Vítkovy noviny listopad 2018

	Jaký byl listopad tvůj?

30. pátek Sjezdování na Missii Místo veslování jsem vyrazil na zatím jedinou otevřenou sjezdovku, Mimi, na Missii. Sníh byl tvrdší, než minulý víkend, ale pokrytý asi 5 cm nového prašanu. Mrzlo a trochu foukal vítr, slunce bylo nízko a schovávalo se za hřebenem, byla mi trochu zima. Přesto jsem si skvěle zasjezdoval. Poobědval jsem spolu se známou CathyJ, která ve své sedmdesátce začla zas lyžovat a nyní i pracovat na Missii v půjčovně lyží.	30. pátek Na extrémním filmu o ženském lyžování Spolu se sedmi přáteli šlapači / lyžaři jsem shlédl v tomto krásném lesním středisku umění stimulující film natočený tvůrcem Scottem Gaffneym o ženách oddávajících se extrémnímu lyžování. Film z roku 2018 se jmenuje ALL IN. Zde je oficiální souhrnné video. V průběhu promítání jsem udělal pár fotek a z plátna i videjek. Klikni zde na záhlaví.
	29. čtvrtek Muzikál Jak uspět v podnikání bez opravdové snahy Dramatický soubor střední školy ve Wena předvedl tento muzikál. V hlavní roli hrála dcera našich přátel. Pěkně jsme se pobavili.
29. čtvrtek Kuře na květáku posypanou kurkumou, s cibulkou a rajčátky Dnes měla Em pilný den. Nejprve jí dopoledne navštívila Rana a hrály Scrabble. Pak přijela Cathy, poobědvala s námi a vzala Em na fyz. terapii, šla sobě nakupovat a pak zas vrátila Em domů. Večer pak Em poprvé od operace uvařila sama kompletní jídlo, viz vpravo. Chutnalo výborně, i zbylo.
	28. středa Veslování ke dvoum věžím Před východem slunce se v údolí válela mlha. U doku jsem se soustředil na zachycení kanadských hus. Proud mě snesl. To mě nainspirovalo pokračovat po něm. U obecního doku jsem sledoval dokončování zbrusu nového hotelu Hilton přímo na břehu Kolumbie. Dále po proudu je most, postavený jako první most přes řeku Kolumbii od Tichého oceánu, 750 km vzdáleného po řece, v roce 1908. Nyní už po něm nejezdí auta, ale nadále je používaný pro převod zavlažovací vody od západu na východ a pro pěší a cyklisty. Byl to jediný most ve Wenatchee až do roku 1950, kdy byl postaven nyní pětiproudý most pro auta i pěší, půl km dál po proudu, s obloukovou konstrukcí. (Pro úplnost, dálniční most severně od Wenatchee byl postaven začátkem 1970 a uveden do provozu v 1975.) Dvě věže jsou vodárenské, ještě používané. Od nich jsem se vracel proti proudu podél západního břehu. Objevil jsem u nové stavby bytovek kus po proudu od našeho vodáckého doku také novou velkou rouru. Na závěr jsem se zas pěkně vykoupal, stále ještě sto temp. Cítil jsem se báječně. vo11-vzd2
27. úterý Granátová kuřata Podle obrázků z poslední doby by se zdálo, že jediné, co děláme, je že jíme jíme JÍME! (Proč ne, když nám to příroda dopřává?) Ale vážně. Ne jen tak nějakou potravu. Dnes i exotiku! Při nedávném setkání ukázala Laurel, jak se jinak nemožně skrytá semínka granátových jablek dají (poměrně) snadno oddělit z dužiny. Při přípravě dnešní večeře si to Em vyzkoušela při přípravě salátu, zatímco já jsem ugriloval kuřata a nachystal bramborovou kaši. (Tu jsem neměl ani si nepamatuji.) Vše chutnalo výborně. Em si oddychla od jejího dnešního prvního z asi mnoha příštích cvičení u tělesného terapeuta, zatímco já procitl z mnohahodinového pracovního podroušení v kanceláři. Dokonce jsem mohl i zazpívat s kytarou.
	26. pondělí Dvouchodová večeře Divoký losos z Aljašky. První chod. Polévka z lístků růžičkové kapusty, s cibulkou, česnekem, slaninou, houbičkami, solí, pepřem a třemi vejci. Druhý chod: Losos s přílohou, dušenou brokolicí s výhonky fazolí a citrony. Už přes měsíc až na v tuto sobotu vařím všechny pokrmy pro dva sám. Objevuji, co mě vlastně nejvíc chutná! A Em se i podivuje a zdá se, že jí šmakuje.
26. pondělí Hora Říp ve Wenatchee - veslování Na obloze se vytvořil neuvěřitelný úkaz - obrovský mrak kuželovitého tvaru, připomínající sopku. V mysli se mi vybavila Hora Říp, na kterou mám hezké vzpomínky. Dnešní počasí bylo jinak dušičkové, vesloval jsem za deště a v plochých světelných podmínkách. Plavání na závěr bylo osvěživé. U doku správa parku ořezávala větve stromů hrozících spadnout na loďárnu.

25. neděle Sjezdování na Missii Už třetí den bylo otevřeno a uschopněno lyžařské středisko nad městem Wenatchee, v rekordně brzké době sezony 2018 - 2019. Potom, co jsem dopravil Em do svatostánku unitářů, vypravil jsem se do svatostánku sněžných bohů, Missie. Lyžování skutečně bylo božské. Bylo mi do zpěvu. Poslechni si ve videu.
	25. neděle Červánky Před dvěma dny byl úplněk. Nyní se západní obloha při svítání zabarvila jemnými pastelovými barvami. Pohled z balkonu domu.
24. sobota Večeře Upekli jsme si dýni delicata a posléze růžičkovou kapustu se zbytky krůty ze čtvrtka a pro mě klobásku. Přidal jsem si i dvě pečená rajčata na bazalce a oleji.
	24. sobota Posun svátků ... Obdobně asi, jako my jsme slavili Díkůvzdání o měsíc dříve, si dnes, 24. listopadu, někdo usmyslil slavit Štědrý večer - přivezl si vánoční stromeček.
24. sobota Na vodě bylo trochu větrno... Po krajích však bylo pohodově. Krátce po startu jsem si promluvil s čtyřčlennou rodinkou srn (video). Otočil jsem u peřejí, nad koupalištěm jsem viděl plno stop mývalů. Na vodě byly velké shluky kanadských hus. Obloha byla azurově modrá. Vítr od hor rozhýbal Kolumbii. Plavalo se v ní báječně.
	23. pátek První lyžování sezóny 2018-2019 na Missii Vypravil jsem se na lyže, díky provozovatelům střediska Misie s jejich sněžnými děly a mé permanence již zjara zakoupené na příští sezonu. Očekával jsem, že párkrát sjedu zledovatělý, kameny pokrytý svah a pojedu domů. Skutečnost předčila očekávání výsostně. Přes noc napadlo osm cm čerstvého prašanu, který pokryl asi čtvrt metru uměle vytvořeného sněhu. Ani jednou jsem o nic neškrtl, a dalo se krásně zatáčet i šusovat. Jediný zádrhel byl v tom, že akorát, když jsem chtěl z lyžování vytvořit videjko, mi umřela v mobilu baterie. Ale i tak snad se potěšíš ze záběrů, které jsem udělal cestou z města ke středisku a během první jízdy výtahem. Kopec jsem nakonec sjel dvanáctkrát, než jsem se vrátil domů na oběd s Em a pak odpoledne do práce.
22. čtvrtek Vděčné veslování Mžilo a bylo na nule, sychravo. Stovky, snad tisíce kanadských hus se shlukovaly na ostrohu, v laguně i na trávníku parku. Má začít sněžit, asi na poslední chvíli odtáhnou na jih. Na ostrohu na břehu mě zaujaly neobvyklé textilie. Uprostřed peřejí jsem si nehybně silově zavesloval asi deset minut, než jsem se nechal spláchnout po proudu. V horní deltě na mě zaútočila Lochneska. Pochutnala si místo na mě na mém veslu. Výše na Kolumbii se v dáli odhalila Sedlová skála a okolní předhoří. Na svém obvyklém lovišti jsem si promluvil s volavkou, než ta nevydržela mou přítomnost a odletěla. V rouře se vytvořil surrealistický obrazec. Ozvěna byla nádherná. Cestou domů jsem doručil příspěvek útulku bezdomovců. Odpoledne mi nebylo dobře. Večer jsme požili s Em tradičního krocana, který připravila. Tedy: jedno stehno, uzené, s pečenou růžičkovou kapustou a ořechy pekany. Em se poprvé postavila nohou na váhu. Karla se přesunula na Díkůvzdání do USA k přátelům. Zapomněla si svůj pas. Vpustili jí na fotokopii a předchozí telefonáty. Včera Přišlo na mě nutkání zavolat Olafovi. Nemluvili jsme od srpna. Má další rameno. Možná se chystá i na koleno. Zněl dobře. Jeho syn Phil si v létě vzal Caitie. Zde je o dceři Olafa, Haně.
	21. středa Před ránem jsem měl sen. Skupina lidí řešila nějaký problém. Hlavní aktér byl Brit. Mluvil s naschvál zdůrazněnou britskou výslovností. Zvažoval jsem kdo to mohl být. Nejblíž se mu přiblížil partner v Blaníku Amerika, se kterým jsem firmu před třiceti lety založil, NormanE. Podílení se ve firmě vzdal, na konci roku 1990. Je už dávno mrtvý. Příprava na přežití svátků Díkůvzdání V příštích několika dnech se budou po ulicích a dálnicích sunout hordy automobilistů, obchody budou přecpané kupujícími, hamižícími se po co nejvýhodnějších nákupech, nastane období šílenství. Rozumný člověk zůstane uvnitř v bezpečí svého domova. V přípravě na to jsme spolu dnes s Em předem nakoupili dostatečné zásoby jídel a pití, abychom nikam nemuseli. V obchodě jsme zažili humornou příhodu. Em se přesunovala pomocí svého vozíčku (kde stále klečí na pravém koleni) vybaveného vepředu malým košíčkem. Ten snadno zaplnila. Jiné ženy se jí ptaly, jak hodlá přepravit větší věci, které nachystávala. Ukázala palcem za sebe. Ženy uzřely mě, tlačícího pyramidu nákupů ve velkém nákupním vozíku. Rozchechtaly se. Přistání do terénu Karla mě a jiné příznivce potěšila dalším svým článkem dnes uveřejněným v časopisu Lucia.
20. úterý Veslování zas na Kolumbii Před svítáním bylo -4°C. Na vodu se mi moc nechtělo. Nakrmil jsem kočku. Ta svou celou snídani vzápětí vyzvracela. Uklidil jsem a šel pracovat do kanceláře. Dvě hodiny poté jsem po pozdravení se s Em vyrazil na řeku. Naštěstí mrazivá mlha se začla rozpouštět a vysvítalo slunko. To postupně zvítězilo. Zachycoval jsem nové motivy. Ke konci veslování (v 11 dopoledne) byla obloha jasná, vzduch měl 4°C a bylo báječně na vykoupání se zas na sto temp v Kolumbii. Její voda dle správy přehrad měla 11°C.
	19. pondělí Návštěva u Epiků, cesta z Bendu do Wenatchee Po snídani s Chrystýnou jsem vzal Em na exkurzi do továrny, kde v Bendu vyrábějí luxusní brusy Epiky. Pro tuhle továrnu vyrábí česká výrobna Blaníků důležité podsestavy. Jen po velmi krátkém ohlášení se předem se mi poštěstilo osobně si promluvit s CEO DougemK, CFO HenrymS a vedoucím projektu BillemT (foto v albumu). Pak jsme jeli jen s velmi krátkými přestávkami za krásného slunečného počasí přímo domů. Výhledy byly jen trochu kazené znečištěným ovzduším od stagnují inverze. Ale i tak jsme zahlédli všechny sopky dominující Kaskádové pohoří a divokou krajinu východního Oregonu a Washingtonu. Viděli jsme ji už mnohokrát předtím, ale jako vždy nás zaujala něčím jiným poutavým. Po příjezdu do Wena jsem se vrhl do počítání nýtků pro spěšnou zásilku opravně do Kanady. Em přivítala u nás členy knižního klubu. K večeři jsme si dali zbytky od hodování ještě z Ashlandu.
18. neděle Snídaně, kostel v Ashlandu a cesta do Bendu Ráno cestou z motelu do domu E+S jsme zas museli dávat pozor na srnky. Emily četla Autumn z knížky, já zpíval s kytarou. A. jevila svou náklonnost k hudbě a rytmu. K snídani byla lavina pochoutek. Pak se Ev+L balili na cestu na jih, já sledoval, jak si A vyhrávala. Zvláště se jí vedlo zaseknout si prst do vrátek přehrávadla videí. Po rozloučení s Ev+L+A jsme odjeli do kostela S+E. Tam jsou E+S nejstarší členové. Akorát v ten den jejich duchovní slavila své 40té narozeniny. Zapálil jsem také svíčku. Zpívali jsme řadu písní. Při zpěvu se procvičuji číst z not. Pak Em+já jsme se také sbalili, rozloučili jsme se s E+S s tím, že se doufáme shledat zase na Vánoce, a vyrazili jsme na sever. Ve vzduchu byly hnědé šmouhy od požárů v Kalifornii. U sopky Thielsen využila Em WC na odpočívadle. Na rozdíl od cesty na jih jsme tentokrát viděli všechny oregonské sopky. Povečeřeli jsme v Bendu v restauraci Phoenix a ubytovali se v rámci dostupného klubu turistů u Christýny ve východním Bendu.
	17. sobota Procházka v parku Lithia Zatímco jsme umožnili Laurel a Evanovi tříhodinové okno jen sami pro sebe, Larry, Nancy a já jsme vyrazili s Autumn v kočárku až úplně na konec parku. Pěšina byla zasypaná listy a jehličím a mírně drncala. Ideální pro uspání mimina. Autumn však sledovala vše se zájmem. Až ve druhé polovině procházky usnula. V parku bylo nezvykle plno lidí. Inu, byla sobota. Bylo krásně, ke dvaceti stupňům Celsia.
17. sobota Veslování v Ashlandu na Jezeře Emigrantů Na jezero jsem se dostal až po deváté, kdy plno (odhadem ke třiceti) místních veslařů a veslařek již končili. To bylo dobře. Hlavní trenér Rick a pomocník Perry mi dali svolení použít jeden z klubových skifů Maas 24 a vyrazit sám. Mezitím se zvedl pěkný vítr a vlny začly mít bílé hřebeny. Vesloval jsem kde se dalo v závětří. Poloviční okruh jsem obvesloval dvakrát. Z ptactva jsem viděl racky, kanadské husy, morčáky, a bělohlavého orla. Voda byla pěkně studená. Vzduch však vlažný, bylo mi nádherně.
	16. pátek Oslava prvních narozenin Autumn, v Ashlandu Nancy uvařila boršč. Chutnal výborně. Pak jsme dali A dort, zazpívali jí a sledovali, jak si vyhrávala s dárky i jejich balením. Přes L+N dostala Laurel od Zuzanky ručně vyyrobené kleště. Večer jsme si pochutnali na dvou druzích lososů, s pečeným květákem a chřestem.
16. pátek Snídaně a pečení dortů Na snídani se připojila i kamarádka E+S, Carol. S tou E+S pravidelně chodí na vycházky v parku. Pojedli jsme oves a plno ovoce. Poté Em a já jsme společnými silami upekli korpusy dortů pro nadcházející oslavu narozenin Autumn. Ta dostane svůj úměrně veliký dortík.
	15. čtvrtek Oběd, procházka s E+L+A, příprava večeře Na oběd udělala Sheila čočkovou polévku v nálevu od vepřového a otevřela krabici, kde byla polévka z rajčat a dýní. Také podala červenou řípu, kterou včera naložila do nálevu s octem, cukrem, hřebíčkem, solí, pepřem, cibulkou a vavřínovým listem. Pak mě Em zachytila při uplatňování jedné ze zásad komunikace s lidmi. Dbát na to, aby oči zúčastněných byly na stejné úrovni. Poté jsme se prošli po parku, Evan házel listí do vzduchu a Laurel fotila malinkou Autumn, jak se na ní listy snášely. Viděli jsme cestou plno srnek. Večeři jsme s Em připravili společně - šunku, sladké brambory s jablky a růžičkovou kapustu. Během pečení jsem vyspravil párající se ponožky od MJ. Jídlo chutnalo skvěle, byť bylo trochu křuplavé pro některé jedlíky.
15. čtvrtek Zábava s Autumn při snídani Po přenocování v motelu ve středu Ashlandu jsme se s Em přesunuli do domu Eda a Sheily. Tam byli ubytovaní Evan, Laurel a Autumn. Nancy a Larry museli na celý den odjet do Eugene (lékařská prohlídka), ale u E+S nechali své dva psy, Zoe a Bear. S tím velkým si suverénně vyhrávala Autumn. Pak se sytila omeletou se sýrem, topinkou a malinami. Psi přihlíželi, kdy něco odmrští na zem a hned "luxovali". Po snídani jsme si se Sheilou zazpívali s kytarou pár našich oblíbených Bítlsovek. Autumn přitom zalezla pod stůl a rozeřvala se. Snad tak hrozně jsme nezněli. Evan pak vysvětloval, že když A nevidí nad sebou prostor, vystraší jí to. Tak snad ten řev byl náhodný. Ha ha. V průběhu dne jsem jako i Evan a Laurel pracoval pro zákazníky prostřednictvím sdělovadel. Venku svítilo krásné sluníčko. K večeři hodlám spolu s Em pro všechny připravit pečeni - šunku, sladké brambory s jablky a růžičkovou kapustu.
Vyhaslá sopka Thielsen severně od Národního parku Kráterové jezero v Oregonu. Vrchol je v 2800 m.n.m.	14. středa Jízda do Ashlandu a večerní setkání rodiny O půl deváté ráno jsme s Em vyrazili na jih do 850 km vzdáleného Ashlandu v jižním Oregonu. Řídil jsem celou cestu. Em bude od doktora smět řídit sama až šest týdnů po operaci. Do Ashlandu jsme dorazili v pohodě o půl sedmé večer. (Bylo to, jako bychom jeli z Prahy do Benátek, vlastně ještě dalších 40 km dále na jih od nich.) Také klima se změnilo. Zatímco ve Wena byla mrznoucí mlha a tři pod nulou, v Ashlandu bylo večer pohodových +18°C. Em cestovala na zadním sedadle, vypodložená horou molitanových polštářů z našich pohovek. Nemohla se dočkat, až dorazíme. V průběhu večera dorazili z Roseburgu sestra Em, Nancy, s Larrym. Ti přijeli ve svém domě na kolečkách, za kterým táhli náklaďáček. (Jejich cesta byla 180 km dlouhá). A od jihu z Kalifornie přijeli osobním autem Evan, Laurel a Autumn. Ti cestovali také za jediný den, 660 km. Sheila připravila skvělou večeři, na které si pochutnávala i jednoroční Autum. Radovali jsme se ze vzájemné přítomnosti.
13. úterý Veslování a jiné radůstky Na tento den budu muset změnit velikost písma na menší, aby se to sem všechno vešlo. * Krmení Mňoukí * práce v kanceláři * výměna pneumatik * práce v servisu * doručení jídla charitě * veslování za 2°C * plavání v Kolumbii * odeslání zásilky * vyzvednutí pošty * nákupy potravin * načepování benzinu * bankovnictví * odeslání pošty * vrácení filmu * oběd ve 3 odpoledne * pomáhání Em * vybírání plateb * věnování se dvou návštěvám Em - nejprve CathyJ * té odevzdání kočky Mňoukí - C se nabídla jí u sebe na týden hlídat * pak PatT, ta přinesla večeři pro dva (viz poslední foto v albumu) * mytí nádobí * korespondence * večer balení dvou zásilek * vybírání plateb * balení na zítřejší cestu * vyhlídka na klidné spaní bez ranního buzení kočkou ..
	12. pondělí Listopad je skutečně kdy padá listí Na konci dne jsem měl dojem, že jsem dnes nic neudělal. Při večeři mi Em vyjmenovala, že jsem a) si navařil snídaně na příštích šest dní, b) umyl a uklidil nádobí, c) vypral, usušil a odklidil prádlo, d) vytřel v kuchyni, e) vzal jí na prohlídku u ortopeda, f) nakoupil potraviny, g) shrabal listí na zahradě a umístil ho coby izolaci ke keřům borůvek, rozmarýnu, azálií a jahod, h) z dříve navařeného připravil večeři, a i) do toho v průběhu dne sloužil zákazníkům své firmy. Tak něco přece jenom jsem dělal... Večer jsme si promítli dokumentární film Girl Rising . Film vypráví příběhy devíti dívek z různých částí světa, které čelí dohodnutým manželstvím, dětskému otroctví a dalším srdcervoucím nespravedlnostem. Navzdory všem překážkám tyto statečné dívky poskytují naději a inspiraci. Díky vzdělání jsou schopny prolomit bariéry a přivodit změnu.
11. neděle Zpátky k Ajfounu Konečně složený foťák .. nefunguje. Včera mi pošťák doručil náhradní díly pro můj roznemožený foťák. Pustil jsem se do výměny zadní obrazovky - hledáčku, který se záhadným způsobem koncem října roztříštil a stal se téměř nepoužitelný. Oprava byl velký hazard. Buď se výměna obrazovky povede, nebo ne. Nevyhrál jsem. Koukni se do záhlaví, s jakými střevy jsem se potýkal. Podle návodu na webu trvá (profesionálnímu) opraváři výměna pět až deset minut. Já jsem si vyhrával sedm hodin (včetně přestávky na večeři). Pak stačilo stisknout knoflík - buď kamera přijde k životu, nebo ne. Výsledek hazardu bylo: NE. Tak až do teď sice zchromlý, ale ještě funkční foťák se stal úplně nefunkčním. Je mi to líto. Tenhle foťák dělal pěkné fotky, vešel se do boty, měl 25x optický zoom, atd. No nic. Zpátky k I-Phonu a časem postoupím ke kameře, kde za všech podmínek uvidím, co snímám. To je moje příští meta. Snad mi mezitím promineš odlišnou kvalitu mých porozatímních fotografických zpravodajství.
	11. neděle Večeře Vepřová pečeně na bramboru s mrkví, a červeným zelím a červenou řepou chutnala báječně.
11. neděle Nedělní prďouši Jako ten druh turistů, kteří nevylezou z auta, jsme objeli s Em obdobný okruh, jako já včera.
	11. neděle Veslování Údolní mraky se začly rozpouštět, když jsem okolo půl deváté začal. Sluníčko zářilo. Byla zima, tři stupně pod nulou. V peřejích jsem se málem vydral nad ně. Zpíval jsem volavce a halekal. Z roury vytékal pramínek. Obloha byla blankytně modrá. Plavání skvělé.
11. neděle Východ slunce Sice dnes ráno jsem se vzbudil v 0510, ale převalil jsem se, spal jsem dál. Pak však přišla kočka Mňoukí. Tu jsem učil česky. Zvolna a vlídně jsem jí říkal: Mňoukí, ještě není čas. Tvé krmení je až po šesté hodině. Běž pryč. Teď ne. NE ! Obsah češtiny vnímala přesně do okamžiku, kdy jsem akorát zase usnul (odhaduji po době mezi 30 až 90ti vteřinami). Pak zas na mě dýchala ze vzdálenosti asi 1 cm od mého nosu, lehtala mě svými vousky a hlasitě v její češtině prohlásila: Tak, kdypak bude to krmení ??? Tato scenérie se opakovala ještě asi třikrát, s tím rozdílem, že nakonec svých lekcí jsem přidával další NE.. NE NE .. NEEÉ. To si Mňoukí vyložila tím, že to asi znamenalo, skočit mi za krk a do něj mi začínat zarývat své drápky. Já to dokázal ignorovat, abych přece neztratil autoritu, až jsem se sám rozhodl, že tedy skutečně je čas vstát. Bylo již 0630 a to tedy Mňoukí rozhodně měla právo na to mě pro krmení burcovat. Radostně jídlo přijala. Já pak vyšel ven, kouknout se na východ slunce. Bylo mínus tři Celsia. Zkřížené čáry od tryskáčů růžovooranžově rozzařovaly východ, údolní mraky zakrývaly řeku, kde visely zřejmě až na hladinu. Jít veslovat jsem prozatím odložil.
	10. sobota Na padesátikilometrovou vyhlídku - Okruh Stemilt Pro Em přijela po poledni duchovní Laura a vzala jí na schůzi do pospolitosti. Co já s volnými dvěma hodinami? Rozevřel jsem podrobný atlas s okolím Wenatchee, zavřel oči a píchl do mapy prstem. Tak tam dnes vyrazím! Na vyhlídku z hřebenu Jumpoff, kde začíná cesta Kingsburry. Mapa mé trasy je na posledním obrázku v albumu (klikni na záhlaví pro album). Fotky snad samy za sebe hovoří. Výhledy byly úchvatné. Moc obdivuhodná skutečnost nebyla, že jsem přitom udělal (opravdu) jen deset kroků. Skoro všechny obrázky v albumu byly vyfocené z otevřeného okna zastaveného auta. Nicméně, dostal jsem se zas do míst, kde jsem už dříve po hřebenu šlapal, tak jsem si ty prožitky znovu občerstvil v paměti. Prožíval jsem i za tebe. Večer mě čekalo překvapení od Karly. Poslala nové fotoalbum.
10. sobota Sklizeň rozmarýnu a příprava večeře Pro využití jí nastrouhané dužiny z dýně od Halloween navrhla Emily udělat jídlo, "Dýně, kokos a keri" (viz recept v albumu). Před polednem jsem se pustil do přípravy. Pak v keramickém hrnci na nízké teplotě jsem jídlo vařil šest hodin. Emily zhodnotila mé provedení na tři hvězdičky z pěti. (Nejsem si jistý, zda použila systém, kde pětka znamená nejlepší, či český, kde pětka ..). Mě jídlo chutnalo dobře, příště asi ale trochu cibuli nejdřív přismažím, a nakrájený citron na hranolky vypustím a místo toho dám jen jeho šťávu. A pro citlivější jedlíky nedám pět, ale jeden proužek česneku, jak recept uvádí.
	9. pátek Večeře á la český oběd - i s polívkou Ugriloval jsem v sojové omáčce namarinované a česneky našpikovaná kuřecí stehýnka. K tomu jsem podával quinoa, malé papričky a polívku ze zelených částí květáku a pórků. Polívku jsme neměli už přes čtrnáct dní. Tak bylo na čase.
9. pátek Jízda na poštu poslat balíček Karle Touto trasou putuji nejméně každý druhý den.
	9. pátek Veslování pod pošmournou oblohou, setkání s Vanessou Emily pořádala u nás schůzi členů výdělečného výboru pospolitosti unitářů. Pomáhal jsem při tom. Když se všichni shromáždili a vše se zdálo být v pohodě, zeptal jsem Em - potřebuješ ještě něco? (Zamýšlel jsem vyrazit veslovat). Ona prohlásila, nepotřebuji - a před všemi - Vítek jde teď dělat svou věc. Venku byly 2°C a klid. Na vodě bylo nefotogenicky. Obvesloval jsem svůj obvyklý okruh. Na závěr jsem náhodně natrefil na veslařku Vanessu, jinak právničku z toho druhého Washingtonu. Tu v poslední době zaučuje na vodě kamarád Larry. Přistáli jsme všichni tři společně u doku, kde jsem si pak diskrétně dal zas sto temp. Po vyslovení úžasu přítomnými jsem řekl - voda je ještě docela teplá, má jen málo pod 13°C.
8. čtvrtek Samostatný vzlet z trávy Po dlouhém očekávání kupci a zájemci začíná má firma BLANIK AMERICA dovážet kluzáky s elektrickým pohonem, které jsou schopny samostatně startovat bez potřeby vlečného letadla či navijáku. V krátkém videu napravo je ukázka jak startuje zákazník, kterému jsem letos v srpnu doručil kluzák miniLAK FES do Texasu. Tentýž zákazník už s kluzákem uletěl řadu zajímavých delších letů, viz záznamy zde.
	8. čtvrtek Pečené dýně a jiné dobroty Emily rozporcovala strašidlo dýni, která byla na pavlači od Halloweenu. Dnes by venku zmrzla. Po upečení vše v mixéru rozmělnila a připravila napříště pro výrobu sladkostí. Večer jsme si dali všehochuť - kombinaci zbylých jídel od minula: pečené vepřové s brokolicí a cibulí od neděle, a květáků s pórkem od včera. K tomu čerstvý zeleninový salát. Večer jsme si pustili film Královna pouště na motivy osudů Gertrudy Bell, britské badatelky a kartografky, která na začátku 20. století zmapovala oblast Středního východu. V hlavních rolích příběhu o lásce, tragédii, přátelství, nevraživosti a střetu odlišných kultur se představují Nicole Kidman a James Franco. Po filmu při zavrávorání Em zaúpěla, našlápla na operovanou nohu. Uvědomil jsem si, jak snadno se může navrátit o týdny nazpět.
7. středa Dnes v noci má poprvé na zahradě mrznout Emily mě vyslala s baterkou sklidit zbývající zeleniny. Přinesl jsem jí ukázky k její posteli. Byla překvapená, kolik toho ještě bylo.
	7. středa Pečený květák a pórek s lososem Připravil jsem experiment pro naší večeři. Upekl jsem spolu s květákem i celý velký stonek pórku; obojí smáčené v olivovém oleji s česnekem, tymijánem a kurkumou. (Pekl jsem 20 min na 200°C.) Na závěr v mikrovlně divokého lososa, ten pouze 2 minuty. Jídlo chutnalo exoticky.
7. středa Oběd s Em, Sobe, Kathleen a Theou v Pybusu Kamarádky ze šlapání pozvaly Em, aby se dostala mimo domu. Já coby zdravotní bratr jsem byl tolerován. Vydržel jsem poslouchat, kdo si nedávno zlomil kterou kost a jiné zajímavosti. Thea za všechny zaplatila.
	7. středa Veslování za božského klidu Byl 1°C nad nulou, přispal jsem si. U laguny byl zde vzácný host - labuť. U peřejí jsem sledoval vzlet letky kanadských hus. U doku jsem se zas setkal s vyznavačem hupsání do čerstvé vody. Už začla být osvěživá, měla 13°C. Ještě jsem si dal sto temp. Cítil jsem se báječně.
6. úterý Večeře díky Penny Zatímco jsem byl na procházce, navštívila Em její kamarádka Penny. Přinesla v alobalu zabalenou pečenou sekanou s tykví. Ze svých zásob jsme přidali salát. Vše chutnalo skvěle. Díky, Penny!
	6. úterý Procházka zatímco slunce zapadalo Vyčkával jsem po práci, vyplněné ověřováním fámy, že i kluzáky L23 Super Blaník budou v USA uzemněné, až Em navštíví její kamarádka Penny. Konečně jsem mohl vyrazit. Než zapadlo slunce, stačil jsem ještě udělat pár fotek za nádherného osvětlení (klikni na záhlaví). Asi v půli procházky se mi náhodně poštěstilo setkat se na náhorní pláni se Stevem a Sheri a jejich třemi psy, a popovídat si s nimi. Steve je zubař, který si před asi třiceti lety jako úplně první nechal postavit nádherný dům vysoko nad údolím na východní straně Wenatchee. Dům stále vévodí, jako nějaký hrad (viz fotka vlevo). Procházka byla skvělá, došel jsem za tmy.
5. pondělí Montáž lampy Večer očekává Em v našem domě setkání klubu čtenářů. Aby mohli lépe na knížky vidět, požádala mě Em o zakoupení a instalování dodatečného osvětlení v naší obývačce. Stehy Dnes se chirurg ortopéd koukl na Emilinu nohu. Prohlásil, že se jí nadále zdárně hojila a že se mohou vytáhnout stehy. Zdravotní sestra je za úpění Em vytáhla. Od nyní si Em ani nebude muset navlékat do sprchy skafandr na nohu. Za několik týdnů pak postupně může zvolna nohu zatěžovat. Zajímavý byl způsob, jak to má provádět. Má si o berlích stoupnout pravou nohou (tou, která byla operovaná) na váhu jako např. používanou v koupelně, a sledovat, kolik zátěže nohou na měřidle způsobí. Nejprve má zatížit maximálně 11 kg. Pak o pár dní později 22 kg. Pocit, který zažije při stoupnutí si na váhu a uvidění té zátěže si pak přenese v podvědomí do pohybování se, aby dovedla odhadnout, kolik nohu bude zatěžovat. Ortopéd chce, aby se z vozíčku přenesla na berle, že jedině tak kosti správně srostou. Také jí ukázal, jak má rukou palec na noze vychylováním cvičit. A doporučil docházet k terapeutovi na speciální cvičení v zařízení, kterým se dá tělo do beztížného stavu.
	5. pondělí Veslování se srnami Dnešní ráno bylo 6°C a klid. Když vyšlo slunce, nádherně zabarvilo krajinu. V dolní deltě jsem zažil jedinečnou podívanou. Skupina osmi srn přímo přede mnou brodila přes stoku, kterou jsem vesloval. Trochu jsem si popovídal. Skvělé! Na Wena bylo zas hodně vody. Zkusil jsem se vydrat peřejemi. Nejlépe se mi povedlo veslovat stacionárně. Dostal jsem se do jejich půle a pak ani metr výše. Nechal jsem se spláchnout. Obdivoval jsem bílou volavku egret i jednu běžnou. U doku jsem si přidal tempa na plavání, 110. Voda měla stejně jako vzduch, 14°C. Bylo mi báječně.

	4. neděle Pečené vepřové na brokolici a cibuli K večeři jsem Em a sobě připravil kombinaci z čerstvých zelenin s před pár dny (viz VN 30. 11.) v keramickém hrnci pomalu uvařeným vepřovým. Vše jsem pekl 12 minut na teplotě 185°C. Jídlo chutnalo báječně.
4. neděle Mše Unitářů ve Wenatchee Em vyrazila z domu, zúčastnit se mše pospolitosti unitářů, za mé pomoci. Působil jsem coby závozník - zdravotní bratr. Doma jsem přistavil auto, Em se svezla po zadku z horního podlaží po schodech, já jí přenesl přes hlavu vozíček-koloběžku a postavil ho u venkovního schodu. Po pěti nadskakování po levé noze si Em klekla pravým kolenem na rozměrné "sedlo" koloběžky. Levou nohou se dostrkala k otevřeným dveřím auta. Tam se přesunula na přední sedadlo. Já-závozník jsem od dveří přemístil koloběžku do zadního bagážového prostoru auta, zavřel ho, zavřel dveře mé spolucestující a dopravil ji před vchod do Pospolitosti. Tam se proces opakoval v opačném sledu. Po rampě pro hendikepované se Em dostrkala dovnitř, kde právě začínala mše. Tímto načasováním se jí nikdo nehemžil v cestě. Umístila se strategicky do rohu liturgického prostoru kostela, kde byla nejnižší šance, že by do ní někdo vrazil. Tam si dala nohu nahoru košíčku koloběžky, vyloženého dvěma polštáři. Duchovní Laura nastiňovala, jak získat odvahu otevřít se druhým při dělení se o naše osobní radosti a smutky. Podrobněji popisovala, jak se anatomie důvěry skládá z přísad: vymezení hranic, ve kterých se jedinec cítí neohrožen, spolehlivého a zodpovědného jednání, ochrany citů, čestnosti, neodsuzování a velkorysosti.
	3. sobota Symfonie Večer jsem vyslechnul spolu s Montem a Judy koncert místního symfonického orchestru. Bohužel Em se ve svém současném stavu zúčastnit nemohla. Nejprve podal před koncertem dirigent vysvětlující půlhodinovou přednášku. Ty jsou vždy velmi informativní a poutavé, těšíme se na ně. Pak v první půli koncertu podal orchestr Druhou symfonii Beethovena a po ní velmi moderní dílo od Kevina Putse. V něm virtuozně vystoupila houslistka Rachel Patricková. Sám pro sebe jsem to houslové končerto z roku 2006 nazval, "Katastrofa a znovuzrození". Po přestávce následovala další druhá symfonie, tentokráte od Borodina. Vše jsem nahrál, aby si později i Emily mohla vyslechnout. Kvůli autorským právům jsem však nahrávku na internet nedal.
3. sobota Akrobatický let v Extra 300 Člen aeroklubu MarkA je vynálezce všeho možného mechanického za použití svého truhlářského, zámečnického, ajťáckého a fotografického umu. Vytvořil zase nový trenažér. Let na něm byl letu skutečnému tak věrohodný, že se mi po čtvrthodině akrobacie udělalo nevolno. Na jídlo jsem pak dvě hodiny neměl ani pomyšlení. Jen pivo mě zotavilo, to už s kamarády v Pizzerii. Udělal jsem objev, že není potřeba přetížení a lomcování, jako při skutečném letu, aby můj mozek a následně i žaludek byly dezorientovány. Zajímavé. To bylo také díky stereoskopickým brýlím (detajl jich je na předposledním obrázku v albumu), kdy se do mých očí, jak jsem točil hlavou různě do stran a nahoru či dolů, promítala krajina zde ve Wenatchee, tak jak jí důvěrně znám ze stovek letů předtím. Udělal jsem pár přemetů, souvratů a jak jsem se pustil do dalších manévrů, stačilo to. Naštěstí šavli jsem nehodil.
	3. sobota Úklid kluzáků na zimu Zhrozil jsem se, když jsem z dálky viděl velký čmoud pocházející z oblasti našeho plachtařského hangáru. Naštěstí to bylo vedle, kde likvidovali sad a spalovali celé stromy s větvemi i listím. Členové klubu rozkládali nejprve dvoumístný IS28B2, pak LS3A a nakonec L33 Solo, dávali je na či do přepravních vozů a jak sardinky je zaparkovali do hangáru. Následovaly soukromé motorové čluny a plachetnice. Pak se členové přemístili do Abby´s Pizzerie na pivo rozloučku před zimní přestávkou.
3. sobota Veslování Začal jsem před východem slunce. Na řece Wenatchee se o vyčnívající pahýl stromu zarazil kmen jiný, se zajímavými tvary. Promiň rozmazání. Ještě nebylo dost světla vyfotit ostře z pohybujícího se plavidla. V horní deltě vyčnívaly kmeny jiné. Líbily se mi serpentiny boční stoky. Vodopádek z roury zabarvoval balvany do zelena. Chtěl jsem ještě vyfotit bílokrkého orla. Ten však na poslední chvíli odletěl. Podél doku jsem si zas krásně na sto temp zaplaval.
	2. pátek Kuřecí kuličky Za použití polotovaru (zmrazených kuliček z mletého kuřecího masa smíchaného s ananasy a třtinovým cukrem v omáčce ze soji, česneku, zázvoru a soli) jsem připravil bez receptu večeři na cibulce, paprikách, cuketách, bazalce, česneku a hojné dávky kadeřávku. Pokrm chutnal výborně.
2. pátek První pátek galerií, hlavně Robert Wilson Zašel jsem do pouze dvou galerií. Musel jsem ještě na nákupy. V té první ukazovala TerriM své objevy v malbě při použití alkoholového inkoustu na papíru yupo. Vyfotil jsem tam ještě jednu olejomalbu, s kouzelným ranním nádechem přicházející zimy. V druhé galerii měl solovýstavu umělec RWilson, z jeho nejnovější tvorby. Do Wenatchee se přistěhoval asi před pěti lety z Chicaga. Líbí se mi jeho odvážné a výrazné obrazce, s důrazným použítím černobílé - i když v poslední době zas do nich umísťuje i barvu - jako napravo.
	2. pátek Budování mostu přes Emilinu postel Po týdnu odloučení od PC ho Em zas má na dosah. (Ne že by od operace nebyla na spojení. Chytrý mobil a tableta jí udržovaly v kontaktu s příbuznými a přáteli od okamžiku, hned jak jí dr. Schroeder nohu sešil.) Cítila však potřebu podílet se na dobrovolných pracích v rámci pospolitosti unitářů ap., a k tomu potřebovala počítač. Tak jsem vybudoval z recyklovaných dílů posunovací most, který si může přitáhnout či odtlačit, aby se mohla do a z postele dostat, a přitom mohla udržovat nohu vyzdvihlou, dle přikázání dr. Sch. (aby se zmenšovala možnost tvorby a cestování shluků krve z nohy výše do těla). Možná, že některé z těch recyklovaných dílů rozpožnáš z jiných mých radovánek. Hlavní účel vytvořit posuvný most byl v tom, aby se Emily samostatně mohla z postele přesunout na vozíček a po pojíždění po domě zas mohla vpravit do postele, nohu umístit na zvýšenou polohu a když by se jí chtělo, počítač si zas přitáhnout.

	2. pátek Ráno před naším domem Schylovalo se k bouři. Slunce ještě stačilo pohladit krajinu a pak to začalo. Poryvy až 70 km/hod. Radši jsem byl stranou javoru.
1. čtvrtek Večeře, kterou Chris přinesla Naše kamarádka přinesla velký hrnec skvělé polívky. Je to ona, od koho jsme dostali recept, viz č. 29 v rubrice Gurmánství. Chris byla první návštěvnicí od Emiliny operace, která s námi pojedla celé jídlo a hezky jsme si popovídali, než jsme museli vyklidit prostoru pro nadcházející setkání skupiny Covenant u nás, tentýž večer.
	1. čtvrtek Veslování ve znamení koupání se v Kolumbii na první listopadový den Již potřetí jsem se setkal se zajímavým mladým mužem, který také vyznává hupsání do Kolumbie i v tuto roční dobu. Náhodně jsem ho uviděl z parkoviště a zachytil, jak dělal salto do vody. Byla s ním nějaká další osoba. Ukázalo se, že naverboval následovnici. S jejich souhlasem jsem udělal sérii několika fotek z okušení koupací slasti. Veslování jsem musel trochu zkrátit (návštěva Em u dr. pro kontrolu nohy). Přesto se mi povedlo dostat se až k soutoku Wena s Kolumbií. Zpíval jsem a počítal, pak se zas do sto temp vykoupal. Voda/vzduch 14/15°C. Bylo nádherně.

VN listopad 2018