsme mnoho hodin přípravou hodování a další jejich pojídáním, pak společenskými hrami. Příjemně jsme se pobavili.
26.11. Návštěvy vinařů. Vyjeli jsme koštovat vína do několika z mnoha výroben. Díky místnímu klimatu a geologickému složení půdy se nejvíce daří z bílých odrůd rízlingu, gewürtztramineru, chardonnay, a pinot gris; z červených pinot noir je nejúspěšnější. Vinné sklepy jsou stále více budované, některé z nich jsou přepychové paláce kde bývalí zubaři, právníci ap. uskutečňují své sny.
Zde je Mapa vinařské oblasti v okolí Roseburgu.
Zde je vnučka Morgan vinařů Bradley v Elktonu. Zachytil jsem jí tak trochu ve stylu holandských malířských mistrů. Je jí 21 měsíců.
Cyklistika. Karla vysedla po návštěvách vinařů a smontovala své lehké kolo. Pustila se na asi 30 km návrat do Roseburgu. Stmívalo se a silnice byla opuštěná; po chvíli zabzučel nouzový telefon a my jsme se otočili a Karlu vyzvedli. Více fotek z návštěvy vinařů...
Zpěvné blahopřání. Larry, učitel zpěvu na střední škole, zařídil aby večer k němu do domu přišla jeho jazz skupina a zazpívali Edovi a mě zpěvné blahopřání (trochu opožděné) k narozeninám. Mladí byli roztomile svěží a plni elánu, radost je poslouchat a pak se s nimi pobavit. Larry jim dopředu pověděl o mém působení se Siriusem, tak jsem jim při pohoštění pár skladeb přehrál.
VIDEO..
27.11. Safari. Půl hodiny na jih od Roseburgu je zoologická zahrada s 550 zvířaty, kde jak jen je možné se zvířata nacházejí ve volné přírodě, a návštěvníci se na ně mohou přijet podívat a přitom (jak americké) nemusí vysednout z auta při šestikilometrové projížďce. Více fotek z projížďky... O Wildlife Safari...
Odpoledne odjeli domů do Ashlandu rodiče Nancy a Emily; v pořádku dorazili. Před večeří jsme si vyšli na procházku v okolí domu Nancy a Larryho. Viděli jsme pět srn, mezi domy, kde majitelé nandávali vánoční osvětlení na okraje střech jejich obydlí. Karla nechala Larryho vyzkoušet své kolo. Evan mezitím vyrazil ve tmě na asi 50 km okruh.
Společenské hry. Karla přišla se hrou, která nám přinesla plno bujarého smíchu. Princip hry je "tichá pošta", ale místo šeptání z ucha do ucha se věta posílá prostřednictvím psaných a malovaných papírků. Každý hráč má před sebou štos papírků, tolik, kolik je hráčů. Štos každý očísluje. Na první papír napíše každý hráč nějakou větu nebo výraz, co ho/jí zrovna napadne. Štos pak šoupne hráči vedle. Na papírek č. 2 pak každý hráč namaluje to, co první věta vyjadřuje. A zas šoupne štos dál. Mezitím dostane od souseda-ky štos s obrázkem, a musí z něj slovně vyložit, co si myslí, že vyjadřuje. A tak dále, až všechny štosy všechny hráče obejdou. Pak si všichni prohlížejí výklady a ohromně se přitom baví.	1. Hroch stál v bahně. 3. Nějaké zvíře postává v dešti. 5. Kráva byla na dešti. 7. Watusi kráva bučí protože na ní prší. 1. Krokodýl šel sáíkat na pružném laně. 3. Dva lidi vystoupili z auta aby se podívali, jak pták skáče z mostu na pružném laně. 5. Gansteři pod mostem vyjednávali obchod s drogami, když se pojednou objevila piňáda a tak na ní stříleli. 7. Kovboj střílel na úhel.
28.11. Rozloučení a cesta domů. Zatímco Nancy a Larry a kluci odešli do kostela, naše čtveřice vyrazila na sever do Portlandu. Cestou jsme se stavěli na nákupy. V Portlandu Evan a Karla nastoupili i s jejich koly do vlaku do Takomy. Pro Evana je toto období zas význačné. Již za tři dny se bude znovu stěhovat, tentokrát sem do Portlandu, za prací. Ukázal nám činžovní dům ve středu města, kde si již zamluvil byt.
29.11. Veslování. Bylo -8°C, trochu vítr od jihovýchodu. To se projevilo na řece tím, že byly napříč vlny. Vzal jsem to tedy podél chráněného východního břehu a vyvesloval až do laguny nad horním mostem. Počasí bylo velmi dušičkové, ponuré, ale se zpíváním a počítáním mi bylo radostně. Pěkně jsem si zas zacvičil. Hned zpočátku nade mnou přeletěl orel, pak několik volavek, kingfisher ptáků (co loví ryby), a na skále se usadilo pár kormoránů. Počasí. Stačil jsem zařídit vyměnu pneumatik za zimní (s bodláky), než večer začlo zas sněžit.
30.11. Poslední den v listopadu zas napadl sníh, a teplota se snižovala. Podobně jako v ČR, kde pro většinu z vás nastala sněhová kalamita, a zápolení s živly přírody. Hodně jsem vzpomínal při vyrábění bedniček v garáži, nabalený do mnoha vrstev.	Jaký byl listopad tvůj?

*Vítkovy noviny*	*listopad 2010*	Čas a teplota ve Wenatche
Rubriky: Index novin \| Plachtění \| Práce \| Veslování \| Videa \| Evan \| Pošli mi email Nápověda: Klikni na obrázek a otevře se zvětšenina. Klikni na Index vydaných novin pro jiné měsíce. Klikni na podtrhnutý text pro spojku na další odkaz.