prosinec 2009

Rubriky: Index novin | Plachtění | Práce | Veslování | Videa | Evan | Pošli mi email

Nápověda: Klikni na obrázek a otevře se zvětšenina. Klikni na Index vydaných novin pro jiné měsíce. Klikni na podtrhnutý text pro spojku na další odkaz.

Málem jsem se dostal do maléru .. zapomněl, že v deset jsem měl být u dopravního soudu v EWena ohledně mého přestupku v září.. Cestou zpět po doručení Emily v její práci v jedenáct hodin jsem si naštěstí vzpomněl (okolo projíždějící polic. auto mi paměť osvěžilo).. a zajel hned tam. Naštěstí soud byl ještě v chodu, a ještě na mě přišla řada. Kdybych zmeškal, bývali mi mohli odebrat řidičák (už jsem dostal oznámení o tom).

V sedm ráno jsem vyrazil od doku veslovat po Kolumbii. Byl nádherný den, –3°C .. plný Měsíc zapadal a jak se ponořil, vyšlo Slunce v pokračování nebeského představení. Zpět doma obsloužil Em v křesle, kávu a vločky.. já jen kávu.. vysvětlil Em, že držím půst. V jedenáct jsem jí vzal do práce, pak jel na Fedex. Ve dvě jí vyzvedl, sbíral ořechy, a zavezl do EHS na setkání klubu novinářů. Tam na ní studenti čekali s židlí pro invalidy. Pil jsem čaj a vodu.

Jeli jsme s Em do WenaAutoSales podívat se na auto na prodej. Tam hned viděli, že předek minibusu byl vyměněný, jiná barva, zatímco ukázali papír, že v žádné bouračce nebyl. Interiér byl také ošumtělý a poškozený.. tak jsme s Em odjeli, nekoupili. Zavezl Em do práce, pak benzín, a do pojišťovny. Dal jsem jim náš vlastnický list od nabouraného a pojišťovnou zrušeného minibusu. Šek už pro nás měli. Uvařil jsem večeři a po ní jsme si promítali s Em v obývačce film Hitchhikers´ Guide to the Galaxy.

Po sedmé vyrazil veslovat. Bylo pošmourné počasí, klidno, plno hus, racků a pár volavek. K peřejím a nad horní most. -1°C. Pak do licenč. úřadu, poštu, tam balíček, k úřednici na soud ve vých Wena. V poledne vzal Em do práce a ve tři zas vyzvedl, šel koupit speciální chléb na pozdější společnou večeři u Lynna a Rany (dále L+R), a pak doručil Em do domu L+R. Tam zůstala, zatímco já vzal L+R na parkoviště pod Sedlovou horou.

Nandával jsem vánoč. světla na okraj střechy domu. Jen jeden z pěti řetězů svítil.. musel jet dokoupit nové. Mezitím jak se Emily doma přesunovala z křesla, ztratila rovnováhu, a padla na tvrdý okraj překocené židle. Pohmoždila si velmi bolestivě dolní žebro na pravé straně. Já vypral prádlo, usušil, uvařil večeři (losos s bramborem, brokolicí, petrželkou a citronem), umyl nádobí. Vzpomínal na tradici Mikuláše. Napadl poprašek sněhu, a v horách víc.

Jeli jsme s Emilí do Tacomy slyšet Karlu hrát na varhany na vánočním koncertě univerzity PLU. V obou průsmycích byl sníh, led, a nebezpečné podmínky na cestování autem. Dorazili jsme bez úhony do Takomy. Nakoupili jsme speciální potraviny v Trader Joes a pak se sešli s Karlou na oběd. Po něm se jeli podívat na Evana, ten se chystal na další pouť se svými movitostmi. Stěhoval se do bytu, který si nedávno koupil, a zařekl se, že si vše přestěhuje pouze s pomocí jízdního kola. Tento den jsem mu pomáhal na přívěs kola nakládat velkou reprobednu, počítač, zesilovač a monitor.

Jízda domů zpět přes hory proběhla bez mála problémů technicky, silnice vyschly.

Videjko Karly jak hraje na varhany při koncertě v PLU. (Když klikneš na obdélníček napravo, promítne se video na celou obrazovku. Zapni si zvuk!)

Byla jasná obloha, a velký mráz, -14°C. Emily se necítila dobře. Koupil jsem jí kytici karafiátů. Když byla v práci, chytil jsem baťůžek a svižně pochodoval k hřbitovu starousedlíků a zpět.

Vyrazil jsem na šlapání.. měl do 1515 čas.. rozhodl se udělat okruh poblíž datacentru, kde T-Mobile spojuje všechny své hovory v USA.

Za hodinu a půl svižné chůze jsem obešel krásnou trasu v téměř liduprázdné přírodě.

Navečer jsme si pronajmuli chodítko pro Emily. Berle jí začly hodně tlačit pod pažemi.

Emily pracovala tentokrát čtyři hodiny, a po práci jsem jí převezl do střední školy na setkání s jejími školáky - novináři. Venku svítilo silně slunce, bylo bezmračno a bezvětří, údaj teploty na letišti –7°C. Pracoval jsem v kanceláři celý den. Večer si hrál s kocourem Pumpkinem.. neuvěřitelné, že je stále s námi.. už mu je přes šestnáct lidských let. Postupně se stává senilním, kadí uprostřed místnosti, ap., ale je stále ohromně milý, a dokáže vyskočit na okno.

Zase bylo -16°C. Slunce zabarvovalo hory na západě. Dvě vrstvy mraků.. nad řekou a na úrovni TwinPeaks. Na veslování to nevypadalo ani při mém druhém plánu, jít později ve dne, s takovou zimou. Tak jsem se převlékl se do dvou spodek a kalhot, tří triček s dlouh. ruk., připravil si baťůžek s bundou v ní a jídlem a pitím. Vyrazil pak svižně vzhůru na kopec zvaný Náprstek, tyčící se asi 600 m nad městem. Nahoře jsem uviděl stádo srn, bylo jich snad ke dvaceti. Na kopci byl sníh a námraza, sestupoval jsem opatrně a k autu se vrátil bez úhony. Odpoledne jsem mluvil chvíli s kamarádem z výšky, s Pavlem. Bylo to prima si s ním zas promluvit.. viděli jsme se před necelým měsícem v Praze.

Em mluvila s nájemnicí, ta slíbila poslat dnes všechny dlužené peníze za nájem. Odpoledne jsme koupili stříbrný minibus 2007 Dodge Caravan, coby náhradu za náš před měsícem havarovaný. Zajímavé bylo, že prodavač autoservisu byl z Holandska, a celou transakci jsme uskutečnili v holandštině. Také jsem se seznámil s jeho rodinou, zleva Heather, Madison a Axel.

Šlapal jsem poprvé v životě na SNĚŽNICÍCH.. s naší sklupinou FASH. Vyrazili jsme po zmrzlém sněhu z parkoviště Miller Creek Nordic Center poblíž Stevensova průsmyku k Lemanovu jezeru od 1130 až 16 hod.

Videjko ze šlapání na sněžnicích. (Když klikneš na obdélníček napravo, promítne se video na celou obrazovku. Zapni si zvuk!)

Pral jsem tmavé prádlo. Uplynul právě jeden měsíc od Emilyny autonehody. Po víc jak měsíci jsem zas zavítal s Emilí do kostela unitariánů. Emily jsem přepravil do kostela od auta na židli s kolečky a ona pak dál použila berle. Usedli jsme. Soused vedle mě na lavici, Ken, mě dobrosrdečně uvítal slovy, „Proč jsi jí tak tvrdě zkopal??“ Věděl jsem, že se musím vyzbrojit silnou dávkou smyslu pro humor, aby mě další možné příští výroky tohoto druhu nerozhodily.

Odpoledne jsem zavezl Emily do školy, kde dále pomáhlala školákům sestavovat jejich noviny.

Já doskládal prádlo . Sluníčko zapadlo v půl čtvrté, venku se hodně oteplilo, bylo jen mírně pod nulou.

Po desetidenní odmlce kvůli silným mrazům jsem zas vyrazil na veslování. Teplota byla ještě –9°C na letišti, ale u řeky asi méně. Podél západního břehu pluly docela tlusté kry, které postranní přítok, řeka Wenatchee, pumpovala do Kolumbie. Nebyl problém se jimi proplést do volné vody na Kolumbii.. ohřívané přehradami.. tam led žádný nebyl. Husy. Volavky. Tři orli. Bobr. Zpívání, počítání, silovka.. silný proud.. nádherné zacvičení si zase po čase, kdy silné mrazy mě z vody dočasně vyhnaly.

Odpoledne: Šok! Venku začlo silně chumelit, a v noci napadlo asi dvanáct cm sněhu.

Ve městě bylo plno sněhu na ulicích.

Zavezl jsem Emily do práce a vyrazil veslovat. Kry byly skoro metr silné, ale snadno jsem se jimi propletl do volné vody na Kolumbii.

Psal jsem vánoční přání a pracoval v kanceláři.

Naposledy jsem zavezl tento rok Emily do práce, měli poslední den před vánočními prázdninami. Rutina byla doposud.. z židle doma na kolečkách po schodech na chodník před domem, znovu židle k autě, Em na přední sedadlo, berle i židle na zadní sedadlo auta, u úřadu zajít pro invalidní vozíček, zpět k autu, zavézt Em do kanceláře, pomoci s kabelkou, bundou, kávou.. rozloučit se.

S Emilí jsem šel na večírek jejich spolupracovnic v hezkém domě jedné z nich, na břehu Kolumbie.

Po večeři doma jsme vyslechli nádherný koncert chorální hudby, mj. Poulenc a Mesiáš od Handla, v novém kostele ve tvaru osmihranu s dobrou akustikou. Na fotce je část stropu.

Jeli jsme s Em a Karlou pro vánoč. stromek na lesní farmu asi 50 km odtud. Tam nás na valníku zavezli až ke stromům. To byl plán, protože Emily se stále ještě nikam na vlastních nohách nemohla dopravit.

Pršelo, byla silná mlha.. váhal jsem, zda jít veslovat. Naštěstí se v údolí mlha rozpustila a už jen mrholilo. Vesloval jsem, a dokonce i bez bundy.. cvičení bylo skvělé. osvěživé. Voda byla jak sklo. Má kamera haprovala, tak nemám fotky, škoda.

Po veslování jsem vyrazil s Em do kostela CUUF.. tam bylo plno lidí, dobrá bohoslužba. Zapálil jsem svíčku pro Milana a mé blízké. Seznámil jsem se s dětmi naší nové pastorkyně Cecilie.

Odpoledne jely Karla s Em nakupovat a já pracoval v kanceláři. Večer jsme dodělávali vánoční výzdobu v obývačce.

Přišel den rovnodennosti, a ode dneška se noci zas začínají krátit. Emily připravila těsto na linecké koláčky. Večer jsme je pekli za pomoci Jindry, kterého Karla pozvala.

Vyrazil jsem veslovat. Kupodivu řeka Wenatchee byla přístupná až po první peřeje, dramatické ledy lemovaly břehy. Pak k hornímu mostu přes Kolumbii a zpět. Voda byla klidná, a oteplovalo se. Začalo i svítit slunce, po řadě pošmourných dní vítané. Sníh mizel rapidně.

Vánoce. Uklízel jsem v celém domě v přípravě na invázi příbuzných na vánoce. Plán byl, že po příštích pět dní u nás v domě bude pobývat dvanáct lidí. Připravil jsem ubytování po dvojicích - každé v jiné místnosti - tři v horním a tři v podlaží dolním.

Ed, Joachim a Evan

Larry, Erik a Laura

Emily s její mátí Sheilou. Té je 83 let, a je stále náramně čilá.

Nancy se mazlila s kocourem Pumpkinem.

Na terase v přírodním mrazáku byla uskladněna hora vánočního cukroví.

Štědrý den. Šel jsem brzy ráno veslovat. Bohužel ve městě skoro všechen sníh roztál, a tak vánoce bílé nebyly. Ale ani bláto nebylo, protože stále mrzlo.

Julia a Karly

První svátek vánoční. Dle rodinné tradice v toto ráno se vybalovaly dárky. Nejprve každý zalovil v nacpané ponožce s jeho-jejím jménem, které visely na krbu, a které údajně Santa Claus přes noc naplnil. Pak postupně ubývalo z hromady pod stromem, jak členové rodiny dárky postupně přijímali a přede všemi vybalovali. Toto trvalo zas drahnou chvíli, poslední dar byl otevřen až před obědem.

Byla také legrace. Nancy a Larry si nevědomky jeden druhému nadělili každý velkou soupravu na přípravu kávy.

Druhý svátek vánoční. Zde se netraduje. Ráno jsem vyrazil zas na vodu. U doku jsem natrefil na kamaráda Larryho. Ten mě u doku vyfotil.

Závěr vánoc. Společná snídaně všech a pak postupný rozchod a odjezdy: v deset odjeli Nancy a Larry s rodinou, po účasti na mši unitářů po poledni Ed a Sheila, a nakonec o třetí Evan s Joachimem. Zůstali jsme ve třech. Po pěti dnech shonu jsme si vydechli. Já začal uklízet, prát, luxovat, odledňovat tepelný výměník venku, atd. Večer jsme si pustili humorný film "Přemístěný" (Outsourced) o konfliktu kultur a lásce.

Venku -3°C a čerstvý sněhový poprašek. Na Kolumbii husy, kachny, orel a volavky. Led se začal tvořit od soutoku Wena s Kolumbií proti proudu Wena, tak jsem tam nevesloval, nad most Odab k bílému skladu a svižně po vysoké vodě zpět, za zpívání a počítání.. mírně chumelilo a bylo jen málo pod nulou. Cítil se hezky.

Dělal jsem prádlo, úřad, boj s tiskárnou v kanc, jedna objednávka.

Emily povolil její ortopéd poprvé od půli listopadu chodit pouze o jedné berli, a za dva týdny prý smí již zkoušet běžkařit na lyžích.

Skoro celý den jsem pracoval v kanceláři. Karla cvičila na piano. Odpoledne šla na výroční lékařskou prohlídku. Emily nakupovala.

Večer jsme si pustili britskou romantickou komedii Čtyři svatby a jeden pohřeb. Pak začal padat sníh.

Doufal jsem, že si s Karlou zalyžuji na sjezdovkách, ale že čerstvého sněhu nenapadlo dostatečně a hlavně že na sjezdovkách hlásili velký vítr, jsme nešli. Karla si stěžovala na nějakou tečku v levém oku a zajišťovala si prohlídku u očního lékaře. Hráli jsme společenskou hru a pak jsem dělal v kanceláři, než jsem Karlu odvezl do Ellensburgu, odkud jela autobusem do Takomy.

Poslední den roku 2009.

VESLOVÁNÍ.. Foukal docela čerstvý vítr od jihu, a hnal vlny proti proudu. Některé začínaly mít bílé vrcholy. Za rohem na řece Wenatchee bylo hezky klidno a vyvesloval jsem až k peřejím, a obdivoval ledy. Vysvlékl si kulicha i nákrčník, ale cestou zpět zas rychle nandal, vítr byl docela chladný. Cestou proti proudu po Kolumbii byla hladina klidnější, tak jsem si dal silovky tam.

P.F. 2010