Vítkovy noviny listopad 2020

	Hezký den! Zítra v úterý se zas snad dostanu na vodu. Co ty? Jaký byl listopad tvůj?
pondělí 30. listopadu Stihl jsem připevnit panely Zatímco Luna a později i Mňoukí přihlížely, připevnil jsem stropní panely šrouby s gumovými podložkami. Největší výzva byla najít nad panely skrytá břevna příhradové konstrukce a vrtat panely přesně pod nimi. Ohlášený vítr nepřišel. Zato Luna se proběhla za házenými míčky.
	pondělí 30. listopadu Kamarádky - Mňoukí a Luna Ráno trochu sněžilo a pak začal foukat vítr od východu. Ten odnášel listy javoru na západ. Obě zvířata se k sobě tulila a přihlížela, co se děje venku. V poledne se má vítr však otočit o 180° a udeřit od západu, silou až 60 km/hod. Snad javor neporazí. Pro panely nad balkonem bude vítr pěkný test. Ještě nejsou důkladně připevněné ke stropu. Snad to stihnu, než se vítr otočí.
neděle 29. listopadu První sjezdování - a je ještě teprve listopad !!! V údolí bylo zasmužilo, ale na hřebenu jásavě! Slunce zářilo. Vleky jezdily. Tedy, jen 1 a 4. A z 1 se muselo odbočit doprava. Okolo mamutí budovy nové dolní stanice vleku 2, ve výstavbě. Sjezdovka Mimie, č. 1, byla skvěle upravena. Vlek 4 šel přímo do Slunce. Jeho paprsky zářily na každé další fotce. Na obzoru nad mraky plula sopka Glacier a velehory na východ od ní. Poblíž horní stanice vleku 4 byl člen horské služby se svým psem; australským ovčákem. Skoro jako Luna. V tom okamžiku jsem nevěděl, že budu vtáhnut do zajímavé rodiny. (Andrew, připomiň mi jméno tvého syna a jméno psa!) Pod terasou dolní chaty podnikavá holka podávala občerstvení a nápoje. Kovid. Žádné posezení uvnitř - tak proč ne venku. Provozovatel lyžařského střediska byl pružný: Instaloval velké záclony, piknikové stoly, plynové a elektrické stropní stoly pod terasou. Bar nahoře zel prázdnotou: Zákaz od státních úřadů. Ale místní se dovedli přizpůsobit: Provozovali včetně nápojů a i dokonce jídel - s tím, že si to vezmeš ven, na terasu, kde jako i před kovidem běžným táborákem, a nyní i plynovými ohřívači. Sešlo se tam s rouškami snad osm lidí. Mezi nimi Andrew, jeho přítelkyně Ana a její bratr Francisco; Patricia s jejím Bernandinem. Nad údolím se sevřely zajímavé vrstevnaté mraky. Na Missii však pokračovalo skvělé slunce až do jeho západu. Lidem se odtamtud nechtělo. I si udělali táboráčky u svých aut, než odjeli do svých domovů.
	neděle 29. listopadu Na řece Wena s bobříkem Byl jemný východ slunce, okraj doku ojíněný krystaly ledu. Na Missii se oblak föhn přeléval přes hřeben. Pozdravil jsem peřeje a dva vodáky. Ti mě upozornili na bobra. Zamířil jsem k němu, tak, abych ho neodehnal od jeho-její snídaně; a mohl se podělit s tebou. Na závěr kopec, kterému říkám U pekarny Anjou, si ozdobil vrchol do kudrnatých obláčků. První neděle adventu .. zapaluji jednu svíčku Sjezdování - vypravuji se
sobota 28. listopadu Západ slunce nad Kolumbií Po rozloučení s Karlou jsme s Lunou na palubě odjeli do Wenatchee.	foto kredit Emily - od státního parku Daroga
	sobota 28. listopadu Běžkaření po psí dráze Musím ihned z úvodu říci, že to není žádné pozlátko. Pokud si chceš jít pohodlně pohodově zaběhat na lyžích, vyprav se na upravenou klasickou dráhu pro paďoury. Psí dráha na rozdíl od ní je jak oraniště, jak od šlápot smeček psů, tak od jejich drahoušků. Navíc dnes to oraniště bylo tuhým mrazem připraveno na povrchu do stavu soupeřícího s dráhou pro tobogany a olympijské sáňky. Zatímco dráha pro tobogany je vyhoblovaná do naprosté roviny, myslím, že dnešní psí dráha v údolí Mazama, po které jsme s Lunou, Karlou a Emilí balancovali asi čtyři kilometry, by tu olympijskou dráhu v porovnání obtížnosti snadno pobila.
sobota 28. listopadu Slunné ráno u chaty Karly Probudili jsme se do průzračného dne. Vstal jsem před východem slunce. I Karla byla vzhůru. Luna ocenila možnost proběhnout se venku, než se zas uvelebila před kamny. Po snídani se chystáme na běžky v oblasti, kde je povoleno proběhnout se i s volně puštěnými zvířaty.
	pátek 27. listopadu Lyžování u chaty Karly V zádumčivém počasí jsme vyrazili do svahů a plání, krásně jsme se protáhli. Psice Luna byla v sedmém nebi.
čtvrtek 26. a pátek 27. listopadu Západ slunce a pak východ slunce - od chaty Karly Zázračná hra světel a krajiny mě vždy fascinuje.
	čtvrtek 26. listopadu Ubytování v penzionu u Karly, 8 km severně od Winthropu O sto kilometrů dále na sever jsme vjeli do zasněžené krajiny, kde jsme se odvážili vyjet velmi příkrou kluzkou silničkou ke Karle. Přivítala nás se dvěma psy, svou Lunou a Nimbusem, kterého opatrovala, zatímco jeho majitelé lyžovali. Karla a Emily se s nadšením pustily do přípravy nekonvenční verze tradičního krocana. Karla, umírněná vegetariánka souhlasila s formu masa skládající se z mletého jehněčího a sojového výrobku vypadajího jako maso. Také upekly dýňový koláč. Západ slunce byl úchvatný. Zachytil jsem ho při vycházce s Lunou.
čtvrtek 26. listopadu Díkůvzdání Jsem vděčný čtenáři-čtenářce VN za zájem o mé bytí. A také přírodě za všechno. Dnes jsme se s Emilí přemístili asi 200 km na sever strávit tradiční svátek Díkůvzdání a dny po něm spolu s Karlou a Lunou. Procházka u vodopádů řeky Chelan, ve státním parku Beebee Cestou jsme zastavili u kaňonu vodopádů řeky Chelan a prošli jsme se po stezce v novém státním parku Beebee kousek nad soutokem Chelan s Kolumbií. Obdivovali jsme z oceli vyrobené venkovní sochy zobrazující život původních obyvatelů.
	středa 25. listopadu Ne jednou, ale dvakrát na letiště Po rozloučení s Karlou a Lunou jsem vyrazil s leteckým rádiem na letiště. Když už jsem přijížděl k hangáru, uvědomil jsem si, že rádio bude potřebovat i nabitou baterii! Tak nazpět domů, vzal jsem si pak i voltmetr pro poslední definitivní kontrolu polarity napětí. Vybalil jsem radio a našel malé kruhové okénko, o kterém mi dovozce prozradil, že skrývá spinač uvnitř zabudované pojistky. Dal mi naději, že když tu věc v okénku stlačím a minule jsem nic závažného nespálil, rádio by mohlo (mohlo ?? ) zas fungovat. Jinak - zas poslat výrobci na drahou opravu. Zprvu jsem měl zas záhadu .. můj voltmetr neukazoval žádné napětí. Po mnoha pokusech jsem objevil proč: Ulomil se mu kontakt na kontrolním hrotu. Jednoduše jsem vyrval drát z hrotu a obnažil ho, a - hle - napětí se přihlásilo. Přeměřil jsem vše na rozvodní desce, před pojistkou, po pojistce, na konektoru rádia. Podívej se na fotky a poslechni si video, co následovalo. Cestou domů jsem si připadal jak v Rumunsku ..
středa 25. listopadu Jdu do finiše se stropem Začal jsem zas svůj pracovní den ve čtyři ráno. Měl jsem toho dnes ohromně moc před sebou. Před snídaní vyřídit objednávky náhradních dílů a uzavřít prodej dalšího kluzáku. Pak se pustit do uříznutí a následného instalování posledního střešního panelu. Fotky v albu mluví za sebe, tak se nebudu rozepisovat. Jen se zmíním, že před polednem jsem se mohl radovat, že vše je upevněné tak, že to nespadne. Pak jsem se veselil s Emílí, Karlou, Lunou a Mňoukí. Opadající listy javoru poskytly krásné zlatavé hřiště.
	úterý 24. listopadu Zasouváme stropní panely na balkoně Začal jsem své úterý brzy, v pět, chtěl jsem mít pracovní úkoly v kanceláři dokončené, než se rozední. Po snídani jsem se vrhl do definitivního zvednutí střechy - o pět centimetrů. Zdenál by mi vyhuboval, proč dávám hever na vratké místo (první dvě fotky v albu). Tu metodu jsem zrušil a pak dával hever až nahoru. To se osvědčilo a záhy jsem zvedl půlku střechy. S Emilinou pomocí, která vyžadovala zacouvat se stropními panely až do jídelny domu, jsme postupně během dne nasoukali do stropu balkonu tři panely. Pak se setmělo; přijela Karla s Lunou, já nechal strop přes noc na heverech. Doufám, že v noci neodletí a ve středu dopoledne instalaci dokončím. Snad tě tato reportáž baví ?
pondělí 23. listopadu Zdvihám střechu Včera jsem namontoval příčné vozníky na příhradovou konstrukci střechy nad balkonem. To potom, co jsem usedl a zamyslel se, kolik všech různých kroků musím udělat, abych mohl provést nekonvenční střešní úpravu - vzhůru nohama !! Střešní panely totiž namontuji ne navrch střechy (kam by patřily), ale pod ní, coby strop. Pak po mnohých vnuknutích při probouzení zrána jsem se rozhodl pro vyzvednutí střechy metodou ne jeřábovou, ale heverovou !! Zprvu jsem zamýšlel dát hever z auta pod vzpěru (žebřík), ale pak mi došlo, že bude mnohem bezpečnější, když ho přišroubuji k sadě dřev a tu ke střeše. Podívej se do fotoalba, které snad mluví samo za sebe. Přizval jsem Emily ke slavnostnímu vyzkoušení (už se silně stívalo). Střechu jsem vyzvedl bez zchroumání žebříku. Nyní ještě abychom nepíchli pneumatiku v autě, kterému schází hever. Ha ha !
	pondělí 23. listopadu Veslování a veverka Hádanka. Dnes byl tak neobyčejně šedý a klidný den, že jsem měl trabli najít nějaké neobvyklé motivy. Tak jsem si pro tebe usmyslil vytvořit hádanku. Zdali poznáš na této fotce o co se jedná? Nazpět v práci jsem vyfotil z okna své kanceláře jednu z veverek, které žijí v javoru. To hlavně pro Milana, který byl zvědavý, jaké místní veverky mají vybarvení.
neděle 22. listopadu Jak spálit rádio ne jednou, ale dvakrát Mark udělal dvě fotky, ukázat, jak jsme s Alexem vykuchávali přístrojovou desku CD. Přidal jsem je do alba. Díky, Marku!	foto kredit Mark Adams
neděle 22. listopadu Jak spálit rádio ne jednou, ale dvakrát Z Floridy přišlo opravené rádio, Becker AR4201, které jsem v červnu spálil (detajly z toho vzrůša jsou v dřívějších VN). Dnes jsme měli setkání s Alexem, mým novým podílníkem v kluzáku CD. Přijel spolu se svým otcem, za mlada šampionem SSSR v plachtění. Rozhodli jsme se demontovat z CD dinosaura: Snad vůbec první plachtařský palubní počítač, Zander SR800. Ten jsem po jeho víc jak třicetileté zasloužilé službě také tento červen spálil spolu s výše uvedeným radiem. Je dobrý pro muzeum. (Alex a já jsme se mezitím rozhodli umístit do CD co nejmodernější navigační systém.) Tak nevadilo, že jsem v červnu spálil i toho Zandera. Vymontovali jsme ho dnes z přístrojové desky spolu se všemi jeho dráty, hadicemi, potenciometry a přepínači.	Pak jsem velmi pečlivě zase přišrouboval na příslušná místa podle mnohokrát ověřeného schematu pět různobarevných drátů pro zástrčku do rádia Becker. Mark zapůjčil svůj voltmetr a šel dál pracovat s otcem Alexe vedle v dílně. S Alexem jsme ověřili baterii, měla správné napětí. Pak jsme měřili napětí na vstupu na rozvodní desku, před pojistkou, po pojistce, na konektoru rádia. Vše ukazovalo správnou hodnotu. Zastrčili jsme přípojku do rádia. Alex ho držel v rukou, když jsme zapli proud. Čekali jsme, že rádio přijde k životu. Nic se nedělo. Jen Alex poznamenal, že v rádiu něco cvaklo. A stále nic. Rádio jsme odpojili. Rozebral jsem i konektor k rádiu. Tam na posledních zdířkách jsme znovu napětí voltmetrem prověřili. Proud se správnou hodnotou šel až k rádiu. Záhada. Až teprve pak nám došlo! Proč voltmetr ukazoval MÍNUS (-) znamínko tam, kde by mělo být PLUS (+) ??? Tak nazpět k baterii. Přeměření na konci káblu z baterie ke kluzáku ukazovalo správnou hodnotu na červeném drátu, + 15,3 voltů. Opakuji, plus. Ale pak - to už se vrátil Mark a já ho peskoval, co že se schovával v dílně, když nás jím zapůjčený voltmetr ošálil do domnění, že vše bylo v pořádku - jsme všichni tři pak uzřeli, že konektor mezi baterií a vstupem do letadla měl přehozené káblíky: Místo aby černý pokračoval coby černý, a červený jako červený, bylo to naopak. Konečně mi došlo. V červnu jsem namontoval do vstupu do letadla nový konektor, bohužel ale s nesprávnou orientací káblíků. Závěr: Jak v červnu, tak nyní v listopadu jsme do rádia vpustili proud opačným směrem, než na které bylo připraveno. Chytrák tehdy, a doufejme i nyní, že tepelná bezpečnostní pojistka uvnitř rádia se spálila a zbytek rádia zachránila. Jak to mezi výrobci chodí, tu pojistku může vyměnit pouze výrobce. Ne levně. Zasmáli jsme se. Ha ha, jsou to jenom peníze, ha ha !! A ještě že není březen a plachtařská sezona ještě nezačala ! ! ! No, cítil jsem se jako naprostý idiot, neschopný. Před kamarády jsem to přiznal. Udělali jsme skupinovou fotku a já odjel, věnovat se jinému projektu. Snad ten mě nezabije.
sobota 21. listopadu Pražská Sonáta Podařilo se mi dokončit čtení knihy Pražská Sonáta. Asi jsem vytvořil rekord v pomalosti čtení. Začal jsem jí číst v pondělí 30. března 2020. Kniha možná ne náhodou zapadá velmi příhodně do současné obtížné doby. Dokonce jsem ji měl s sebou i v Praze, tento říjen. Víc o ní je zde. Ohnivé veslování Škvírou mezi vrstvami přízemních mraků rozzářilo ohnivé vycházející slunce - řeku, břeh, stromy, husy, mne. Vše zbarvilo do oranžovočervena. I přelétajícího orla nesoucího v pařátech svou snídani. Uprostřed Kolumbie jak přízrak v párách seděla na kládě volavka. U soutoku jsem pípal na orla. Za mosty prosvítal další průzor, tentokrát na zasněžené západní štíty. U koupaliště dováděl párek potáplicí malých. Na stožáru vysokého napětí zápolil rozčepýřený orel s větrem o rovnováhu. Poslední fotka je naší další loďárny, okolo které město letos vyasfaltovalo parkoviště a postavilo plot okolo venku skladovaných přívěsů.
	pátek 20. listopadu Projekt strop balkonu Začal 14. září, kdy v přípravě na natírání domu Emily nechala strop strhnout. (Podzimka sledovala.) Pokročil jsem o víc jak měsíc později. Tam se o tom více rozepisuji ve VN pro 27. října 2020. (Fotky.) Dnes jsme s Emilí vynesli jeden z připravených panelů a zkoušeli technologii umístění ho bez potřeby stavět lešení. Bude to výzva. Zapojil jsem mezitím při malování domu odpojené kábly osvětlení. Kočka Mňoukí mi přitom pomáhala (foto kredit Emily). Mezitím zapadlo slunce. Divoké husy se vracely z trávníků parku zpět na Kolumbii. Hovory Potěšilo mě moc, že jsme si s Milanem zas po čase pěkně popovídali. A také i s Karlou.
pátek 20. listopadu Práce Začal jsem v kanceláři v pět ráno, dohlížet na doručování nedávných velkých zásilek jednak tří beden ode mě a pak odeslání leteckého motoru z ČR do USA. Cestování všech zásilek začlo v pondělí 16. listopadu. Podívej se na čtyři mapy v fotoalbumu, klikni SEM. Mapy ukazují skutečné trasy, jak mé bedny cestují. Kroužky značí místa překládek z náklaďáku do náklaďáku. První mapa v albu ukazuje trasu krabice s blokovací vidlicí pro zákazníka ve státu Connecticut na východním pobřeží USA. Druhá mapa je pro mě potěšující: V Troutdalu v Oregonu zaseklá bedna s čalouněním kabiny atd., s cílem Tennessee téměř na východním pobřeží USA se začla pohybovat správným směrem. (Co se stalo: Cestou do či v Troutdalu odřeli z bedny mou adresní nálepku a musel jsem převčírem strávit přes dvě hodiny telefonáty s Fedexem dodat jim náhradní údaje, aby bednu neztratili.) Třetí mapa ukazuje pohyb bedny se spodním potahem trupu a překrytem pod směrovkou do Koloráda. Dnes nejspíš bude doručena opravně poblíž Denveru. Čtvrtá mapa: Zásilka s leteckým motorem do Warner Springs poblíž San Diega je uvedena coby letecká. Tak snadno však cestovat nebude. Z Luhačovic na Moravě jí náklaďákem v pondělí 16. listopadu vyzvedli a přepravili do Prahy. Včera mi speditér dodal konosement (přepravní listinu), na které je uvedeno první doručení do Hamburgu v Německu (tam nejspíš zas bude cestovat pozemní přepravou), a pak konečné doručení na překladiště v Los Angeles v Kalifornii. Z toho, že půjde přes Hamburg, usuzuji a tak jsem to i objednal, že půjde námořním kontejnerem. Jak ten dále bude cestovat je ve hvězdách. Potom jsem upozorňoval svého celního makléře, že konosement obsahoval kodovací chybu pro clení. A po snídani jsem se chystal na vyzvedávání střechy nad balkonem, abych mohl pod ní zasunout stropní panely. Drž mi palce.
	čtvrtek 19. listopadu Zádumčivé a pak zářivé veslování Před východem slunce jsem pracoval v kanceláři. V očekávání červánků jsem pak před východem slunce zamířil na vodu. Zda se červánky konaly, nevím. Údolí se zahalilo do přízemních - či přesněji - nadvodních mraků. Byl 1°C nad nulou, voda měla 11 a stoupala z ní pára bobtnající v ty mraky. Zajímavé bylo, že polovina oblohy - od zenitu na západ - byla jasně modrá. V pohodě jsem vyvesloval k peřejím, pak okolo orla do horní delty. Tam jsem volal na Matyldu (viz videjka) a pak k Rouře, ze které vytékal mohutný špenátek. Mimochodem ten špenátek doma ve skleněné váze, uškubnutý 23. října, stále ještě zdravě žije, pouze z vody (prozatím 3x vyměněné, po spláchnutí zahnívajících částí okolo kořenů)!
čtvrtek 19. listopadu Dráty v CD V červnu jsme s Markem vyměnili hlavní pneumatiku v kluzáku CD. Pro ulehčení jsme dali kluzák vzhůru nohama. Po navrácení do normální polohy a zapojení baterie se z přístrojové desky začlo kouřit. Pro víc z té reportáže viz VN pro 20. června 2020. Nyní jsem našel všechny diagramy, které jsem o funkcích drátů nakresil a dal je do fotoalbumu. Pro víc klikni na záhlaví. středa 18. listopadu Emily se vrátila z Kalifornie Gruntoval jsem v domě a pracoval v kanceláři.
	úterý 17. listopadu Vydral jsem se zas ke čtvrtým peřejím! Měl jsem klidný a radostný začátek. Byly 2°C a vyšší voda. Obklopovaly mě kanadské husy. Byly jich stovky. V deltě jsem je zachytil přes rameno, jak odlétaly v pozadí. O kus výše mě zaujal velikánský trs kosatců. Pocukrované tisíci kapkami vody. Na řece Wenatchee mě čekal unikátní zážitek. Poprvé ze skifu jsem mohl plout společně s lososem!! Nechtěl opustit určité místo; možná si tam udělal hnízdo. Strávil jsem s ním přes deset minut v těsné blízkosti, někdy byl i pode mnou. Podívej se na fotky a více videjek z toho setkání. Další překvapení jsem zažil, když se mi podařilo, po dlouhé době (naposledy to bylo v červenci) vydrat se proti proudu prvními peřejemi. Jak už to se mi povedlo, dostat se nad tři další byla záležitost vytrvalosti a výdrže spojené s pečlivým manévrováním - jednak abych nevyčerpal všechnu svou energii a za druhé abych nepoškodil skif a vesla o balvany pokrývající dno řeky. Udělal jsem pár dalších videjek. A do třetice - překvapení. U čtyř mostů jsem se setkal s úterní partou kajakářů/ek - HughO, SusanC, Yvette , NancyM, Turril, a LarryS. Ptali se mě na Matyldu; taky jim schází. Dnešní veslování bylo senzační.
pondělí 16. listopadu Obšťastňování zákazníků Dopoledne jsem doručil na FedEx první dvě ze tří beden s náhradními díly pro kluzáky. Třetí bednu jsem odpoledne vyráběl. I tu se mi povedlo doručit před uzávěrkou a tak se zákazníci v Tennessee, Kolorádu a Connecticutu zanedlouhu zaradují. Měl jsem dobrý pocit.
	neděle 15. listopadu Podzimce jsou TŘI roky Dnes oslavila své třetí narozeniny. A Právníček byl poprvé v životě na pláži Tichého Oceánu. Fotky kredit Emily.
sobota 14. listopadu Zpráva Emily z Kalifornie "Ahoj Vítku, Zde je několik fotografií z dnešního dne. Prošli jsme se v sekvojích a pak po večeři Podzimka pomohla Laurele namazat polevu na dort pro zítra. Evan mezitím postavil dlouhou železniční trať a ukázal Právníčkovi, jak se vlak valil z kopce dolů. Byl to zábavný den!"
	sobota 14. listopadu KKK Uvařil jsem si a jedl moc dobře chutnající jídlo (Kokosové kuře keri v pomalém hrnci - né co jinak ta zkratka znamená: Ku-Klux-Klan ... ha ha). Zkus si také uvařit. Recept v češtině najdeš ZDE, číslo 46.
sobota 14. listopadu Pohled z okna mé kanceláře Pustil jsem se do práce v pět ráno, s úmyslem dohonit nastalý skluz. Šlo to zvolna. V sedm jsem se potěšil tímto výhledem, dělím se: Práce Za sedm hodin jsem zlikvidoval třináct z třiceti rozpracovaných záležitostí.
foto kredit Eric Splittgerber	pátek 13. listopadu Mezitím ... Eric poslal Karle ta Emily ta mě tuhle fotku - jak to dnes zrána vypadalo ve Leavenworthu .. 35 km vzdušnou čarou na severozápad odtud (z Wena). Navečer Emily oznámila, že v kruhu rodiny Evana se s nimi všichni připravují usednout k večeři ( 1200 km jak by pták letěl od Wenatchee ... )
pátek 13. listopadu Veslování Jsem rád, že jsem ráno překonal pochyby vůbec jít ven. U loďárny sníh odtál a déšť ho rozpustil. Přivítaly mě zlatavé listy. Kus od doku si volavka vyhlížela svačinu. Bylo už devět ráno. Projel jsem deltou. Okolní hory byly pocukrované. Orel seděl ve stromě. Snažil jsem se o lepší fotku, vzal jsem to severním ramenem. Vysvitlo slunce. To ho asi ze siesty vyrušilo; či já přibližující se k němu. Povedlo se mi vyveslovat úzkou průrvou pod železničním mostem, bez doteku kýlem o oblázkové dno. U prvních peřejí jsem si dal silovku. Slunce rozehřálo údolí a hned se vytvořily nové mraky. K doku jsem dorazil za deště. Cítil jsem se skvěle.
0111	pátek 13. listopadu První sníh u domu Padal mokrý sníh. Pro průsmyky předpověď zněla: Velmi obtížné až nemožné cestovní podmínky. Emily udělala dobře, že hory přejela o den dříve. I tak si v Seattlu užije, než snad v pořádku odletí. Má vydatně pršet snad i s blesky. Mezitím v průsmycích má prý celkově nasněžit až jeden metr (!) sněhu. Práce Vychutnával jsem poslech vážné hudby, než v pět rádio změnilo svůj program na zprávy. Samé pohromy - kovid, trucující republikáni, atd. Rádio jsem přeladil na rokovou hudbu a pustil jsem se do bankovních převodů - obšťastnit výrobce leteckých součástek a poskytovatele přepravních služeb.
čtvrtek 12. listopadu Porod Mazdy Těhotenství trvalo krátce. Pouhých patnáct hodin. Z trosek bedny jsem zimprovizoval velkou krabici na zachycení plodu. Přistavil jsem jí k Mazdě, která již prožívala silné porodní stahy. Žádný císařský řez nebyl potřeba. V pohodě Mazda uvolnila svou dělohu a na svět přišly letecké součástky, pečlivě zabalené a neporušené, obklopené jak šiškami chmele polystyrénovými hovínky, plastovými obláčky a sedmivrstvými kartony. Placenta vyšla, když jsem otevřel postranní dveře. Přece jen Mazda musela do intenzívní péče. Nenastartovala. Z BiMartu jsme jí s Emilí transplantovali novou baterii. Za Podzimkou, Právníčkem a jejich rodiči Emily z parkoviště BiMartu vyrazila o den dříve, než plánovala. Jela sama přes průsmyky Kaskád na druhou stranu. Zítra a pozítří tam má napadnout snad půl metru sněhu. Dnes přejela v pohodě. Zítra odletí ze Seattlu do Kalifornie.
	čtvrtek 12. listopadu Práce a zábava Brzy ráno jsem naládoval včerejší fotky, které snad mluví samy za sebe. Dnes hodlám pokračovat v dalším humorném vybalování. Těš se! Ještě chci trochu dospat. středa 11. listopadu Na otočku pro bednu do Seattlu Uprostřed odpoledne mě šokoval telefonem úředník z celnice v Seattlu: Přece jen protlačil mnou jemu dodané formuláře mašinerií amerického celního systému: Volal mi, že mou zásilku proclil a když zaplatím dvacetsedm dolarů a třináct centů, perforovaný formulář mi dá. V úřadě ale bude jen do půl páté. Stihl jsem to. Domů jsem se navrátil v těhotném autě před mou středeční půlnocí. Podrobnější povídání sem přidám až dospím. Mezitím se pobav shlédnutím fotek.
středa 11. listopadu Práce a omlazení Brzy ráno jsem rozdělil formuláře napůl, snad přece jen budu moci zásilku proclít bez nutnosti použít makléře. Pak jsem vyrazil na vodu. Osvěživé veslování Sluneční paprsky lámaly mrazivý vzduch. Dostal jsem se po čase zas k peřejím. Zpíval jsem a počítal. Bylo mi báječně. Další práce Pak jsem se zas dal do houževnaté napjaté práce: Získat od celníků povolení vyzvednout bednu s díly, která dorazila na letiště v Seattlu včera. Mé alternativní řešení proclít sám zásilku coby dvě neformální bylo zamítnuto, s hrozbou. A že jedině přijmou proclení od makléře. Pracoval jsem na tom; měl jsem dvě proti: byl státní svátek Veteránů a navíc většina makléřů nebyla v kancelářích kvůli kovidu.
	úterý 10. listopadu Jóžin z bažin s rouškou Ha ha, zasmál jsem se. Díky Ivane za přeposlání. Práce Připravil jsem všechny potřebné podklady pro vyzvednutí bedny (která se sotva vejde do Mazdy). Nakonec celníci ale vycouvali, že si to musím nechat proclít přes celního makléře. Byl jsem pěkně otrávený. Potěšilo mě vaření večeře; chorizo fazolí. pondělí 9. listopadu Podzimka To samé, co jsem napsal o Právníčkovi, platí i o Podzimce. Potěš se jejími fotoalby. Naposledy jsem je publikoval koncem července.
pondělí 9. listopadu Právníček Snad jsem tímto dnešním příspěvkem dohonil skluz v raportování o novém pokolení (které zajímá zvláště něžné pohlaví s větším zájmem o mrňata, než bruti). Měl bych to mnohem snažší, kdyby mi rodiče Podzimky a Právníčka dali svolení předávat čtenářům VN přímý odkaz na jejich soukromé rodinné album, kam oni denně přidávají fotky a videa svých ratolestí. Těší mě však, že mi dali svolení občas z jejich alba stáhnout fotky či videjka a ty zpřístupnit širší veřejnosti. Je to pro mě na čas náročná záležitost, tudíž ty skluzy. Potěš se!
	pondělí 9. listopadu Kruhy Všiml jsem si atmosférického zjevu, kterému se říká světelný kruh, halové jevy nebo také svatozář. Nainscenoval jsem s jeho pomocí fotku, kde jsem zapojil do obrazu i své dnešní čepice. No, a i sebe, budiž.
pondělí 9. listopadu Veslování s Potáplicí malou Bylo -5°C a voda měla +12°C. Ze strany vypadalo, jako by se voda vařila. Někdy z ní vystoupilo i miniaturní tornádo (viz videjko). Dnes jsem se soustředil na Potáplici malou (Gavia stellata). Strávil jsem s ní snad čtvrt hodiny sledováním jejího chování. Živí se rybami. Pod vodou vydrží přes třicet vteřin. Stačí jí dvě minuty oddych a zas šups pod vodu. Někdy se protáhne, natáhne daleko za sebou svou velkými ploutvemi zakončenou nohu. Anebo s nimi zamrská a vynoří se z vody prakticky celá, a zamává křídly - snad aby z nich vytřepala vodu. Udržovala ode mne odstup asi dvacet metrů. Více o Potáplici je v češtině zde. A ještě více zde v angličtině.
	pondělí 9. listopadu Popínavé kluzáky Studoval jsem, jak ve Slovinsku vyřešili zavěšení kluzáků z konstrukce stropu hangáru. V poslední době zvažujeme provést něco obdobného v našem hangáru ve Wenatchee. Doposud žijící architekt, HankT, který začátkem 80tých let náš hangár navrhl, nás však přibržďuje: Výrobna příhradové konstrukce použila parametr sněhového zatížení pro východní Wenatchee, které bylo v té době poměrně nízké - 1982 (a od té doby se mohlo změnit). V každém případě by se bodové zatížení působící závěsným systémem na jeden střešní nosník velmi lišilo od zatížení střechy, které je relativně nízké (kg/m2). Zatížení je rozložené na velkou plochu zahrnující několik vazníků. Bez studie statika (za kterou by musel zaplatit Vítek) bych provedení nemohl doporučit. Přinejmenším byste měli zapojit do sdílení zátěže alespoň dva vazníky. Tyto vazníky byly vyrobeny zalisovanými hřebíkovými deskami, jejichž nosnost pravděpodobně byla v průběhu času narušena suchostí a smršťováním. Buďte na to velmi opatrní a ujistěte se, že svou pojišťovnu informujete, co plánujete udělat. Jsem si jist, že toto by vyžadovalo inženýrskou studii. Vzpomínám si na jeden rok, kdy jsme měli hodně sněhu. Dávali jsme do hangáru topná tělesa, aby se snížilo zatížení sněhem.
neděle 8. listopadu Závan z Čechie Pracoval jsem v kanceláři i když byla neděle. Připravoval jsem příjem velké zásilky vzduchu z České Republiky. Dělám si trochu legraci. Ve velké bedně snad budou i nějaké náhradní díly pro kluzáky. Zásilka má dorazit na letiště v Seattlu dnes. Až zítra v pondělí ji snad budu moci ihned proclít a osobně vyzvednout.	pondělí 9. listopadu Vzduch z Česka se opoždil. Náš český speditér mě informoval: "Bohužel zásilka byla z důvodu chyby v systému let. společnosti překnihována na zítřejší let z Amsterdamu do Seattlu. Děkujeme za pochopení, mějte se fajn." Už včera jsem kroutil hlavou, proč zpráva z Amsterdamu zněla: Bedna byla z letadla do Seattlu zas vyložena. Možná se českému vzduchu v Holandsku líbilo? Ha ha.
	neděle 8. listopadu Webkamery na vrcholu Missie zas začly fungovat! Hurá! Na Missii jsou tři kamery. Dvě na vrcholu a třetí uprostřed sjezdovek: Sunspot (pohled do údolí) Micro (s vrcholem lanovky) Midway (uprostřed sjezdovek) Vizuálně se počasí ve Wenatchee také dá posoudit kouknutím se přes webkameru na letišti. Ta je namířená směrem na západ a i k Missii, která je na záběru z letiště vidět v levém horním rohu. Z letiště na západ (Missie je částečně překryta slovem Pangborn) Počasí ve Wenatchee lze shlédnout dokonce v češtině graficky na odkazu v záhlaví této stránky kliknutím na POČASÍ anebo sem. Je tam dobře vidět dnešní vývoj i na příštích deset dní.
sobota 7. listopadu Závěr plachtařské sezony Rozložili jsme kluzáky a jako sardinky je vměstnali do našeho hangáru. Na závěr Mark předal Sofii své vyjádření jeho obdivu jejího leteckého umění.
	sobota 7. listopadu Veslování Pronikavě oranžové stromy zápolily s napůl ponořenou botou. Na závěr se objevili žluťáskové, a po nich další vodáci. Dělili jsme se o nádheru.
pátek 6. listopadu Úřední šiml Začal jsem o půl šesté ráno v kanceláři. Byl jsem zvědav, jak dlouho to pracovní tempo udržím. Odbíhal jsem přitom k dokončování textového a obrazového líčení mých prožitků z návštěvy v ČR, z 19. října. Více o špenátku Takto roste jen z vody už 14 dní Veronica Americana >>> Dělím se s tebou o neskutečný objev: špenátek dokáže růst jen tak, z obyčejné vody! Dal jsem do skleněné vázy ty dva stonky, které jsem uškubl z Roury 23. října. Těm za několik dnů vypučely kořeny a ještě nyní, po 14 dnech, špenát ve váze nadále vypadá čerstvě a ještě kvete. Napadlo mě při pohledu na zahnívající stonek, že možná špenátek provozuje sebe-kanibalismus. Více o tomto druhu květiny jsem napsal ve VN 28. dubna 2020, včetně taxonomie.
	čtvrtek 5. listopadu 2020 Že by srnci zachutnal špenátek ?? Dnes ráno bylo na tuto roční dobu nezvykle teplo: +14°C. Oblékl jsem se lehce a vyrazil na veslování. Mělo začít pršet. A skutečně, většinou mrholilo. Byla nízká voda na Kolumbii, ale z Wenatchee do ní přitékalo tolik vody, že jsem se nedostal dál proti jejímu proudu než k železničnímu mostu. Dále proti proudu Kolumbie jsem pozdravil Nymfu s navátým zlatavým listem topolu. O kus dál jsem se divil, co že tvoří vlny na hladině u renovovaného doku pro motorové čluny. Až když se něco vynořilo, došlo mi. Potapěč! Dál proti proudu mě čekalo avšak mnohem větší překvapení! Roura měla návštěvníka!! SRNCE !!!
Zde je obrazová reportáž s odkazy na plno dalších fotek a videjí ze zážitků v Oregonu. Albumy obsahují všechny fotky, které jsem vyfotil. Snad tě zaujmou a přitom neuspí. Jsou připravené ke shlédnutí kliknutím na podtrhnutý text níže. Napiš mi, máš-li nějaké otázky. neděle 1.11.2020 (10 f) pondělí 2.11.2020 (36 f, 5 vid) úterý 3.11.2020 (149 f 10 vid) středa 4.11.2020 (14 f)
středa 4. listopadu Rozloučení a přesun do našich domovů Ráno jsme se v Bandonu naposledy koukli na pláž, rozloučili jsme se a odjeli do našich domovů. Nancy a Larry s Sheilou a Edem 450 km na jih, Emily a já 880 km na sever. Cestou na sever jsme projeli okolo vyhlídky na jeleny (5 km na východ od Reedsport), malebných scenérií podél řeky Umpqua, nostalgických kuželů na spalování pilin z dob intenzivního těžení dřeva. V Portlandu jsme zastavili na krátkou návštěvu u přátel Louis a Roba. Do Wenatchee jsme dorazili v pořádku po jedenáctihodinovém přesunu ve středu v devět večer.
	úterý 3. listopadu Východ slunce u Pacifiku Poštěstilo se mi prožít a podělit se o úchvatné zážitky. Bude mnohem více fotek a videa (až se dostanu k připojení toto umožňující).
pondělí 2. listopadu Z The Dalles do Bandonu, narozeniny Nancy V Bandonu jsme v pohodě s Nancy oslavili její 65. narozeniny. Bylo nás devět - sedm lidí a dva psi.
	pondělí 2. listopadu Motel Cousins v The Dalles, Oregon Přenocovali jsme v tomto motelu a posnídali ze svých zásob. Pak jsme okolo půl desáté vyrazili na druhou část našeho putování, do Bandonu. Zde je mapa Wena-Bandon.
neděle 1. listopadu Cestování okolo modřínů a sopek Navečer jsme jeli z Wenatchee k oceánu. Zastavili jsme na noc napůl cesty ve městě The Dalles. Cestou jsme obdivovali záře modřínů a majestátnost sopek Raineir a Adams.
	neděle 1. listopadu Poslední den plachtění aeroklubu v 2020 S Markem jsme dělali údržbu kluzáku. Pak ze Seattlu přijeli vlekař Darrell a plachtaři Alex a Sophia. S tou jsem udělal přezkoušení po 90ti dnech, aby mohla nadále poletovat samostatně. Další student byl Tyler. Když přistál, mohl jsem se připojit k Emily a vyrazit na jih na rodinný sraz v Oregonu. Úprava v grafické organizaci VN Od 1. listopadu jsem zrušil samostatnou stránku "VN Dnes". Nezrušil jsem jí však úplně - sloučil jsem jí s domovskou stránkou VN, vn-index.htm.

VN listopad 2020