Vítkovy noviny prosinec 2015

	Přeji ti vše nejlepší do posledních hodin tohoto roku a ještě lepší do toho nastávajího.
31. čtvrtek Veslování Jak panák firmy Michelin nabalený jsem vyrazil do mrazivého rána (-9°C). Bylo nádherně už od začátku. Obvesloval jsem svůj obvyklý okruh a na závěr se naposledy v tomto roce vykoupal v Kolumbii. (-9/6) Doma jsem se krásně rozehřál za povzbuzování vodomilce, kočky Mňoukí. Odpoledne jsme s Emilí vyrazili na běžky na upravenou trať golfového hřiště v Leavenworthu. V jednom okamžiku přeběhlo přes trať pět srnek. Jednu se mi podařilo zachytit.
	30. středa Den v práci Venku bylo neskutečně nádherně. Em toho využila se ženami na šlapání ve sněhu k hřbitovu starousedlíků. Na oběd se Karla připojila k nim. Já jsem pracoval v kanceláři.
29. úterý Veslování Bylo mínus čtyři pod nulou, pošmourno a klid. Vzal jsem svůj okruh v opačném směru, napočítal osm druhů ptáků a na některé halekal. Na závěr jsem se možná naposledy letos vykoupal v Kolumbii. (-4/6) 28. pondělí Přesun z Ashlandu do Wenatchee Ráno jsme ještě posnídali s Edem, Sheilou, Laurel a Evanem, a ve třech (Karla se rozhodla jet na týden s námi) jsme po rozloučení vyrazili v devět dopoledne autem do 940 km vzdáleného Wenatchee. Stavěli jsme se jen na chvíli v Roseburgu u Nancy a pak jeli a jeli ... přes Portland, pak soutěskou Kolumbie na východ do Biggs a pak na sever .. domů jsme dorazili v devět večer, za dvanáct hodin putování. Wenatchee nás přivítal stále v bílém sněžném hávu. Kočka Mňoukí byla u vytržení ze shledání.
	27. neděle Setkání s novými příbuznými a přáteli V domě Eda a Sheily jsme povečeřeli s rodinou sestry Laurel a později si popovídali i s přáteli Talin a Mikem.
27. neděle Další den lyžování na hoře Ashland Sice bylo zamračeno, ale sníh a dobrá nálada pokračovaly. Tentokrát i holky si zajezdily. Měli jsme švandu i s rodinou sestry Laurel - Melissou, Markem, Jake, Wil a Annie. Jsou z Portlandu.
	26. sobota Setkání s novými příbuznými Z Portlandu přijela sestra Laurel, Melisa s její rodinou na lyžování a setkání se s námi. U společného stolu nás sedělo osmnáct (!). Po výborné večeři jsme přešli do domu Eda a Sheily, kde Larry sestavil elektrické piano a já kytaru. Zpívali jsme společně vánoční i jiné písně. Pak Evan sestavil katapult pro hru s vrháním koláče do tváře a bylo plno řehotu.
26. sobota Sjezdaření na hoře Ashland Po období zasmušilých dní přišel den nádherně blankytný. Čerstvý prašan, deset pod nulou, jasně modrá obloha a zářivé slunce. Co jiného by si jeden více přál? Do střediska vyrazily opravdové hordy lyžařů. Čekali jsme ve frontě v půjčovně s Antonym (pro jeho prkno a boty) přes hodinu! V jednu odpoledne jim došlo vybavení k pronájmu (chudáci holky, dorazily na kopec pozdě, když už vybavení došlo - a lyžovat tudíž nemohly). Naštěstí pro Evana, Antonyho a mě středisko premávalo bezchybně až do čtyř odpoledne. Vyřádili jsme se výborně.
25. pátek Boží Hod v Ashlandu U ponožek visících z krbu, které za noci Santa naplnil, se shromáždilo třináct lidí a dva psi. Když ty byly vyprázdněné, přesunuli jsme se k vánočnímu stromku a po zbytek dopoledne otvírali dárky. Pochutnali jsme si na vánočce, pozdní snídani a odpoledne jsme si vyšli na procházku. Po řadě pošmourných dní se ukázalo slunce.
	24. čtvrtek Štědrý Den v Ashlandu Den byl dnem příprav - na poslední nákupy dárků, výrobu bramborového salátu a vánočky, oddych se společenskými slovními hrami, očekávání příjezdu rodiny Nancy. Ty však potkala obdobná situace jako nás včera - pro závaly sněhu a dopravní nehody uzavřeli dálnici jak před nimi, tak i posléze i za nimi. Povečeřeli jsme tedy bez nich a pak všichni až na Eda a Karly jsme šli na štědrovečerní mši do kostela Eda a Sheily, kde jsme si zazpívali plno koled. Konečně dorazili bez nehody opožděnci a povídali jsme v pohodě, koštovali cukroví a pili kávu. Dle zvyku většiny místních jsme si žádné dárky v tento večer nepředávali, nechali jsme tu radost na následující den ráno. Četl jsem vánoční a novoroční pozdravy od příbuzných a přátel, které průběžně přicházely poštou přes internet, a tímto za ně děkuji.
23. středa Běžkaření kus od sopky Samotáře a přesun vánicí do Ashlandu Spali jsme až do neuvěřitelných osmi rána. Chumelenice, která začala už včera, pokračovala. Vyrazili jsme na běžky do skvěle upravených tratí a i když jsme si uvědomovali, že máme před sebou dlouhou cestu a že vánice asi způsobí nepříjemnosti, dopřáli jsme si hodinu a půl skvělého běžkaření. Pak začla výzva - dostat se v pořádku do čtyři hodiny (za normálních podmínek přímou cestou autem) vzdáleného Ashlandu, kde bydlí rodiče Emily, kde letos společně strávíme Vánoce. Putování zabralo ne čtyři, ale devět hodin. Většina průsmyků byla uzavřena pro polomy a dopravní kalamity, a tak jsme museli jet velikou oklikou. Po cestě jsme viděli deset velkých nehod. Jel jsem však opatrně a v devět večer jsme se přivítali v cíli naší cesty s Edem a Sheilou, Karlou, Evanem a Laurel. Strávili jsme příjemný zbytek večera.
	22. úterý Sněhový zával a přesun do Oregonu Sněžilo bez ustání dvanáct hodin. Pozdě večer přejel ulicí sněžný pluh, který vytvořil vysoký val před příjezdem k naší garáži. Než by ten do rána ztvrdl, rozhodl jsem se ho odstranit hned. Současně jsem i vyfotil svou dříve nakupenou sněžnou pyramidu uprostřed zahrady před domem, která mezitím získala krásné oblé tvary. Nazval jsem jí Hora Říp. Ráno jsme vyrazili na sedm a půl hodiny trvající jízdu do Bendu v Oregonu. Povečeřeli jsme tam ve středozemní restauraci Kababa a ubytovali se v soukromém penzionu ve východní části města.
21. pondělí Veslování za chumelenice Provázely mě kachny, husy, zlatoočky, dva orli, ledňáčci, volavky. U ústí Wena to zas začlo foukat, ale po Wena to bylo v pohodě. Dostal jsem se k peřejím, a do horní delty. V deltě jsem udělal dvě fotky - kmene a postranního ramene. Pokračoval jsem po Kolumbii. Vlny se daly zvládnout, ale nad Odab most jsem se už radši nevypravil. Otočil jsem a středem řeky vesloval zpět. Viditelnost byla tak akorát vidět oba břehy, chumelenice byla hustá. Napadlo jen během veslování asi 10 cm sněhu. O doku jsem si dal zas 65 temp. Při odnášení se mi skif zdál být docela těžký. Byl - vrstva napadaného sněhu ho pořádně zatížila. Měl jsem ho smést před odnešením. Tak pak jsem skif dal na kozlíky a ometal smetákem. Když jsem byl hotov s jednou půlkou, druhá byla už zas pořádně zapadaná. Otírání a vytírání skifu mi trvalo pěkně dlouho. (-3/7)
20. neděle Unitáři Program se zaměřil na to, jak unitáři zapadají do náboženských skupin. V porovnání s ostatními se zdá, že unitáři se snaží co nejvíc zapojit rozum. Mohou s jinými a mezi sebou nesouhlasit bez toho, aby byli nesnášenliví a druhé snižovali. Vítají ostatní a učí se od nich. (Aspoň taková je snaha.)
	19. sobota Kruhová večeře unitářů Asi dvacet lidí se sešlo v domě jedněch z členů pospolitosti unitářů, kteří bydlí asi padesát km na jih od Wenatchee. Muž je sadař a žena sběratelka umění, tak jsme strávili večer v pěkném prostředí. Pohoštění bylo systémem potlach, domácí jen upekli velký kus šunky, ostatní přinesli přísady hlavního jídla, zákusky a pití. Poslechl jsem historii rodu muže. Jeho předci byli Němci, kteří se zprvu usadili v Polsku a pak na Ukrajině, když je pak car začal verbovat do jeho armády a zdaňovat, emigrovali do Kanady a posléze USA. Společně jsme si všichni zazpívali plno vánočních koled za doprovodu rolniček.
19. sobota Veslování Vyrazil jsem za chumelenice s kamerou zabalenou do igelitu. Neočekával jsem, že něco vyfotím. Pak jsem vyhledával motivy s jinou formou vody - sněhem a ledem. Do toho mi halekaly stovky kanadských hus. Obvesloval jsem svůj obvyklý okruh a na závěr si zas zaplaval šedesát temp sem a tam podél doku. Cítil jsem se báječně. (-2/8)
	18. pátek Koncert smíšených sborů Sešli jsme se s několika přáteli na večeři v nové restauraci s názvem Stone (kámen). Snad název samotný vyjadřoval její útulnost uvnitř. Nicméně, přes přemrštěné ceny a amatérskou obsluhu jsme se dobře najedli a si popovídali. Koncert byl hned přes ulici, zaměřený na vánoční motivy. Zpívaly dva sbory, Columbia Chorale, a Rendezvous. Podání toho druhého se mi líbilo víc, také fotka tady vedle je z něho.
18. pátek U líhně lososů Pracoval jsem celé dopoledne a pak s Emilí vyrazil na běžky poblíž Leavenworthu. Bylo víc prašanu, než za celou loňskou zimu na stejném místě. Po osmi km klouzání jsme se uvolnili v boudě hned vedle běžkařského areálu, součásti střediska Spící Paní. Zrovna tam měli výstavu perokreseb.
	17. čtvrtek Veslování za chumelenice To jsou mé nohy v kajutě, vlevo. Před nimi jsou obrácené tenisky a mezi nimi v igelitovém sáčku má běžná kamera. Vytrvale sněžilo, na Kolumbii se zvedl vítr a vysoké vlny. Vzal jsem to proto dvakrát za sebou po od větru kryté Wenatchee, k akvaduktu. Tam poblíž jsem vyfotil kmen s vrostlým do něj kamenem. Někdy se mi zdá, že ho strom rodí. Za chumelenice jsem se zas pěkně vykoupal. (-2/8)
16. středa Byl nádherný den. Pracoval jsem celý den v kanceláři. Po práci jsem se vrhl do nového projektu, na přání Emily zvětšení postele v ložnici, coby vánoční dárek jí. Částečně jsem rozřezal stávájící rám postele (kterou jsem vyrobil před 38mi lety!) a upravil jí tak, aby se tam vešla větší, zde v USA nejpopulárnější velikost matrace, 60 x 80 palců (152 x 230 cm). 15. úterý Vánoční večírek šlapacího klubu Sešli jsme se s přáteli, se kterými nejčastěji šlapeme po okolní krajině a v zimě běžkaříme. Další charakteristika klubu je, že rádi koštujeme a hledáme nové druhy piv. Předali jsme si drobné dárky a veselili se u slavnostní večeře v domě Lynna a Rany.
	15. úterý Veslování a noční volavky Byl zas krásný východ slunce a pak veslování v pohodě k peřejím a nad horní most přes Kolumbii, kde jsem zas uviděl párek nočních volavek. Pokusil jsem se zachytit je za letu.
14. pondělí Večírek knižního klubu Dvanáct čtenářů se sešlo u nás na večírek s pohoštěním a následným posezením, při kterém každý měl možnost podělit se s ostatními o zajímavé knihy a dát návrhy, co v příští sezoně společně číst a pak o tom diskutovat.
	13. neděle Na běžkách u líhně lososů pod Spící dámou Protože ještě bylo odpoledne hezky, vyrazili jsme s Emilí hned po mši na běžky v našem oblíbeném středisku poblíž městečka Leavenworth, asi čtyřicet minut jízdy autem od našeho domu. Po návratu domů jsme ještě stihli upravit na délku smrček, dát ho do stojanu a přenést ho z terasy do obývačky. Večer už se v něm třpytily vánoční světýlka. (Říkal jsem si, Ježíšek toho má letos moc, aby všude včas stačil vánoční stromky doručit - zvlášť když dle českého zvyku to musí stačit během pouhých pár hodin někdy čtyřiadvacátého odpoledne či navečer - tak jsme mu trochu vypomohli. Dovedu si představit, jaké musí mít problémy s logistikou. Zvlášť, při zjištění že mě se zrovna zasekl kontejner s kluzákem z Litvy, někde v Dánsku.)
13. neděle Unitáři Dnešní mše byla věnována péči a starosti o ty méně šťastlivé v životě. Členové pospolitosti navršili k vánočnímu stromku velkou hromadu dárků, které těm v nouzi budou předané. Zazpívali jsme si s naším sborem.
13. neděle Veslování Byl klid a na Wenatchee ještě vysoká voda. Přesto jsem se dostal až nad akvadukt. V horní deltě jsem sledoval, jak se podél břehu proháněli ptáčkové, kterým jsem doposud říkal píseční. Je jich asi třistapadesát druhů. Až doma jsem zjisitl, že ten, kterého jsem sledoval (foto vpravo) se jmenuje česky Kulík říční. Zde je více o něm v českém jazyce. A tady je moc pěkně udělané videjko (bohužel, ne mé.)
	12. sobota Pracoval jsem v kanceláři. 11. pátek Do hor pro vánoční stromek Tradičně, jak už to děláme skoro čtyřicet let, jsme vyrazili s poukazem od lesní správy (stále jen za 5 d) do oblasti hor, kde je povoleno vybrat a uříznout si vlastní vánoční stromek. Tentokrát jsme zabočili z přístupové silnice k lyžařskému středisku, u čtvrté poslední serpentiny, do smíšeného lesa, kde se vyskytovaly různé druhy jedlí. Ale domnívám se, že letos jsme si přivezli smrček! (Těch tu roste na této závětrné straně hor vzácně.)
11. pátek Veslování Mé ráno začínalo báječně. Na rozdíl od středy bylo na vodě velmi bezpečně, klid, bezvětří. U soutoku jsem si povídal zas s jednou srnou. Proud na Wenatchee byl stále velmi silný, nedostal jsem se ani nad most pro pěší. Objel jsem svůj obvyklý okruh. U doku mě překvapila skupina pěti kajakářek - naštěstí pro mě si šly ještě o něčem u loďárny povídat a já využil pauzy na svých obvyklých šedesát temp, v Adamově rouše. Stejně se později jedna z nich optávala, kde že jsem se narodil, že se koupám v takové ledové vodě. Odpověděl jsem diplomaticky - asi chcete slyšet, že v Grónsku.
10. čtvrtek Bylo pošmourně. Celý den jsem strávil v práci. Pečlivě jsem vypracoval dokumentaci a majetní listiny pro zákazníka, pro kterého právě doručuji kluzák s elektrickým pohonem z Litvy. 9. středa Veslování za duhy a se srnkami, nový druh volavky Vítr padesát kilometrů za hodinu a prudký déšť mě odradily od ranního veslování. Radostně jsem posnídal a vyrazil na poštu, kde na mě čekaly dvě dlouho očekávané zásilky, z Litvy a z ČR. Pak jsem zamířil k doku, zda by se přece jen dalo veslovat. Po řece plula spousta vyplavených kmenů ze vzduté postranní řeky, která zabarvila běžně průzračnou vodu Kolumbie na neprůhledně hnědou. Poblíž soutoku, ještě na řece Kolumbii, jsem natrefil na tlupu deseti srn. Později jsem uviděl i nový (pro mě) druh volavky, zvané .. jestli jsem studiem doma rozpoznal správně - noční volavka (nycticorax).
	8. úterý Naša láska končí (vojska zaplavili zem) Píseň, vzniklá coby reakce na okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy, napsaná v březnu roku 1969 a skloubená s hudbou v roce 2008. Video vytvořené 8. prosince 2015. Vzhledem na současnou situaci ve světě se zase stala aktuální.
7. pondělí Veslování - srnky v Deltě Pršelo, když jsem se přinutil jít na vodu. Jakoby kouzelným proutkem pršet ustalo, když jsem od doku odrazil. Vyvesloval jsem k peřejím a při průjezdu horní deltou řeky Wenatchee jsem si povídal s pěti srnami (fotky a video). Moc mi toho zpět neodpověděli hlasově, zato pohybově dosti. Posuď. Jak jsem vesloval dál, nahoru k rouře a haldě, vydatně se rozpršelo a k doku jsem dorazil promočený. A tak plavání jako by toho bylo prodloužení. +9/+2/60T

6. neděle První sjezdování sezony Zprvu jsem chtěl jít hned ráno, jako plno jiných zanícenců do prašanu (přes noc ho napadlo v lyž. středisku asi 20 cm). Byl tam ale silný vítr, to by tak moc nevadilo, ale hlavně viditelnost byla jak ve sklenici s mlékem. Šel jsem tedy nejdříve na mši pospolitosti unitářů, kde hlavní téma bylo, určení sám sebe. To se mi líbilo, protože to byl jeden z motivů, proč jsem teď tu a ne v ČR. (V době, když jsem onehdy odcházel, jsem nechtěl být určený tehdejším režimem, ale sebou). Na sjezdovky jsem se dostal až v půl druhé odpoledne. Plno lyžařů už končilo, svahy se vyprazdňovaly a hle: zanedlouho ustala plískanice, mé tělo se záhy rozvzpomnělo na vznášivé pohyby a od třetího sjezdu jsem zas byl ve svém živlu. Zakončil jsem až když vleky zavřeli, po 16té hodině. Bylo dobře, mé svaly nezvyklé na jiné pohyby volaly po vysvobození.
	5. sobota Veslování a běh v bláznivých kostýmech Ráno kupodivu nepršelo ani nesněžilo, bylo na nule a tak jsem si hezky užil zas veslování na Kolumbii a Wenatchee. V naprosto nefotogenickém počasí jsem hledal motivy a pár jsem jich našel - peřeje, kameny u nich, zlatého orla a volavku (foto vedle). Po veslování jsem zas hupsnul do Kolumbie na šedesát temp v 9°C teplé vodě. Mezitím na stezce podél břehu se to začlo hemžit stovkami lidí oblečených do co nejbláznivějších svetrů, parohů ap. Někteří řekli, že prý běželi 5 km. Sněžit začlo až odpoledne a viditelnost byla tak mizivá, že na sjezdování to bohužel nebylo.

	4. pátek Vánoční dopis
4. pátek Do galerií Po pracovním ránu jsme se rozdělili: Em odjela za kamarádkami do Seattlu na čtyřdenní návštěvu. Avšak díky tradici prvních pátků v měsíci, kdy je den otevřených dveří galerií, se šla Em podívat s Mardi a Sandy do muzea umění v Bellevue, zatímco já obcházel galerie ve Wenatchee. Nejvíc se mi líbila díla vystavená v galerii městského muzea. Vyfotil jsem pár ukázek.
	3. čtvrtek Běžkaření ve městě - pokračování V tento den bych obvykle šel veslovat. Předpovězený mrznoucí déšť mě na vodu ale vůbec nelákal. Navíc jsem měl v minibusu připravené zimní pneumatiky, jen je namontovat. Do servisu se muselo hned ráno, pro nával způsobený lidmi jako já, kteří čekali až na poslední chvíli - kdy už vážně začne padat sníh. Přes noc připadlo zas dalších asi pět cm, tak s tím včerejším se vytvořila dobrá vrstva. A tak po odvezení auta do servisu jsem přímo odtamtud vyrazil na dvouhodinovou běžkařskou trasu, tentokrát podél zavlažovacího kanálu na jih až k ulici Iowa, a pak zpět k domu a ještě obkroužil areál blízké školy. Při příjezdu domů mě Em zahlédla a vyfotila, jak bruslím uprostřed naší ulice. Zacvičil jsem si obdobně jako při veslování, tak mě nechybělo. Navečer si Em vyhrála a sama postavila na plácku před domem sněhuláka.
	2. středa Běžkaření ve městě Přes noc nasněžilo asi pět cm sněhu a to mi stačilo. Nápad přišel. Brzy ráno jsem musel zavézt auto do servisu, vyměnit pneu za zimní. Nejprve jsem musel prohrabat příjezd k domu. Naložil jsem do auta lyže. V servisu Les Schwab jsem zanesl své lyže i hůlky až k pultu odbavení - nemrkli ani okem - jakoby tam zákazníci chodili s lyžemi stále. Venku se však podivoval jeden hispánec. Ještě více se podivil, že umím trochu španělsky, no, oprašoval jsem svou zručnost. O kus dále, to už jsem lyžoval podél zavlažovacího kanálu na cestě domů, jsem natrefil na jednu paní na sněžnicích. Ptala se, zda je rozdíl mezi levou a pravou, a že jde na vyučování ve škole, kde dnes zastupuje. A úplně skoro doma jedna sousedka zvolala .. tak tohle je něco pro tebe! když odhrabovala sníh od své garáže. V Les Schwab prý byla s mužem včera večer. Kupodivu těch pět cm sněhu stačilo. Samozřejmě, občas jsem drhl o štěrk, ale vzal jsem si tak zvané skalní lyže, kde mi bylo jedno, zda je vydřu. Byl to krásný úvod od lyžařské sezony. Po snídani Em vyrazila s kamarádkami ženami na procházku podél stejného kanálu, vybavena návleky protismyky na botaskách, zatímco já se pustil od práce.
1. úterý Veslování Bylo -7°C, zamračeno, ale nefoukalo. U soutoku mě přivítala rodinka vyder! Hravá tři vydřátka mě okukovala. Klikni na záhlaví pro videjko. Obvesloval jsem svůj obvyklý okruh, viděl osm druhů vodních ptáků, zazpíval si a na závěr si zaplaval šedesát temp. Jel jsem nechat vyměnit pneu za zimní , ale byl takový nával zákazníků, že mě zdvořile odkázali na příští den - už od deseti ráno nebrali žádné další.