Vítkovy noviny listopad 2011

1.11. Práce. Posílal jsem nabídky, dělal projekci příjmů a výdajů pro daně 2011, uklízel a zálohoval.	Osvěta. Věnoval jsem velkou krabici zeměpisných časopisů jedné škole. Měli zrovna třídu na koláže. Snad se děcka při tom také něco dozví o světě, než časopisy rozstříhají. Četl jsem novou zajímavou knížku Svět v 2050 od Laurence C. Smitha. Poutavým způsobem vyzývá čtenáře k pouvažování nad čtyřmi silami měnící svět okolo nás - demografickém vývoji, poptávce po přírodní zdrojích, změně klimatu a globalizaci. Cestoval jsem prstem po mapě, zavítal i na Slovensko.
2.11. Nádherné veslování. Vyrazil jsem na úplně klidnou vysokou hladinu. Vzal jsem to deltou, viděl racky, kachny, volavku. Zabočil na řeku Wena, ta byla vzdutá až k peřejím, tak jsem si řekl.. zkusím se jimi prodrat nahoru. Vesloval jsem silově a opatrně, abych si něco nepřetáhl v těle, a povedlo se! Dostal jsem se nad peřeje, a pak nejen nad tyto, ale i nad dvojí další. Tak jsem vyvesloval další skoro 2 km proti proudu, kam se mi nepodařilo dostat od pozdního jara. Fotil jsem. Byl nádherný východ slunce. Sjel pak svižně po proudu a vzal to horní deltou, viděl plno hus, po letní přestávce zas uviděl orla, vysoko na stromě u koupaliště. Počítal jsem si a zpíval.	U doku jsem se rozhodoval .. skočím do vody, či ne? Bylo -2°C. Pak jsem přece jen do ní vklouzl. Nebyla ještě tak studená, že bych zcepeněl, tak jsem obeplaval svou obvyklou trasu dolů a nahoru podél doku. Cítil jsem se nádherně při sušení a vystavování holého těla slunečním paprskům. V loďárně jsem se pozdravil s kamarádem Larrym, ten až nyní šel veslovat. Více fotek...
Potěšili mi přátelé napsáním - Ivan švédský, Zdenál, Peter, Jirka a Anka a bratr Milan. Děkuji!	3.11. Práce. Dělal jsem piplavé práce v kanceláři, do toho míchal úklid zahradního nábytku, v nájemním domě vyfouknutí zavlažovacích trubek, dlouhou telekonferenci s civilním úřadem pro letectví FAA (mají stále výhrady vůči schválení modifikace kluzáku L-13), zálohoval jsem, a pak vyškubal pomrzlé keře rajčat a fazolí, plel.
4.11. Veslování. Vesloval po Kolumbii a po Wena až k peřejím, nikde ani živáčku. Pak haldkě a doku. Tam přivázal teploměr na tkaničku a nechal ho plavat v Kolumbii. Pak zas hupsnul do vody. Dalo se ještě docela vydržet v ní plavat, neklepal jsem se, když jsem vylezl z vody. Teploměr ukázal teplotu vody 11°C, a vzduchu 0°C. Víc fotek...

Šlapání. Vyrazili jsme z poslední zatáčky před lyžařským střediskem až ke skále pod potrubím. Poprašek sněhu, modříny ještě zářily, začla být pěkná kosa. Pak jsme sjeli do údolí a šli se podívat do galerie, a do nového výčepu u Sedlové hory. Dali jsme si pizzu. Pil jsem žitné pivo, docela mi chutnalo. Víc fotek...

V místní galerii byly k vidění nové výtvory jedné keramičky...

Já se přidal k tvoření během skládání kluzáků v aeroklubu v sobotu dopoledne. Zaujal mě stín Marka, geometrické obrazce a možné interpretace.

5. 11. Konec plachtařské sezony. Se členy aeroklubu jsme rozložili kluzáky a naskládali je jak sardinky do hangáru na přezimování. Více fotek...

Šlapání. Po příchodu z letiště domů jsem se koukl do mapy.. a rozhodl se vystoupit na vyprahlý kopec na východní planině, asi 15 km odtud na východ, zvaný Mojžíšova stolička, 1100 m vysoký. Jel jsem přes Jezevčí horu, pak prašnou cestou zvanou Indiánský tábor až k sedlu, kde je přístup na veřejnou půdu. Bral jsem to cestou necestou. Dělal plno fotek. Na vrcholu byla výzkumná věž na zapisování dat větru (hmm.. tak tu chystají další větrné mlýny.) Byla už pěkná zima, zábly mě ruce a uši. Ale moc se mi výšlap líbil. Emily mezitím se školáky skládala další číslo jejich novin. Víc fotek..
6. 11. Veslování. Teplota byla – 4°C, ale mě bylo báječně, vzal jsem to deltou a k peřejím.. a jimi se prodral až k dalším, k velkému balvanu. Trochu jsem se tam zasekl při focení, nechal trochu bílé barvy na mělkém dně. Pak zas jak obvykle zpět ke a nahoru po Kolumbii a zpátky k doku. To už svítilo slunce. Opět jsem se vykoupal. Víc fotek..

Unitáři. V naší pospolitosti došlo k výměně pastorkyně. Nová pastorkyně Carmen McDowell (na obr.) musela improvizovat. Totiž tento den měla původní pastorkyně, Cecilia, vést svou poslední mši a osobně se s pospolitostí rozloučit. (Rezignovala ze zdravotního důvodu: očekává příchod dvojčat. Na cestě sem se jí ale přitížilo, musela do nemocnice a doktoři jí přikázali už se ničím nezabývat.) Tak se sem Cecilia už nedostala, a Carmen vedla nepřipraveně mši sama. Následovnice se dle mého názoru však uvedla dobře. Místo kázání rozdala papírky přítomným, aby napsali pro ní otázky s duchovním obsahem. Bez přípravy na otázky pak odpovídala.. jako např., "Když Bůh je dobrý, tak proč se dobrým lidem stávají špatné věci?", apod. Svou otevřeností, tolerancí a uvážlivostí na mě udělala dobrý dojem. Líbilo se mi také, jak Carmen dokázala předat pozdravy a rozloučení od Cecilie pospolitosti.	Prohlášení, které Cecilie zahrnula do loučení, mě pohnula - "Vděk za přátelství, lásku, laskavost a podporu jí od pospolitosti během posledních dvou let; radost z dokončení mnohých činností a důvěru v to, že si pospolitost vybere dobrou její následovnici a že si dovedeme poradit."... "Žádám vás o porozumění a prominutí jakýchkoli chyb, které jsem udělala, za nesplněná očekávání." Dále vyjádřila "naději v to, že pospolitost v této nejisté době přechodu nalezne dar vnitřního růstu a nadšení z nových začátků". Vrátila naší pospolitosti oltář se slovy - "je váš a na vás, abyste ho předali komukoli koho si vyberete, aby vám sloužil v příštích letech." Pak se vedoucí představenstva zeptal pospolitosti, "Uvolníte pastorkyni Cecilii z povinnosti duchovní péče o vás?" všichni, "Ano!" .. a dále.. "Nabízíte své povzbuzení pastorkyni Cecilii do jejího života, a pro její duchovní činnost jak se bude dále rozvíjet v nových formách?"... "Ano!" Pak přečetl, co pastorkyně napsala dále, " Uvolňuji pospolitost z obracení se na mě a ze závisení na mě coby pastorkyně a pečovatelka. Dávám povzbuzení pro pokračování v duchovní péči a vytvoření vztahu, který si pospolitost vytvoří se všemi těmi, co přijdou sloužit po mě. Děkuji mé milované pospolitosti CUUF (jméno naší pospolitosti) za dar moci vám sloužit."
Někdy se mi přátelé ptají, v co vlastně unitáři věří?	Vypůjčuji si z diplomové práce Romany Radové z UK v Praze tento závěr: "Na otázku čemu věří čeští unitáři neexistuje jednoznačná odpověď. Náboženská společnost českých unitářů se vyznačuje, tak jako ostatní unitářská či unitářsko universalistická společenství, nedogmatickým přístupem k náboženským otázkám. Výrazným znakem těchto společenství je tak náboženský pluralismus. Jednotliví členové nejsou vázáni jednotným vyznáním víry. Je zcela ponecháno na jejich svědomí čemu věří. V tomto smyslu také netvoří unitáři církev, ale společenství duchovně hledajících lidí, jimž jednotlivé náboženské obce poskytují zázemí a inspiraci. Původní křesťanské, respektive antitrinitářské východisko není již dnes příliš aktuální. Zvítězilo universalistické pojetí, přijímající podněty rovněž z nekřesťanských náboženství. Unitáři tak hledají společné vyjádření transcendentního božského principu v různých tradicích." Totéž se podle mého názoru může říci i o unitářích zde. Mě osobně moc vyhovuje to, že pospolitost umožňuje každému, aby si věřil podle svého svědomí, a nevnucuje mu/jí žádnou předepsanou doktrinu.
víc fotek...
Výšlap. Zatímco odpoledne Emily se školáky sestavovala jejich další číslo novin, já vyrazil před západem slunce na náhorní planinu zachytit jeho průběh. Více fotek...
7. 11. Práce. Zodpovídal jsem dotazy.	Zaujal mě jeden neobvyklý dotaz od - jak jsem později zjistil - luteránského pastora z Wisconsinu, který se začíná učit létat v kluzácích: "Na jaře budu na tři měsíce v Martině a chtěl bych se podívat do továrny, kde vyrábějí Blaníky". Přátelé. Potěšil mě Ivan z Dubaje napsáním a podělením se fotky. Také Jirka Bína z Čile, kde se potýkal s rozhodnutím, jak putovat dál na jih do Ohňové země na kole. A také Jarda Sehnoutka z vodáckého klubu v Berouně, kterému patří velký dík za rozvoj sportu zvláště mezi omladinou.
8. 11. Veslování. Teplota vzduchu byla – 2°C, teplota vody v postranní řece Wenatchee +4°C, a v Kolumbii +10°C. Po mém obvyklém okruhu jsem se zas vykoupal u doku. Zažil jsem předtím něco, co doposud nikdy předtím: Uprostřed řeky jsem viděl, jakoby skočila velká ryba. Pak se dál nic nedělo, když pojednou blízko mě prakticky vystřelil z vody kormorán a vznesl se ... bez jakéhokoli plácání ťapkama po vodě jako dělají kachny či husy.. a ihned začal stoupat. Nevěřil jsem svým očím. Více fotek..
9. 11. Práce. Měl jsem jí pomálu.	Skoro by si na to člověk zvyknul.
10 11. Veslování. Po třech letech se zase ukázal Jason. Říkal jsem si, jaké to bude, veslovat ve dvou - zacvičím si vůbec? Ale přijal jsem výzvu a byl společenský. Vyrazili jsme, Jason trochu váhavě, ale nespadl do vody, a posléze se vytříbil. Vyveslovali jsme až k peřejím, kde předtím nikdy nebyl. Pak se Jason vrátil, musel do práce, stavět domy v Cashmeru. Já jsem ještě vyvesloval k haldě a po svižném proudu se vrátil k doku, kde jsem se opět vykoupal. Více fotek...

Vraždy v kunovické továrně. Karel Musela, bratr Pavla Musely, zmrzačeného zbrojařského magnáta, zavraždil v tento den v Kunovicích podílníky v Aircraft Industries, Pavla Vacha a Petra Veselého, a postřelil ředitelku firmy. Pak si vzal život.	Na Divoký Západ sem člověk nemusí, stačí zůstat v ČR. Ale ironie a sarkasmus stranou, je to tragedie a je mi líto zahynulých a jejich rodin. V kunovické továrně to dle mého názoru možná půjde k lepšímu, schopná ředitelka snad zůstane vést, a lidi nyní budou velmi opatrní, koho si do vedení vyberou, snad i ruští investoři. Mezitím rozjetá výroba turbovrtulových letadel bude utěšeně pokračovat a snad půjdou nadále na odbyt. Jen kdyby znovurozběhli výrobu kluzáků, po kterých je stále poptávka! Právě jeden ze zavražděných se mnou podepsal v 2005 smlouvu, kdy jsem se snažil o udržení jejich výroby objednáním deseti kluzáků najednou. Továrna smlouvu tehdy nesplnila, 60% z objednaných kluzáků nedodala a už je dále nevyráběla. Poslední kluzák byl dodaný v roce 2007. Sice je továrna coby vlastník typového osvědčení kluzáků po 10 let povinna výrobek podporovat servisem a náhradními díly, ale čím dál tím víc se jejich dodávání zpožďuje. Hlavně celky, které se musí znovu vyrobit, a to reputaci výrobků z Kunovic ve světě narušuje.
11. 11. 11. 11. 11.	Jedenáctého listopadu roku dvatisícejedenáct v jedenáct hodin a jedenáct vteřin...
Šlapání. Silně se ochladilo a foukal mrazivý vítr. S Monte a Judy jsme si vyšlápli na Kohoutí hřebínek. Navečer jsme u nich doma povečeřeli z obchodu předpřipravenou pizzu, jen jí stačilo upéct v troubě. Pak jsme si jeli do Leavneworthu vyslechnout zajímavou přednášku od Johna a Colleen Marzluff o vránách a havranech. Více fotek ze šlapání...

12. 11. Veslování. Svítil Měsíc, byl krásný den, teplota 2°C. Vyvesloval jsem k peřejím, u horního mostu jsem honil husy a snažil se, aby se přede mnou zvedly.. pro fotku. Nechtělo se jim. Šetří si asi energii na dlouhý přelet. Mezitím se zatáhlo a sluníčko už nesvítilo, když jsem se u doku koupal. Více fotek...

Za uměním a Karlou do Takomy. Přes zasněžený průsmyk jsme jeli do tři hodiny vzdálené Takomy. Nakoupili jsme zásoby potravin a pití v Trader Joes, a ve dvě odpoledne se zúčastnili pochodu okolo uměleckých výtvorů umístěných volně v městské přírodě. Plni dojmů jsme zašli ke Karle k ní do práce v kolařském obchodě. Tam mě posadili na skvělé kolo (řazení bylo elektrické) ale já stejně musel šlapat. Seznámili jsme se s kolegy Karly, Tonym a Emily. Na večeři jsme šli do indické restaurace, připojila se k nám spolubydlící Karly, Kirsten. Přenocovali jsme pak u přátel Phila a Yuny. Více fotek..

13. 11. Za víc uměním v Takomě. Po pěkném popovídání s Philem a Yunou jsme vyrazili na procházku podél zálivu, kde mě inspirovala vrána k fotce. Zajeli jsme ke Karle a s ní šlapali městem na snídani v HUB a zas zpět k ní domů. Autem pak přejeli k muzeu umění na výstavu skla Chihuliho a sbírky jednoho z Rockefellerů mexického lidového umění. víc fotek...
Pak nám bubínky uší bombardoval po dvě hodiny vynikající varhanista Mark Brombaugh na varhanech PLU těmito skladbami (přehraj si ukázky od jiných umělců, chceš-li):	Camille Saint-Saens: Prelude and Fugue in C major, Op. 109 No. 3 Heinrich Scheidemann: Chorale Fantasia Dieterich Buxtehude: Praeludium v E molu Percy W. Whitlock - pět krátkých kusů Fantasie v G mol, J.S.Bach BWV 542
14. 11. Veslování. Dost to foukalo, vzal jsem to od větru chráněnou deltou, udělal pár fotek odrazu louže v písku, vyvesloval k peřejím.. začlo mi být teplo.. slunko vysvitlo. Od soutoku s Wena byla hladina krásně klidná až k haldě a zpět k soutoku, ale pak se zvedly vlny s bílými hřebeny, tak dokončení veslování byla výzva. Zas jsem se vykoupal. Víc fotek...

15. 11. Práce. Tvořil jsem a upravoval fotky.	Seminář. Zúčastnil jsem se odpoledne s Em přednášky o tom, jak jít do důchodu. (Ne, že bych se já chystal, ale Em uvažuje.) Seminář byl pořádaný specificky pro zaměstnance škol, kteří důchod a pojištění mají přes stát. Jeden z poradců, kterého známe soukromě, se nás po přednášce ptal, "proč byste chodili do důchodu.. tak ještě mladí?". Ekologický film. Zašli jsme večer s přáteli šlapači do pivnice Pod sedlovou skálou, přispěli do výdělečné akce tam pořádané místními pěstiteli potravin a pak šli do muzea na film o tom, jak pár velkých firem vydělává spoustu peněz na prodeji vody v plastových lahvích (prý jednoduše přeprodávají vodu z vodovodu a trh se údajně rozrostl už na patnáct milijard dolarů).
16. 11. Veslování. Překrásné svítání rozzářilo tento hezký den. Byl naprostý klid, -4°C, nádherné. Za zpívání jsem vyklouzal po nehybné hladině až k peřejím, pod nimi byl jediný rybář, jinak nikde ani živáčku. Zato hus a kachen plno, také řada volavek, několik kormoránů, a na závěr i orel. Teplota vody v Kolumbii klesla na 9°C a tak moje koupel byla zvlášť osvěživá. Víc fotek... Odpolene začal ve městě padat první sníh a vše pojednou prosvětlil.
17. 11. První sníh. Celé údolí bylo pokryté sněhem. V okolí našeho domu (viz obr.) ho napadlo asi pět cm. Svítilo slunce a odpoledne začal sníh na ulicích tát. Práce. Hovořil jsem s vedením litevské továrny a domlouvali jsme logistiku doručení kluzáku na veletrh v Reno v únoru. Snad v továrně dohoní zpoždění.

18. 11. Veslování. Vyrazil jsem na úplně klidnou hladinu. Bylo –2°C. Vyvesloval jsem k peřejím a nad haldu, udělal pár fotek. Zpíval jsem si a počítal. Nízké mraky se válely nad údolím, pak se jimi prodralo slunce. Vykoupal jsem se v Kolumbii. Voda měla 10°C. Více fotek..

Šlapání. Šlapali jsme na kopec nad městem zvaný Kohoutí hřebínek, zmrzlý sníh nám křupal pod botami, slunce zapadalo. Drew a Cathy nasadili svižné tempo a tak jsme si pořádně zacvičili.. včetně Judy, která den předtím oslavila své 73tí narozeniny. Em se nezúčastnila, pulírovala se z nachlazení. Zpět na parkoviště jsme dorazili již za tmy, a přesunuli se do domu Lynna a Rany, kde v plném počtu jsme si užívali koštování piv a pojedli skvělou večeři (Rana ráda gurmánsky vaří). Pak jsme si ještě promítli romantický film Voda pro slony. Více fotek...
19. 11. Kruhová večeře. Toto je sešlost pospolitosti unitářů v domě jednoho z členů. Koná se obvykle každou sobotu u někoho jiného, tentokrát to bylo u nás. Přišlo okolo dvaceti lidí. Povídali jsme o všem možném; popíjeli víno, pochutnali si na vepřové pečeni s mnoha druhy salátů, kukuřičné kaši, ap. Em připravila maso, ostatní přinesli přílohy a deserty, pití. Rozložili jsme stoly nahoře i dole, a tak se dav rozdělil na menší skupiny, dobré pro povídání. Fotil jsem bez blesku, abych nebyl vtíravý. Tak jsou fotky rozmazané, promiň. Více fotek..
20. 11. Veslování. Měl být silný mráz, ale údolí překryla vrstva mraků v 700 m, a tak bylo příjemných –3°C. Nízká voda, trochu vítr od severu, jediná fotka. K peřejím a haldě. Viděl jsem plno hus, letěly proti proudu Wena.. kam asi? Několik kormoránů lovilo ryby. Vítr se rozfoukal od severu, pěkně chladný. Znovu jsem se vykoupal u doku. Velmi osvěživé. V loďárně jsem se pozdravil s kajakáři Tomem a handikapovaným Glenem. Včera viděli srnce se čtyřmi rohy, ptali se, zda jsem ho vyfotil. Asi mám reputaci, že vyfotím všechno. Omyl.
	Unitáři. Pastorkyně Carmen McDowell měla děkovný proslov na téma Díkůvzdání.. (svátek bude příští čtvrtek).. a jak podporovat hosta.. příspěvky do Haiti, Keně, do Wena. Také o umírajícím na rakovinu, jak dokázal i ve znalosti brzkého příchodu smrti žít radostně. Po obřadu ke mě a Em přicházeli ti, co byli u nás včera, a děkovali, jaké to bylo prima. Dobrý pocit.

22. 11. Veslování. Byl klid. –1°C, oranž východ, foto se sněhem. Vzal to deltou, povídal jsem si husami, racky a volavkami. Fotky na Wena, k peřejím a haldě. Mezitím začlo mrholit, ale i tak mi bylo teplo, stáhl jsem vnější vrstvy oblečení. U doku jsem se zas vykoupal. víc fotek..

23. 11. Do Kanady na lyžování. S šesti přáteli jsme vyrazili na čtyři dny do šest hodin vzdáleného kanadského lyžařského střediska Silver Star (Stříbrná hvězda). Ubytovaní jsme byli v třípodlažním chatě, kterou jsme měli celou jen pro sebe. První večeři pro všechny jsme připravili Emily a já - fazolovou polívku s kukuřičným chlebem. Pití jsme si přivezli s sebou dostatečné zásoby. Víc fotek...

24. 11. Lyžování. Pohled z okna nás přivítal do prvního mrazivého rána, bylo skoro 10 pod nulou, ale žádný nový sníh. Lyžovali jsme v okolí chaty po pro běžkaře upravených trasách. Odpoledne si někteří z nás vyrazili autem do několik km vzdáleného běžkařského střediska Sovereign Lake (přehraj si video). Pak do horké kádě na terase naší chaty pod hvězdami posetém nebi, a na skvělou večeři, kterou připravili Sandy a Steve. Víc fotek...

25. 11. Lyžování. Tento den se přírodní bozi na nás usmáli nejlépe. Přes noc nasněžil krásný prašan a pak se nádherně vyjasnilo, bylo asi jen 7 pod nulou, a jen mírný vítr. Vyrazili jsme na celodenní túru do severní části oblasti (mapa) až k Olšové vyhlídce (viz foto, po olších ani vidu). Se Stevem jsem ještě stačil sjet až úplně dolů do údolí a nechat se vyvézt na vrchol sjezdařského kopce, a dlouhým traverzem ho obkroužit na běžkách. Fantastické zážitky jsme si sdělovali zas v horké kádi. Večeři připravili Rana a Lynne. Víc fotek...

26. 11. Lyžování. Začlo sněžit a chumelit, ale to nás neodradilo vyrazit na celý den zas do blízkého běžkařského střediska Sovereign Lake . Pak do horké kádě a na večeři, kterou tentokrát připravili Judy a Monte. Víc fotek...

27. 11. Do USA. Vystěhovat z chaty jsme se museli před desátou hodinou, i když by se to dalo natáhnout a nenažravci by si mohli ještě trochu zalyžovat. Ale ostatním se již chtělo zpět domů.. tentokrát nám návrat trval skoro osm hodin, s přestávkami na čepování benzínu, oběd a jiné zastávky. Na další běžkaření si budeme muset počkat.. nejméně týden má být slunečno, žádný nový sníh na obzoru ve Wenatchee není. Sjezdařské středisko nad městěm ale už otevřeli, tak v "nouzi" je možno vyrazit tam. Víc fotek...	Večer jsme si pustili film Hledání štěstí s Will Smithem. Hned po něm nám volal syn Evan, a mluvili jsme skoro hodinu, slyšeli jsme o jeho nesnázích v práci a při dorozumíváním se s kolegy a nadřízenými. Snad se mu povede dostat se obtížnými úskalími; hlavně aby nepřišel o své zaměstnání.
Přátelé a příbuzní.	Potěšili mě napsáním: Jirka Bína, dorazil už do Punta Arenas, téměř na konec své trasy v nejnižnějším cípu jižní Ameriky. Bratr Milan se rozepsal o chladném počasí. Sestřenice Bohuš se podělila, jak se těšila do lázní, spolužačky Zuzana a Marie psaly o dlabání dýní a smogu v Praze. Milan z Nitry se pochlubil provedenou úpravou v domě a vnuky, Ivan v Dubaji nákupem Volva.
28. 11. Veslování. Vzduch 3°C, hladina byla klidná, vysoká. Vzal jsem to jiným ramenem deltou, a na řece Wena se vydral až nad druhé peřeje k velkému balvanu, pak si užíval klidné vody horní delty, fotil volavku v letu, otočil u horního mostu. U doku změřil teplotu vody, měla 9°C, tak jsem se zas osvěživě vykoupal. Cítil jsem se skvěle. Víc fotek... Pracoval jsem pak v úřadě po zbytek dne.
Plachtění. Mé jméno bude vyryté na trofeji.	Možná proto mám rád ptáky v letu. Zmíněná trofej koluje v této oblasti od roku 1964. Každý rok jí vyhraje pilot - plachtař, který uletí nejdelší vzdálenost se startem v severozápadních USA. Mé jméno se tam objeví už potřetí. Předtím v roce 1988 za vzdálenost 515 km, dále v roce 2006 za 735 km, a letos za 656 km.
29. 11. Práce. V Litvě čekají na motor. Drama začíná. Lyžování. Měl jsem si vzít brusle. Pro kompenzaci po práci jsem vyrazil na jediné blízké místo, kde byl sníh - lyžařské středisko Hřeben misie. Místo sněhu mě přivítal ledový beton, poprášený jehličkami z modřínů.
Ale i tak jsem se víc jak hodinu protáhl na běžkách po trase zvané Potrubí.
30. 11. Ráno jsem vesloval, znovu se vykoupal, a pak strávil zbytek dne v práci.	Jaký byl listopad tvůj?