Vítkovy noviny listopad 2015

	Hezký den!
30. pondělí Strávil jsem celý den v kanceláři a doma, ani jsem nevytáhl patu ven. Bylo tam nebezpečno... ha ha.
	29. neděle Veslování Vůbec se mi ráno nechtělo vyrazit do mrznoucí mlhy a navíc vlezlého větru, a teploty -6°C. Povedlo se. Obvesloval jsem celý svůj obvyklý okruh a ani si nenacákal, přes docela velké vlny. Koupel byla skvělá, ale následné oblékání ve fujavici moc pomalé, a doma voda ve vaně vlažná. Trvalo mi déle, než jsem se zas rozehřál. Tři hrnce vařící vody dodatečně přidané však skvěle pomohly.
28. sobota Lidé od řeky - Wanapum Cestou domů jsme se na několik hodin stavěli v právě otevřeném zbrusu novém muzeu dokumentující minulost a současnost původního obyvatelstva, které žilo a v minimálním počtu ještě žije podél řeky Kolumbie mezi řekami Wenatchee a vtokem Hadí řeky na jihu státu - navzdory nesmírné nepřízni způsobené přistěhovalci: Nejprve epidemiím koncem devatenáctého století, a nověji v druhé polovině dvacátého zabráním jejich území pro supertajnou výrobnu atomové bomby a plutonia (Hanford), dále pro velikánskou armádní střelnici, východně od Yakimy a pak pro zatopení údolí výstavbou dvou přehrad na Kolumbii. Muzeum skvěle zachycuje nezlomitelnost jejich ducha, plno exponáty, citáty a zvukovými nahrávkami. Bohužel se tam nesmělo fotit. Ale tady jsou stránky muzea. A zajímavá projekce, jak vyráběli kanoe. Dostali jsme osobní výklad, jak vyrábět z vodní trávy nádoby pro všelijaké užití. Tomu pánovi, co ukazoval (je v mé prezentaci), členovi kmene Wanapum, je prý 58 let.	Volně plynoucí část Kolumbie podél nukleární rezervace Hanford - původní domovina indiánů Wanapum
	27. pátek Pokračování v Díkůvzdání Dopoledne jsme se nadále honili za mládeží v parku Cooper Hill jihozápadně od Portlandu. Po rozloučení se s příbuznými jsme s Em vyrazili na oběd s přáteli Lois a Robem v severní části města, přeměněné tvořivými mladými lidmi v přívětivou čtvrť. I mašinky na peníze vyzdobili a umístili do zajímavých domečků, natřeli zdi domů, a v plno obchůdcích prodávali plno příloh na povzbuzení tvořivosti. Natrefil jsem i na jeden obchod s hudebními nástroji, kde jsem si výhodně koupil elektrickou kytaru a zesilovač. Poslední svou obdobnou kytaru jsem vlastnil na střední škole za dob naší slavné kapely Termiti. Po rozloučení se s Lois a Robem jsme za zapadajícího slunce projeli okolo sopky Hood do městečka Hood River, kousek na sever od té sopky, kde jsme povečeřeli ve věhlasé pivnici Velký Kůň. Za halasu tam mě napadlo zavolat a povedlo se - mluvil jsem s Olafem! Máte psy?? Je v pohodě.
26. čtvrtek Díkůvzdání v Portlandu Setkání s novými příbuznými bylo příjemné, neformální. Bylo prima být s Evanem, byl v dobrém rozpoložení. I ostatní v houfu patnácti lidí a dvou psů. Tradiční hodování zabralo celé odpoledne a večer, provázené řáděním venku na zahradě i uvnitř, hraním společenských her a povídáním.	Melissa
25. středa Cesta okolo sopek do Oregonu Vyrazili jsme do pět hodin vzdáleného Portlandu, připojit se k rodině Laurel na oslavy Díkůvzdání.
	25. středa Veslování za tmy Odrazil jsem za tmy od doku, plnou hodinu a půl před východem slunce. Důvod - abych byl doma včas na odjezd do Oregonu na oslavy Díkůvzdání. Na vodě byly odlesky světel od jihu a západu, ale od severu nic, tam ještě hustá tma. Tak od laguny jsem to radši vzal středem Kolumbie proti proudu. Fotil jsem, jak zapadal Měsíc, při dlouhé expozici jsou záběry rozmazané. Rozhodl jsem se svůj obvyklý okruh radši otočit, zůstat nejprve na otevřené vodě, kde vím, že nejsou zákeřné ponořené kmeny s chňapadly vyčnívající jen kousek nad hladinu, o které bych mohl zarazit a okamžitě se vyklopit. Vesloval jsem tedy hodně daleko od mělčin až ke koupališti, kde už začínalo být vidět, pak podél pobřeží k rouře a haldě, a teprve pak nahoru na Wenatchee. U peřejí se mi povedlo udělat pěknou fotku volavky, zlatavě ozářenou právě vycházejícím sluncem. A na závěr u doku jsem se zas vyčmáněl. Bylo mrazivých -3°C, ale mě báječně.
	24. úterý První sníh sezony okolo domu.
23. pondělí Veslování Na začátek mi přivítalo sluníčko, když se vyhouplo nad obzor. Provázelo mě až k prvním peřejím, které se mi tentokrát podařilo překonat, a nejen ty - vydral jsem se až ke čtvrtým (několikrát jsem nabral, ale to nevadilo). Mezitím se snesla mlha a okolí dostalo bájný nádech. Při návratu jsem uzřel zřídka se vyskytující přejezd vlaku přes železniční most přes řeku Wenatchee. Koupání bylo chladivé, vzduch měl -3°C, ale voda ještě trochu nad 10°C. V práci bylo poklidno. Emily promíchala slámu s kompostem v novém záhonu.
22. neděle Unitáři Líbila se mi změna v prezentaci mše. Připomněla mi, kolik lidí mezi běžnými členy pospolitosti mají schopnost poutavě a zajímavě podávat program, tak, že se nemusíme spoléhat pouze na svou stálou duchovní. Pravda, ti dva dnešní byli povoláním terapeut a právnička.	Hlavní bod byl na téma "zranitelnost a soucit". Přednášející hodně čerpali z objevné cesty Brené Brownové. Pusť si video, bude s českými titulky, povede-li se. Možná tě překvapí zjištění, že vystavit se zranitelnosti je bezpečnější, než naopak. Odpoledne jsem dodělal zeleninový vyvýšený záhon.
	2!. sobota Veslování Během veslování jsem fotil husy u doku, ledňáčka ve stromu, vrostlý kámen do smyslného kmenu stromu, jednoho známého na kanoi, NealaH., vrstvy inverze v údolí, volavku u horního mostu, vytékající vodu z roury a již žádnou rostlinku uvnitř (velká voda jí vzala), sebe u haldy oblázků, oblaka nad horní přehradou, sníh na velehorách na západ a uklízení naplaveného dřeva od doku. Zas jsem se osvěživě vykoupal, pak nakoupil v obchodě hadici pro opravu WC a bezpečnostní pohybové světlo, které se mi u kanceláře porouchalo. Obojí jsem odpoledne vyměnil a pak až do západu slunce jsem pokračoval s výstavbou navýšeného zeleninového záhonu. Pivo před večeří pak chutnalo moc dobře.
20. pátek Pracoval jsem na zajišťování dodávky kluzáku z Litvy a jiných drobnějších věcí. Odpoledne jsem začal budovat nový zvýšený zeleninový záhon pro Emilyné rochání se v hlíně.
	19. čtvrtek Veslování Ze vzduté postranní řeky se v tišinách shromažďovalo plno splavených kmenů, cokoli voda odnesla. V deltě jsem sledoval milostné projevy dvou orlů. Proti svižnému proudu jsem se dostal jen k mostu pro pěší. Na závěr jsem pozdravil volavku, a u doku se vykoupal. Díky přílivu vody z postranní řeky, z tajících sněhů, byla voda pěkně osvěživá. Zde je krátké videjko na You Tube.
18. středa Procházka s dámami Byl jsem pátým kolem u vozu čtyřem dámám z Emilyné skupiny žen, které ve středy vyráží na šlapání. Tentokrát se rozhodly projít se v parku obklopujícím soutok řeky Wenatchee s Kolumbií. Překvapilo mě, jak se Wena po nedávných deštích rozvodnila. U koupaliště jsem náhodně zahlédl malého dravce - jak se čmáněl - ve vodě! V tom okamžiku jsem nevěděl, o kterého jde. Až doma jsem zjistil, že je to merlin falcon. V České republice je silně ohroženým a tudíž i přísně chráněným druhem, jehož početní stavy se v ČR pohybují pouze mezi 90 - 180 jedinci ročně. Na mém snímku jsem zachytil samici. Viz více zde.
	17. úterý Zatímco jsem v práci připravoval doručení kluzáku a odpovídal na dotazy zákazníků, venku lilo a hodně foukalo. Tak mám zas co na hrabání.
17. úterý Veslování Za deště jsem se vydral podél Zářivé koupele peřejemi vzduté Wenatchee až k akvaduktu, a v horní deltě objevil nový kmen, který mě zaujal. Voda na koupání byla znatelně svěžejší.
16. pondělí Úklid listí Po dni v kanceláři a v předstihu na oznámené sněžení jsem se pustil do hrabání listí. Bude ho ještě dost, na javoru zůstalo zeleně stále habaděj. Z listů jsme vytvořili silnou peřinu na záhonu jahod. Em zlikvidovala rostlinstvo na slaměném záhonu.
	15. neděle Narozeniny Judy V domě Monteho a Judy se sešli přátelé na oslavy jejích sedmdesátisedmin.
15. neděle Veslování v dešti a velké vodě na Wenatchee Až na překrásných pár minut zrána bylo na vodě zas šeredno, pěkně jsem promokl, a dal si zabrat na vzduté postranní řece. Unitáři Mše byla - jak jinak - poznamenána nedávnými tragickými událostmi v Bejrůtu, Baghdádu, Paříži a jinde. Hlavní program byl zaměřen na reproduktívní spravedlnost. Tak nazvala duchovní čtyři práva žen: mít právo na rozhodnutí stát se matkou, rovněž také právo na to, aby se matkou (nechtěně) nestala, právo moci se rozhodnout sama, pro své dobro, a právo na zdravotní péči (i když na to nemá). Trochu o tom je také zde. 14. sobota Sobotu jsem strávil velmi prozaicky - domácími pracemi. Venku bylo velmi pošmourno a dál než na ulici k poštovní schránce jsem se od domu nevypravil. Emily s několika ženami z pospolitosti provozovaly stánek na uměleckém a řemeslném trhu, aby pro obec unitářů něco vydělaly.	Takhle vidím dok, když nad hlavou nesu skif...
13. pátek Veslování Tentokrát jsem začal později - po nákupech benzínu a zrníček. Podél pobřežní stezky myli a čistili zřízenci parku lampy na sloupech osvětlení a jejich skleněné překryty. Výše od doku nad pláží se zaryl do písku nový kmen, docela je překážkou. Tak jsem ho vyfotil. Připadal mi jak nějaká ryba, snažící se chňapnout menší. Na břehu byl postarší pán, také s kamerou. Dělal fotky mě, s vycházejícím sluncem v pozadí, byl rád, že jsem mu byl modelem. Při okruhu deltou k peřejím, rouře a haldě jsem uviděl racky, kachny, husy, ledňáčky a volavku, tu jsem zachytil za letu. Rozmazané pozadí naznačuje rychlost. V práci bylo poklidně. Ne však v Paříži. Je mi hrozně líto tolika nevinných obětí. Snad Evropané nepodlehnou fanatismu, nenávisti a násilí, a nenechají se zastrašit. Večer jsme shlédli muzikál Legálně blonďatá, produkci školáků místní střední školy, kde v hlavní roli vystupovala dcera jedné rodiny z naší pospolitosti unitářů. Zde jsou fotky z produkce. A tady je video toho muzikálu z vystoupení nějaké skupiny jinde, i s podtitulky písní (dobré na cvičení angličtiny!). A zde je zvuková nahrávka z originální produkce muzikálu na Broadway v New Yorku.
	12. čtvrtek Zas na výlet do Yakimy Ministerstvo ochrany obyvatelů je devět měsíců pozadu ve vydávání trvalých průkazů, bez kterých se nedá zas vcestovat do země, pokud by z ní mezitím z nějakého důvodu člověk odcestoval a chtěl se zas vrátit. Tak dlouho čekat nemůžu - už vůči svým přátelům, kteří chtějí zamluvit lyžovačku v Kanadě těsně po vánocích. V září jsem o průkaz přišel, začátkem října o nový zažádal, koncem října jsem jel do Yakimy na obtisky prstů. Později, když jsem se dozvěděl, jak jsou pozadu, jsem zkoumal alternatívy a zjistil, že existuje prozatímní metoda (proč mi to neřekli a neudělali hned před třemi nedělemi? durdila se Em..). Tak jsem v naději znovu vyrazil na ministerstvo - do jejich nejbližší pobočky v dvě a půl hodiny jízdy odtud autem vzdálené Yakimě. Udělal jsem si z toho poznávací výlet. Přijel jsem s předstihem a mohl jsem si prohlédnout místní muzeum. Měli tam exponáty o zemi, zemědělství, dopravě, obcích, rodinách a domech. Také speciální výstavu o koncentračních táborech, do kterých nahnali Američani Japonce, už v USA usazené, a polovinu z nich již amerických občanů. Dali jim tři týdny na to, aby si uspořádali své majetky jak mohli, a nařídili jim přesunout se - pouze s tolik osobního majetku kolik mohli unést - do sběrných táborů. Ne jen pár.. ale skoro čtvrt milionu jich. Během druhé světové války. Tohle bylo chvíli předtím, než jsem šel do té pobočky ministerstva ochrany obyvatelů. Nicméně, v mém případě to tentokrát dopadlo příznivě. Po půlhodině vyřizování mi práskli do pasu razítko s potvrzením dočasného trvalého pobytu na jeden rok, a já s úlevou odjel zpět do Wenatchee, kam jsem dorazil po západu slunce.
11. středa Veslování Po počáteční šedi a hrozbě bouře se vyčasilo. U horní delty jsem viděl dvě srny, na jednom z ostrovů. Po prvním setkání (fotky) jsem ho obvesloval, a na druhé straně se s nimi zas pozdravil.. byly docela hovorné, bez toho, aby vydaly zvuk. Pak se mraky rozpustily a bylo krásně. Plavání do 60 temp zas bylo báječné.
	10. úterý Skoro celý den pršelo. Pracoval jsem v kanc. Strávil jsem mj. tři hodiny dohadováním se telefonem a přes internet se správou obyvatelstva. Navečer se rozjasnilo a stromy v okolí domu zářily. 9. pondělí Veslování za deště Konečně nastalo období sychravých dnů. Déšť mě však neodradil. Obvesloval jsem svůj obvyklý okruh, během kterého jsem i uviděl bobra. Zachytil jsem ho na videjku. Při skončení veslování mi bylo báječně, plavání žůžo. Zbytek dne jsem strávil prací v kanceláři.
	8. neděle Procházka podél Kolumbie Odpoledne jsem se s Em šel podívat na podzimní barvy.
7. sobota Vzdělávací přednáška a koncert symfonie Profesor z univerzity středního Washingtonu, Nicolas Caoile, vede mimo jiná hudební tělesa také i Symfonický orchestr ve Wenatchee. Před koncerty dává zájemcům půlhodinovou přednášku o detajlech, které by nám laikům jinak ušly. Tentokrát se koncert soustředil na americké skladatele. Ti obdobně jako někteří evropští čerpají z národních lidových písní, avšak pro americké skladatele jsou dále charakteristické další dva znaky, a to rytmus a pak použití dissonance. Vyslechli jsme "Tato ušlechtilá společnost" od současného skladatele Kevina Putse (nar. 1972), pak Suitu "Billy the Kid" pro balet od Coplanda (1900-1990) na základě legendy o životě dobrodruha; a doprovodnou hudbu od Bernsteina (1918-1990) pro film z 1954 "V přístavu" s hercem Marlon Brando a jinými.
	7. sobota Oslava unitářů V tento den proběhly dvojí oslavy. Nejprve uvedení duchovní Laury coby stálé opatrovnice místní pospolitosti - obřad obdobný svatbě, ve svém duchu i podstatě. Druhá oslava bylo slavení třicátého výročí od založení místní pospolitosti unitářů. Na obřad přijely i tři bývalé duchovní, které zde dříve sloužili, představitelé federace unitářů, a duchovní i z jiných církví z Wenatchee. Tolik církevních hodnostářů najednou v naší prosté budově za její celou existenci snad nikdy nebylo.
7. sobota Veslování Po víc jak týdenní pauze jsem zas zabral za madla skifu a bylo mi báječně. Objel jsem svou obvyklou trasu, zpíval si, počítal a na závěr se zas vyčmáněl v Kolumbii. Bylo už jen 6°C, ale voda měla ještě 13°C. Pacifik by mi býval připadal teplejší... no, pozdě bycha honiti.
	6. pátek Z Ashlandu do Wenatchee nám po rozloučení s vděčnými rodiči Emily trval přesun něco přes deset hodin. Počasí nám přálo, jen na předělu hor Kaskád to trošku klouzalo u sopky Thielsen. Ráno mě překvapil telefonátem Juraj, byl s Ivanou na dovolené v New Yorku. Večer nás přivítala domů nadšeným mňoukáním naše kočka Mňoukí.
5. čtvrtek Cesta ze Santa Cruz do Ashlandu Posnídali jsme na terase motelu, zabalili, rozloučili se s Evanem (Laurel už ráno odjela vyučovat) popřáli mu úspěch při pracovním pohovoru a vyrazili jsme na osmihodinovou cestu na sever do Ashlandu, kam jsme dorazili v šest večer. Cesta proběhla v pohodě a za příznivého počasí. Po večeři jsme se na chvíli viděli s Karlou a její přítelkyní Nicole, která jí přijela na pět dní navštívit.
	5. čtvrtek Ranní procházka v Santa Cruz Slunce se prodíralo vrstvami mraků, když jsem vyrazil na pláž a k majáku. Nebyl jsem sám. Starší pár, jen v plavkách, vstoupil do vln Pacifiku. Říkal jsem si, jak dlouho tam asi vydrží. Mezitím okolo mne probíhalo plno běžců. Slunce sotva vyšlo. Došel jsem napůl cesty k majáku. Tam jsem si všiml těch dvou plavců - ještě byli ve vodě a až tam doplavali. Obrátili se a po dvaceti minutách (v té studené vodě - měla 14°C !) doplavali zpět na místo, odkud vyrazili. Trochu jsem jim záviděl. Do vody jsem strčil jen paži. U majáku seděl na skále pelikán. Po chvíli se mu přišel dvořit jiný. Pak přišla velká vlna a málem pelikána smetla. Ten však nebyl hloupý, vznesl se a za chvíli se vrátil. Zachytil jsem ho při přistání. Vypadal jak nějaká ornikoptéra. Mezitím z ostrova u majáku i z mola přinášel větřík štěkání lachtanů. Těch se vyvalovalo na skále snad padesát. Zastavil jsem se u historické cedule, na které byli vyobrazeni tři princové z Havaje. Ti byli v Kalifornii na studiích. Požádali místního truhláře a ten podle jejich návrhu vyrobil surfovací prkna. A tak se stalo, že v roce 1885 na tomto místě naučili princi z Havaje místní jak surfovat na mořských vlnách a tak uvedli do Ameriky tento královský sport.
4. středa Mořské akvárium v Monterey Měl jsem jedinečnou příležitost podívat se do blízkého světoznámého střediska výzkumu života v moři, do akvária v Monterey, asi osmdesát km přes záliv na jih od Santa Cruz. Zatímco Em s rodiči a Evanem navštěvovali příbuznou Bobbi, od dvou do pěti odpoledne jsem se vzdělával o mořských živočiších. Fascinující. O akváriu je více zde.
	4. středa Procházka mezi giganty Poblíž Santa Cruz je státní park Henry Cowell, ve kterém rostou víc jak dvoutisicileté stromy, obrovské sekvoje (Sequoioideae). Dosahují výšky jako 25ti poschoďové domy. Přitom jejich šišky jsou miniaturní, napříč asi jako můj prst. Procházka mezi nimi byla úchvatná, dojmy nejen vizuální, ale i čichové - nádherně to tam vonělo.
3. úterý Setkání s Evanem a Laurel, prohlídka Santa Cruz a okolí Vyspávali jsme dlouho, až do osmi, po dlouhé jízdě předešlý den. Na snídani jsme se setkali s Evanem. Ten pak vyjel na předávání cen účastníkům soutěže v programování pro společnost hromadné přepravy v San Francisku a okolí. Vyhrál patnáct set dolarů, za svůj program On Transit. Mezitím jsme objeli okolí Santa Cruz, prošli jsme se po pláži Tichého oceánu, koštovali vína, prohlédli si univerzitu státu Kalifornie v Santa Cruz, poobědvali v řecké restauraci, a pak se podívali kde bydlí Evan s Laurel - ve viktoriánské vile, v prvním patře, odkud je hezký výhled na moře. Bydlí tam dočasně, zatímco stálí nájemníci jsou na studijní cestě po jižní Americe. Obdivovali jsme, jak ti vybudovali svým dvoum kočkám (o které se mezitím Ev+L starají) přístupový žebřík do prvního patra. Pak jsme se prošli po turistické čtvrti Capitola, obdivovali jsem při západu slunce surfaře a pak si dali skvělého lososa v restaraci Riva na mole v přístavu. Počasí bylo příjemné, přes den 22°C.	Západ slunce v Santa Cruz
Panorama San Franciska od severu	2. pondělí Do Kalifornie Vyměnil jsem baterii v autě před domem Eda a Sheily, obklopeném barvami hýřícími černými duby. Zamířili jsme na jih. Vrcholy sopek se schovávaly v mracích. Před San Franciskem byla průtrž mračen s blesky. Prohlídli jsme si poloostrov Tibaron, než jsme v Mill Valley navštívili Emilyného bratrance Davida a jeho rodinu. U nich jsme povečeřeli vepřovou pečeni a setkali se s jejich 17ti letou dcerou Laine, která právě v ten den měla narozeniny. Za tmy jsme přejeli přes Zaltou Bránu, projeli přes San Francisko, jeli podél věhlasých měst Křemíkového údolí do města Santa Cruz, kde jsme se na tři noci ubytovali na pobřeží Tichého oceánu.
1. neděle Poslední den v Sunriver Naše čtyřdenní rodinné setkání se chýlilo ke konci. Ráno jsem si zaplaval, jiní si vyjeli na kolech, zabalili jsme, vložili povlečení a ručníky do pračky, a ještě jsme si trochu zavyváděli. Po poledni jsme se rozjeli - rodina Nancy do Roseburgu, a ostatní do Ashlandu.