| 1. pondělí | Můj první den v prosinci měl zajímavý průběh. Než jsem si brzy ráno vynahradil odmlku ve veslování a krásně se vyřádil na řekách Kolumbii i Wenatchee, nejprve jsem musel ve stísněném prostoru mé garáže ruční pumpou nafouknout zadní kolo auta (pomalu ucházelo, a během Díkůvzdání úplně splasklo). Při pumpování jsem si trochu natáhl jeden sval na zádech. Veslování a následná sprška mi ho uvolnila. Pak když jsem se chtěl vypravit na opravu prasklého vedení vody k záchodu v nájemním domě, z garáže jsem se nemohl dostat. Praskla velká pružina, která vyrolování dveří garáže umožňuje. Tak jsem obešel dům a vzal pracovní mikrobus, kde jsem zjistil také splasklé kolo. Tak jsem zvolil pro tento první den v prosinci motto, "Splasklo, natáhlo, prasklo." |  Na Kolumbii nad horním mostem |
| 2. úterý |  Sjezdovky lyžařského střediska |
Dopoledne přišel Steve Robbins ze stejnojmenné opravny a za hodinu a půl vyměnil mechanismus zdvihání dveří, tato záležitost stála 225 dolarů. Měl jsem mezitím v práci značně napilno. Odpoledne jsem navštívil zubního chirurga dr. Pierce, ten prohlédl vizuálně i rentgenem implantát. Prohlásil, že je vše v pořádku a připraveno k nasazení korunky. To bude další fáze. Odpoledne se také na chvíli rozpustily mraky a umožnily výhled na lyžařské středisko na hřebenu. Tam se pro teplé počasí rozpustil všechen přírodní sníh, jediný, který byl ještě vidět byl umělý po sjezdovkách, který středisko vyrábělo už od osmého listopadu. Také byl vidět krásný srpek narůstajícího Měsíce. |
| 3. středa | Byla
vysoká voda a tak jsem se mohl vypravit deltou,
vyveslovat po Wenatchee k peřejím, pak také deltou na
severním břehu k hornímu mostu. Dva orli, plno hus a
tři volavky poslouchali mé zpívání a počítání. Pokračující mírné počasí umožnilo mravencům se neskutečně rozmnožit dole v prádelně, radikálně jsem na ně zaútočil postřiky a následně je vyssál vysavačem. Napsal jsem Zbyňkovi. Koupil jsem karafiáty. Cítil jsem se jakoby se mi otevřely horizonty. |
 |
| 4. čtvrtek |  |
Potěšil
mě rozhovor s Milanem z Nitry. Mimo práce jsem se
díval na mapy a organizoval fotky. Večer byl nádherný západ slunce. Tajemný stín se táhl přes celou oblohu. Později jsem vyměřováním na mapě vydedukoval, že byl způsobený sopkou Rainier, 130 kilometrů vzdálenou na jihozápad od Wenatchee, vyčnívající čtyři a půl kilometru vysoko do atmosféry. |
| 5. pátek | Na
rozdíl od středy byla velmi nízká voda, tak jsem
místo po Wenatchee vyrazil vysoko nad horní most přes
Kolumbii...
|
 Na šlapání s naším pátečním klubem jsme vyrazili na východ od Wenatchee ke hřbitovu starousedlíků. Cestou jsme obdivovali další krásný západ slunce, a znovu ten tajemný stín. |
| 6. sobota |  |
Zúčastnil jsem se celodenního semináře vodáckého klubu, na který byli pozváni i zástupci vlastníků půdy a budov okolo řeky Kolumbie, z města Wenatchee, okresu i kraje. Jednalo se o růstu klubu, přidání nové loďárny a příspěvku klubu pro společenský rozvoj v údolí. Seminář se konal v nádherném přírodním středisku "Spící paní" nacházejícím se v předhůří velehor Kaskád. Navečer jsem si prošel s přítelem Larrym neskutečnými davy lidí zaplavený střed blízkého Leavenworthu, kde se rozsvěcovaly vánoční světla, dali si pivo U Gustava, a výborně jsme si spolu popovídali. Larry je mj. také pokladníkem vodáckého klubu. Zpět doma, zatímco Jindra byl u kamarádů, jsme s Emilí shlédli velmi inspirující muzikál, film "Mladí v srdci" o kóru osmdesátníků s vervou a mladistvým elánem zpívajících rock´n´roll. Podívej se a poslechni si ukázku VIDEO "Mladí v srdci" (Young at Heart). |
| 7. neděle | Bylo mírně pod
nulou během ranního mého veslování. Viděl jsem
několik volavek a spousty hus, největším
překvapením byla vydra uprostřed řeky Kolumbie,
vykoukla na mě, zdálo se mi, že se usmála, právě,
když jsem hlasitě zpíval. Pro nízkou vodu jsem se
nedostal vysoko po Wenatchee, vyvesloval jsem proto po
Kolumbii až k pyramidě oblázků. V kostele podala pastorkyně Julie inspirující proslov. Víru potřebujeme nejvíc, když jsme na dně. Tehdy taková pospolitost, která nás obklopuje otevřeností, pochopením a tolerancí, nám pomůže se znovu najít. Odpoledne jsem si četl a pak upadl do snů. Večer jsme šli na koncert místní Symfonie, vyslechli nejprve hispánský program druh hudby Mariači, po přestávce Symf. 7 od Sibeliuse. |
|
| 8. pondělí |  Volavka před bobry pokácenými kmeny |
Můj krční
doktor se mi podíval na hlasivky a zkonstatoval, že už
je vše skoro v pořádku, ješte ale mi nakázal brát
dalších 50 dní pilulky pro zabránění vzlínání
kyselin ze žaludku zpět do krku. Rád bych býval již
přestal s požíváním léku, no, zatím nepociťuji
žádné postranní úcinky, tak budiž. Po návštěvě lékaře jsem mínil jít na poštu a pak zas domů, ale volant se mi nějak stočil ke kopcům. Vyrazil jsem při zapadajícím slunci, s Mesíčkem nad hlavou, šel jsem od místa od Sedlové hory malý okruh pod Kohoutí Hřebínek. Probíral jsem si hlavou všechny události tohoto významného dne, a čím dál tím jsem se cítil lépe. Od Milana přišel vánoční balíček. |
| 9. úterý | Byl
úchvatný východ slunce. Voda na Kolumbii byla vysoká,
tak jsem se snadno dostal až k horním peřejím na
Wenatchee, a pak na Kolumbii poblíž horního mostu
udělal fotku volavky. Doma jsem se osvěžil ve spršce ledovou vodou a nádherně rozehřál. Emily pracovala se svými studenty na dalším čísle školních novin. Od Evana jsem dostal pěknou fotku lentikuláru nad sopkou Rainier, kterou udělal ze svého úřadu v Tacomě. Potěšil mě také Jarda z Berouna. Večer jsem byl s Emilí na setkání členů knižního klubu, v domu Pearl a Dicka, kdy i členové rodin byli vítáni na večeři. Vybíraly se po diskuzi knihy na čtení pro příští rok. Sešlo se jedenáct lidí, s vyhraněnými názory. |
 V úterý byl úchvatný východ slunce, na doku |
| 10. středa | 
|
Zas další
nádherný den. Bylo zde půl čtvrté odpoledne, kdy jsem zavřel dveře kanceláře, naplnil baťůžek oblečením a kamerou, přifoukl vzduch do pneumatiky auta a započal závod se zapadajícím sluncem. Na západní straně údolí řeky Kolumbie byl již hluboký stín, a tak jedině uhánět na východ skýtalo šanci ještě se se sluncem pohladit. Zamířil jsem po silnici Badger Rd na náhorní planinu, cestou fotil vycházející Měsíc a zapadající slunce za velehorami na západě. Když jsem zaparkoval pod útesy Jezevčího hřebene lemujícího okraj kaňonu Kolumbie na východ od Wenatchee, slunce již laskalo jen jeho nejvyšší okraje. V očekávání chladu jsem natáhl na sebe více vrstev oblečení a vyrazil svižným krokem pod útesy a přímo pod vedením vysokého napětí rozvodu elektřiny směrem na jihovýchod. Miliony wattů mi občasně hlasitě chroustaly z drátů vysoko nade mnou, avšak po celý čas bylo ohlušující ticho. Po hodině nastala tma, ale Měsíc zářil silně, dva dny před úplňkem. Rozhodl jsem se proto pochodovat dále od auta, po ujištění se, že bezpečně budu vidět na koleje polní cesty, po které jsem šel. Bylo jen pět hodin odpoledne. Prošel jsem velmi zajímavým údolím, které by mohlo být jezerem, kdyby tam kdy pršelo. Tisíckrát předtím jsem nad ním přeletěl v kluzáku, ale z takové perspektivy jsem tuto část planiny nikdy neviděl. Byl to úplně nový a krásný zážitek. Došel jsem po několika stoupáních a klesáních až na nejvyšší bod cesty, zapamatoval si podle záření ulic ve městě Wenatchee, která z nich směřovala přímo ke mě (Springwater), a tak jsem určil, kam až jsem došel. Na přiložené mapě je to bod nejvíc vpravo dole. Pochod byl jedinečný zážitek, za takových podmínek ve tmě jsem zde nikdy předtím ještě nepochodoval. Bylo vidět na desítky kilometrů daleko. Světla v údolí zářila. Sníh na velehorách na západě jiskřil ve světle Měsíce. Žádní kojoti nevyli a ani jiné zvukové známky zvěře se nevyskytly, jen plno stop vysoké po cestě. |
| 11. čtvrtek | Jeden pod nulou. Voda na střední výšce, stovky hus, slunce prozařovalo závoj cirů. Vyvesloval jsem až nad čtyři mosty, cestou viděl dva orly. Po ledové sprčce a jogurtu se zrníčkama jsem se cítil báječně. Odeslal jsem několik zásilek a komunikoval. Měsíc po západu slunce silně zářil. Emily šla do klubu Covenant, ten měl tentokrát setkání včetně večeře. Připravil jsem tedy jinou, pro Jindru a mě, grilované filé z kuřete s rýží a Jindra udělal zeleninový salát. Chutnalo nám. Mezitím on byl zvědavý, v jakých klubech jsem zapojen já, a to vedlo k hovoru o létání. Zatímco jeho máti mu výslovně zakázala vůbec o létání uvažovat, byl docela zvědavý. Snad se jednou sám do toho pustí. Zasadil jsem semeno a je na něm ho zalévat. |  Východ slunce na Kolumbii. Ve stromu napravo seděl orel. |
| 12. pátek |  |
V práci jsem předal USAFu nabídku návštěvy technika na uschopnění akcelerometrů, a popis, co je v buletinu revidované či ne; nejspíš je trefí šlak. Dlouho jsem komunikoval a podílel se na telekonferenci, později jsem snad byl i trochu vystresovaný. Poprvé letos sněžilo tak, že se sníh udržel okolo domu. Dostatečně na to, že náš šlapací klub nevyšel na stezky. Jen já s Emilí jsme zvolili procházku od jednoho konce hlavní ulice ve středu Wenatchee na druhý a zpátky, abychom se cítili oprávněni sejít se na večeři s Ranou, Cathy a Drew v Cuc Tan, vietnamské restauraci. Pak jsme šli vyslechnout vánoční koncert sborů luteránského kostela, kde Judy hrála na varhany a Monte zpíval. Víc jak dvě hodiny jsme se i my obecenstvo aktivně podíleli na zpěvu. S padajícím sněhem venku to bylo krásné uvítání do zimní sezony. |
| 13. sobota | Za tmy jsem
ometal sníh a nafukoval kolo auta. Když jsem dorazil k
doku, rozednívalo se. Řeka byla jak zrcadlo a okolo
všude bílo. Nádherný klid. Bylo mírně pod nulou.
Tři orli a stovky hus mě obletovali, přes nízkou vodu
jsem vyvesloval až k peřejím; cestou se setkal s
Larrym a později houfem jiných vodáků na doku.
Potěšila mě zpráva o příchodu Vojtíška. Během
dne pozvolna připadával sníh. Zanechal jsem auto v servisu a šlapal půl hodiny domů. Emily koordinovala produkci školních novin se svými studenty. Jindra snad celé ráno prospal, přestože prohlašoval, že vyrazí na snowboarding. Odpoledne ho Emily vyzvala, zday přišel pomáhat u počítače s novinami. Já později šlapal zas půl hodiny vyzvednout auto ze servisu, tak jsem si tuto sobotu hezky zacvičil. Stavil jsem se u Emily ve třídě, kde sestavovali noviny. Někteří studenti vážně pracovali, ale mnozí se jen bavili. Doma jsem pak studoval webové stránky vodáckého klubu, a program pro jejich údržbu, zdál se mi hodně komplikovaný. |
 Jako by se mi ti kajakáři sypali z očí.. toto není fotomontáž.
Cestou do autoservisu. |
| 14. neděle |  |
Dělal jsem administrativu v práci a pak šel s Emilí do kostela unitariánů. Tam pastorkyně hovořila o významu vánoc. Od odpoledne Emily koordinovala produkci školních novin se svými studenty (viz obr. vlevo). Uvařil jsem večeři pro osm lidí, rýži a čínské plněné knedlíčky, a vzal jim to do školy. Začalo se ochlazovat. Večer jsem pracoval na financích a analyze daní. |
| 15. pondělí | Na doku
byl zámek zamrzlý, povával vítr, bylo -10°C. Krátce
po vyražení od doku jsem uviděl dvě vydry, jak na mě
zvědavě vykukovaly, vysoko z vody, jen kousek za mými
zády, když jsem se náhodně podíval „dopředu“.
Zanedlouho jsem slyšel zaškrábání pod člunem..
rychle se otočil, Aha! vjel jsem do pole zamrzlého
škraloupu, tvořící velké kry. Na řece Wenatchee
jsem se nedostal ani k oficiálnímu ústí, další
postup blokoval led. Začal se zvedat vítr od severu.
Vyvesloval jsem až nad horní most, a jak jsem se
otočil po proudu, jako by bylo bezvětří. Začlo mi
být horko, sundal jsem rukavice, potily se mi ruce při
silovém veslování. To se již ale začly vlny
nepříjemně zvedat, a poslední kilometr před dokem na
mě některé syčely svými bílými vrcholy. Myslím,
že jsem vesloval uvnitř obálky bezpečnosti, ke konci
však blízko k jejímu okraji. Zvedl jsem skif na dok a
rychle ho otíral ručníkem, stejně to nepomohlo.
Během méně než minuty voda i na spodní straně
člunu zamrzla v krunýřový povlak. V práci jsem měl dosti napilno. Nejhlavnější akce byl přenos zakoupené dokumentace pro instalaci záznamového akcelerometru na kluzáky USAFu. Během dne mě potěšil hovor s Pavlem Borovanským, spolužákem z dob našich studií na VŠD v Žilině, před čtyřiceti lety. Líbilo se mi, jak se i on věnuje sportu, a neupadá do stereotypu staroby. Emily se nadále probíjela se svými studenty, pro jejichž většinu je čas spolu zábavou než vážnou činností; tentokrát měli velký skluz v sestavovavání novin. Zase jsem jim donesl večeři. |
 První veslování letošní podzim mezi ledovými krami. |
| 16. úterý |  |
Byl nádherný den, zářilo sluníčko, skutečný svátek. Teplota vzduchu nevystoupila nad –14°C, krajina se jiskřila novým sněhem, Měsíc zářil. Šel jsem ke svému zubaři Garymu Pape na otisky před instalováním nové stoličky. Nejdříve bylo potřeba vyšroubovat jádro z mého nového titanového kořene a našroubovat trn pro stoličku. To se Garymu po delší snaze nepodařilo. Po konzultaci s mým zubním chirurgem dr. Piercem se ukázalo, že objednaný trn byl nesprávný. Tak snad v pátek. Prošel jsem se trochu podél řeky a užíval si dále nádherného dne. Emily odpoledne dokončila se studenty jejich školní noviny a nechala je vytisknout. V práci také dokončila velký projekt, žádost o grant pro postižené děti. Tak i ona měla důvod pro radování se. Večer jsme šli na letiště přivítat kamaráda Karly, Claytona. Ten se právě vracel z dvouletého pobytu ve Finsku, coby mormonský misionář. |
| 17. stčeda | Za svítání jsem vyrazil do jemné chumelenice, nabalený. Teploměr ukazoval –16°C. U doku jsem viděl plno ledové tříště, jak blokovala vstup na řeku a rozhodl se jít neveslovat. Místo toho jsem vyrazil na procházku podél břehu. Tu si můžeš se mnou zažít, přehráním videa napravo; zpíval jsem si při tom. Cvičením se má pětikilometrová vycházka nevyrovnala veslování, zejména mé vrchní tělo a paže si prosily o více. Říkal jsem si, snad se brzy naskytne příležitost; sníh se snášel celý den a k večeru ho bylo již o dalších patnáct cm více, jemňoučkého prašanu. Celý den teplota nevystoupila nad –12°C. Jindra nikam nevyrazil; je trochu nepořádný, nemohl najít své kalhoty a rukavice pro snowboarding. Když jsem navrhl prohazování sněhu v příjezdu do garáže, tak se aspoň dostal ven. V průběhu dne Emily a mě napsala koordinátorka z juniorské vysoké školy, že se jí povedlo dohodnout s jinou rodinou ubytování pro Jindru na další semestr. Prodebatili jsme toto při večeři s Jindrou. Tomu se zdá se od nás nechtělo, uváděl obavy, že by se musel starat o menší děti té jiné rodiny. S Emilí jsme poznamenali, že změna by mu mohla být prospěšná. Po večeři jsme s Emilí uvažovali jít běžkařit v okolí našeho domu, tak vábivý snížek byl. Skutečně jsme o osmé vyrazili, a hodinu jezdili, udělali novou stopu po fotbalových a basebolových hřištích blízké školy, vzdálené pouhé tři městské bloky od našeho domu. Bylo to senza, první naše lyžování nové sezony. | Video z ranní procházky. Když klikneš na obdélníček napravo, promítne se na celou obrazovku.
První letošní lyžování... přímo od domu! |
| 18. čtvrtek |  |
Využil jsem nového sněhu, když jsem zavezl do servisu auto na výměnu pneumatik za zimní. Zpět domů jsem se vrátil na běžkách, a přidal si trať z předešlého dne. Odpoledne jsem to zopakoval, v opačném sledu. |
 Krycí čepička vyšroubovaná z titanového kořene..můj nehet je vedle pro porovnání velikosti (či titěrnosti). Fialový detajl je čelo čepičky s osmihvězdným zářzem pro speciální šroubovák.
Na místě krycí čepičky je nyní spodek válcového nástavce, který je ukrytý uvnitř obtisku. |
Zavolali
mi od zubaře, že jim přišly správné díly, a že
někdo zrušil schůzku. Hned jsem tam jel. Gary mi z titanového kořene vyšrouboval krycí čepičku (viz první obrázek vlevo). Pak nasadil fialový válcový nástavec (viz 16.), a přišrouboval ho dlouhým tenkým šroubem. Asistentka Amber udělala rentgenový snímek, aby bylo vidět, jak daleko nástavec vyčnívá, a jak je orientovaný. Následně udělali obtisk, a než mi pánev s plastovou hmotou vypáčili z čelisti, Amber vyšroubovala ten dlouhý válec a tím odpojila nástavec od titanového kořene, který je nyní pevně zarostlý v kosti mé čelisti. Ptal jsem se, co bude dál. Gary mi ukázal několik vzorků a vysvětlil, že ten nástavec zůstane v obtisku pro laboratoř, která podle něho vytvoří korunku, a tu pak zašle spolu s novým nástavcem. Instalace korunky proběhne následovně (pokud jsem dobře rozumněl): Vyšroubují z titanového kořene krycí čepičku, nasadí nástavec, a ten přišroubují na kořen kratším šroubem. Na čelo šroubu, uvnitř nástavce, dají plastovou hmotu, aby kdyby se pro nějaký důvod později musela korunka předělávat, zůstal nástavec odmontovatelný. Korunku samotnou pak Gary nasune na válec nástavce a nastálo přilepí. Během odpoledne přijeli z Tacomy Karla s Kjelem, a tak nás je nyní v domě pět. Večer jsme hráli slovní společenské hry. |
|
| 19. pátek | Bylo
-13°C. Jak z kotle čarodejnice stoupaly z vody řeky
Kolumbie husté chuchvalce zmrzlé páry. Podél
západního břehu pluly kry. Ty do Kolumbie pumpovala
řeka Wenatchee. Rozhodl jsem se opatrně překročit
tento pás překážek a oparem zamířil k východnímu
břehu Kolumbie, a podél něho pak vyvesloval až nad
horní most. Celou dobu jsem se držel jen pár desítek
metrů od břehu a na dohled. Bylo to dobrodružství. Odbavoval jsem zásilky a komunikoval. Byl nádherný, laskajícím sluncem prozářený den. Odpoledne mě zubní hygienička vyčistila chrup, stavěl jsem se pro benzín (stojí nyní míň, jak polovinu toho, co před rokem), a šel k holiči. Večer jsme se dívali na animovaná videa o vánocích z doby, kdy děti byly malé (na Karlino přání), jedno mě pohnulo k slzám, o létajím sněhulákovi a jeho tvůrci, malém chlapci. Pak jsme hráli v pěti společenskou němohru, kdy představující herec měl za úkol nechat své spoluhráče uhodnout z jeho gestikulací název knihy, filmu či písně. Hodně jsme se zasmáli. |
|
| 20. sobota | 
|
Bylo
-20°C a slunečno, když jsme v pěti v poledne vyrazili
do hor poblíž lyžařského střediska tradičně na
běžkách pro vánoční stromeček, na poukázku za
pět dolarů od lesní služby. Zleva na horním obrázku
jsou Emily, Jindra, Kjel a Karly. Stromek ještě ve
strži napravo netuší, jaký osud ho bude provázet. Na dolním obrázku je již uříznutý, na délku, aby se vešel do obývačky. Večer se Jindra vypravil za svými kamarády hrát počítačové hry, Karly a Kjel zůstali doma sami, a Emily a já vyrazili do domu Rany a Lynna, kteří sezvali členy našeho šlapacího klubu na vánoční večeři a posezení. V noci přišla další sněhová bouře. |
| 21. neděle | Ráno
byla hustá chumelenice, pokračovala až do odpoledne.
Na zemi se usadilo 25 cm lehoučkého prašanu. Bylo
stále pod -10°C. Místo veslování jsem zabíral s
lopatou při odhazování sněhu. I za pomoci Kjela nám
to trvalo přes půl hodiny odklidit co napadalo a čím
nás zabarikádoval sněhový pluh. Dobré pocvičení. V
kostele hrála Karla všechnu hudbu. Poslouchat jí byl
krásný prožitek. Také dětský pěvecký sbor se
představil, dojímavé. Po obědě se Kjel odhodlal jet
domů přes zaváté Kaskády, do Bellinghamu. Dostal se
tam v pořádku po pěti hodinách. Karla ho odtud
doprovázela a udržovala bdělého na dálku mobilem.
Kjel ho měl na ovládání bez použití rukou, hráli
slovní hry. Vyzdobili jsme vánoční stromek a pověsili ozdoby, každý své oblíbené a někoho připomínající. Emily pekla za pomoci Jindry cukroví, a pak uvařila pravé české vepřo-knedlo-zelo. Použila zmražený knedlík, který jsem přivezl v září z ČR, a také vyrobila několik šišek z prvotních přísad. Chutnalo nám ohromně. S Emilí jsme dokonce i připíjeli krušovické černé. Večer se v našem domě sešla společnost mladých lidí, studentů střední školy i vystudovaných, kteří nyní či dříve dělali na tvorbě školních novin. Hlaholili do pozdních hodin. |
|
| 22. pondělí | 
Jill a Karla |
Jak se
trochu ohřálo, vyrazili jsme s Emilí na běžkách po
trase po zasněžených školních hřištích poblíž
našeho domu. Jaký luxus moci lyžovat přímo od prahu
domu, jak z horské chaty! Krystaly prašanu odrážely
tisíce sluníček, ideální podmínky. Odeslal jsem
poslední pracovní zásilky před vánoci a začal se
připravovat na jízdu na jih. Jindra se rozhodl jet
také. Večer jsem šel s Emilí, Karlou a několika dalšími pěvci z pospolitosti unitariánů zpívat koledy do domů členů, kteří nejsou již moc pohybliví. Všude jsme způsobili plno radosti i šťastných slz. Také Jill, učitelka Karly ve hře na piano byla pohnutá, a my také, z toho, jak překonává nepřízeň osudu. Neobvyklá nemoc jí od konce minulého roku postupně připravuje o vládu svými prsty, začaly se jí tvořit nádory, musela být operovaná na páteři, a jako by to vše nebylo dost, nejnověji lékaři zjistili rakovinu prsu bez jiné možnosti, než jeho odejmutí. |
| 23. úterý | Vyrazili jsme na slavení vánoc na jih do Oregonu. Cesta z Wenatchee až do Portlandu probíhala bez zpoždění, ale dalších padesát km po dálnici na jih jsme překonali až po čtyřech hodinách pro náledí a hustý provoz, a do provozu se pletoucí silniční pluhy. Evan, Karla a Jindra využili zastávky, kdy se všechna auta na delší dobu zastavila, na stavbu sněhuláka přímo uprostřed dálnice na betonové bariéře mezi protisměrnými pruhy. Následujících padesát km už byla vozovka lepší, ale provoz stále hustý a navíc silná mlha. Až na jih od Albany se provoz mohl rozjet na běžnou rychlost. Do Roseburgu jsme dorazili v jednu ráno, místo plánovaných šest večer. Larry jel vyzvednout svou dceru Lauru na letišti v Portlandu, museli přenocovat v motelu a přijeli do Roseburgu až na Štědrý den dopoledne. Podívej se na pohled z družice, kde jsme se sešli. |  Karla, Evan a Jindra postavili sněhuláka uprostřed dálnice |
| 24. středa |  Štědrý večer u Larryho a Nancy
|
To již
probíhaly přípravy na slavení, a mnozí vyrazili
ještě na nákupy dárků. Já byl tentokrát s nimi
připraven, a mohl se věnovat výrobě bramborového
salátu a pomáhat se sestavováním vánočky, kterou
tradičně připravila Emily podle receptu mé máti. Zavolal jsem Milanovi a popřál mu pěkného ježíška, bylo pěkné, že jsme si promluvili. Milan, přestože byl sám, si připravil hostinu; rajčatovou polívku, rybu makrelu, bramborový salát, ovocné kompoty a cukroví. K štědrovečerní večeři v Roseburgu jsme usedli k dlouhému stolu, bylo nás dvanáct, v půl šesté. Zde nikdo půst nedržel, tak jsme vyhladovělí nebyli. K večeři jsme měli polévku z ústřicí a pak grilovaného lososa s bramborovým salátem. V sedm začínal v kostele Larryho a Nancy program, kde Larry zpíval a vedl hudbu. Příslušníci jeho církve se dají charakterizovat coby evangeličtí znovuzrození křesťani, značně konzervativní protestantská odnož, k níž patří i dosavadní americký prezident Bush. Po hlavně zpívání koled a zapálení svíček jsme se vrátili do domu Nancy a Larryho. O víře ani politice nepadlo slovo, těmto tematům se ze zkušenosti v rozhovorech s rodinou Nancy a Larryho (bohužel) vyhýbáme, a tak panovala dobrá nálada. Tentokrát jsme neotevřeli na Štědrý večer jediný dárek, a vzhledem k převládající únavě jsme se rozešli před jedenáctou. Prarodiče Ed a Sheila odjeli do blízkého motelu; Emily, Evan a já do domu jedné známé Nancy a Larryho, asi tři bloky od nich. |
| 25. čtvrtek | Vstal jsem o půl osmé. Venku napadl a hned v pěknou skluzavku zmrzl sněhový poprašek, takže aspoň náznakově i zde byly vánoce bílé. Asi po další hodině a půl se všichni vzbudili a dostavili do domu Nancy a Larryho, včetně přítelkyně Mary a jejích dvou kluků. Sešel se houf patnácti lidí. Začali jsme vybalovat ponožky, tradičně zavěšené na krbu. Dovnitř nich předešlou noc obyčejně dáváme legrácky, ale já však našel ve své i CDčko s vánočními písněmi z východní Evropy, hezká myšlenka od Larryho. Jak jsme byli hotoví s ponožkami, tak směl Erik rozdávat visačkami označené dárky přítomným. Tentokrát jsme nečekali na otvírání po jednom, poučeni z minulosti, když tehdy zanedlouho ostatní začli zívat. Stejně i tak trvalo otvírání dárků několik hodin, avšak tentokrát v příjemném duchu. Milan mě a mé rodině daroval dva hezké české kalendáře, výtisky křivoklátských novin a vánoční přání. Antony mi dal flash kartu, Emily čapku na lyžování a CDčko Michaela Carlose, Karla keramickou vázičku, kterou sama vyrobila, a společně s Emily jsme dostali od Mary krabici s čaji, a od Evana dárek strávit s ním jeden víkend v přírodě buď jeden po druhým, nebo společně. V poledne jsme se shromáždili okolo stolu na mírné posilnění těstovinami, vánočkou a dobrotami. Po obědě jsme hráli společenské hry dlouho do odpoledne. Díky spojení přes internet jsem mohl také odpovědět na mnohá přání k vánocům. Každý měl dobrou náladu a přestože se ke konci odpoledne náš počet rozrostl na sedmnáct lidí, byl klid a pohoda. Příchozí Debbie a její dcera Alyssa přinesly přílohy k večeři, a další dárky. Po večeři jsme se prošli venku, vyrazila nás asi polovina, plus pes Izzy, který vyvenčení radostně uvítal. Napůl cesty začalo lít, to nás neodradilo od zastavení se u známých Larryho a Nancy a zazpívání jim pár koled. Zpět doma nás uvítala na jednom konci domu Karla, hrála Chopina a Gershwina na piano, zatímco v garáži kvílela začínající kapela mladých, kteří bušili do bubnů, elektrické basy a kytary, za řevu do mikrofonu. Zažívali jsme rození budoucích hvězd. | 
Dům Larryho a Nancy, kde se nás nakonec sešlo sedmnáct lidí
|
| 26. pátek | Prospal
jsem se až do osmi, a pak s Emilí vyrazil na procházku
uklouzanými ulicemi v okolí, okolo ospalých skromných
dřevěných domů zasazených v zakrslými duby
prorostlém údolí. Emily začlo bolet po půl hodině
chodidlo, vrátili jsme se a já pokračoval a hledal
přístup do okolních vrchů, pryč od domů. Bylo to
obtížné, všude jsem narážel na cedule, "vstup
zakázán, soukromý pozemek". Až na jednom místě
jsem objevil pruh, vlastněný školami Roseburgu, který
vedl do lesa bez omezení. Tam jsem obdivoval místní
srnky, měly dlouhé huňaté ocásky, světlé zespodu. Odpoledne jsme vyrazili hrát kuželky, pak se rozdělili na dvě skupiny. Jedna vyrazila do zoologické zahrady Widllife Safari a druhá na koštování vín v blízkých výrobnách, v Abacela a Henry Estate. Podívej se na mapu, kde jsou - MAPA. |
 Jindra se soustředí v kuželně
Ed, na koštování vín |
| 27. sobota |  Rogue Ales pivnice v Portlandu (1339 NW Flanders St) |
Naposledy jsme se nasnídali v plném počtu dvanácti lidí v domě Larryho a Nancy v Roseburgu, spakovali a dali malý dárek Barbaře za poskytnují ubytování v jejím domě Emily, Evanovi a mě. V počtu pěti lidí jsme pak vyrazili na sever na 800 km dlouhou cestu (Evan, Karla, Jindra, Emily a já). Po sněhové kalamitě byly vidět už jen malinké známky po ulicích v Portlandu. Tam jsme se zastavili na oběd v jedné pivnici poblíž nádraží, kam jsme pak dopravili Evana. Dál on jel sám vlakem, do Seattlu. Zbylí čtyři jsme pak z Portlandu jeli dále na východ kaňonem řeky Kolumbie, která tam tvoří hranici mezi státy OR a WA. Ještě v Oregonu v Biggs jsme načepovali benzin, po vysokém mostě překročili Kolumbii, a dále jeli zas na sever. Teplota spadla z plus deset na minus deset. Ve Wenatchee to stále vypadalo, jak v zimní pohádce. Jízda nám tentokrát trvala devět hodin, bez problémů. Po příjezdu mě zachvátil prázdný pocit, že vánoce skončily. |
| 28. neděle | Ráno
bylo už jen -3°C, když jsem zamířil ke Kolumbii na
veslování. Byl krásný východ slunce a bezvětří,
kry pluly v chuchvalcích jen podél západního břehu a
byl mezi nimi bezpečný prostor na proklouznutí na
otevřenou hladinu Kolumbie. Prožil jsem krásné ráno.
Emily a Karla si zalyžovaly na běžkách okolo školních hřišť, vyrazily přímo od domu, a odpoledne nakupovaly. Večer jsme se na návrh Jindry dívali na český film (nominovaný v 2004 na Oskara), Želary, krutý příběh něžné lásky, soustředící se na jednu zdravotní sestru během války, která pro svou roli v odboji se musela uchýlit do horské dědiny. Při a po shlédnutí jsme byli silně pohnuti. |
 Volavka nad Kolumbií
|
| 29. pondělí | Den utekl jako voda, strávil jsem jeho většinu v kanceláři. Potěšil mě hovor s Luďkem. Pomáhal jsem Karle při balení jejích dárků. | |
| 30. úterý | Kolumbie
se halila do silné mlhy při -9°C, držel jsem se při
západním břehu mezi ním a pásem ker, a tak jsem se
mohl dostat přes ústí Wenatchee až nad horní most
přes Kolumbii.
Na mlhou zahalené Kolumbii; ve stromě nalevo sedí orel V poledne jsem se rozloučil s Karlou, odjela do Bellinghamu. Nechtělo se mi věřit, že od nadcházející neděle bude po příští tři týdny hodně daleko, v Paříži. Objali jsme se a já jí popřál otcovské ´opatruj se´, a také ´uspokoj svojí zvídavost´. |
 Loučení s Karlou před její velkou cestou... |
| 31. středa | PF 2009 ! |
Den jsem
strávil v kanceláři zajišťováním administrativy
okolo konce roku. Na lyžařském středisku hlásili
vítr sto až stopadesát km/h, zatímco v údolí bylo
bezvětří, a mírně pod nulou. Večer jsme slavili
konec roku u nás doma s přáteli z našeho šlapacího
klubu. Myslel jsem na tebe... Přeji ti hodně zdraví, pohody a štěstí v novém roce 2009! |
