Vítkovy noviny prosinec 2014

	Vše nejlepší v novém roce 2015!
	31. Silvestr. Zatímco ty vítáš příchod nového roku, já ti odtud posílám novoroční zdravici z okna mé kanceláře v mé odpoledne. Vše nejlepší ti přeji do nového roku, lásku, zdraví a pohodu; splnění tvých nejnitřnějších přání.
30. Předsilvestrovský západ slunce. ... z balkonu mého domu ve Wenatchee ...
	30. Veslování a poslední plavání v Kolumbii v roce 2014 Bylo osm pod nulou a nádherné sluníčko. Začal jsem veslovat až když vyšlo. V deltě jsem předával zprávy orlovi. Kláda zas vypadala trochu jinak. U peřejí se zase začly tvořit ledové útvary. Při soutoku Wenatchee s Kolumbií se mi podařilo zachytit plachého ledňáčka. Obdivoval nádherné zasněžěné prostředí, kterým řeka Kolumbie protéká. Na závěr jsem se v ní naposledy v tomto roce vyšplouchal. (vz-8/vo6).
29. Běžkaření u líhně lososů. Myslel jsem, že jsem odsekl řetěz, který mě předtím poutal k zákazníkům v kanceláři tím, že jsem v pozdní odpoledne vyrazil s Emilí na běžky. Ale i tam mě zákazníci dostihli (měl jsem firemní telefon přesměrovaný na mobil). Tak jsem se jim pomstil tím, že jsem jim prodal pár modelů kluzáků, a klouzal vesele na běžkách dál. Bylo příjemně, jen pár stupňů pod nulou. Ale během dvanácti hodin se má teplota vzduchu zřítit na dvanáct pod nulou. Tak uvidím, jak bude vypadat příští ráno na veslování... Mezitím jinde - Laurel se už vyhrabává ze zanícených plic, akorát včas - poletí s Evanem večer na čtyři dny ke svým přátelům v Kalifornii. I Karla vyrazí na cesty - setkat se se svou kamarádkou Nicole v Bendu a slavit tam příchod Nového roku.
	28. Veslování. Bylo prima zas být na vodě. Přivstal jsem si a nejprve jsem pracoval v kanceláři, až se začlo rozednívat. Bylo několik stupňů pod nulou, všude ledovka. První paprsky slunce se vynořily nad obzor, když jsem odrazil od doku. Objel jsem svou obvyklou trasu. Ptáků nebylo k vidění moc. Důvod byl nad horním mostem: Celá baterie lovců odpalovala své zbraně. U soutoku jsem uviděl zlatého orla. Po pětidenní pauze jsem si říkal, jaká bude dnes voda na koupání? Zas osvěživá, tentokrát šest stupňů. Jaký ale rozdíl byl, když jsem vylezl: Sluneční paprsky byly tak silné, že jsem s oblékáním nemusel pospíchat, a toho jsem využil na krátké opalování se. Doma jsem dekadentně posnídal ve vaně, s knížkou v ruce. Po dvanácté jsem zas šel do kanceláře a tam pracoval až do večeře.
27. Rozloučení v Oregonu. Strávili jsme poslední ráno ve středisku Eagle Crest už jen balením a uklízením. Ještě jsme si vzpomněli udělat rodinnou fotku a po jedenácté dopoledne jsme se rozjeli - Ed, Sheila a Karla do Ashlandu; Nancy, Larry, Erik, Antony a Lydia do Roseburgu; Evan s Laurel do Portlandu; a Em a já do Wenatchee. Silnice byly suché až na menší úseky se sněhem a všichni se bezpečně dopravili do svých domovů. Cesta do Wenatchee trvala sedm hodin. Tam nás uvítala sněhová vánice.
	26. Lyžování u a na sopce Samotář. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna jela do turistického městečka Sisters, a druhá na lyže. A tak se všichni hezky pobavili. Až na chudák Laurel. Ta musela odpoledne na vyšetření do nemocnice. Chytila zápal plic. 26. Snídaně. Larry se zas překonával a usmažil horu lívanců.
26. Procházka při východu slunce. Vyšel jsem si před východem slunce na procházku po okolí chaty. Pěkně mrzlo a sníh chřoupal pod nohami. Jak se slunce vynořilo, ozářilo majestátní vrcholy sopek - vzdálenější Hood a bližší Jefferson (na obrázku vpravo, 3.200 m). Objevil jsem tabuli s označením nových stezek.
	26. Večerní hodování a nadělování. V pět hodin navečer dorazili z Portlandu Evan a Laurel, utrmácení a oba nachlazení. Posilněni výborným jídlem (grilované jehněčí a šunka, opékané brambory a květák) usedli pak v kruhu a otvírali jim určené dárky. V devět večer skupina sedmi z nás odjela do Redmondu na večerní představení filmu Hobbit 3, vrátili jsme se až k půlnoci.
25. Odpolední procházka a golf. Vyšli jsme si za sluníčka po okolí střediska. Chaty a domy, mezi staletými jalovci, jsou umístěné podél tří golfových hřišť. Tak jsem to také "vyzkoušel". Dobře jsem si pak popovídal s Karlou na téma, "jak se motivovat v práci coby samostatná podnikatelka."
	25. Na Boží Den ráno a dopoledne. Sešli jsme se v druhé chatě, kde byl vánoční stromek a kde Karla pověsila vánoční ponožky. Pochutnali jsme si na vánočce, kterou Emily skvěle bez mého přičinění upekla, otevřeli jsme ponožky a dárky. S velkým zájmem jsme si prohlíželi a komentovali na 130ti stránkovou knihu Edových pamětí, kterou Ed s Karlinou pomocí během posledních tří měsíců sepsal, Karla graficky upravila a nechala profesionálně vytisknout. Moc pěkně se povedla. Pak jsme si ukazovali ostatní dárky a veselili se. K pozdní snídani jsme si dali vajíčka, slaninu, zbytky lososa, topinky a džem. Vzpomínali jsme na nám blízké.
24. Štědrý den odpoledne a večer. Když jsem se konečně vzpamatoval, zažil jsem ještě návštěvu stáda srnek před chatou. Udělal jsem panorama a pár fotek, dokonce jsem si i "promluvil" s dvěma srnkami. Protože mě ostatní nepřipustili k žádné přípravě jídel (aby se ode mě nenakazili), tak za mě doupravili naštěstí už předem připravený bramborový salát, který jsme potom pojedli (chutnal výborně) s grilovaným divokým lososem. Později jsme si pochutnávali na cukroví. Až k desáté večer se objevil muž Nancy, Larry, který dorazil o den později z Roseburgu. Mladí šli za mrazu do horké kádě venku. Tu pohodu jsem si musel odříci. Dárky se žádné nenadělovaly; dle zvyku většiny přítomných se budou dávat až den po Štědrém dni.
	24. Štědrý den dopoledne. Dokončoval jsem bramborový salát, který jsem započal předešlý večer. Potom zatímco ostatní vyrazili pro vánoční stromek, vrátil jsem se do postele, nebylo mi dobře. A tak jsem zmeškal i výrobu a pečení vánočky a radovánku v mezitím napadlém sněhu, kdy děti postavili vodorovného sněhuláka - stonožku a ozdobily jí plno mrkvemi a lyžařskými hůlkami.
23. Cesta do Oregonu. Jak sardinky napakovaní do auta jsme s Emilí o půl jedenácté vyrazili na jih, kde jsme se po sedmihodinové jízdě ubytovali v jedné ze dvou pronajatých chat ve středisku Eagle Crest poblíž Redmondu. Postupně přijížděli další příbuzní na rodinné vánoční setkání. Z Ashlandu přijeli Karla s Edem a Sheilou. S nimi jsme povečeřeli. Až hodně pozdě dorazili z Roseburgu Nancy s Erikem a Antonym, a s dívkou Lydií (17ti letou hluchou studentkou Nancy). Důvod zdržení byl ten, že protože Lydie se stala přes víkend obětí domácího násilí a neměla se kam uchýlit, tak jí Nancy přivezla s sebou. (Nemocnice jí chtěla zas vrátit do rodiny otčíma, ale Lydie se tam zpět odmítla vrátit, a ani ta rodina jí přijmout nechtěla. Tu adoptovala coby šestiletou z Ruska.)
	23. Veslování Začal jsem plnou hodinu před východem slunce, vzhledem k tomu, že dnes jsme měli v plánu uprostřed dopoledne odjet do Oregonu strávit vánoce s rodinou. Na klidné hladině Kolumbie se zrcadlily světla města. U roury jsem poslal vánoční pozdrav. Bylo skvěle. Na závěr jsem si dal předvánoční plavčo. (3vz/7vo.)
22. Lyžování Odpoledne jsme s Emilí vyrazili do střediska nad městem na pár hodin lyžování. Je to výhoda mít celozimní permanentku. Sníh byl rychlý a tvrdý. Zasmáli jsme se, když jsme viděli dva lyžující sněhuláky.
	22. Byl obzvláště krásný východ slunce, jak jsem ho prožíval ze své kanceláře.
21. Unitáři. Oslavovali jsme zimní slunovrat. Přišel ve tři odpoledne a noci se zas začnou krátit. Po mši byla aukce, se kterou měla Em plno práce. Vydělalo se pro pospolitost skoro 2 tisíce. Pak jsme měli společné pohoštění způsobem potlach, kdy jsme se podělili o jídla, která členové přinesli. 21. Veslování. Zprvu pršelo, pak bylo sluníčko a pak zas pršelo. Mezitím jsem fotil nový vyplavený špalek a na Wenatchee jsem se vydral až ke čtvrtým peřejím. Veslování nahoru divokou vodou a následné její sjíždění je náročnější, než když se jede po tišinách. Je to výzva, na kterou se opětovně těším. Nutnost soustředit se plně na bezprostřední prostředí okolo mě a jak mu přizpůsobit svůj pohyb mi pročišťuje mysl, která se na tišinách někdy jako ve snu odpoutá a bloudí. Pak ji chytám a zaměstnávám zpíváním si a počítáním. (vo7/vz4)
	21. Vánoční přání. Potěšili mě přátelé, kteří poslali svá přání, obrázky a fotky; s líčením, jak jejich 2014 probíhal. Kde jsou ty doby, kdy poštovní výměna trvala přes měsíc a déle! Nyní o sobě víme tolik intenzivněji. Jsem přátelům a tomuto vývoji moc vděčný. 20. Předvánoční kruhová večeře unitářů. V domě uprostřed sadů, asi padesát km na jih od Wenatchee, se sešlo asi třicet unitářů. Zpívali jsme koledy a hodovali. Měli jsme také možnost shlédnout řadu uměleckých předmětů, které skupuje žena sadaře.
20. Setkání s Jimem. Náš dlouhodobý kamarád Jim měl důvod přijet se svou ženou a jejími příbuznými do Wenatchee (jeden z nich byl 19ti letý hokejista, na profi utkání). Jim strávil s nám den, chodili jsme v dešti podél Kolumbie a pak si sedli na pivo v tržnici Pybus. Bylo to, jako bychom se viděli včera, i když tomu bylo řadu let, co jsme se neviděli. Kruhová večeře. Odjeli jsme třicet km na jih do domu jedné rodiny unitářů.
	19. Vánoční koncert Columbia Chorale Na úvod ve foyer nás přivítaly děti (13 a 17 let) jedněch členů sboru, který pak předvedl tradiční i moderní kompozice ve vánočním duchu.
19. Veslování. Ráno bylo zamračeno, ale pak se vyjasnilo natolik, že jsem zůstal na řece až do jedenácti. Za nádherného sluníčka jsem vesloval a plaval. 7/7 18. Práce. Venku bylo hnusně a tak se hodilo strávit celý den v kanceláři. Obšťastnil jsem Litevce dárkem k vánocům - zaplacením za kluzák. 17. Karla si koupila auto. Na dojíždění do města a do horské služby si Karla pořídila ojeté auto, VW Golf. Už mu i dala jméno, Billy Bob. (Tak její domeček na kolech, kterému říká Big Betty, má nyní příbuzenstvo.) Nové jméno odvodila od výrazu hillbilly, neboli venkovský křupan. To proto, že jednak je auto rozličně pobourané a chybí mu přední maska chladiče a pak také, že Karla teď bydlí na venkově za domem lidí, kteří mají všude okolo rozkramařené rozličné haraburdí.
	17. Veslování. Vydatně pršelo. Navštívil jsem "Zářící koupel" a pak vyvesloval nad dvoje peřeje. Počítal jsem druhy ptáků - sedm; ledňáčci, husy, kachny, volavky, orli, vrány a zlatoočky. Ty poslední jsou moc legrační. Protože mají krátká křídla, potřebují ohromně dlouhou startovní dráhu, a sviští přitom. Říkám jim, "tryskáče". Zde je ukázka vzletu (natočil někdo jiný). Pokračující déšť mě neodradil a tak jsem obkroužil celý svůj obvyklý třináctikilometrový okruh. Hupsnutí z doku do Kolumbie nakonec bylo vzrušivě osvěživou odměnou. (vz3/vo8). Pak jsem se doma krásně vyluhoval ve vaně a vrhl se do práce v kanceláři, mj. zjišťováním přepravních a pojišťovacích nákladů pro nadcházející dodávku kluzáku z Litvy. 16. Práce a legrace. Venku mžilo a bylo dušičkové počasí, ale v kanceláři útulno a radostně. Odpoledne jsem pekl velkou hroudu vepřového. Škoda, že jsem to nenatáčel. To by bylo smíchu! Začal jsem ohříváním oleje v pánvi. Zprvu jsem na pánev pozapomněl a olej se přehřál. Když jsem maso dal do pánve, olej vzplanul a prostory domu vyplnil hustý bilý dým. Plamen jsem uhasil fouknutím do pánve, ale kapičky oleje byly všude. Neodstrašen, maso jsem ohnědil, potřel omastkem, posypal kmínem, a pekl v troubě na 150°C. Mezitím jsem restauroval poničenou pánev a vytíral na sporáku a všude okolo rozstříkaný omastek. Měl jsem při tom dveře i okna dokořán, větrák běžel. Kočka Mňoukí byla zděšená.
	15. Večírek knižního klubu. Emily k nám sezvala členy knižního klubu a i já jsem se zúčastnil. Po společenské části večera a hodování jsme se dělili o možné volby knih na čtení v příštím období. Bylo přes dvacet návrhů. Tento klub čte pouze poučné knihy, ne beletrii. Ale mezi návrhy byla řada i jiných knih, tak si možná nějaké vyberu na příští rok. Mezitím čtu knihu Trapéza (Dívka, která spadla z nebe), od britského autora Simona Mawera, autora více známého knihou Skleněný pokoj.
15. Veslování. Ledňáček, orli, kachny, husy, zlatoočky a kormoráni byli svědky mého dramatu, kdy jsem si myslel, že se potopím: Totiž, narazil jsem přídí skifu dost prudce do plovoucí klády a setrvačností na ní vyjel tak, že jsem se nemohl hnout ani sem, ani tam. Záď skifu se začla ponořovat. Za mnou jsem přeslechl, že něco zapraskalo. Pomyslel jsem na nejhorší, představoval jsem is, že se tělo skifu zbortilo a prasklinami proudí dovnitř voda a že tudíž vbrzku půjdu ke dnu. Úpěnlivě jsem vesloval směrem ke břehu a pomalu táhl s sebou i tu kládu. Nakonec se ta stočila tak, že já z ní sklouzl, a ještě plul! Udělal jsem nouzové přistání u strmého balvanového břehu. Bez namočení jsem vylezl ze skifu, ten obrátil vzhůru nohama a pečlivě ho prohlédl. Žádné praskliny ani díry jsem neshledal. Trochu otřesený jsem pak pokračoval dál, a když se nic neobvyklého již nedělo, radostně jsem vyvesloval až nad třetí peřeje. Na závěr veslování jsem si dopřál osvěžení padesáti tempy (vzduch 4, voda 8°C).
	14. Vánoční koncert v kostele luteránů. Vyslechli jsme přes patnáct tradičních koled, které zpíval sbor luteránského kostela, ke kterému patří rozrůstající se řada našich přátel. Ze šlapačů jsou to Judy, ta hraje varhany, piano a zpívá, a Monte, zpívá. Také jsme si coby diváci zazpívali. V kostele je umístěno skvělé piano BOHEMIA, české výroby, na jehož nákup přispěli místní hudební fanoušci pro sdružení učitelů hudby, na koncerty a recitály.
14. Vystoupení sboru unitářů. Po několika zkouškách se náš malý sbor předvedl během nedělní mše unitářů se dvěma tradičními koledami: Here We Come A-Wassailing, a Dobrý král Václav. U té druhé trochu ozřejmění. Dobrý král Václav (anglicky Good King Wenceslas) je oblíbená anglická koleda zpívaná při příležitosti svátku sv. Štěpána (26. prosince). Koleda byla poprvé vydaná v roce 1853, hudba vychází z jarní koledy Tempus adest floridum ze 13. století a autorem textu je John Mason Neale, který přeložil báseň Václava Aloise Svobody. Koleda vypráví o dobrém panovníkovi Václavovi, vlastně českém knížeti svatém Václavovi, který pomáhá na svátek křesťanského prvomučedníka se svým pážetem chudému poddanému, a když přírodní podmínky zimy a noci pomoc ztěžují, koná i zázraky. Více o koledě Dobrý král Václav je zde.
	13. Vzpomínka na Jean Ann. Přesně na den, tři měsíce po svatbě Evana s Laurel, se konal v Portlandu vzpomínkový obřad na Evanovu tchýni Jean Ann. Ta ještě stačila zažít svatbu své mladší dcery Laurel v září, ale začátkem listopadu podlehla rakovnině. Až do posledního okamžiku bojovala a její mysl zůstala čilá. Zůstala zářným příkladem, jak se chovat navzdory nepřízni osudu. Tři její děti přečetli pohnutě vzpomínky na ní, jak měla ráda zvířata, sport, napsala knihu a druhou měla rozepsanou. Pociťuji ztrátu poznat jí lépe. Byla nejspíš ohromně jedinečná osoba. Manžel Dennis pocítil po obřadu úlevu. I děti byli ve veselém rozpoložení, věděli, že tak si to i Jean Ann přála.
12. Do Portlandu. Jeli jsme s Emilí na pietní obřad pro Jean Ann. Cestou jsme se stavěli v zámku Maryhill s překrásnou vyhlídkou na Kolumbii a daleko do Oregonu, s dominantou sopkou Hood. Zámek si nechal postavit začátkem dvacátého století jeden železniční magnát Sam Hill jako residenci, ale nikdy v ní nebydlel. Na doporučení přátel ho přetvořil v muzeum, a v roce 1926 ho Rumunská královna Marie slavnostně uvedla do provozu. Potom jsme se stavěli v dalším muzeu, ve Stevensonu, poučit se o geologii a historii tamního kraje, indiánech ap., a pak se sešli na večeři se synem Evanem v Portlandu. Bylo to poprvé také, kdy jsem uviděl dům, ve kterém Evan nyní se svou ženou Laurel bydlí.
	11. Kvadrokoptéry v putyce Večer jsme se s Emilí připojili k několika přátelům v jedné místní pivnici na týmové hry, kdy na obrazovku promítají otázky a my máme hádat.. z literatury, filmů, sportu, zeměpisu apod. Bylo tam pět stolů, u každého asi šest lidí. Někteří si dávali i večeři, jiní jen pití. Díky umu a vědomostem ostatních členů náš tým vyhrál, každý jsme vydělali dvojnásob vkladu, což byly dva dolary na osobu. Na závěr jeden z členů našeho týmu, se kterým jsem si padl do noty, přinesl do pivnice své “Hračky”. Klikni na nadpis a podívej se!
11. Veslování Vydatně pršelo po celou dobu mého dvouhodinového pobytu na vodě. Byl jsem zakuklený a moc dobře jsem neviděl. Párkrát jsem vrazil do plovoucích vyplavených kmenů, naštěstí malých. Byla vysoká voda a vzduch měl 4°C. Vzal jsem to deltou a pak bez problému k peřejím. To už jsem začal být pěkně zmoklý. Ani mi pak nevadilo, že jsem projel vodopádem odpadové vody padající z mostu. Pěkně mě zlil i zaplavil částečně kajutu, houbičkou jsem jí vymopoval. Nevadilo, už i tak jsem byl pořádně promočený, ale kupodivu na horní části těla ještě ne. Byl to dobrý test tmavomodré bundy do deště. Na závěr jsem se vykoupal. Voda měla 8,3°C a připadala mi úplně normální. Zřejmě mé tělo si navyklo na mokrý chlad během veslování.
	10. Za vánočním stromečkem Pokračovali jsme v naší tradici opatřit si stromeček z lesa, ne ze dvora. Museli jsme ale letos udělat kompromis. Obyčejně se za ním vypravíme na běžkách a pěkně si při tom zalyžujeme. K tomu nám ale dnes chyběl sníh. Nicméně, pěkně jsme se protáhli a užili si čerstvého vzduchu na stráních poblíž místního lyžařského střediska.
	9. Veslování Za dušičkového počasí jsem obdivoval volavky, ledňáčky, kachny, stovky hus a kormorány. Putoval jsem deltou k peřejím a nad rouru k haldě, u doku si dal zas 50 temp. Vzduch měl dnes 3°C a voda 9°C. Poslední uhlíř Dobrý vyznavač topení dřevem, Zdenek, mě upozornil na včerejší vysílání ČT2 o pálení dřevěného uhlí na Křivoklátsku. V šestadvaceti minutovém programu mě i oslovilo, jak tvrdý to byl život a jaké jsem měl štěstí, že jsem se uhlířem nestal. Už bych tu totiž již dávno nebyl.
8. Práce Hlavním úkolem mého dne bylo naučit se zpaměti texty obou koled, které budeme se sborem v neděli zpívat. Text jsem roztáhl na celou stránku listu a u každého verše jsem červeně vepsal akordy. Zkoušel jsem svou paměť při hrabání listí na zahradě. Zjišťoval jsem podstatné díry ve svých mozkových závitech. Jinak jsem se věnoval zákazníkům v kanceláři. Počasí bylo pošmourné a nikam netáhlo. 7. Předvánoční večírek s přáteli šlapači. Po dlouhém dohadování trvajícím přes týden jsme se nakonec shodli na tuto neděli večer, že si uděláme předvánoční setkání s večeří a výměnou dárků. Sešli jsme s v domě Lynna a Rany. Rana připravila tři druhy polévek, dvou salátů, dvou koláčů, vín aj. A společně jsme přispěli jako obvykle na koštování piv, tentokrát z likérových skleniček (některá piva měla až 13,5% alkoholu). Po večeři jsme si pouštěli videa a obrázky, a vyměnili si dárky.
	Lyžařské video Drew a Cathy pustili na našem předvánočním večírku lyžařské video, které nás uchvátilo. Byl to dvanáct minut dlouhý film, s použitím zvláštních světelných barevných efektů, velmi citlivě (podle mě) zachycující vzrušení a kouzlo splynutí s přírodou. Neobvyklé, doporučuji si ho pustit. Veslování. Dnes jsem si přispal a na vodu vyrazil až o půl deváté. Vzal jsem si s sebou vytisklý text dvou koled, které se sborem nacvičujeme a snažil jsem se je memorizovat. Pod železničním mostem jsem měl setkání. A pod horním mostem jsem nafilmoval rybáře v akci. Chytl lososa. Byl to divoký, ne z líhně, tak ho rybář pustil zpět do řeky.
6. Lyžování. Nechal jsem se zlákat sluníčkem, které na chvilku prokouklo mezi hustými vrstvami mraků. Když jsem začal sjezdovat, lilo, ale nedal jsem se odradit. Ani jiným mrznoucí déšť zřejmě nevadil. Byl otevřen vlek až na vrchol hřebenu, a zatím jediná sjezdovka dolů. Vlnivé pohyby lyžování mi brzy přišly jako přirozené a přes nepřízeň počasí jsem si liboval. Dokonce jsem se náhodně setkal i s jedním svým známým, pilotem - lyžařem JamieT., a pěkně jsme si popovídali o našich vzájemných rodinách. Koncert. Večer jsme s Em šli na koncert místní symfonie, který předvedl díla Rossiniho: Předehra L'italiana v Alžíru; moderní operu od A. Previna: Med a žal s libretem od černošky Toni Morrison, zpívala sopranistka Kari Ragan; a po přestávce Rimsky-Korsakov: Šeherezáda, Op. 35.
	Mikuláš. U snídaně jsme mluvili o Mikuláši. Em se omlouvala, že nedala za okno žádnou ponožku. A já, že jsem nenašel žádné brambory tam dát. Aspoň, že jsme si vzpomněli. To mě nainspirovalo k pátrání o původu tradice Mikuláše. Nějak z doby, kdy jsem bydlel v Holandsku, jsem si tehdy utvrdil představu, že sv. Mikuláš pocházel ze Španělska, kde byl dobrým člověkem, někdy v 15tém století. Nyní díky internetu jsme se s Em poučili, že ten dobrý Mikuláš vlastně žil v Turecku, na jeho jižním pobřeží v Myra (nynějším Demre), o víc jak tisíc let předtím, než co jsem se domníval. (Žil mezi lety 280 až 343). Když v 11tém století muslimové získali území v Turecku, kde byla hrobka svatého, v roce 1087 námořníci z jihoitalského přístavu Bari uloupili část kostí z hrobky v Myře a přeplavili je do Itálie. Tak se místo uctívání přeneslo do Itálie. A pak – když v roce 1442 španělský král získal do svých držav určité části Itálie, mezi nimi i Bari, stal se svatý španělským. (Odtud má vzpomínka, že Mikuláš pocházel ze Španělska. Ale až do dneška jsem však neměl tušení že to bylo „Španělsko-jižní Itálie). Moc zajímavé počtení.. Mnohem více je o Mikuláši v českých a anglických wikipediích.
5. Odkvétající krása - veslování. Ze zasmušilé oblohy padal mrznoucí déšť do vzduté Kolumbie. Na Wenatchee odumíraly překrásné ledové útvary, které jsem zachytil před dvěma dny v jejich zenitu. Pokusil jsem se něco nafotit a nafilmovat, omlouvám se za kvalitu, bylo málo světla. Zpět na Kolumbii jsem vyvesloval k haldě, roura byla nízko díko vysoké vodě, tak se mi do ní krásně halekalo. I pod mostem. Bozi vyslyšeli. Obětoval jsem se jim pak u doku, uplaval jsem padesát temp. Umění v první pátky v měsíci Dnes nic moc. Obešli jsme několik galerií a jeden biskupský kostel. Ale tam jsem zaslechl moc zajímavý chorální zpěv, který tam hráli pro atmosféru. Zeptal jsem se. Tak jsem objevil toto.
	4. Pečení chleba. Nic nechutná lépe, než co si sám člověk upeče. Tuhle pranostiku jsem si dnes navečer a večer vyzkoušel. Podívej se a zasměj se!
3. Veslování. Byl další mrazivý den, -7°C. Vysoká voda na Kolumbii mi umožnila dostat se na vzdutou Wenatchee, kde mě čekala odměna. Neskutečně kouzelné cinkání ledových lustrů podél řeky i nad ní, z převislých větví a stonků. Nafotil jsem přes padesát fotek, ale těmi tě nebudu obtěžovat. Klikni si na podtržený nadpis tohoto paragrafu pro výběr z nich a jedno videjko. Při focení jsem dosti vychladl a tak jsem si nebyl jistý, zda své tělo zas věnuji Kolumbii na závěr veslování. Ale rozhýbal jsem se pěkně a v pohodě do řeky pak hupsnul. Byla nádherně osvěživá. Zbytek dne jsem strávil pomáháním zákazníkům.
Pohled od mého jídelního stolu směrem k lyžařskému středisku	2. Obyčejný den. Strávil jsem den prací a občas si dopřál nakouknutí do přírody vně mé kanceláře. Potěšily mě zprávy a i zhrozily, jako třeba o právě probíhající ledové kalamitě v ČR. Večer jsem byl na zkoušce pěveckého sboru, bylo to prima, i když jsem byl napomenutý, abych nezpíval hum_hum.. ale skutečný text.
1 . Veslování Čtvrt hodiny před východem slunce jsem již byl na vodě. Vzduch měl mínus jedenáct stupňů, z vody se pářilo. Z Wenatchee přitékalo plno vody, byla vzdutá. Nedostal jsem se ani nad železniční most. Tak jsem si to vynahradil na Kolumbii, u silničního, kde jsem halekal a vzýval. Od mého posledního koupání uplynulo týden, kdy jsem měl nucenou přestávku vzhledem k cestě do Oregonu. Dnes byla voda výrazně chladnější, měla už jen 9°C. Vzduch v době šplouchání měl -9°C, ale nádherně zářilo sluníčko. Krásně jsem se osvěžil. Zbytek dne jsem pracoval a rozesílal objednané náhradní díly pro kluzáky.